Text dokumentu

V Brně dne 18. listopadu 2010 Sp. zn.: 755/2010/VOP/MS Závěrečné stanovisko ve věci podnětu ods. X. Y. týkajícího se poutacích řetězů A. Podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném ochránci práv"), bylo ve věci používání poutacích řetězů,[1] proti kterým brojil ods. X. Y., zahájeno dne 25. 2. 2010 šetření vůči Věznici Mírov. Zjištění ze šetření byla podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv podrobně popsána a zhodnocena v průběžné zprávě o výsledku šetření ze dne 13. 8. 2010 (dále jen "průběžná zpráva"), na jejichž základě bylo konstatováno pochybení ze strany Věznice Mírov při používání poutacích řetězů. B. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv byl vyzván ředitel Věznice Mírov, aby se ke zprávě vyjádřil a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Vzhledem k systémovému charakteru celé problematiky používání tohoto donucovacího prostředku byl k vyjádření vyzván i generální ředitel Vězeňské služby ČR. V dopisu ze dne 1. 9. 2010 se generální ředitel vyjadřuje k několika argumentům zmíněným v průběžné zprávě, přičemž k vyřazení poutacích řetězů z výzbroje Vězeňské služby ČR (dále také VS) se staví negativně. Poutací řetězy budou ponechány ve výzbroji, ale jejich použití bude omezeno na výjimečné a odůvodněné případy. Problematika používání poutacích řetězů byla projednána na poradě vedoucích oddělení vězeňské a justiční stráže již ve dnech 5. - 6. 5. 2010 se závěrem, že použití poutacích řetězů bude (za účelem možnosti kontroly) vždy vyznačeno v denním rozkazu vedoucího oddělení vězeňské a justiční stráže a v eskortním příkazu, nebo v propustce. Konkrétně je ve vyjádření uvedeno, že větší diskomfort eskortované osobě způsobí (při neúměrném přiložení/přitažení) pevná pouta. S tímto závěrem se neztotožňuji já, ani vězněné osoby, se kterými bylo o tématu hovořeno. Tato otázka je však skutečně spíše okrajová, neboť všechny druhy pout by měly být přikládány přiměřeným způsobem.[2] Další argumenty pro přehlednost níže čísluji: 1. Pro VS je stěžejní otázka způsobilosti srovnávaných donucovacích prostředků (poutací řetězy, pevná pouta na ruce v kombinaci s poutacím opaskem, případně ještě pevná pouta na nohy) naplnit účel jejich používání rovnocenným způsobem. Nevhodnost používání výhradně pevných pout odůvodňuje VS tělesnými charakteristikami některých osob (mimořádně silné zápěstí, či naopak slabé zápěstí, schopnost vykloubit si palec). VS nesouhlasí se závěrem, že pokud jsou nebezpeční vězni takřka výhradně eskortováni za použití pevných pout s poutacím opaskem, nelze se z čelisťových pout vysmeknout, neboť v praxi toto nebylo prokázáno. 2. Pokud jsou pevná pouta použita bez poutacího opasku (a jsou přiložena zepředu), mohou být použita jako zbraň. Za zády vězněné osoby pouta nelze přikládat, mají-li vykonat eskortu. Pakliže by měli všichni eskortovaní mít pevná pouta s poutacím opaskem, vyvstane problém s jejich nedostatečným množstvím. Případný nákup dalších opasků pak naráží na nedostatek finančních prostředků. 3. Poutací řetízky by měly být posuzovány jako výjimečný donucovací prostředek. Míra této výjimečnosti se liší podle typu věznice (dohled, dozor, ostraha, zvýšená ostraha). 4. Otázku zásahu do lidské důstojnosti považuje VS bez rozhodnutí příslušného soudu za irelevantní. V konkrétním případě nedošlo k porušení zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky. Ředitel mírovské věznice popsal ve svém vyjádření ze dne 8. 9. 2010 možnost používání donucovacích prostředků (dle zákona č. 555/1992 Sb.) obdobným způsobem, jak bylo uvedeno v průběžné zprávě. Nyní k jednotlivým nesouhlasným argumentům: 1. Byť skutečně nelze vyloučit, že se vězněné osobě podaří vykloubením palce pouta sejmout, obdobným způsobem nelze v míře absolutní vyloučit překonání poutacích řetězů. Pro úplnost dodávám, že veřejně známé útěky vězněných osob v poslední době (N., T., P.) nenaznačují, že by byl problém v nedostatečném poutání vězněných osob. V prvních dvou případech došlo k útěku odsouzeného za pomoci ozbrojeného komplice při eskortě z civilního zdravotnického zařízení. Ve třetím případě vězeň využil situace, kdy nebyl v budově soudu střežen. Bezpečnostní rizika lze omezit v mimořádných případech taktéž přiložením pevných pout na nohy s řetízkovým propojením (dle mého názoru efektivnější než nahrazení pevných pout na ruce poutacími řetězy). Přiložení pevných pout na nohy a pout s poutacím opaskem se v reakci na první dva výše uvedené útěky běžně používá při eskortách do zdravotnických zařízení. 2. Skutečnost, že konkrétně Věznice Mírov disponuje dostatečným počtem pevných pout na ruce,[3] pouze 14 ks poutacích řetězů a takřka trojnásobným počtem poutacích opasků, značně relativizuje argument o ekonomické náročnosti záměny poutacích řetězů za pevná pouta na ruce v kombinaci s poutacím opaskem. Nadto dle vyjádření ředitele odboru vězeňské a justiční stráže Generálního ředitelství Vězeňské služby ze dne 13. 5. 2010 (sp. zn. VS 33/107/2010-50/605) se pouta s poutacím opaskem používají standardně pouze při eskortách do civilních zdravotnických zařízení (jak bylo uvedeno v bodě 1.) Nikoliv tedy při hromadných dálkových eskortách (tzn. pro každého eskortovaného). Dále se domnívám, že i při spoutání poutacími řetězy zepředu nelze možnost útoku ze strany eskortovaného vyloučit. 3. Již v průběžné zprávě (str. 7 dole) bylo kritizováno, že v některých věznicích jsou poutací řetězy vnímány příslušníky VS jako prostředek rovnocenný pevným poutům a v některých jako mimořádný. Bez ohledu na to, jak poutací řetězy vnímají příslušníci VS, odsouzení je vždy vnímají jako přísnější a nedůstojnější donucovací prostředek. 4. Předmětem mé kritiky není otázka, zda pouta přiložit, ale jaká pouta přiložit. Poutací řetězy byly bezpochyby přiloženy v souladu se zákonem č. 555/1992 Sb. a s vnitřními předpisy, nicméně s odkazem na (v průběžné zprávě uvedené) ustanovení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 4 odst. 4 téhož předpisu, preambuli Ústavy, ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb. by mělo být šetřeno lidské důstojnosti vězněných osob. Používání poutacích řetězů dle mého názoru zasahuje do lidské důstojnosti nikoliv přiměřeným způsobem.[4] Byť neexistuje v tomto konkrétním případě soudní rozhodnutí, není možno opomíjet, že většina mezinárodních lidskoprávních dokumentů, taktéž rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva, je postavena na respektu k lidské důstojnosti a zásadě minimalizace zásahu do ní. 5. Poutací řetězy mohou být nahrazeny pevnými pouty s poutacím opaskem (ve výjimečných případech, kdy nepostačí použití toliko pevných pout na ruce). V mimořádných případech má VS dále k dispozici pevná pouta na nohy, která lze snadno kombinovat s pevnými pouty na ruce i s poutacím opaskem. Znovu zde musím zdůraznit, že aplikace poutacích řetězů (ručních i nožních) s sebou nese daleko větší míru nebezpečnosti (možnost napadení ze strany vězněné osoby během přikládání), než pevná pouta. Policie ČR je ve výzbroji taktéž nemá a nemám informace o tom, že by poutací řetězy byly používány coby donucovací prostředek v jiných demokratických státech. Již opakuji, že používání řetězů zapovídají taktéž Evropská vězeňská pravidla. C. Své výtky vůči používání poutacích řetězů jsem již podrobně rozebral a zhodnotil v průběžné zprávě o výsledku šetření ze dne 13. 8. 2010, proto plně odkazuji na tuto zprávu, a dále na bod B. tohoto závěrečného stanoviska, v němž je obsaženo vyjádření k nesouhlasným reakcím věznice. Podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv, pokud dotčený úřad na výzvu veřejného ochránce práv k vyjádření sdělí, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a ochránce tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i úřad a věc ukončí. Jinak ochránce po obdržení vyjádření sdělí písemně své stanovisko úřadu a stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh opatření k nápravě. Vzhledem k tomu, že Generální ředitelství Vězeňské služby ČR ve věci nepřijalo dostatečná opatření ke zjednání nápravy, podle ustanovení § 18 odst. 2 a ustanovení § 19 zákona o veřejném ochránci práv ve věci vydávám následující závěrečné stanovisko. D. Ve věci používání poutacích řetězů (ručních i nožních[5]) coby donucovacího prostředku na půdě demokratického státu v 21. století trvám v plném rozsahu na zjištěních shrnutých v průběžné zprávě o výsledku šetření a v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv požaduji, aby byl tento typ donucovacího prostředku z výzbroje VS vyřazen. Ve smyslu ustanovení § 20 uvedeného zákona očekávám odpověď Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto závěrečného stanoviska. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (stanovisko je opatřeno elektronickým podpisem) [1] Přestože je mi známo, že učební text "Služební příprava II. Poutání" používá termín "řetízková pouta ruční", nadále budu používat termín "poutací řetězy", neboť dle mého názoru přesněji vystihují podstatu tohoto donucovacího prostředku. Nadto, v některých případech vzniklo ve věznicích nedorozumění, byl-li pracovníky Kanceláře veřejného ochránce práv používán termín řetízková pouta (příslušníky VS bývají zaměňovány za pevná pouta na ruce s řetězovým propojením). Pro standardní pouta budu dále používat plk. Treglerem uvedený termín "pevná pouta na ruce" (bez ohledu na propojení - kloubové či řetězové). [2] Jednorázová plastiková pouta byla v tomto ohledu opomenuta úmyslně, neboť jak bylo uvedeno v průběžné zprávě, tato slouží pouze pro mimořádné situace (např. vzpoura) a nejsou používána při běžných eskortách. [3] Počet zde z pochopitelných důvodů neuvádím. [4] Přiměřenost je zde dána otázkou způsobilosti k naplnění účelu používání poutacích řetězů-veřejná bezpečnost, ochrana společnosti. Viz blíže test proporcionality v průběžné zprávě. 5 Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy Rec (2006) 2. Pravidlo 68.1 [5] Nikoliv však pevných pout na ruce/nohy s řetězovým propojením.