Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 23. listopadu 2012 Sp. zn.: 1222/2012/VOP/MH Zpráva o výsledku šetření veřejného ochránce práv ve věci stavby "Bytový dům Č." v k.ú. Š. A - Obsah podnětu Dne 20. 2. 2012 se do Kanceláře veřejného ochránce práv dostavil pan P.K., kde podal podnět, kterým se obrátil na veřejného ochránce práv se stížností na postup Úřadu městské části B., odboru výstavby a územního rozvoje (dále jen "stavební úřad"), a Magistrátu města B., odboru územního plánování a rozvoje, jakož i odboru územního a stavebního řízení (dále jen "magistrát"), v záležitosti týkající se územního řízení o umístění stavby označené jako "Bytový dům Č.", umístěné na pozemcích parc.č. 1, 2, a 3 v k.ú. Š., včetně přípojek technických sítí, retenční nádrže a dopravního napojení (příjezdová komunikace a chodník) na pozemcích parc.č. 1, 2, 3 a 4 v k.ú. Š. (dále jen "stavba"). Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujala já, neboť veřejný ochránce práv využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, delegovat na mě některé oblasti své činnosti, mezi něž patří i oblast územního plánování a stavebního řízení. Z předložených podkladů vyplynulo, že stěžovatel spolu s paní K. podali dne 7. 11. 2011 k magistrátu odvolání do územního rozhodnutí ze dne 30. 9. 2011[1]. Zásadní námitky, jež odvolatelé v daném řízení, jakož i v odvolání proti územnímu rozhodnutí uplatnili, se týkaly narušení pohody bydlení, nedodržení odstupových vzdáleností staveb, nedodržení indexu podlažní plochy a narušení charakteru zástavby, včetně námitky, že navrhovaná stavba není umisťována v proluce, jak tvrdí stavební úřad. V podání adresovaném veřejnému ochránci práv stěžovatel mimo jiné poukázal na to, že existuje rodinná vazba mezi zástupcem žadatele společnosti M., s. r. o., a pracovnicí odboru územního plánování a rozvoje magistrátu, oddělení pořizování a aplikace územně plánovací dokumentace, což dle jeho názoru vzbuzuje podezření o účelovosti vyjádření daného odboru[2], jehož obsahem bylo stanovisko k tomu, zda se v daném případě jedná o umístění stavby v proluce. Toto stanovisko mělo být dle tvrzení stěžovatele součástí spisu stavebního úřadu, ale ve spisu předaném odvolacímu orgánu již toto stanovisko obsaženo nebylo. Odbor územního a stavebního řízení si měl následně vyžádat nové vyjádření odboru územního plánování a rozvoje[3], které však vyjádření k proluce oproti původnímu stanovisku neobsahuje. Písemností ze dne 24. 2. 2012 jsem stěžovateli sdělila, že v této fázi věci, kdy je zřejmé, že o revizi postupu stavebního úřadu usiluje cestou řádného opravného prostředku, lze doporučit, aby nyní veškeré svoje argumenty důsledně uplatnil v předmětném odvolacím řízení. S ohledem na povahu námitek stěžovatele jsem si však vyhradila právo dohledu nad vyřízením podaného odvolání. Za tím účelem jsem požádala magistrát, aby mě o výsledku odvolacího řízení informoval, a to zasláním kopie výsledného odvolacího rozhodnutí na vědomí. B - Skutková zjištění Na základě shromážděných podkladů jsem se rozhodla zahájit v dané věci šetření dle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Novostavba bytového domu označeného jako Č. má být podle územního rozhodnutí ze dne 30. 9. 2011 samostatně stojící bytový dům s jedním podzemním podlažím a čtyřmi nadzemními podlažími. Objekt je navržen s plochou střechou. Půdorysně má objekt tvar obdélníku o velikosti stran 21,4 x 13,2 m. Objekt má být podle územního rozhodnutí umístěn v proluce mezi stávajícími stavbami bytového domu a církevního objektu na pozemku parc.č. 1, 2, a 3 v k.ú. Š., rovnoběžně se stávajícím bytovým domem (Č-I) ve vzdálenosti 12 m od něj a ve vzdálenosti 7,285 m od jihozápadního rohu církevního objektu. Jižní strana nově navrhovaného objektu bude 12,2 m od stávajícího bytového domu (Č-I). Celková výška atiky nově navrhovaného objektu bude 12,2 m od + 0,000 = 246,470 m. n. m. Dne 23. 3. 2012 provedli pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv obhlídku místa stavby a okolí bytového domu, kde stěžovatel bydlí, tj. v lokalitě Č. Na místě bylo zjištěno, že stěžovatel bydlí v novostavbě čtyřpodlažního bytového domu umístěného v ulici Č., která je kolmá k ulici V. Jde o novostavbu čtvercového půdorysu s částečně ustupujícím čtvrtým nadzemním podlažím. Pokud jde o ulici Vinohrady, lze konstatovat, že jde převážně o souvislou zástavbu bytových domů, v některých částech přerušenou prolukami se zahradami. Ulici uzavírá rohový objekt bytového domu V. 511/50, Š., na nějž navazuje v ulici V. novostavba bytového objektu V. 1003/48, Š., který v daném místě doplnil zástavbu v proluce, která je patrná ještě na satelitním snímku mapy (viz www.mapy.cz). Na tomto snímku je ještě zachycen původní objekt rodinného domu bez č.p., který byl v havarijním stavu a byl v roce 2010 odstraněn. Nyní je zde volná plocha, částečně oplocená. Na stromě rostoucím při hranici pozemku parc.č. 1, v rohu stávajícího parkoviště u domu stěžovatele, bylo v době šetření umístěno oznámení o záměru stavby Č., včetně koordinační situace stavby zobrazující plánované umístění stavby bytového domu Č. a zobrazení stávajícího bytového domu Č-I, ve kterém bydlí stěžovatel. Dne 27. 3. 2012 jsem obdržela rozhodnutí magistrátu ze dne 22. 3. 2012 v dané věci, kterým odvolání stěžovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Z rozhodnutí vyplývá, že magistrát se přiklonil k právnímu závěru stavebního úřadu, že stavba je umisťována v proluce stávající zástavby. Pokud by tomu tak nebylo, nemohl by zde dle názoru magistrátu stát ani bytový dům Č-I, ve kterém vlastní byt pan K. Na to pan K. v rámci osobní návštěvy Kanceláře veřejného ochránce práv dne 30. 3. 2012 uvedl, že když byt kupoval, nebyl investorem seznámen s tím, že zde má být umístěn a postaven další bytový dům, proto s tímto záměrem nesouhlasí. Dne 30. 4. 2012 pan K. doplnil svůj podnět o kopii podnětu na přezkoumání rozhodnutí magistrátu, který podal ke Krajskému úřadu (dále jen "krajský úřad"). Přílohou tohoto podání byla kopie rozhodnutí magistrátu ze dne 24. 2. 2012 v jiné věci, a to umístění stavby "Bytový dům BB" v k.ú. S., kde se magistrát rovněž musel vypořádat s otázkou, zda je objekt umisťován v proluce. V cit. rozhodnutí magistrát mimo jiné uvedl, že pojem proluka není nikde závazně definován, proto je hodnocení výsledkem procesu individuálního posouzení specifických vlastností území a projednání jiného budoucího využití. Písemností ze dne 24. 5. 2012 jsem za účelem zjištění výsledku přezkumného řízení v dané věci požádala ředitelku krajského úřadu o zaslání kopie rozhodnutí či opatření, kterým bude podnět stěžovatele krajským úřadem vyřízen. Vzhledem k tomu, že zásadní námitkou bylo posouzení umístění stavby bytového domu v proluce, požádala jsem krajský úřad, aby zvláště této věci byla ze strany krajského úřadu věnována patřičná pozornost. Dne 13. 6. 2012 jsem obdržela usnesení krajského úřadu ze dne 11. 6. 2012[4], kterým krajský úřad oznámil účastníkům řízení, že zahájil přezkumné řízení ve věci rozhodnutí magistrátu ze dne 22. 3. 2012[5], jímž bylo odvolání pana K. proti územnímu rozhodnutí zamítnuto, a ve věci územního rozhodnutí ze dne 30. 9. 2011[6], vydaného stavebním úřadem pro výše uvedenou stavbu. V odůvodnění cit. usnesení krajský úřad uvedl, že po předběžném posouzení věci na základě spisového materiálu magistrátu a stavebního úřadu dospěl k závěru, že lze mít důvodně za to, že při posuzování žádosti o vydání územního rozhodnutí v rámci územního řízení, vydání předmětného rozhodnutí a rozhodnutí o odvolání nepostupovaly stavební úřad a magistrát v souladu s právními předpisy. Předběžným zhodnocením věci krajský úřad zjistil zejména rozpor postupu správních orgánů obou stupňů s ustanovením § 90 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, a ustanovením § 25 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Zjištěné skutečnosti zakládají důvod pro předběžné konstatování, že výše uvedená rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů zakotvenými v ustanovení § 2 - § 8 správního řádu, což působí jejich nezákonnost. Další písemností (veřejnou vyhláškou) ze dne 11. 6. 2012 uvědomil krajský úřad účastníky řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a upozornil je na právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Pro informaci krajský úřad uvedl, že rozhodnutí bude vydáno nejdříve dne 20. 7. 2012. Dne 9. 8. 2012 mi bylo doručeno oznámení krajského úřadu ze dne 6. 8. 2012[7], kterým uvědomil účastníky řízení o možnosti vyjádřit se ke spisovému materiálu před vydáním rozhodnutí s tím, že rozhodnutí bude vydáno dne 31. 8. 2012. Dne 30. 8. 2012 jsem obdržela na vědomí podání stěžovatele ze dne 20. 7. 2012, kterým spolu s paní K. podal odvolání proti stavebnímu povolení vydanému stavebním úřadem dne 25. 6. 2012[8] pro výše uvedenou stavbu. V podaném odvolání stěžovatel mimo jiné poukázal na to, že krajský úřad zahájil přezkumné řízení ve věci územního rozhodnutí, a to z důvodu jeho rozporu se stavebním zákonem. Stavebnímu úřadu vytkl, že na stavbu vydal stavební povolení, a to bez ohledu na dosud neskončené přezkumné řízení ve věci územního rozhodnutí. Dne 11. 9. 2012 jsem obdržela další zprávu z krajského úřadu, kterou krajský úřad oznámil účastníkům řízení, že proti usnesení ze dne 11. 6. 2012, o zahájení přezkumného řízení ve věci územního rozhodnutí, podala společnost N.D. s. r. o., odvolání. Krajský úřad stanovil účastníkům lhůtu pro vyjádření se k podanému odvolání do 1. 10. 2012, poté bude odvolání postoupeno k vyřízení Ministerstvu pro místní rozvoj. Z připojené kopie podaného odvolání zmíněné společnosti vyplývá, že se cítí být opomenuta jako účastník přezkumného řízení. Dne 9. 10. 2012 mi bylo doručeno rozhodnutí krajského úřadu ze dne 2. 10. 2012[9], kterým krajský úřad zrušil rozhodnutí magistrátu ze dne 22. 3. 2012, jímž magistrát zamítl společné odvolání pana K. a paní K. proti územnímu rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 30. 9. 2011. Současně krajský úřad zrušil předmětné územní rozhodnutí ze dne 30. 9. 2011 a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Krajský úřad ve svém rozhodnutí mimo jiné poukázal na to, že stavební úřad řádně neodůvodnil, proč dané území, do něhož svým rozhodnutím umisťuje stavbu Č., považuje za proluku. To se podle krajského úřadu snažil napravit magistrát, neboť zejména posouzení umístění stavby Č. jako dostavby proluky, a z toho vyplývající posouzení souladu s obecně závaznými právními předpisy, napadli podatelé ve svém odvolání. Krajský úřad rovněž konstatoval, že v daném případě se stávající souvislá zástavba a proluky v ní nachází v ulici V. Pozemky v k.ú. Š. se nacházejí ve dvorní části stávající zástavby v ulici V. a jsou doposud přístupné pouze přes parkoviště hotelu. Jak vyplývá z územního rozhodnutí a ze stávajícího stavu v terénu, ulici v této části je nutno teprve založit. Objekt B. na pozemku parc.č. 1135 je pouze objektem odsunutým ze stavební čáry stávající zástavby v ulici V. a stávající přístup k němu je rovněž z ulice V. Pozemky parc.č. 1, 2 a 3 v k.ú. Š. netvoří nezastavěnou mezeru mezi stávající souvislou uliční zástavbou, ale jsou součástí prostoru za souvislou zástavbou, kde má být uliční fronta teprve založena, nikoliv doplněna. Na věci nic nemění ani skutečnost, že na pozemcích parc.č. 2 a 3 se dříve nacházela dvorní křídla původních staveb v ulici V. Pozemky parc.č. 1, 2, a 3 v k.ú. Š. podle názoru krajského úřadu netvoří mezeru mezi stávající souvislou zástavbou, a nemůže se proto jednat o proluku. Tím spíše by za proluku nemohl být považován pozemek pro výstavbu objektu Č-I, do něhož je v současné době přístup pouze přes parkoviště hotelu. Krajský úřad v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž zmínil, že i když je pojem proluka neurčitým právním pojmem, nemůže být vykládán zcela volně, ale musí být sledován záměr zákonodárce, který ho v obecně závazných právních předpisech používá k umožnění dostavby mezer ve stávající zástavbě. Tento pojem je dle krajského úřadu nutno používat velmi citlivě a vždy s velmi přísným posouzením, tak aby nedocházelo k jeho nadužívání k obcházení požadavků obecně závazných právních předpisů, včetně regulativů platného územního plánu, a to i v případech, kdy jim vyhovět lze. K respektování zásady legitimního očekávání pak krajský úřad uvedl, že zmíněná zásada formulovaná v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu neznamená, že správní orgány mají svůj chybný postup a hodnocení věci opakovat, protože takové rozhodnutí se od nich očekává. Lze shrnout, že podle krajského úřadu stavební úřad umístil stavbu v rozporu s ustanovením § 90 odst. c) stavebního zákona, ustanovením § 25 odst. 4 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a ustanovením § 3 správního řádu, neboť nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v ustanovení § 2 správního řádu, což způsobuje nezákonnost přezkoumávaného územního rozhodnutí. Stejného pochybení se podle krajského úřadu dopustil i magistrát v odvolacím řízení a přezkoumávaném odvolacím rozhodnutí. V závěru svého rozhodnutí krajský úřad ještě poznamenal, že vydání přezkoumávaného územního rozhodnutí nezakládalo žadateli jiná práva než činit další kroky směřující k povolení realizace stavby. Krajský úřad poukázal na to, že územní rozhodnutí o umístění stavby stojí na počátku projednávání (schvalování) stavby a zásadním způsobem ovlivňuje uspořádání staveb a jejich vzájemné působení v území. Dne 9. 10. 2012 jsem byla panem K. informována o rozhodnutí krajského úřadu a současně také o rozhodnutí magistrátu ze dne 2. 10. 2012[10], jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti stavebnímu povolení na stavbu Č., které vydal stavební úřad dne 25. 6. 2012[11]. Následně předmětné rozhodnutí pan K. zaslal ochránci na vědomí. Ve stručnosti lze uvést, že magistrát vycházel z toho, že samotné zahájení přezkumného řízení ve věci územního rozhodnutí není překážkou (předběžnou otázkou) pro vydání stavebního povolení s tím, že jestliže je územní rozhodnutí v právní moci, stavební úřad musí ve stavebním řízení z tohoto rozhodnutí vycházet a jeho podmínky dodržet při svém rozhodování. Současně magistrát poukázal na to, že krajský úřad nevydal žádné usnesení, kterým by pozastavil vykonatelnost nebo jiné právní účinky výše uvedeného územního rozhodnutí. Dne 2. 11. 2012 jsem od pana K. obdržela zprávu, že se podnětem ze dne 18. 10. 2012 obrátil na krajský úřad se žádostí o přezkoumání stavebního povolení pro stavbu bytového domu Č. Současně s tímto podnětem stěžovatel požádal krajský úřad, aby podle ustanovení § 95 odst. 5 správního řádu vydal usnesení o tom, že se pozastavuje vykonatelnost předmětného stavebního povolení. Dne 7. 11. 2012 byla do Kanceláře veřejného ochránce práv doručena z krajského úřadu na vědomí kopie odvolání společnosti N.D., s. r. o., do rozhodnutí krajského úřadu ze dne 2. 10. 2012 ve věci územního rozhodnutí, a to spolu s oznámením krajského úřadu ze dne 5. 11. 2012, jímž vyrozuměl účastníky řízení o podaném odvolání. Z uvedeného vyplývá, že se záležitostí umístění stavby bytového domu Č. bude ještě zabývat Ministerstvo pro místní rozvoj. Dne 8. 11. 2012 jsem pak obdržela na vědomí další písemnost krajského úřadu, a to sdělení o odložení podnětu stěžovatele proti rozhodnutí magistrátu ze dne 2. 10. 2012, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti stavebnímu povolení na stavbu Č., které vydal stavební úřad dne 25. 6. 2012. K tomu považuji za důležité uvést, že krajský úřad neshledal důvod pro zahájení přezkumného řízení ani vydání usnesení o pozastavení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, a to s přihlédnutím k tomu, že jeho rozhodnutí ze dne 2. 10. 2012, jímž v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí magistrátu a stavebního úřadu ve věci umístění stavby, bylo napadeno odvoláním, a není tedy v právní moci. K tomu krajský úřad doplnil, že pokud dojde k pravomocnému zrušení územního rozhodnutí o umístění stavby, bude tato skutečnost důvodem pro obnovu stavebního řízení podle ustanovení § 100 správního řádu. K obnově řízení by pak byl příslušný magistrát, který ve věci rozhodoval jako poslední. K tomu je třeba doplnit, že stěžovateli ještě zůstává zachováno právo podání správní žaloby do rozhodnutí magistrátu ze dne 2. 10. 2012, o jejímž podání pan K. dle telefonické informace ze dne 9. 11. 2012 uvažuje. C - Právní zhodnocení Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, mi ukládá povinnost chránit osoby před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Jako zcela zásadní lze v daném případě vnímat posouzení otázky, zda má být navrhovaná stavba bytového domu Č. umístěna v proluce stávající zástavby. Samotný předpoklad, že jde o stavbu umístěnou v proluce, je přitom důležitý pro celkové posouzení souladu stavby s požadavky vyplývajícími ze stavebního zákona a prováděcích předpisů.[12] K tomu je třeba uvést, že pojem "proluka" není v žádném právním předpisu závazným způsobem definován, proto je hodnocení tohoto neurčitého právního pojmu, běžně používaného ve stavebním právu, vždy výsledkem individuálního posouzení specifických vlastností území a projednání jeho budoucího využití. Obecně přitom platí, že stavba v proluce musí být hmotově určena sousedními stavbami a musí se jednat o doplnění celku o v zásadě stejnorodou část. Předpokladem je přítomnost navazujících objektů, které nějakým způsobem předem determinují objem, výšku nebo půdorys nové zástavby. Cílem ustanovení vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve kterých je pojem proluka uveden, je umožnit doplnění stávající souvislé zástavby vhodným objektem při respektování všech urbanistických a architektonických zásad a zároveň zajistit vhodné podmínky pro vnitřní prostředí staveb a nerušené užívání sousedních staveb a pozemků. Stavební zákon ani jeho prováděcí vyhlášky sice pojem proluka nedefinují, avšak norma ČSN 73 4301 - čl. 4.3.4 uvádí, že se prolukou rozumí dočasně nezastavěný prostor ve stávající souvislé zástavbě, který je určen k zastavění. Pro nezastavěné nároží (např. při blokové zástavbě) lze použít termín rohová proluka. Pojem stávající souvislá zástavba je nutno v daném kontextu chápat jako zástavbu v zásadě řadovou, tzn., že jednotlivé stavby mají štítové zdi (jak to konstrukční řešení umožňuje) těsně u sebe, objekty navazují jeden na druhý. V zástavbě rodinných domů se prolukou rozumí také nezastavěný pozemek v souvislé řadě pozemků stávajících rodinných domů, včetně volného pozemku na nároží ulic, určený k zástavbě rodinným domem. V kontextu výše uvedeného tedy lze dovodit, že proluka by měla být prolukou mezi zastavěnými stavebními pozemky (§ 2 odst. 1 písm. c/ stavebního zákona), na kterých stojí budovy (§ 27 písm. k/ zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon). Skutečnost, zda se v daném konkrétním případě jedná, či nejedná o proluku, má význam pro další posouzení splnění požadavků na umisťování staveb na pozemku, a to zejména z hlediska splnění požadavků na vzájemné odstupy staveb ve smyslu § 25 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. V § 25 odst. 4 cit. vyhlášky se uvádí, že: "jsou-li v některé z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn, s výjimkou vzájemných odstupů staveb rodinných domů podle odstavce 2. Uvedené odstupy mezi stavbami pro bydlení neplatí pro jednotlivé stavby umisťované v prolukách. Obdobně se určují odstupy od staveb nebytových." Dále se pak v § 25 odst. 7 cit. vyhlášky uvádí, že "vzdálenost průčelí budov, v nichž jsou okna obytných místností, musí být nejméně 3 m od okraje vozovky silnice nebo místní komunikace; tento požadavek se neuplatní u budov umisťovaných ve stavebních prolukách řadové zástavby a u budov, jejichž umístění stanoví vydaná územně plánovací dokumentace". O prolukách se zmiňuje také metodika Národního památkového ústavu "Principy posuzování záměrů na novou výstavbu v památkově chráněných sídlech", která je uveřejněna na jeho webových stránkách a která se zabývá mimo jiné také zástavbou prázdných ploch pro rozsáhlejší části historické zástavby. Domnívám se, že tuto metodiku lze podpůrně aplikovat i na tento případ. Uvádí se v ní, že: "do kategorie novostaveb v prolukách patří samozřejmě nejen proluky po jednom domě (usedlosti), ale i proluky po více sousedících domech (usedlostech). Větší proluka se může v památkovém území nalézat v rozsahu několika zaniklých staveb, části domovního bloku, v některých případech i několika domovních bloků (taková situace je výjimečná a týká se výhradně památkových zón, např. Moravská Ostrava, Prostějov). Naprostá většina situací tohoto typu je zjevně rušivá, zejména tam, kde byla zbořena např. čtvrtina domovního bloku. V těchto případech jde o situace z hlediska historické struktury obecně nežádoucí, neboť byl změněn charakter půdorysné struktury sídla v jeho centrální části..." Jak bylo zmíněno výše, při posuzování zástavby v proluce je třeba považovat za zásadní posouzení vzájemných odstupů staveb a vlivu navrhované stavby na stínění okolních budov. Podstatná je tak návaznost výše zmíněného ustanovení § 25 odst. 4 vyhl. č. 501/25006 Sb. na ustanovení § 12 odst. 5 vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, přičemž ustanovení § 25 odst. 4 vyhl. č. 501/2006 Sb. je nutno uplatňovat v souvislosti s § 25 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., kde se uvádí, že vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu. Pokud jde o vliv navrhované stavby na stínění okolních budov, lze konstatovat, že u staveb umístěných do proluky ustanovení o vzájemných odstupech staveb neplatí, hodnoty denního osvětlení a oslunění, resp. zastínění, se zjišťují jak pro navrhovanou stavbu, tak pro okolní stávající zástavbu. Tato problematika je obsažena v ustanovení § 12 odst. 5 vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, kde se uvádí, že při doplňování stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popřípadě formou nástaveb a přístaveb, se posuzuje vliv na stínění okolních budov porovnáním se stavem při úplné souvislé zástavbě, zejména s výškovou úrovní zástavby a půdorysným rozsahem. V daném případě musím s ohledem na výše uvedené skutečnosti konstatovat, že považuji za správný názor krajského úřadu, jenž vychází z toho, že v dané lokalitě se stávající souvislá zástavba a proluky v ní nachází v ulici V. Pozemky parc.č. 1, 2 a 3 v k.ú. Š., kde má být umístěna a realizována navrhovaná stavba bytového domu Č., nelze za proluku považovat, neboť novostavba bytového domu za aktuálního stavu daného území nebude v daném místě doplňovat stávající souvislou zástavbu. Osobně se přikláním k tomu názoru, že na stavbu bytového domu Č. je třeba nahlížet jako na solitérní (samostatně stojící) objekt, nikoliv jako na objekt, který by doplňoval mezeru ve stávající zástavbě. V případě, že na pojem proluky nahlížíme jako na volný, dočasně nezastavěný prostor ve stávající souvislé zástavbě, lze dle mého názoru přijmout argumenty krajského úřadu, že pojem stávající souvislá zástavba je nutno chápat jako zástavbu v zásadě řadovou, kdy jednotlivé stavby mají štítové zdi těsně u sebe a objekty navazují jeden na druhý. Pokud bychom vycházeli z tohoto předpokladu, pak bychom nemohli v daném případě dojít k jinému závěru, než že stavba bytového domu Č., ale ani stavba bytového domu Č-I, v proluce umístěna nebyla. S přihlédnutím k výše uvedenému mi nezbývá než konstatovat, že stavební úřad a magistrát v daném případě nevyhodnotily správně otázku, zda je navrhovaná stavba umisťována v proluce. V návaznosti na výše uvedené a ve shodě s krajským úřadem pak musím uvést, že oba správní orgány v plném rozsahu nezjistily stav věci, o němž by nebyly pochybnosti. Považuji proto za správné a v souladu s právními předpisy, když krajský úřad v přezkumném řízení přistoupil ke zrušení vydaného územního rozhodnutí pro stavbu Č. Další postup ve věci se bude odvíjet od výsledku odvolacího řízení vedeného Ministerstvem pro místní rozvoj. D - Závěr S přihlédnutím k výše uvedenému nemohu ve věci učinit jiný závěr než ten, že jsem v postupu Úřadu městské části B., stavebního úřadu, a Magistrátu města, odboru územního a stavebního řízení, shledala pochybení, která jsem popsala v předcházející části této zprávy. Je úkolem veřejného ochránce práv na zjištěná pochybení orgány veřejné správy upozornit, proto tak činím formou této zprávy. S přihlédnutím k aktuálnímu procesnímu stavu věci, kdy územní rozhodnutí na shora uvedenou stavbu bylo v přezkumném řízení krajským úřadem zrušeno, jsem se rozhodla šetření v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, ukončit. K tomuto rozhodnutí jsem přistoupila zejména s ohledem na skutečnost, že stěžovatel byl se svým podnětem na přezkoumání územního rozhodnutí u krajského úřadu úspěšný. S ohledem na závažnost dané problematiky z hlediska budoucí činnosti a postupů stavebních úřadů jsem rovněž požádala ředitelku krajského úřadu, aby otázku posuzování proluky v zástavbě zařadil krajský úřad jako samostatné téma na nejbližší plánovanou poradu se stavebními úřady. Tuto zprávu zasílám na vědomí starostovi městské části B., primátorovi města a ředitelce Krajského úřadu. RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv [1] čj. 110039406/ŠKAR/STU/006 [2] čj. 4100/OÚPR/MMB/0149794/2011 [3] čj. 4100/OÚPR/MMB/0150153/2011 [4] čj. JKM 66356/2012 [5] čj. MMB/0042476/2012 [6] čj. 110039406/ŠKAR/STU/006, č. 315 [7] čj. JMK 89757/2012 [8] čj. 120033642/KUD/STU/003 [9] čj. JMK 55345/2012 [10] čj. MMB/032836/2012 [11] čj.: 120033642/KUD/STU/003 [12] viz ustanovení § 90 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona Posuzování záměru žadatele V územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů4), popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.