Poznámka/Výsledek případu

Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 5. února 2015 Sp. zn.: 7665/2014/VOP/AV Zpráva o šetření z vlastní iniciativy ve věci příspěvku na živobytí pro osoby bez přístřeší A - Předmět šetření V souladu s § 9 písm. d) ve spojení s § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, jsem z vlastní iniciativy zahájila šetření postupu Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště XXX, v řízení o příspěvku na živobytí, o který žádá osoba bez přístřeší. K zahájení šetření z vlastní iniciativy v této věci mě vedly informace z protokolu o jednání klienta bez přístřeší u Úřadu práce České republiky, krajské pobočky, kontaktního pracoviště XXX. Z protokolu o jednání[1] je zřejmé, že orgán pomoci v hmotné nouzi plošně vyzývá žadatele o příspěvek na živobytí, kteří jsou bez domova, aby prokázali, že mají bydliště na území České republiky, tj. dlouhodobě se zde zdržují, vykonávají zde výdělečnou činnost, žijí zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravují na budoucí povolání, popřípadě existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichž vzájemná souvislost dokládá sepětí s Českou republikou, a sdělili adresu, na které se zdržují, a to ve lhůtě osmi dnů, jinak může orgán pomoci v hmotné nouzi žádost o dávku zamítnout. Nestačí přitom předložení občanského průkazu, v němž je uvedena adresa trvalého pobytu. V souladu s § 15 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o veřejném ochránci práv jsem požádala Úřad práce České republiky, krajskou pobočku v Brně, o poskytnutí obecného vyjádření k postupu orgánu pomoci v hmotné nouzi v případech, kdy si o příspěvek na živobytí žádá osoba bez přístřeší, a kopií spisových dokumentací řízení o příspěvku na živobytí paní M. K.,[2] J. Z.[3] a M. B.,[4] kteří v minulosti o příspěvek na živobytí jako osoby bez domova žádali. B - Skutková zjištění Z vyjádření Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Brně, vyplynuly tyto skutečnosti. Osoba oprávněná žádat si o dávky pomoci v hmotné nouzi je osoba, která plní podmínky uvedené v § 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi,[5] tj. má bydliště na území České republiky. Za prokázání vzájemného sepětí osoby s Českou republikou rozhodně nelze považovat pouze předložení občanského průkazu, ve kterém je uvedena adresa trvalého pobytu (často se jedná o adresu městského úřadu). Adresa trvalého pobytu má pouze evidenční charakter. Uvedení adresy skutečného pobytu je i důležitý údaj ve vztahu ke správnému stanovení okruhu společně posuzovaných osob a k řádnému posouzení celkových sociálních a majetkových poměrů osob, tedy k možnosti provedení sociálního šetření. Pro účely prokazování rozhodných skutečností vyhotovila krajská pobočka jednotnou podobu protokolu o jednání. Na prokázání zmiňovaných rozhodných skutečností krajská pobočka trvá vždy u osob, které evidentně chudobou ani bezdomovectvím netrpí. K případům konkrétních klientů uvedl orgán pomoci v hmotné nouzi následující. Paní K. si požádala o příspěvek na živobytí v srpnu 2014 společně se svým druhem panem Z., který ukončil v červenci 2014 pracovní poměr. Správní orgán dospěl k závěru, že nebyly dány důvody k aplikaci institutu podstatného poklesu příjmu a dávku nepřiznal. Paní K. si požádala v květnu 2014 také o příspěvek na péči, v rámci řízení bylo v srpnu 2014 provedeno sociální šetření v místě trvalého pobytu na adrese AAA, kde paní K. žije se svým druhem v jednom pokoji. V případě žádosti o příspěvek na živobytí tuto informaci paní K. neuvedla, klientka tvrdila, že je bez přístřeší. Dne 3. 9. 2014 si paní K. požádala o mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu hrozby sociálním vyloučením a současně doložila, že si požádala o invalidní důchod. Úřad práce jí přiznal mimořádnou dávku ve výši 1.000,- Kč. Paní K. si znovu požádala o příspěvek na živobytí dne 24. 9. 2014. Zaměstnanec úřadu práce ji v rámci osobního jednání vyzval ke sdělení adresy bydliště, paní K. uvedla, že je bez přístřeší. Paní K. nedoložila informace o bytu, přestala s orgánem pomoci v hmotné nouzi komunikovat. V měsíci říjnu 2014 obdržela doplatek důchodu ve výši 84.392,- Kč. Pan B. je příjemcem příspěvku na živobytí od října 2012. V květnu 2014 byl vystěhován z bytu, zaměstnanec úřadu práce s klientem při každé návštěvě řešil bytovou situaci. Do měsíce září 2014 se klient zdržoval na různých adresách. Byl upozorněn, že pokud nedoloží místo skutečného pobytu, nelze provést sociální šetření a stanovit okruh společně posuzovaných osob a dávka mu může být odňata. V rámci sociální práce byla panu B. doporučena noclehárna v XXX a azylový dům. V současné době se zdržuje v azylovém domě (smlouvu o poskytnutí sociální služby má od 14. 10. 2014). C - Hodnocení věci ochránkyní V rámci šetření z vlastní iniciativy jsem se zaměřila zejména na posouzení otázky, zda Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Brně, může oprávněně požadovat, aby žadatel o příspěvek na živobytí, který je bez domova, prokázal bydliště na území České republiky a místo, kde se fakticky zdržuje. Pro přehlednost se ke každé z těchto záležitostí vyjádřím zvlášť, přestože spolu fakticky souvisejí. C.1 K prokazování splnění podmínky bydliště na území České republiky Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi má na příspěvek na živobytí za splnění dalších zákonných podmínek nárok osoba hlášena k trvalému pobytu na území České republiky, pokud má bydliště na území České republiky. Zákon o pomoci v hmotné nouzi v § 5 odst. 6 demonstrativně vyjmenovává kritéria, podle kterých se splnění podmínky bydliště na území České republiky posuzuje. Osoba má bydliště na území České republiky, zejména pokud se zde dlouhodobě zdržuje, vykonává zde výdělečnou činnost, žije zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravuje na budoucí povolání, popřípadě existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichž vzájemná souvislost dokládá sepětí této osoby s Českou republikou. Zkoumání podmínky bydliště bylo do zákona o pomoci v hmotné nouzi vloženo s účinností od 1. ledna 2012. Bydlištěm se pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi podle komentáře k dávkám pomoci v hmotné nouzi rozumí "místo, kde se soustředí zájmy osoby (jedná se o faktické bydliště či o bydliště ve smyslu středu zájmu). ... Je třeba rozlišovat mezi hlášením k pobytu a skutečným bydlištěm. Hlášení k pobytu, zejména trvalému, je evidenční kategorií, která o skutečném bydlišti nic nevypovídá, není důkazem bydliště ve smyslu střediska zájmů osoby nebo rodiny. Přestože u řady osob se hlášení k pobytu a bydliště kryje, nelze tyto dva instituty ztotožňovat."[6] Komentář současně uvádí, že "lze důvodně předpokládat, že u většiny osob se hlášení k pobytu a bydliště bude fakticky krýt, nicméně bude-li mít orgán pomoci v hmotné nouzi jakékoliv pochybnosti, lze tuto skutečnost ověřit, a to pomocí dotazníku pro určení státu bydliště pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi. Pro ověření těchto skutečností může orgán pomoci v hmotné nouzi využít součinnosti s ostatními orgány sociálního zabezpečení, které s tímto institutem rovněž pracují, zejména pak s ostatními svými úseky, které se také nacházejí na Úřadu práce České republiky (např. státní sociální podpora aj.)."[7] Podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi je žadatel o příspěvek na živobytí povinen osvědčit splnění podmínky bydliště na území České republiky, neboť jde o skutečnost rozhodnou pro nárok na dávku, její výši a výplatu. Úřad práce České republiky je také oprávněn žadatele k osvědčení splnění podmínky bydliště na území České republiky vyzvat a v souladu s § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi jej upozornit, že v případě nesplnění povinnosti ve stanovené lhůtě může žádost o příspěvek na živobytí zamítnout. Pokud jde o žadatele o příspěvek na živobytí, kteří předkládají orgánu pomoci v hmotné nouzi doklad o užívání bytu, jiného než obytného prostoru, ubytovny, zařízení sociálních služeb apod. k bydlení a doklad o výši nákladů na bydlení v souladu s § 72 odst. 3 písm. b) a e) zákona o pomoci v hmotné nouzi, je třeba mít za to, že podmínku osvědčení bydliště na území České republiky splnili, neboť z předložených dokladů lze usuzovat, že se na území republiky fakticky zdržují. I osoby bez domova však mají povinnost úřadu práce sdělit místo, kde v České republice převážně skutečně pobývají (viz bod C. 2). Učiní-li tak, může orgán pomoci v hmotné nouzi mít za prokázané, že mají bydliště na území republiky ve smyslu § 5 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Sociální pracovník úřadu práce může také kontaktovat sociální pracovníky pověřeného obecního úřadu či obecního úřadu obce s rozšířenou působností, případně pracovníky neziskových organizací, které pomáhají lidem bez domova. V případech, kdy tito pracovníci klienta znají, klient využívá zařízení sociálních služeb apod., má úřad práce za prokázané sepětí klienta s Českou republikou. Splnění podmínky bydliště na území České republiky (střediska zájmů na území České republiky) lze odvozovat také z jiných skutečností, například že žadatel o příspěvek na živobytí vykonává na území republiky výdělečnou činnost (tj. je zde v pracovním či obdobném vztahu nebo zde vykonává samostatnou výdělečnou činnost) nebo se zde naopak snaží nalézt zaměstnání a je v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce České republiky. Uchazečem o zaměstnání může být podle zákona o zaměstnanosti za splnění dalších podmínek fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště.[8] Jako uchazeč o zaměstnání je klient povinen plnit určité povinnosti a dostavovat se na úřad práce. Stát za něj rovněž platí pojistné na zdravotní pojištění. Na základě těchto skutečností je možné dovodit, že uchazeči o zaměstnání v evidenci u úřadu práce mají středisko zájmů v České republice. Pokud se jedná o klienty bez domova nezařazené v evidenci uchazečů o zaměstnání, může úřad práce přihlédnout k dalším hlediskům (pobírání důchodu z České republiky apod.). Podpůrným kritériem pro určení bydliště na území České republiky je rovněž místo trvalého pobytu. Přestože trvalý pobyt má především evidenční charakter, lze předpokládat, že osoby mající trvalý pobyt na území České republiky, které se osobně dostaví na úřad práce, mají také faktické bydliště na území republiky. Pouze v situacích, kdy má úřad práce pochybnost o tom, zda žadatel o příspěvek na živobytí, hlášený na území České republiky k trvalému pobytu, žije na území republiky, tj. přesněji řečeno má středisko zájmů v České republice, by měl klienta vyzvat, aby bydliště na území republiky ještě jinak osvědčil. Orgán pomoci v hmotné nouzi je také oprávněn kontrolovat splnění podmínky bydliště v rámci pravidelného hodnocení nároku na příspěvek na živobytí v dalším měsíci, neboť každý měsíc může klienta vyzvat k osobní návštěvě na úřadu práce.[9] Tímto způsobem lze postupovat, pokud má úřad práce indicie, že se klient zdržuje v zahraničí. Bude-li klient každý měsíc docházet na úřad práce, může mít orgán pomoci v hmotné nouzi za prokázané, že skutečně žije v České republice. Na základě výše uvedeného mám za to, že Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Brně, postupuje v rozporu se zásadou co nejmenšího zatěžování dotčených osob,[10] pokud plošně a poněkud formalisticky po žadateli o příspěvek na živobytí, který uvede, že je osobou bez domova, požaduje osvědčení splnění podmínky bydliště na území České republiky, a to i v případech, kdy může vycházet ze skutečností, které již žadatel o příspěvek na živobytí uvedl v žádosti o dávku či v jejích přílohách. Na základě výše uvedeného se domnívám, že krajská pobočka Úřadu práce České republiky v Brně by měla upravit předtištěný protokol o jednání k prokázání bydliště na území České republiky a vyzývat žadatele o příspěvek na živobytí k doložení sepětí s Českou republikou pouze v individuálních případech, bude-li mít pochybnost o tom, že podmínka bydliště na území České republiky tak, jak ji definuje zákon o pomoci v hmotné nouzi, není splněna. C.2 K uvedení místa faktického pobytu žadatele o příspěvek na živobytí K povinnosti osob bez přístřeší sdělovat místo faktického pobytu úřadu práce pro účely příspěvku na živobytí (přestože se tyto osoby často stěhují) jsem si vyžádala stanovisko generálního ředitelství Úřadu práce České republiky.[11] Ze stanoviska generálního ředitelství Úřadu práce České republiky vyplývá, že "žadatel ve formuláři žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi vyplňuje místo svého trvalého i skutečného pobytu, přičemž osoby bez přístřeší by neměly kolonku skutečného pobytu proškrtávat. Pouhým proškrtnutím skutečného pobytu dochází k prohlášení žadatele, že jeho trvalý a skutečný pobyt je totožný, což např. v případě ohlašoven není možné. Do tohoto pole by měli žadatelé vepsat, že jsou osobami bez přístřeší, a zároveň uvést místo, kde se nejčastěji zdržují, a kde tedy může být provedeno sociální šetření. Skutečný pobyt je podstatný pro ověření podmínek nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí, a to především k potvrzení celkových sociálních a majetkových poměrů žadatele... Osoby bez přístřeší můžeme z pohledu práce na oddělení dávek pomoci v hmotné nouzi rozdělit do tří skupin. Do jedné z nich řadíme osoby bez přístřeší, které se ve své situaci neocitly vlastní vinou a které se snaží svou životní situaci řešit ve spolupráci se sociálním pracovníkem, hledají ubytování na ubytovnách a snaží se od této sociální situace osvobodit. Druhou skupinou jsou osoby bez přístřeší, které svůj stav již přijaly jako životní styl, ubytování si většinou nehledají, avšak v zimním období přespávají na noclehárnách, v zařízeních Armády spásy apod. Třetí skupinou, se kterou se referenti na odděleních dávek pomoci v hmotné nouzi dostávají do kontaktu, jsou osoby bez přístřeší, u nichž je někdy až příliš viditelná účelovost změny trvalého bydliště na adresu ohlašovny. Velký nárůst osob bez přístřeší vychází z řad mladých klientů hmotné nouze, kteří si účelově mění místo trvalého pobytu z bydliště rodičů na obecní úřad. Trendem je, že si klienti hmotné nouze mezi sebou sdělují tuto zásadní informaci o možnosti využití státních dávek pro svou volnočasovou potřebu a dávku hmotné nouze mají pouze jako kapesné. Jedná se o nejčastější způsob zneužívání dávek pomoci v hmotné nouzi, které je prokazováno právě prováděním sociálního šetření např. na adrese pro doručování, na adrese rodičů aj. Nejčastěji je tato situace viditelná v případech, kdy klient uvede jako místo trvalého bydliště adresu obecního úřadu, avšak pro doručování uvede adresu rodičů. Ve spoustě případů se také klienti dávek pomoci v hmotné nouzi domnívají, že pokud mají trvalé bydliště na obecním úřadu, musí je Úřad práce České republiky považovat za bezdomovce, ačkoliv bydlí např. u prarodičů, přátel apod. Právě na tuto třetí skupinu osob se nejvíce zaměřují pracovníci úřadu práce, a to především intenzivnější sociální prací. Především je častěji zapotřebí provádět sociální šetření, kterým se ve většině případů prokáže, že se tito lidé od rodičů fakticky nikdy neodstěhovali a tím se odhalí zneužívání dávek... V rámci sociálního šetření se ověřuje místo skutečného pobytu žadatele, a to z důvodu, aby orgán pomoci v hmotné nouzi navázal s klientem vztah v jeho přirozeném prostředí. Sociální pracovníci úřadu práce se snaží s klienty bez přístřeší v rámci sociální práce jejich sociální situaci řešit, a to ve spolupráci se sociálními pracovníky obce/města a dále neziskovými organizacemi, které se osobám bez domova věnují. ... Úřad práce dodržuje jednotný postup ve správním řízení o žádosti o příspěvek na živobytí, ale pokud je žadatel osobou bez přístřeší, pak je nutné, aby v rámci sociální práce byl každý případ vyhodnocen individuálně." Se stanoviskem generálního ředitelství Úřadu práce České republiky se v této věci ve značné míře ztotožňuji. Úřad práce je oprávněn vyžadovat, aby žadatel o příspěvek na živobytí uvedl místo faktického pobytu. Sdělení místa faktického pobytu je nezbytné pro určení okruhu společně posuzovaných osob a pro posouzení celkových sociálních a majetkových poměrů. V případě, že má orgán pomoci v hmotné nouzi pochybnost o okruhu společně posuzovaných osob, může provést v místě bydliště klienta sociální šetření. Osoby bez střechy nad hlavou, přespávající v parcích, pod mosty, na nádraží, v přírodě, v tunelech, podchodech, odstavených vagónech apod.,[12] často migrují, nepřespávají na jednom místě, proto nemohou vždy sdělit jedno místo skutečného pobytu, mohou ovšem uvést adresu, kde nejčastěji a pravidelně pobývají. Nestačí přitom uvést, že klient přebývá u známých či kamarádů, klient by měl sdělit adresu místa skutečného pobytu a jméno známého tak, aby sociální pracovník mohl v bytě provést sociální šetření. Dále mohou pracovníkovi úřadu práce sdělit, zda využívají zařízení sociálních služeb, zda spolupracují se sociálními pracovníky obecních úřadů či neziskových organizací. Jestliže osoba bez přístřeší uvede místa, kde se nejčastěji zdržuje, a současně orgán pomoci v hmotné nouzi nemá pochybnost, že jde o osobu bez přístřeší, může úřad práce přiznat při splnění dalších zákonných podmínek (zpravidla podmínky příjmu a evidence jako uchazeče o zaměstnání) příspěvek na živobytí. V případě, že orgán pomoci v hmotné nouzi má pochybnost o tom, že žadatel o příspěvek na živobytí chudobou ani bezdomovectvím netrpí, může provést v rámci řízení další dokazování, tj. provést sociální šetření na udávané adrese pobytu, kontaktovat sociálního kurátora, terénní sociální pracovníky, organizace pracující s bezdomovci, zjišťovat, zda osoba dochází do zařízení sociálních služeb, jež uvedla apod. Prokáže-li se po přiznání příspěvku na živobytí, že se nejednalo o klienta bez přístřeší, může být příjemce příspěvku na živobytí odpovědný za vznik přeplatku na dávce.[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že "pokud žadatel o pomoc v hmotné nouzi neuvede údaje potřebné pro ověření nároku na dávku a její výši, tvrdí, že se v místě svého trvalého bydliště nezdržuje a bydlí jinde, musí správní orgán trvat na tom, aby tuto skutečnost prokázal, neboť mu to ukládá zákon. V opačném případě žadatel riskuje, že mu dávka nebude přiznána nebo mu bude posléze odejmuta..."[14] V dané věci orgán pomoci v hmotné nouzi odňal příspěvek na živobytí a uložil povinnost vrátit přeplatek na dávce, neboť zjistil a prokázal, že příjemce dávky, který uváděl, že je osobou bez přístřeší, žije se svou matkou v bytě. V odborné literatuře je pojem bezdomovectví nazírán širší optikou. Bezdomovectví nelze vykládat pouze v úzkém slova smyslu jako zastřešující pojem pro problémy osob bez střechy nad hlavou. Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci rozumí bezdomovcem nejen osobu bez přístřeší, ale i osobu v ubytovně, azylovém domě pro bezdomovce, osobu, která nemá jistotu stabilního bydlení a osobu, která obývá prostor, jenž nevyhovuje ani v nejmenší míře standardům bydlení, tedy i osobu ohroženou ztrátou bydlení.[15] Podle odborné literatury zahrnuje bezdomovectví "všechny jedince žijící v podmínkách, v nichž nelze vést běžný civilizovaný život, a jimž je bráněno sociálně i profesně se rozvíjet..."[16] Klienti v hmotné nouzi, kteří bydlí v ubytovnách, azylových domech, v nevyhovujících prostorách, u známých, jsou ohroženi ztrátou bydlení,[17] jsou rovněž povinni sdělit úřadu práce místo faktického pobytu. Okrajově dodávám, že je nezbytné, aby sociální pracovník orgánu pomoci v hmotné nouzi nabídl klientovi pomoc ještě předtím, než ztratí přístřeší. Sociální práci je třeba zintenzivnit s ohledem na počet osob bez domova.[18] Sociální pracovník orgánu pomoci v hmotné nouzi by měl kontaktovat sociální pracovníky obecních úřadů a neziskových organizací a snažit se podpořit klienta při hledání nového bydlení[19] a vyhledat vhodné zařízení sociálních služeb. V každém případě by měl přistupovat ke klientům individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu. V literatuře je možné se dočíst, že "mnoho lidí se ocitá v situaci ohrožení ztrátou domova, protože dostatečně neznají svá práva a povinnosti, je pro ně krajně obtížné jednat s úředníky, nerozumí požadavkům úřadů, nevědí, na co mají nárok a kde takový nárok mohou uplatnit. V kontaktu s úřady jsou nejistí, což úspěšnému vyřízení jejich záležitosti neprospívá..."[20] K těmto situacím by nemělo docházet. V předložených spisových dokumentacích postrádám záznamy o takové sociální práci a písemné protokoly o jednání s klienty.[21] Na základě výše uvedeného mám za to, že Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Brně, postupuje v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi, pokud žadatele o příspěvek na živobytí, kteří tvrdí, že jsou osobami bez přístřeší, vyzývá ke sdělení místa skutečného pobytu (místa, kde se převážně zdržují). V případech paní M. K. a pana M. B. úřad práce nepochybil, pokud žadatele o příspěvek na živobytí vyzval, aby uvedli adresu místa či míst, kde se skutečně zdržují, a to alespoň v převážné míře (nespokojil se tedy s pouhým sdělením, že jsou bez přístřeší). U paní M. K. si následně úřad práce ověřil, že se zdržuje na adrese AAA, a to nikoli v autě, jak uvedla v informacích o užívaném bytě či jak vyplývá z vyjádření sociálního kurátora, ale v bytě své sestry. Jak plyne ze záznamu ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči ze dne 4. 8. 2014, paní K. žije s přítelem, sestrou a jejími dvěma dětmi v bytě 2+1. Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Brně, postupoval v souladu s § 10 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, pokud při posuzování žádosti paní M. K. o příspěvek na živobytí podané v srpnu 2014 nepřihlédl k podstatnému poklesu příjmu společně posuzované osoby, pana J. Z. Z vyjádření je zřejmé, že pan Z. ukončil ke dni 23. 7. 2014 pracovní poměr a od 30. 7. 2014 je v evidenci uchazečů o zaměstnání. Z odůvodnění rozhodnutí[22] plyne, že pan Z. obdržel příjem ze zaměstnání v květnu 2014 ve výši 8.942,- Kč, v červnu 2014 ve výši 13.337,- Kč a v červenci ve výši 14.648,- Kč. V měsíci srpnu 2014 obdržel dle dokladu o výši měsíčních příjmů částku 8.200,- Kč. Již v minulosti jsem dospěla k závěru, že úvaha orgánu pomoci v hmotné nouzi se vztahuje pouze k tomu, zda k podstatnému poklesu příjmu žadatele o dávku došlo. Pokud nastane podstatný pokles příjmu, nemá orgán pomoci v hmotné nouzi na výběr, zda jej při posuzování nároku na příspěvek na živobytí zohlední, či nikoliv. Orgán pomoci v hmotné nouzi má povinnost k podstatnému poklesu příjmu přihlédnout a postupovat v souladu s § 10 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi.[23] V daném případě ovšem v měsíci podání žádosti o příspěvek na živobytí k podstatnému poklesu příjmu nedošlo, neboť pan Z. jako společně posuzovaná osoba ještě obdržel příjem z výdělečné činnosti (který nebyl o mnoho nižší než příjem z předcházejících měsíců, například z května 2014). Správní orgán tak dospěl v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi k závěru, že nebyly dány důvody k aplikaci podstatného poklesu příjmu. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Brně, v rozporu s právními předpisy plošně a poněkud formalisticky po žadateli o příspěvek na živobytí, který udává, že je bez domova, požaduje osvědčení splnění podmínky bydliště na území České republiky (střediska zájmů na území republiky), a to i v případech, kdy může vycházet ze skutečností, které již žadatel o příspěvek na živobytí uvedl v žádosti o dávku či v jejích přílohách. Lze-li důvodně předpokládat, že osoby s trvalým pobytem na území České republiky, které jsou v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce a udávají místo skutečného pobytu na území České republiky, splňují podmínku bydliště pro nárok na opakované dávky pomoci v hmotné nouzi (§ 5 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi), k prokázání sepětí s Českou republikou by měl orgán pomoci v hmotné nouzi žadatele o dávku vyzývat jen v případě pochybností. Žadatel o příspěvek na živobytí je povinen sdělit orgánu pomoci v hmotné nouzi místo faktického bydliště, neboť jde o rozhodnou skutečnost pro určení okruhu společně posuzovaných osob (§ 49 odst. 1 písm. a/ zákona o pomoci v hmotné nouzi). Osoba bez přístřeší je povinna uvést adresu místa, kde se převážně zdržuje. Zprávu o šetření zasílám Ing. Josefu Bürgerovi, pověřenému řízením krajské pobočky Úřadu práce České republiky v Brně, a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Na vědomí zasílám zprávu generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] Z protokolu o jednání ze dne 17. 9. 2014 na Úřadu práce České republiky, krajské pobočce v Brně, kontaktním pracovišti XXX, je zřejmé, že o příspěvek na živobytí žádal pan M. B., nar. XY, trvale bytem YYY, který uvedl, že je bez domova. Pracovnice úřadu práce mu sdělila, že nestačí pouze prohlášení, že je bez přístřeší. Je povinen sdělit úřadu práce adresu, kde se zdržuje, a doložit sepětí s Českou republikou, tj. že zde má bydliště, jinak mu úřad práce příspěvek na živobytí nepřizná. Současně jej pracovnice odkázala na pomoc sociálních pracovníků úřadu města XXX, referátu péče o osoby ohrožené chudobou. [2] Nar. YX, trvale bytem AAA. [3] Nar. YZ, trvale bytem BBB. [4] Nar. ZY, trvale bytem CCC. [5] Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. [6] BECK, Petr in BECK, Petr a kol. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postižením k 1. 5. 2012. Komentář. Právní předpisy. 1. vydání. Nakladatelství ANAG: Olomouc, 2012, s. 33. ISBN 978-80-7263-744-7. [7] BECK, Petr in BECK, Petr a kol. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postižením k 1. 5. 2012. Komentář. Právní předpisy. 1. vydání. Nakladatelství ANAG: Olomouc, 2012, s. 33. ISBN 978-80-7263-744-7. [8] Ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. [9] V souladu s § 49 odst. 2 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi. [10] Ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [11] V rámci spisu sp. zn. 5405/2014/VOP/AV. [12] Jedná se o tzv. zjevné bezdomovce. MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví v kontextu ambulantních sociálních služeb. Vydání I. Praha: Portál, 2012, s. 14. ISBN 978-80-262-0090-1. [13] Podmínky odpovědnosti za přeplatek na dávce vymezuje § 51 zákona o pomoci v hmotné nouzi. [14] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2012, č. j. 4 Ads 2/2012-18, www.nssoud.cz. [15] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí 2013 [cit. 23. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16157/koncepce.pdf. [16] MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví v kontextu ambulantních sociálních služeb. Vydání I. Praha: Portál, 2012, s. 13. ISBN 978-80-262-0090-1. [17] Jedná se o tzv. skryté či potenciální bezdomovce. MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví v kontextu ambulantních sociálních služeb. Vydání I. Praha: Portál, 2012, s. 14. ISBN 978-80-262-0090-1. [18] Z Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020, kterou schválila vláda České republiky usnesením č. 666 ze dne 28. srpna 2013, vyplývá, že odhadovaný počet potenciálních bezdomovců žijících v ČR v roce 2012 je až 100 tis. osob. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí 2013 [cit. 23. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16157/koncepce.pdf. [19] Podle § 33 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi je předpokladem pro poskytnutí doplatku na bydlení aktivní hledání přiměřeného bydlení ve spolupráci se sociálními pracovníky. [20] MATOUŠEK, Oldřich, KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vydání I. Praha: Portál, 2005, s. 320. ISBN 80-7367-002-X. [21] V souladu s § 18 odst. 1 správního řádu se o ústním jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, sepisuje protokol, který je v souladu s § 17 odst. 1 správního řádu součástí spisu. [22] Rozhodnutí ze dne 22. 9. 2014, č. j.: 327724/2014/BB. [23] Srov. Zprávu o šetření ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 1092/2013/VOP/AV. Veřejný ochránce práv [online]. Brno: (c) Kancelář veřejného ochránce práv [vid. 26. 1. 2015]. Dostupné z: www.ochrance.cz. Path: úvod /Stížnosti na úřady /Případy a stanoviska ochránce /Stanoviska - Sociální zabezpečení.