Text dokumentu

V Brně dne 11. června 2007 Sp. zn.: 339/2007/VOP/KV Závěrečné stanovisko ve věci vystěhování romských obyvatel z pavlačového domu na ulici S. č. p. XX ve Vsetíně A - Zahájení šetření Dne 9. ledna 2007 jsem zahájil šetření z vlastní iniciativy podle zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, ve věci vystěhování romských obyvatel z pavlačového domu na ulici S. č. p. XX ve Vsetíně. Současně se na mě obrátil podnětem výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky s žádostí o prošetření okolností vystěhování. Jako veřejný ochránce práv působím k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívám k ochraně základních práv a svobod. Při šetření jsem se proto zaměřil na prověření systému sociálních dávek vyplácených obyvatelům pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně, způsobu přiznávání dávek, a zejména způsobu jejich vyplácení, se zaměřením na (ne)použití institutu zvláštního příjemce dávky, a na výkon sociálně-právní ochrany dětí. Zvláštní pozornost jsem věnoval situaci romských rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko. Dalším směrem šetření bylo prověření procesu výstavby a užívání nových domů v lokalitě Poschla, zejména prověření postupu stavebního úřadu a orgánů ochrany veřejného zdraví. Současně jsem prošetřil využívání nástrojů podle stavebního řádu, jako je nařízení údržby a nezbytných úprav ve vztahu ke stavebně-technickému stavu pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně, řízení o povolení odstranění pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně. V neposlední řadě jsem vyhodnotil také situaci obyvatel vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, a stavebně-technický stav objektů, do nichž byli přestěhováni, z hlediska stavebního řádu a ochrany veřejného zdraví. Zabýval jsem se také posouzením vystěhování romských obyvatel z pohledu ochrany základních práv a svobod. Vzhledem ke vzájemnému setkávání a podmiňování se samostatné a přenesené působnosti obce při plnění jejich úkolů jsem se nemohl zejména vyhnout vazbám směrem k sociální práci s romskou menšinou nebo bytové politice obce, jež jsou především výkonem samosprávy. Shromáždil jsem spisovou dokumentaci územního, stavebního a kolaudačního řízení objektů č. p. xxx, č. p. yyy v lokalitě Poschla ve Vsetíně včetně fotodokumentace, fotodokumentaci objektů č. p. aaa v obci Čechy pod Kosířem, č. p. bbb v obci Vlčice, č. p. ccc v obci Vidnava, č. p. ddd v obci Stará Červená Voda a č. p. eee v obci Mistřice . Městský úřad Vsetín mi poskytl informace o sociální situaci romských obyvatel vystěhovaných do objektů v lokalitě Poschla ve Vsetíně a na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko. Dále mi byly poskytnuty doklady týkající se povolení odstranění pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně a výsledky kontrolní prohlídky v objektech v lokalitě Poschla ve Vsetíně, která se uskutečnila dne 15. 3. 2007 na základě podnětu ze dne 21. 2. 2007 k provedení kontrolní prohlídky na bytových domech č. p. xxx a yyy Vsetín, Poschla, z důvodu výskytu plísní ze strany Krajské hygienické stanice Zlínského kraje. O součinnost jsem také požádal Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu.[1] V popisu okolností a průběhu vystěhování jsem využil informace získané ze strany občanských sdružení Vzájemné soužití a Roma Vidnava a rovněž informace od romských koordinátorek Krajského úřadu Zlínského kraje a Krajského úřadu Olomouckého kraje, právních zástupců vystěhovaných romských rodin a v neposlední řadě od výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky. Uskutečněná jednání a místní šetření: * Dne 17. ledna 2007 se uskutečnilo v Kanceláři veřejného ochránce práv jednání mezi veřejným ochráncem práv a senátory Josefem Pavlatou a Mgr. Milanem Burešem jako zástupci výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky. Jednání byla dále přítomna MUDr. Jitka Chalánková, náměstkyně hejtmana Olomouckého kraje, PhDr. Renáta Köttnerová, krajská koordinátorka romských poradců Krajského úřadu Olomouckého kraje. Informovaly o aktuální situaci v obcích v Olomouckém kraji, kam byly vystěhovány romské rodiny ze Vsetína, a o postupu Krajského úřadu Olomouckého kraje. Senátoři informovali o svých zjištěních z návštěvy ve Vsetíně a na Jesenicku ve dnech 7. - 8. prosince 2006. * Dne 19. ledna 2007 proběhlo jednání na Ministerstvu zdravotnictví mezi veřejným ochráncem práv a hlavním hygienikem České republiky. Předmětem jednání byla lokalita Poschla ve Vsetíně z pohledu možných zdravotních rizik a výkonu působnosti orgánů ochrany veřejného zdraví. * Dne 26. února 2007 proběhlo místní šetření ve Vsetíně. V rámci místního šetření se pověření pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv setkali s představiteli města Vsetína, starostkou Květoslavou Othovou, tajemníkem Městského úřadu Vsetín Ing. Milanem Půčkem, MBA, Ph.D., vedoucí odboru sociálních věcí, vedoucí odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy a správcem bytového fondu. Předmětem místního šetření bylo zejména získání informací k výkonu státní správy, týkající se sociálních dávek, sociálně-právní ochrany dětí a stavebního řádu. V rámci místního šetření pověření pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv provedli namátkovou kontrolu spisové dokumentace sociálních dávek a sociálně-právní ochrany dětí vedenou odborem sociálních věcí Městského úřadu Vsetín. Své šetření jsem dne 5. dubna 2007 uzavřel v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, s konstatováním pochybení Městského úřadu Vsetín. Následně jsem zprávu o šetření ve věci vystěhování romských obyvatel z pavlačového domu na ulici S. č. p. XX ve Vsetíně, ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 339/2007/VOP/KV (dále zpráva o šetření), zaslal Květoslavě Othové, starostce města Vsetín, a MUDr. Olze Gröschlové, ředitelce Krajské hygienické stanice Zlínského kraje, aby se ke skutkovým a právním zjištěním obsaženým ve zprávě včetně mých dosavadních závěrů a doporučení vyjádřily nejpozději do 30 dnů ode dne jejího doručení. Vyjádření starostky města Vsetín jsem obdržel dne 15. května 2007. Vyjádření ředitelky Krajské hygienické stanice Zlínského kraje jsem obdržel dne 31. května 2007. Následně jsem starostku města Vsetín vyzval k doplnění materiálů "Koncepce práce terénních sociálních pracovníků," "Postup vůči neplatičům a nepřizpůsobivým občanům," a "Uplatňování programu nízké tolerance". Ty jsem obdržel dne 8. června 2007. Své závěry a opatření k nápravě jsem shrnul v následujícím závěrečném stanovisku. B - Skutková zjištění 1. Vystěhování Obyvatelé pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně, z nichž většinu tvořili Romové, se začali stěhovat do dvou nových objektů č. p. xxx, č. p. yyy složených z obytných kontejnerů v lokalitě Poschla na okraji města Vsetína dne 11. 10. 2006. Přestěhovalo se 36 rodin, tedy přibližně 230 osob. Z hlediska množství osob, které byly městem Vsetín do objektů v lokalitě Poschla vystěhovány, jsem se rozhodl pouze u dvou náhodně vybraných rodin ověřit právní titul k vyklizení bytů v pavlačovém domě č. p. XX na ulici S. Zjistil jsem, že vyklizení proběhlo na základě rozhodnutí o vyklizení Okresního soudu ve Vsetíně.[2] V obou případech byla rozhodnutí vydána před vystěhováním romských rodin do objektů v lokalitě Poschla. Důvodem pro podání návrhu městem Vsetín na vyklizení bytů bylo skončení nájemních smluv na dobu určitou. Jedna z nich byla opakovaně ročně prodlužována do roku 2005, druhá skončila uplynutím roční doby nájmu v roce 2005. Ani jedna z rodin nepodala proti rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně odvolání. Soud nepřiznal ani v jednom případě bytovou náhradu. Lhůta pro vyklizení činila 2 měsíce od právní moci rozhodnutí. K vystěhování došlo po uplynutí lhůty pro vyklizení. V objektech č. p. xxx a č. p. yyy ve Vsetíně mělo trvalý pobyt ke dni zpracování zprávy o šetření dne 5. dubna 2007 199 osob. V pavlačovém domě č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně má nadále trvalý pobyt 99 osob, ačkoliv dům byl asanován v říjnu 2006. Sedmi rodinám původně obývajícím pavlačový dům č. p. XX na S. ulici ve Vsetíně město Vsetín zajistilo bytovou náhradu ze stávajícího bytového fondu města Vsetína (mimo lokalitu Poschla). Některé romské rodiny byly vystěhovány mimo území města Vsetín v pátek dne 13. 10. 2006 do obcí Supíkovice, Vlčice, Vidnava a Stará Červená Voda. Do obce Mistřice se stěhovala 1 rodina dne 9. 10. 2006 a do obce Úsobrno se stěhovala 1 rodina dne 15. 10. 2006. Jednalo se o šest rodin, celkem o 68 osob.[3] Město Vsetín vypravilo autobus s lidmi, které doprovázela terénní sociální pracovnice Městského úřadu Vsetín a pracovník realitní kanceláře. Dne 13. 10. 2006 ráno byly naloženy kamiony s věcmi rodin, následně odjel autobus do vyjmenovaných obcí. Děti byly již odhlášeny ze školy ve Vsetíně. Podle sdělení Zvláštní školy ve Vsetíně děti, které tuto školu navštěvovaly, odhlásili jejich rodinní příslušníci. Vystěhování na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko s odvoláním na rozhodnutí o vyklizení Okresního soudu Vsetín.[4] Všechna rozhodnutí o vyklizení byla vydána před vystěhováním obyvatel pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že všechny rodiny platily řádně za užívání bytů v pavlačovém domě č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně. Tři rodiny měly dluhy na nájemném z předchozího nájemního vztahu a dluh splácely. U zbývajících tří rodin se v odůvodnění rozhodnutí o vyklizení uvádí, že dluhy nemají. Důvodem pro podání návrhu na vyklizení bylo to, že rodinám skončily nájemní smlouvy na dobu určitou, které byly do roku 2006 (v jednom případě do roku 2002 - rodina K., která byla následně vystěhována do obce Vidnava, a v jednom případě do roku 2005 - rodina Š., která byla následně vystěhována do obce Dřevnovice) opakovaně prodlužovány (povětšinou ročně). Bytovou náhradu nepřiznal soud ani v jednom případě. Proti rozhodnutí o vyklizení Okresního soudu ve Vsetíně bylo podáno pouze jedno odvolání, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí o vyklizení potvrdil. Lhůta pro vyklizení byla ve většině případů stanovena 1 měsíc od právní moci rozhodnutí. V jednom případě byla lhůta k vyklizení bytu 3 měsíce (rodina K., která byla následně vystěhována do obce Vidnava). Pouze u rodiny T. (Čechy pod Kosířem) činila lhůta k vyklizení 15 dnů a pouze u této rodiny došlo k vystěhování před uplynutím lhůty pro vyklizení. Rodina T. byla vyložena v objektu č. p. aaa Mistřice, rodina Ž. v objektu č. p. bbb v obci Vlčice, rodina K. v objektu č. p. ccc v obci Vidnava, rodina K. v objektu č. p. ddd v obci Stará Červená Voda. Do obcí dorazily rodiny v nočních hodinách (do Staré Červené Vody kolem 24:00 hod). Starostové obcí nebyli informováni.[5] Samotné rodiny si stěžovaly na to, že nevěděly, kam jedou (konkrétní objekt, obec). Podle vyjádření ke zprávě o šetření Květoslavy Othové, starostky města Vsetín, rodiny měly možnost vidět objekty, do nichž se budou stěhovat, při jednáních na Městském úřadu Vsetín, kde jim byly předloženy fotografie objektu a sděleno místo bydliště. V návaznosti na toto vyjádření musím poznamenat, že vypovídací hodnota fotografií nebyla zjevně zcela dostačující, pokud přinejmenším u dvou takto seznámených rodin se na místě objektivně zjistilo, že tyto objekty k bydlení rodin vhodné nejsou. Podle zjištění romských koordinátorů Zlínského a Olomouckého kraje, starostů obcí, kam byly rodiny vystěhovány, rodiny nevěděly, které jsou příslušné úřady k výplatě sociálních dávek, kam budou jejich děti chodit do školy, kde si mají změnit trvalý pobyt atd. Rodiny tvrdily, že jim bylo vyhrožováno odnětím dětí a tím, že jinak zůstanou na ulici.[6] Město Vsetín odůvodňovalo svůj postup tím, že se jednalo o nepřizpůsobivé občany a neplatiče. Zdůrazňovalo, že vyšlo rodinám vstříc, když jim zajistilo poskytnutí bezúročné půjčky. Rodina Š. se vrátila z obce Supíkovice do Vsetína, neboť objekt byl shledán na místě neobyvatelným. Ze stejných důvodů, ale dne 15. 10. 2007, se vrátila do Vsetína rodina T. z obce Úsobrno. Dne 26. 10. 2006 ve večerních hodinách byla vystěhována ze Vsetína rodina T. do Čech pod Kosířem na Prostějovsko, stejně jako rodina Š. do objektu č. p. eee v obci Dřevnovice taktéž na Prostějovsku.[7] Vystěhování ze Vsetína na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko dne 13. 10. 2006 (resp. dne 26. 10. 2006) předcházelo uzavření smluv o půjčce mezi Vsetínskou správní a investiční příspěvkovou organizací jako věřitelem a romskými rodinami jako dlužníky. Některé romské rodiny se zavázaly smlouvou navíc k zatížení v budoucnu nabytých nemovitostí zástavním právem (K. - Stará Červená Voda, T. - Čechy pod Kosířem). Smlouvy o půjčce jsou bezúročné, splátky jsou měsíční a činí cca 2.000,- Kč. V případě zpoždění ve splátce činí úroky z prodlení 10 % p. a. z dlužné částky. Současně se dlužná částka stává okamžitě splatnou. Smlouvy o půjčce, které jsem měl k dispozici, byly uzavřeny dne 4. 10. 2006 (rodina K. - Stará Červená Voda), dne 26. 10. 2006 (rodina T. - Čechy pod Kosířem).[8] Po uzavření smluv o půjčce následovalo uzavírání kupních smluv mezi romskými rodinami jako kupujícími a prodávajícími, jimiž byly různé fyzické osoby. Jeden z prodávajících byl současně jednatelem realitní kanceláře I., s. r. o. Zaměstnanci realitní kanceláře byli zplnomocněni romskými rodinami k převzetí finančních částek jako půjčky od Vsetínské a správní a investiční příspěvkové organizace pro nákup nemovitostí. V některých případech romské rodiny byly zastoupeny zaměstnancem realitní kanceláře také při uzavírání kupních smluv. Ten je doprovázel při vystěhování z města Vsetín a podílel se na jeho organizování. Někteří prodávající se stali vlastníky v krátké době před následným prodejem romským rodinám. Například jeden z prodávajících nabyl vlastnické právo dne 20. 10. 2006 za kupní cenu 320.000,- Kč a dne 26. 10. 2006 uzavřel kupní smlouvu s rodinou T. (Čechy pod Kosířem) za kupní cenu 460.000,- Kč. Částky kupních cen se přitom výrazně liší. Zhodnocení nemovitostí tak, jak je vyjádřeno v uvedených kupních cenách, je neobhajitelné. Kupní smlouvy byly uzavřeny: dne 6. 10. 2006 (rodina T.- Mistřice), právní účinky vkladu práva ke dni 9. 10. 2006, dne 13. 10. 2006 (rodina K. - Stará Červená Voda), právní účinky vkladu práva ke dni 13. 10. 2006, dne 17. 10. 2006 (rodina K. - Vidnava), právní účinky vkladu 17. 10. 2006, dne 17. 10. 2006 (rodina Ž. - Vlčice), právní účinky vkladu práva ke dni 17. 10. 2006, dne 19. 10. 2006 (rodina Š. - Dřevnovice), právní účinky vkladu práva ke dni 20. 10. 2006. Rodina T. (Čechy pod Kosířem) uzavřela dne 26. 10. 2006 smlouvu o smlouvě budoucí kupní. T. (Čechy pod Kosířem) se doposud nestali vlastníky objektu č. p. xxx v obci Čechy pod Kosířem, avšak splácí půjčku poskytnutou Vsetínskou správní a investiční příspěvkovou organizací, která byla jako kupní cena již vyplacena prodávajícímu. Podle informací poskytnutých JUDr. Alenou Vránovou, právní zástupkyní rodiny T., ke dni 13. 3. 2007 k převodu vlastnického práva k objektu č. p. xxx v obci Čechy pod Kosířem doposud nedošlo, neboť Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, řízení o vkladu přerušil z důvodu nedostatků v kupní smlouvě, v návrhu na vklad a v plné moci udělené k převzetí částky kupní ceny od Vsetínské správní a investiční příspěvkové organizace. Z těchto důvodů bude s nejvyšší pravděpodobností návrh zamítnut. V krátké době poté, co se romské rodiny staly vlastníky objektů, byly na některé objekty nařízeny exekuce prodejem nemovitostí z důvodu pohledávek města Vsetín vzniklých převážně před nastěhováním rodin do pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně. Na objekt ve vlastnictví rodiny K. (Vidnava) dne 29. 11. 2006, na objekt ve vlastnictví rodiny K. (Stará Červená Voda) dne 23. 11. 2006 a na objekt rodiny ve vlastnictví T. (Mistřice) dne 22. 11. 2006. Na objekt rodiny ve vlastnictví rodiny Š. (Dřevnovice) byla podle výpisu z katastru nemovitostí nařízena exekuce, avšak nevydán doposud exekuční příkaz k prodeji nemovitosti. V případě rodiny K. (Stará Červená Voda) Okresní soud ve Vsetíně rozhodl o odkladu exekuce do 1. 11. 2007 usnesením č. j. 5 Nc 3960/2006-7. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že příjem povinných závisí výlučně na sociálních dávkách, objekt na ně byl převeden v nedávné době, s tím, že ve lhůtě do 1. 11. 2007 dluh splatí. Město Vsetín se do rozhodnutí o odkladu odvolalo dne 15. 1. 2007 u Okresního soudu ve Vsetíně. Rodiny Ž. (Vlčice), K. (Vidnava) a T. (Mistřice) mělo ke dni zpracování zprávy o šetření trvalý pobyt v objektech na Jesenicku, Prostějovsku a Uherskohradišťsku, kam byly vystěhovány dne 13. 10. 2006. Ostatní rodiny, tj. T. (Čechy pod Kosířem), Š. (Dřevnovice) a K. (Stará Červená Voda) mají doposud trvalý pobyt v pavlačovém domě č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně, který byl asanován v říjnu 2006. 2. Sociální dávky Prošetřil jsem činnost odboru sociálních věcí Městského úřadu ve Vsetíně při rozhodování o dávkách sociální péče z důvodu sociální potřebnosti poskytovaných dle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o sociální potřebnosti"). Dále jsem provedl namátkovou kontrolu jednotlivých spisových dokumentací vystěhovaných obyvatel pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně včetně rozhovoru s pracovnicemi odboru sociálních věcí Městského úřadu Vsetín (dále jen "OSV MěÚ Vsetín"). Zaměřil jsem se na to, jaké dávky sociální péče OSV MěÚ Vsetín vyplácel, v jaké míře byla poskytována sociálně slabým obyvatelům pomoc a poradenství, zda poskytoval sociální péči a využíval všech možností, které zákon nabízí pro řešení situace sociálně potřebných. Zajímalo mě zejména, zda OSV MěÚ Vsetín využil veškeré nástroje k předcházení zadlužování obyvatel pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně. Proto jsem posoudil rozhodování správního úřadu o dávkách z pohledu právní úpravy účinné do 31. 12. 2006, tj. podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, a právní úpravy účinné od 1. 1. 2007, tj. podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Zvláštní pozornost jsem věnoval, jak jsem již uvedl v části A této zprávy, obyvatelům vystěhovaným na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko. Dále jsem se zabýval vazbou mezi poskytováním sociálních dávek a trvalým pobytem příjemců dávek (a společně posuzovaných osob) poté, co byli obyvatelé pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně vystěhováni do objektů v lokalitě Poschla a na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, neboť místní příslušnost úřadu rozhodujícího o sociálních dávkách se váže na místo trvalého pobytu žadatele a příjemce dávky. 3. Sociálně-právní ochrana dětí Zaměřil jsem se také na správnost výkonu sociálně-právní ochrany dětí rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko OSV MěÚ Vsetín, a to především na prevenci a rozsah sociální práce v rodinách. V těchto případech se jednalo o rodiny, které samo město Vsetín v minulosti označovalo za početné a vyžadující sociální práci. Podle sdělení vedoucí odboru sociálních věcí se jednalo o 13 "nukleárních" rodin se 44 dětmi (6 velkých rodin vystěhovaných do šesti objektů).[9] Namátkovou kontrolou spisové dokumentace Om vedenou orgánem sociálně-právní ochrany dětí a v návaznosti na informace ze spisové dokumentace ve věci poskytování sociálních dávek jsem zjistil, že ve všech případech šlo o rodiny sociálně slabé, kterým má úřad z pohledu sociálně-právní ochrany věnovat zvýšenou pozornost a průběžně s nimi pracovat, zvláště pokud se u nich vyskytnou problémy nikoliv zanedbatelného rázu. Posoudil jsem také správnost a úplnost vedení spisové dokumentace Om, v níž se shromažďují osobní a citlivé údaje a zjištění v nich obsažená mají zásadní význam pro posouzení situace v těchto rodinách. Řádné vedení evidence je tedy žádoucí. Spisová dokumentace by měla obsahovat rodinnou anamnézu jednotlivých rodin, podávat přehled o problémech, které bylo a je třeba s rodinou řešit, vypovídat o vývoji situace v rodině, schopnostech rodičů apod. Již proto, že vzhledem k vystěhování těchto rodin bude spisová dokumentace postupně předávána místně příslušným úřadům (místní příslušnost úřadu se řídí místem trvalého pobytu dětí), jejichž pracovníci rodiny neznají, potřebují tyto úřady dostatek informací k tomu, aby mohly s rodinou od počátku pracovat tak, jak je třeba vzhledem k současné situaci v rodinách a jak jim to ukládá platná právní úprava. Zjistil jsem, že orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále také "OSPOD") věnoval svou pozornost jen malému počtu rodin, a to rodinám, kde aktuálně bylo orgány činnými v trestním řízení vedeno nebo právě proběhlo přípravné trestní řízení v důsledku podezření ze spáchání trestného činu některého dítěte žijícího v této rodině. V těchto případech provedl OSPOD šetření v rodině, pohovor s členy rodiny, vyžádal si zprávu ze školy o chování dítěte, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, reagoval na výzvy soudů a Policie České republiky a na jejich žádost zpracovával rodinnou anamnézu a zprávy. Naopak minimální pozornost věnoval rodinám, v nichž byly v minulosti problémy a bylo tedy žádoucí i nadále s rodinami pracovat. Bez reakce zůstávala např. upozornění školy na počínající výchovné problémy (mezi něž patří záškoláctví, poruchy chování). V kontrolovaných spisech těchto rodin nebyl po delší dobu (i jednoho roku) založen žádný záznam o sociální práci OSPOD s rodinou. Z předložené spisové dokumentace vyplynulo, že pokud jde o prevenci předcházející vzniku výchovných problémů, i následnou prevenci (tzn., že po vzniku problému je třeba s rodinou pracovat tak, aby se odhalil a odstranil důvod jejich vzniku a v budoucnu nedocházelo k jejich opakování), se dá říci, že OSPOD je téměř nečinný. Z hlediska vedení spisové dokumentace bylo především zjištěno, že v některých spisech chyběly jakékoliv záznamy či protokoly o preventivní sociální práci s těmito rodinami. Ve spisech byly volně uloženy listy se záznamy či rozsudky soudu, které tvoří součást spisů, aniž byly seřazeny. Taktéž OSPOD se obhajoval tím, že sociální pracovnice s členy těchto rodin několikrát hovořila, ale tuto svoji práci nezaznamenala do příslušné spisové dokumentace rodin. Také poukazoval na to, že sociální práci v těchto rodinách prováděli terénní sociální pracovníci. V této souvislosti jsem zjistil, že na Městském úřadu Vsetín vykonává sociálně-právní ochranu dětí 7 pracovníků, kteří se zabývají 1 321 tzv. "živými" - aktuálními spisy, což činí cca 187 spisů na 1 pracovníka. 4. Stavební řád a ochrana veřejného zdraví Stavebně-technický stav pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně Z dokladů předložených na stavebním úřadě vyplývá, že tento objekt byl povolen dne 4. 1. 1940 pro stavebníka Zbrojovku, a. s., Brno, závod Vsetín, a to jako obytný dům pro dělníky uvedeného závodu. Zdravotně-policejní povolení k obývání a k používání předmětného domu vydal starosta Vsetína dne 1. 7. 1941 s tím, že budově udělil číslo popisné XX. V roce 1992 přešel dům do vlastnictví města Vsetín (na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů). Dům měl jedno podzemní a čtyři nadzemní podlaží a nacházelo se v něm celkem 64 bytových jednotek, na každém podlaží 16 bytů o velikosti 2+1. Průměrná plocha na bytovou jednotku činila 31 m2. Většina bytů neměla vlastní koupelnu, ale sdílela společné sprchy na každém patře. Dle shromážděných údajů nebyl dům od jeho výstavby rekonstruován, probíhaly pouze dílčí stavební úpravy a běžné udržovací práce. Přibližně od 60. let se začínají také objevovat stížnosti na nevyhovující stav bytů, zejména na plísně. Několik bytů bylo pro svůj závadný stav vyřazeno z bytového fondu (byty č. 57, 60, 61, 62). Nejpozději v 80. letech již byl stavebně-technický stav budovy prokazatelně špatný, pokračují stížnosti (neromských) obyvatel na zdravotní závadnost bytů.[10] Dne 27. 5. 1991 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým nařídil Bytovému podniku Vsetín nezbytné úpravy v bytě č. 51 v domě č. p. XX S., spočívající mj. v odstranění plísně. V roce 1998 zažádalo město Vsetín o změnu užívání nebytových prostor - bytů č. 60 a 61 (vyřazených v 60. letech z bytového fondu) zpět na byty. Stavební úřad to přípisem ze dne 30. 7. 1998 odmítl pro přetrvávající zdravotní závadnost bytů. Rozhodnutím ze dne 8. 10. 1998 nařídil stavební úřad provést na domě č. p. XX neodkladné zabezpečovací práce spočívající v ohrazení znepřístupněné dvorní části objektu č. p. XX (cca 2,0 m od okraje pavlačí). V odůvodnění stavební úřad uvedl, že dům č. p. XX ohrožuje svým stavebně-technickým stavem životy a zdraví osob. Závěrem stavební úřad v odůvodnění konstatoval, že o dalších opatřeních, jimiž bude stavba uvedena opět do řádného stavebně-technického stavu, rozhodne stavební úřad samostatným rozhodnutím. Dle dostupných informací žádné takové rozhodnutí již vydáno nebylo. Navzdory výše uvedenému vydává dne 27. 3. 2000 stavební úřad kolaudační rozhodnutí, kterým povoluje užívání "rekolaudace nebytových prostor v domě č. p. XX/30, 46 Vsetín, S. ul. na byty". V rámci řízení uplatnila kladné stanovisko i Okresní hygienická stanice ze dne 19. 1. 2000. V roce 2001 byl správcem domu zadán odborný posudek na stavebně-technický stav domu, zejména pavlačí. Posudek uvedl, že konstrukce pavlačí vykazuje poruchy, výrazné je odpadávání povrchové vrstvy konstrukce pavlačí. Závěr posudku zněl, že byla prokázána nezanedbatelná existence významných poruch nosné konstrukce objektu. Za příčinu vzniku závad, tj. nezanedbatelné výrazné odpadávání povrchové vrstvy konstrukce pavlačí předmětného domu, byla označena dlouhodobá absence provádění údržbových prací. Stav objektu byl charakterizován jako havarijní a byla konstatována nutnost neprodleně přistoupit k opravě. V té době realizovaný zákaz vstupu pod konstrukci pavlačí byl hodnocen jako opatření nedostatečné. Současně posudek navrhl, jakým způsobem by měla být provedena oprava. Správce domu informoval o stavu domu město Vsetín a požádal o rozhodnutí, zda a kdy má zajistit opravu na domě č. p. XX. Pokyn k zajištění opravy však dán nebyl. Kromě výše zmíněných rozhodnutí stavebního úřadu probíhaly ze strany města Vsetín jako vlastníka objektu podle sdělení vedoucí odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy průběžné drobné udržovací práce. Další nařízené udržovací práce nebo nezbytné stavební úpravy nebyly doloženy. V roce 2003 byl dokonce ještě zpracován projekt přístavby pátého podlaží k domu č. p. XX, která měla proběhnout spolu s celkovou rekonstrukcí domu. V srpnu 2003 bylo na tuto přístavbu vydáno i územní rozhodnutí. V první polovině roku 2006 objednalo město Vsetín odborný posudek stavebních defektů bytového domu S. č. p. XX Vsetín. Posudek zpracoval ke dni 3. 8. 2006 Ing. J. F., autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby a soudní znalec v oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné. Podle posudku jeví objekt viditelné stavební defekty (popraskané žb. nosné desky jednotlivých pavlačí, popraskané nosné průvlaky stropních desek v jednotlivých podlažích, havarijní stav vnitřních stupaček a rozvodů ZTI, havarijní stav rozvodů elektro, poškozená nosná konstrukce některých částí sedlového krovu), které byly předmětem posouzení autorizované osoby pro pozemní stavby. V závěrech posudku uvádí, že "prohlídkou stávajícího objektu bytového domu S. XX ve Vsetíně bylo zjištěno, že výše popsané vady jsou vady havarijní bezprostředně ohrožující zdraví a životy jak jeho obyvatel, tak občanů, kteří se pohybují okolo objektu." Autorizovaná osoba doporučila následující řešení: * Ihned vystěhovat všechny obyvatele objektu, okolo objektu postavit oplocení se zákazem vstupu do jeho bezprostřední blízkosti. * Zvážit možnost celkové rekonstrukce objektu s jeho dalším využitím, nebo asanaci objektu a uvolněné místo použít pro jiný účel (vzhledem k bezprostřední blízkosti stávající polikliniky a nemocnice využít vzniklé místo pro rozšíření zázemí těchto objektů). Podle posudku je vzhledem ke stávajícímu stavebně-technickému stavu objektu ekonomicky výhodnější druhá alternativa, tzn. sanace objektu. Řízení o povolení odstranění pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně Na základě shora popsaných skutečností podalo dne 15. 8. 2006 město Vsetín žádost o povolení odstranění uvedené stavby a stavební úřad opatřením ze dne 23. 8. 2006 zahájil řízení ve smyslu ustanovení § 88 odst. 4 stavebního zákona, tj. řízení o povolení odstranění stavby. V průběhu řízení vypukl v domě požár, co bylo jeho příčinou mi však není známo. Rozhodnutí, kterým bylo povoleno odstranění stavby. bylo vydáno dne 13. 9. 2006. Stavba byla odstraněna v druhé půli října a 13. 12. 2006 vydal odbor výstavby a územního plánování potvrzení o její neexistenci. Stáří objektu v době odstranění bylo více než 65 let. Výstavba obytného souboru Poschla, Vsetín Důvodem, proč byl realizován projekt výstavby obytného souboru Poschla, Vsetín, byl deklarovaný záměr města Vsetín najít vhodnou plochu pro umístění sociálních bytů. Za tímto účelem schválilo zastupitelstvo města Vsetín na svém zasedání dne 6. 4. 2004 (usnesení číslo Z/17/36) pořízení 22. změny územního plánu, kterým byla jako vhodná vybrána právě lokalita Poschla, umístěná v okrajové části města Vsetín, situovaná při silnici I/57 v návaznosti na městskou čistírnu odpadních vod (dále jen ČOV), a která v minulosti sloužila k ukládání blíže neurčených odpadů (ukládání odpadů bylo ukončeno cca v 80. letech). Tato lokalita byla dle regulativů platného územního plánu vymezena jako smíšená zóna s funkčním využitím území - funkční plocha průmysl, výrobní služby a sklady. V rámci 22. změny územního plánu byla navržena její změna na funkční využití území - plochu pro bytové domy s občanskou vybaveností (a s tím související změna na zónu bydlení). Ještě před zpracováním návrhu zadání změny územního plánu si nechalo město Vsetín zpracovat odborný posudek firmou A., spol. s r.o., Ostrava, hydrogeologie a ochrana životního prostředí, jehož cílem bylo posouzení enviromentálních podmínek nové bytové výstavby. Posudek byl vyhotoven v květnu 2004. Co se týká možnosti využití lokality Poschla, poukázal na zdravotní rizika plynoucí z přítomnosti skládky a dále na blízkost ČOV a silnice I/57. Tyto faktory vyhodnotil jako negativní, které však lze eliminovat, ovšem za cenu značného prodražení výstavby. V průběhu projednávání změny územního plánu byl firmou A., spol. s r. o., Ostrava, hydrogeologie a ochrana životního prostředí, zpracován doplňkový průzkum, který by ověřil závěry původního posudku, jež se týkaly kontaminace zemin bývalé skládky a výstupu skládkových plynů. Tento doplňkový průzkum potvrdil závěry formulované v původním posudku, v souladu s ním konstatoval nepřijatelnou úroveň rizika na lokalitě a potvrdil nezbytnost realizace nápravných opatření (asanační opatření). Současně označil za nepřijatelný stávající stav stálého pobytu osob v sousedství kontaminované lokality. K návrhu zadání uplatnily svá stanoviska dotčené orgány státní správy, přičemž Krajská hygienická stanice Zlínského kraje a Ministerstvo dopravy uvedly, že lokalitu nepovažují za vhodnou k výstavbě bytových domů. Ministerstvo dopravy konstatovalo, že navržená plocha částečně zasahuje do ochranného pásma silnice I/57. Její využití pro výstavbu bytových domů proto nepovažuje za vhodnou vzhledem k jejich následnému zatížení hlukem z provozu komunikace. Krajská hygienická stanice již v této fázi (tj. v návrhu zadání) uplatnila celou řadu výhrad a z nich vyplývajících podmínek pro realizaci záměru. Ve svém stanovisku č.j. 5246-215/2005 ze dne 17. 2. 2005 především uvedla, že s ohledem na ochranu veřejného zdraví je lokalita pro umístění bytových domů nevhodná ze tří hlavních důvodů. Těmi jsou negativní dopady vyplývající z existence skládky odpadů (kontaminace zemin, tvorba skládkového plynu, emise těkavých škodlivin z tělesa skládky), dále negativní dopady vyplývající z blízkosti provozu čistírny odpadních vod (zejména zápach) a z blízkosti silnice I/57 (hlučnost). K umístění obytné zástavby v takovém potenciálně rizikovém prostoru vydala souhlas, který vázala na splnění řady podmínek, za kterých lze bytovou zástavbu v lokalitě připustit.[11] Jiné dotčené orgány státní správy výhrady k lokalitě jako takové neměly a jejich podmínky směřovaly především ke stavebně-technickému řešení staveb. K návrhu dále byly uplatněny i podněty jiných osob, a to správců dopravní a technické infrastruktury. Jeden z podnětů uplatnilo i Ředitelství silnic a dálnic ČR Brno, které uvedlo, že s ohledem na plánované rozšíření silnice I/57 a velmi problematickou ochranu objektu před negativními vlivy z dopravy (hluková zátěž), změnu funkčního využití území v předmětné lokalitě nedoporučuje. Pořizovatel podněty a zejména podmínky dotčených orgánů (především KHS) akceptoval a zapracoval je do návrhu v podobě kompenzačních opatření. Následně byl projednán návrh změny územního plánu, který byl schválen zastupitelstvem města Vsetín a dne 21. 6. 2005 vyhlášena obecně závaznou vyhláškou města Vsetín č. 5/2005 (pod usnesením č. Z/25/10). Po schválení změny územního plánu přikročilo město Vsetín přímo k realizaci výstavby a dne 7. 3. 2006 požádalo v zastoupení Vsetínské správní a investiční, příspěvkové organizace, Svárov 1080, o vydání územního rozhodnutí na stavbu "obytný soubor Poschla, Vsetín na pozemcích parc. č. 4479/1, 4480, 4482, 4483, 4484, 4485, 4486, 4487, 4489/1, 4499 a 4500 v katastrálním území Vsetín." Soubor měl obsahovat 3 nepodsklepené třípodlažní bytové domy, sestavené z obytných a sanitárních kontejnerů a jim odpovídající infrastrukturu, tj. přípojku kanalizace, přípojku vody, venkovní osvětlení, chodníky a zpevněné plochy pro kontejnery, komunikace a zpevněné plochy včetně parkoviště a odlučovače ropných látek, a dále hřiště, terénní a sadové úpravy. Vytápění bytových domů bylo navrženo elektrickými přímotopnými panely. V rámci vydání stanoviska pro územní řízení si KHS vyžádala doplnění žádosti o hodnocení zdravotních rizik. Následně vydala stanovisko ze dne 19. 4. 2006, kterým navázala na již v procesu územního plánování vznesené požadavky na ochranu veřejného zdraví. Jednalo se mimo jiné o: * požadavek na zdravotní nezávadnost materiálu použitého na překrytí tělesa staré skládky, * požadavek na předložení harmonogramu monitoringu vývinu skládkového plynu a harmonogramu monitoringu kontaminace přípovrchových vrstev zeminy hlavními rizikovými kontaminanty (PAU) v rámci projektové dokumentace k navazujícímu stavebnímu řízení * a dále požadavek na předložení programu monitoringu dopravní hlukové zátěže chráněných venkovních prostor, rovněž k projektové dokumentaci ve stavebním řízení. Rovněž Ředitelství silnic a dálnic ČR, správa Zlín, jako účastník řízení uplatnilo požadavek (stanovisko č.j. 242/Po/2006-VM ze dne 3. 4. 2006), aby lokalita obytné zóny byla zabezpečena tak, aby splňovala hlukové limity z dopravy na silnici I/57. Tento požadavek byl zahrnut do výroku rozhodnutí. Územní rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno dne 18. 5. 2006 a dne 8. 6. 2006 nabylo právní moci. Dne 6. 6. 2006 podal stavebník žádost o vydání stavebního povolení. Stavební povolení bylo vydáno dne 19. 7. 2006 a právní moci nabylo dne 8. 8. 2006. Ze souhrnné technické zprávy vyplývá, že stavba byla navržena jako kompozice tří bytových domů o třech podlažích bez podsklepení. Stavba byla navržena s použitím sestavy obytných sanitárních kontejnerů vnějších rozměrů 6 055 x 2 435/3 000 x 2 850 mm a 7 500 x 2 435/3 000 x 2 850 mm. Jeden bytový dům měl být tvořen sestavou 51 kontejnerů ve třech nadzemních podlažích. Bylo zde navrženo 6 bytů 1 + kk, 12 bytů 2 + kk, z toho 2 byty pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. Tyto byty byly situovány v přízemí bytového domu, jelikož zde nebyl řešen výtah. Vstup do domu byl řešen přístupovou rampou. Druhé a třetí NP má stejné dispoziční uspořádání a na každém podlaží byly umístěny 4 byty 2 + kk a 2 byty 1 + kk. Celkem bylo navrženo ve třech bytových domech 54 bytů. Kapacita jednoho bytového domu měla 42 osob, celkem pro tři bytové domy byla navrhovaná kapacita 126 osob.[12] Obvodové stěny: vnitřní povrch stěn tvoří DTD (dřevotříska) laminovaná - barva bílá, vnější povrch tvoří pozinkovaný jemně vlněný plech opatřený nátěrem dvousložkovou barvou PUR. Střecha je konstruovaná jako odvětraná. Větrání bylo uvedeno dle souhrnné technické zprávy přirozené a mělo být zajištěno okenními otvory. Do podmínek stavebního povolení bylo promítnuto stanovisko KHS č.j. VS 1118/215/2006-7 ze dne 15. 6. 2006. Mezi jinými se jednalo o následující podmínky: * předložení takových dokladů a prohlášení ke kolaudaci, které potvrdí, že pro okenní otvory bytového domu na pozemku parc.č. 4485 (SO 02 01) na fasádě přivrácené k silnici I/57 byla použita okna ve třídě zvukové izolace TZI=3 s váženou neprůzvučností Rw mezi 35 až 39 dB, * v rámci řízení zdravotnictví plynoucích z přítomnosti staré skládky a hlukové zátěže bude prováděn monitoring vývinu skládkového plynu, monitoring kontaminace zemin a monitoring hlukové zátěže dle odborného stanoviska vypracovaného dne 7. 6. 2006 firmou U., a. s., Ostrava. Užívání obytného souboru Poschla ve Vsetíně Dne 27. 9. 2006 podal stavebník návrh na zahájení kolaudačního řízení na stavbu "obytného souboru Poschla, Vsetín". Z oznámení o zahájení řízení je již patrné, že realizovány byly pouze dva bytové domy, každý o 18 bytových jednotkách. V rámci kolaudačního řízení bylo provedeno akreditované měření hluku (ve dnech 5. a 6. 10. 2006) v chráněném venkovním prostoru stavby bytového domu SO 02 01, přičemž bylo potvrzeno překročení hygienických limitů hluku pro hluk z dopravy na hlavních pozemních komunikacích (50/60 dB - noční/denní doba) stanovených § 11 odst. 4 ve spojení s přílohou č. 3 nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. V důsledku toho byla kolaudačním rozhodnutím na základě závazného stanoviska KHS stavebníkovi uložena povinnost realizovat v termínu do 31. 10. 2007 odpovídající protihlukové opatření tak, aby bylo zabezpečeno plnění limitů. Další povinností uloženou ve shodě se stanoviskem KHS je povinnost provádět následný monitoring kontaminace povrchových vrstev zeminy rizikovými polutanty (NEL, PAU). Výsledky monitoringu budou 1x ročně předkládány KHS. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 10. 10. 2006 a následující den nabylo právní moci. Téhož dne bylo zahájeno vystěhování nájemníků z pavlačového domu č. p. XX na ulici S. do nových objektů na Poschle. Dne 17. 1. 2007 byl Krajskému úřadu Zlínského kraje podán fyzickou osobou Ing. J. W. podnět k přezkumu řízení o vydání stavebního povolení podle ustanovení § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. V podnětu byl namítán nesoulad stavby s normovými tepelně technickými parametry stavby a s hygienickými předpisy. Krajský úřad podnět dne 23. 3. 2007 odložil jako nedůvodný. Přitom konstatoval, že stavebním úřadem ověřená projektová dokumentace vyhovovala zákonným i normovým požadavkům a že v řízení vydala kladné stanovisko KHS. Co se týká užívání bytů, v průběhu topné sezóny 2006/2007 (která byla z hlediska zimních teplot a nutnosti vytápění extrémně mírná) se objevily značné problémy s vlhkostí. Bylo možno pozorovat nikoli jen vlhký povrch stěn, ale přímo stékání kondenzovaných par po stěně v takovém rozsahu, že se na podlaze tvoří louže. Důsledkem vlhkosti mělo dojít ke vzniku plísní. Jako další nevýhoda stavby se ukázala její značná energetická náročnost. Ke stížnostem na vlhkost a plísně a na základě podnětu Krajské hygienické stanice Zlínského kraje provedl stavební úřad dne 15. 3. 2007 kontrolní prohlídku. Stavební úřad konstatoval, že v žádné kontrolované bytové jednotce nebyly zjištěny konstrukční vady/špatný technický stav. Zjištěná vysoká vlhkost vzduchu byla zapříčiněna nesprávným užíváním bytových jednotek. Podle zjištění pověřených pracovníků Kanceláře veřejného ochránce práv při místním šetření na Městském úřadě Vsetín správce bytového fondu uvedl, že za účelem zjištění vlhkosti v bytech instalovali do dvou bytů v obytném souboru Poschla měřiče vlhkosti. Dále uvedl, že ve sledovaných místnostech byla zjištěna vlhkost přes 90 % a vytápění místností přes 30 stupňů Celsia. Měření probíhalo v době místního šetření pověřených pracovníků mé kanceláře na Městském úřadě Vsetín, které se uskutečnilo dne 26. února 2007. Konkrétními příčinami vlhkosti má být sušení prádla v bytech a nedostatečné využívání větráků v koupelnách a kuchyňských koutech. U obytného souboru Poschla jsou k dispozici venkovní kryté sušárny prádla. Dotace na realizaci obytného souboru Poschla ve Vsetíně Již v průběhu procesu schvalování změny územního plánu požádalo město Vsetín o poskytnutí dotace ze Státního fondu rozvoje bydlení na výstavbu nájemních bytů pro příjmově omezené osoby (podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb.). Žádost byla podána dne 20. 1. 2005, tedy ve fázi, kdy byl projednáván návrh změny územního plánu. Dotace byla původně žádána na stavbu šedesáti nájemních bytů, což zhruba odpovídá počtu původně plánovaných bytů na Poschle (tento počet zhruba odpovídá i počtu bytů v pavlačovém domě č. p. XX S.; pokud by se realizovala výstavba v tomto rozsahu, bylo by zřejmě možné přestěhovat všechny obyvatele z pavlačového domu na Poschlu). Později byla žádost o dotaci aktualizována, resp. snížena na 36 bytových jednotek ve dvou třípodlažních objektech. Dotace byla přiznána ve výši 19,800.000,- Kč. Dle tiskové zprávy Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 10. 11. 2006 bylo poskytnutí dotace v souladu s právními předpisy[13]. Objekty na Jesenicku, Prostějovsku a Uherskohradišťsku Některé z rodin[14] obývající původně pavlačový dům č. p. XX S. byly vystěhovány do obcí Vlčice, Stará Červená Voda, Vidnava, Dřevnovice, Čechy pod Kosířem a Mistřice do městem vytypovaných starších objektů. Z návštěvy zástupců Senátu Parlamentu České republiky na Jesenicku, a zejména z odborných posudků, které byly na některé objekty zpracovány Dipl. Ing. A. S., členem České komory autorizovaných inženýrů a techniků, vyplývá, že tyto objekty jsou většinou ve špatném stavebně-technickém stavu a pro řádné užívání by potřebovaly nákladnou rekonstrukci. Například objekt č. p. aaa v obci Stará Červená Voda, okres Jeseník, má poškozenou trámovou konstrukci střechy, zaplavený sklepní prostor, zcela nevyhovující elektroinstalaci, zřejmě nevyhovující zdroj pitné vody a není možné ho vytápět. U objektu č. p. bbb v obci Vlčice, okres Jeseník, je v havarijním stavu kanalizace, hnilobou silně napadená trámová konstrukce střechy, elektroinstalace i vodoinstalace neopravitelná. Jako nejzávažnější byl hodnocen stav objektu č. p. ccc v obci Čechy pod Kosířem, okres Prostějov. Stáří objektu je +/- 90 let, zdivo z nepálených hliněných cihel vykazuje diagonální praskliny, které nelze opravit, trámové konstrukce střechy s rozsáhlým poškozením, a zejména se značným průhybem, rozvody nepoužitelné. C - Právní hodnocení 1. Sociální dávky a) Poskytování dávek sociální péče z důvodu sociální potřebnosti podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2006 Sociální potřebnost Podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, se občan považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zákonem o životním minimu a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním. Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob), k výši příjmu a k majetkovým poměrům. K objektivnímu posouzení sociální potřebnosti občana je vždy zapotřebí velmi mnoho informací, z nichž některé příslušné správní orgány získávají zprostředkovaně, většinou na základě sdělení samotných občanů - žadatelů, popřípadě na základě vlastního šetření. Přestože všechny tyto informace nejsou v dikci ustanovení zákona o sociální potřebnosti, příp. zákona o životním minimu, uvedeny výslovně jako podmínky k přiznání statusu sociálně potřebného občana, jejich znalost ovlivňuje konečné rozhodování, zda lze či nelze občana za sociálně potřebného považovat. Je tedy zřejmé, že proces posuzování sociální potřebnosti je procesem velmi složitým, závisejícím na ochotě klienta poskytovat co nejvíce objektivních a pravdivých informací o své obtížné sociální situaci na straně jedné, a na schopnosti příslušného sociálního pracovníka využít těchto informací k objektivnímu posouzení a rozhodnutí o možnostech pomoci na straně druhé. Pokud jde o náklady na domácnost, jedná se o úhrady spojené s užíváním bytu a při vyčíslení výše dávky se přihlíží k takovým nákladům, které jsou žadatelem doložené, prokázané, jsou skutečné, odůvodněné, tj. náklady, které žadatel o dávku fakticky hradí a lze je vzhledem ke kvalitě a velikosti bytu, počtu osob v domácnosti, lokalitě, užívaným spotřebičům apod. považovat za přiměřené. Účelem dávky je tak pokrýt nezbytné, stávající a skutečně existující potřeby. Za náklady na bydlení je nutno považovat "typické" úhrady spojené s užíváním bytu jako nájemné, vodné a stočné, plyn, elektřina, odvoz odpadu, fond oprav apod. V rámci správního uvážení je rozhodující správní orgán rovněž povinen posoudit a zohlednit i jiné náklady, které občanům - klientům sociální pomoci, v souvislosti s bydlením vznikají. Tyto náklady je nutno posuzovat nikoliv podle názvu nebo podle toho, jaké obvykle občanům hradí, ale jejich účelu. Bylo zjištěno, že OSV MěÚ Vsetín zahrnoval rodinám průběžně po dobu splňování podmínek sociální potřebnosti do 31. 12. 2006 do výše dávky sociální péče skutečně vynaložené náklady na bydlení. Institut zvláštního příjemce Podmínky pro stanovení zvláštního příjemce upravuje § 102 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 102 odst. 3 citovaného zákona zní: "Příslušný státní orgán ustanoví zvláštního příjemce s jeho souhlasem v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je oprávněný povinen vyživovat, anebo nemůže-li oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, výplatu přijímat. Souhlas oprávněného, popřípadě jeho zákonného zástupce, s ustanovením zvláštního příjemce se vyžaduje jen v případě, že oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, nemůže výplatu přijímat". Jestliže je tedy naplněn předpoklad, že by se výplatou dávky oprávněnému příjemci nedosáhlo účelu poskytované dávky, má správní úřad povinnost (nikoliv možnost, jež závisí na volné úvaze) zvláštního příjemce ustanovit. Pro úplnost lze dodat, že je třeba spolupracovat s příslušným úřadem práce (s ohledem na případnou možnost přiznání příspěvku na bydlení). Pro oblast dávek státní sociální podpory je stanoven shodný mechanismus v § 59 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.[15] Ze sdělení vedoucí OVP MěÚ Vsetín vyplynulo, že v souladu s právní úpravou, metodickým pokynem Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2002 a se zásadami sociální péče při poskytování dávek, využíval OSV MěÚ Vsetín institut zvláštního příjemce. Přestože správní orgán institut zvláštního příjemce dávky využíval, rodiny měly dluhy na nájemném a službách spojených s nájmem a energie. Vedoucí OSV MěÚ Vsetín při místním šetření pověřených pracovnic Kanceláře veřejného ochránce práv sdělila, že dluhy na nájemném rodinám vznikly např. tím, že správní orgán využil institutu zvláštního příjemce dávky na úhradu stravného pro děti ve školách, což považoval za prioritní, v jiných případech rodina nepobírala dávku sociální péče z důvodu sociální potřebnosti, protože se např. zdržovala mimo území republiky. Jednorázové dávky sociální péče Dle ustanovení § 23 vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a zákona ČNR o organizaci v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, správní orgán poskytuje na úhradu jednorázových mimořádných výdajů jednorázové peněžité a věcné dávky. Jednorázové peněžité dávky mohou být poskytnuty do výše 15.000,- Kč. Věcné dávky mohou být poskytnuty do výše 8.000,- Kč; ve výjimečných případech do výše 15.000,- Kč. Konstatuji, že OSV MěÚ Vsetín dotčeným romským rodinám poskytl v souladu s právní úpravou a s využitím správního uvážení jednorázové dávky sociální péče ke krytí mimořádných událostí v rodině (např. na školní pomůcky pro děti, na nákup uhlí, nákup čerpadla na fekálie atd.). OSV MěÚ Vsetín tak například rozhodnutím ze dne 23. 10. 2006 přiznal paní Ž. K. dávku sociální péče formou jednorázového peněžitého příspěvku ve výši 5.045,- Kč na mimořádné výdaje v rodině. Při rozhodování vzal správní orgán v úvahu zvýšené výdaje rodiny spojené s vystěhováním rodiny do Staré Červené Vody, kde rodina nakoupila materiál na vymalování domu, nákup otopu, jízdné. [16] b) Poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi s účinností od 1. 1. 2007 Účinností zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pomoci v hmotné nouzi"), a zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o životním a existenčním minimu"), byl do právního řádu České republiky zakotven nový systém poskytování sociálních dávek - tzv. dávek pomoci v hmotné nouzi, jenž nahradil systém dávek sociální péče, které byly poskytovány sociálně potřebným občanům. Procesní rozhodování orgánu pomoci v hmotné nouzi Pokud byla dávka sociální péče pravomocně přiznána přede dnem nabytí účinnosti zákona o hmotné nouzi a nárok na ni k tomuto dni trvá, příslušný orgán pomoci v hmotné nouzi, na nějž působnost podle zákona o pomoci v hmotné nouzi přešla, posoudí nárok na příspěvek na živobytí a jeho výši nejpozději do 30. dubna 2007. Nárok na výplatu dávky sociální péče po tuto dobu nezaniká, pokud trvají podmínky stanovené podle právních předpisů účinných ke dni 31. prosince 2006. Zjistí-li se, že příspěvek na živobytí nenáleží, dávka sociální péče se odejme rozhodnutím ode dne následujícího po období, za které již byla vyplacena. Zjistí-li se, že příspěvek na živobytí náleží v částce vyšší o 100,- Kč a více než dosud poskytovaná dávka sociální péče, přizná se rozhodnutím příspěvek na živobytí zpětně od 1. ledna 2007 a rozdíl mezi již vyplacenou dávkou sociální péče a příspěvkem na živobytí se doplatí. Zjistí-li se, že příspěvek na živobytí náleží v částce nižší o 100,- Kč a více než dosud vyplácená dávka sociální péče, dávka sociální péče se odejme rozhodnutím ode dne následujícího po období, za které již byla vyplacena, a od téhož dne se přizná rozhodnutím příspěvek na živobytí. Zjistí-li se, že by příspěvek na živobytí náležel ve stejné částce, jako dosud vyplácená dávka sociální péče, anebo že by rozdíl mezi nimi byl menší než 100,- Kč, pokračuje se beze změny ve výplatě dosavadní dávky sociální péče až do nejbližší zjištěné změny rozhodných skutečností. O tomto zjištění orgán pomoci v hmotné nouzi vydá pouze oznámení o dávce. Podle ustanovení § 76 zákona o pomoci v hmotné nouzi, rozhoduje-li orgán pomoci v hmotné nouzi o dávce v případech, kdy se nevydává rozhodnutí,[17] je povinen žadateli doručit písemné oznámení o dávce a její výši. Písemné oznámení o dávce se nedoručuje do vlastních rukou. Proti tomuto postupu lze uplatnit do 15 dnů ode dne výplaty první splátky dávky po jejím přiznání, nebo ode dne výplaty dávky po jejím přiznání, námitky. Námitky se podávají písemně u příslušného orgánu pomoci v hmotné nouzi, který dávku přiznal. Orgán pomoci v hmotné nouzi vydá do 30 dnů ode dne, kdy mu námitky došly, rozhodnutí o dávce. Pokud jde o poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi, bylo zjištěno, že OSV MěÚ Vsetín v rámci výše uvedeného přechodného období vydával nejprve rozhodnutí o odnětí dávky sociální péče podle zákona o sociální potřebnosti, avšak zároveň klienty vyzval k podání žádostí o přiznání příspěvku na živobytí, přičemž klienti byli poučeni o náležitostech žádostí. Na základě podaných žádostí OSV MěÚ Vsetín vydal oznámení o dávce pomoci v hmotné nouzi, jak mu ukládá zákon. V odůvodnění oznámení orgán pomoci v hmotné nouzi však nezdůvodňuje, na základě jakých podkladů správní orgán rozhodl, jakým způsobem vypočetl výši předmětné dávky. Příjemce dávky z oznámení nepozná, jakými úvahami byl správní orgán veden při přiznání dávky a stanovení její výše, tj. jaké skutečnosti vzal v úvahu a jaké nikoliv. Je otázkou, zda-li v duchu základního principu poskytování základního poradenství o podmínkách poskytnutí dávky neměly být těmto klientům poskytnuty podrobnější informace o důvodech výše přiznaného příspěvku na živobytí a zda-li byli dostatečně informováni a poučeni o možnosti podání námitky proti oznámení. Pokud proti oznámení o dávce příjemce dávky podá námitky, je OSV MěÚ Vsetín povinen vydat rozhodnutí o dávce, proti kterému lze využít opravného prostředku dle zákona o pomoci v hmotné nouzi.[18] Doplatek na bydlení V případě doplatku na bydlení bylo rozhovorem s pracovnicemi OSV MěÚ Vsetín zjištěno, že při poskytování informací některým z žadatelů o tuto dávku je po předběžném posouzení sociální situace klient informován, že na doplatek na bydlení nemá nárok, a proto je zbytečné písemnou žádost podávat, neboť řízení by skončilo jejím zamítnutím. Právní úprava vyžaduje, aby žadatelé o doplatek na bydlení uplatnili písemnou žádost o přiznání dávky. V případě negativního rozhodnutí mají žadatelé právo využít opravného prostředku, což jim výše popsaný postup neumožňuje. Vedoucí odboru během rozhovoru s pověřenými pracovnicemi Kanceláře veřejného ochránce práv uznala, že jediným zákonným postupem je respektování práva jednotlivce požádat o přiznání dávky, být účastníkem správního řízení s oprávněním využít opravných prostředků. Dávka pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení, řeší situaci nedostatku příjmu k uhrazení odůvodněných nákladů na bydlení. Podmínkou pro nárok na dávku je být nájemcem nebo vlastníkem bytu a splňovat podmínky pro nárok na příspěvek na živobytí a na příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory. Doplatek na bydlení lze poskytnout, jestliže osoba užívá byt v obci, v níž je hlášena k trvalému pobytu. Zákon stanoví výjimky, kdy se tato podmínka nemusí sledovat. Zákon umožňuje poskytnout doplatek na bydlení i ve výjimečných případech, kdy žadatel nemá nárok na příspěvek na živobytí nebo příspěvek na bydlení dle zákona o státní sociální podpoře, i žadateli využívajícímu jinou než nájemní formu bydlení (podnájem, ubytovna). Jedná se o případy hodné zvláštního zřetele např. o situace po rozvodu manželství, důsledky domácího násilí, zajištění bydlení osob ohrožených sociálním vyloučením. Tehdy se ze zákona (ustanovení § 33 odst. 5 in fine zákona o pomoci v hmotné nouzi) nepřihlíží k tomu, zda tato osoba má v obci, v níž fakticky bydlí, trvalý pobyt (tj. zda osoba pobírá příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory, který v jiné než vlastnické či nájemní formě bydlení pobírat nemůže).[19] Výslovná dikce zákona užívající sousloví "jiná než nájemní forma bydlení" nevylučuje ze svého rozsahu formu vlastnického bydlení, neboť v zásadě je doplatek na bydlení určen zejména pro vlastníky a nájemce. Příslušným k rozhodování o této dávce je v souladu se smyslem citovaného ustanovení pověřený obecní úřad dle místa, kde žadatel skutečně dlouhodobě bydlí. Výše doplatku na bydlení se stanoví tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení zůstala osobě či rodině částka na živobytí. Dodávám, že do odůvodněných nákladů na bydlení se započítává nájemné, které osoba platí po odečtení nájemného za užívání bytu, až do výše cílového nájemného, pravidelné úhrady za služby bezprostředně spojené s užíváním bytu, úhrady za prokazatelné nezbytné spotřeby energií. Do odůvodněných nákladů na bydlení je však také možné započítat i obdobné náklady spojené s družstevní a vlastnickou formou bydlení, např. platby do fondu oprav u družstevních bytů či bytů v osobním vlastnictví. Nachází-li se osoba ve stavu hmotné nouze a současně je (nebo se stane) vlastníkem rodinného domu (v jakémkoli stavu), nemohou jí být přiznány jako odůvodněné náklady na bydlení náklady na opravy této nemovitosti. Trvalý pobyt a poskytování sociálních dávek V případě vystěhování obyvatel pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně je třeba také vyhodnotit vliv trvalého pobytu při posuzování nároku na přiznání pomoci v hmotné nouzi. Místní příslušnost orgánu rozhodujícího o poskytování dávek se řídí trvalým pobytem žadatele a příjemce dávky. U OSV MěÚ Vsetín bylo zjištěno, že v současné době pobírá sociální dávky (dosud dle zákona o sociální potřebnosti, nebo ve většině případů již podle zákona o pomoci v hmotné nouzi) 24 rodin z lokality Poschla. Jedna osoba v rámci okruhu společně posuzovaných osob pobírá příspěvek na živobytí.[20] Zbývající rodiny jsou zabezpečeny dostatečným příjmem ze zaměstnání, dávkou starobního či invalidního důchodu, příp. nesplňují podmínky sociální potřebnosti či hmotné nouze. Vystěhované rodiny na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko s trvalým pobytem ve Vsetíně v současné době pobírají příspěvek na živobytí dle zákona o pomoci v hmotné nouzi, jedna rodina pobírá dávku sociální péče podle zákona o sociální potřebnosti.[21] Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2007 je nárok na doplatek na bydlení (mimo níže uvedenou výjimku) vázán na trvalý pobyt v místě "faktického bydliště" (tj. v bytě, který žadatel užívá). Pokud jde o obyvatele pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně vystěhované do objektů v lokalitě Poschla, kteří stále mají formálně trvalý pobyt v již odstraněném pavlačovém domě nebo v objektech v lokalitě Poschla, je příslušný k rozhodování o dávkách pomoci v hmotné nouzi OSV MěÚ Vsetín. V případě rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, které jsou již přihlášeny k trvalému pobytu v místě svého "faktického bydliště", je příslušným správním orgánem pro rozhodování o dávkách pomoci v hmotné nouzi tamní pověřený obecní úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností v místě tohoto bydliště. [22] U rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, u kterých nedošlo ke změně trvalého pobytu, tzn. jsou trvale hlášeny ve Vsetíně, avšak fakticky žijí mimo území města Vsetín, je místně příslušným orgánem pomoci v hmotné nouzi OSV MěÚ Vsetín. OSV MěÚ nemůže těmto rodinám poskytnout doplatek na bydlení, neboť nesplňují výše popsanou podmínku "faktického bydliště" v místě trvalého pobytu. V případech hodných zvláštního zřetele, jak bylo popsáno výše, však může pověřený obecní úřad[23] přiznat doplatek na bydlení i osobě, která nemá trvalý pobyt v jeho obvodu, avšak fakticky v něm bydlí. Jedná se o možnost správní úvahy, kdy pověřený obecní úřad, v jehož správním obvodu se vystěhované rodiny fakticky nachází, může přiznat doplatek na bydlení. Tento postup při řešení sociální situace vystěhovaných rodin mimo území města Vsetín je jedinou možností, kterou právní úprava orgánům pomoci v hmotné nouzi nabízí. Ukazují se tak fatální důsledky a nedokonalost řešení vystěhování obyvatel obce mimo její území. Institut zvláštního příjemce Zákon o pomoci v hmotné nouzi výslovně počítá s institutem zvláštního příjemce dávky. Podle ustanovení § 40 zákona o pomoci v hmotné nouzi orgán pomoci v hmotné nouzi namísto příjemce dávky ustanoví zvláštního příjemce v případech, kdy by se výplatou dávky příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozeny zájmy osob, v jejichž prospěch je příjemce dávky povinen dávku používat, anebo nemůže-li příjemce výplatu přijímat. Chudoba a sociální vyloučení patří mezi aktuální problémy, které zasahují českou společnost. Jedna z nejohroženějších skupin postižených sociálním vyloučením jsou Romové žijící ve vyloučených lokalitách. Jedním z nástrojů pro předcházení sociálnímu vyloučení a zmírňování jeho dopadu v oblasti bydlení je využití institutu zvláštního příjemce dávek. Tento institut působí preventivně, u rodin, které se již zadlužily, brání dalšímu nárůstu dluhů a předchází krajnímu řešení, jímž je vypovězení či neprodloužení nájemní smlouvy k bytu. Věřím, že OSV MěÚ Vsetín bude důsledně využívat institutu zvláštního příjemce dávek, čímž bude aktivně přispívat k tomu, aby nedocházelo k dalšímu zadlužování obyvatel v lokalitě Poschla, a zabrání tak naprostému sociálnímu propadu těchto rodin. Sociální práce Zabezpečení úspěšnosti systému pomoci v hmotné nouzi je vázáno na využití sociální práce. Bez uplatnění metod a postupů sociální práce nelze úspěšně bránit dlouhodobému setrvávání osob ve stavu hmotné nouze a reprodukci chudoby. Nelze je motivovat k vlastní odpovědnosti za řešení nepříznivé sociální situace bez součinnosti se sociálním pracovníkem. Proto je nutné využívat částí zákona, které v sobě motivační prvky obsahují a využívat metody sociální práce a stanovovat postupy řešení situace hmotné nouze, a to zvláště u osob dlouhodobě setrvávajících v hmotné nouzi. Mám na mysli využití sociálního poradenství, zpracování aktivizačního plánu, programu individuálního motivačního postupu, který má za úkol cíleně zabránit sociálnímu vyloučení. Opomenout také nelze možnost využití správního uvážení při rozhodování o dávkách okamžité mimořádné pomoci v situacích, kdy osobě hrozí vážná újma na zdraví, kdy osobu postihne mimořádná událost, kdy nemá dostatečné prostředky k úhradě jednorázového výdaje, k úhradě nákladů na pořízení a opravy předmětů dlouhodobé potřeby, na výdaje spojené se vzděláním nezaopatřeného dítěte, v situaci, kdy je osoba ohrožená sociálním vyloučením. Cílem sociální práce je zcela nepochybně integrace a předejití sociálnímu vyloučení a chudobě. Při místním šetření zúčastnění představitelé města Vsetín i pracovníci jeho městského úřadu sdělili, že ochránci předají "Koncepci" města, která tuto problematiku řeší. Poté vedoucí sociálního odboru sdělení dementovala s tím, že takováto koncepce neexistuje. Ve skutečnosti se pouze jedná o několik usnesení Rady města Vsetín týkajících se výkonu práce terénních pracovníků, které mi však nebyly poskytnuty. Z internetových stránek jsem zjistil, že se pravděpodobně jedná o usnesení Rady města Vsetín ze dne 10. 12. 2002 z jejího 4. řádného zasedání, v němž vzala na vědomí "Koncepci práce terénních sociálních pracovníků" a schválila doporučená opatření. Město Vsetín v rámci "Řešení romské problematiky ve Vsetíně v letech 1998 - 2006" přidělilo byty 22 rodinám v běžné bytové zástavbě města, což je nepochybně integrační prvek. Současně další romské rodiny byly sestěhovány během tohoto období do domu na Smetanové, který byl už před tím, než tam přišli Romové, v nevyhovujícím stavu. Tento trend je samozřejmě protiintegrační. Vyzvednout lze sociální práci, zejm. terénní sociální práci, kterou město v posledních letech rozvinulo - motivaci ke vzdělávání a realizaci projektů zaměřených na zaměstnávání Romů ("Podpora zaměstnávání Romů u Technických služeb Vsetín, p. o., nebo prostřednictvím Agentury podporovaného zaměstnávání - Elim Vsetín), finanční podporu neziskového sektoru formou grantových programů a přímé dotační politiky (např. Diakonie ČCE - středisko Vsetín) apod. Z internetových stránek města Vsetín jsem však také zjistil, že Zastupitelstvo města Vsetín schválilo dne 14. 9. 2004 na svém 18. řádném zasedání "Postup vůči neplatičům a nepřizpůsobivým občanům". Dne 25. 10. 2005 zastupitelstvo na svém 28. řádném zasedání vzalo na vědomí materiál nazvaný "Uplatňování programu nízké tolerance". Do doby zpracování zprávy o šetření dne 5. 4. 2007 mi nebyly materiály "Koncepce práce terénních sociálních pracovníků", "Postup vůči neplatičům a nepřizpůsobivým občanům" a "Uplatňování programu nízké tolerance" městem Vsetín poskytnuty. Obdržel jsem je od starostky města Vsetín dne 8. 6. 2007 v rámci doplnění jejího vyjádření ke zprávě o šetření. Materiál "Koncepce práce terénních sociálních pracovníků" velice podrobně a přesně popisuje charakteristiku a vývoj romského bydlení v České republice, charakteristiku a vývoj bydlení Romů ve Vsetíně stejně jako jednotlivé objekty obývané Romy ve Vsetíně včetně objektu na ulici S. č. p. XX. K tomuto objektu koncepce mimo jiné na straně 11 uvádí: "Nájem na dobu neurčitou má sjednáno celkem 17 rodin, z čehož je 11 romských. Nájem na dobu určitou má 41 rodin, z toho 35 romských. Dluh na nájmu má celkem 28 rodin, z toho 20 romských. Se 2 romskými rodinami se dluh řeší soudní cestou." K samotnému řešení situace pak koncepce na straně 11 dále uvádí: "Problém je nutno řešit komplexně - tedy nejen bytovou otázku, ale všechny prvotní příčiny, které posléze vyústí v problémy s bydlením. Vystěhováním neplatičů se problém nevyřeší. Dojde pouze k jeho přesunutí z jednoho místa na místo jiné. Rodiny, opustivší byt, se přesunou k příbuzným nejen s celým svým majetkem, ale se všemi svými problémy. Dochází tak ke kumulaci nejen osob, ale i jejich problémů. Velký počet lidí v relativně malém, nevyhovujícím bytě samozřejmě vede jak k jeho devastaci (záměrné či přirozené), tak i k zhoršení životních podmínek (hygiena, pořádek, hluk, hádky, prostor pro učení dětí ...). Řešení by mělo být individuální a nikoli plošné. Mělo by se týkat jednotlivých občanů a rodin. Jedině tak se vyhneme všeobecně známé kontraproduktivní paušalizaci romského etnika. Pouze zjištění a popsání skutečných problémů (jejich příčin a následků) může vést ke skutečnému řešení." K objektu na ulici S. č. p. XX se v koncepci z roku 2002 dále na straně 9 uvádí, že v minulosti došlo na území města z hlediska Romů k ne příliš šťastnému postupu oprav pavlačových domů obývaných především Romy. Tím došlo k jejich sestěhování (minimum se vrátilo do opravených domů) na Smetanovu XX. Dále koncepce varuje na straně 13 před vyhrocením situace v okamžiku, kdy dojde k opravě tohoto domu a kdy bude nutné uvolnit (tudíž i najít ubytování) cca 2 x 32 bytů. Koncepce rovněž v širším úhlu pohledu poukazuje na vzájemnou podmíněnost vývoje bydlení Romů a hrozby vzniku bezdomovectví, zabývá se také příčinami zadlužení Romů. Kromě závislosti na sociálních dávkách a půjček od lichvářů v této souvislosti mimo jiné zmiňuje jako jednu z příčin zadlužení vystěhování do náhradního bytu nebo ubytování, kde rodina platí ještě vyšší nájemné než to, které nebyla schopna platit předtím, či to, že rodině byl přidělen náhradní byt (nebo ubytování), který je vybaven přímotopem (to je investičně nejlevnější způsob vytápění, pro uživatele bytu však nejdražší). Materiál "Postup vůči neplatičům a nepřizpůsobivým občanům" z roku 2004 obsahuje důvodové zprávy k návrhu na změnu usnesení o zřízení databanky dlužníků, návrhu na schválení postupu vůči právnickým a fyzickým osobám, které mají nesplněné závazky vzhledem k městu Vsetín, a k programu nízké tolerance k neplatičům a nepřizpůsobivým občanům. Obsah materiálu vychází z principu, že právnickým a fyzickým osobám, které neplní své závazky vůči městu a které budou vedeny v této evidenci, nebude vyhověno ve výčtu věcí, na které není právní nárok, a rozhodnutí je v pravomoci města. Mimo jiné se jedná také o nájem bytů, prodej nemovitostí, poskytnutí půjčky a zařazení do bytového pořadníku. V materiálu se dále uvádí, že ve výjimečných případech může být žádosti dlužníka v uvedených věcech vyhověno, a to z důvodů: a) nevyhověním žádosti by se dlužník ocitl ve zvláště těžké životní situaci za předpokladu, že dlužník tuto skutečnost řádně doloží, b) rozhodnutí ve věci bude vázáno na podmínku splnění závazku vůči městu Vsetínu. O udělení výjimky rozhoduje příslušný orgán obce. V materiálu se také uvádí, že konkrétní postup vůči neplatičům a nepřizpůsobivým občanům bude řešen vnitřním předpisem Městského úřadu Vsetín. Materiál "Uplatňování programu nízké tolerance" z roku 2005 se zabývá vyhodnocením výše přijatých postupů. Za klíčový lze označit poznatek, že v případě podání žalob na vyklizení bytů v pavlačovém domě na ulici S. č. p. XX došlo k hromadnému splácení dluhů na nájemném až do plné výše. Rovněž v případě tehdejšího ubytovacího zařízení na Poschle došlo po realizaci jednoho vyklizení ke splacení dluhů u všech ostatních ubytovaných v tomto zařízení. V průběhu roku 2006 byl zveřejněn projekt Ministerstva práce a sociálních věcí ve spolupráci s Evropským fondem rozvoje a Operačním programem pro rozvoj lidských zdrojů - Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a komunit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti (dále také Analýza)[24]. Součástí projektu byla Interaktivní mapa sociálně vyloučených nebo sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v ČR (dále také Mapa). V Mapě byla jako romská lokalita ohrožena sociálním vyloučením uveden i pavlačový dům č. p. XX S. ve Vsetíně (na Mapě označen jako lokalita A). Mapa v této souvislosti dále uvedla, že ve Vsetíně neexistovala místní koncepce integrace Romů, která měla být zpracovávána, ve městě fungoval romský poradce, ale pouze na poloviční úvazek. Z dalších aktivit zmínila založení Pracovní skupiny pro spolupráci s Romy. Jako další romskou lokalitu ohroženou sociálním vyloučením uváděla Mapa i Poschlu ve stavu před vybudováním 2 nových bytových domů a před opravou původních holobytů v lokalitě umístěných (na Mapě označena jako lokalita C). Na tyto skutečnosti obsažené v tzv. "Gabalově zprávě" jsem upozornil město Vsetín již ve své zprávě o šetření ze dne 6. října 2006 sp. zn. 4365/2006/VOP/MH. 2. Sociálně-právní ochrana dětí V oblasti sociálně-právní ochrany dětí došlo k rozsáhlé novelizaci právní úpravy, zákonem č. 134/2006 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. června 2006. Touto novelou došlo na základě diskuzí mezi odborníky, zástupci státní správy, samosprávy a neziskovým sektorem, k významným změnám v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Mezi tyto změny patří zákonná povinnost ochrany práv a zájmů dětí, a to jak dětí umístěných v náhradní rodinné péči, tak dětí umístěných v ústavní výchově, i dětí z rodin, v nichž začínají vznikat sociálněpatologické jevy. Na rozdíl od předcházející právní úpravy, v níž byl postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) dán ve většině případů pouze rámcovou úpravou, podtrhuje novela sociální práci s biologickou rodinou a následnou prevenci tím, že ji ukládá jako povinnost úřadu příslušnému k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. V těchto případech jde především o děti, které byly umístěny do ústavní výchovy. Nelze však pominout děti z rodin, které jsou ohroženy možností recidivy nežádoucího vývoje dětí v rodině (např. mladší sourozenci dětí, které v době své nezletilosti páchaly jinak trestnou činnost nebo v minulosti již měly výchovné problémy), zde zákon vyžaduje následnou prevenci. Jde o děti, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost. Novela rozšířila i okruh dětí, na které se zaměřuje sociálně-právní ochrana.[25] K dosažení předpokládaného výsledku, tj. aby děti žádným způsobem nestrádaly, je nezbytná konkrétní, systematická a soustavná sociální práce s rodinou, směřují k označení a odstranění vlivů, které by byly způsobilé ohrozit zdárný vývoj dětí. Například jde o včasnou pomoc při sociální či výchovné nezdatnosti rodičů, či o ochranu dětí před traumatizací plynoucí z domácího psychického či fyzického násilí, dětí ohrožených týráním či zneužíváním apod. Zákonodárce, vědom si důležitosti a potřebnosti soustavné a cílené práce s rodinou, v novelizaci již nepřipouští pouhou možnost výběru metody sociální práce s takovouto rodinou, ale přímo obecním úřadům s rozšířenou působností ukládá povinnost s rodinou pracovat. Změny byly zapracovány i do zákona o rodině a občanského soudního řádu. Novela výše uvedeného zákona o sociálně-právní ochraně dětí naplňuje mezinárodní normu představovanou Úmluvou o právech dítěte (dále také "Úmluva"), podle jejíhož čl. 4 jsou smluvní státy povinny učinit všechna potřebná zákonodárná, správní a jiná opatření k provedení práv uznávaných touto normou. Úpravy provedené novelou mají vztah především k č. 3, 12, 13, 18, 19, 20, 35 Úmluvy. Při svém šetření jsem pracoval především s ustanoveními čl. 3, 18, 19. Čl. 3 odst. 3 Úmluvy ukládá smluvním státům povinnost zabezpečit, aby instituce, služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí, odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady. V čl. 18 se výslovně uznává prvotní odpovědnost rodičů za výchovu a vývoj dítěte a zaručuje se jim pomoc státu při plnění úkolů výchovy dětí. Čl. 19 Úmluvy zavazuje smluvní státy učinit všechna potřebná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, zanedbáváním nebo vykořisťováním, přičemž ochranná opatření mají zahrnovat rovněž účinné postupy k vytvoření sociálních programů zaměřených na poskytnutí nezbytné podpory dítěti a těm, jimž je svěřeno, jakož i jiné formy prevence. Prevence směřující k zamezení vzniku problémů v rodinách Podle § 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, se sociálně-právní ochranou dítěte rozumí mj. ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí je podle § 5 citovaného zákona zájem a blaho dítěte. Úmluva o právech dítěte, která byla publikovaná pod č. 104/1991 Sb., stanoví v čl. 3 zásadu, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Jak bylo uvedeno v úvodu, zájem dítěte je třeba sledovat i v případech, kde lze předpokládat, že mohou nastat výchovné či jiné problémy. Například vyskytne-li se v rodině domácí násilí nebo pokud v minulosti docházelo k výchovným problémům či k trestné činnosti u starších sourozenců. U některých vystěhovaných rodin k problémům v minulosti došlo. Přesto se jim OSPOD MěÚ Vsetín v době jejich pobytu na území tohoto města nevěnoval. Správní orgán je povinen vyhledávat ohrožené děti a působit na jejich rodiče. Je zřejmé, že zákonodárce tímto ustanovením nemíní pouhé vyhledávání těchto rodin, ale jde mu také o zajištění prevence v těchto rodinách s cílem zajistit zdárný vývoj jejich dětí. Za tímto účelem obce s rozšířenou působností při péči o ohrožené děti musí být v osobním styku s dítětem a jeho rodiči. Ačkoliv OSPOD znal situaci ve vystěhovávaných rodinách a věděl o jejich dřívějších problémech, nebyla ve spisové dokumentaci zapsána (zápisem či protokolem) jediná zmínka o tom, že by se těmto rodinám jakkoli věnoval. Je tedy zjevné, že nevykonával preventivní péči před vznikem problémů v rodině, ale působil pouze v rodinách, v nichž se objevily aktuální závažné problémy, a to převážně následnou prací či represí. Argumentaci ,,že výkon sociálně-právní ochrany dětí prováděly také terénní pracovnici", nemohu přijmout. Činnost terénních pracovníků je nadstandardní a má spočívat v přímé sociální práci s rodinou, v pomoci řešit konkrétní problémy, jejich doprovázení na úřadech, výpomoc při výchově dětí, poradenská činnost při sepisování různých žádostí apod. Terénní pracovníci nemohou suplovat zákonné povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Za závažné, a to jak z pohledu mezinárodní i vnitrostátní právní úpravy, však považuji své zjištění, že úřad zřejmě nemá dostatečný počet sociálních pracovníků, aby mohl řádně a v plném rozsahu v rámci výkonu přenesené působnosti vykonávat sociálně-právní ochranu všech dětí, které mají trvalý pobyt na území města Vsetína, tj., aby zajistil ochranu práv dětí na příznivý vývoj, řádnou výchovu a na ochranu jejich oprávněných zájmů. Tím by docházelo k porušení základního principu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jímž je právě zajištění ochrany dítěte a péče o něho. Městský úřad Vsetín je povinen zajistit výkon sociálně-právní ochrany dětí v takovém rozsahu, aby byl schopen dostát všem závazkům vyplývajícím pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jimiž je tato vázána, a zároveň aby nedocházelo k porušování vnitrostátní úpravy na tyto smlouvy navazující. Podle odborníků zabývajících se sociálně-právní ochranou dětí byl před citovanou novelizací zákona o sociálně-právní ochraně dětí orientační ukazatel pro potřebu sociálních pracovníků cca 90 živých případů na 1 sociálního pracovníka. Při vyhodnocování potřeby sociálních pracovníků je však třeba přihlédnout k tomu, že novela ukládá úřadu řadu povinností, které předcházející právní úprava platná do 1. června 2006 neznala. Jako personálně i časově náročné je třeba zmínit ustanovení § 29, které ukládá obecnímu úřadu s rozšířenou působností jedenkrát za 3 měsíce navštívit dítě umístěné v ústavní výchově, přičemž povinnost návštěv ze strany sociální pracovnice se nově vztahuje i na rodiče tohoto dítěte. Taktéž musí průběžně sledovat vývoj dětí, které byly soudním rozhodnutím umístěny do zařízení pro okamžitou pomoc. Za tímto účelem je zákonem stanovena povinnost děti zde umístěné navštěvovat dle potřeby vycházející z okolností každého případu. Návštěvy jsou nezbytné, neboť na ně navazuje zákonná povinnost vyhodnocovat, zda trvají důvody pro pobyt dětí v těchto zařízeních. Vedení spisové dokumentace Pokud jde o vedení spisové dokumentace ochrany mládeže (dále jen Om), je nezbytné, aby tato byla vedena dle § 54 a § 55 citovaného zákona. Taktéž je třeba dbát toho, aby nemohlo dojít k manipulaci s údaji zde uvedenými, aby tato důležitá spisová dokumentace, vypovídající o životě konkrétní rodiny, byla důvěryhodná. Jednotlivé listy tedy musí být očíslovány a vzestupně seřazeny a evidovány. Z takto vedeného spisu nelze bez dalšího vyjímat jednotlivé listy. Nelze připustit ani to, aby zde byly volně (bez zařazení) ukládány záznamy, dopisy, různá rozhodnutí či jiné písemnosti bez evidenčního čísla. Spisová dokumentace musí vypovídat o veškeré sociální práci, která byla rodině, jež je v evidenci OSPOD, věnována. Musí zde být uloženy záznamy o jednotlivých krocích, které OSPOD v dané věci učinil, jaká provedl šetření, zda, kdy a s kým jednal či provedl pohovor, jaká přijal opatření k nápravě problémů, jaké požadavky k nápravě situace v rodině požaduje po jejích jednotlivých členech, jaký přijal plán odstranění problémů a vyhodnocení přijatých opatření včetně návrhu dalšího postupu. Trvalý pobyt a výkon sociálně-právní ochrany dětí Místní příslušnost OSPOD se řídí trvalým pobytem dítěte. Z pohledu další práce OSPOD MěÚ Vsetín se spisovou dokumentací jsem zjistil, že v případě vystěhovaných obyvatel pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně se jedná o tři skupiny dětí, u nichž je povinen OSPOD zajistit výkon sociálně-právní ochrany dětí. U rodin nadále majících trvalý pobyt ve Vsetíně, a u nichž bude i nadále tento úřad vykonávat sociálně-právní ochranu jejich dětí, je třeba aktualizovat situaci v těchto rodinách a pomoci jim s řešením jejich problémů, a zajistit jim preventivní sociální péči s cílem předejít možným problémům v budoucnu. U rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, které mají i nadále trvalý pobyt ve Vsetíně, OSPOD má povinnost zajistit aktualizaci spisové dokumentace a nadále řádně provádět výkon sociálně-právní ochrany dětí včetně prevence. U rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, u nichž došlo ke změně trvalého pobytu do místa "faktického" bydliště, je OSPOD povinen spisovou dokumentaci těchto rodin doplnit a aktualizovat tak, aby nový místně příslušný úřad mohl rodinám pomáhat se znalostí věci. 3. Stavební řád a ochrana veřejného zdraví Při právním hodnocení postupu stavebního úřadu i krajské hygienické stanice jsem vycházel z právní úpravy platné v době rozhodování o pavlačovém domu č. p. XX na ulici S. a výstavbě obytného souboru Poschla ve Vsetíně, tj. ze zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon)[26], včetně prováděcích předpisů k tomuto zákonu, a dále ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o ochraně veřejného zdraví), ve znění pozdějších předpisů, rovněž včetně prováděcích předpisů. Stavebně-technický stav pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně Jak vyplynulo ze skutkových zjištění, stavebně-technický stav pavlačového domu před jeho asanací bylo možné označit za velmi špatný, a to dlouhodobě, nejpozději od 80. let 20. století. Jeho špatný stavebně-technický stav, který ve svém důsledku již ohrožoval zdraví i životy lidí, byl také důvodem jeho odstranění. Otázkou je, kdo nese za takový stav odpovědnost a zda se mu dalo předejít. Z hlediska své působnosti si kladu zejména otázku, co mohly učinit orgány státní správy a co skutečně učinily. V prvé řadě je nutné uvést, že dbát o dobrý stavebně-technický stav stavby je primárně povinností vlastníka. Na úrovni ústavního práva lze tuto povinnost dovodit z ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, která byla usnesením ČNR č.2/1993 Sb. vyhlášena součástí ústavního pořádku České republiky[27]. Dle nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 13. 12. 2006, Pl. ÚS 34/03: "Zmíněné ustanovení Listiny je ve srovnání s jinými ustanoveními netypické tím, že nestanoví subjektivní ústavně garantovaná práva, nýbrž povinnosti. V prvé řadě vyslovuje zásadu, že vlastnictví zavazuje. Tato zásada vyjadřuje fakt, že - ač je nutno vlastnické právo považovat za právo absolutní, jež umožňuje ochranu vlastníka proti všem - oprávnění vlastníka mají své limity, jež mohou narážet na oprávněné zájmy druhých a společnosti jako celku. Absolutnost vlastnictví jako právního vztahu tak není zcela neomezená a není "absolutní" do důsledků. V duchu právně-politické maximy "právo individua končí tam, kde začínají práva druhých" je tedy nutno vykládat i otázku výkonu vlastnického práva." Přímo byla povinnost udržovat stavbu v dobrém stavu stanovena vlastníkovi stavby stavebním zákonem, a to ustanovením § 86 odst. 1 cit. zákona[28]. Toto ustanovení lze považovat ze vyjádření veřejného zájmu (čili zájmu celku ve smyslu výše citovaného judikátu) na dobrém stavebně-technickém stavu staveb tak, aby neohrožoval takové hodnoty, jako je zdraví nebo životy osob. Obecnou povinnost předcházet škodám upravuje občanský zákoník v ustanovení § 420 odst. 1[29]. Je tedy zřejmé, že stav a údržba stavby je povinností jejího vlastníka. Stavební úřad tuto roli nemůže beze zbytku suplovat. Jeho pravomoci vyplývají ze stavebního zákona a jsou nastaveny tak, aby případným selháním vlastníka nebyl ohrožen život či zdraví osob, či jiné zákonem vymezené zájmy. Z tohoto pohledu stavební úřad může nařídit vlastníkovi udržovací práce podle ustanovení § 86 odst. 2 stavebního zákona v případě, že je vlastník neprovádí řádně sám[30]. Dle následujícího ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona nařídí stavební úřad vlastníku stavby provedení nezbytných úprav, vyžaduje-li to veřejný zájem z důvodů hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních, ohrožení životního prostředí a estetických[31]. Další možností stavebního úřadu, jak v obdobných případech zasáhnout, je nařízení provedení neodkladných zabezpečovacích prací podle ustanovení § 94 stavebního zákona[32], jestliže stavba ohrožuje svým stavem život nebo zdraví osob, popřípadě značné národohospodářské nebo kulturní hodnoty, a není-li nezbytné ji ihned odstranit. Oba posledně zmíněné postupy však vyžadují závady závažnějšího rozsahu a charakteru, a tedy ne každou zanedbanou údržbu lze takto řešit. Je vždy nutné řádně zjistit skutkový stav a náležitě jej posoudit a podle toho přistoupit k řešení. Krajní řešení havarijního stavu stavby představuje rozhodnutí o vyklizení stavby dle ustanovení § 96 odst. 1 stavebního zákona[33], resp. rozhodnutí o nařízení odstranění stavby podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. a)[34]. Nezbytnou podmínkou pro takový postup je bezprostřední ohrožení života nebo zdraví osob. Pokud jde o pavlačový dům č. p. XX na ulici S., pak ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že zhoršující se stavebně-technický stav domu (i v důsledku stáří objektu) nebyl vlastníkem domu důsledně řešen. Prováděny byly pouze dílčí práce v jednotlivých případech, od svého vzniku objekt nebyl celkově ani částečně rekonstruován. Jak vyplývá ze stížností nájemníků i z vyřazení některých bytů z bytového fondu pro zdravotní závadnost, vlastník domu po dobu delší než 10 let neplnil povinnost stanovenou mu stavebním zákonem a neudržoval stavbu v dobrém stavebně-technickém stavu. Tato situace byla nepochybně známa i stavebnímu úřadu, a to nejpozději od roku 1998, tj. od nařízení neodkladných zabezpečovacích prací ohražením pavlačí z důvodu ohrožení zdraví a života osob. Přesto stavební úřad nevydal v průběhu dalších let žádné rozhodnutí, které by ukládalo vlastníkovi stavby její stav řešit. A to i přesto, že vydání takového rozhodnutí předpokládal v odůvodnění rozhodnutí nařízení neodkladných zabezpečovacích prací ze dne 8. 10. 1998. Naopak, stavební úřad na žádost vlastníka domu povolil změnu užívání nebytových prostor (bývalých bytů, vyřazených pro svoji zdravotní závadnost podle předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 1991) zpět na byty. Toto rozhodnutí ze dne 27. 3. 2000 o změně užívání podle mého názoru vykazuje řadu vad. Není z něj vůbec patrné, zda se jedná o pouhou změnu užívání nebo zda je tato změna spojena se stavebními úpravami. Vzhledem k tomu, že v odůvodnění je zmíněno pouze původní stavební povolení z roku 1940, lze usuzovat na pouhou změnu užívání bez stavebních úprav. V tom případě ale odůvodnění postrádá vysvětlení, jakým způsobem bylo dosaženo stavu bytů, který vyhovoval právním předpisům, a to s ohledem na skutečnost, že byty byly vyřazeny z bytového fondu pro svoji zdravotní závadnost, podle tehdejších právních předpisů (blíže část B této zprávy), zejména kvůli plísním. Výskyt plísní většinou signalizuje stavebně-technickou závadu objektu, která proto vyžaduje stavebně-technická opatření (sanování vlhkosti). Stavební úřad také nezdůvodnil, jak je možné povolit užívání bytů v objektu, který sám vyhodnotil jako ohrožující zdraví nebo i život. Z rozhodnutí je pouze zjevné, že k "rekolaudaci" dala kladné stanovisko okresní hygienická stanice. Konstatuji proto, že stavební úřad byl nečinný, když přes objektivně zjištěný stav domu, který odůvodňoval jeho zásah, a přes nečinnost vlastníka, nepřistoupil k dalším opatřením podle stavebního zákona. Primární odpovědnost za stav domu nese dle stavebního zákona jeho vlastník. Vlastník byl dlouhá léta zcela nečinný, podnikl sice některé kroky směrem k rekonstrukci domu, ty však posléze nerealizoval. Nicméně po celou dobu rozhodování o provedení či neprovedení oprav zůstával dům ve stavu, kdy ohrožoval životy a zdraví svých obyvatel. Musím říci, že s nečinností stavebního úřadu při dozírání na stavebně-technický stav objektů v území se nesetkávám ve své činnosti poprvé. Nevyužívá-li stavební úřad průběžně nástroje k odhalení a odstranění závadného stavu staveb, zvláště u starší bytové zástavby, nezbývá později jiné řešení než vyklizení stavby a její odstranění. Je-li stav stavby takový, že ohrožuje zdraví a život osob, stavební úřad je povinen nařídit vyklizení a odstranění stavby z moci úřední. Podle stavebního zákona mají osoby užívající byty v odstraňované stavbě právo na zajištění přístřeší.[35] Z mých dosavadních zkušeností vyplývá, že v některých případech, zejm. při nařízení údržby stavby, provedení nezbytných úprav na stavbě, zabezpečovacích prací, nařízení odstranění stavby a jejího vyklizení, jsou častou příčinou nečinnosti stavebního úřadu předpokládané budoucí náklady následujícího výkonu rozhodnutí, nesplní-li vlastník stavby uloženou povinnost dobrovolně. Výkon tohoto typu rozhodnutí finančně zatěžuje obce a města, proto orgány samosprávy odmítají poskytovat v dostatečné míře finanční prostředky na jeho realizaci. Řízení o povolení odstranění pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně Co se týká postupu stavebního úřadu v řízení o povolení odstranění pavlačového domu, odkazuji v tomto na své šetření, které jsem ve věci vedl pod sp. zn. 4365/2006/VOP/MH, a které jsem skončil dne 6. 10. 2006. Ve zprávě o šetření[36] jsem konstatoval, že jsem v postupu stavebního úřadu při řízení o povolení odstranění pavlačového domu č. p. XX ve Vsetíně nezjistil pochybení, které by odůvodňovalo přijetí nápravných opatření ve smyslu § 19 zákona o veřejném ochránci práv. Důvody pro odstranění stavby byly dány ze závěrů odborného posudku, jehož zpracování město Vsetín zadalo. Tyto důvody dokonce opravňovaly stavební úřad k nařízení odstranění stavby z moci úřední dle ustanovení § 88 odst. 1 písm. a) stavebního zákona pro ohrožení života a zdraví osob. Výstavba obytného souboru Poschla, Vsetín Úvodem bych se chtěl krátce vyjádřit k problematice územního plánování, neboť ta souvisí s výběrem lokality Poschla pro umístění bytových domů se "sociálními byty". Pořizování územně plánovací dokumentace je proces, který je upraven stavebním zákonem a který je zvláštní tím, jak propojuje výkon státní správy a samosprávy. Obec jako jednotka územní samosprávy má roli iniciátora pořízení územně plánovací dokumentace nebo její změny (rozhoduje o pořízení) a současně schvaluje - rovněž v samostatné působnosti - klíčové dokumenty v procesu pořizování (návrh zadání), a především konečnou podobu územně plánovací dokumentace (územní plán). Samotný proces pořizování ale probíhá v přenesené působnosti, přičemž aktérem je zde obecní úřad v roli orgánu územního plánování. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí o umístění bytových domů v lokalitě Poschla bylo rozhodnutím města Vsetín v samostatné působnosti. Orgány státní správy, které vystupovaly v pozici dotčených orgánů tedy nemohly navrhovat jiné umístění ani porovnávat výhodnost Poschly s jinými lokacemi, jejich vyjádření již bylo vázáno pouze na navrženou lokalitu. Lokalita Poschla přitom byla označena dvěma dotčenými orgány (Ministerstvem dopravy a KHS) za nevhodnou pro zamýšlený záměr. Tuto nevhodnost potvrzovaly i odborné posudky firmy A., spol. s r.o., Ostrava, zaměřené na posouzení enviromentálních podmínek nové bytové výstavby, které si město Vsetín nechalo zadat ještě před schválením pořízení změny územního plánu. V procesech schvalování změny územního plánu, územního, stavebního a kolaudačního řízení aktivně vystupovala KHS jako dotčený orgán na úseku ochrany veřejného zdraví. Postavení KHS jako dotčeného orgánu je založeno ustanovením § 77 zákona o ochraně veřejného zdraví[37]. Chráněným zájmem je tu veřejné zdraví, které je cit. zákonem definováno jako zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní je stav určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života. Ohrožením veřejného zdraví se dle zákona rozumí stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví. V případě lokality Poschla bylo možno hovořit o ohrožení veřejného zdraví, a to jak jednotlivými negativními vlivy (kontaminace zemin, tvorba skládkového plynu z bývalé skládky, hluková zátěž ze silnice I/57 a možnost zápachu z ČOV), tak jejich kumulací. V důsledku podmínek uplatněných KHS (a v případě hluku i Ministerstva dopravy a podnětů ŘSD) bylo dosaženo redukce negativních vlivů a rizikových faktorů na úroveň z hlediska ochrany veřejného zdraví únosnou a přijatelnou. Do budoucna byla také uložena povinnost monitorovat některé z rizikových faktorů (kontaminace zemin). Postup KHS při přípravě a realizace výstavby na Poschle proto hodnotím jako postup v souladu se zákonem a označil bych jej za příkladný. KHS využila možností, které jí dává zákon o ochraně veřejného zdraví, již v průběhu územního plánování si vyžádala hodnocení zdravotních rizik[38], které by zhodnotilo komplexně podmínky pro možnost výstavby, z tohoto (i dalších hodnocení, zejména odborných posudků firmy A., spol. s r.o., Ostrava, či posudku firmy U., a. s., Ostrava) posléze vycházela při stanovení podmínek pro jednotlivé etapy realizace záměru. Co se týká postupu stavebního úřadu jako orgánu územního plánování, nespatřuji v něm pochybení. Jak jsem uvedl výše, stavební úřad byl při pořizování změny územního plánu již omezen na variantu Poschla. V rámci pořízení změny shromáždil stanoviska dotčených orgánů, tato stanoviska vyhodnotil a jimi stanovené podmínky zohlednil (např. ve formě limitů změny územního plánu) v následných fázích. Pokud mohu hodnotit umístění bytových domů do lokality Poschla s ohledem na zkušenosti nabyté při výkonu funkce veřejného ochránce práv, nepovažuji tuto lokalitu pro bydlení za optimální. Z pohledu územního plánování jsou plochy vymezené na bydlení značně náročné na své okolí. Bydlení v sobě pojmově zahrnuje dlouhodobé, či přinejmenším pravidelně opakované přebývání na určitém místě. Proto klade největší nárok na příznivé životní podmínky. Tomu odpovídají i limity nastavené právními předpisy pro vymezování ploch pro bydlení, umísťování staveb (např. dopravních), resp. pro uspořádání konkrétního území. Oblast pro bydlení je proto vymezována především v klidových zónách, kde je minimum rušivých vlivů. Do oblastí sousedících se zónami pro bydlení pak bývají vpuštěny méně rušivé aktivity (např. služby či obchod), nikoli přímo výrobní provozy, stavby s výrazným dopravním zatížením apod. Toto reflektují i stížnosti, jimiž se na mě občané na úseku územního plánování obrací. Obvykle protestují proti vpádu rušivé aktivity do blízkosti zóny vymezené pro bydlení. Nicméně v tomto případě jde o právě opačný případ, kdy bydlení svým způsobem "vtrhlo" do oblasti, která je silně poznamenána již existujícími rušivými vlivy. Tyto vlivy musely být redukovány, aby bylo dosaženo limitů stanovených zákonem pro ochranu veřejných zájmů, jako je ochrana před hlukem nebo toxickými látkami. V takovém případě je zde ale minimální prostor pro eliminaci případných budoucích rušivých vlivů, které nelze nikdy zcela vyloučit (již nyní zmiňované rozšíření silnice I/57). Následně vedl stavební úřad na návrh stavebníka územní, stavební a kolaudační řízení. Vzhledem ke stížnostem na vlhkost a výskyt plísní v bytech se zaměřím na činnost stavebního úřadu v řízení stavebním a kolaudačním. Ve stavebním řízení přezkoumává stavební úřad, zda dokumentace předložená s žádostí o stavební povolení splňuje podmínky územního rozhodnutí, požadavky týkající se veřejných zájmů, především ochrany životního prostředí, ochrany zdraví a života, a odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu[39]. Obecné technické požadavky na výstavbu byly upraveny vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OTP). Jedním ze všeobecných požadavků na ochranu zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, který je výslovně vyhláškou OTP uveden, je, že stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby neohrožovala život, zdraví, zdravé životní podmínky jejich uživatelů následkem výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř staveb. Mimo výše uvedené stavební zákon v ustanovení § 47 uvádí, že pro stavby mohou být navrženy a použity pouze takové výrobky nebo konstrukce, jejichž vlastnosti zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence bude bezpečná, zdravotně nezávadná a s přijatelnou energetickou náročností[40]. Podle souhrnné technické zprávy bytové domy byly navrženy sestavením z obytných a sanitárních kontejnerů. Vnitřní stěny ocelových rámů byly navrženy z laminované dřevotřísky, vnější stěny z pozinkovaného plechu. Větrání bylo navrženo přirozené a má být zajištěno okenními otvory. Lze říci, že obytné či sanitární kontejnery jsou poměrně běžným zbožím na trhu se stavebninami, stavebním materiálem a jinými zařízeními určenými pro stavby. Jako takové splňují požadavky na shodu výrobků a nelze je považovat za stavby nevhodné pro pravidelný pobyt osob. Otázkou však pro mě zůstává, zda je možné využít tyto kontejnery pro trvalé bydlení, které s sebou přináší také činnosti obvyklé v každé domácnosti (praní, žehlení, sušení prádla, vaření apod.). V pochybnostech o takovém využití kontejnerů mě utvrzují právě poznatky z bytových domů na Poschle, kde i při užívání nevybočujícím z běžného rámce dochází k vlhnutí stěn a stékání vlhkosti po stěnách na podlahu. Je samozřejmě možné, že příčinou závadného stavu nejsou samotné kontejnery, resp. materiály, ze kterých byly vyrobeny, ale způsob, jakým byly sestaveny. Nelze vyloučit ani existenci tepelných mostů, která by vysvětlovala i značnou energetickou náročnost stavby. Vyloučit nelze ani nesprávné užívání bytů, které konstatoval stavební úřad při kontrolní prohlídce, nicméně rozsah vlhnutí, na které si zvláště v zimním období obyvatelé stěžovali, ve mně vzbuzuje pochybnosti, zda je lze přičíst pouze a jen nesprávnému užívání. Odborné posouzení náleží v prvé řadě projektantovi, který jako autorizovaná osoba odpovídá za správnost a proveditelnost projektové dokumentace[41]. Díl odpovědnosti náleží i stavebnímu úřadu, a to v rozsahu, v jakém je povinen projektovou dokumentaci prověřit dle ustanovení § 62 stavebního zákona. Ve stavebním a kolaudačním řízení jsem pochybení v procesním postupu stavebního úřadu nezjistil. Podle mého názoru by však vhodnost bytového souboru v lokalitě Poschla pro trvalé bydlení (včetně naplnění obecně technických požadavků na výstavbu) měla být ověřena expertním posudkem. Objekty na Jesenicku, Prostějovsku a Uherskohradišťsku Podle skutkových zjištění popsaných v části B tohoto závěrečného stanoviska stav objektů víceméně koresponduje se stavem pavlačového domu č. p. XX na ulici S.. V okamžiku, kdy se romské rodiny staly podle kupní smlouvy vlastníky těchto objektů (kromě rodiny T. v Čechách pod Kosířem), přešla na ně také práva a povinnosti vlastníků podle stavebního zákona. Odpovídají tedy za stavebně-technický stav objektů. K povinnosti splácet půjčku z jejich pořízení přistupuje povinnost nést náklady finančně náročných oprav. Stejně jako u pavlačového domu, i zde je příslušný stavební úřad povinen zakročit, pokud vlastník neplní své povinnosti. Zhodnotí stav jednotlivých objektů a posoudí, zda nevyžadují nařízení udržovacích prací, nezbytných úprav, neodkladných zabezpečovacích prací, nebo v krajním případě odstranění či vyklizení stavby pro ohrožení zdraví nebo života. Od 1. 1. 2007 je účinný zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, podle kterého, pokud stavební úřad nařídí vyklizení bytu nebo místnosti sloužící k bydlení, musí být pro vyklizované osoby zajištěno alespoň přístřeší. Obce jsou přitom povinny v mezích své působnosti na výzvu stavebního úřadu poskytnout potřebnou součinnost[42]. V daném případě by povinnost poskytnout přístřeší dopadla na obce, v nichž se objekty nachází, nikoli na město Vsetín, kde část vystěhovaných obyvatel má doposud trvalý pobyt. Závěrem lze konstatovat, že pokud byl důvodem pro vystěhování osob z pavlačového domu č. p. XX na ulici S. nevyhovující stavebně-technický stav tohoto domu, případně obava o zdraví a životy jeho obyvatel, pak přestěhováním do nevyhovujících objektů na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko tento problém vyřešen nebyl, naopak dále přetrvává. Pro vystěhované rodiny znamenal tento postup uvedení do obdobné situace, pouze na jiném místě než ve Vsetíně s důsledky popsanými v ostatních částech této zprávy. Tento závěr, který jsem formuloval již ve své zprávě o šetření, do jisté míry potvrzuje podnět k postupu podle § 132 zák. č. 183/2006 Sb. právní zástupkyně rodiny T. (Čechy pod Kosířem) ze dne 24. května 2007, jímž vyzvala Městský úřad v Kostelci na Hané, stavební úřad, aby v rámci dozoru nad zajišťováním ochrany mimo jiné fyzických osob nařídil vlastníku nemovitosti na ulici Komenského 138, Čechy pod Kosířem, ve smyslu § 132 odst. 2 písm. c) a e) provést nezbytné úpravy na stavbě a provedení udržovacích prací. Podle vyjádření vedoucí stavebního úřadu Městského úřadu v Kostelci na Hané ze dne 11. června 2007 stavební úřad v souladu se stavebním zákonem provede prohlídku stavby. Následně stavební úřad rozhodne, zda jsou dány důvody pro uplatnění jeho pravomocí podle stavebního zákona. 4. Vystěhování romských rodin z pohledu ochrany základních lidských práv Právní rámec Východiskem k právnímu posouzení případu vystěhování romských rodin ze Vsetína jsou pro mě lidskoprávní standardy upravené na úrovni vnitrostátního práva v Listině základních práv a svobod, především čl. 1, podle něhož jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti a právech, a čl. 10 odst. 2, který zakotvuje a rozvádí právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Z mezinárodněprávních dokumentů lze akcentovat především Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 8 - právo na respektování soukromého a rodinného života)[43] a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který v čl. 11 odst. 1 stanoví právo každého na přiměřené životní podmínky, právo na byt a neustále se zlepšující životní úroveň.[44] V neposlední řadě pak do tohoto rámce náleží čl. 16 Evropské sociální charty, který představuje závazek státu podporovat poskytování bydlení pro rodiny.[45] Dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, přispívá veřejný ochránce práv svou činností k ochraně základních lidských práv a svobod. Nepřísluší oprávnění autoritativně stanovit rozpor jednání města Vsetína vůči zmíněným romským rodinám se základními právy a svobodami, neboť k tomuto autoritativnímu posouzení je povolán v našem právním systému Ústavní soud, v systému Rady Evropy pak Evropský soud pro lidská práva. Na druhé straně posouzení lidskoprávního aspektu vystěhování je žádoucí z hlediska úplnosti této zprávy. Přestože nejsem vázán metodou rozhodování Ústavního soudu ČR ani Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, zvolená metoda pro posouzení věci čerpá z judikatury a metod posuzování obou těchto orgánů ochrany základních lidských práv. Z hlediska struktury problému jsou pro mé hodnocení relevantní dva základní okruhy problému: zaprvé, legitimita cíle vystěhování rodin, zadruhé, legitimita prostředku a způsobu, který byl k naplnění tohoto cíle zvolen. Přitom platí, že mezi dosaženým cílem a zvoleným prostředkem musí být naplněn vztah proporcionality. Zásah do základního práva je v těchto případech vždy limitován přiměřeností legitimnímu cíli, který je v souladu s právem a ve většině případů sleduje veřejný zájem. Okruh vystěhovaných osob z hlediska jejich právní a sociální situace Pro účely závěrečného stanoviska je nutné uvést základní charakteristiku sociální skupiny osob, které byly vystěhovány. Jednalo se, jak již bylo popsáno v části B tohoto závěrečného stanoviska, o romské rodiny s větším počtem dětí. Jejich sociální situaci lze obecně charakterizovat tak, že se jednalo většinou o občany závislé na systému sociálních dávek, tedy skupinu příjmově velmi slabou. Důležitým aspektem sociální situace těchto osob je faktor zadluženosti. Není však pravdou, že by všechny vystěhované rodiny patřily k neplatičům nájemného. Z tohoto pohledu vystěhované osoby lze rozdělit do tří skupin: zcela bez dluhů, s dluhy z předchozího nájemního vztahu, které splácely, a neplatiči nájemného. Všechny vystěhované romské rodiny, s jejichž situací jsem se blíže seznámil, měly uzavřené s městem Vsetín nájemní smlouvy na dobu určitou, které se ve většině případů každoročně konkludentně prodlužovaly, jak to umožňoval občanský zákoník.[46] Platnost těchto smluv uplynula ve většině posuzovaných případů v roce 2005, popř. v roce 2006. Poté si musely být obě strany vědomy (romské rodiny i město Vsetín), že bude třeba zajistit bydlení jiným způsobem. Z hlediska práva, jak jsem konstatoval v části B tohoto závěrečného stanoviska, se jednalo v případě rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko o rodiny, jimž uplynula doba platnosti nájemní smlouvy uzavřené s městem Vsetín na dobu určitou a u nichž Okresní soud ve Vsetíně rozhodl na základě návrhu města Vsetín o vyklizení. Soud ani v jednom případě nepřiznal bytovou náhradu. K sociální situaci a nezletilým dětem v rodinách přihlédl tak, že prodloužil zákonnou 15denní lhůtu k vyklizení bytů na 1 měsíc a v jednom případě až 3 měsíce (viz blíže část B tohoto závěrečného stanoviska). U rodin vystěhovaných do objektů v lokalitě Poschla jsem z podkladů, které jsem měl k dispozici, zjistil shodný právní titul k vyklizení bytů v pavlačovém domě č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně. Ani zde nepřiznal Okresní soud ve Vsetíně vyklizovaným rodinám bytovou náhradu. S ohledem na výše uvedené musím konstatovat, že neplatilo mediálně prezentované rozlišovací kritérium, že do objektů na Poschle byly vystěhovány rodiny, které neměly dluhy, a naopak na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko rodiny, které dluhy měly. Postup soudu, který rozhodl o prodloužení lhůty k vyklizení s ohledem na sociální situaci vyklizovaných rodin, svědčí o tom, že se skutečně jednalo o rodiny nacházející se v sociální tísni, u nichž zajištění bydlení bude spojeno s většími obtížemi. Jak vyplývá ze skutečností uvedených v části B tohoto závěrečného stanoviska, není možno z pohledu posouzení dodržování ochrany citovaných základních lidských práv k aktu vystěhování přistupovat bez rozlišení jednotlivých skupin vystěhovaných občanů. Základní skutková odlišnost, která působí i odlišné posouzení v rovině lidskoprávní, je kritérium místa vystěhování. Proto již na úvod musím odlišit případy občanů, kteří byli vystěhováni do nájemní formy bydlení na Poschlu, která leží v katastrálním území města Vsetín, a občany, kteří byli vystěhováni mimo město Vsetín do vlastnické formy bydlení. Jelikož pro účely tohoto posouzení je komplikovanější případ druhý, budu se v následující pasáži věnovat výhradně otázce naplnění ochrany základních lidských práv při vystěhování romských rodin na Jesenicko (Vidnava, Stará Červená Voda, Vlčice), Prostějovsko (Čechy pod Kosířem, Dřevnovice) a Uherskohradišťsko (Mistřice). Rodiny vystěhované do vlastnické formy bydlení na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko a) Cíl vystěhování V daném případě se nejednalo pouze o postup vlastníka domu (resp. pronajímatele), ale také o postup orgánů územně samosprávného celku při výkonu samosprávy. V tomto ohledu se tedy jednalo také o zásah veřejné moci. Vystěhování romských rodin bylo nepochybně připravováno delší dobu a jeho proklamovaným cílem bylo zajistit "bytové náhrady" nájemcům bytů pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně určeného k demolici. Tento cíl je nepochybně v souladu s právem. O vyklizení bytů rozhodl právoplatně soud. V době vystěhování byla všechna rozhodnutí, která jsem měl k dispozici, v právní moci. Legitimita vystěhování však odvisí od toho, zda bylo skutečným cílem (tj. i materiálně) pouze nalézt "bytovou náhradu" - bydlení pro vystěhované rodiny, anebo nikoliv. Z kontextu skutkových okolností vystěhování na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko (část B tohoto závěrečného stanoviska) je zřejmé, že tento formální cíl nebyl jediným účelem vystěhování. Pokud skutečný cíl vystěhování romských rodin vycházel z předpokladu, že město Vsetín "na tom získá", pokud romské rodiny vystěhuje do jiné obce, pak by takový cíl nesplňoval požadavek legitimity. Důvod spočívá především v tom, že obec je povinna se v souladu se zákonem o obcích starat o bytové potřeby svých občanů. Implicitní předpoklad, který se pojí k tomuto právnímu pravidlu, je takový, že obec bude tuto povinnost plnit prostřednictvím svého majetku, neboť svůj majetek spravuje v zájmu "místního obyvatelstva."[47] Tento předpoklad pramení z funkce obce jako místní samosprávné korporace, neznamená však samozřejmě pro obec absolutní právní povinnost tak učinit vždy a v rámci svého území. Je zřejmé, že vystěhování mimo obec může být ospravedlněno zejména důvody absence volných bytových jednotek či chybějícími finančními prostředky pro stavbu nových bytových domů. V kontextu vystěhování rodin do uvedených lokalit se zde nabízí otázka, zda nebylo možné zajistit srovnatelné bydlení jinde v blízkosti města Vsetína,[48] případně v lokalitě Poschla, neboť původně stavební úřad kladně rozhodl o umístění a povolení výstavby 3 objektů (viz část B tohoto závěrečného stanoviska). Tato rozhodnutí jsou doposud platná. Rozhodnutí vystěhovat některé romské rodiny mimo město Vsetín na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko může dostávat výrazný účelový aspekt, který se úplně neshoduje s uvedeným formálním právním účelem zajistit romským rodinám bydlení. K tomu přispívá i představiteli města Vsetín vytvářený mediální obraz o důvodech vystěhování mimo území města. Na tomto místě musím zdůraznit, že jsem si plně vědom skutečnosti, že město Vsetín není ojedinělým případem obce, která využila obdobný postup k řešení problémů s určitými skupinami obyvatel. Je však otázkou, zda je legitimní přesouvat problém se skupinou místních obyvatel na jiné územní samosprávné celky se současným nerespektováním vazby mezi obcí a jejím občanem. Skutečnost, že se tato praxe začíná rozšiřovat, však nemůže být považována za důvod k ospravedlnění tohoto postupu. Pro posouzení legitimity cíle tohoto zásahu veřejné moci považuji za klíčové přihlédnout právě ke skutečným motivům vystěhování, které utvářejí význam a smysl tohoto aktu nejen v rovině skutkové, ale i v rovině právní. Dovolené chování je chování, které není právem zakázáno, avšak to ještě neznamená, že požívá zároveň legitimity pramenící z ospravedlnění důvodů takového jednání. Je zapotřebí vzít v úvahu, že město Vsetín jako územní veřejnoprávní korporace se musí řídit nejen zákonnými pravidly chování, ale také přihlížet k principům, na nichž je založen vztah územní samosprávy ke svým občanům. Konkrétně, zákon o obcích ne náhodou pozitivně vyjadřuje obecnou povinnost obce pečovat o potřeby bydlení svých občanů.[49] Romští obyvatelé v době vystěhování byli občany města Vsetína, neboť byli státními příslušníky ČR a měli ve Vsetíně trvalý pobyt. Z uvedeného vyplývá, že město Vsetín jako územní veřejnoprávní korporace bylo povinno přihlížet při realizaci vystěhování jako právně dovoleného jednání k potřebám svých občanů, jimiž vystěhování obyvatelé byli, a někteří z nich doposud stále jsou.[50] Volbu místa zajištění bydlení jako "bytové náhrady" za hranicí katastrálního území města Vsetína nepovažuji za cíl rozporný s právem, neboť tento postup není zakázán žádnou právní normou. Je to však cíl, jehož legitimita je v případě vystěhování romských rodin ze Vsetína na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko přinejmenším sporná. Město Vsetín se zde snažilo přesunout svůj deklarovaný problém na jiné obce, aniž by to s jejich samosprávnými orgány projednalo a aniž by respektovalo oprávněné zájmy svých obyvatel. Dále je také vhodné připomenout, že Evropský soud pro lidská práva při právním hodnocení možného porušení práva na respektování rodinného a soukromého života analyzuje také vztah osoby k místu jejího obydlí (vazby na prostředí), možnost jednotlivce přizpůsobit svůj zájem veřejnému zájmu (tj. možnost jiného řešení). Zájem osoby musí být vážen ve střetu se zájmem veřejným.[51] Beru-li v úvahu skutkové okolnosti a výpovědi členů vystěhovaných rodin mám za to, že někteří z těchto občanů chtěli ve Vsetíně zůstat, a to nejen v zájmu svém, ale i v zájmu svých nezletilých dětí, zejména možnosti jejich budoucího uplatnění (škola, zájmy, zaměstnání). Nelze pominout ani to, že část rodin zanechala ve Vsetíně příbuzné. Tyto oprávněné zájmy vystěhovaných obyvatel byly silně dotčeny u rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, které patří mezi oblasti s vysokou mírou nezaměstnanosti a řidší dopravní infrastrukturou propojující větší sídla s menšími obcemi. Pro posouzení přiměřenosti zásahu je důležité položit si otázku, co bylo v tomto případě veřejným zájmem, na jehož základě by byl takový zásah do rodinného a soukromého života legitimizován. Deklarovaným veřejným zájmem byla ochrana zdraví a přiměřená životní úroveň nájemců, která v pavlačovém domě již nebyla zajištěna, o čemž město Vsetín dlouhodobě vědělo, přičemž se rozhodlo situaci řešit asanací domu. Vzhledem k tomu, že pavlačový dům byl zbourán, je legitimním cílem zajištění trvalého bydlení romských rodin. Tento požadavek však bohužel není v případě nemovitostí v uvedených lokalitách na Jesenicku, Prostějovsku a Uherskohradišťsku naplněn, tyto stavby jsou ve stavu potřeby akutní nákladné rekonstrukce, na niž velmi pravděpodobně vystěhované rodiny nebudou mít dostatek finančních prostředků, což se dalo předpokládat již v době vystěhování. b) Způsob vystěhování Způsob, jakým bylo vystěhování provedeno, lze opět pojmout ve dvou rovinách: formální a materiální. Ve formální rovině prostého právního pojmenování skutečnosti lze konstatovat, že na základě rozhodnutí soudu o vyklizení bytů bylo v souladu s právem. Bližší pohled do reálného průběhu vystěhování však ukazuje, že materiální rovina vystěhování v sobě obsahuje mnohé právně sporné aspekty, které zasluhují podrobnější právní analýzu. Autonomie vůle a svoboda volby místa pobytu Především je zapotřebí vyzdvihnout otázku dobrovolnosti souhlasu vystěhovaných osob se zvoleným řešením. Ta nabývá samozřejmě na významu nikoliv ve fázi podání žaloby na vyklizení bytu, ale až v momentě, kdy byli vystěhovávaní obyvatelé seznámeni s tím, kam vlastně půjdou. Ze skutkového popisu případu vyplývá, že romské rodiny neměly pocit, že mají možnost svobodné volby. Znamená to, že město Vsetín na ně zřejmě vyvinulo neformální tlak, aby přijaly naplánované řešení, jehož součástí ovšem v případě rodin vystěhovaných do rodinných domů na Jesenicku, Prostějovsku a Uherskohradišťsku byly i závazky peněžité (smlouva o půjčce či úvěru) na zakoupení domu. Situace, kterou občanské právo označuje termínem "tíseň", byla tedy způsobena jednáním města Vsetína při zabezpečování potřeb bydlení svých občanů. Vystěhování bylo provedeno autoritativně a způsobem, který navodil atmosféru pocitu nebezpečí a strachu z budoucích událostí. Vystěhované rodiny tedy jednaly spíše pod tlakem než svobodně a ze své vlastní vůle, když nemovitosti nabízené jim městem Vsetín zakoupily a zavázaly se splácet dluh. Tomuto poznatku odpovídá i skutečnost, že se tyto rodiny nechtěly do svého faktického bydliště přihlásit k trvalému pobytu (viz blíže část C tohoto závěrečného stanoviska - "Sociální dávky"), k datu zpracování zprávy o šetření dne 5. dubna 2007 tak učinila pouze část rodin. Důvodem tohoto postoje je nepochybně mimo jiné úvaha, že pokud si změní trvalý pobyt v souladu s tím, kde fakticky bydlí, nebudou již mít ani teoretickou možnost ve Vsetíně získat obecní nájemní bydlení. Výhrůžky odnětím dětí či sociálních dávek, o nichž se někteří vystěhovaní obyvatelé města Vsetín zmiňovali, zůstaly v rovině tvrzení proti tvrzení, ovšem i bez nich považuji postup orgánů města Vsetína při organizaci vystěhování za nepřiměřený. Vhodnost zajištěného náhradního bydlení Dalším aspektem týkajícím se rozboru vystěhování romských rodin z pohledu ochrany lidských práv je vhodnost bydlení, které město Vsetín svým občanům zajistilo[52] a jehož zajištění bylo proklamovaným cílem vystěhování. Důležité je, že bydlení by mělo odpovídat finančním zdrojům, které má rodina k dispozici. Je zřejmé, že povětšinou se v případě romských rodin jedná o osoby ve stavu přechodné či dlouhodobé hmotné nouze závislé na prostředcích poskytnutých ze systému sociálních dávek. Vystěhovaným rodinám byly nabídnuty rodinné domy ve Staré Červené Vodě, Vlčici, Vidnavě, Čechách pod Kosířem, Dřevnovicích a Mistřicích. Tyto objekty jsou obecně značně poškozeny (vlhkost, poškození omítek, stará elektroinstalace apod.) a budou vyžadovat značné náklady na rekonstrukci, aby je bylo možno dlouhodobě užívat. V této souvislosti je vhodné připomenout, že objekty v obci Supíkovice na Jesenicku a Úsobrno byly v natolik špatném stavu, že rodiny, které je původně měly koupit, se musely vrátit zpět do Vsetína (viz část B tohoto závěrečného stanoviska). Právě u rodin bydlících v těchto objektech spatřuji jako zásadní problém, že bydlení takto zajištěné neodpovídá jejich finanční situaci. Přitom je potřeba přihlédnout k tomu, že právě kvalita bytových podmínek hraje velkou roli při celkovém zajištění výchovného prostředí nezletilých dětí a může představovat při zavedené praxi orgánů sociálně-právní ochrany dětí např. i důvod k podání návrhu na jejich odnětí z rodiny. K získání potřebných finančních prostředků by tyto rodiny potřebovaly další půjčky, které by ovšem jen více zhoršily jejich finanční situaci, neboť na samotné zakoupení těchto objektů se musely zadlužit.[53] Z uvedených důvodů o vhodnosti zajištěného bydlení pro rodiny vystěhované do výše specifikovaných lokalit nejsem přesvědčen. Vlastnická forma bydlení navíc znamená pro tyto občany zvýšené finanční zatížení bez jakékoliv reálné možnosti získat prostředky na opravu těchto nemovitostí. Tento nesoulad pochopitelně nezakládá rozpor s právem, avšak nepochybně zvyšuje intenzitu zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života, přihlédneme-li k reálné sociální situaci rodin, o níž město Vsetín vědělo. Vystěhování romských rodin z pohledu práva na lidskou důstojnost Z pohledu ochrany lidských práv a svobod je klíčové odpovědět na otázku, zda je takový postup orgánů města Vsetína v souladu s ústavně zaručeným právem na důstojnost a rovnost lidí v důstojnosti. Ústavní soud uvedl k charakteristice práva na lidskou důstojnost toto:[54] "Těžištěm ústavního pořádku České republiky je jednotlivec a jeho práva garantovaná ústavním pořádkem ČR. Jednotlivec je východiskem státu. Stát a všechny jeho orgány jsou ústavně zavázány k ochraně a šetření práv jednotlivce. Pojetí naší ústavnosti se přitom neomezuje na ochranu základních práv jednotlivců (kupř. právo na život, zaručení právní subjektivity), ale v souladu s poválečnou změnou v chápání lidských práv (jež nalezla vyjádření např. v Chartě OSN či ve Všeobecné deklaraci lidských práv) se stala základní bází, z níž vychází interpretace všech základních práv, lidská důstojnost, která mj. vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s předmětem. Otázky lidské důstojnosti jsou v tomto pojetí chápány jako součást kvality člověka, součást jeho lidství. Garantování nedotknutelnosti lidské důstojnosti člověku umožňuje plně užívat své osobnosti. Tyto úvahy stvrzuje preambule Ústavy ČR, která deklaruje lidskou důstojnost za nedotknutelnou hodnotu, stojící v základu ústavního pořádku ČR. Stejně tak Listina základních práv a svobod garantuje rovnost lidí v důstojnosti (čl. 1) a garantuje subjektivní právo na zachování lidské důstojnosti (čl. 10 odst. 1). Působení ústavních garancí je mnohem intenzivnější ve vztazích vertikálních, tj. ve vztazích stát - jednotlivec. Za vertikální vztah je přitom třeba považovat i ty věci, které soud projednává v tzv. řízeních nesporných, tj. v řízeních, která může zahájit i bez návrhu. Jinak řečeno, jde o věci, v nichž převažuje veřejný zájem nad zájmem jednotlivce. V těchto vertikálních vztazích se uplatňují všechna základní práva jako přímo aplikovatelná práva, která státní moc přímo zavazují. Jejich výklad musí být, jak svrchu uvedeno, prováděn v hranicích vymezených lidskou důstojností. Lidskou důstojnost považuji v souladu s tímto názorem za kvalitativní kategorii úzce propojenou s charakteristikou člověka jako subjektu, nikoliv objektu právních vztahů. Jako subjekt je člověk charakterizován zejména svou svobodnou vůlí, pomocí níž se může zavazovat k určitým právním povinnostem a vykonávat svá práva. Vztah mezi městem Vsetín a vystěhovanými rodinami lze zařadit do kategorie vztahů smíšených, neboť obsahoval jak rovinu horizontální (vztah pronajímatel - nájemce a zajištění bytové náhrady), ale i rovinu vertikální (vztah mezi územní samosprávnou korporací a jejími občany při zajišťování potřeb bydlení). Z toho důvodu je potřeba ve zvýšené míře zohlednit, zda v tomto vztahu s významnými prvky veřejnosprávního působení nebyla lidská důstojnost občanů narušena. Romské rodiny byly postaveny před řešení, které bylo připraveno bez jejich účasti. Měly tedy jen minimální možnost uplatnit svou svobodnou vůli a reálně řešit svou obtížnou sociální situaci. Navíc, tato situace jim nebyla dostatečně objasněna včetně možností, především jakým jiným způsobem je možné bydlení řešit a že nemusí bydlení na Jesenicku, Prostějovsku a Uherskohradišťsku přijmout, resp. že se nejedná o jediné možné řešení. Zvolená vlastnická forma bydlení s ohledem na další zadlužení těchto rodin a špatný technický stav vybraných nemovitostí, neodpovídala potřebám těchto rodin. Pokud by vystěhovaní občané měli dostatečnou příležitost vyjádřit svou svobodnou vůli, mám za to, že by toto řešení někteří z nich neakceptovali. Z toho důvodu dle mého názoru došlo k narušení práva na lidskou důstojnost, neboť byl narušen základní princip smluvní autonomie subjektů (stav tísně vyvolaný nátlakem veřejné moci při správě obecního majetku). K tomu přistoupilo také to, že všechny romské rodiny, které byly vystěhovány na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, byly mediálně prezentovány jako neplatiči a nepřizpůsobiví občané. Využitím nepříznivé sociální situace těchto rodin došlo nejen k omezení jejich práva na rozhodování o svém rodinném a soukromém životě, ale také místě pobytu a způsobu života. Starostka města Vsetín ve svém vyjádření ke zprávě o šetření s mými závěry vyjádřila nesouhlas a uvedla, že vystěhování občané měli dostatečnou příležitost vyjádřit svou svobodnou vůli a rozhodnout se nepřijmout nabízené možnosti řešení. V této souvislosti poukázala na rodiny Š. a T., které odmítly převzít nabízené objekty v Supíkovících a Úsobrně a vrátily se zpět do Vsetína. Domnívám se, že vzhledem k okolnostem, za kterých se tak stalo (viz. část B tohoto závěrečného stanoviska), není toto vysvětlení svobodné vůle romských rodin na místě. Dále starostka města Vsetín vyjádřila přesvědčení, že romské rodiny měly samy možnost najít si bydlení, které by odpovídalo jejich potřebám a způsobu života. O tom, že mají rozhodnutí o vyklizení bytu bez přidělení bytové náhrady, věděly všechny rodiny. Na výši dluhu i následky jeho neplacení (exekuce, vystěhování) byly také upozorňovány terénními pracovníky. Sdělila, že hledání jiných možností bydlení bylo složité nejen pro rodiny samotné, ale také pro město Vsetín. Ubytovny jsou příliš drahé a rodiny by placení nájemného finančně dlouhodobě nezvládly, azylové domy jsou na omezenou dobu a podnájem (pronájem) pro tyto rodiny je téměř nemožné získat a výše nájemného je taktéž velmi vysoká. Rodiny vystěhované do nájemního bydlení v lokalitě Poschla Jsem toho názoru, že u rodin vystěhovaných do nájemního bydlení v lokalitě Poschla výše uvedené argumenty nelze použít. Důvodem je především nájemní forma bydlení, která podle mého názoru daleko více odpovídá skutečným potřebám a sociální situaci romských rodin Samotný akt vystěhování na Poschlu neměl charakter rychlého přesunu osob do nového bydlení, o němž by Romové nebyli informováni. Navíc musím vzít v úvahu, že jsem se v jiných případech setkal i s podstatně nižším standardem nájemního bydlení, než je standard bytů na Poschle. Sociální situace těchto rodin vystěhováním do této lokality zůstala na rozdíl od rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko v podstatě nezměněna, s výjimkou energetické náročnosti přímotopů a problémů s vytápěním bytů blíže popsaných v bodě 3) "Stavební řád a ochrana veřejného zdraví" této části závěrečného stanoviska (nevznikly jim žádné dluhy, nedošlo ani k úbytku příjmu ze sociálních dávek, z povahy nájemního bydlení je nečeká žádná velká investice do obývaných bytových prostor). Přestože způsob, kterým byly rodiny na Poschlu přestěhovány, byl podstatně odlišný, je pravdou, že toto řešení, které bylo připravováno již od roku 2004, nedoporučoval vládní zmocněnec pro lidská práva, s nímž zástupci města Vsetína tehdy jednali, a i já jsem při svém šetření vedeném pod spisovou značkou 4365/2006/VOP/MH konstatoval: "S ohledem na výše popsané skutečnosti a mnou dosud provedená šetření související s problematikou bydlení zejména romských komunit a přístupu orgánů samospráv k řešení bytové situace osob v podobném postavení, cítím potřebu upozornit na rizika a negativa, která s sebou vymístění sociálně vyloučených či sociálním vyloučením ohrožených skupin obyvatel mimo sídelní strukturu měst a obcí přináší." Městem Vsetín deklarovaná aktivní sociální práce však může zaručit, aby se z obytného souboru v lokalitě Poschla nestalo další "ghetto". S ohledem na teritoriální volbu lokality mám za to, že aktivní sociální práce je v tomto případě nepostradatelná pro zabránění sociálního vyloučení. Na druhé straně v této souvislosti varuji před pouhým, a z hlediska úsilí o předcházení sociálnímu vyloučení krátkozrakým, uplatňováním programu nízké tolerance. Obec při hospodaření se svým majetkem a legitimním důsledným sledováním plněním závazků vůči obci musí současně sledovat zájmy a plnit další úkoly stanovené jí zákonem o obcích. Ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že "obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeb bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, vzdělávání a výchovy, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku". Toto ustanovení není možné interpretovat osamoceně, ale ve spojení s ustanoveními § 2 odst. 2 "Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem." a § 38 odst. 1 "Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími se zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku." Současná právní úprava obcím přímo nestanovuje povinnost zajišťovat důstojné bydlení pro osoby z různých důvodů sociálně vyloučené. Do 31. 12. 2006 právní úprava reagovala výslovně na odlišné sociální předpoklady různých skupin osob, když stanovila, že "obec v samostatné působnosti působí k překonávání nepříznivé životní situace občanů, kteří potřebují zvláštní pomoc" (§ 40 písm. a) zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů), nebo že "poskytuje podle svých možností občanům společensky nepřizpůsobeným, kteří mají v obci trvalý pobyt, pomoc při překonávání jejich obtížných životních poměrů, ubytování, popřípadě další péči v zařízeních sociální péče, která spravuje, a sociální poradenskou péči" (§ 42 téhož zákona). S účinností zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, od 1. 1. 2007, lze odkázat na jeho ustanovení § 37 a § 38, v nichž je definováno sociální poradenství a sociální péče. Existence bytového fondu umožňujícího diferenciaci v závislosti na situaci osob ohrožených sociálním vyloučením se současným požadavkem na prostupnost bytového fondu (tj. "nouzové ubytování", ubytovací zařízení, "podporované bydlení", ostatní obecní bytový fond, trh s byty) podporuje aktivní sociální práci s osobami ohroženými sociálním vyloučením. Tvorba, popř. sledování tvorby bytového fondu v území, je plně v samostatné působnosti obce. D - Závěry a doporučení opatření k nápravě 1. Sociální dávky Závěry 1) OSV MěÚ Vsetín (v souladu s právní úpravou účinnou do 31. 12. 2006), zahrnoval obyvatelům pavlačového domu na ulici S. č. p. XX ve Vsetíně průběžně po dobu splňování podmínek sociální potřebnosti do výše dávky sociální péče skutečně vynaložené náklady na bydlení. Využíval institut zvláštního příjemce dávek k úhradě nájemného, služeb spojených s nájmem, energií, stravného pro děti ve školách, a poskytoval jednorázové dávky sociální péče ke krytí mimořádných výdajů v rodině. Přesto však romským rodinám vznikaly dluhy na nájemném. Podle vyjádření Květoslavy Othové, starostky města Vsetín, ke zprávě o šetření, se setkává Městský úřad Vsetín s následujícími problémy při využívání institutu zvláštního příjemce. Současná úprava programového vybavení neumožňuje rozdělit výplatu příspěvku a živobytí a doplatku na bydlení a odeslat ji na dva účty či na účet a složenku. Výplatu příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory rovněž nelze rozdělit na více účtů, ale lze zaslat pouze na jeden účet určený příjemcem. Dále uvedla, že v praxi dochází například k tomu, že v některých případech je celý příspěvek na bydlení ze státní sociální podpory zaslán na účet pronajímatele k úhradě nájemného a služeb spojených s nájmem bytu, avšak jeho výše nepokryje celé nájemné a služby. Doplatek na bydlení ze systému hmotné nouze by OSV MěÚ chtělo zčásti využít k úhradě zbývajícího nájemného a služeb a dále pak k úhradě záloh na el. energii či dodávku plynu. V současné době to však vzhledem k výše uvedenému není možné. K mým zjištěním starostka města Vsetín dále sdělila, že požádala prostřednictvím Krajského úřadu Olomouckého kraje dodavatele programového vybavení hmotné nouze o jeho úpravu tak, aby bylo možné výplatu dávky příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení poukazovat na dva i více účtů či na účet i složenkou. Dále uvedla, že sledování úhrady nájemného a služeb spojených s nájmem bytu provádí město Vsetín u nájemců bytů na Poschle každý měsíc v souvislosti s prodlužováním nájemních smluv. Vyjádřila přesvědčení, že úprava programového vybavení bude brzy provedena tak, aby bez problémů Městský úřad Vsetín mohl poukazovat doplatek na bydlení a úřad práce příspěvek na bydlení přímo pronajímatelům bytů a dodavatelů služeb spojených s bydlením. Domnívám se, že sama skutečnost, že programové vybavení není schopno vyhovět formálním a věcným požadavkům na uplatnění institutu zvláštního příjemce, nemůže být omezením, které by uspokojivě vysvětlovalo nenaplnění účelu a cíle platné právní úpravy. 2) OSV MěÚ Vsetín na základě podaných žádostí vydával oznámení o dávce pomoci v hmotné nouzi, zůstává-li její výše nezměněna nebo je-li rozdíl nižší než 100,- Kč, jak mu ukládá zákon. V odůvodnění oznámení orgán pomoci v hmotné nouzi však nezdůvodňoval, na základě jakých podkladů správní orgán rozhodl, jakým způsobem vypočetl výši předmětné dávky. Příjemce dávky z oznámení nepozná, jakými úvahami byl správní orgán veden při přiznání dávky a stanovení její výše, tj. jaké skutečnosti vzal v úvahu a jaké nikoliv. Je otázkou, zda-li v duchu základního principu poskytování základního poradenství o podmínkách poskytnutí dávky neměly být těmto klientům poskytnuty podrobnější informace o důvodech výše přiznaného příspěvku na živobytí a zda-li byli dostatečně informováni a poučeni o možnosti podání námitky proti oznámení. Proto jsem ve zprávě o šetření doporučil, aby OSV MěÚ Vsetín při vydávání oznámení o dávce informoval příjemce dávky o podkladech, které vzal v úvahu a které nikoliv tak, aby byl příjemce dostatečně obeznámen s důvody, jež mohly ovlivnit výši přiznané dávky, a případně mohl podat kvalifikované námitky. Ve svém vyjádření ke zprávě o šetření starostka města Vsetín uvedla, že Městský úřad Vsetín je uživatelem celostátně používaného programového vybavení OK systém HN/SS. Upozornila na značné problémy spojené se zaváděním tohoto systému do praxe. Program nabízí pouze jednu větu odůvodnění, a to jak v případě rozhodnutí, tak v případě oznámení. Při rozhodování o nároku na dávku a jeho výši aplikace automaticky provádí vyhodnocení dávky k posuzovanému měsíci. Detail vyhodnocení obsahuje zjištěné skutečnosti a informace vztažené k období měsíce, za který je vyhodnocení prováděno. Chce-li OSV MěÚ rozhodnutí či oznámení řádně odůvodnit, musí dopisovat řadu údajů, jako např. okruh společně posuzovaných osob, částky živobytí všech společně posuzovaných osob, navýšení částky na živobytí z důvodu dietního stravování, rozhodné období, za které se zjišťuje navýšení částky živobytí z důvodu dietního stravování, rozhodné období, za které se zjišťuje příjem, příjem pro výši dávky, příjem pro odečtení přiměřených nákladů na bydlení, přiměřené náklady na bydlení, náklady na energie apod. Město Vsetín uplatnilo prostřednictvím Krajského úřadu Zlínského kraje požadavek na rozšíření aplikačního programu o automatickou nabídku informací o výpočtu dávky při vytváření odůvodnění rozhodnutí (oznámení). Starostka města Vsetín mě ve svém vyjádření ke zprávě ujistila, že do vyřešení úplnosti programového vybavení bude OSV MěÚ skutečnosti nutné k odůvodnění oznámení a rozhodnutí ručně vypisovat ze dvou dokumentů - kalkulačního listu a z informace o výpočtu nároku a výše dávky, a teprve potom je dopisovat do odůvodnění. Takový postup pokládám za správný a v souladu s právními předpisy i principy dobré správy. 3) OSV MěÚ Vsetín nepostupuje správně, když některým žadatelům o přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi (doplatku na bydlení) podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2007 ústně sdělí, že nemají nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení a podání žádosti o dávku označí za zbytečné. Není-li podána žádost, ve věci není zahájeno správní řízení, o dávce není rozhodnuto správním rozhodnutím. Žadatelům je tak znemožněno být účastníkem správního řízení s oprávněním využít opravných prostředků. Toto jednání je v rozporu s jednou ze základních zásad činnosti správních orgánů upravenou správním řádem - zásadou poskytnout žadateli přiměřené poučení o jeho právech, přičemž úřad má postupovat způsobem vhodným vzhledem k povaze úkonu i osobním poměrům dotčené osoby. Zde poznamenávám, že OSV MěÚ není jediným úřadem, u něhož jsem v roce 2007 popsaný postup zaznamenal. Doporučení 1) Doporučuji důsledně využívat institutu zvláštního příjemce dávek pomoci v hmotné nouzi k zamezení zadlužování obyvatel Poschla a k zabránění sociálnímu propadu těchto rodin. Za vhodné také považuji spolupracovat s Úřadem práce ve Vsetíně při ustanovování institutu zvláštního příjemce příspěvku na bydlení, který lze použít na umoření dlužných částek na nájemném a službách. 2) Do doby úpravy celostátně používaného programového vybavení OK systém HN/SS doporučuji u rodin, u nichž hrozí nebo dokonce již došlo k zadlužení, rozdělit a poukázat výplatu příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení a odeslat ji na dva účty či na účet a složenku bez využití programového vybavení. Okruh těchto rodin může být vytipován podle mého názoru ve spolupráci pracovníků OSV MěÚ a terénních sociálních pracovníků. Úkolem tvůrce a správce programového vybavení je pak zajistit možnost zpětného zaevidování takto proběhlých výplat. 3) Doporučuji také průběžně vyhodnocovat prováděná opatření tak, aby se předcházelo zadlužení. Za efektivní pro předcházení zadlužení považuji především průběžné vyhodnocování příčin zadlužování a stanovení individuálních plánů k odstranění zadlužení. Zde pokládám za klíčovou trvalou spolupráci mezi romskými rodinami na Poschle, sociálními terénními pracovníky, romskými koordinátory, nevládními organizacemi, dotčenými správními orgány i městem Vsetín. Jako vhodné se jeví ustanovení domovních důvěrníků, tj. osob, které jsou respektovány jak Romy, tak úřady, k zprostředkovávání informací a pomoci při řešení aktuálních problémů, a dále prosazování komunitního bydlení, které spočívá v zapojení místní romské komunity do přípravy a především do správy domu (domů), v nichž žijí Romové. Oba tyto náměty obsahoval materiál "Koncepce práce terénních sociálních pracovníků" zpracovaný městem Vsetín již v roce 2002. Problematika zadlužování osob ohrožených sociálním vyloučením, která představuje celospolečenský nikoliv pouze místní problém, byla zpracována v nedávné době Ministerstvem vnitra do materiálu "Zadlužování sociálně slabých a vyloučených skupin obyvatel jako prokriminogenní a sociálně nestabilizující faktor." 4) Doporučuji, aby OSV MěÚ Vsetín při předběžném informování žadatelů o podmínkách přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi - doplatku na bydlení, postupoval podle správního řádu a poskytl jim přiměřené poučení o jejich právech s přihlédnutím k jejich osobním poměrům, zejm. následcích nepodání žádosti. 5) V případě vystěhovaných rodin mimo území města Vsetín do objektů na Jesenicku, Prostějovsku a Uherskohradišťsku mám za to, že příslušné orgány pomoci v hmotné nouzi mají možnost přiznat těmto rodinám dávku mimořádné okamžité pomoci na pořízení a opravy předmětů dlouhodobé spotřeby a základní vybavení domácnosti na základě zákona o pomoci v hmotné nouzi. 6) Příslušné orgány pomoci v hmotné nouzi mohou využít správní uvážení a aplikovat stávající právní úpravu s cílem vystěhované rodiny mimo území města Vsetín adaptovat do nového prostředí. V individuálních případech mohou, v případech řešení konkrétního naléhavého problému v rodině a při účelně vynaložených prostředcích, zvážit poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci na nezbytné opravy a údržbu domů, ve kterých rodiny bydlí. V případech ustanovení § 2 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi se jedná o demonstrativní výčet vážných mimořádných událostí[55], který lze s ohledem na znalost jednotlivých případů rozšířit. 7) V neposlední řadě doporučuji pověřeným obecním úřadům jako orgánům pomoci v hmotné nouzi, v jejichž správních obvodech se nacházejí vystěhovaní obyvatelé pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně, a kteří jsou dosud hlášeni k trvalému pobytu ve Vsetíně, využít možnosti správního uvážení a těmto rodinám poskytnout dávku pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení. 2. Sociálně-právní ochrana dětí Závěry 1)OSV MěÚ Vsetín při výkonu sociálně-právní ochrany dětí jednal v souladu s platnou mezinárodní a vnitrostátní právní úpravou, a to v případech, kdy bylo třeba řešit aktuální problémy v rodině, např. trestnou činnost dětí či mladistvých, zanedbávání péče apod. 2)Pokud jde o preventivní práci s rodinami, v nichž v minulosti MěÚ Vsetín řešil výchovné problémy či trestnou činnost mladistvých nebo jinak trestnou činnost nezletilých, případně domácí násilí, naopak své povinnosti neplnil. To znamená v případech, kdy bylo třeba děti preventivně chránit a s rodinou pracovat, zůstával nečinný. V této souvislosti jsem ve zprávě o šetření doporučil MěÚ také vyhodnotit a zvážit, zda počet sociálních pracovníků v oblasti sociálně-právní ochrany dětí je dostatečný, aby mohli řádně plnit povinnosti přenesené na MěÚ Vsetín a uložené úřadu platnou právní úpravou. Ve svém vyjádření ke zprávě o šetření starostka města Vsetín, uvedla, že navýšení počtu pracovníků na úseku sociálně-právní ochrany dětí je samozřejmě i záležitostí finančních nákladů s tím spojených. Nedostatku pracovníků na úseku sociálně-právní ochrany dětí si byl úřad vědom. Vedoucí OSV MěÚ Vsetín žádala v roce 2006 o navýšení počtu pracovníků na úseku sociálně-právní ochrany dětí o dva pracovníky. Město Vsetín by však náklady na činnost pracovníků muselo hradit z vlastních zdrojů. Vzhledem k tomu, že nemělo dostatečnou finanční rezervu, nemohl být požadavek vedoucí OSV MěÚ Vsetín akceptován. I přes omezenou výši dotace na pracovníky vykonávající sociálně-právní ochranu dětí se podle vyjádření starostky město Vsetín snažilo situaci řešit, a to formou realizace projektu terénní sociální práce a spoluúčastí na projektu "Aktivizace rodin ohrožených sociální exkluzí". Pracovníci realizující oba tyto projekty velmi úzce spolupracují s oddělením sociálně-právní ochrany dětí rovněž v rovině pomoci při zajištění prevence sociálně patologických jevů v rodinách. Zmíněnou spolupráci považuji za přínosnou, avšak současně je třeba říci, že sociální terénní práce má zcela jiný účel, metodologii práce a sleduje odlišné cíle než je tomu u sociálně-právní ochrany dětí. Výkon sociálně-právní ochrany dětí nemůže sama sociální terénní práce nahradit. Doporučení 1) MěÚ Vsetín by měl v nejbližší době přijmout změny směřující k personálnímu posílení výkonu sociálně-právní ochrany dětí, popřípadě přistoupit ke změnám v organizaci práce OSV MěÚ Vsetín tak, aby byl věnována dostatečná pozornost preventivní práci s rodinami. 2) OSV MěÚ Vsetín by měl do budoucna přijmout opatření směřující k tomu, aby výkon sociálně-právní ochrany dětí s trvalým pobytem ve Vsetíně byl plně zajištěn, a to včetně předběžné prevence (tj. ochrana dětí ze sociálně slabých rodin, rodin, v nichž v minulosti vznikaly výchovné problémy apod.) Návštěvami v rodině a znalostí prostředí by měl usilovat o nápravu nedostatků, průběžně vyhodnocovat zdroje problémů a pomáhat s jejich odstraněním. 3) Není-li OSV MěÚ schopen sám personálně zajistit výkon sociálně-právní ochrany dětí v rodinách vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, je žádoucí, aby zabezpečil výkon sociálně-právní ochrany např. dožádáním OSPOD v místě faktického bydliště dětí. 3)OSV MěÚ by měl zajistit bezodkladné doplnění spisové dokumentace vedené orgánem sociálně-právní ochrany dětí u dětí rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, o informace o pohovorech se členy rodiny a informace o sociální práci, která byla v rodinách vykonána, o opatřeních přijatých k zajištění ochrany dětí z těchto rodin. Bezodkladně by tak měl učinit zejména tam, kde již došlo ke změně trvalého pobytu dětí a spisovou dokumentaci bude předávat příslušnému OSPOD. 4)OSV MěÚ by měl zajistit doplnění evidenčních listů, očíslování všech stran spisu a jejich zařazení tak, aby byla znemožněna manipulace s jednotlivými listy spisové dokumentace, a pověřit vedoucí odboru sociálních věcí kontrolou spisové dokumentace. 3. Sociální práce Závěry 1)Zjištění týkající se sociální práce s romskými rodinami ve Vsetíně jsou vnitřně rozporná. Na jedné straně je doloženo, že město Vsetín vyvíjelo aktivní sociální práci, na druhé straně je však pravdou, že současně realizovalo plán tzv. nízké tolerance. Do jaké míry obě zvolené metody řešení sociálního vyloučení byly vzájemně souladné nebo logicky doplňující, či zda jedna druhou vylučovaly, jsem nemohl posoudit ve zprávě o šetření, neboť mi nebyly do doby jejího zpracování poskytnuty materiály dokládající obsah obou koncepcí. Proto jsem ve zprávě o šetření požádal město Vsetín, aby předložilo na základě § 16 ve spojení s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů: usnesení Rady města Vsetín ze dne 10. 12. 2002 z jejího 4. řádného zasedání, v němž vzala na vědomí "Koncepci práce terénních sociálních pracovníků" a schválila doporučená opatření, usnesení Zastupitelstva města Vsetín ze dne 14. 9. 2004 schválené na 18. řádném zasedání "Postup vůči neplatičům a nepřizpůsobivým občanům," usnesení Zastupitelstva města Vsetín ze dne 25. 10. 2005, kterým vzalo na vědomí na svém 28. řádném zasedání materiál nazvaný "Uplatňování programu nízké tolerance". 2)Z materiálů, jež jsem obdržel, podle mého názoru vyplývá, že město Vsetín se situací nepřizpůsobivých občanů a neplatičů zabývalo dlouhodobě, a to včetně pavlačového domu na ulici S. č.p. XX, kde byly koncentrovány romské rodiny. Tyto rodiny žily v režimu podobnému spíše "ubytovacímu zařízení," ve většině případů v nájemních vztazích na dobu určitou. Řada smluv byla opakovaně prodlužována. Tím mohl vzniknout u romských rodin podle mého názoru pocit, že se jedná o dlouhodobé řešení jejich bydlení. Souběžně s tím město Vsetín zvažovalo rekonstrukci objektu na S. ulici. Jednoznačné signály, že by romské rodiny měly řešit svoje bydlení jiným způsobem, neexistovaly. Bez zřetelný důvodů se situace změnila v letech 2004 - 2005, kdy město Vsetín ustoupilo od záměru rekonstrukce a byl nastartován proces změny územního plánu pro novu výstavbu v lokalitě Poschla a příprava vyklizení bytových jednotek v pavlačovém domě na S. ulici na základě soudních rozhodnutí. Nadále trvala situace, kdy k samotnému výkonu tehdy vydaných rozhodnutí město Vsetín nepřistoupilo. Jak vyplývá z materiálu města Vsetín z roku 2005, "Uplatňování programu nízké tolerance" žaloby na vyklizení přitom měly výchovný účinek. V materiálu se na straně 3 uvádí: "V mnohých případech (zejména v domě XX, S.) podání žalob mělo výchovný účinek. Dlužníci začali ve velkém rozsahu splácet své dluhy, někteří dlužníci vyrovnali své dluhy na nájmu v plné výši." To mohlo oprávněně vyvolat u romských rodin tam bydlících pocit, že pokud plní své závazky vůči městu, město nepřistoupí k "dramatickému řešení". Tento pocit "bezpečí" mohla posílit i skutečnost, že postupným plněním svých povinností některé romské rodiny své chování reálně zlepšily. O této důvěře svědčí mimo jiné i to, že některé z nich se vzdaly odvolání proti rozsudku o vyklizení (viz strana 3 "Uplatňování programu nízké tolerance". "Ve čtyřech případech se podařilo žalované přesvědčit, aby se vzdali práva na odvolání proti rozsudku. Doručením rozsudku budou tyto v právní moci a nebude se proti nim již možno odvolat.") Citovaný materiál mimo jiné uvádí, že rovněž v případě tehdejší ubytovny na Poschle došlo k úhradě dluhů všemi dlužníky poté, co bylo realizováno v jednom případě vyklizení. I zde se tedy projevil výchovný účinek důsledného postupu města Vsetín. Bohužel však město Vsetín dále vůči romským rodinám, které tímto způsobem uhradily své dluhy, svůj následný postup individuálně nepřizpůsobilo. Doporučení 1)Doporučuji navázat na materiál "Koncepce práce terénních sociálních pracovníků" zpracovaný městem Vsetín v září - říjnu 2002 a zakomponovat popsané poznatky a závěry do koncepčního materiálu připravovaného městem Vsetín "Koncepce integrace ve městě Vsetín", jenž se má stát v budoucnu součástí Komunitního plánu sociálních služeb. Dále doporučuji městu Vsetín při důsledném vymáhání plnění závazků postupovat individuálně a umožnit v případě zlepšení platební morálky dlužníků, resp. vyrovnání závazků vůči městu Vsetín, zajištění bydlení prostřednictvím bytového fondu města. 4. Stavební řád a ochrana veřejného zdraví Závěry 1)Stavební úřad nevyužil pro řešení dlouhodobého špatného stavebně-technického až havarijního stavu pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně dostatečně všechny nástroje nápravy upravené stavební řádem. Přes zřetelné projevy závadného stavu, který dokládá spisová dokumentace, nebyly činěny průběžně opatření k nápravě, zejm. nařízení údržby stavby, případně nařízení nezbytných stavebních úprav. Město Vsetín řešilo havarijní stav pavlačového domu, který ohrožoval zdraví osob, návrhem na odstranění domu, který je třeba pokládat za krajní prostředek nápravy. Ve vyjádření ke zprávě o šetření starostka města Vsetín uvedla, že vzhledem k současnému modelu výkonu státní správy (propojení se samosprávou) je problematické nařizování provedení udržovacích prací popřípadě stavebních úprav z hlediska jejich následného provedení a zvláště hrazení jejich realizace. Rovněž není zanedbatelný ani vliv faktického fyzického obsazení stavebních úřadů z hlediska jejich kapacity o možnosti plnit úkoly na úseku prevence a dozoru nad dodržováním stavebního zákona a plnění povinností vlastníků staveb vyplývajících ze stavebního zákona. Dále sdělila, že v souvislosti se špatným stavebně technickým stavem pavlačového domu č. p. XX je nutno ještě pro vysvětlení a doplnění uvést, že objekt byl v záměrech města určen ke kompletní přestavbě, tudíž se nejevilo ekonomické nařizovat jednotlivé udržovací práce popřípadě stavební úpravy, které by byly nepochybně finančně velmi drahé. 2)V procesu pořizování změny územního plánu jsem pochybení v činnosti stavebního úřadu neshledal. 3)Co se týká územního, stavebního a kolaudačního řízení, nezjistil jsem pochybení spočívající v procesním postupu. Vyjádřil jsem však pochybnost, zda je možné využít obytné a sanitární kontejnery pro trvalé bydlení osob. Proto jsem ve zprávě o šetření Městskému úřadu Vsetín doporučil, aby v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 19 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, do 60 dnů od obdržení zprávy o šetření ze dne 5. 4. 2007 zadal vypracování expertního posudku, zda jsou byty v lokalitě Poschla vhodné k dlouhodobému bydlení. Dopisem ze dne 24. května 2007 Krajská hygienická stanice Zlínského kraje vyzvala město Vsetín, aby předložilo doklad prokazující, že obytné kontejnery použité při výstavbě obytných domů v lokalitě Poschla ve Vsetíně jsou vhodné pro trvalé bydlení (prohlášení o shodě od výrobce obytných kontejnerů dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, doplněné případně dokumentací o posouzení jejich vlastností). Reagovala tak na stížnosti města Vsetín (ze dne 23. 3. 2007 a 4. 4. 2007), kterými rozporovalo podání podnětu Krajskou hygienickou stanicí Zlínského kraje k provedení stavebního dozoru podle § 132 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, a taktéž zjištění odborných pracovnic Krajské hygienické stanice Zlínského kraje při šetření výskytu plísní v bytových domech Poschla dne 12. 2. 2007, jejichž opodstatněnost ředitelka Krajské hygienické stanice Zlínského kraje ve svém vyjádření současně odmítla. Ředitelka Krajské hygienické stanice se dále přiklonila k mému názoru publikovaném ve zprávě o šetření, tj., že by bylo vhodné nechat vypracovat expertní posudek ke zjištění, zda byty v lokalitě Poschla ve Vsetíně jsou vhodné k dlouhodobému bydlení. Starostka města Vsetín naopak ve svém vyjádření ke zprávě o šetření uvedla, že zpracování posudku po ukončení veškerých správních řízení, u kterých nebylo zjištěno, že stavební úřad postupoval v rozporu se zákonem a dopustil se nějakých pochybení při zjištění všech podkladů a skutečností, lze považovat za nestandardní a zatěžující dalšími výdaji rozpočet města. Za dostačují důkaz v tomto okamžiku město Vsetín považuje skutečnost, že průvodní a souhrnná technická zpráva, která byla součástí předložené projektové dokumentace, dostatečným způsobem řeší vhodnost předmětných staveb k trvalému bydlení. Proto podle jejího názoru není nutno nechat zpracovat expertní posudek a jako alternativu mi spolu se svým vyjádřením ke zprávě zaslala kopie těchto zpráv. Ve svém vyjádření město Vsetín nikterak nezpochybňovalo mé právo navrhnout šetřenému úřadu podle zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, provedení důkazu. 4)K činnosti Krajské hygienické stanice Zlínského kraje výhrady nemám, naopak hodnotím ji pozitivně. Doporučení 1)Stavebnímu úřadu doporučuji využívat preventivní nástroje upravené stavebním řádem ke včasnému odhalení a nápravě špatného stavebně-technického stavu staveb v území, zejm. nařízení údržby stavby jejímu vlastníku, případně nařízení nezbytných stavebních úprav. Smíšený model veřejné správy nemůže být důvodem pro neuplatnění pravomocí stavebního úřadu podle stavebního zákona vůči obcím a městům. 2)Pro odstranění veškerých pochybností týkajících se vhodnosti objektů v lokalitě Poschla pro trvalé bydlení a především pro odstranění pochybností o splnění obecně technických požadavků na výstavbu jsem se rozhodl jako opatření k nápravě podat u Krajského úřadu Zlínského kraje podnět k zahájení přezkumného řízení proti rozhodnutí stavebního úřadu Vsetín, č.j. MUVS-S10051/2006OVÚPD-330/Su-20 ze dne 19. 7. 2006, kterým byla povolena výstavba obytného souboru Poschla a rovněž proti navazujícímu kolaudačnímu rozhodnutí č. j. MUVS-S16261/2006OVÚPD-330/Su-6 ze dne 10. 10. 2006. 5 - Trvalý pobyt Závěry 1)Šetření prokázalo, že vystěhování romských rodin z pavlačového domu č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně a následný rozpor mezi trvalým pobytem a faktickým bydlištěm rodin narušil logický systém poskytování sociálních dávek a výkon sociálně-právní ochrany dětí. 2)V pavlačovém domě č. p. XX na ulici S. ve Vsetíně je nadále evidováno 99 osob i přes asanaci domu v říjnu 2006. 3)Je pravdou, že tento stav nelze zcela přičítat městu Vsetín, neboť romské rodiny ho mohou ze své iniciativy napravit žádostí o změnu trvalého pobytu a doložit nájemní smlouvou (obytný soubor lokalita Poschla) nebo výpisem z katastru nemovitostí (objekty na Jesenicku, Prostějovsku a Uherskohradišťsku, kromě rodiny T. z Čech pod Kosířem). Nicméně nelze ani popřít díl jeho odpovědnosti s ohledem na závěry popsané v bodě 6 této kapitoly. 6 - Základní lidská práva a svobody Můj závěr ohledně lidsko-právního aspektu vystěhování vsetínských romských rodin na Jesenicko, Uherskohradišťsko a Prostějovsko je spíše zvážením všech rozhodných skutečností případu z pohledu ochrany základních práv s nutným akcentem na problematické body této kauzy. Závěry 1) Vystěhování romských rodin na Poschlu jsem vyhodnotil jako legitimní zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života co do cíle i zvoleného prostředku, který splňoval kritéria vhodnosti i proporcionality. 2) Naopak vystěhováním občanů Vsetína na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko došlo k zásahu do základního práva na respektovaní rodinného a soukromého života. Tento zásah byl v souladu s právem potud, že o vyklizení bytů v pavlačovém domě č. p. XX na ulici ve Vsetíně bylo rozhodnuto soudem a obyvatelům město Vsetín zajistilo bydlení. 3) Cíl vystěhování na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko byl legitimní pouze formálně (ochrana zdraví nájemců a zajištění přiměřené úrovně jejich bydlení). Existují pochybnosti, zda smysl aktu vystěhování byl v souladu se zásadními principy fungování místní samosprávy a jejího vztahu ke svým občanům. 4) Co se týče zvoleného způsobu vystěhování, spatřuji zde podstatné porušení práva těchto obyvatel na lidskou důstojnost a ochranu soukromého a rodinného života spočívající v omezení svobody volby místa pobytu a způsobu života, které za pomoci neformálního nátlaku samosprávné moci zapříčinilo v případech rodin vystěhovaných do domů na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko zhoršení sociální situace těchto osob. Ve svém vyjádření ke zprávě starostka města Vsetín vyjádřila s tímto závěrem nesouhlas. Zopakovala, že tyto osoby užívaly bytové jednotky v domě na ulici S. č.p. XX bez právního důvodu, byly povinny se podle rozhodnutí vystěhovat. Neměly nárok na náhradní bydlení. S přihlédnutím k sociální situaci těchto osob město Vsetín učinilo maximum v tom směru, aby všechny bydlení získaly. Odmítla donucení k přestěhování formou "jakéhosi" nátlaku. Zdůraznila, že tyto osoby měly dost času na to, aby si bydlení zajistily samy a bez pomoci města. Město Vsetín je přesvědčeno, že se nedopustilo porušení jakýchkoliv práv přestěhovaných osob a že učinilo všechny možné kroky pro vyřešení složité sociální situace těchto osob. Starostka města Vsetín uvedla, že pokud by z mého stanoviska mělo vyplynout, že bylo vhodnějším řešením tyto osoby vystěhovat přímo na ulici, nemůže s tímto stanoviskem rozhodně souhlasit. Jak vyplývá z části C bod 4 závěrečného stanoviska, město Vsetín bylo vůči vystěhovaným romským rodinám v postavení pronajímatele, resp. vlastníka domu na ulici S. č.p. XX. Podle mého názoru však nelze opominout, že kromě toho je město Vsetín veřejnoprávní korporací, společenstvím občanů, které kromě funkce ekonomické a dalších plní i funkci sociální. Tato role je bezpochyby historicky dána a vychází z přirozeného vztahu mezi obcí a občany obce. Kladně mohu hodnotit to, že se město Vsetín o řešení sociální situace rodin pokusilo. Zcela však musím odmítnout zvolený způsob vystěhování. Pokud bych jako veřejný ochránce práv v případě vystěhování romských rodin na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko přijal řešení zvolené městem Vsetín jako standardní, posvětil bych tak "export sociálně vyloučených rodin nebo rodin ohrožených sociálním vyloučením" z obcí a měst, v nichž dlouhodobě žijí. Přijmout, že sociální vyloučení je snad zázračně spjato pouze s místem bydliště lidí, jež se nacházejí v tíživé situaci, a vystěhování bude znamenat pro společnost všelék, je pro mě jako veřejného ochránce práv nemožné. Ze své činnosti vím, že řešení problémů nebývají černobílá a nejsou ani v případě vystěhování romských rodin ze Vsetína na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko. Svou funkcí jsem zavázán, abych upozorňoval obce na úkoly, jejichž plnění není lehké, avšak rezignace na ně znamená obvykle pouze přesunutí problémů jinam. Ani absence finančních či materiálních prostředků není dostatečným vysvětlením či ospravedlněním takového postupu. Z hlediska vystěhování romských rodin na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko navíc mé šetření prokázalo, že existovaly rezervy v činnosti jednotlivých zainteresovaných správních orgánů a že samotný právní rámec či realita správní praxe neumožňovala dostatečně preventivně a především účinně pomoci dotčeným rodinám jejich tíživou sociální situaci řešit. Doporučení 1) Považuji za vhodné umožnit vystěhovaným občanům na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko plné uplatnění jejich práv vůči městu Vsetín, tj. v rovině uspokojení potřeb bydlení umožnit podání žádosti o pronájem městského nájemního bytu a zajistit její nestranné projednání samosprávnými orgány města dle platných pravidel pro pronájem městských bytů. 2) Při obdobných zásazích do práv občanů města Vsetín je třeba napříště dbát na respektování jejich základních práv, a zejména na to, aby se mohli aktivně podílet na řešení své bytové situace a nebyla ze strany místní samosprávy omezována jejich autonomie vůle a svoboda volby místa pobytu, jakož i další aspekty práva na respektování soukromého a rodinného života. 7 - Obecné závěry a doporučení k nápravě 1)Doporučuji, aby nejen město Vsetín ale také ostatní obce a města při řešení podobných situací respektovala závěry odborných analýz jako je například "Koncepce práce terénních sociálních pracovníků" města Vsetín z roku 2002 a volila prostředky odpovídající reálné situaci jednotlivých osob, kterých se přijímaná opatření týkají. Situace, k níž došlo na podzim roku 2006 ve Vsetíně, dokumentuje, že plošné řešení, byť je zejména u majoritní společnosti vnímáno příznivě, rozhodně neznamená řešení problémů romské komunity či v širším úhlu pohledu rodin ohrožených sociálním vyloučením a ani pro celou společnost nepředstavuje do budoucna příznivé a účinné koncepční řešení. 2)Z šetření vyplynulo, že reálně neexistuje bytový fond, jenž by sloužil k uspokojení bytových potřeb rodin, které jsou ohroženy sociálním vyloučením. Obce a města, na něž se takové rodiny nacházející se ve špatné sociální situaci nejčastěji obracejí s žádostí o pronájem obecního bytu, nejsou schopny bytové potřeby uspokojit. Proto jsem se rozhodl, že naváži na svá doporučení Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR z let 2004 - 2006 obsažená v souhrnných zprávách o činnosti veřejného ochránce práv a v nejbližší době upozorním samostatným materiálem vládu na absenci systémového a funkčního řešení sociálního bydlení osob ohrožených sociálním vyloučením. 3)Z šetření rozhodovací praxe OSV MěÚ Vsetín na úseku sociálních dávek vyplynulo, že programové vybavení neumožňuje účinně využívat institutu zvláštního příjemce za účelem předcházení zadlužení. Dále se ukázala nemožnost zpracování důsledného odůvodnění prostřednictvím programového vybavení v případech oznámení a rozhodnutí o sociální dávce. Proto jsem se rozhodl obrátit na ministra práce a sociálních věcí s žádostí o zjednání nápravy. Toto závěrečné stanovisko obdrží paní Květoslava Othová, starostka města Vsetín, MUDr. Olga Gröschlová, ředitelka Krajské hygienické stanice Zlínského kraje, RNDr. Petr Nečas, místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí, Ing. Vladimír Kutý, ředitel Krajského úřadu Zlínského kraje, Ing. Libor Karásek, starosta města Uherské Hradiště, pan Jiří Jura, starosta města Javorník, Ing. Jan Tesař, starosta města Prostějov, paní Ivana Dvořáková, starostka města Němčice na Hané, Mgr. Petr Procházka, starosta města Jeseník. Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů žádám, aby mi do 30 dnů od obdržení stanoviska sdělili, jaká opatření k nápravě provedli. Dále závěrečné stanovisko obdrží MUDr. Přemysl Sobotka, předseda Senátu Parlamentu ČR a doc. MUDr. Karel Barták, CSc., předseda výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR. Současně bude závěrečné stanovisko k naplnění ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, dne 13. června 2007 zveřejněno na internetových stránkách www.ochrance.cz. Pro účely zveřejnění bude respektována ochrana osobních údajů romských rodin. JUDr. Otakar M o t e j l veřejný ochránce práv Obsah I. Část A Zahájení šetření II. Část B Skutková zjištění 1. Vystěhování 2. Sociální dávky 3. Sociálně-právní ochrana dětí 4. Stavební řád a ochrana veřejného zdraví III. Část C Právní hodnocení 1. Sociální dávky 2. Sociálně-právní ochrana dětí 3. Stavební řád a ochrana veřejného zdraví 4. Vystěhování romských rodin z pohledu ochrany základních lidských práv IV. Část D Závěry a doporučení 1. Sociální dávky 2. Sociálně-právní ochrana dětí 3. Sociální práce 4. Stavební řád a ochrana veřejného zdraví 5. Trvalý pobyt 6. Základní lidská práva a svobody 7. Obecné závěry a doporučení opatření k nápravě Příloha č. 1 - Seznam rozhodnutí o vyklizení č. 2 - Seznam rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko č. 3 - Seznam poskytovaných sociálních dávek [1] Pozn. U nashromážděné spisové dokumentace v této zprávě jsou jednotlivá rozhodnutí a dokumenty pro svou početnost identifikována pouze datem jejich vydání bez uvedení čísla jednacího s ohledem na stylistickou a obsahovou srozumitelnost. [2] Příloha č. 1 Seznam rozhodnutí o vyklizení [3] Příloha č. 2 Seznam rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko [4] Příloha č. 1 Seznam rozhodnutí o vyklizení [5] Monitoring tisku: "Poprvé to na nás úspěšně vyzkoušel Rychnov nad Knežnou. Teď Vsetín. Nejhorší je, že jsme proti tomu úplně bezmocní, protože se nechceme chovat jako rychnovští či vsetínští zastupitelé. My na rozdíl od nich romskou problematiku řešíme a nepřehazujeme ji na jiné," řekl starosta Vidnavy Miloslav Haderka (18. 10. 2006, MF Dnes-regionální mutace, Romy přivezli tajně, v noci). Vsetínský starosta Čunek ukázal, jak se romská otázka nemá řešit. Problémových lidí se zbavil na úkor chudého Jesenicka, kde naopak problémy starostům několika obcí přidělal. Kdyby se starostové na Jesenicku chovali stejně jako jejich vsetínský kolega, tak se ti lidé mohou stěhovat i několikrát do roka sem a tam (18. 10. 2006, MF Dnes-regionální mutace, Takhle se romská otázka neřeší). [6] Monitoring tisku: "Museli jsme podepsat kupní smlouvy, jinak bychom skončili na ulici. Chtěla jsem vidět, za co máme zaplatit skoro půl milionu korun. Řekli nám ale, že by si místní lidé stěžovali." Přiblížila podivné praktiky vsetínské radnice Ž. K. Vsetín pro její patnáctičlennou rodinu vybral polorozpadlý dům ve Staré Červené Vodě. "Vysadili nás z autobusu o půlnoci a rychle odjeli," říká žena. Střechou teče a voda ve studni není pitná. Noví obyvatelé dosud nemají ani kupní smlouvy, takže nemohou žádat o sociální dávky. Nejsou zapsáni na úřadu práce a jak uvedli, jsou úplně bez prostředků. (19. 10. 2006, Olomoucký deník, Romové se stěhovali na Jesenicko za tmy). [7] Příloha č. 2 Seznam rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko [8] Rodina T. ve skutečnosti uzavřela dvě smlouvy o půjčce. V první ze dne 4. 10. 2006 smluvní strany zajišťují zástavním právem pohledávku věřitele k rodinnému domu v obci Úsobrno č. p. aaa, v druhé ze dne 26. 10. 2006 se hovoří o zástavním právu k domu č. p. bbb v obci Čechy pod Kosířem. [9] Příloha č. 2 Seznam rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko [10] Pozn. Podle tehdy platné úpravy byl zdravotně závadným byt, který stavební úřad po projednání s okresním hygienikem uzná za nezpůsobilý k bydlení pro jeho technické závady, které škodlivě působí na zdraví (ustanovení § 64 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty účinného do 31. 12. 1991). [11] Podmínky stanovené KHS: Bude objektivizována pachová zátěž z provozu městské ČOV provedením olfaktometrickým měřením pachových látek a vyhodnocení měření bude KHS předloženo v rámci projednání návrhu změny územního plánu (tj. v následné etapě), budou prostorově odděleny navrhované plochy pro bydlení od prostoru městské ČOV, před výstavbou bude provedena řádná sanace skládky. Dostatečnost sanačních opatření bude ověřena odpovídajícími laboratorními analýzami, bude zpracováno autorizovanou osobou hodnocení zdravotních rizik, a to s ohledem na všechny možné negativní vlivy a na jejich kumulaci. Hodnocení zdravotních rizik bude předloženo KHS k posouzení. [12] Pozn. Plocha bytu 1 + kk = 28 m². Plocha obytných místností v bytě 1 +kk = 18 m². Plocha bytu 2 + kk = 44 m². Plocha obytných místností v bytě 2 + kk = 34 m². Plocha komunikačních prostor v domě = 144 m². [13] Plné znění tiskové zprávy lze nalézt na internetové adrese http://www.mmr.cz/index.php?show=001021544 [14] Příloha č. 2 Seznam rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko [15] Ustanovení. § 59 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře: "Jde-li o příspěvek na bydlení, je zvláštní příjemce oprávněn dávku použít bez souhlasu oprávněné osoby k úhradě nedoplatku nájemného z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu." [16] Příloha č. 3 Seznam poskytovaných sociálních dávek [17] Ustanovení § 75 zákona o pomoci v hmotné nouzi: "Rozhodnutí se vydává jen v případě, že a) dávka nebyla přiznána, b) dávka byla odejmuta, c) dávka byla snížena, d) výplata dávky byla zastavena, e) jde o přeplatek na dávce, f) jde o rozhodnutí podle § 16 (posuzování neodůvodněné zátěže systému), g) jde o rozhodnutí podle § 76 odst. 3 (rozhodnutí o dávce po uplatnění námitky), h) jde o rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce. [18] Podle ustanovení § 77 zákona o pomoci v hmotné nouzi rozhodnutí vydaná ve správním řízení a) pověřenými obecními úřady, b) obecními úřady obcí s rozšířenou působností přezkoumává v odvolacím řízení krajský úřad. Odvolání proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona nemá odkladný účinek. [19] Shodně to konstatuje i metodika MPSV vydaná k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi - str. 22, obdobně také příloha č. 2 k metodickému pokynu 2/2006. [20] Příloha č. 3 Seznam poskytovaných sociálních dávek [21] Příloha č. 3 Seznam poskytovaných sociálních dávek [22] Příslušným pověřeným obecním úřadem rodiny T. (Mistřice) a zároveň příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností je Městský úřad v Uherském Hradišti. Příslušným pověřeným obecním úřadem rodiny Ž. (Vlčice) a rodiny K. (Vidnava) je Městský úřad v Javorníku, obecním úřadem obce s rozšířenou působností je Městský úřad v Jeseníku. [23] Příslušným pověřeným obecním úřadem je u rodiny Š. (Dřevnovice) Městský úřad v Němčicích nad Hanou, u rodiny K. (Stará Červená Voda ) Městský úřad v Javorníku, u rodiny T.(Čechy pod Kosířem) Městský úřad v Prostějově. [24] Realizací projektu byli pověřeni G. spol. s r. o., N., o. p. s., a externí výzkumníci pro realizaci terénních fází. Projekt byl realizován a zpracován v období 1. 11. 2005 - 15. 8. 2006. Výsledky projektu včetně Mapy jsou dostupné na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR www.mpsv.cz v sekci Domovská stránka/Ministerstvo práce a sociálních věcí/Evropská unie [25] Podle ustanovení § 6 zákona č. 359/1999 Sb., se sociálně-právní ochrana zaměřuje zejména na děti: a) jejichž rodiče 1. zemřeli, 2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, nebo 3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti; b) které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy; c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití; d) které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte; e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu; f) které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců; g) které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami; h) které jsou žadateli o azyl odloučenými od svých rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za jejich výchovu; pokud nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. [26] Zákon č. 50/1976 Sb. byl s účinností od 1.1.2007 nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. [27] Čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod: "Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem." [28] Ustanovení § 86 odst. 1 stavebního zákona: "Vlastník stavby je v souladu s dokumentací ověřenou stavebním úřadem a s rozhodnutím stavebního úřadu (stavební povolení, kolaudační rozhodnutí) povinen udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu, tak, aby nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost." [29] Ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku: Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. [30] Ustanovení § 86 odst. 2 stavebního zákona: "Neprovádí-li vlastník řádně údržbu stavby, může mu stavební úřad nařídit, aby v určené lhůtě a za stanovených podmínek zjednal nápravu. Uživatelé bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení nařízené údržby stavby." [31] Ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona: "Vyžaduje-li to veřejný zájem z důvodů hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních, ohrožení životního prostředí a estetických, nařídí stavební úřad provedení nezbytných úprav na stavbě vlastníku stavby nebo na stavebním pozemku vlastníku tohoto pozemku. Nařízené úpravy je vlastník stavby nebo pozemku povinen provést na svůj náklad." [32] Ustanovení § 94 odst. 1 stavebního zákona: "Ohrožuje-li stavba svým stavem život nebo zdraví osob, popřípadě značné národohospodářské nebo kulturní hodnoty, a není-li nezbytné stavbu ihned odstranit, nařídí stavební úřad provedení neodkladných zabezpečovacích prací vlastníku stavby." [33] Ustanovení § 96 odst. 1 stavebního zákona: "Je-li stavba v takovém stavu, že bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví osob, nařídí stavební úřad uživatelům stavby její vyklizení; odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek." [34] Ustanovení § 88 odst. 1 písm. a) stavebního zákona: "Stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění závadné stavby ohrožující život nebo zdraví osob, pokud ji nelze hospodárně opravit." [35] Ustanovení § 96 odst. 4 stavebního zákona účinné do 31. 12. 2006 znělo: "Jde-li o stavbu obsahující byty, vyrozumí stavební úřad obec. Při zajištění bytové náhrady se postupuje přiměřeně podle zvláštního předpisu." Ustanovení § 140 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu, účinné od 1. 1. 2007 zní: "Má-li být nařízeno vyklizení bytu nebo místnosti sloužící k bydlení, musí být pro vyklizované osoby zajištěno alespoň přístřeší 45) ; obce jsou povinny v mezích své působnosti na výzvu stavebního úřadu poskytnout potřebnou součinnost." [36] Zpráva o šetření VOP ve věci stavebně-technického stavu pavlačového domu ve Vsetíně sp. zn. 4365/2006/VOP/MH [37] Ustanovení § 77 zákona o ochraně veřejného zdraví: "Orgán ochrany veřejného zdraví je dotčeným správním úřadem při rozhodování ve věcech upravených zvláštními právními předpisy, které se dotýkají zájmů chráněných orgánem ochrany veřejného zdraví podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů včetně hodnocení a řízení zdravotních rizik. Orgán ochrany veřejného zdraví vydává v těchto věcech stanovisko. Souhlas může orgán ochrany veřejného zdraví vázat na splnění podmínek. Stanovisko není rozhodnutím vydaným ve správním řízení." [38] Dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví je hodnocení zdravotních rizik posouzením míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. [39] Blíže viz. ustanovení § 62 stavebního zákona. [40] § 47 odst. 1 a 2 stavebního zákona: "Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splňuje požadavky na mechanickou pevnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání (včetně užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace), ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla. Vlastnosti výrobků pro stavbu mající rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby musí být ověřeny podle zvláštních předpisů z hledisek uvedených v odstavci 1." [41] viz ustanovení § 46b stavebního zákona [42] viz ustanovení § 140 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. [43] Čl. 8 Úmluvy (č.209/1992, Sb.) zní: 1. "Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. 2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných." [44] Čl. 11 Paktu (č. 120/1976 Sb.) zní: 1. "Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt, a na neustálé zlepšování životních podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající kroky, aby zajistily uskutečnění tohoto práva, uznávajíce pro dosažení tohoto cíle zásadní důležitost mezinárodní spolupráce, založené na svobodném souhlasu." [45] Čl. 16 Evropské sociální charty (č. 14/2000 Sb. m. s.) zní: "S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželům, a jinými vhodnými prostředky." [46] Novelou občanského zákoníku účinnou od 31. 3. 2006 byla zrušena možnost tzv. konkludentního prodlužování nájemního vztahu uzavřeného na dobu určitou. Do 30. 3. 2006 platilo, že užíval-li nájemce byt i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodal návrh na vyklizení bytu u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu. S účinností od 31. 3. 2006 v případě nájmu bytu toto pravidlo neplatí. Podle nové úpravy se nájem bytu na dobu určitou automaticky neobnovuje. Jestliže nájemce v bytě i nadále bydlí, riskuje, že pronajímatel podá žalobu na vyklizení. [47] Srovnej ust. čl. 3 odst. 1 Evropské Charty místní samosprávy (vyhl. pod č. 181/1999 Sb.): "Místní samospráva označuje právo a schopnost místních společenství v mezích daných zákonem na svou odpovědnost a v zájmu místního obyvatelstva upravovat a spravovat podstatnou část věcí veřejných." [48] Pozn. Realitní kanceláře ve Vsetíně v době vystěhování - říjen 2006 - nabízely srovnatelné nemovitosti za obdobnou kupní cenu ve Vsetíně nebo v blízkém okolí Vsetína (např. realitní kancelář "R.C."). [49] Ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů: "Do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102, s výjimkou vydávání nařízení obce. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku." [50] Jedná se o část rodin vystěhovaných na Jesenicko, Prostějovsko a Uherskohradišťsko, které se doposud nepřihlásily do nabytých domů k trvalému pobytu, tj. rodina T. (Čechy pod Kosířem), Š. (Dřevnovice) a K. (Stará Červená Voda). [51] "Soud nicméně nemůže odhlédnout od skutečnosti, že v daném případě musí být na misky vah položeny na jedné straně zájmy společnosti a na druhé straně právo paní Buckleyové na respektování obydlí, se kterým souvisí osobní bezpečnost a blahobyt jí samé a jejích dětí. Pro posouzení manévrovacího prostoru státu je třeba vzít v úvahu význam, jaký má zmíněné právo pro stěžovatelku a její rodinu." (Rozsudek ESLP ze dne 25. září 1996, Buckleyová proti Spojenému království) [52] Problémem vhodnosti zajištěného bydlení - náhradního ubytování se - byť jen v obecné rovině - zabýval ESLP v rozsudku ve věci Chapmanová, Coster, Beard, Lee a Jane Smithová proti Spojenému království [publikováno v RoESLP 2001, 2: 63]. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Soud konstatoval, že "...čím vhodnější je náhradní ubytování, tím méně závažné je zasahování vyplývající z uložené povinnosti, aby dotyčný opustil místo, kde se usadil. Pro posouzení, do jaké míry je náhradní ubytování vyhovující, je třeba zvážit na jedné straně zvláštní potřeby dotčeného jednotlivce - totiž jeho rodinné požadavky a finanční zdroje, a na druhé straně právo společenství na ochranu životního prostředí." [53] Pominu-li teoretickou možnost získání mimořádné okamžité pomoci na základě extenzívního správního uvážení příslušného pověřeného obecního úřadu - viz blíže část C - "Sociální dávky" této zprávy. [54] Nález č. IV. ÚS 412/04 Sb. n. a usn. [55] Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, kterou postihne vážná mimořádná událost a její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou mimořádnou událostí se rozumí zejména živelní pohroma (například povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie.