Právní věty

Text dokumentu

Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský V Brně dne 1. února 2011 Sp. zn.: 4294/2010/VOP/PJ Vaše sp. zn.: Spr 1744/2010 Vážená paní předsedkyně, děkuji za Vaše vyjádření ve věci podnětu paní M. R., bytem xxx (dále také "stěžovatelka"), který se týká vyřizování stížností na průtahy v soudních řízeních vedených pod spisovými značkami 12 C 167/2008 (stížnostní spis St 5/2010) a 8 C 1278/2000 (stížnostní spis St 4/2010) u Okresního soudu v Nymburku. Jde-li o vyřizování stížnosti pod spisovou značkou St 5/2010 pověřenou místopředsedkyní pro civilní úsek Mgr. Petrou Kubáčovou, nemám výhrady ke způsobu vyřízení stížnosti, které bych mohl označit za zásadní. Domnívám se ale, že by měla být změněna dosavadní praxe ve vyřizování stížností, které byly shledány důvodnými, tím způsobem, že do textu připravovaných odpovědí by bylo začleněno vyjádření politování a omluvy za zjištěné průtahy v řízení.[1] Mám-li se vyjádřit k povinnosti služebního funkcionáře (předsedy/místopředsedy soudu) z pohledu ustanovení, na která stěžovatelka výslovně upozorňuje, tj. ustanovení § 173 odst. 3[2] ve spojení s ustanovením § 128 odst. 1[3] zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, musím uvést, že v daném případě dle mého názoru bylo možné uvažovat o podání návrhu na zahájení kárného řízení se soudkyní, která zavinila průtahy v soudním řízení. Také Vy sama tuto možnost nezpochybňujete s tím, že podání kárného návrhu považujete za mezní řešení, zejména v případech, kdy se jedná o soudce, který se takového zaviněného porušení povinností dopouští opakovaně, hrubým způsobem, a kdy opatření předsedy, resp. místopředsedy soudu, nevedou k nápravě. Pro vysvětlení své vlastní úlohy v této věci bych nejprve rád uvedl, jak k podnětu stěžovatelky, ve kterém navrhuje, abych podal návrh na zahájení kárného řízení proti místopředsedkyni Okresního soudu v Nymburku, hodlám přistupovat. Dle mého názoru je třeba do jisté míry respektovat prostor pro vlastní uvážení soudního funkcionáře a zjišťovat, za jakých okolností podá návrh na zahájení kárného řízení proti soudci. Konečné rozhodnutí soudního funkcionáře by vždy mělo být odůvodněné a dostatečně přesvědčivé, aby nebylo možné hovořit o libovůli nebo nadstandardní soudcovské solidaritě ohrožující důvěru veřejnosti. Domnívám se, že v tomto smyslu je právě na veřejném ochránci práv, aby posoudil, zda soudní funkcionář nevybočil z mezí daných zákonem. Jde-li o samotné kárné řízení, lze obecně připomenout, že kárné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, a proto záleží na rozhodnutí oprávněných kárných navrhovatelů (mezi které patří v daném případě také předsedkyně Okresního soudu v Nymburku), zda jednání soudce dosáhlo takové míry závažnosti kárného provinění, že musí být návrhem na zahájení kárného řízení předloženo kárnému soudu (kárnému senátu Nejvyššího správního soudu). Z pohledu faktických úkonů to znamená, že předseda soudu jednání soudce v návrhu skutkově popíše, podrobí právní kvalifikaci a navrhne popsanému skutku odpovídající kárné opatření, které má být soudci kárným soudem uloženo. Než k sepsání návrhu předseda soudu přistoupí, nepochybně musí být přesvědčen o správnosti takového kroku. Pokud dojde ke změně vnímání posuzovaného jednání soudce například vlivem nápravy spočívající v neodkladném provedení úkonů v soudním řízení, které byly dříve stiženy průtahy, nepříznivá situace je vyřešena (průtahy nepřetrvávají, se soudcem byl jeho prohřešek projednán) a jde dle osobních poznatků kárného navrhovatele o pochybení soudce v jeho práci zcela ojedinělé, pak lze rozumně očekávat, že bude upuštěno od záměru podat kárný návrh. Ostatně i z dostupné rozhodovací praxe kárných senátů Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že je naprosto běžným jevem, že předseda soudu upustí od původního záměru kárně potrestat soudce, když v období od podání kárného návrhu došlo k zásadní změně v situaci soudního oddělení, jehož agendu soudce vyřizuje, a proto vezme svůj návrh zpět dle ustanovení § 14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb. (např. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn.: 11 Kss 2/2008 nebo sp. zn.: 11 Kss 5/2009 a další). V daném případě při zjištění průtahů v řízení byla se soudkyní záležitost ihned probrána a dle Vašeho vyjádření byla konfrontována i v rámci pracovní porady, kde jí byla dlouhodobá nečinnost z Vaší strany veřejně vytknuta. Uvedla jste, že soudkyně další úkony ve věci prováděla účelně a v přiměřených lhůtách, což vedlo k tomu, že vyhlásila dne 30. 4. 2010 meritorní rozhodnutí. Z pohledu hledání odpovědi na otázku, zda bylo/nebylo nutné podat návrh na zahájení kárného řízení se soudkyní, považuji za důležité také Vaše sdělení, že se jednalo o ojedinělou dlouhodobou nečinnost soudkyně. Vzhledem k těmto informacím pak nemohu kritizovat Vaše konečné rozhodnutí, že jste společně s Mgr. Petrou Kubáčovou nepovažovaly podání kárného návrhu dle ustanovení § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, za nezbytné, a tedy jste po vzájemné dohodě od podání kárného návrhu upustily. Domnívám se, že moje kritika by byla na místě, pokud by neexistovaly žádné konkrétní důvody pro upuštění od návrhu na zahájení kárného řízení. Jedině v takovém případě bych se musel začít vážně zabývat otázkou, zda předsedkyně/místopředsedkyně soudu není sama kárně postižitelná. Tato situace však v dané věci z výše vysvětlených důvodů nenastala. Lze jistě hypoteticky uvažovat a vést polemiky o tom, zda nebylo možné volit jinou, řekněme "přísnější" variantu postupu předsedkyně soudu spočívající v předložení věci kárnému soudu, který by se musel vypořádat s tím, zda se soudkyně dopustila kárného provinění a pokud ano, jaké kárné opatření by ji za daných okolností bylo uloženo. Nepovažuji však za korektní, abych právě tuto variantu upřednostňoval nad variantu řešení, která byla zvolena. Jde pouze o jinou možnost, jak věc řešit, kterou jsem nechtěl opomenout především z důvodu, že jsem nabyl dojmu, že právě tento způsob řešení považuje stěžovatelka za správnější. V případě stížnosti vyřizované pod spisovou značkou St 4/2010 pověřenou místopředsedkyní pro civilní úsek Mgr. Petrou Kubáčovou bych ze svého pohledu uvítal určitou obecnou změnu v postupu, je-li při řešení stížnosti zjištěno pochybení v činnosti bývalého soudce, který stále soudcovskou funkci vykonává, ale pouze změnil místo svého působení. Nemyslím si, že by bylo vhodné, aby byla pouze konstatována nečinnost soudce (v daném případě tehdejší soudkyně Mgr. Kláry Valentové) a nemožnost projednání průtahů z důvodu přeložení k jinému soudu (zde ke Krajskému soudu v Praze). Pokud skutečně bylo zjištěno závadové jednání soudkyně, pak měla být stěžovatelka informována současně o tom, že o této skutečnosti bude vyrozuměn příslušný soudní funkcionář, aby dle svého uvážení se soudkyní zjištěné skutečnosti projednal. V daném případě byl ze strany předsedkyně Krajského soudu v Praze učiněn příslib, že se soudkyní věc projedná (příslib učinila v písemném vyjádření ze dne 2. listopadu 2010, pod sp. zn.: Spr 1130/2010 vyžádaném pro účely tohoto šetření). Mám za to, že ve shodě s Vaším vyjádřením lze uzavřít, že v obou případech byla zjednána náprava a byla přijata taková opatření, aby k podobným excesům již nedocházelo. Vážená paní předsedkyně, můj závěr v posuzované věci je takový, že jsem neshledal důvod pro podání návrhu na zahájení kárného řízení proti místopředsedkyni Okresního soudu v Nymburku Mgr. Petře Kubáčové ani proti místopředsedkyni Krajského soudu v Praze JUDr. Lence Ceplové, neboť dle mého zjištění existovaly objektivní důvody pro nepodání návrhu na zahájení kárného řízení proti soudkyni, jejíž jednání při vyřizování stížnosti na průtahy v řízení posuzovaly. Vzhledem k tomu, že jsem poukázal na některé postupy, které nepovažuji za zcela vhodné (absence omluvy, postoupení informací o zjištěném chybném jednání soudce příslušnému služebnímu funkcionáři) a kterými bych chtěl přispět ke zkvalitnění vyřizování stížností na průtahy v řízení v obecné rovině pro případy budoucí, postupuji dle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a vyzývám Vás, abyste se k mým zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřila. S pozdravem JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. Vážená paní JUDr. Eva Holasová předsedkyně Okresní soud v Nymburku Soudní 996 288 02 Nymburk [1] Z předložených stížnostních spisů je zřejmé, že za průtahy v řízení se osobně omluvila teprve místopředsedkyně Krajského soudu v Praze, která prošetřovala způsob vyřízení stížnosti pověřenou místopředsedkyní Okresního soudu v Nymburku. [2] "Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, musí být stěžovatel vyrozuměn o tom, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad. Byla-li porušena povinnost soudcem, platí ustanovení § 128 odst. 1." [3] "Zjistí-li příslušný orgán státní správy soudů, že soudce zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců podle zvláštního právního předpisu."