Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 11. února 2013 Sp. zn.: 1525/2012/VOP/JHO Průběžná zpráva o šetření ve věci podnětu paní I. M. A - Shrnutí podnětu Dne 29. 3. 2011 byl veřejnému ochránci práv doručen podnět paní I. M., bytem aaa (dále také "stěžovatelka"). Ve svém podnětu si stěžuje na postup Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále také "obvodní soud") v otázce průtahů ve dvou řízeních, a to: a) v řízení vedeném pod sp. zn. 12 Nc 2305/2011, týkajícím se žádosti o ustanovení právního zástupce (ve věci žaloby proti společnosti AB, a. s., se sídlem bbb), v řízení vedeném pod sp. zn. 19C 72/2009, ve věci žaloby proti společnosti VV, a. s., se sídlem sss.b) V prvním případě (sp. zn. 12 Nc 2305/2011) podala stěžovatelka dne 7. 4. 2011 žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků s ohledem na své majetkové poměry. Dopisem ze dne 27. 10. 2011 byla stěžovatelka soudem vyzvána ke konkretizaci, čeho se má žaloba týkat, jakou částku chce žalovat, přesného označení žalovaného, zda je v současnosti zaměstnaná, a pokud ano, v jaké výši pobírá mzdu. Dopisem ze dne 6. 11. 2011 stěžovatelka požadované informace doplnila. Od té doby stěžovatelka nedostala od soudu žádné vyrozumění, proto dne 21. 5. 2012 podala návrh na určení lhůty (pro vydání rozhodnutí o žádosti o ustanovení právního zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků) i stížnost na průtahy v řízení. Ke dni zahájení mého šetření (tj. dva měsíce od jejich podání, dne 25. 7. 2012) stěžovatelka neobdržela žádné vyrozumění o vyřízení stížnosti. Dne 12. 7. 2012 bylo stěžovatelce doručeno usnesení předmětného soudu čj. 12 Nc 2305/2011-80, ze dne 11. 7. 2012, kterým soud vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Brně. Ve druhém případě (sp. zn. 19 C 72/2009) podala stěžovatelka žalobu na Obvodním soudu pro Prahu 6 dne 9. 2. 2009. Jelikož žaloba, jak stěžovatelka uvádí, byla podaná u místně nepříslušného soudu, byla postoupena Okresnímu soudu pro Prahu-západ, avšak až dne 12. 4. 2011. Na průtahy v řízení podala stěžovatelka stížnost dne 16. 3. 2012. V odpovědi soudu ze dne 20. 3. 2012 (sp. zn. 32 St 22/2012) místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 JUDr. Zuzana Barochová (dále také "místopředsedkyně obvodního soudu") stěžovatelce sdělila, že k vyřízení stížnosti si musí prostudovat spis, který byl postoupen dne 12. 4. 2011 Okresnímu soudu Praha-západ. Proto stížnost vyřídí ihned po jeho zapůjčení. Dne 17. 5. 2012 stěžovatelka vyřízení stížnosti urgovala a žádala o sdělení výsledků vyřízení stížnosti. Do dne zahájení mého šetření nezískala žádnou reakci soudu. Jelikož podnět stěžovatelky splnil veškeré náležitosti, které blíže předjímá ustanovení § 11 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také "zákon o veřejném ochránci práv") zahájil jsem v souladu s ustanovením § 14 zákona o veřejném ochránci práv v předmětné věci šetření zaměřené na prověření správnosti postupu orgánu státní správy obvodního soudu. B - Průběh šetření (skutkové a právní okolnosti případu zjištěné během šetření) B.1. Vyjádření předsedy soudu V rámci zahájeného šetření jsem se požádal předsedu Obvodního soudu pro Prahu 6 Mgr. Martina Slováčka (dále také "předseda obvodního soudu") o následující informace: I. z jakých důvodů orgány státní správy obvodního soudu v obou případech nedodržely lhůty pro vyřizování stížností stěžovatelky na průtahy v řízení, II. o posouzení plynulosti obou řízení, poskytnutí přehledu úkonů soudu a vysvětlení příčin vedoucích v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 72/2009 k tomu, že věc byla postoupena příslušnému soudu až téměř po dvou letech od podání žaloby, sdělení, v jakých lhůtách je rozhodováno o žádostech o ustanovení právního zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků.III. Dne 1. 10. 2012 mi bylo doručeno vyjádření předsedy obvodního soudu ze dne 20. 9. 2012. Ke svému vyjádření připojil i stížnostní spisy v obou řízeních a dále také kopie částí spisů vedených ve věcech samých. Pro přehlednost obsah jeho sdělení rozdělím podle výše uvedených otázek, které jsem mu položil. ad I) důvody nedodržení lhůty pro vyřízení stížností na průtahy v řízení a) řízení sp. zn. 12 Nc 2305/2011 (ustanovení zástupce stěžovatelce ve věci její žaloby proti AB, a. s.) Stížnost na průtahy v řízení sp. zn. 12 Nc 2305/2011, vedená u obvodního soudu pod sp. zn. 32 St 46/2012, byla soudu doručena dne 24. 5. 2012. Téhož dne byl podle elektronického rejstříku v systému ISAS předán místopředsedkyni soudu k vyřízení. Od té doby ve vyřízení stížnosti nebyl učiněn žádný krok. Místopředsedkyně soudu si nepamatuje, že by jí byl předložen. Zástupkyně ředitelky obvodního soudu vedoucí správní deník tvrdí, že spis místopředsedkyni předala. Za takové situace předseda soudu není schopen určit, kde nastala chyba. Připouští, že prodleva při vyřízení stížnosti padá na vrub jeho soudu. Spis rekonstruoval podle elektronicky došlých podání a sám odpověděl stěžovatelce. b) řízení sp. zn. 19 C 72/2009 (žaloba stěžovatelky proti VV, a. s., o neplatnost skončení pracovního poměru) Stížnost na průtahy v řízení sp. zn. 19 C 72/2009 je vedena pod sp. zn. 32St 22/2012. Stížnost na průtahy v řízení došla soudu dne 16. 3. 2012. V souladu s rozvrhem práce věc k vyřízení převzala místopředsedkyně obvodního soudu. Dne 20. 3. 2012 stěžovatelce sdělila, že pro vyřízení její stížnosti je zapotřebí nejprve vyžádat spis řízení (v němž namítá průtahy), který byl postoupen Okresnímu soudu Praha-západ. Stejného dne místopředsedkyně spis vyžádala. Zapůjčení spisu poté urgovala přípisem ze dne 25. 4. 2012. Poté jí předseda senátu dožádaného soudu sdělil, že požadovaný spis obvodnímu soudu poskytl již ke dni 2. 4. 2012. Dne 14. 5. 2012 místopředsedkyně soudu dala pokyn vedoucí kanceláře senátu 19 C k učinění kroků k nalezení předmětného spisu. O této skutečnosti místopředsedkyně soudu stěžovatelku již neinformovala. Od pokynu ze dne 14. 5. 2012 zůstala ve věci nečinná, nereagovala ani na urgenci stěžovatelky ze dne 17. 5. 2012. Předmětný spis se nenašel ani ke dni 20. 9. 2012, tedy ke dni, ve kterém předseda soudu sepsal odpověď na moji výzvu. Předseda soudu po obdržení mojí výzvy začal po spisu důkladněji pátrat (situaci ztěžuje rozdělení soudu do dvou budov) a stěžovatelce odpověděl na základě informací o řízení uložených v elektronickém systému ISAS zdejšího soudu. ad II. posouzení plynulosti obou řízení a) řízení sp. zn. 12 Nc 2305/2011 Předseda soudu připouští, že při vyřizování celé věci se obvodní soud dopustil dílčích prodlev a nekoncentrovaností, zejména v období od srpna do konce října 2011 a do 6. 11. 2011 do 10. 2. 2012. Na druhou stranu však poukazuje, že na prodlení měla podíl i sama stěžovatelka nepřesným označením žalovaného.[1] Předseda soudu popsal následující chronologický přehled událostí v dané věci: - dne 8. 4. 2011 soudu doručena žádost o ustanovení zástupce; - dne 9. 5. 2011 vyšší soudní úředník Mgr. Martin Kajan vyzval stěžovatelku k vyplnění potvrzení o jejích osobních a majetkových poměrech. Současně se při šetření o majetkových poměrech stěžovatelky obrátil na příslušné orgány státní správy; do konce května 2011 získal jejich odpovědi (mimo úřadu práce); - dne 20. 7. 2011 na základě získaných informací vyšší soudní úředník vyzval možného zaměstnavatele stěžovatelky ke sdělení jejích příjmů, urgoval úřad práce k zodpovězení jeho dotazů; - ve dnech 29. 7. a 15. 8. 2011 došla odpověď úřadu práce; - dne 27. 10. 2011 vyšší soudní úředník zaslal výzvu stěžovatelce k doplnění žádosti o přesnější vymezení skutkového stavu sporu, vyčíslení nároku, přesné označení žalované strany, o sdělení, zda je zaměstnaná a s jakou výší mzdy; v tomto bodu shledává předseda soudu nekoncentrovanost řízení, neboť má za to, že takovou výzvu mohl vyšší soudní úředník zaslat již na počátku řízení; - dne 6. 11. 2011 stěžovatelka doplnila žádané údaje; - dne 10. 2. 2012 vyšší soudní úředník zastavil řízení pro překážku věci zahájené (usnesení ze dne 10. 2. 2012, čj. 12 Nc 2305/2011-42) s odůvodněním, že stejná žádost byla podána již dne 29. 1. 2011 a je vedena pod sp. zn. 12 Nc 2302/211; - dne 10. 2. 2012 - odpověď stěžovatelky adresovaná soudu, ve které sdělila, že proti usnesení se nebude odvolávat, současně však připojila odvolání s tím, že se její žádost týká společnosti AB, a vysvětlila, že jiné její podání (sp. zn. 12Nc 2302/211) se týká společnosti EF , kde již bylo její žádosti o ustanovení zástupce vyhověno); - dne 10. 4. 2012 odvolání předloženo Městskému soudu v Praze; - dne 21. 5. 2012 doručen návrh stěžovatelky adresovaný obvodnímu soudu na určení lhůty k ustanovení zástupce; - dne 23. 5. 2012 spis vrácen s rozhodnutím Městského soudu v Praze, že řízení se nezastavuje (usnesení čj. 13Co 165/2012-67); - dne 6. 2012 Mgr. Kajan dal pokyn k odeslání usnesení odvolacího soudu žadatelce (doručeno dne 4. 6. 2012); dne 11. 7. 2012 vyšší soudní úředník vydal usnesení, kterým vyslovil ve věci žádosti o ustanovení zástupce svou místní nepříslušnost, a věc postoupil Městskému soudu v Brně, a to s ohledem na sídlo žalovaného - společnosti AB, a. s. (doručeno stěžovatelce dne 12. 7. 2012, právní moc nabylo dne 28. 7. 2012).- Až na základě mého dopisu předseda soudu v odpovědi ze dne 20. 9. 2012 sdělil, že dává pokyn k zaslání předmětného spisu na Městský soud v Brně. b) řízení sp. zn. 19 C 72/2009 Průběh řízení sp. zn. 19 C 72/2009 předseda soudu popisuje pouze na základě údajů v elektronickém systému ISAS (jak je výše uvedeno, po spisu se stále pátrá). Konstatuje nesprávnost vyřízení stížnosti stěžovatelky, jelikož soud po dobu dvou let její věc nevyřešil. Zásadní průtahy v řízení však neshledává (spatřuje delší lhůtu práce se spisem či nadbytečné opakované vyzývání zástupkyně stěžovatelky k doplnění odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti). Na délce řízení se podílela i stěžovatelka - svou nečinností či podáním nedůvodné námitky podjatosti, odvolání atd. Z vyjádření předsedy soudu je patrný následující postup ve věci: - dne 9. 2. 2009 došla soudu žaloba o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru; - dne 16. 2. 2009 stěžovatelka vyzvána k upřesnění a doplnění žaloby (která ze dvou společností identifikovaných v záhlaví žaloby má být na straně žalované); - březen 2009 - stěžovatelka žalobu doplnila, současně pravděpodobně požádala o osvobození od soudních poplatků a možná i o ustanovení zástupce z řad advokátů, - dne 2. 4. 2009 stěžovatelka byla soudem vyzvána k vyplnění tiskopisu prohlášení o majetkových poměrech pro účely osvobození od placení soudních poplatků (rozeslána ke dni 2. 5. 2009); - dne 18. 5. 2009 spis opět předložen tehdejší předsedkyni senátu Mgr. Patricii Adamičkové; - dne 6. 8. 2009 vydáno usnesení o místní nepříslušnosti (usnesení vypraveno dne 17. 8. 2009); - dne 27. 8. 2009 stěžovatelka podala odvolání proti uvedenému usnesení; - dne 12. 10. 2009 soudkyně vrátila spis kanceláři; bez spisu není jasné, jaké úkony soudkyně v této době činila (předseda soudu usuzuje, že v této době bylo zasláno odvolání protistraně); - dne 30. 11. 2009 spis předložen vyšší soudní úřednici ke zjištění majetkového poměru stěžovatelky; - dne 13. 1. 2010 vyšší soudní úřednice obeslala státní úřady, aby zjistila majetkové poměry stěžovatelky (odpovědi doručeny na přelomu února a března 2012); - dne 9. 2. 2010 vydáno usnesení o zamítnutí návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce (rozesláno dne 12. 2. 2010); - dne 21. 2. 2010 stěžovatelka proti uvedenému usnesení podala odvolání; - dne 25. 2. 2010 spis předložen soudkyni; - dne 16. 3. 2010 soudkyně vyzvala stěžovatelku k doplnění podání ve vztahu k námitce podjatosti, kterou v odvolání vznesla; - dne 2. 4. 2010 soud obdržel reakci stěžovatelky; - dne 12. 4. 2010 spis odeslán Městskému soudu v Praze; - dne 2. 6. 2010 spis vrácen bez věcného vyřízení s tím, aby předsedkyně senátu splnila před předložením věci některé další pokyny (obsah není z elektronického systému znám, dle předsedy soudu šlo patrně o vyhotovení řádné předkládací zprávy), spis odeslán odvolacímu soudu; - dne 31. 8. 2010 spis vrácen od odvolacího soudu s rozhodnutím o tom, že se stěžovatelce přiznává osvobození od soudních poplatků a ustanovuje se jí zástupce z řad advokátů (v odůvodnění se vypořádal s námitkou podjatosti jako nedůvodnou); - dne 10. 9. 2010 rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci (rozesláno dne 2. 9. 2010); - dne 11. 9. 2010 stěžovatelka zaslala vyplněné prohlášení o svých majetkových poměrech; - dne 27. 9. 2010 soudkyně vyzvala ustanovenou zástupkyni stěžovatelky ke sdělení, zda trvá na podaném odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti soudu (zůstal bez odpovědi); - dne 19. 11. 2010 odeslána urgence soudu adresovaná zástupkyni stěžovatelky; - prosinec 2010 - spis předán nové předsedkyni senátu s ohledem na odchod Mgr. Adamičkové k jinému soudu; - dne 28. 1. 2011 výzva soudu adresovaná zástupkyni stěžovatelky k doplnění odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti, vypraveno dne 2. 2. 2011 (bez odezvy); - dne 28. 2. 2011 spis s odvoláním odeslán odvolacímu soudu; - dne 23. 3. 2010 spis vrácen s usnesením ze dne 11. 3. 2011 (čj. 62Co 120/2011-96), které potvrdilo usnesení obvodního soudu o vyslovení místní nepříslušnosti (písemné vyhotovení rozesláno -dne 25. 3. 2011, právní moci nabylo dne 30. 3. 2011); -dne 12. 4. 2011 spis odeslán Okresnímu soudu Praha-západ.- ad III) obecně k rozhodování o žádostech o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce Předseda soudu uvádí, že u jeho soudu je podání takové žádosti ojedinělým případem (např. za rok 2011 se jednalo o 6 případů). Délka rozhodování soudu o takových žádostech se v roce 2011 pohybovala mezi třemi měsíci až jedním rokem. Poukazuje na povinnost soudu zkoumat v takovém případě majetkové poměry žadatele. Upozorňuje, že současné znění ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpřísnilo podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků, kdy rozhodnutí o něm musí být ze strany soudu zásadně odůvodněno. Lze jej přiznat jen výjimečně ze zvlášť závažných důvodů. Upozorňuje, že záleží v první řadě již na samotném žadateli, do jaké míry prokáže již v podané žádosti splnění těchto předpokladů. Neprokáže-li je, má soud povinnost vyzývat státní orgány za tímto účelem. B.II. Reakce předsedy soudu na stížnosti stěžovatelky na průtahy v řízeních Na základě mého šetření předseda soudu odpověděl také stěžovatelce. K dispozici mám i odpověď předsedy soudu ve věci průtahů v řízení 12 Nc 2305/2011, sp. zn. vyřízení stížnosti 32 St 46/2012, vysvětluje kroky soudu v dané věci (shodně jako je uvedeno výše). Stížnost shledává částečně důvodnou. S Mgr. Martinem Kajanem způsob vedení spisu projednal, což považuje za dostačující opatření, aby se do budoucna nekoncentrovanosti při vyřizování věcí vyvaroval (prodlevy nemá za tak podstatné, aby si vyžádaly zásadnějších opatření, a to i ohledem na množství spisů, které má k vyřízení). V současné chvíli má věc za vyřízenou a spis postupuje Městskému soudu v Brně jako místně příslušnému k vyřízení žádosti. Také v odpovědi na stížnost na průtahy v řízení sp. zn. 19 C 72/2009 (vedená pod sp. zn. 32 St 22/2012) předseda soudu stěžovatelce objasňuje dílčí kroky soudu v dané věci (obdobně, jak již je výše uvedeno). Stížnost na průtahy v řízení shledává pouze jako částečně důvodnou. Drobné prodlevy v řízení však již nemohl s předsedkyní senátu Mgr. Patricií Adamičkovou projednat, jelikož již nepůsobí na jeho soudu. Dále stěžovatelku seznámil s tím, kdo je oprávněn ji odškodnit za vzniklé průtahy (Ministerstvo spravedlnosti, odbor odškodňování) a řešit stížnost na ustanoveného advokáta (Česká advokátní komora). Za vzniklé průtahy v řízení se předseda soudu stěžovatelce jménem obvodního soudu omluvil. C - Právní hodnocení případu veřejným ochráncem práv Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených ve zmíněném zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Z pozice veřejného ochránce práv se nemohu zabývat tím, jak obecné soudy všech stupňů rozhodují nejrůznější občanskoprávní, trestněprávní či správněprávní věci. Soudy jsou totiž ve výkonu své rozhodovací činnosti nezávislé a nestranné[2] a posláním ochránce není jejich činnost jakkoliv kontrolovat a šetřit. Do působnosti ochránce však náleží orgány státní správy soudu,[3] jejichž postupy se veřejný ochránce práv při výkonu své agendy intenzivně zabývá.[4] Část C své průběžné zprávy jsem rozdělil do několika kapitol. V první části se věnuji obecně činnosti orgánů státní správy soudu. V druhé části hodnotím již samotný napadaný postup orgánů státní správy soudů v dané věci. Učinil jsem tak zejména proto, abych adresátům zprávy předestřel svůj pohled na danou věc srozumitelným a přehledným způsobem. V hodnocení průtahů v řízení vycházím z judikatury Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva (dále také "ESLP") .[5] C.1 - obecná část Činnost orgánů státní správy soudu dle zákona o soudech a soudcích[6] Úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanoveným na řádné plnění úkolů soudům svěřených. Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů.[7] Orgány státní správy soudů jsou předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu, předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu, předsedové a místopředsedové vrchních, krajských a okresních soudů a ministerstvo.[8] Úkoly předsedy okresního soudu v oblasti státní správy soudu jsou blíže vypočteny v ustanovení § 127 zákona o soudech a soudcích. Předseda soudu mimo jiné dbá o to, aby v řízeních vedených u okresního soudu nedocházelo ke zbytečným průtahům. Zákon o soudech a soudcích umožňuje osobám obracet se se stížnostmi, které se týkají průtahů, nevhodného chování soudních osob či narušování důstojnosti před soudem, na orgány státní správy soudu. Zákon explicitně stanoví, že stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti.[9] Stížnost má být v zásadě vyřízena do dvou měsíců ode dne jejího doručení orgánu státní správy soudu. Jedná-li se o stížnost na průtahy v řízení, je lhůta zkrácena na jeden měsíc od jejího doručení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Zákonnou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. O tom, že stížnost nelze vyřídit ve stanovené lhůtě, musí být stěžovatel písemně vyrozuměn.[10] Orgán státní správy soudu je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.[11] Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, musí být stěžovatel vyrozuměn o tom, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad.[12] Byla-li porušena povinnost soudcem, platí ustanovení § 128 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.[13] Dalším institutem směřujícím k zajištění plynulosti soudního řízení, resp. k odstranění stávajících průtahů, je návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích. V této souvislosti musím uvést, že ačkoliv je právní úprava návrhu na určení lhůty upravena ve stejné části zákona o soudech a soudcích[14] jako stížnosti proti průtahům, jedná se o dva zcela odlišné mechanismy. Základní odlišnost - která má zásadní vliv i na stanovení působnosti ochránce - spočívá v tom, že na rozdíl od vyřizování stížností na průtahy v řízení ve smyslu ustanovení § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích, které patří do působnosti předsedy soudu (tedy orgánu státní správy soudu), představuje rozhodování o návrhu na určení lhůty výkon nezávislé rozhodovací činnosti, jež provádí soud nejblíže vyššího stupně. Nemohu proto nikterak posuzovat, jak o případném návrhu dotčené soudy věcně rozhodly (tj. zda návrhu vyhověly, či ho zamítly). V kompetenci předsedů soudů (a tím pádem i v působnosti ochránce) je však posouzení, zda soud, proti němuž jsou průtahy namítány, či soud, který o návrhu na určení lhůty rozhoduje, dodržel veškeré lhůty, jež jsou zakotveny v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích (např. 5denní lhůta k postoupení návrhu nadřízenému soudu; provedení všech úkonů, které účastník navrhuje do 30 dnů od doručení návrhu; rozhodnutí o návrhu do 20 dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena). C.2 - hodnocení postupu orgánů státní správy soudů Na základě shora uvedených skutečností a po důkladném posouzení věci se zohledněním judikatury souhlasím s hodnocením předsedy soudu, který stížnosti na průtahy v řízení shledal v obou případech částečně důvodnými. Jsem si vědom, že v předmětných řízeních objektivně existuje výrazný zájem stěžovatelky na urychleném vyřízení věci, zároveň je však nutné brát zřetel na ostatní okolnosti případu (potřeba zjistit majetkové poměry žadatelky za účelem zjištění, zda splňuje podmínky pro ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o. s. ř., neznalost přesného označení žalovaného bránící posouzení místní příslušnosti soudu; následné vyslovení místní nepříslušnosti soudu). Jak vyplývá z přehledu úkonů učiněných soudem a účastníky, mezi jednotlivými úkony soudu jsou některá neodůvodněná prodlení, na která poukázal i předseda soudu. V čem spatřuji zásadní problém v daných řízeních, jsou následující skutečnosti: u řízení o žádosti o ustanovení právního zástupce z řad advokátů z povahy své věci by měl být dán větší důraz na vyřízení bez zbytečných průtahů, jelikož jde o posouzení žádosti o poskytnutí právního zástupce, který stěžovatelce má poskytovat právní rady v jiném řízení (nezbytnost takového poradenství soud sám posoudí při vyřizování dané žádosti);- - místní příslušnost je jedna z podmínek řízení, kterou soud musí zkoumat (až do skončení přípravného řízení, neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá svoji místní příslušnost jen do té doby, než začal jednat o věci samé) z úřední povinnosti. "Zákon rovněž výslovně stanoví, že se při zkoumání místní příslušnosti nepřihlíží k jednáním a úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem. Novelou č. 7/2009 Sb., bylo dále výslovně upraveno, že při zkoumání místní příslušnosti nelze přihlížet ani k úkonům jednáním, případně rozhodnutím, které provedl věcně nepříslušný soud také v rámci přípravy jednání."[15] Z povahy věci vyplývá, že místní příslušnost by si soudce měl posoudit ihned po přidělení věci (a opakovaně až do skončení přípravného řízení) za účelem eliminace neodůvodněných průtahů a zbytečných úkonů soudu. Pro účely určení místní příslušnosti by soud měl bezodkladně učinit potřebné úkony (např. vyzvat k upřesnění označení žalovaného, předmětu sporu apod.) v řízení vedeném pod sp. zn. 12 Nc 2305/2011 stěžovatelka současně se stížností na průtahy podala i návrh na určení lhůty (doručeno dne 21. 5. 2012). Jak je výše uvedeno, na něj reagoval vyšší soudní úředník tak, že stěžovatelce odeslal usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto, že řízení se nezastavuje (odesláno a doručeno dne 4. 6. 2012). Poté (dne 11. 7. 2012) vydal usnesení, jímž vyslovil místní nepříslušnost. Mám za to, že uvedenými kroky vyššího soudního úředníka nebyl naplněn zákonem předepsaný postup při vyřízení návrhů na určení lhůty. Nebylo-li možné do 30 dnů ode dne doručení návrhu provést úkony, u nichž podle stěžovatelky dochází k průtahům (zde i případně vyslovením místní nepříslušnosti), měl soud návrh do 5 dnů ode dne doručení návrhu věc předložit soudu nejbližšího vyššího stupně.- Předseda soudu již přijal některá opatření. U řízení sp. zn. 12Nc 2305/2011 způsob vedení spisu projednal s vyšším soudním úředníkem Mgr. Martinem Kajanem. Jiná opatření nepovažuje za nutná (viz výše). Příčinu průtahů stěžovatelce vysvětlil a jménem soudu se jí za ně omluvil. U řízení sp. zn. 19C 72/2009 předseda soudu stěžovatelce vysvětlil příčinu vzniklých průtahů a pro podání případné žádosti o odškodnění ji odkázal na Ministerstvo spravedlnosti, odbor odškodňování. Za vzniklé průtahy se jménem soudu omluvil. Skutečnost, že jmenovaná předsedkyně senátu již nepůsobí na jeho soudě, brání předsedovi soudu, aby s ní průtahy osobně projednal a přijal případné kárné opatření či udělil výtku. S přijatými opatřeními souhlasím. Nepovažuji je však za dostačující. Mám za to, že je nutné přijmout další opatření k zajištění řádného fungování spisové agendy, tak aby v budoucnu nedocházelo ke ztrátě doručovaných podání, v tomto případě spisu (sám předseda soudu poukazuje na problematičnost hledání ztraceného spisu s ohledem na dvě budovy soudu), k problémům při předávání spisů k vyřízení v rámci soudu (zajistit soulad elektronického rejstříku a skutečného předání). Na poradě soudců by pak měl předseda soudu připomenout nutnost předcházet průtahům v řízení, a to zejména v řízení o žádosti na ustanovení zástupce a rovněž nutnost bezodkladného zhodnocení žalobních návrhů z hlediska místní příslušnosti. Rovněž považuji za důležité, aby předseda soudu náležitě poučil soudce a administrativní pracovníky soudu o správném postupu při obdržení návrhu na určení lhůty a zajistil řádné třídění došlých podání. K tomuto poslednímu bodu si dovoluji uvést následující bližší doporučení. Jedním z úkolů orgánů státní správy soudu je dbát o to, aby v řízeních vedených u okresního soudu nedocházelo ke zbytečným průtahům.[16] I když jsem si vědom, že není v objektivních možnostech předsedy (a místopředsedy) soudu zcela eliminovat průtahy v soudním řízení (už s ohledem na současný stav české justice vykazující dlouhodobě přetíženost v důsledku nedostatečného personálního a technického zajištění),[17] neměl by na roli "dohlížitele" nad plynulostí soudního řízení rezignovat, či se omezit pouze na vyřizování stížností na průtahy dle ustanovení § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích. Zvýšená aktivita orgánů státní správy soudů je žádoucí zejména v případě dohledu nad procesním prostředkem určeným k odstraňování průtahů - návrhu na určení lhůty. Vhodnou pomůckou průběžné kontroly vyřizování návrhů na určení lhůty by mělo být pravidelné sledování evidence uvedených návrhů dle ustanovení § 235b odst. 2 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, jež má sloužit předsedovi nebo místopředsedovi soudu k přehledu podaných návrhů a ke kontrole dodržování lhůt uložených k provedení procesního úkonu příslušným soudem.[18] V případě rozhodování o návrhu na určení lhůty jde bezpochyby o rozhodovací činnost soudu, do níž nemůže zasahovat ani předseda soudu. Nastane-li situace, kdy vyřizující soudce nepostupuje ve lhůtách stanovených v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, jde de facto o průtah v činnosti soudu, který je již předseda soudu oprávněn, resp. povinen, řešit. Je přitom věcí předsedy každého soudu, jakým způsobem zajistí, aby k průtahům při rozhodování o návrzích na určení lhůty (obdobně jako u ostatních řízení soudu) nedocházelo. Dle mého názoru je vhodné a potřebné, aby s ohledem na význam rozhodování o návrzích o určení lhůty z hlediska práva účastníků na spravedlivý proces došlo k určité participaci orgánu státní správy soudu na daném postupu. Předseda soudu musí jednak vytvořit podmínky pro naplňování daného mechanismu (např. řádným proškolením personálu, zejména pokud jde o vlastní třídění podnětů, metodickým vedením atd.) a následně prováděnou kontrolou a přijímáním opatření k předcházení opakovaní zjištěných pochybení. Při vyhodnocování jednotlivých podání adresovaných soudu (orgánu státní správy či vyřizujícímu soudci) by měla být nejdříve řešena obsahová otázka a následně určení orgánu příslušného k jejímu vyřizování. Algoritmus vyřízení by mohl být následující. V prvé řadě by měla být oddělena podání, jejichž vyřízení spadá do působnosti orgánu státní správy soudu. Typicky se jedná například o žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, či stížnost na průtahy v řízení/nevhodné chování soudních osob dle ustanovení § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích. Dospěje-li posuzující osoba k závěru, že podání není dle obsahu ani jedním z těchto podání, pak je namístě věc řešit v rámci nezávislé rozhodovací činnosti soudů. Dovoluji si doporučit uvedený postup upravit vnitřním předpisem soudu. D - Závěr Vzhledem k výše uvedeným informacím jsem na základě provedeného šetření dospěl k uvedeným závěrům a doporučením. Předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 6 doporučuji přijmout další opatření, která by zjištěná pochybení eliminovala do budoucna. Tuto zprávu o šetření zasílám předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 6, aby se ve lhůtě 30 dnů k mým zjištěním vyjádřil a informoval mě, jaká opatření přijal. Zprávu o šetření obdrží také stěžovatelka. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv [1] Nejprve podala žádost o ustanovení zástupce ve sporu s nejasně identifikovanou společností EF (jako "dceřinou společnost EF KB "), ačkoli o takového její žádosti již bylo rozhodováno v jiném řízení (sp. zn. 12NC 2302/2011), ač po několika měsících začala tvrdit, že žádost se týká řízení proti žalované společnosti AB. [2] Viz Hlava čtvrtá ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky (dále jen "Ústava ČR"). [3] Viz ustanovení § 1 odst. 7 zákona o veřejném ochránci práv: "Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů." [4] Problematice státní správy soudu je každoročně věnována část souhrnné zprávy o činnosti veřejného ochránce práv. Všechny dosavadní zprávy jsou dostupné z www.ochrance.cz. [5] Např. stanovisko sp. zn. 5603/2010/VOP/TČN, které je přístupné na internetových stránkách www.ochrance.cz v sekci Stížnosti na úřady - Případy a stanoviska - Soudy - Průtahy v insolvenčním řízení. [6] Zákon č. 6/2002 Sb., zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudech a soudcích"). [7] Ustanovení § 118 zákona o soudech a soudcích. [8] Ustanovení § 119 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích. [9] Ustanovení § 164 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích. [10] Ustanovení § 173 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích. [11] Ustanovení § 172 zákona o soudech a soudcích. [12] Ustanovení § 173 odst. 3 zákona o soudech a soudcích. [13] Uvedené ustanovení zní: "Zjistí-li příslušný orgán státní správy soudů, že soudce zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce, nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců podle zvláštního právního předpisu." [14] Viz Část první, Hlava III, Díl 6 zákona o soudech a soudcích. [15] Komentář k ustanovení § 105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Aspi [databáze]. Verze 13+. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2000 - 2012 [cit. 14. 1. 2013]. [16] Jde o projev závazku státu organizovat své právní systémy, tak aby soudy mohly garantovat právo každého na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. [17] K tomu blíže tisková zpráva ochránce "Situace v soudnictví ohrožuje právo na spravedlivý proces" ze dne 14. 3. 2012, dostupné z http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/. [18] Viz závěry uvedené ve zprávě o šetření sp. zn. 4828/2011/VOP/PN.