Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 2. září 2014 Sp. zn.: 4418/2013/VOP/MS Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci pana V.Č. A - Závěry šetření Ve zprávě o šetření ze dne 29. 4. 2014 jsem kritizovala fakt, že Věznice Nové Sedlo brání stěžovateli v přemístění s odůvodněním, že je či bude pracovně zařazen. Podotýkám, že již v drahonické věznici (tedy před přemístěním do Věznice Nové Sedlo) byl pracovně zařazen. V jednom případě pak odůvodnění zamítnutí žádosti ze strany Věznice Nové Sedlo absentovalo zcela.[1] Totožným případem ve Věznici Nové Sedlo (zamítání žádostí o přemístění s odůvodněním pracovního zařazení) se zabýval i můj předchůdce (případ sp. zn. 1386/2013). Oba případy poukazují na praxi Věznice Nové Sedlo, která přemísťování odsouzených brání s ohledem na jejich pracovní zařazení. Přitom nelze vyloučit pracovní zařazení i v cílové věznici a nadto v obou těchto případech byli stěžovatelé již dříve v jiných věznicích zaměstnáni. Nelze tedy předpokládat, že by se vyhýbali práci či jinak odmítali pracovní zařazení. B - Vyjádření úřadu Ředitel Věznice Nové Sedlo plk. Mgr. Miroslav Špalek k mé zprávě uvedl, že stěžovatel je ve věznici od 18. 7. 2013 pracovně zařazen na pracovišti Elektro - instalatér. Rodinné vazby udržuje pravidelným kontaktem s manželkou a dětmi, kteří jej ve věznici pravidelně navštěvují. O přemístění do Pardubic žádal z důvodu částečné invalidity, nikoliv z důvodu udržování sociálních vazeb, což odpovídá tomu, že Věznice Pardubice je od bydliště rodiny stěžovatele (Praha) ještě o zhruba 14 km vzdálenější než od Věznice Nové Sedlo. Dále ředitel věznice odkázal na Zápis z gremiální porady Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR ze dne 30. 4. 2014, pod č. j. VS 5/004/010/20154-50/GRE/000, úkol č. 37, kterým je stanoveno: "V případě přemísťování odsouzených mezi jednotlivými organizačními jednotkami brát ohled i na skutečnost, zda je odsouzená osoba v organizační jednotce pracovně zařazena a na jaké pracovní pozici, a to především z důvodu ztráty pracovní síly, která zajišťuje každodenní provoz věznice..." Konečně ředitel věznice uvádí, že ani platnými právními předpisy ani interními předpisy Vězeňské služby ČR není ředitelům věznic stanovena povinnost zdůvodňovat zamítnutí žádosti o přemístění. Stěžovatel mě dále informoval, že dne 1. 5. 2014 podal k soudu žádost o přeřazení do věznice mírnějšího typu (dohled), leč tuto svou žádost později vzal zpět z důvodu obavy z neúspěchu. C - Závěrečné hodnocení V rámci tohoto šetření jsem se zabývala odůvodněním zamítnutí žádostí ze strany Věznice Nové Sedlo, a to bez ohledu na to, z jakého důvodu stěžovatel o přemístění žádá (do pražských věznic chtěl být umístěn z důvodu snazšího kontaktu s rodinou, do té pardubické pak z důvodu lepších podmínek pro osobu v jeho zdravotním stavu - jak se domníval). Je teoreticky možné, že by žádosti stěžovatele o přemístění byly pardubickou věznicí zamítnuty např. s tím, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro umístění na oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné. To však nic nemění na předmětu šetření. Zápis z gremiální porady, na který ředitel věznice odkazuje, je z 30. 4. 2014. S ohledem na to, že žádosti stěžovatele byly zamítnuty více než půl roku před tímto datem, nepovažuji daný argument za zcela přiléhavý. Nadto musím zdůraznit, že zmiňovaný úkol z gremiální porady nevylučuje přemístění odsouzeného, který je zaměstnaný. Daný úkol bezpochyby nelze vykládat absolutně v tom smyslu, že kdo je pracovně zařazen ve vnitřní režii, toho nelze přemístit. Úkol by měl být spíše vykládán v tom smyslu, že než přemístím odsouzeného, jehož práce je nezbytná pro zajištění chodu věznice, vytipuji/vyberu/zaškolím náhradu za tuto osobu v rámci zajištění chodu věznice. Podotýkám, že již z dříve zaslané dokumentace je mi známo, že pracovní odměna stěžovatele je 4.500,- Kč měsíčně.[2] To odpovídá I. skupině základní složky odměny. Tato skupina přitom přísluší odsouzenému, který vykonává práci, pro jejíž výkon není potřebná odborná kvalifikace.[3] S ohledem na to usuzuji, že by nebylo nepřekonatelným problémem na tuto pozici najít jiného pracovníka z řad odsouzených. Ostatně tím, že by nebylo možno tuto pozici nahradit jiným odsouzeným, věznice ani neargumentuje. Taktéž v odůvodnění zamítnutí stížnosti se žádná taková námitka neobjevila. K odůvodňování zamítnutých stížností pak sděluji, že vnitřní předpis Vězeňské služby ČR[4] stanoví, že pokud ředitel věznice, ze které žádá odsouzený o přemístění, shledá při posuzování žádosti, že žádost nesplňuje stanovené podmínky, žádost zamítne s odůvodněním vyjádřeným formou záznamu v informačním systému a s tímto se odsouzený prokazatelně seznámí formou zápisu v jednotném záznamovém listu.[5] K tomu dodávám, že jsem se opakovaně setkala napříč řadou věznic s tím, že zamítnutí žádosti o přemístění je lakonicky zdůvodňováno např. souslovím "kapacitní důvody", "osobnostní důvody" apod. Tato zdůvodnění nepovažuji za vhodná (v tom smyslu, že často neposkytují odsouzenému plnou zpětnou vazbu o tom, z jakých důvodů byla jeho žádost skutečně zamítnuta, což jej vede ke zbytečnému podávání dalších žádostí o přemístění do stejných věznic). Nicméně v případě Věznice Nové Sedlo nebylo zamítnutí jedné ze žádostí odůvodněno vůbec,[6] což je v přímém rozporu s uvedeným vnitřním předpisem. S ohledem na nepřijetí opatření k nápravě vydávám své závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Součástí stanoviska je návrh opatření k nápravě. D - Opatření k nápravě Věznici Nové Sedlo navrhuji, aby: (1) Nebránila odsouzeným v přemístění do jiné věznice z důvodu jejich aktuálního či plánovaného zařazení do práce. Zvláště pak v situacích, kdy je zřejmé, že žadatel o přemístění se práci ve výkonu trestu odnětí svobody nikterak nevyhýbá. (2) Zamítala žádosti o přemístění s odůvodněním plánovaného či aktuálního pracovního zařazení odsouzeného pouze ve výjimečných případech, kdy by přemístěním odsouzeného došlo (s ohledem na jeho pracovní zařazení) k ohrožení chodu věznice. Tím jsou myšleny zejm. vysoce kvalifikované práce, k jejichž výkonu je třeba nepřenositelných odborných znalostí či zkušeností. (3) Řádně zdůvodňovala zamítnutí žádostí o přemístění v souladu s vnitřním předpisem. Závěrečné stanovisko zasílám řediteli Věznice Nové Sedlo a žádám, aby mi v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv sdělil, zda provedl navržená opatření k nápravě. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení stanoviska. Stanovisko zasílám také stěžovateli. Pokud ředitel věznice nepřijme navržená opatření k nápravě nebo provedená opatření nebudu považovat za dostatečná, podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv vyrozumím nadřízený úřad, případně mohu o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jmen osob oprávněných jednat jménem Věznice Nové Sedlo. Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Uvedené se týká žádostí o přemístění do Věznice Pardubice ze dne 30. 5. 2013, 13. 6. 2013 a 10. 7. 2013. [2] Potvrzení o výši pracovní odměny ze dne 18. 7. 2013. [3] Srov. § 2 nařízení vlády č. 365/1999 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. [4] Ustanovení § 11 odst. 8 písm. a) nařízení generálního ředitele č. 30/2012, kterým se stanoví některé podrobnosti pro umísťování a přemísťování odsouzených ve Vězeňské službě ČR. [5] Pro úplnost dodávám, že obdobnou povinnost má i ředitel cílové věznice v případě zamítnutí žádosti, viz § 12 odst. 1 písm. b) citovaného vnitřního předpisu. [6] Žádost ze dne 13. 6. 2013.