Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 2. září 2013 Sp. zn.: 103/2012/DIS/JKV Zpráva o šetření ve věci nepřijetí do odborové organizace J. K. se ucházel o členství v odborové organizaci. Ta ho ale za svého člena nepřijala. Pan K. se domnívá, že důvodem jeho nepřijetí je jeho sexuální orientace, která je v odborové organizaci známa, neboť si právě odborové organizaci v minulosti stěžoval na těžkosti ve svém zaměstnání, které jsou způsobeny jeho sexuální orientací. A - Předmět šetření Stěžovatel se ucházel o členství v odborové organizaci. Protože u jeho tehdejší zaměstnavatelky, střední školy se sídlem v P., nepůsobila žádná odborová organizace, ucházel se o individuální členství u odborového svazu X. (dále také "OS X."). Nepřijetí nebylo nejprve vůbec zdůvodněno. Na žádosti stěžovatele o vysvětlení nakonec odpověděla předsedkyně Krajské rady odborového svazu P. Mgr. E. D. dopisem ze dne 29. února 2012, v němž vysvětluje nepřijetí jeho přihlášky k individuálnímu členství s konstatováním, že v souladu se stanovami odborového svazu X. a Organizačním řádem odborového svazu OS X. má Oblastní rada odborového svazu právo rozhodnout, zda přihlášku přijme či nepřijme. S ohledem na předchozí problémy při práci ve školství z důvodu sexuální orientace, které řešil i s odborovou organizací, se stěžovatel domnívá, že důvodem jeho nepřijetí k individuálnímu členství je taktéž jeho sexuální orientace. Jeho sexuální orientace byla pracovníkům odborové organizace známa, neboť tuto skutečnost uvedl ve své stížnosti na bývalou zaměstnavatelku. Nadto stěžovatel uvedl, že se předsedkyně krajské rady Mgr. E. D. osobně zná s ředitelkou školy, v níž učil. Protože vzniklo podezření, že stěžovatel nebyl k individuálnímu členství v odborové organizaci přijat z důvodu své sexuální orientace, zahájil ochránce ve věci šetření, v rámci něhož oslovil předsedu odborového svazu X. k upřesnění procesu přijímání přihlášek do odborové organizace a vysvětlení důvodů, které se mohou stát překážkou přijetí přihlášky. B - Skutková zjištění Na výzvu ze dne 7. května 2012 předseda OS X. odpověděl, že postup při přijímání individuálních členů upravují Stanovy a Organizační řád OS X. O žádostech o individuální členství rozhodují oblastní rady odborového svazu a ve městě P. Krajská rada odborového svazu P. (dále také "KROS"). Organizační řád ani Stanovy přitom nestanoví žádné zvláštní požadavky na osobu žadatele o členství v OS X. O žádosti o individuální členství rozhoduje KROS usnesením nadpoloviční většinou přítomných členů. Organizační řád OS X. nevyžaduje, aby bylo rozhodnutí odůvodněno. K samotnému rozhodnutí uvedl, že je "výsledkem hlasování jednotlivých přítomných členů kolektivního orgánu, přičemž důvody pro nepřijetí k individuálnímu členství mohou být u jednotlivých hlasujících různé". Uvedl, že věc projednal s předsedkyní KROS Mgr. E. D. a společně dospěli k závěru, že "hlasující členové KROS nebyli nijak ovlivňováni, a tudíž výsledné usnesení bylo dosaženo demokratickým způsobem". "Také nám nejsou známy žádné diskriminační důvody vztahující se k osobě pana Mgr. J. K.", dodal. Dále se odkázal na právo svobodně se sdružovat, přičemž z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost občanského sdružení přijmout každého zájemce o členství v konkrétním sdružení. Z toho, že OS X. nemá taxativně stanoveny podmínky, které musí žadatel o členství splnit, nelze dle jeho vyjádření "vyvodit povinnost přijmout každého žadatele za člena OS X.". "Postup přijímání členů OS X. je postaven na demokratických zásadách, které nebyly porušeny, a proto si nemyslíme, že by došlo při nepřijetí pana Mgr. J. K. za individuálního člena k jeho diskriminaci", dodal. Stěžovatel následně rozporoval vyjádření, že nikdo z odborového svazu nevěděl o jeho sexuální orientaci, neboť jednu ze svých stížností na chování nadřízených ve škole adresoval právě odborům a informaci o své sexuální orientaci výslovně uvedl. Tato skutečnost byla doložena písemností - odpovědí ze dne 29. června 2011, v níž předseda OS X. informuje stěžovatele, že přešetření jeho "stížnosti na diskriminaci z důvodu sexuální orientace" OS X. nepřísluší. Následně předsedu OS X. dne 18. července 2012 pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv opakovaně vyzval k vyjádření, jakým způsobem je zajištěna transparentnost rozhodování o žádostech o členství, která musí být zajištěna s ohledem na požadavek zákazu diskriminace v rámci procesu vzniku členství v odborových organizacích, který vyplývá z ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) antidiskriminačního zákona. Dále jej požádal o vysvětlení k rozporu v tvrzení ohledně povědomí o sexuální orientaci stěžovatele, který ji explicitně uvedl ve své dřívější písemnosti adresované OS X. Předseda reagoval vysvětlením, že je OS X. postaven na demokratických principech, které jsou ukotveny i ve stanovách, respekt k ustanovením antidiskriminačního zákona "dostatečně zabezpečuje způsob přijímání usnesení k žádosti o přijetí za člena". Žadatel o členství dle něj není povinen uvádět údaje, které by mohly být důvodem k jeho diskriminaci. Upozornil, že "je nutné rozlišovat mezi OS X. a Krajskou radou odborového svazu P., která je samostatnou organizační jednotkou odborového svazu s vlastní právní subjektivitou. Na žádost o prošetření diskriminace pana K. odpovídal OS X. Tudíž je nepochybné, že OS X., resp. pracovníkům, kteří žádost vyřizovali, je sexuální orientace pana K. známá. O přihlášce k individuálnímu členství rozhodoval KROS P., který jak bylo zmíněno v předešlé odpovědi, rozhoduje o přijetí přihlášky, a tudíž i přijetí fyzické osoby za člena samostatně. Z toho vyplývá, že OS X. nezasahuje do procesu přijímání členů organizačními jednotkami odborového svazu a OS X. s organizačními jednotkami odborového svazu neprojednává stížnosti a dotazy jemu adresované, které se jich netýkají. KROS P. se žádostí pana K. nezabýval, a tudíž mu diskriminační důvod vztahující se k osobě pana K. nebyl znám." Za účelem vyjasnění sporných otázek a možného narovnání vztahů proběhlo dne 12. března 2013 jednání, kterého se zúčastnil předseda odborového svazu X. Mgr. F. D., předsedkyně Krajské rady odborového svazu pro P. Mgr. E. D. a právník odborového svazu, dále stěžovatel, pověřená zaměstnankyně Kanceláře veřejného ochránce práv a vedoucí oddělení rovného zacházení Kanceláře veřejného ochránce práv. Jednání zahájila pověřená zaměstnankyně Kanceláře veřejného ochránce práv otevřením otázky, jakým způsobem odborový svaz a odborové organizace zajišťují právo na rovné zacházení při přijímání nových členů a členek. Na úvodní slovo reagoval právník odborového svahu. Uvedl, že sdružování v odborových organizacích je vyjádřením práva na sdružování občanů. Předseda OS X. k tomu dodal, že možnost individuálního členství v oblastní organizační jednotce, resp. krajské organizační jednotce, je stanovena pro případy, v nichž nelze založit základní organizaci, např. pokud se nesejdou tři osoby, které by ji mohly založit. Těžiště členství v odborové organizaci by mělo spočívat v členství v základních organizacích. Individuální členství v krajských organizacích by mělo být výjimečné. Prostor pro možnost nepřijetí zájemců o členství do odborové organizace je ponechán především pro situace, v nichž by jednotlivci chtěli vstoupit do odborové organizace pouze za tím účelem, že by chtěli jít do soudního sporu a využít právního poradenství a možnosti nechat se ve sporu zastoupit odborovou organizací. Takové zájemce se snaží nepřijímat, neboť by to mohlo pro odborovou organizaci představovat nepřiměřené náklady. K samotnému hlasování o přijímání nových členů k individuálnímu členství v krajské organizaci předsedkyně krajské rady uvedla, že do zápisu o hlasování se zanáší pouze výsledek hlasování. Případná diskuse jednotlivých členů a členek, která by jednání předcházela, se do zápisu nezaznamenává. Předseda OS X. dále uvedl, že odborový svaz má v současné době cca 20 individuálních členů, kterými jsou většinou ředitelé a jejich zástupci, kteří se nemohou stát členy základních organizací, z řadových učitelů byla k individuálnímu členství v poslední době přijata pouze jedna osoba, která je v současné době na mateřské dovolené. Jako hlavní podmínka členství se obecně vyžaduje souhlas s programem odborové organizace. Od členů a členek se tak obecně očekává, že budou nápomocni dosahování cílů odborového svazu. Členové by neměli pouze očekávat, že jim z členství v odborech budou plynout pouze výhody. C - Hodnocení věci zástupcem ochránce Diskriminaci mimo jiné i z důvodu sexuální orientace v oblasti členství a činnosti v odborových organizacích včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují, zapovídá ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona[1]. C.1 Svoboda sdružování a právo na rovné zacházení Listina základních práv a svobod v ustanovení čl. 20 zaručuje každému právo svobodně se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Právo na sdružování v odborových organizacích pak vychází z čl. 27 Listiny, který upravuje zvláštní oblast svobody sdružování, kterou je právo na sdružování se s jinými za účelem ochrany svých hospodářských a sociálních zájmů (tzv. koaliční svoboda). Obdobná úprava je obsažena i v článku 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), v němž je zakotvena svoboda sdružovací a shromažďovací. Koaliční svoboda má svou individuální a kolektivní stránku. Individuální koaliční svoboda zaručuje, že nikdo nebude nucen ke vstupu do sdružení a bude moci ze sdružení i vystoupit. Kolektivní koaliční svoboda se vztahuje ke sdružení jako celku a vyjadřuje jejich nezávislost na státu, mimo jiné i v oblasti rozhodování o přijetí svých budoucích členů, či vyloučení členů stávajících. Tímto způsobem následně mohou naplňovat smysl existence odborů, kterým je prosazování společných hospodářských a sociálních zájmů, jak vyvodil i Evropský soud pro lidská práva v jednom ze svých rozhodnutí[2], když konstatoval: "Pokud jsou organizace zakládány osobami zastávajícími stejné hodnoty či ideály za účelem prosazování společných cílů, tak nemožnost rozhodovat o členství by byla v rozporu s tímto účelem, a tím i v rozporu se smyslem sdružovací svobody". Evropský soud pro lidská práva se ve své rozhodovací činnosti vyjádřil i k nárokovatelnosti členství v odborech[3] a konstatoval, že "právo vstoupit do odborů za účelem ochrany zájmů jednotlivce nemůže být vykládáno jako neomezené právo jednotlivce vstoupit do jakýchkoliv odborů bez ohledu na jejich pravidla. Při výkonu svých práv podle článku 11 odst. 1 Úmluvy musí být odborům ponechána svoboda rozhodnout (v souladu se svými vnitřními pravidly) otázky zvažování přijetí nového člena do odborů, či vyloučení stávajícího člena z odborů. Ochrana udělená odborům Úmluvou je v první řadě chrání před zásahy státu". Z výše uvedeného vyplývá značná důležitost kolektivní koaliční svobody pro smysluplnost existence odborů. Z toho důvodu jsou na možnost jejího omezení kladeny zvýšené požadavky. Listina základních práv a svobod v ustanovení čl. 27 odst. 3 uvádí, že "činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých". Obdobně i Úmluva v čl. 11 odst. 2 stanoví, že "na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných". V Listině a Úmluvě jsou tak definovány tři okruhy situací, za nichž je omezení svobody sdružování možné. Jedná se o: [1] ochranu bezpečnosti státu, [2] ochranu veřejného pořádku, [3] ochranu práv a svobod druhých. Ve zkoumaném případě přichází v úvahu situace uvedená pod bodem 3), a to ochrana práva na rovné zacházení v oblasti členství a činnosti v odborových organizacích, jak jej upravuje antidiskriminační zákon, který vychází z úpravy ve směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání[4]. Toto omezení nepředstavuje povinnost odborové organizace přijmout každého žadatele o členství, ale definuje důvody, které nemohou hrát roli při rozhodování. Požadavku antidiskriminačního zákona tak povinný subjekt nemůže vyhovět pouhým zavedením většinového hlasování. Tento postup totiž není zárukou, že jednotliví členové a členky kolektivního orgánu nepodlehnou předsudkům, které jsou základem diskriminace. Protože se tak děje v oblasti, která je definována jako jedna z oblastí, v níž je zakázána diskriminace, není možné rozhodování o přijímání nových členů do odborové organizace chápat výlučně jako výraz svobody sdružování. Naopak je nutné zabezpečit v této oblasti co největší transparentnost rozhodování, která může být zajištěna konkretizováním podmínek přijetí k individuálnímu členství a odůvodňováním rozhodnutí o přijetí či nepřijetí ke členství. Zvýšení transparentnosti rozhodování je žádoucí i z pohledu samotné odborové organizace, neboť přezkum přijímání nových členů a členek do odborové organizace při vzniku podezření na diskriminaci spadá do pravomoci soudů. C.2 Dokazování ve sporu o diskriminaci Ve sporech o diskriminaci se uplatní zvláštní pravidla pro dokazování, tzv. sdílené důkazní břemeno. Přenesení důkazního břemene na žalovanou stranu v diskriminačních sporech je upraveno v ustanovení § 133a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a uplatní se ve sporech o diskriminaci založenou na sexuální orientaci ve věcech pracovních, mezi něž patří i členství a činnosti v odborových organizacích. V návaznosti na toto ustanovení musí žalobce (diskriminovaný) prokázat, že s ním bylo zacházeno neobvykle a byl v dané situaci znevýhodněn. V případě stěžovatele se tak stalo jeho nepřijetím k individuálnímu členství v odborové organizaci, ačkoliv tato individuální členství nabízí, několik individuálních členů a členek eviduje a nikde nestanovuje přesnější kritéria, která je nutné pro vznik členství naplnit. Dále pak musí tvrdit, že znevýhodňující zacházení bylo motivováno diskriminací na základě zakázaného důvodu. Tuto motivaci prokazovat nemusí, ta se v případě důkazu odlišného zacházení předpokládá, je však vyvratitelná, prokáže-li se opak. V daném případě se jedná o důvod sexuální orientace. Stěžovatel pojal podezření, že důvodem jeho nepřijetí za člena je jeho sexuální orientace, neboť tato byla odborové organizaci známa. V souvislosti s řešením svých problémů na tehdejším pracovišti komunikoval i s odborovou organizací a ve stížnosti uvedl i informaci o své sexuální orientaci. Nadto má stěžovatel informace o tom, že se jeho bývalá zaměstnavatelka osobně zná s předsedkyní KROS. Žalovaný (ten, kdo údajně diskriminoval) musí následně prokázat, že je jeho rozhodnutí založeno na takových důvodech, které s ohledem na svůj charakter s vysokou mírou pravděpodobnosti nemohou skrývat diskriminační motiv. Žalovaný může rovné zacházení dokázat např. tím, že hodnověrně doloží individuální důvody, pro které nebyl stěžovatel přijat, které vyloučí, že by v rozhodování hrála roli stěžovatelova sexuální orientace. Pokud jde o námitku, že stížnost vyřizoval předseda OS X., zatímco o přijetí stěžovatele rozhodovalo vedení KROS, je třeba podotknout, že se jedná o vzájemně propojené subjekty, které sídlí na jedné adrese, proto je obtížné spokojit se s jejich vysvětlením, že nemohlo dojít ke spojení informací o sexuální orientaci stěžovatele a problémech, kterým z tohoto důvodu v zaměstnání čelil. Ve zkoumaném případě, dle mého soudu, stěžovatel svá tvrzení opřel o dostatečné důkazy, které by postačovaly k přenesení důkazního břemene na žalovanou odborovou organizaci. Je věcí soudu rozhodnout, zda odborová organizace předloží dostatečné důkazy k rozptýlení pochybností o diskriminaci. C.3 Pasivní legitimace v případě žaloby na diskriminaci Protože v případu figuruje OS X. a KROS, je třeba vyřešit otázku, který z těchto subjektů je odpovědný za případnou diskriminaci při přijímání nových členů, a kdo by tak mohl být žalovanou stranou. V návaznosti na čl. 10 Stanov odborového svazu X. je členství v odborovém svazu individuální a dobrovolné. Vzniká a) okamžikem přijetí přihlášky příslušným odborovým orgánem, b) vznikem základní organizace odborového svazu, c) přechodem základní organizace z jiného odborového svazu. V podrobnostech odkazuje na Organizační řád. Odborový svaz se v návaznosti na ustanovení čl. 14 stanov člení na organizační jednotky, kterými jsou a) základní organizace odborového svazu, b) oblastní organizační jednotky, c) krajské organizační jednotky. Podmínky členství, práva a povinnosti členů dále upravuje Organizační řád. Příslušným odborovým orgánem při podání přihlášky je výbor základní organizace odborového svazu, případně oblastní rada odborového svazu. Individuální členství v OS X. vzniká přijetím přihlášky příslušnou oblastní radou (OROS, ve městě P. KROS) a umožňuje členství těm, kteří z různých důvodů nemohou podat přihlášku v základní organizaci. OROS, resp. KROS P. má právo rozhodnout, zda přihlášku přijme či nepřijme. Stanovy OS X. pak dávají všem členům stejná práva a povinnosti a nerozlišují podle způsobu přijetí přihlášky. KROS jako krajská organizační jednotka je tak dle stanov nadána vlastní právní subjektivitou a ve městě P. rozhoduje o přijetí či nepřijetí přihlášek k individuálnímu členství v OS X., tj. takovému členství, které nevzniká přijetím přihlášky ke členství v základní organizaci. Byť o přijetí, resp. nepřijetí přihlášky stěžovatele rozhodovala KROS P., rozhodovala o vzniku, resp. nevzniku členství k OS X. Proto se domnívám, že v tomto případě jsou v případě sporu pasivně legitimovány oba tyto subjekty. Žalobu je tak možné podat jak na Krajskou radu odborového svazu, tak i na odborový svaz X. D - Závěry Z požadavku na rovné zacházení, který je nutné respektovat i v oblasti členství a činnosti v odborových organizacích, nevyplývá povinnost odborové organizace přijmout za člena každého, kdo o členství požádá. Kritériem pro rozhodnutí o přijetí či nepřijetí ke členství však nemůže být některý z definovaných zakázaných důvodů rozlišování. Protože se jedná o oblast, která je definována jako jedna z oblastí, v níž je zakázána diskriminace, není možné rozhodování o přijímání nových členů do odborové organizace chápat výlučně jako výraz svobody sdružování. Aby mohla odborová organizace uspokojivě vyvrátit pochybnosti o možné diskriminaci, je nutné, aby byl proces přijímání přihlášek ke členství co nejtransparentnější. Přezkum přijímání nových členů a členek do odborové organizace při vzniku podezření na diskriminaci spadá do pravomoci soudů. Ve vzniklých sporech se uplatní sdílení důkazního břemene jako zvláštní pravidlo dokazování v diskriminačních sporech. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem dospěl k přesvědčení, že v případě zahájení řízení by stěžovatel mohl předložit dostatečné důkazy k tomu, aby soud přenesl důkazní břemeno na žalovanou stranu. Ta by následně musela dokázat, že důvody pro nepřijetí přihlášky ke členství byly skutečnosti, které nespočívají v sexuální orientaci stěžovatele. Zprávu o šetření zasílám odborové organizaci i stěžovateli pro informaci a případné další využití. Odborové organizaci doporučuji, aby postupy přijímání nových členů a členek přizpůsobila požadavku na zákaz diskriminace dle antidiskriminačního zákona. JUDr. Stanislav Křeček zástupce veřejného ochránce práv [1] Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon). [2] Rozsudek ESLP ze dne 27. února 2007, Spojené sdružení údržbářů lokomotiv a hasičů proti Spojenému království (stížnost č. 11002/05). [3] Rozsudek ESLP ze dne 3. května 1983, CHEALL proti Spojenému království (stížnost č. 10550/83). [4] Směrnice vymezuje jako jednu z oblastí působnosti v čl. 3 odst. 1. písm. d) "členství a činnost v organizaci zaměstnanců nebo zaměstnavatelů nebo v jakékoli organizaci, jejíž členové vykonávají určité povolání, včetně výhod poskytovaných těmto organizacím".