Text dokumentu

V Brně dne 2. října 2014 Sp. zn.: 1251/2014/VOP/JR Zpráva o šetření ve věci výkonu veřejného opatrovnictví města X. nad paní J. B. Dne 3. března 2014 se na mě obrátila paní J. B. ve věci výkonu veřejného opatrovnictví městem X. nad svou osobou. Ve svém podnětu si stěžovala zejména na to, že ji opatrovnice omezují v osobním životě, vyhrožují jí odejmutím bytu a nutí jejího přítele, aby se podílel na platbě za bydlení. Paní B. uvedla, že často mívají s přítelem hlad, a peníze, které dostává, jí nestačí na živobytí. A - Předmět šetření Cílem mého šetření bylo prověřit, zda nedochází k špatnému výkonu veřejného opatrovnictví - zejména v oblastech nakládání s finančními prostředky opatrované, řešením její bytové situace, komunikace s opatrovanou a jejím přítelem. Vzhledem k poměrně nejasnému znění podnětu byla opatrovaná vyzvána, aby svůj podnět doplnila nebo konkretizovala namítaná pochybení. Paní B. však na výzvu nereagovala. V rámci šetření jsem proto písemně vyzvala veřejného opatrovníka (město X.), aby se vyjádřil k situaci opatrované. Požádala jsem o zaslání rozsudku omezujícího svéprávnost opatrované a sdělení, v jaké bytové, finanční a celkové sociální situaci se momentálně opatrovaná nachází a jak vypadá výkon opatrovnictví (zejména jak opatrovník hospodaří s příjmy opatrované, jak řeší její bytovou situaci, jak hodnotí vztah opatrované a jejího přítele). B - Skutková zjištění Veřejný opatrovník k věci uvedl následující skutečnosti. Usnesením Okresního soudu v X. čj. Nc1815/2010-104, které nabylo právní moci dne 11. října 2011, bylo město X. ustanoveno opatrovníkem paní J. B. Paní B. byla omezena ve svéprávnosti v rozsahu nakládání s finančními prostředky přesahujícími 1.000,- Kč. B.1 Finanční situace opatrované V době ustanovení opatrovníkem byla paní B. výrazně zadlužená, tři měsíce byla bez finančních prostředků (byl jí exekvován důchod, který byl navíc posílán na zablokovaný účet). Byt opatrované byl z důvodu dluhů odpojený od plynu i elektřiny. V průběhu roku 2012 a 2013 opatrovník zjistil rozsáhlé dluhy u dalších subjektů. Veřejnému opatrovníkovi se podařilo stabilizovat finanční situaci opatrované, po úhradě dluhu byla obnovena dodávka plynu, požádal o poukazování důchodu na účet opatrovníka, požádal dočasně o přiznání dávek hmotné nouze a vyřídil peněžní dar od oblastní charity. Vymáhání části dluhů bylo na základě činnosti opatrovníka (podání odporu proti platebním rozkazům a návrhy na dopracování znaleckých posudků) zastaveno. Některé dluhy opatrovník již zaplatil a u části dluhů se čeká na vyjádření věřitele, případně rozsudek soudu. V dubnu 2013 opatrovník požádal zpětně o přiznání starobního důchodu. Žádost byla kladně vyřízena, došlo k přepočtu invalidního důchodu na starobní a opatrované byla doplacena částka téměř 40.000,- Kč. V současnosti paní B. pobírá starobní důchod ve výši 11.806,- Kč měsíčně. Z něho je hrazen nájem ve výši 3.996,- Kč, záloha na plyn (526,- Kč jednou za tři měsíce), kolem 500,- Kč měsíčně za doplatky na léky. Paní B. dostává týdně 700,- Kč na osobní spotřebu. Momentálně má paní B. na účtu částku 68.658,- Kč. Z této částky plánuje opatrovník uhradit závazek u společnosti A., s. r. o., který je ve fázi před vydáním rozsudku soudu. Opatrovník tvrdí, že bylo s paní B. opakovaně domluveno, že po úhradě dlužných pohledávek bude kapesné navýšeno. B.2 Bytová situace opatrované Paní B. bydlí (od doby před ustanovením veřejného opatrovníka) v obecním bytě 1+1 na adrese yyy. Byt zahrnuje jeden obývací pokoj, kuchyň a sociální zařízení. Praní je možné v domě, kde je k dispozici společná prádelna. V listopadu 2011 opatrovník provedl sociální šetření v bytě opatrované, kdy bylo zjištěno, že byt je odpojen od plynu a elektřiny. Po úhradě dluhu byl plyn znovu napojen. Soudní jednání ohledně dluhu za elektřinu trvalo dlouhou dobu, po kterou se nemohlo vyřídit připojení elektrické energie na paní B. Proto se jako nový odběratel přihlásil pan J. S., který se k paní B. nastěhoval do bytu. V květnu 2013 byla paní B. hospitalizována v Psychiatrické nemocnici v X., kde bylo zjištěno, že je zavšivena. Šetřením v domácnosti opatrované bylo zjištěno, že pan S. nechává v bytě přespávat neznámé osoby. Nájem bytu ve výši 3.996,- Kč je hrazen celý z prostředků paní B., navzdory tomu, že s ní dlouhodobě (již asi dva roky) bydlí její přítel pan S. Opatrovník proto s paní B. probíral (ve dnech 17. 12. 2013 a 10. 1. 2014), že polovinu nájmu má platit i pan S. Následně opatrovník v průběhu ledna až března 2014 hradil pouze polovinu nájmu. Pan S. však druhou polovinu nájmu neuhradil, proto opatrovník uhradil i doplatek nájmu (a nedoplatky na službách) z prostředků paní B., aby nedošlo k jejímu vystěhování z bytu. Po opětovné hospitalizaci paní B., když při návštěvě opatrovníka paní B. mluvila ohledně potíží v soužití s panem S., jí opatrovník navrhl možnost podání žádostí do pobytového zařízení sociálních služeb. V říjnu 2013 opatrovník se souhlasem paní B. podal žádosti do zařízení C., D. a E. B.3 Vztah opatrované s panem S. Paní B. žije již víc než dva roky v domácnosti společně s panem S., se kterým se seznámila v psychiatrické nemocnici. Opatrovník vnímá vztah opatrované a pana S. jako velmi komplikovaný, od jeho nastěhování do bytu se paní B. zhoršil zdravotní stav, je častěji hospitalizovaná. Dále se zmiňuje, že paní B. je velice ovlivnitelná a souhlasí se vším, co pan S. řekne, a slepě mu důvěřuje. Opatrovník vyjadřuje podezření, že pan S. paní B. finančně využívá. Navzdory tomu, že s paní B. bydlí, neplatí ani polovinu nájmu (tak jak se to s ním snažil opatrovník domluvit), ani doplatky za služby (které paní B. vznikly na bytě, navzdory tomu, že byla značnou část roku hospitalizovaná a byt obýval hlavně pan S.). V době, kdy spolu začínali žít, pan S. pobíral pouze příspěvek na živobytí ve výši 3.410,- Kč a opatrovník má podezření, že ho paní B. finančně podporovala ze svého kapesného. Pan S. se snažil komunikovat s opatrovníkem paní B. ohledně její finanční situace. Chtěl vědět rozsah jejího zadlužení a stěžoval si, že jí opatrovník nevyplácí ani životní minimum. Opatrovník mu sdělil, že finanční situaci paní B. bude konzultovat pouze s ní. V listopadu 2013 podala paní B. návrh na změnu opatrovníka s tím, že navrhla, aby se opatrovníkem stal pan S. Návrh však soud shledal nedůvodným a řízení o odvolání opatrovníka ani nezahájil. C - Hodnocení věci ochránkyní S přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dochází ke změně konceptu rozhodování u osob s duševním onemocněním. Původní pojetí náhradního rozhodování, kdy opatrovník rozhodoval zcela sám a namísto opatrovaného, nahradil koncept podporovaného rozhodování. Současné pojetí spolurozhodování vychází z předpokladu, že se každý může rozhodovat, byť k tomu potřebuje větší či menší podporu. Podle § 466 občanského zákoníku stále zůstává povinností opatrovníka starat se o naplnění opatrovancových práv a chránění jeho zájmů. Zároveň však v § 467 zákon stanoví, že opatrovník dbá názorů opatrovance a dbá, aby způsob života odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním. Ve výkonu opatrovnictví je často velmi obtížné najít rovnováhu právě mezi chráněním zájmů opatrovaného (ať už finančních, nebo šířeji chápaných obecných zájmů, které opatrovník vnímá v životní situaci opatrovaného) a přáním opatrovaného (které opatrovník shledává jako příčící se zájmům opatrovaného). V této oblasti vnímám i problém, vůči kterému podnět směřuje - opatrovaná chce dostávat víc peněz, aby mohla hradit své potřeby (a rovněž potřeby svého přítele J. S.). Zároveň chce, aby se z jejích prostředků hradil nájem (když její přítel nemá prostředky a nemůže/nechce se spolupodílet na platbě). Je diskutabilní, nakolik se jedná o přání opatrované (a nakolik je ovlivněná panem S.) a jestli dokáže pochopit zájmy na splacení svých dlužných pohledávek. Opatrovník naproti tomu akcentuje finanční zájmy opatrované (aby nebyla finančně zneužívaná a nehradila vše za svého přítele a zároveň aby měla dostatek finančních prostředků na úhradu svých dlužných pohledávek). Řešením tohoto dilematu se budu dál zabývat v konkrétních namítaných oblastech - vyplácení nízkého kapesného, tlak na splácení části nájmu panem S. a v krátkosti se vyjádřím i k podávání žádostí o pobytovou sociální službu. Na úvod svého hodnocení bych ještě chtěla ocenit práci opatrovníka ve vztahu k řešení dluhové situace opatrované (jeho komunikaci s věřiteli, soudy a exekutory), i když tato oblast nebyla hlavní oblastí mého šetření. C.1 Vyplácení nízkého kapesného Konstatuji, že nikde není stanoveno, kolik peněz má opatrovník vyplácet opatrovanému na pokrytí potřeb a jako kapesné. Výše kapesného se posuzuje individuálně podle výše příjmů a závazků opatrovaného a určení peněz obecně podléhá uvedenému dilematu mezi zájmem a přáním opatrovaného. Obecně má opatrovník postupovat tak, aby z příjmu opatrované nejdřív pokryl výdaje spojené s jejími základními potřebami - náklady na bydlení a návazné služby (teplo, voda, elektřina), náklady na jídlo a další základní potřeby (léky, hygienické potřeby, oblečení apod.) a následně povinné platby (poplatky za komunální odpad, daně apod.). Mimo tyto platby je v případě zadlužení důležité věnovat část příjmu na splácení závazků a dále na tvorbu určité finanční rezervy. Považuji za projev řádného hospodaření, že se opatrovník snaží řešit dluhové zatížení opatrované a tvoří rezervu pro plánované výdaje. Zásadní otázkou, která je i předmětem podnětu paní B., je však poměr částek přiřazených k jednotlivým účelům. Konstatuji, že tento poměr by měl být vždy odvislý od individuální situace člověka (výše jeho příjmu, závazků, potřeb a přání). V případě, že má opatrovaná dluhy (zvláště v situaci, kde je lze výhledově splatit, a zabránit tak nárůstu úroků a nákladů spojených s vymáháním), je z dlouhodobého hlediska pro opatrovanou výhodné přiměřeně snížit kapesné (ovšem tak, aby nebyly ohrožené její primární potřeby) a spořit pro úhradu dluhu. Není stanovena povinná výše kapesného, například v závislosti od výše částky životního minima. Životní minimum představuje společensky uznanou minimální výši peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Tyto potřeby se mohou zajišťovat i cílenými platbami (např. za léky, zdravotní pomůcky, oblečení), nejen "kapesným", tedy penězi, které má osoba v přímé dispozici. Pro opatrovníka může být částka životního minima orientační, ale o nakládání s příjmem opatrované má rozhodovat individuálně podle její situace (a společně s ní). Částka 700,- Kč týdně na kapesné k volné dispozici paní B. (za kterou by měla hradit jídlo a běžné potřeby) je relativně nízká vzhledem k měsíčnímu příjmu opatrované (ve výši 11.806,- Kč). Podotýkám však, že stále převyšuje částku existenčního minima (které je momentálně ve výši 2.200,- Kč za měsíc) a v některých měsících s ohledem na přímé platby, např. za léky nebo ošacení, převyšuje i částku životního minima. Vzhledem k dluhovému zatížení opatrované a očekávané platbě dlužných pohledávek považuji výši kapesného dočasně za odůvodněnou. V případě, že by totiž nebyly včas tyto pohledávky splacené, hrozilo by jejich navýšení, čímž by se ještě zhoršila finanční situace opatrované. Po splacení dlužných pohledávek nebo naspoření dostatečné finanční rezervy však bude důvodné kapesné navýšit. Na tomto místě zároveň apeluji na opatrovníka, aby se v souladu s principy podporovaného rozhodování snažil víc s opatrovanou komunikovat ohledně její finanční situace, vysvětloval jí nejasnosti a podporoval její schopnost finančně se rozhodovat. To, že opatrovník chce chránit zájmy paní B. a samostatně neinformuje pana S. o její finanční situaci, vnímám jako přiměřené. Pokud však paní B. výslovně projeví zájem, aby pan S. byl na společné schůzce s opatrovníkem a aby společně řešili finanční záležitosti, opatrovník by měl přání paní B. respektovat a společně probrat i informace o finanční situaci opatrované. Musí se však jednat o svobodné přání paní B., které vysloví sama. C.2 Tlak na spoluúčast partnera na úhradě nájmu Chápu snahu opatrovníka chránit finanční zájmy paní B., kdy po panu S. žádal hrazení poloviny nájmu a doplatků na službách. Je spravedlivé, aby se spolubydlící partneři podíleli na úhradě nájmu a služeb. Zároveň však chci zdůraznit, že opatrovník se má řídit (byť zvláštními) představami, jak chce opatrovaná žít a nakládat se svými finančními prostředky. Pokud chce opatrovaná žít se svým partnerem a ten nemůže/nechce přispívat na úhrady nájmu a opatrovaná chce za něj tyto platby hradit (a vyživovat ho), je to její specifické přání, které by měl opatrovník respektovat, nelze-li tomu rozumně odporovat (v návaznosti na § 467 odst. 2 občanského zákoníku). Opatrovník se může (a měl by) snažit vysvětlit situaci opatrované (i jejímu partnerovi) a působit na ně v tom smyslu, aby byly finanční toky v jejich vztahu co nejvíc vyvážené. Přitom by však měl opatrovník použít pouze pravdivé a relevantní argumenty. Je nepřijatelné vyhrožovat odejmutím bytu, když nebude partner platit polovinu nájmu (za situace, kdy má opatrovaná prostředky na zaplacení nájmu a následně ho i fakticky zaplatí). Pokud opatrovník opatrovanou nepřesvědčí a ta chce nadále finančně podporovat partnera (a má na to finanční prostředky), opatrovník by měl tuto situaci a rozhodnutí opatrované akceptovat. Ostatně - nejedná se o situaci v běžném životě ojedinělou. Není důvod vztahovat na osoby pod opatrovnictvím přísnější kritéria na "rozumnost" jejich přání a způsobu života, než jaké jsou respektovány u ostatních. V případě uspořádání domácnosti se opatrovník pohybuje na půdě práva paní J. B. na soukromý a rodinný život a musí se vyvarovat nepřiměřeného a nezákonného zásahu. V případě podezření ze zneužívání je namístě, aby opatrovník situaci sledoval a soustředil se na zájmy opatrované. Je důležité s opatrovanou individuálně komunikovat a kontrolovat situaci, vývoj vztahu s druhem a její přání. Osoby s duševním onemocněním potřebují větší míru ochrany, ale zároveň ne nepřiměřeně velkou, která by je mohla nedůvodně omezovat a jít proti jejich vůli. C.3 Podání žádostí o umístění do pobytové sociální služby Záměr chránit paní B. vnímám i za snahou opatrovníka umístit ji do pobytového zařízení sociálních služeb. I když samotný tento fakt nebyl předmětem podnětu paní B., ráda bych se u tohoto bodu zastavila. Dlouhodobě se ve svých zprávách vyjadřuji, že umístění do pobytové sociální služby je až krajním řešením, ke kterému je vhodné přistoupit, až když člověk není schopen žít s menším omezením a jinou pomocí a podporou v přirozeném prostředí. Chápu, že opatrovník vnímal určité zhoršení situace opatrované (časté hospitalizace, potenciální potíže ve vztahu s jejím partnerem). Vyšší bezpečí a kvalita péče v zařízení nemusejí však být nutně v nejlepším zájmu opatrované. Pobytové zařízení, navíc pokud je definované zvláštním režimem, představuje prostředí direktivní, kde je méně příležitostí pro rozvinutí celé škály osobnosti člověka, zvláště v rovině sociální. I lidé s duševním onemocněním mají právo na přiměřené riziko, a pokud jsou schopni žít s potřebnou dopomocí a podporou v přirozeném prostředí, vnímám jako důležitou povinnost opatrovníka (i s ohledem na závazky České republiky v souvislosti s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením[1]) je v tom podporovat. Podání žádostí o poskytnutí sociálních služeb nehodnotím jako pochybení opatrovníka - za současné situace, kdy žádosti nebývají uspokojovány bez prodlení. Chci však upozornit, že pokud opatrovník považuje za problémové, aby opatrovaná žila dosavadním způsobem života, měl by se snažit o zabezpečení jiné, méně omezující podpory (nebo společně s opatrovanou zvolit jiná opatření) v přirozeném prostředí opatrované. Důrazně apeluji na opatrovníka, aby na paní B. nevytvářel nátlak ve směru nástupu do zařízení. Na straně veřejného opatrovníka očekávám v případě svěření opatrovaného do péče pobytového zařízení sociálních služeb jasné důkazy o tom, že mírnější opatření nebyla úspěšná nebo nemohla být využita. D - Závěry Je evidentní, že se jedná o komplikovanou situaci a opatrovníkovi se těžce komunikuje jak s paní B., tak zejména s panem S. Konstatuji, že opatrovník ve výsledku platí celý nájem za opatrovanou a pana S. a snaží se co nejefektivněji řešit finanční situaci paní B. Proto v této věci neshledávám pochybení v postupu veřejného opatrovníka při nakládání s finančními prostředky opatrované a řešení její bytové situace. Své šetření uzavírám dle ustanovení § 17 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Apeluji však na veřejného opatrovníka, aby se snažil víc respektovat přání opatrované a pomáhal při rozvoji jejích rozhodovacích kompetencí. Namítané omezování osobního života a psychické deptání nemohu prošetřit s ohledem na nedostatek informací. Proto pouze vyzývám opatrovníka, aby neustával ve snaze co nejvlídněji působit na paní B. i jejího partnera a pečlivě sledoval, jak se situace vyvíjí. Dále důrazně doporučuji, aby se opatrovník zdržel mocenského postupu ve vztahu k paní B., jaký jsem zaznamenala při pokusu donutit pana S. podílet se na nákladech domácnosti. Zjištěný postup z počátku roku 2014 již hraničil se zásahem do jejího soukromého a rodinného života, ačkoli u jejího přání vydržovat pana S. nevidím důvod, pro který bychom měli toto přání považovat za rozumně nepřijatelné. Zprávu o šetření zasílám rovněž paní B. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 10/2010 Sb. m. s., zejména článek 19, který stanoví, že stát uznává právo všech osob se zdravotním postižením žít v rámci společenství a zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly možnost si zvolit místo pobytu, kde a s kým budou žít a nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí.