Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 26. ledna 2015 Sp. zn.: 5985/2014/VOP/AV Zpráva o šetření ve věci dávek pomoci v hmotné nouzi pana A. Č. Obdržela jsem podnět pana A. Č., narozeného dne XY, trvale bytem XXX (dále také "stěžovatel"). Vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také "MPSV") ze dne 12. 9. 2014, kterým ministerstvo potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále také "úřad práce"), o nepřiznání mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví. Stěžovatel žádal o mimořádnou okamžitou pomoc ve výši 2.300,- Kč na úhradu léku Brilique, který musí užívat až do dubna 2015. Lékař mu nemůže předepsat lék bez doplatku. Dále stěžovatel vyjádřil výhrady k rozhodnutí MPSV ze dne 11. 9. 2014, kterým ministerstvo zrušilo rozhodnutí úřadu práce o snížení příspěvku na živobytí od 1. 6. 2014 z částky 3.855,- Kč na částku 3.305,- Kč a řízení zastavilo. Stěžovatel nesouhlasí ani s výší příspěvku na živobytí 3.855,- Kč, domnívá se, že by měl mít nárok na částku 4.460,- Kč (částka živobytí 3.410,- Kč + 1.050,- Kč náklady na dietní stravování). Ministerstvo práce a sociálních věcí potvrdilo postup úřadu práce, neboť stěžovatel má nemovitý majetek, a nevyužívá jej ke zvýšení příjmů. A - Předmět šetření Po seznámení s obsahem podnětu jsem zahájila v souladu s § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, šetření postupu úřadu práce a MPSV při rozhodování o mimořádné okamžité pomoci a o příspěvku na živobytí. V souladu s § 15 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o veřejném ochránci práv jsem požádala úřad práce o poskytnutí vyjádření a kopie spisové dokumentace. B - Skutková zjištění Z vyjádření úřadu práce vyplynuly tyto skutečnosti. Úřad práce se zajímal o skutečnost, proč není možné, aby stěžovatel užíval lék hrazený plně ze zdravotního pojištění, a z jakého důvodu nebyla využita možnost zvýšené úhrady léku zdravotní pojišťovnou. Kontaktní pracoviště úřadu práce oslovilo doc. MUDr. P. T., ošetřujícího lékaře klienta, se žádostí o součinnost. Z vyjádření lékaře vyplynulo, že alternativa terapie klienta není možná, pouze lék Brilique je možné nahradit lékem Efient, klient může žádat u pojišťovny zvýšenou úhradu léku Efient. Následně kontaktní pracoviště oslovilo lékárny ve správním obvodu YZ a zjistilo, že doplatek na lék Efient při uplatnění zvýšené úhrady činí 100,- Kč (v základní úhradě stojí lék Efient 10 mg zhruba 1.450,- Kč). Lék má sice omezené množství výroby, ale není nedostupný. Úřad práce stanovil částku živobytí ve výši 3.855,- Kč. Stěžovatel dne 19. 5. 2014 do formuláře o celkových sociálních a majetkových poměrech uvedl, že vlastní automobil a zahradu, což doložil technickým průkazem motorového vozidla a usnesením Obvodního soudu pro YZ o dědictví pozemku a objektu k bydlení v YYY. Vzhledem k tomu, že klient vlastní majetek, který neuplatňuje ke zvýšení příjmu, klesá částka živobytí pro jednotlivce 3.410,- Kč o polovinu rozdílu mezi životním minimem a existenčním minimem, tj. o 605,- Kč, na částku 2.805,- Kč, úřad práce navýšil částku živobytí dále o náklady na dietní stravování, tj. 1.050,- Kč, celkem částka živobytí činí 3.855,- Kč. Klient může zahradu prodat či pronajmout, dále může prodejem auta či jeho součástek zvýšit svůj příjem. V doplnění vyjádření úřad práce uvedl, že bylo možné spravedlivě žádat, aby stěžovatel využil majetek (rekreační domek se zahradou) ke zvýšení příjmu, jelikož je jediným vlastníkem nemovitosti a na nemovitosti není uvaleno věcné břemeno ani není jinak zatížena. V případě využití osobního automobilu úřad práce dospěl k závěru, že se jedná o možný příjem, ten by však pokryl pouze krátkou dobu, proto nebylo v rozhodování k tomuto majetku přihlíženo. Ze spisové dokumentace vyplynulo, že stěžovatel podal žádost o mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví dne 28. 5. 2014, v žádosti uvedl, že nemá peníze na uhrazení léku ve výši 2.300,- Kč, který musí užívat. Úřad práce vyzval stěžovatele dopisem ze dne 16. 6. 2014 k doložení potvrzení o nutnosti užívat lék Brilique a o jeho nenahraditelnosti jiným lékem, na který je nižší doplatek nebo je zcela hrazen ze zdravotního pojištění. Stěžovatel předložil potvrzení ošetřujícího lékaře ze dne 5. 8. 2014 o tom, že lék Brilique je možné nahradit lékem Efient. Úřad práce vyzval dopisem ze dne 11. 8. 2014 fakultní nemocnici k poskytnutí sdělení, z jakého důvodu není možné, aby stěžovatel užíval léky hrazené ze zdravotního pojištění, z jakého důvodu nebyla využita možnost zvýšené úhrady léku zdravotní pojišťovnou, jaké dávkování léku Efient by bylo nutné. Ošetřující lékař ve svém vyjádření ze dne 13. 8. 2014 uvedl, že pacient může užívat lék Efient 10 mg 1 tabletu denně, může žádat u pojišťovny o zvýšenou úhradu léku Efient. Vedoucí referátu hmotné nouze následně ověřila dostupnost léku Efient v lékárnách, o čemž je záznam ve spisové dokumentaci. Úřad práce vydal rozhodnutí o nepřiznání mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví (rozhodnutí ze dne 10. 7. 2014, č. j. 37337/2014/AAC). Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo odvolání stěžovatele a potvrdilo rozhodnutí úřadu práce (rozhodnutí o odvolání ze dne 12. 9. 2014, č. j. MPSV-UM/14898/14/4S-HMP), neboť stěžovatel pobírá příspěvek na živobytí, tudíž mu nemohl vzniknout nárok na mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví. Odvolací orgán uvedl, že náklady na zdravotní péči nelze hradit z prostředků určených na zajištění základních životních potřeb osob v hmotné nouzi. Pacient se může obrátit na zdravotní pojišťovnu, aby uhradila výjimečně zdravotní služby jinak nehrazené. Stěžovatel požádal o příspěvek na živobytí dne 19. 5. 2014. V prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech uvedl, že vlastní zahradu o výměře 100 m2 a motorové vozidlo. Při ústním jednání dne 19. 5. 2014 stěžovatel popsal svoji životní situaci. Uvedl, že naposledy pracoval do konce roku 2011. V evidenci uchazečů o zaměstnání byl do 20. 10. 2013, následně byl vyřazen z důvodu nedostavení se ve stanoveném termínu. Od dubna 2012 do února 2013 pobíral podporu v nezaměstnanosti. Po zbytek doby žil z úspor, které mu došly mezi říjnem a listopadem 2013. Poté navštěvoval střediska sociální pomoci. Bydlí v družstevním bytě, hradí nájemné a služby ve výši 1.682,- Kč, poplatek za elektrickou energii ve výši 300,- Kč a poplatek za plynovou energii ve výši 1.060,- Kč. O příspěvek na bydlení si požádá. Stěžovatel doložil také zprávu ošetřujícího lékaře, že je ve stavu odpovídajícím pracovní neschopnosti od 14. 4. 2014, a potvrzení o nutnosti dietního stravování (nízkocholesterolová dieta). Z usnesení Obvodního soudu YZ o dědictví plyne, že stěžovatel nabyl rekreační domeček se zahradou v YYY v hodnotě 14.592,- Kč, hotovost na vkladní knížce ve výši 12.113,- Kč (dědictví bylo dále sníženo o náklady spojené s pohřbem ve výši 2.990,50 Kč). Z technického průkazu motorového vozidla je zřejmé, že stěžovatel vlastní osobní automobil Škoda Felicia z roku 1996. Úřad práce přiznal stěžovateli příspěvek na živobytí ve výši 3.855,- Kč měsíčně od května 2014 (oznámení ze dne 11. 6. 2014, č. j. 31497/2014/AAC). Výše dávky není v oznámení odůvodněna. Do protokolu o jednání ze dne 18. 6. 2014 stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s výší vyplaceného příspěvku na živobytí, jelikož životní minimum jednotlivce činí 3.410,- Kč a výše diety 1.050,- Kč, celková částka by měla být 4.460,- Kč, tedy ne částka, která mu byla vyplacena jako první příspěvek na živobytí. Následně úřad práce vydal rozhodnutí o snížení příspěvku na živobytí z částky 3.855,- Kč na částku 3.305,- Kč od 1. 6. 2014 (rozhodnutí ze dne 10. 7. 2014, č. j. 37410/2014/AAC), neboť stěžovatel obdržel v měsíci květnu 2014 dar od banky ve výši 550,- Kč. Úřad práce vyhodnotil, že se jedná o příjem, a proto příspěvek na živobytí snížil. Stěžovatel podal proti rozhodnutí úřadu práce odvolání, v němž vyjádřil rovněž nesouhlas se snížením příspěvku na živobytí z důvodu vlastnictví zahrádky (odvolání ze dne 23. 7. 2014). Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí úřadu práce zrušilo a řízení zastavilo (rozhodnutí o odvolání ze dne 11. 9. 2014, č. j. MPSV-UM/16374/14/4S-HMP). Odvolací správní orgán dospěl k závěru, že se jednalo o ojedinělý vklad, a tudíž jej nelze hodnotit jako příjem ani jako majetek, který by stěžovatel mohl využít ke zvýšení příjmu. Odvolací správní orgán nepřisvědčil námitce týkající se snížení příspěvku na živobytí z důvodu vlastnictví zahrádky. Ze spisové dokumentace je dále zřejmé, že stěžovatel je od července 2014 příjemcem starobního důchodu (důchod ve výši 7.870,- Kč), na základě čehož úřad práce odňal příspěvek na živobytí. C - Hodnocení věci ochránkyní C.1 K postupu správních orgánů v řízení o mimořádné okamžité pomoci Zákon o pomoci v hmotné nouzi[1] obecně nevylučuje poskytnutí mimořádné okamžité pomoci na úhradu doplatku na léky. Toto stanovisko zastávám dlouhodobě, přestože MPSV se s tímto názorem neztotožňuje a poskytnutí mimořádné okamžité pomoci na úhradu doplatku léku odmítá. Domnívám se, že v případech, kdy nelze zdravotní péči hradit z prostředků veřejného zdravotního pojištění, by měla nastoupit pomoc v hmotné nouzi jako poslední záchranný systém. Výdaje sloužící k navrácení zdraví, kompenzaci onemocnění či alespoň ke zmírnění jeho projevů a následků lze dozajista považovat za výdaje nezbytné k zajištění základních životních podmínek. Prostá existence systému úhrad ve zdravotnictví v žádném případě nevylučuje pomoc v hmotné nouzi. Pokud by stát rezignoval na pomoc v hmotné nouzi osobám, které jsou v důsledku vysokých výdajů na nezbytnou zdravotní péči ohroženy sociálním vyloučením, selhal by v naplňování své povinnosti stanovené čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.[2] V praxi dochází k případům, kdy bezdoplatkový lék v příslušné indikační skupině není pro konkrétního pacienta vhodný (obvykle pro jeho vedlejší účinky či z důvodu vzájemných interakcí s ostatními léky, které pacient užívá). Pacient tedy musí zakoupit lék pouze částečně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Pokud je lék nákladný a spoluúčast pacienta vysoká jako v daném případě,[3] může se stát, že osoba v hmotné nouzi, jejímž jediným příjmem je příspěvek na živobytí, nebude mít na úhradu léku finanční prostředky, což povede k ohrožení jejího zdraví. Ministerstvo práce a sociálních věcí argumentuje, že pokud lékař nemůže předepsat lék bez doplatku, může pacient požádat pojišťovnu o úhradu zdravotních služeb jinak nehrazených, neboť v souladu s § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění[4] hradí příslušná zdravotní pojišťovna ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Zdravotní pojišťovna ovšem hradí pouze zdravotní služby, které jinak nejsou hrazeny vůbec, nikoliv zdravotní služby částečně ze zdravotního pojištění hrazené. Ustanovení § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění tak nelze vůbec na případy, kdy osoba hradí vysoké doplatky na léky, aplikovat, protože doplatek na lék znamená, že předmětný lék je částečně hrazen z veřejného zdravotního pojištění a částečně financován formou spoluúčasti pacienta. Na druhou stranu je však třeba zmínit judikaturu Nejvyššího správního soudu, jenž konstatoval, že mimořádnou okamžitou pomocí k úhradě nezbytného jednorázového výdaje nelze řešit dlouhodobý nedostatek finančních prostředků na zajištění placení doplatků na léky.[5] Na základě výše uvedených úvah se domnívám, že poskytnutí mimořádné okamžité pomoci na doplatek na lék nebylo v daném případě a priori vyloučeno, pokud se jednalo nikoli o dlouhodobý nedostatek finančních prostředků na zajištění placení doplatků na léky. Úřad práce nemohl stěžovateli přiznat mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví, neboť stěžovatel splnil podmínky pro poskytnutí opakovaných dávek pomoci v hmotné nouzi.[6] Úřad práce ovšem mohl a měl vyhodnotit žádost stěžovatele o mimořádnou okamžitou pomoc podle obsahu a zabývat se tím, zda stěžovatel nesplňuje podmínky pro přiznání mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje nebo na úhradu nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby, jelikož mimořádná okamžitá pomoc je v souladu s § 4 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi jedna dávka, kterou může orgán pomoci v hmotné nouzi poskytnout v různých zákonem předpokládaných situacích.[7] V daném případě se ovšem ukázalo, že stěžovatel měl možnost využít jiný lék s nižším doplatkem (zhruba 100,- Kč) a také ji využil. Přestože mám za to, že zákon o pomoci v hmotné nouzi nevylučuje poskytnout mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu doplatku na lék, souhlasím s tím, že zdravotní péče je a měla by být v České republice primárně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Smyslem pomoci v hmotné nouzi je vytvořit subsidiární záchrannou sociální síť, tedy zajistit základní životní podmínky v případech, kdy člověk nemůže získat pomoc z jiného systému či pomoc rodiny. Úřad práce tak nepochybil, pokud vyzval stěžovatele, aby mu předložil zprávu ošetřujícího lékaře, z níž by vyplývalo, jaké léky užívá a zda jsou jedinou možnou variantou léčby, a pokud na základě těchto informací rozhodl o nepřiznání dávky. V rámci šetření jsem zjistila, že úřad práce se blíže zabýval také tím, zda je alternativní lék s nižším doplatkem, který může stěžovatel podle vyjádření lékaře využít, fakticky v lékárnách dostupný. Z těchto důvodů mám za to, že správní orgány v řízení týkajícím se žádosti stěžovatele o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu doplatku na lék nepochybily. C.2 K postupu správních orgánů v řízení o příspěvku na živobytí K postupu úřadu práce při určování výše příspěvku na živobytí uvádím následující. Orgán pomoci v hmotné nouzi je podle zákona o pomoci v hmotné nouzi povinen posuzovat, zda má žadatel o příspěvek na živobytí, jakož i jeho příjemce možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním, tj. mimo jiné prodejem nebo jiným využitím majetku.[8] Jestliže žadatel o příspěvek na živobytí či jeho příjemce majetek má, ale nevyužívá jej ke zvýšení příjmu, nemá nárok na zvýšení částky živobytí o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem.[9] Pokud příjemce příspěvku na živobytí nevyužije majetek do uplynutí tří měsíců, za které pobírá dávku, má se za to, že není osobou v hmotné nouzi, a úřad práce by měl příspěvek na živobytí odejmout[10] (v odůvodněných případech může příspěvek na živobytí nadále poskytovat[11]). Jak jsem naznačila výše, systém pomoci v hmotné nouzi je vystavěn na principu subsidiarity, tj. primárně by člověk měl mít vlastní odpovědnost za zajištění svých základních životních potřeb. Nemůže-li si zajistit základní životní potřeby i s využitím svého majetku, měla by pomoci rodina a až následně stát. Jestliže orgán pomoci v hmotné nouzi zkoumá možnost využití majetku ke zvýšení příjmu, měl by ovšem vždy přihlédnout ke všem individuálním okolnostem daného případu, nikoli snižovat výši finanční pomoci bez dalšího, pokud má žadatel o příspěvek na živobytí nějaký majetek. Mám za to, že orgán pomoci v hmotné nouzi se individuálními okolnostmi daného případu příliš nezabýval. Jako zásadní nedostatek vnímám to, že při četných osobních jednáních zaměstnankyně úřadu práce neupozornila stěžovatele na nutnost využít majetek ke zvýšení příjmu a na následky nevyužití majetku prodejem či pronájmem.[12] V sociální oblasti platí obecná poučovací povinnost vyplývající ze správního řádu.[13] Poučovací povinnost je odrazem ústavně zaručeného práva na právní pomoc obsaženého v čl. 37 odst. 2 Listiny, který říká, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.[14] Poučovací povinnost je též projevem zásady, že veřejná správa je službou veřejnosti.[15] Obecná poučovací povinnost je ovšem v sociální oblasti doplněna také o povinnost poskytnout informace o hmotném právu.[16] Širší poučovací povinnost o hmotném právu v sociálním zabezpečení, tj. o podmínkách pro poskytnutí sociálních dávek, zdůrazňuje ve své ustálené judikatuře Nejvyšší správní soud.[17] Úřad práce měl vyzvat stěžovatele, aby majetek využil ke zvýšení svého příjmu prodejem nebo pronájmem a tuto skutečnost úřadu práce doložil. Orgán pomoci v hmotné nouzi měl stěžovateli rovněž poskytnout určitou přiměřenou lhůtu k tomu, aby se pokusil svůj majetek nabídnout k prodeji či k pronájmu, například oslovením realitních kanceláří. K prodeji či k pronajmutí nemovitosti jistě nedojde okamžitě po zveřejnění záměru prodeje či pronájmu, pokud by tak stěžovatel svou nemovitost nabídl za přiměřenou tržní cenu, případně cenu nižší v dostupné inzerci[18], musel by orgán pomoci v hmotné nouzi dospět k závěru, že klient se snaží zvýšit si příjem vlastním přičiněním, a byl by povinen přiznat příspěvek na živobytí v nesnížené výši. Úřad práce se dále dostatečným způsobem nezabýval hodnotou majetku a tím, zda bylo možné využití majetku po stěžovateli spravedlivě žádat. V souladu s § 14 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi úřad práce nevyžaduje prodej či jiné využití majetku v případech, kdy je zřejmé, že jeho prodej nebo jiné využití by nebyly úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud to nelze po osobě spravedlivě žádat. Předpokladem pro vedení takové úvahy je, že úřad práce zjistí hodnotu majetku, zda je reálné tento majetek prodat či pronajmout, jaký by byl zhruba zisk, po jak dlouhou dobu by tento zisk zajistil základní životní podmínky. Vedení takové úvahy spisová dokumentace neobsahuje. Ve spisové dokumentaci je ovšem založeno usnesení Obvodního soudu YZ z roku 2007, z něhož je zřejmé, že zmíněný rekreační domek se zahradou má hodnotu 14.592,- Kč. Pokud by této částce odpovídala tržní cena nemovitosti, bylo namístě zvažovat, na jak dlouhou dobu by zisk z prodeje pokryl náklady na zajištění základních životních podmínek stěžovatele. V souvislosti s posuzováním celkových sociálních a majetkových poměrů jsem si vyžádala stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí, z něhož vyplývá, že: "Orgán pomoci v hmotné nouzi by měl zjišťovat hodnotu majetku vlastním prošetřením (z veřejně dostupných informací o ceně hodnoceného majetku, z dokladů, které má osoba k dispozici, ze srovnání cen podobného majetku apod.). Je také nutné vzít v úvahu, že některý majetek lze využít ke zvýšení příjmu ihned, popřípadě po určité době. ... Orgán pomoci v hmotné nouzi musí vzít v úvahu období, po které by osoba mohla ze získaných finančních prostředků z uplatněného majetku uspokojovat své základní životní potřeby, a také od této částky odečíst pro každý měsíc odůvodněné náklady na bydlení. S částkou a lhůtou, po jakou dobu může osoba uspokojovat své základní životní potřeby ze získaných prostředků, je nezbytné osobu seznámit a zaznamenat vše jak do rozhodnutí, tak i do spisové dokumentace. ... V případech, kdy je mezi majetkem osoby uvedeno motorové vozidlo, Ministerstvo práce a sociálních věcí doporučuje nejprve objektivně v rámci sociálního šetření posoudit aspekty jeho vlastnictví, tj. především jeho nezbytnost pro klienta a jeho rodinu, dále výši finančních prostředků, které by bylo možné jeho prodejem získat, a na jak dlouho by, po odečtení odůvodněných nákladů na bydlení, finanční prostředky stačily k úhradě výživy a ostatních základních osobních potřeb. Rovněž lze vzít v úvahu, zda jde o krátkodobou situaci hmotné nouze, a zda z toho důvodu nelze po osobě spravedlivě žádat prodej motorového vozidla. Pokud orgán pomoci v hmotné nouzi dojde k závěru, že získané prostředky by stačily pouze na krátkou dobu (za krátkou dobu lze považovat období kratší než tři měsíce) nebo že vozidlo je neprodejné s ohledem na jeho stáří ..., lze vlastnictví vozidla tolerovat a nepožadovat jeho využití ke zvýšení příjmu. V případě, že orgán pomoci v hmotné nouzi vlastnictví motorového vozidla posoudí tak, že toto motorové vozidlo osoba může využít ke zvýšení příjmu, je nezbytné tuto osobu informovat o této skutečnosti i o důsledcích nevyužití majetku po uplynutí zákonem stanovených lhůt. Pokud se ale osoba prokazatelně snaží vozidlo prodat, ale nedaří se jí to, má se za to, že osoba učinila vše pro využití majetku..." Domnívám se, že orgán pomoci v hmotné nouzi nepostupoval v souladu s výše uvedeným stanoviskem Ministerstva práce a sociálních věcí a bez dalšího okamžitě přistoupil k přiznání nižšího příspěvku na živobytí z důvodu vlastnictví domku se zahradou. Nadto orgán pomoci v hmotné nouzi nevzal v úvahu, že stěžovatel se ocitl v hmotné nouzi pouze krátkodobě, následně svoji situaci řešil žádostí o důchod. Úřad práce nepřihlédl ani ke zdravotnímu stavu stěžovatele a k jeho možnostem připravit nemovitost k prodeji či k pronájmu (stěžovatel uvedl, že nemovitost je v zanedbaném stavu). Ministerstvo práce a sociálních věcí pochybilo, jestliže dospělo k závěru, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi, pokud výši příspěvku na živobytí snížil o částku 605,- Kč z důvodu nevyužití majetku ke zvýšení příjmu vlastním přičiněním. V neposlední řadě orgán pomoci v hmotné nouzi pochybil v řízení o příspěvku na živobytí též z hlediska procesní stránky, pokud nevyhodnotil nesouhlas stěžovatele s výší přiznané dávky vyjádřený ústně do protokolu ze dne 18. června 2014 jako námitky proti postupu úřadu práce při rozhodování o příspěvku na živobytí a nepostupoval dále v souladu s § 76 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Stěžovatel do protokolu o jednání výslovně uvedl, že "žádá o přehodnocení výše dávky, protože životní minimum jednotlivce činí 3.410,- Kč a výše jeho diety činí 1.050,- Kč. Celková částka by měla být 4.460,- Kč, tedy ne částka, která mu byla vyplacena jako první příspěvek na živobytí." Stěžovatel protokol podepsal. Přestože zákonná úprava předpokládá podání námitek proti stanovení výše přiznané dávky v písemné podobě, mám za to, že námitky mohou být podány i ústně do protokolu u orgánu pomoci v hmotné nouzi. V konečném důsledku mají ústně podané námitky zapsané do protokolu charakter písemných námitek a mají stejné účinky, jako kdyby stěžovatel sám formuloval písemné námitky. Také odvolání proti rozhodnutí může účastník řízení učinit písemně nebo ústně do protokolu.[19] Vzhledem k tomu, že zákon o pomoci v hmotné nouzi klade na námitky minimální náležitosti ve srovnání s požadavky správního řádu na odvolání, neboť účastník řízení v námitkách nemusí uvést, v čem spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či řízení, domnívám se, že tím spíše by měl orgán pomoci v hmotné nouzi akceptovat námitky podané ústně do protokolu. Ještě je třeba připomenout, že celé řízení, které směřuje k přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi, je zjednodušené tím, že správní orgán nedoručuje písemné rozhodnutí o dávce žadateli do vlastních rukou, nýbrž písemně oznamuje výši přiznané dávky.[20] Není tedy důvod klást na podání námitek proti zjednodušenému postupu orgánu pomoci v hmotné nouzi při přiznávání dávky větší formální požadavky než na odvolání. V neposlední řadě je nutné přihlédnout k osobám v hmotné nouzi, které povětšinou nemají právní vzdělání a ve složité právní úpravě řízení o sociálních dávkách se obtížně orientují. K včasnosti námitek lze uvést následující. Ze spisové dokumentace není zřejmé, kdy úřad práce příspěvek na živobytí stěžovateli vyplatil. Nemělo by se tak ovšem stát dříve, než stěžovatel obdržel oznámení o výši přiznaného příspěvku na živobytí ze dne 11. června 2014.[21] Stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s postupem úřadu práce ústně do protokolu dne 18. června 2014, námitky by tak měly být podány ve lhůtě v souladu s § 76 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi.[22] D - Závěry I. Vlastní-li žadatel o příspěvek na živobytí majetek, orgán pomoci v hmotné nouzi nemůže bez dalšího přiznat nižší příspěvek na živobytí, ale je povinen zjišťovat hodnotu majetku, jeho prodejnost, výši zisku, kterého by se dosáhlo jeho prodejem či jiným využitím, a po jakou dobu by zisk stačil k zajištění základních životních podmínek. Dospěje-li orgán pomoci v hmotné nouzi k závěru, že prodej či jiné využití majetku lze spravedlivě žádat, měl by klienta vyzvat k využití majetku v přiměřené lhůtě a teprve poté přistoupit k přiznání nižšího příspěvku na živobytí. II. Přestože zákon o pomoci v hmotné nouzi (§ 76 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb.) předpokládá podání námitek proti rozhodnutí orgánu pomoci v hmotné nouzi o přiznání dávky v písemné podobě, lze je podat i ústně do protokolu. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky, krajská pobočka pro hlavní město Prahu, dopustily pochybení v řízení o příspěvku na živobytí stěžovatele. Zprávu o šetření zasílám ministryni práce a sociálních věcí a ředitelce krajské pobočky Úřadu práce České republiky pro hlavní město Prahu a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřily ke zjištěným pochybením a informovaly mě o přijatých opatřeních k nápravě. Na vědomí zasílám zprávu generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů [2] usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů [3] Z podkladů je zřejmé, že stěžovatel užívá lék Briluque. Z údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv plyne, že orientační prodejní cena léku je 2.141,78 Kč, orientační doplatek 2.044,10 Kč. V případě zvýšené úhrady je orientační doplatek 114,77 Kč. [4] zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů [5] rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2013, č j. 6 Ads 39/2013-29, www.nssoud.cz [6] Podle § 2 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi může úřad práce přiznat mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví osobě, která nesplňuje podmínky pro opakované dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, avšak s přihlédnutím k jejím příjmům, celkovým sociálním a majetkovým poměrům jí hrozí vážná újma na zdraví. [7] v souladu s § 36 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi [8] ustanovení § 11 odst. 1 a 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi [9] ustanovení § 26 odst. 1 písm. c) a contrario zákona o pomoci v hmotné nouzi [10] ustanovení § 26 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi [11] ustanovení § 3 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi [12] Vycházím přitom ze spisové dokumentace, v níž není poučení stěžovatele o této povinnosti v protokolu o jednání obsaženo. [13] ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů [14] VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 117 a násl. ISBN: 978-80-7273-166-4. [15] ustanovení § 4 odst. 1 správního řádu [16] Srov. VAŠÍČKOVÁ, Andrea. PAULUSOVÁ, Magdalena. Poučovací povinnost o nepojistných sociálních dávkách. Listy sociální práce, 2013, roč. 1, č. 0, s. 10-11. [17] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. srpna 2007, č. j. 4 Ads 54/2006-68. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2007, č. j. 6 Ads 80/2007-44, www.nssoud.cz. Poučovací povinnost zmiňuje též Nejvyšší soud, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, č. j. 30 Cdo 737/2013, www.nsoud.cz. [18] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. února 2014, č. j. 3 Ads 21/2013-42, www.nssoud.cz, z něhož plyne, že důkazem neprodejnosti majetku nemůže být skutečnost, že na jediný internetový inzerát stěžovatele nikdo neodpověděl, k prokázání stavu věci je třeba oslovit více realitních kanceláří. [19] Viz VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 722. ISBN: 978-80-7273-166-4. [20] ustanovení § 76 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi [21] č. j. 31497/2014/AAC [22] K možnosti podat námitky až po doručení písemného vyhotovení oznámení se vyjadřoval již můj předchůdce ve funkci ve zprávě ze dne 6. září 2013, sp. zn. 3812/2013/VOP/AV, v níž konstatoval, že je nepřípustné, aby účastníku řízení uplynula lhůta pro podání námitek proti oznámení o přiznání dávky dříve, než má možnost seznámit se s písemným vyhotovením oznámení a jeho odůvodněním. Veřejný ochránce práv [online]. Brno: (c) Kancelář veřejného ochránce práv [vid. 16. ledna 2015]. Dostupné z: www.ochrance.cz. Path: úvod / Stížnosti na úřady / Případy a stanoviska ochránce / Stanoviska - Sociální zabezpečení.