Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 26. července 2011 Sp. zn.: 2205/2011/VOP/DS Závěrečná zpráva o šetření postupu Úřadu městské části Praha 12 ve věci vymáhání pravomocně uložené povinnosti spočívající v odstranění pevných překážek z místní komunikace A - Obsah podnětu Svým podnětem se na mě dne 18. 4. 2011 obrátila paní I. M. a žádala prošetření postupu Úřadu městské části Praha 12 (dále jen "ÚMČ") při mocenském vynucení jeho správního rozhodnutí sp. zn.: P12 21760/2010/OD/Krn, ze dne 9. 6. 2010, potvrzeného rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen "magistrát") č. j.: MHMP 570060/2010/DOP/04/Go, ze dne 23. 8. 2010. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 13. 9. 2010. Z předložených podkladů jsem zjistil, že dne 2. 11. 2010 vyzval ÚMČ povinné osoby, aby správní rozhodnutí respektovaly. Dne 27. 1. 2011 pak ÚMČ oslovil městskou část Praha-Libuš, která ve svém obvodu spravuje místní komunikace hlavního města Prahy, a vykonává tedy jako městská část úkoly vlastníka předmětné místní komunikace. V tomto dopisu žádá ÚMČ vlastníka (či správce) komunikace, aby v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 věty druhé zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, využil svého zákonného oprávnění a předmětné překážky odstranil. Dne 18. 4. 2011 se stěžovatelka obrátila na ochránce podnětem, v němž sdělila, že ani po uplynutí 7 měsíců od právní moci rozhodnutí, nebylo s realizací rozhodnutí ani započato. B - Skutková zjištění Po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti a získání prvotních informací z ÚMČ jsem se rozhodl v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném ochránci práv"), ve věci zahájit šetření, v jehož rámci jsem o právní stanovisko požádal Úřad městské části Praha 12. O poskytnutí určitých informací jsem rovněž požádal Městský soud v Praze. V rámci součinnosti poskytnuté městským soudem jsem zjistil, že citované rozhodnutí ÚMČ, jehož výkonu se stěžovatelka domáhá, bylo dne 19. 10. 2010 napadeno správní žalobou. Dne 12. 11. 2010 pak povinní (žalobci) požádali soud o přiznání odkladného účinku jejich žalobě. Městský soud v Praze rozhodl dne 7. 4. 2011 usnesením č. j.: 11 A 224/2010-39 tak, že odkladný účinek žalobě přiznal. Z vyjádření starosty stojícího v čele ÚMČ jsem zjistil, že zástupce povinných (žalobců) vyrozuměl ÚMČ dne 4. 2. 2011 o podané správní žalobě a o žádosti o přiznání odkladného účinku této žalobě, a požádal ÚMČ o vyčkání s exekučními kroky do doby rozhodnutí soudu ohledně odkladného účinku. Dále dne 14. 4. 2011 předložil výše popsané usnesení, jímž byl skutečně odkladný účinek žalobě přiznán. ÚMČ dále uvedl, že pokud správní soud žalobě meritorně nevyhoví a správní rozhodnutí tedy nezruší, bude možné postupovat dle ustanovení § 103 a násl. správního řádu, a tedy provést správní či soudní exekuci uložené povinnosti. C - Právní hodnocení Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Přes moji počáteční nejistotu ohledně správnosti postupu Úřadu městské části Praha 12 jsem po prošetření věci dospěl k závěru, že jeho dosavadní postup po vydání pravomocných rozhodnutí ukládajících odstranit pevné překážky z místní komunikace nelze označit jako nezákonný, či nesprávný. V souladu s ustanovením § 107 odst. 1 ve vazbě na ustanovení § 105 odst. 1 písm. a) správního řádu je exekučním správním orgánem pro nepeněžitá plnění stejný správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni. V šetřeném případě je tedy exekučním orgánem skutečně ÚMČ. Právní úprava v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně jeho ustanovení § 29 odst. 3 věta druhá, není speciální úpravou určující exekuční správní orgán, neboť pouze zakotvuje nové, s exekučním řízením nijak nesouvisející, oprávnění vlastníka komunikace (např. obecní samosprávy) odstranit pevnou překážku, o jejímž odstranění bylo již správním úřadem rozhodnuto. Nesplní-li tedy povinný uloženou povinnost dobrovolně, může překážku z komunikace odstranit její vlastník (zvláštní oprávnění spíše soukromoprávního charakteru) nebo exekuční správní orgán, který je k tomu na rozdíl od vlastníka dokonce povinen (veřejnoprávní exekuce). V šetřeném případě však exekuční správní orgán (ÚMČ) musel zvolit vhodný postup s ohledem na skutečnost, že byla podána správní žaloba a žádost o přiznání odkladného účinku. Zatímco samotné podání správní žaloby by exekuční správní orgán nezbavovalo povinnosti zahájit a pokračovat v exekuci, téměř souběžně podaná žádost o přiznání odkladného účinku nastolila situaci novou a obtížněji uchopitelnou. Považuji za správné, že ÚMČ reflektoval na soud podanou žádost o odkladný účinek a se svými kroky po určitou přiměřenou dobu vyčkal (byť dobu 5 měsíců lze považovat z hlediska přiměřenosti již za krajní). Dále pak je nepochybné, že po dni 7. 4. 2011, kdy byl odkladný účinek soudem skutečně přiznán, není možné zahájit či pokračovat ve správní exekuci, neboť správní rozhodnutí (byť pravomocné) pozbylo načas vykonatelnosti. ÚMČ tedy nyní musí vyčkat rozhodnutí správního soudu ve věci samé. Teprve v případě, že správní rozhodnutí před soudem obstojí, bude ÚMČ oprávněn (ale zároveň povinen) správní exekuci provést (popřípadě požádat o provedení soudní exekuce soud, či soudního exekutora. D - Závěr Tato zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky a právní závěry, k nimž jsem v průběhu šetření došel. Své šetření končím dle ustanovení § 17 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, s tím závěrem, že jsem v postupu Úřadu městské části Praha 12 nezjistil porušení právních předpisů, či jiná pochybení. Podle ustanovení § 17 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, vyrozumívám úřad i stěžovatele o ukončení šetření. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv