Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 17. června 2008 Sp. zn.: 5076/2007/VOP/DS Zpráva o šetření postupu Obecního úřadu Morávka a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ve věci omezení přístupu na účelovou komunikaci na p.č. ... v k.ú. Morávka A - Obsah podnětu Svým podnětem se na mě dne 30. 10. 2007 obrátila MUDr. H., bytem Ostrava, a žádala prošetření postupu Obecního úřadu Morávka (dále jen "silniční správní úřad") a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen "krajský úřad") ve věci zajištění přístupu na účelovou komunikaci na p.č. ... v k.ú. Morávka, na které je umístěna dopravní značka "Zákaz vjezdu všech motorových vozidel" s dodatkovou tabulkou "Vjezd povolen na základě výjimky LČR". Tato komunikace vede ke stavbám chat a chalup umístěným v lesích údolí potoka Skalka, které je jedním z vedlejších údolí říčky Morávka. Stížnost směřovala proti opakovanému každoročnímu výběru finančních částek ze strany Lesů ČR, s.p. (vlastníka komunikace). Výběr je realizován za udělení výjimky vjezdu motorových vozidel do lesa. Stížnost pak dále směřovala i proti samotnému umístění zákazové značky, které je dle stěžovatelky nezákonné a velmi obtěžující (omezení pro vozidla návštěv, dodavatelů zboží, opravářů nedisponující výjimkou). V oblasti byla historicky umístěna ještě jedna zákazová dopravní značka (na silnici č. III/4774 u sousoší partyzánů) doplněná zřejmě o dodatkovou tabulku s textem "Vjezd majitelům nemovitostí povolen". Značka byla umístěna na počátku údolí Morávky pod přehradní nádrží z důvodů ochranného pásma vodního zdroje (údolní nádrže). Po změně ochranného pásma byla tato značka bez náhrady odstraněna. Krajská silnice č. III/4774 vede několik kilometrů údolím Morávky a posléze končí jako slepá. Účelová komunikace Lesů ČR (na p.č. ...) je jednou z odboček této silnice. Z podkladů předložených stěžovatelkou jsem zjistil, že přístup na účelovou komunikaci Lesů ČR byl již po desetiletí částečně omezen dopravní značkou zakazující vjezd všech motorových vozidel bez výjimky. Po odstranění staré dopravní značky došlo k nahrazení značkou novou doplněnou o dodatkovou tabulku o výjimkách udělovaných Lesy ČR, s.p. Stěžovatelka se však domnívá, že také původní zákazová značka z šedesátých či sedmdesátých let minulého století byla umístěna nelegálně, neboť vlastník komunikace dodnes nepředložil žádný souhlas státního orgánu s jejím umístěním. Z hlediska dochovaných a předložených rozhodnutí a souhlasů ve věci, existuje pouze Souhlas s místní úpravou provozu ze dne 30. 5. 2007 sp.zn. DaSH-F/1538/06-Vrb, kterým Magistrát města Frýdku-Místku jako věcně a místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ve věcech provozu na pozemních komunikacích odsouhlasil vlastníkovi účelové komunikace umístění napadané dopravní značky. B - Skutková zjištění Po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti jsem se rozhodl v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném ochránci práv"), ve věci zahájit šetření, v jehož rámci jsem o stanoviska požádal dotčené úřady. Dne 11. 12. 2007 mi bylo doručeno vyjádření silničního správního úřadu, v němž starosta obce popsal základní skutkový stav v podstatě shodně se stěžovatelkou, a dále uvedl, že omezení nekontrolovaného přístupu do lesa vždy bylo a je nutné z hlediska ochrany lesa, CHKO Beskydy, jelení oblasti a oblasti NATURA 2000. Právě ochrana lesa je dle starosty obce důvodem značky na účelové komunikaci p.č. ... v k.ú. Morávka. Vlastník pozemní komunikace p.č. ... - Lesy ČR, s.p., který nechal obnovit dopravní značku zákazu vjezdu pro motorová vozidla a nechal ji doplnit o dodatkovou tabulku o udělovaných výjimkách, dne 2. 4. 2008 sdělil, že výjimky jsou udělovány v režimu zákona o lesích, přičemž trvale žijící osoby nejsou zpoplatňovány vůbec, rekreanti pak částkou 100,- Kč/rok v případě automobilu nebo 50,- Kč/rok v případě motocyklu. Vybrané částky jsou používány k úhradě administrativních nákladů spojených s vydáváním povolenek vjezdu do lesa. Generální ředitel podniku také uvedl, že postup udělování výjimek je stejný na celém území ČR a dochází k němu na základě jejich interního předpisu. V podrobném právním názoru pak vysvětlil svůj postoj k výkladu zákona o pozemních komunikacích a zákona o lesích, přičemž se domnívá, že lesní zákon je v tomto ohledu zvláštním předpisem omezujícím obecné a bezplatné užívání veřejně přístupných pozemních komunikací, které jsou zároveň lesními cestami ve smyslu zákona o lesích. Dne 9. 5. 2008 mi bylo doručeno stanovisko krajského úřadu, které považuje předmětnou účelovou komunikaci za funkčně integrální součást lesního hospodářského celku tvořeného lesními a dalšími pozemky. Krajský úřad dále předložil úvahu, v jejímž závěru dospěl k názoru, že pozemní komunikace v tomto právně (dopravním značením) uzavřeném prostoru slouží potřebě vlastníka, a jedná se tak o komunikaci v uzavřeném prostoru dle § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. K otázce uzavřenosti tohoto prostoru uvedl, že uzavřenost prostoru se může vztahovat pouze na určitou kategorii uživatelů tak, jako je tomu v tomto případě. (Kategorií uživatelů zde jsou řidiči motorových vozidel; chodci a cyklisté mohou prostor nerušeně užívat.) Rozpoznatelnost hranic vymezeného prostoru je pro tuto konkrétní skupinu (řidiče) jasně určena zákonným dopravním značením umístěným v jednotlivých vedlejších údolích Morávky. Krajský úřad dále uvedl, že dle zákona o lesích není předmětná komunikace umístěna na pozemku určeném k plnění funkcí lesa, a tudíž se z hlediska právního nejedná o les. Proto stávající udělování zpoplatňovaných výjimek opírající se o lesní zákon není udržitelné, o čemž úřad informoval Ministerstvo zemědělství jako zakladatele vlastníka komunikace (Lesy ČR, s.p.) Vlastníka komunikace též vyzval, aby se do vyřešení věci ministerstvem zdržel vybírání poplatků. S žádostí o stanovisko jsem se obrátil také na Magistrát města Frýdek-Místek jako místně příslušný orgán státní správy lesů. Ohledně povahy pozemku pod účelovou komunikací p.č. ... v k.ú. Morávka mi orgán státní správy lesů sdělil, že z hlediska zákona o lesích nemůže být tento pozemek pozemkem určeným k plnění funkcí lesa. Lesní zákon totiž vylučuje z okruhu pozemků určených k plnění funkcí lesa pozemky zastavěné a jejich zpevněné příjezdní komunikace. Z tohoto důvodu nelze na předmětný pozemek aplikovat ani ustanovení lesního zákona o zákazu vjezdu motorových vozidel do lesa a povolovat výjimky opírající se o zákon o lesích. Konečně dne 21. 5. 2007 provedli zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv podrobné šetření na místě za účelem seznámení se s celou lokalitou, poznání stavebně-technického stavu komunikací a zjištění reálných dopravních vazeb v krajině. C - Právní hodnocení Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. V šetřeném případě dochází ke vzájemnému prolínání několika zákonných úprav a k různým výkladům jednotlivých právních pojmů v nich užívaných, a to ze strany úřadů, vlastníka komunikace i stěžovatelky. Jde kupříkladu o pojmy uzavřený prostor, pozemek určený k plnění funkcí lesa, nebo o správní instituty jako omezení přístupu na veřejně přístupnou účelovou komunikaci či souhlas s místní úpravou provozu na pozemní komunikaci. V rámci této části zprávy se proto vždy v jednotlivých oddílech vyjádřím k určité části právní úpravy a jejímu dopadu na šetřený případ. 1) Veřejně přístupná - nepřístupná účelová komunikace Dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích[1] je účelovou komunikací mimo jiné pozemní komunikace (tedy dopravní cesta[2]) sloužící ke spojení nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Takto definovaná účelová komunikace je veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť dle § 19 zákona o pozemních komunikacích smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem, pokud zákon nestanoví jinak. Odchylku od neomezeného užívání komunikace stanoví zákon například v závěru § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, kdy veřejné užívání (veřejný přístup) veřejně přístupné účelové komunikace může omezit na návrh jejího vlastníka silniční správní úřad ve správním řízení za zákonem stanovených podmínek (ochrana zájmů vlastníka). Ustanovení § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích pak vymezuje také účelovou komunikaci veřejně nepřístupnou, neboť stanoví, že účelová komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu sloužící potřebě vlastníka (resp. provozovatele), prostoru nebo objektu není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem stanoveném vlastníkem (resp. provozovatelem). Pro veřejnost či neveřejnost účelové komunikace je tedy důležitý výklad právního pojmu uzavřený prostor nebo objekt, neboť pouze účelové komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu jsou vyňaty z veřejné přístupnosti. Důvodová zpráva za uzavřené prostory a objekty považuje např. domovní nebo tovární dvory, komunikace v lomech, povrchových dolech, vojenských újezdech, ale též např. autobusová nádraží a komunikace v prostorách nádraží ČD, civilních letišť, ve velkokapacitních garážích apod. Odborná literatura uvádí, že uzavřenost objektu (např. nádvoří) nebo prostoru (např. vojenský újezd) může být faktická (plot, zeď) nebo jen právní (tabule)[3]. Jiný komentář pak hovoří o tom, že uzavřenost areálu musí být zřejmá (např. oplocení nebo zeď), jinak nelze o neveřejné účelové komunikaci v uzavřeném areálu uvažovat. Otázka uzavřenosti areálu bude poměrně složitou správní úvahou zahrnující celou škálu rozhodných skutečností ve vztahu k charakteru areálu, účelu jeho užívání, historii užívání apod.[4] Zatímco v případě fyzicky uzavřených prostorů či objektů (dále souhrnně jen "areál"), jako jsou nádvoří, oplocené průmyslové areály, služební prostory letišť, není zpravidla úvaha o uzavřenosti areálu problematická a v praxi nevznikají časté spory, v případě tzv. "právně" uzavřených areálů je správní úvaha vždy složitější. Otázkou dosud nepodrobenou hlubší kritice je, zda vůbec tzv. "právní" uzavřenost areálu je možná a právně relevantní. K uvedené záležitosti totiž dosud neexistuje judikatura správních soudů, a proto je třeba zodpovědět otázku, zda právní uzavřenost spatřovaná například v osázení hranic areálu zákazovými cedulemi skutečně může vytvořit uzavřený areál s dopadem na neveřejnost komunikací v něm umístěných. Široký výklad uzavřenosti areálu pouhými tabulemi nabízený komentářem P. Fastra může být zrádný pro svoji obtížnou praktickou aplikovatelnost. Není totiž zřejmé, jak stanovit přesné hranice takto právně vymezených areálů. Domnívám se tedy, že teorie právní uzavřenosti areálu je akceptovatelná jen pro zcela výjimečné případy. Důraz kladu zejména na onu zřejmost uzavřenosti areálu, a to pro všechny způsoby vstupu do něj (pěší, na kole, vozidlem), a dále na zohlednění charakteru areálu, účelu a historii jeho užívání. Jako modelový příklad mohu uvést vojenský areál pro armádní cvičení, kde bude na všech příjezdových komunikacích jasně vyznačen zákaz vjezdu i vstupu, a dále budou cedule upozorňující na hranice areálu osazeny například i na místech pravděpodobného pěšího vstupu (stezky, průseky apod.) S ohledem na tento výklad stanovisko krajského úřadu k povaze uzavřenosti lesního hospodářského celku jako areálu nemohu přijmout, byť jistá racionalita jeho tvrzení existuje. Názor krajského úřadu však nezohledňuje požadavek "zřejmosti" hranic areálu, neboť směšuje zřejmost obvodových hranic areálu s rozpoznatelností konkrétních úseků komunikací, za nimiž je vjezd vozidel již zakázán. Z hlediska ostatních způsobů vstupu do areálu (pěší, cyklisté, koňské povozy) pak hranice areálu nejsou patrny vůbec a areál pro ně není ani uzavřen. Také z hlediska charakteru a způsobů užívání lesa se s ohledem na princip obecného užívání lesů[5] nemůže jednat o uzavřený areál, byť se jej úřad pokouší konstruovat jako lesní hospodářský celek. Les jako celek nemůže být uzavřeným areálem ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích a z hlediska tohoto ustanovení zákona tak nemohou být účelové komunikace v něm považovány za neveřejné. Tento závěr však nevylučuje možnost omezení přístupu z hlediska § 7 odst. 1 věty druhé zákona o pozemních komunikacích, či z hlediska speciálních právních úprav. 2) Omezení přístupu na veřejně přístupnou účelovou komunikaci Ode dne účinnosti zákona o pozemních komunikacích (1. 4. 1997) lze v souladu s jeho § 7 odst. 1 veřejný přístup na veřejně přístupnou účelovou komunikaci omezit jen rozhodnutím silničního správního úřadu ve správním řízení, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů vlastníka komunikace. Předchozí právní úprava obsažená v silničním zákoně z roku 1961[6] však obdobné řízení o omezení přístupu na veřejně přístupnou účelovou komunikaci neobsahovala a vlastník komunikace (dle tehdejší terminologie a dobových poměrů označovaný jako organizace) tedy takové rozhodnutí úřadu nepotřeboval. Jak bude vysvětleno v následující části, nelze směšovat řádný správní proces omezování přístupu na veřejně přístupnou komunikaci s procesem odsouhlasení místní úpravy (souhlas s umístěním konkrétní dopravní značky). Vlastník veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p.č. ... v k.ú. Morávka v šetřeném případě nepotřeboval správní rozhodnutí vydané dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, neboť přístup na tuto komunikaci byl omezen již v minulosti, kdy žádného rozhodnutí o omezení přístupu nebylo třeba, a pouhou výměnou značky nedošlo k novému omezení přístupu. Z historického vývoje dopravního značení v oblasti a z obhlídky místa se jeví jako logické a pravděpodobné, že dřívější značka na krajské silnici č. III/4774 dole u přehrady u sochy partyzánů byla umístěna s ohledem na ochranné pásmo vodního zdroje a jako taková v roce 2006 se změnou ochranného pásma odstraněna. Značka na účelové komunikaci (na p.č. ...) pak vždy sloužila spíše k ochraně lesa, stejně jako další podobné značky na jednotlivých odbočkách z krajské silnice. Nelze tedy ani namítat, že by v průběhu let došlo u napadané zákazové značky u komunikace na p.č. ... ke změně důvodu omezení přístupu. 3) Stanovení místní úpravy provozu Dle § 77 odst. 2 zákona o silničním provozu[7] stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na veřejně přístupné účelové komunikaci vlastník se souhlasem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a po předchozím písemném stanovisku příslušného orgánu policie. Souhlas je vydáván mimo proces správního řízení, tedy pouze jako tzv. sdělení dle části čtvrté správního řádu[8]. Správní úřad zde nemá možnost vnucovat vlastníkovi vlastní představu dopravního značení a je vázán návrhem vlastníka komunikace, který dle zákona úpravu provozu stanoví. Úřad je tak oprávněn posoudit pouze návrh tohoto vlastníka, a to v rovině mu příslušející, tedy z hlediska provozu na pozemních komunikacích. Správní úřad tak posuzuje zejména bezpečnost a plynulost dopravy, ucelenost systému dopravního značení apod. V případě, kdy z hlediska těchto kritérií neshledá závadnost navrhovaného značení, vydá souhlas s místní úpravou provozu. Značku v terénu však umisťuje vlastník, který také odpovídá za případné porušení jiných právních předpisů. Správní úřad vydávající souhlas z hlediska provozu na komunikaci by měl v případech, kdy se jedná o takovou značku, která může omezit přístup na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, poučit vlastníka komunikace, že k umístění této značky nepostačuje samotný souhlas tohoto úřadu. Pokud by totiž značka právně omezovala přístup veřejnosti na komunikaci, je povinností vlastníka obstarat si před umístěním odsouhlasené značky ještě rozhodnutí o omezení přístupu na účelovou komunikaci dle zákona o pozemních komunikacích, které je popsáno v předchozím oddíle zprávy. Toto rozhodnutí vydává silniční správní úřad vykonávající státní dozor na komunikacích, což může být v praxi týž úřad, ale může se jednat i o úřad odlišný (úřad menší obce). V řešeném případě však takové rozhodnutí o omezení přístupu nebylo třeba. Dopravní značka "zákaz vjezdu všech motorových vozidel" s dodatkovou tabulkou "VJEZD POVOLEN NA ZÁKLADĚ VÝJIMKY LČR, s.p." byla z hlediska provozu na pozemních komunikacích odsouhlasena Magistrátem města Frýdku-Místku jako věcně a místně příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Vydání tohoto souhlasu není právně vázáno na rozhodnutí o omezení přístupu na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, které v potřebných případech může být vyřízeno vlastníkem následně (před fyzickým umístěním značky). Stěžovatelka také namítala neexistenci souhlasu příslušného správního úřadu z hlediska úpravy provozu s původním umístěním zákazové značky ze šedesátých let minulého století. K této námitce je nutno uvést, že i v případě, kdy by z hlediska provozu na pozemních komunikacích neexistoval akt vůle správního úřadu dle předchozích právních předpisů[9], neměla by tato skutečnost vliv na letitou faktickou omezenost přístupu na předmětnou účelovou komunikaci. Z hlediska úvah o nutnosti existence rozhodnutí o omezení přístupu dle zákona č. 13/1997 Sb. (tedy z hlediska dopravní obslužnosti) je tato námitka irelevantní, neboť zákon o pozemních komunikacích neřeší historický důvod omezenosti přístupu a požaduje rozhodnutí pouze v případech fakticky nového omezení přístupu. Navíc však nelze mít automaticky za to, že pouhé nedohledání aktu veřejné správy znamená, že takový akt nebyl v minulosti vydán, zvláště pohybujeme-li se v období několika desetiletí. Vzhledem ke správní praxi druhé poloviny minulého století navíc nelze vyloučit, že potřebný souhlas byl vydáván pouze neformálně, například v podobě grafického vyznačení a podpisu do dobové evidence. Nejsem však specialistou na historii správní praxe dopravních úřadů, a proto tyto úvahy a jejich rozvinutí přenechám příslušným dnešním správním úřadům. 4) Pozemky určené k plnění funkcí lesa Lesní zákon[10] ve svém § 2 vymezuje pojem lesa jako lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Co jsou to pozemky určené k plnění funkcí lesa (dále jen "PUPFL") stanoví tento zákon v § 3 odst. 1 s tím, že rozlišuje lesní pozemky a tzv. jiné pozemky. Lesními pozemky PUPFLu jsou pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny. Jinými pozemky PUPFLu jsou zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství. V souladu s § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona je v lesích zakázáno jezdit a stát s motorovými vozidly. Dle odstavce 4 téhož paragrafu povoluje výjimky ze zákazu vlastník lesa. Z vyjádření krajského úřadu a zejména z vyjádření orgánu státní správy lesů, který je příslušný rozhodnout v pochybnostech o tom, zda jde o PUPFL, mám za nepochybné, že pozemek p.č. ... v k.ú. Morávka, na němž se nachází účelová komunikace, není PUPFLem. Z tohoto důvodu se v průběhu šetření ukázalo jako nadbytečné zabývat se konkurencí zákona o pozemních komunikacích a zákona o lesích a otázkami aplikační přednosti obou zákonů, neboť předmětný pozemek není lesem, a proto není možná aplikace § 20 lesního zákona o udělování výjimek z pohledu tohoto zákona. 5) Zpoplatňování povolenek Jak bylo řečeno již výše, dle § 19 zákona o pozemních komunikacích smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem, pokud zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 7 odst. 1 pak umožňuje omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci, nikoliv však zpoplatnění tohoto přístupu. Tento závěr je logickým promítnutím základních principů, na nichž je zákon o pozemních komunikacích vystavěn. Ústředním motivem tohoto zákona je totiž zabezpečení dopravní obslužnosti území pro veřejnost, a to na principu bezplatnosti. Tento princip je narušen jen tam, kde to zákon výslovně připouští (např. dálniční poplatek). Jestliže tedy vlastník veřejně přístupné účelové komunikace, na niž je určitým způsobem omezen přístup, uděluje výjimky z tohoto omezení, nesmí udělování takových výjimek zpoplatňovat. Zde tedy (na rozdíl od předchozích oddílů) mohu dát stěžovatelce za pravdu v tom, že silniční správní úřad má hájit bezplatnost užívání pozemních komunikací a vlastníka porušujícího zákon o pozemních komunikacích přimět ke zrušení nezákonné praxe. D - Závěr Své šetření končím dle ustanovení § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, s tím závěrem, že jsem v postupu správního úřadu, tj. silničního správního úřadu Morávka a nadřízeného krajského úřadu, shledal určité nedostatky. Zatímco v otázce samotné zákonnosti současného stavu dopravního značení v lokalitě a přípustnosti stávajícího omezení přístupu na veřejně přístupnou komunikaci jsem dal úřadům za pravdu, v otázce zpoplatňování povolenek pro vjezd na komunikaci jsem dospěl k závěru, že silniční správní úřad nevyužil všech možností daných mu zákonem, přičemž krajský úřad jej na to metodicky neupozornil. Přestože krajský úřad vyzval vlastníka komunikace, aby se praxe zpoplatňování povolenek zdržel do doby vyřešení věci, není jisté, zda se tak vlastník jako osoba v soukromoprávním postavení zachová. Dále pak Ministerstvo zemědělství, na jehož vyjádření se čeká, je pouhým zakladatelem vlastníka komunikace a v šetřeném případě nemá postavení rozhodného orgánu státní správy z hlediska pozemních komunikací. Za správný postup Obecního úřadu Morávka jako silničního správního úřadu bych považoval aplikaci § 41 zákona o pozemních komunikacích, kdy v rámci státního dozoru pověřená osoba dozírá, zda vlastník komunikace plní povinnosti stanovené tímto zákonem. Zpoplatnění užívání komunikace je porušením zákona o pozemních komunikacích, a proto by měl silniční správní úřad tuto věc řádně vyšetřit v rámci státní kontroly a zaprotokolovat. Písemně pak úřad uloží způsob a lhůtu pro odstranění nedostatku, přičemž je možno využít ustanovení § 150 správního řádu o příkazním řízení. Zde se taky úřad může vypořádat s případnými námitkami kontrolované osoby. Nedodržení písemného příkazu je možno sankcionovat citelnými pokutami dle § 42 zákona o pozemních komunikacích. Šetření ve věci uzavírám touto zprávou, jež shrnuje mé dosavadní poznatky, které budou po vyjádření dotčených správních úřadů podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, jsem požádal dotčené úřady, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této zprávy k mým zjištěním vyjádřily a informovaly mě, jaké přijaly kroky ke zjednání nápravy. Zprávu o šetření zasílám na vědomí také stěžovatelce a generálnímu řediteli Lesů ČR, s.p. JUDr. Otakar M o t e j l veřejný ochránce práv [1] zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů [2] § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů [3] Fastr, P.: Zákon o pozemních komunikacích s komentářem a vyhláškou, 7. vydání, Praha, Linde Praha, 2004, str. 22 [4] Kočí, R.: Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí, Praha, Linde Praha, 2007, str. 32 a 33 [5] § 19 odst. 1 zákona č. 89/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů [6] zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon) [7] zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů [8] zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů [9] vyhláška Ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů [10] zákon č. 89/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů