Text dokumentu

Vaše značka 009/2023 Sp. zn. 276/2025/DO/EKL Č. j. KVOP-41157/2026 Datum 3. srpna 2026 Vážený pan B. ředitel Základní škola xxx Vážený pane řediteli, paní A. se na mě obrátila s tím, že škola nepřijala dostatečná opatření, aby zajistila bezpečnost a ochranu zdraví jejího syna Adama. Na základě provedeného šetření jsem dospěl k závěru, že škola nepostupovala v souladu s nejlepším zájmem Adama a zasáhla do jeho práva na vzdělávání, participačního práva a práva na informace. Své závěry odůvodňuji níže. Právo Adama na vzdělávání, právo na informace a participační právo Každý žák má právo na vzdělávání. [1] Při poskytování vzdělávání škola zajišťuje žákům bezpečnost a ochranu zdraví, vytváří podmínky pro jejich zdravý vývoj a aktivně předchází vzniku sociálně patologických jevů. [2] Pokud dojde ke konfliktním či rizikovým situacím ve škole, vedení školy situaci náležitě řeší, přijímá dostatečná opatření a průběžně vyhodnocuje jejich účinnost. [3] Pocit bezpečí žáků je jedním z hlavních hledisek při hodnocení účinnosti opatření, která škola přijala v reakci na konfliktní či rizikové situace. Škola o svém postupu při řešení těchto situací informuje rodiče žáků a spolupracuje s nimi tak, aby zajistila pocit bezpečí žáka ve škole. [4] Při všech činnostech týkajících se dětí je předním hlediskem nejlepší zájem dítěte. [5] Škola proto v každé situaci jedná tak, aby chránila práva žáka a umožnila mu je reálně vykonávat. S právem na vzdělávání souvisí také právo žáka na informace o průběhu a výsledcích svého vzdělávání. [6] Žák má právo své názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají (participační právo). Jeho názorům škola věnuje patřičnou pozornost odpovídající jeho věku a vyspělosti. [7] Tato práva předpokládají běžnou komunikaci mezi žákem a pedagogy v průběhu výuky i při dalších školních činnostech. Mezi Adamem a jeho spolužákem došlo v závěru školního roku 2024/2025 k incidentu. Adama škrtil jeho spolužák v šatnách školy. Škola informovala matku Adama, že třídní učitelka se bude incidentem zabývat. Následně se sešly metodička prevence, výchovná poradkyně a třídní učitelka. Třídní učitelka ověřila průběh incidentu u žáků, kteří jej viděli. Další šetření škola odložila. Postupem školy při řešení incidentu se zabývala Česká školní inspekce (ČŠI) a shledala jej jako nedostatečný. V reakci na šetření ČŠI škola posílila dohledy ve třídě Adama, vytvořila tzv. bezpečnou zónu a určila tzv. bezpečnou osobu (třídní učitelku jeho sestry). Úkolem bezpečné osoby měla být pomoc Adamovi v případě náhlé krizové situace. Vybrali ji Adamovi rodiče a Adam k ní neměl blízký vztah. Adam bezpečné místo ani bezpečnou osobu téměř nevyužíval. Škola rovněž navázala spolupráci s okresní metodičkou prevence, která ve třídě Adama realizovala monitoring třídního klimatu. Písemnou zprávu o svých závěrech škole ke dni místního šetření nedoručila. Mezi Adamem a jeho spolužáky docházelo i přes přijatá opatření k opakujícím se konfliktům. Matka Adama školu opakovaně upozorňovala na to, že se Adam ve škole necítí dobře a že přijatá opatření nejsou efektivní. Na počátku února zaslala škole e-mail, ve kterém žádala, aby s Adamem učitelé a jiné osoby nejednali bez její přítomnosti. Škola její žádost interpretovala tak, že si matka Adama nepřeje, aby s jejím synem kdokoliv mluvil. Pedagogové s tímto souhlasili. S Adamem tak od 8. 2. 2026 do 27. 2. 2026 ve škole nikdo nekomunikoval. Matka Adama uvedla, že konflikty mezi spolužáky zhoršily jeho psychický stav. Adam od 2. 3. 2026 přestal chodit do školy. Proto matka Adama požádala, aby jej škola přeřadila do vedlejší třídy, zajistila jeho fyzickou bezpečnost a nastavila pro něj po jeho návratu do školy individuální adaptační plán. Škola těmto požadavkům nevyhověla s tím, že je nedokáže zajistit. Sama však nepodnikla žádné aktivní kroky proto, aby se Adam vrátil do školy. Dne 13. 5. 2026 se na Městském úřadě v Hodoníně konala případová konference s cílem podpořit návrat Adama do školy. Případové konference se zúčastnily i pracovnice Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí. Výsledkem případové konference byla dohoda, na základě které nastoupil Adam dne 18. 5. 2026 zpět do školy, do vedlejší třídy. Škola zajistila dohled v šatně a stanovila Adamovi volnější režim hodnocení. Také mu nabídla výuku v adaptačním režimu, pokud by nezvládal být ve škole celý den. Dohoda obsahovala rovněž pravidla, která měla usnadnit komunikaci mezi školou a rodiči Adama. Matka Adama vyjádřila pochybnosti nad tím, zda budou přijatá opatření do budoucna dostatečná. Uvedla, že se obává, že společný adaptační kurz a hodiny tělocviku původní a nové třídy Adama v novém školním roce ohrozí jeho bezpečí. Škola nepostupovala v souladu s nejlepším zájmem Adama. Neprokázala, že mu zajistila bezpečné prostředí a omezila jej na jeho právu na vzdělávání, participačním právu a právu na informace. Opatření, která škola přijala v reakci na šetření ČŠI, byla krokem správným směrem. Domnívám se však, že škola měla do volby konkrétních opatření zapojit i samotného Adama v souladu s jeho participačním právem. Podle jeho potřeb měla vybrat ta opatření, která pro něj budou nejvhodnější. Škola měla v reakci na sdělení matky Adama aktivně ověřovat, jak se Adam ve škole cítí. Rovněž měla vyhodnocovat, z jakého důvodu Adam některá opatření nevyužívá. Zda tomu tak je, protože je nepotřebuje, nebo zda je nevyužívá, protože nejsou vhodná. Pokud s Adamem po dobu přibližně tří týdnů ve škole nikdo nekomunikoval, nemohla mu škola v tomto období zajistit bezpečné prostředí. Bez komunikace s Adamem totiž nemohla ověřit, zda se ve škole cítí bezpečně a zda jsou přijatá opatření účinná. Postup, kdy pedagogové s Adamem vůbec nekomunikovali, omezil jeho právo na vzdělávání, právo na informace a participační právo. Ve fázi, kdy Adam přestal chodit do školy, měla škola se zřetelem na jeho nejlepší zájem dále rozvíjet spolupráci s jeho rodiči i odborníky a sama aktivně navrhovat další řešení, včetně případného přeřazení do jiné třídy nebo jinak nastavených opatření. Některá opatření, která matka Adama navrhovala a která škola odmítla přijmout, škola přijala po případové konferenci. Nebyla zde tedy objektivní překážka pro jejich přijetí, škola je mohla přijmout již v reakci na žádost matky Adama a ten se mohl do školy vrátit dříve. Tím, že škola požadavkům matky Adama nevyhověla, a současně nenabídla jinou účinnou variantu, omezila Adama v jeho právu na vzdělávání. V rámci šetření vyšlo najevo, že vztahy mezi školou a matkou Adama byly narušené a spolupráce mezi nimi neprobíhala ideálně. Škola opakovaně vyjadřovala pochybnosti nad rodičovskými schopnostmi matky a velkou část své energie věnovala řešení sporu s ní, namísto toho, aby se primárně zaměřila na situaci Adama a na to, jak mu umožnit bezpečný návrat do běžného vzdělávání. Zcela tak odhlédla od jeho potřeb a nepostupovala v jeho nejlepším zájmu. Závěr V návaznosti na případovou konferenci přijala škola výše uvedená opatření. Ta spočívala v umožnění přestupu do vedlejší třídy, úpravě hodnocení, posílení dohledu a možnosti nastavení adaptačního režimu. Tato opatření považuji v tuto chvíli za dostatečná k nápravě. To, zda budou postačovat dlouhodobě, se ukáže až s odstupem času. Pokládám za důležité, aby škola o účinnosti zavedených opatření s rodiči i Adamem průběžně komunikovala a na základě toho je v případě potřeby dále upravovala či doplňovala. Domnívám se, že společný adaptační kurz a hodiny tělocviku původní a nové třídy Adama mohou přispět k tomu, aby se vztahy mezi žáky zlepšily a žáci se ve vzájemných interakcích cítili sebejistěji a bezpečněji. Věřím, že ve spolupráci s rodiči Adama se podaří situaci stabilizovat a zajistit mu ničím nerušený výkon jeho práva na vzdělávání. Rozhodl jsem se proto šetření uzavřít. [8] O svých závěrech informuji také matku Adama. Děkuji Vám za spolupráci a jsem s pozdravem Mgr. Martin Beneš ochránce práv dětí [1] V souladu s článkem 33 Listiny základních práv a svobod ve spojení s § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). [2] V souladu s § 29 odst. 1 a odst. 2 školského zákona. [3] V souladu s Metodickým pokynem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních, č. j. MSMT-21149/2016, msmt.gov.cz. [4] Tamtéž. [5] V souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. [6] V souladu s § 21 odst. 1 písm. a), b), e) a f) školského zákona. [7] V souladu s čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. [8] Ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv a o ochránci práv dětí.