Text dokumentu

Vaše č. j.: MSMT-20748/2024-4 Č. j.: KVOP-10640/2025/S Brno 11. března 2025 Připomínky veřejného ochránce práv k návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů Vypořádáním připomínek jsou pověřeny: Mgr. Donika Stará (542 542 294, stara@ochrance.cz) Mgr. Lenka Křičková, Ph.D. (542 542 272, krickova@ochrance.cz) OBECNÉ PŘIPOMÍNKY Návrh v obecné rovině vítám. Oceňuji, že zohledňuje situaci dětí, které mají ze zdravotních či jiných závažných důvodů specifické stravovací potřeby. Ve své činnosti se setkávám s problémy, kterým tyto děti v rámci školního stravování čelí. Rodičům dětí se specifickými stravovacími potřebami se často nedaří dospět se školou k dohodě, jak se jejich dítě bude stravovat. Převažujícím důvodem odmítnutí přitom bývá obava školních jídelen, že pro poskytování alternativní stravy chybí opora v právních předpisech. V tomto ohledu může předkládaný návrh situaci vyjasnit a být pro děti se specifickými stravovacími potřebami přínosem. Věřím, že posílení práv dětí se specifickými stravovacími potřebami je naším společným cílem. Rozhodl jsem se proto předložit k návrhu připomínky, které pomohou tento cíl ještě účinněji naplnit. Nejde o můj nesouhlas s návrhem, ale o mé doporučení, jak jej vylepšit. Naopak bych byl nerad, kdyby v rámci připomínkového řízení došlo ke snížení standardu práv, která předkládaný návrh nyní obsahuje. KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY 1. K čl. I, bodu 2 (§ 2 odst. 4) Předkladatel navrhuje zachovat možnost poskytovat dietní stravování ze zdravotních důvodů a doplňuje ji o možnost poskytovat alternativní stravu rovněž jiným strávníkům, kteří mají zájem o stravu neodpovídající stanoveným spotřebním košům. Vítám rozšíření ustanovení o strávníky se specifickými stravovacími potřebami z jiných než zdravotních důvodů, neboť tato změna může pomoci například dětem, které se stravují alternativně z náboženských, světonázorových či jiných závažných důvodů. Navrhuji však posílit postavení strávníků, kteří potřebují dietní stravování ze zdravotních důvodů. Nutnost stravovat se dietně zpravidla souvisí se zdravotním postižením (např. v podobě potravinové alergie či intolerance), [1] které patří mezi zakázané diskriminační důvody. Zdravotní postižení má navíc v antidiskriminačním právu zvláštní postavení. Zaprvé, Česká republika je vázána Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, k jejímuž naplňování by měla směřovat při veškeré své legislativní činnosti. Zadruhé, oproti jiným diskriminačním důvodům vyžaduje antidiskriminační zákon u zdravotního postižení aktivní kroky v podobě přijetí přiměřených opatření. [2] Mám za to, že právo na přiměřené opatření náleží dětem s postižením také v rámci školního stravování jakožto služby určené veřejnosti. Pokud to tedy není pro provozovatele stravovacích služeb nepřiměřeně zatěžující, [3] má povinnost poskytnout těmto dětem dietní stravování. V opačném případě by se mohl dopustit nepřímé diskriminace. [4] Nepřiměřené zatížení je pak nutné posuzovat v závislosti na povaze a podmínkách konkrétní školní jídelny. Za nepřiměřeně zatěžující by například bylo možné považovat, kdyby škola musela provést zásadní stavební úpravy nebo výrazně navýšit personál. Naopak samotné zvýšení nákladů nelze automaticky označit za nepřiměřené zatížení. Záleží na tom, jestli by konkrétní výše vynaložených finančních prostředků byla pro školu únosná. [5] Povinnost poskytnout dietní stravování tak již provozovatelům stravovacích služeb za určitých okolností vyplývá z antidiskriminačního zákona. Považuji proto za vhodné promítnout ji i do předkládaného návrhu místo dosavadní možnosti dietního stravování. Vyhláška by tím byla dána do souladu s právním předpisem vyšší právní síly (antidiskriminačním zákonem). Naopak ponechání stávající situace by mohlo být pro provozovatele stravovacích služeb matoucí, neboť zatímco jeden právní předpis (vyhláška) by stanovil dietní stravování jako možnost, druhý právní předpis s vyšší právní sílou (antidiskriminační zákon) by jej stanovil jako povinnost. Pro všechny strany (rodiče, školu, děti, provozovatele) bude přehlednější a srozumitelnější, budou-li pravidla dietního stravování konkrétně stanovena ve vyhlášce, než aby je strany musely dovozovat z antidiskriminačního zákona. Doporučuji proto v § 2 odst. 4 slova "může provozovatel stravovacích služeb poskytovat školní stravování v dietním režimu" nahradit slovy "provozovatel stravovacích služeb poskytne, ledaže by to pro něj představovalo nepřiměřené zatížení, školní stravování v dietním režimu". Nechávám pak na zvážení předkladatele, jestli následně větu druhou dotčeného ustanovení o strávnících s jiným typem specifických stravovacích potřeb vyčlenit do samostatného odstavce. 2. K čl. I, bodu 5 (§ 2a) Předkladatel navrhuje výslovně ve vyhlášce zakotvit právo strávníka na konzumaci vlastní stravy v prostorách školní jídelny. To považuji za správný krok. Povinnost umožnit konzumaci vlastní stravy v prostorách školní jídelny lze rovněž dovodit i z antidiskriminačního zákona. Ve svých dřívějších výstupech jsem dospěl k závěru, že pokud škola bez objektivního odůvodnění konzumaci vlastní stravy dítěti se specifickými stravovacími potřebami neumožní, může se dopustit diskriminace z důvodu zdravotního postižení, náboženského přesvědčení či světonázoru. [6] Při své činnosti jsem se přesto setkal s tím, že školy konzumaci vlastní stravy zakazovaly. Oceňuji proto, že předkládaný návrh tuto otázku výslovně upravuje. Návrh však nezmiňuje možnost poskytnout strávníkovi součinnost s uskladněním a ohřevem vlastního pokrmu. Taková součinnost by mohla prospět dětem s různými specifickými stravovacími potřebami. Právní zakotvení možnosti uskladnění a ohřevu vlastní stravy by mohly ocenit zejména mateřské školy. Jejich ředitelé totiž podle vyhlášky o předškolním vzdělávání musí učinit vstřícné kroky, které umožní, aby se dítě mohlo vždy ve škole stravovat. [7] Ačkoli mám za to, že školám již za stávajícího stavu nic nebrání v tom, aby ke skladování a ohřevu donesené stravy přistoupily, některé školy to dle mých poznatků odmítaly. Často se totiž obávaly, zda je takový postup v souladu s právem. Považuji proto za vhodné tuto otázku v předkládaném návrhu výslovně vyjasnit ve znění dosud uvedeném jen v důvodové zprávě (str. 9). Ještě důležitější je výslovná právní úprava uskladnění a ohřevu vlastní stravy pro děti s postižením, které mají právo na přiměřené opatření, jak bylo popsáno výše. Jestliže nebude kvůli nepřiměřenému zatížení možné jim dietní stravu přímo poskytnout ve smyslu § 2 odst. 4 vyhlášky, nabízí se jako alternativní přiměřené opatření právě uskladnění a ohřev donesené stravy. Povinnost přistoupit alespoň k takovému přiměřenému opatření lze opět v určitých případech dovodit již z antidiskriminačního zákona, a proto by bylo vhodné ji promítnout také do předkládaného návrhu. Právní úprava školního stravování by tím byla dána do souladu s právním předpisem vyšší právní síly, tj. antidiskriminačním zákonem. Navrhuji proto, aby v případě potřeby dietního stravování ze zdravotních důvodů nebylo uskladnění a ohřev vlastní stravy pouhou možností, ale povinností provozovatele stravovacích služeb. Doporučuji tedy do ustanovení § 2a doplnit větu druhou a třetí ve znění: "Možnost provozovatele stravovacích služeb převzít od strávníka donesený pokrm, uchovat jej a připravit k výdeji za podmínky dodržení hygienických a dalších požadavků není dotčena. Jestliže provozovatel stravovacích služeb strávníkovi neposkytl dietní stravování podle § 2 odst. 4, postupuje podle věty druhé tohoto ustanovení, ledaže by to pro něj představovalo nepřiměřené zatížení." JUDr. Stanislav Křeček Vážený pan doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D ministr Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Karmelitská 529/5 118 12 Praha 1 Prostřednictvím elektronické knihovny eKLEP. [1] Srov. definici zdravotního postižení dle § 5 odst. 6 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Za zdravotní postižení lze považovat například celiakii. Viz zprávy veřejného ochránce práv ze dne 8. listopadu 2017, sp. zn. 5679/2016/VOP, eso.ochrance.cz, a ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. 6059/2015/VOP, eso.ochrance.cz. [2] Dle § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. [3] Dle § 3 odst. 3 antidiskriminačního zákona. [4] Blíže viz zprávu veřejného ochránce práv ze dne 23. června 2015, sp. zn. 4419/2014/VOP, eso.ochrance.cz. [5] Blíže viz zprávu veřejného ochránce práv ze dne 8. listopadu 2017, sp. zn. 5679/2016/VOP, eso.ochrance.cz. [6] KŘEČEK, Stanislav a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Školství. Online. Kancelář veřejného ochránce práv a Wolters Kluwer, 2021. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/vystupy/edice-stanoviska/Sbornik_Skolstvi.pdf (cit. 2025-03-04(. [7] Ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání. Blíže k této povinnosti mateřských škol viz vyjádření veřejného ochránce práv ze dne 15. listopadu 2017, sp. zn. 6481/2017/VOP, eso.ochrance.cz.