Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 12. srpna 2013 Sp. zn.: 116/2012/DIS/JKV Zpráva o šetření ve věci věkového omezení při poskytování spotřebitelských úvěrů starším klientům A - Předmět šetření Dne 18. května 2012 zaslal pan J. P. na elektronickém formuláři podnět, v němž si stěžoval na diskriminaci založenou na věku. Panu P. je 68 let a dne 9. května 2012 požádal o sjednocenou půjčku u P. s., u níž měl běžný účet. Pan P. uvedl, že má půjčku u P. s. na 30 tis. Kč, přičemž původně chtěl úvěr na 60 tis. Kč, a současně půjčku u G. M. A. s. r. o., na 60 tis. Kč. Tyto dvě půjčky si chtěl refinancovat jednou sjednocenou půjčkou, která mu byla zamítnuta bez udání důvodů. Pan P. má za to, že je to z důvodu jeho věku. Podle něj by ale senioři měli mít právo na služby v plném rozsahu. Namísto toho se pan P. domnívá, že banky mají v interních předpisech stanovenou pevnou věkovou hranici. Celou věc řešil s ombudsmanem P. s., policií a Českou národní bankou. Pan P. doplnil, že se do této situace dostal, protože si chtěl pořídit automobil. Protože u P. s. mu byla schválena půjčka pouze na 30 tis. Kč, využil nabídky, kterou dostal v autobazaru na financování automobilu úvěrem na 60 tis. Kč u G. M. A., s. r. o., zástavou je technický průkaz. Následně si chtěl tyto dva úvěry sjednotit, učinil několik pokusů u P. s., ale všechny bez úspěchu. Pan P. uvedl, že při zadávání do systému na pobočce použili kalkulačku úvěru a vyšlo, že by poskytnutí úvěru bylo možné. Kopie obrazovky je součástí dokumentů, které pan P. doložil. V červnu 2012 také vypověděl revolvingové úvěry a informoval o tom P. s. Není si vědom toho, že by měl nějaké neuhrazené závazky. B - Skutková zjištění Veřejný ochránce práv ve věci zahájil šetření, v rámci něhož požádal obchodního manažera pobočky P. s., o vysvětlení jednání ve vztahu k panu P. Na dotazy odpověděl ombudsman a ředitel rozvoje péče o klienta P. s. Uvedl, že na uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru není právní nárok. Banka při zvažování úvěrového rizika vyhodnocuje multikriteriální parametry, zda poskytnout či neposkytnout půjčku, přičemž o důvodech svého rozhodnutí klienta neinformuje. Banka s ohledem na odpovědnost, kterou na ni klade zákon o spotřebitelských úvěrech, dbá a přihlíží také ke skutečnosti, pod jakou úvěrovou zátěží již žadatel je, zda by mu dalším úvěrovým produktem neohrozila kredibilitu, platební schopnost a neprohloubila zadlužení. Zdůraznil, že E. P. s. se "chová přátelsky, transparentně a neusiluje o prodej úvěrových produktů za každou cenu. Tedy klientovi, který by v budoucnosti mohl mít se splácením závazků problém, nesjednává další úvěrový produkt s rizikem jeho nevratného zadlužení. Do vyhodnocení schopnosti klienta splácet a přitom disponovat dostatečnou finanční rezervou pro běžný život i nepředvídané situace zahrnujeme velké množství údajů a dokumentů o klientovi, jeho příjmech, výdajích, dosavadní platební historii atd. Vzhledem k tomu, že se jedná o komplexní multikriteriální vyhodnocení, není možné vyčlenit jeden parametr, např. předluženost, který o poskytnutí rozhodl." dodal. Uvedl dále, že skutečnost, že banka v loňském roce poskytla panu P. úvěrový produkt, dokazuje její nediskriminační postup. V době odpovědi měl pan P. dva úvěrové produkty kontokorent a spotřebitelský úvěr v celkové výši 50.000,- Kč. V mezidobí ombudsman P. s. kontaktoval pana P. a snažil se mu podat vysvětlení k nemožnosti poskytnout úvěr. O sjednocený úvěr pan P. žádá především proto, aby dosáhl snížení měsíčních splátek a zkrácení doby splácení. V doplnění ze dne 12. července 2012 upozornil i na další subjekt - Z. b., která sice nenabízí sjednocené půjčky, ale chtěl si u ní sjednat půjčku ve výši 75 tis. Kč, kterou by refinancoval předchozí půjčky. Na popud Z. b. si požádal o výpis z Bankovního registru klientských informací, kde se neukázaly žádné negativní položky. Bylo mu ale naznačeno, že problémem by mohlo být mnoho bankovních kont. Následně tedy podnikl kroky k odstranění revolvingových úvěrů, kterých využil, protože byly spojeny s nabídkami výhodných nákupů. Ani žádost u Z. b. nebyla úspěšná. Banka přitom uváděla věkový limit pro poskytnutí úvěru 70 let. Nakonec u ní získal pouze úvěr na 35 tis. Kč s dobou splácení 1 rok. Doplatil proto úvěr u P. s. Na internetových stránkách Z. b. bylo zjištěno, že úvěr je možné poskytnout pouze žadatelům ve věku 18 až 70 let. Pokud jde o pojištění, je možné o něj žádat pouze do věku 64,5 let a 65. rokem pojištění zaniká.[1] Veřejný ochránce práv proto rozšířil šetření i na Z. b. a vyzval vedoucího organizační složky k vyjádření k používání věkových hranic. Dopisem ze dne 6. května 2013 pak vedoucí zaslal vyjádření, v němž uvedl, že "Z. B. AG, v České republice jednající prostřednictvím Z. B. AG, organizační složka, stanovila tuto věkovou hranici na základě důkladného zvážení veškerých obchodních rizik při poskytování spotřebitelského věru a s přihlédnutím k pravidlům obezřetného podnikání bank, kterými je banka povinna se při poskytování úvěrů řídit". Pokračoval, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů jsou povinni dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru[2] posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. "Jsme přesvědčení, že věk žadatele o úvěr nemůže nebýt velmi důležitou a nedílnou součástí takového posouzení," dodal. Věková hranice 70 let byla dle jeho slov stanovena s ohledem na dlouhodobě získávané a vyhodnocované zkušenosti v rámci finanční skupiny, "kdy bylo zjištěno prokazatelně vyšší riziko nesplacení úvěru u klientů nad touto věkovou hranicí". "Jedním z hlavních zájmů Z. je rovněž maximální míra transparentnosti a otevřené komunikace s klienty. S ohledem na tuto skutečnost je informace o interních kritériích pro získání půjčky zpřístupněna na webových stránkách Z.," vysvětlil. Půjčka přitom musí být do dosažení věku 70 let zcela splacena. V rámci své další činnosti jsem zjistil, že Z. banka své podmínky následně pravděpodobně změnila. Na svých stránkách již informuje pouze o spodní věkové hranici pro získání úvěru 18, resp. 21 let, a horní věkové hranici pro sjednání pojištění 65 let.[3] C - Hodnocení věci zástupcem ochránce V souladu s ustanovením § 12 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny "při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky". Banky dále nesmí "uzavírat smlouvy za podmínek, které jsou pro ni nápadně nevýhodné, pro banku, zejména takové, které zavazují banku... k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné". V návaznosti na ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jsou věřitelé včetně bank povinni s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitel má v návaznosti na toto ustanovení poskytnout "spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná". Zákaz diskriminace upravuje zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon). V ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 antidiskriminační zákon zapovídá diskriminaci v oblasti přístupu ke zboží a službám mimo jiné i z důvodu věku. Diskriminací v rozporu s antidiskriminačním zákonem se rozumí jednání (včetně opomenutí), kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází, zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě zakázaného důvodu v zákonem vymezené oblasti. Podle ustanovení § 7 odst. 1 antidiskriminačního zákona diskriminací není, pokud je rozdílné zacházení "objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné". S ohledem na to, že zákaz rozlišování založeném na věku není absolutní, ale existuje z něj množství výjimek, je třeba posuzovat jeho použití vzhledem ke konkrétní situaci. Za diskriminaci založenou na věku lze považovat rozlišování, které je způsobilé zasáhnout lidskou důstojnost.[4] K zásahu do důstojnosti dochází v situacích, kdy jsou lidé posuzováni na základě stereotypně předpokládaných skupinových charakteristik a nikoliv na základě svých zásluh, schopností nebo subjektivních okolností.[5] Za zásah do důstojnosti je nutné považovat především skutečnost, že jsou starší zájemci považováni za méně respektované klienty, kteří jsou v menší míře schopni dostát svým závazkům bez ohledu na jejich individuální možnosti a schopnosti. Určení pevné horní věkové hranice, která na základě v individuálním případě nepodloženého předpokladu limituje seniory v přístupu ke spotřebitelskému úvěru, představuje nepřípustnou přímou diskriminaci založenou na věku. C.1 Zhodnocení jednání P. s. Na základě předložených dokladů nebylo možné dojít k závěru, že by P. s. odmítla poskytnout úvěr z důvodu věku. S ohledem na okolnosti, především na úvěrové zatížení stěžovatele a na to, že mu byly bez problémů ze strany banky poskytnuty jiné služby, nelze jednoznačně dojít k závěru, že by neposkytnutí sjednocené půjčky bylo motivováno věkem. C.2 Zhodnocení jednání Z. b. Z. b. prokazatelně používala věkové omezení horní věkovou hranicí 70 let pro poskytnutí úvěru plošně pro všechny žadatele. Pravidlo měla nastaveno tak, že nedovolovalo žádné individuální posouzení, ba ani výjimku v případě konkrétního žadatele. Právě takové nastavení horní věkové hranice představuje zásah do důstojnosti starších žadatelů, protože se s nimi bez ohledu na jejich individuální situaci a celkovou bonitu zachází plošně jako s příslušníky skupiny, která má obecně se splácením problémy. V individuálních případech to přitom nemusí platit. Krátkodobé půjčky se v tomto ohledu liší např. od hypotečních úvěrů, které se sjednávají na delší dobu, a proto je u nich obecně legitimní pracovat s předpokládaným věkem dožití žadatelů. U krátkodobých půjček toto možné není. Je naprosto nepřípustné se staršími žadateli jednat tak, jako by automaticky byli méně schopni dostát svým závazkům. Proto se jedná o přímou diskriminaci založenou na věku. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že je banka povinna předem posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto by totiž banka měla v každém případě činit ve vztahu k individuálnímu klientovi a nikoliv plošným vyloučením příslušníků určité skupiny spotřebitelů s odkazem na vágně vyjádřené "dlouhodobé zkušenosti". Jak už bylo naznačeno výše, v průběhu šetření banka od své praxe uplatňování maximální věkové hranice ustoupila. Tímto považuji dřívější diskriminační praxi za zhojenou. D - Závěry Paušální omezení horní věkovou hranicí představuje značný zásah do důstojnosti starších osob a jako takové představuje nežádoucí nedovolené omezení pro osoby vyššího věku. Pokud banka omezí možnost poskytnutí krátkodobého spotřebitelského úvěru horní věkovou hranicí, dopouští se nepřípustné přímé diskriminace založené na věku starších žadatelů o úvěr. Ačkoliv je limitování úvěrového rizika a zajištění schopnosti klienta splácet legitimním ospravedlněním pro neposkytnutí úvěru, není možné takovýto druh ospravedlnění v případě krátkodobého spotřebitelského úvěru použít plošně pro všechny klienty převyšující určitou věkovou hranici. Schopnost splácet je vždy nutné posuzovat individuálně. Z výše uvedeného vyplývá, že v prvním z případů, na které stěžovatel upozornil, nebylo prokázáno, že by odmítnutí poskytnutí sjednocené půjčky bylo motivováno jeho věkem. Ve druhém případě byla prokázána diskriminace založená na věku. Banka ovšem v průběhu šetření od diskriminační praxe ustoupila, čímž její dřívější protiprávní jednání považuji za zhojené. Tímto mé šetření uzavírám. Zprávu zasílám oběma dotčeným bankám a též stěžovateli. JUDr. Stanislav Křeček v. r. zástupce veřejného ochránce práv [1] Tato informace byla zachycena na printscreenu stránky www.z.cz/uvery/pujcka-bezucelovy-uver/ ještě dne 19. března 2013. [2] Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. [3] Toto bylo zjištěno aktuálně na stránkách www.z..cz/uvery/pujcka-bezucelovy-uver dne 31. července 2013. [4] Viz ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.". [5] Viz např. rozhodnutí kanadského Nejvyššího soudu ve věci Miron v. Trudel [1995] 2 SCR 418 na s. 489. Citováno z Fredman, S. Antidiskriminační právo. Přeložila Tereza Kodičková. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2007, s. 16.