Text dokumentu

V Brně dne 23. listopadu 2011 Sp. zn.: 3/2011/DIS/LO Zpráva o šetření Namítání diskriminace v přístupu ke vzdělání na ZŠ a MŠ X. ve městě W. A - Obsah podnětu Dne 4. ledna 2011 se na mě obrátila stěžovatelka, paní matka H. s tím, že dochází podle jejího názoru k opakované diskriminaci její dcery N. při jejím vzdělávání na Základní a mateřské škole X.[1] Stěžovatelka uvádí, že údajné nerovné zacházení vedení školy (především zástupce ředitele Ing. T.) je diskriminací z důvodu romského původu dcery. Stěžovatelka namítá, že zástupce ředitele se do telefonu představoval opakovaně jako ředitel školy a že na škole de facto řídí vše on, neboť ředitel školy Mgr. J. V. se věnuje vzdělávání na gymnáziu. Ředitel dle tvrzení stěžovatelky odmítal s rodinou N. H. komunikovat. Stěžovatelka nesouhlasí se vzděláváním dcery ve speciální logopedické třídě, resp. studijní skupině, která je ve škole nazývána "K. ". Stěžovatelka nerozumí tomu, proč její dcera nenavštěvuje standardní třídu. Takový postup je dle jejího soudu diskriminační. Podle tvrzení stěžovatelky nejen v případě N. směřovalo jednání vedení školy k tomu, aby slabší děti odešly jinam, neboť chce školu profilovat jako elitní vzdělávací instituci. Stěžovatelka namítá, že s ní i dcerou bylo jednáno ponižujícím způsobem. Rozdílné zacházení se svou dcerou zdůvodňuje také tím, že jí nebyly omluveny některé absence navzdory tomu, že byly údajně řádně omluveny lékařem. N. byla údajně vystavena nepřátelskému prostředí i ze strany ostatních žáků. Slabé studijní výsledky dcery N. vysvětluje stěžovatelka mj. tím, že měla opakované zdravotní problémy. Dalším nástrojem diskriminace je podle stěžovatelky postup vedení školy v tom ohledu, že N. měla být vzdělávána podle individuálního vzdělávacího plánu. Stěžovatelka namítla výše zmíněné skutečnosti také na České školní inspekci. Konkrétně hovořila s Mgr. Bc. M. Urbanovou, Ph.D., ředitelkou inspektorátu Z. České školní inspekce. B - Postup ochránce a skutková zjištění 1) Postup ochránce Pověření zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv vykonali místní šetření v bydlišti stěžovatelky a na výše zmíněné škole, kde analyzovali potřebnou dokumentaci a provedli rozhovor s ředitelem školy, zástupcem ředitele a asistentkou pedagoga. Pro názornější představu o poskytování vzdělání ve městě W. byl dotázán k vyjádření také ředitel speciální základní školy W.[2] PaedDr. P. S. (dále jen "speciální škola"). Od ředitelů obou škol bylo následně vyžádáno písemné vyjádření k dotčené stížnosti, resp. souvisejícím okolnostem. Jelikož paní H. namítala jednání zaměstnanců školy také na České školní inspekci, bylo třeba se obrátit také na inspektorát Z. České školní inspekce, aby bylo zjištěno, jak ve věci stížnosti paní H. postupoval. Níže uváděné, stěžovatelkou namítané okolnosti byly konzultovány také s ředitelkou inspektorátu Z. České školní inspekce. Podle vyjádření ředitelky inspektorátu ze dne 9. června 2011 nic nenasvědčuje závěru, že by na výše uváděné základní škole docházelo k diskriminaci romských žáků. Na dotaz, kolik žáků odhadem se vzdělává v místní speciální škole, bylo odpovězeno, že Romové se mohou na základě žádosti rodičů vzdělávat ve všech školách. Dále ředitelka inspektorátu uvádí, že nebylo ani v minulosti zjištěno jakékoliv porušování právních předpisů při přijímání žáků do speciální školy ve W. 2) Vypořádání námitek stěžovatelky Z rozhovorů se stěžovatelkou, ředitelem šetřené školy, jeho zástupcem a asistentkou pedagoga, a dále z písemného vyjádření ředitelů obou škol, vyplynula následující zjištění. N. se skutečně vzdělávala v uváděné speciální studijní skupině K. pod vedením asistentky pedagoga. Vedení školy takový postup zdůvodňuje tak, že od žákyně s problematickou vzdělávací drahou lze při zajištění speciální péče očekávat lepší výsledky. Podle písemného vyjádření ředitele školy Mgr. J. V. ze dne 7. listopadu 2011 je skupinová integrace, kterou představuje vzdělávání některých žáků ve skupině K., efektivní a vhodnou. Na dotaz, proč není asistentka pedagoga využívána ve škole v jednotlivých třídách školy, a namísto toho vede speciální skupinu žáků, odpověděl ředitel školy tak, že skupinová integrace v této podobě je postupem schváleným Ministerstvem školství. Navíc dodává, že ve většině vyučovacích předmětů se žáci vzdělávají s ostatními. Ke vzdělávání N. H. uvádí, že hlavní příčinou jejího školního neúspěchu jsou velmi vysoké absence a nedostatečná domácí příprava. V jednom případě se dokonce N. namísto toho, aby zpracovala úlohu z výtvarné výchovy, pokusila odevzdat vypracování tohoto úkolu jiným žákem. Námitka stěžovatelky týkající se údajné snahy zejména zástupce ředitele o to, aby N. opustila školu a vzdělávala se na škole jiné, se nepotvrdila. Na námitku, že škola neuznala N. některé omluvenky, je třeba uvést, že při návštěvě školy byly pověřeným zaměstnancům Kanceláře veřejného ochránce práv předloženy některé omluvenky, které evidentně nepotvrzoval lékař. K absencím N. je třeba doplnit, že z výkazů ve třídních knihách byly patrné opakované dlouhodobé absence. Tvrzení stěžovatelky, že N. nechtěla školu navštěvovat proto, že se k ní spolužáci nechovají dobře, není relevantní jako zdůvodnění vysokých absencí. Přesto logicky je potřeba uvést, že všichni pedagogové školy by měli průběžně sledovat vzájemné vztahy žáků a řešit případné konflikty a projevy šikany. Posledně uvedené okolnosti ovšem nepřísluší posuzovat ochránci. Podle stěžovatelky také rozhodování o tom, že by N. měla mít individuální vzdělávací plán, lze vnímat jako diskriminaci. Vedení školy k tomu uvedlo, že využití individuálních plánů je realizováno také u jiných, tedy neromských žáků. Navíc individuální plán lze stěží chápat jako nástroj nerovného zacházení už z podstaty věci: je naopak prostředkem vyrovnávání počátečních znevýhodnění žáka, která mohou být způsobena mj. dlouhodobou nemocí. Další námitka se týkala údajně opakovaného ponižujícího jednání ze strany vedení školy, které představuje pro účely základní školy především zástupce ředitele. Ani tato námitka nebyla potvrzena. 3) Naplňování rovného přístupu ke vzdělání Pro názornější představu o stavu vzdělávání romských žáků ve městě W. byli nad rámec stížnosti paní H. jak ředitelé základní i speciální školy, tak ředitelka inspektorátu Z. dotázáni na okolnost, v kterých školách jsou ve městě W. vzděláváni Romové, popř. jaký je jejich odhad počtu Romů na místní speciální škole. Dotaz týkající se odhadu počtu romských žáků ve speciální škole zůstal nezodpovězen jak řediteli obou škol (takový údaj školy dle jejich tvrzení nesledují), tak ředitelkou inspektorátu Z. Informace je podstatná spíše v obecné rovině v otázce kompetencí veřejného ochránce práv při sledování rovného přístupu ke vzdělání; na stěžovatelkou namítané okolnosti nemá údaj vliv. V rámci místního šetření byla dále analyzována Zpráva o dítěti (tj. o žákyni N. H.) ze dne 8. dubna 2009, kterou vystavil psycholog Mgr. Ž. J., resp. PaedDr. P. S. jako ředitel Speciálně pedagogického centra. Podle uvedeného psychologického posudku měla být žákyně H. ve speciálně pedagogickém centru vyšetřena z důvodu výukových problémů. V závěru tohoto posudku se uvádí, že žákyně má podprůměrné mentální schopnosti a že u ní chybí motivace, což souvisí s nevypěstováním pracovních návyků v rodině. Podle zjištění speciálně pedagogického centra je N. H. žákyní se speciálními vzdělávacími potřebami (dále "SVP"), proto je podpořena výuka podle "vzdělávacího programu ZvŠ", čímž se myslí vzdělávací program pro bývalé zvláštní školy.[3] C - Právní hodnocení 1) Namítání diskriminace na základě etnicity (národnosti) Stěžovatelka uvedla, že s její dcerou, jakož i s ní samotnou, bylo ve škole zacházeno znevýhodňujícím způsobem. Takové jednání bylo podle stěžovatelky motivováno romským původem, proto v něm spatřuje diskriminaci. Diskriminací ve smyslu školského zákona[4] i antidiskriminačního zákona[5] by přitom skutečně mohl být nerovný přístup ke vzdělání založený na rase, etnicitě nebo národnosti žáka. Ani v námitce zařazení N. do vzdělávání v "K. " ani v otázce doporučení týkající se využití individuálního vzdělávacího plánu pro překonání znevýhodnění žákyně, ovšem nelze dovodit motivaci týkající se etnického (národnostního) původu žákyně. Při rozhodování, kteří žáci budou vzděláváni v "K.", není totiž uvažován národnostní, rasový nebo etnický aspekt, ale vhodnost takového postupu. Na základě vyjádření ředitele Mgr. V. lze otázku etnického složení třídy "K." vyloučit: podle jeho informací lze odhadovat romský původ z žáků K. právě jen u N. H. Nic tedy nenaznačuje úvaze, že by takto byli žáci umisťováni podle etnického klíče a že by vytvoření této speciální třídy bylo způsobem segregace romských žáků. Ani další námitky stěžovatelky, týkající se především údajně nemístného jednání zástupce ředitele, jakož dále neuznání omluvenek N. H., se nepotvrdily, natož aby byl odkryt jejich údajný rasový podtext. Ani využití individuálního vzdělávacího plánu nelze považovat za způsob diskriminace. Naopak u žákyně, která má dlouhodobé zdravotní potíže, je uvedený postup zcela pochopitelný (srov. ustanovení § 18 školského zákona). Pro vytvoření individuálního plánu navíc je třeba souhlasu zákonného zástupce žáka. Proto pokud s jeho využitím stěžovatelka nesouhlasila, mohla svůj nesouhlas projevit. 2) Další otázky spojené se vzděláváním dcery stěžovatelky K posuzované záležitosti je třeba dále uvést následující. Někteří žáci školy, zejména ti, kteří mají logopedické potíže, jsou vzděláváni ve skupině nazvané "K.". Některé předměty přitom absolvují spolu s ostatními žáky. Zřízení této třídy je formou skupinové integrace ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška o dětech se SVP"). Nabízí se otázka, z jakého důvodu není využíváno prvotně vzdělávání skrze individuální integraci, namísto integrace skupinové. Z aktuálního znění školských předpisů nelze sice výslovně usoudit, že přednostní formou vzdělávání žáků se SVP by měla být individuální, nikoli skupinová integrace. Přesto je třeba namítnout, že do 31. srpna 2011 obsahovala vyhláška o dětech se SVP ustanovení,[6] podle něhož měli být žáci se zdravotním postižením přednostně vzděláváni formou individuální integrace, jevila-li se tato jako účelná pro žáka a možná pro školu. Závěr, že aktuálně školské předpisy jednoznačně upřednostňují individuální integraci před skupinovou (kterou může být i zřízení třídy "K."), je tedy problematický. V daném případě nedošlo k porušení školských předpisů tím, že byla zřízena speciální třída či skupina. Z hlediska pedagogického lze ale namítnout, že má být v duchu principu inkluzívního vzdělávání vždy nejprve hledána možnost, jak žáka integrovat individuálně. V posuzovaném případě je ovšem podstatná i informace, že na většinu předmětů žáci K. docházejí společně s ostatními žáky. Lze tak uzavřít, že vzdělávání v "K." je určitou spojnicí mezi individuální a skupinovou integrací. K uvedené otázce je dále potřebné zmínit okolnost pracovní náplně asistentů pedagoga. Ve třídě "K. vyučuje asistentka pedagoga. Asistent pedagoga je svým způsobem kompenzační pomůckou pro vzdělávání dětí a žáků se SVP (ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona) a je tzv. vyrovnávacím opatřením ve smyslu vyhlášky o dětech se SVP.[7] Již z názvu této funkce je patrné, že jeho hlavní role by měla spočívat v nápomoci vyučujícímu zejména v případech, kdy se ve třídě vzdělávají děti se SVP (ustanovení § 7 odst. 1 písm. a/ vyhlášky o dětech se SVP). Smyslem zřízení této funkce je podpora inkluzívního způsobu vzdělávání, nikoli vedení samostatné třídy nebo skupiny žáků se specifickými požadavky. Lze proto namítnout, že způsob využití této funkce na uvedené škole je nikoli protiprávní, ale poněkud proti smyslu integrace (inkluze) ve vzdělávání. Poslední zjišťovanou okolností byla otázka vzdělávacího programu N. H., podle něhož byla vzdělávána. Při návštěvě u rodiny H. byly pověřeným zaměstnancům předloženy učebnice pro zvláštní školy (například učebnice dějepisu pro zvláštní školy), podle nichž byla N. vzdělávána. Když pomineme okolnost, že de iure již zvláštní školy v českém školském systému neexistují,[8] je třeba uvést následující. Pojmosloví související se zvláštními školami sice ještě zcela nevymizelo (poradenská zařízení i po účinnosti školského zákona doporučují v některých případech vzdělávání podle vzdělávacích programů pro zvláštní školy), trend nastavený školským zákonem je ovšem více než patrný směrem k inkluzívnímu vzdělávání. Vyučování žáků, jimž není explicitně stanoveno mentální postižení, podle učebnic, a tudíž osnov pro zvláštní školy by mělo být do budoucna přehodnoceno. A to přesto, že N. je nepochybně žákyní se speciálními vzdělávacími potřebami podle ustanovení § 16 školského zákona, neboť bývala dlouhodobě nemocná, má značné absence a absentuje také domácí příprava. Uvedená problematika úzce souvisí s posuzováním rozumových schopností žáků školskými poradenskými zařízeními.[9] Ve "Zprávě o dítěti" z vyšetření N. dne 8. dubna 2009 se uvádí, že jde o žákyni s podprůměrnými mentálními schopnostmi, což se ovšem nerovná stanovení diagnózy mentálního postižení. Přesto je doporučeno vzdělávat ji podle "vzdělávacího plánu ZvŠ". Takový postup se jeví jako problematický, protože podle uvedeného plánu pro ZvŠ by do budoucna jednak neměli být žáci vzděláváni vůbec, navíc v daném případě zřejmě nejde o žákyni s mentálním postižením. Za odborný závěr posudku poradenského zařízení není odpovědný ředitel školy, jehož postup byl předmětem šetření z podnětu stěžovatelky. D - Závěry Námitka stěžovatelky, podle níž postupoval ředitel Základní školy a mateřské školy X. ve městě W. a jeho zástupce diskriminačně na základě romského původu její dcery, se nepotvrdila. Nedošlo k porušení práva na rovný přístup ke vzdělání podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona, ani k nerovnému zacházení ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. i) a ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona. Podle stěžovatelky se tak mělo stát zejména umístěním její dcery N. do třídy "K.". Rozhodování o tom, kteří žáci se budou v této skupině vzdělávat, ale nesouvisí s národnostním původem žáků. Další poznatky získané v rámci šetření uvedené stížnosti ukazují na některé problematické jevy spojené s vyučováním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. V daném ohledu sice ochránce nemá autoritativní kompetence, ale je třeba doporučit přehodnocení způsobu vzdělávání žáků do budoucna, a to především směrem k individuální formě integrace žáků s využitím práce asistentů pedagoga. Navazujícím problémem je posuzování mentálních schopností žáků poradenským zařízením, ovšem za tuto okolnost nenese odpovědnost šetřená škola. Otázkou zůstává, kde a jakým způsobem jsou vzděláváni místní Romové, neboť ani od jednoho kompetentního subjektu nebylo možné získat odpověď na tuto otázku, a to včetně ředitelky inspektorátu Z. České školní inspekce. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv [1] Základní a mateřská škola je spojena s gymnáziem W., oficiálním sídlem školy je www. [2] Speciální škola ve W. [3] Č. j. 22980/97-22. [4] Ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen "školský zákon"). [5] Ustanovení § 1 odst. 1 písm. i) ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). [6] Jednalo se o ustanovení § 3 odst. 4 vyhlášky, podle něhož se má žák se zdravotním postižením přednostně vzdělávat formou individuální integrace v běžné škole, pokud to odpovídá jeho potřebám a možnostem a podmínkám a možnostem školy. Ustanovení se jevilo jako problematické z důvodu svého relativního charakteru spočívajícího v úpravě druhé části ("pokud to odpovídá jeho potřebám a možnostem a podmínkám a možnostem školy"). Z uvedeného důvodu bylo ministerstvem avizováno jeho zrušení. Uvedené ustanovení bylo poněkud nesystematicky nahrazeno větou, podle níž se žádný žák bez zdravotního postižení nesmí vzdělávat podle vzdělávacího programu pro žáky s postižením. [7] Ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky. [8] Zvláštní školy byly součástí vzdělávacího systému pouze do účinnosti školského zákona č. 561/2004 Sb., neboť podle ustanovení § 185 odst. 3 školského zákona ty školy, které doposud byly zvláštními školami, jsou do budoucna školami základními. [9] Jedná se o výše uváděnou zprávu (posudek), který vydalo Speciálně pedagogické centrum při speciální škole ve W.