Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn.: 4241/2023/VOP/DST Č. j.: KVOP-13960/2024 Brno 15. dubna 2024 Posouzení námitky diskriminace ve věci přístupnosti notářské kanceláře V květnu 2023 se na mě obrátila paní A. (stěžovatelka). Stěžovatelka má postižení a je závislá na pomoci jiné osoby ve III. stupni (těžká závislost). K pohybu používá elektrický vozík a potřebuje každodenní osobní asistenci. Stěžovatelka namítala diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, protože se nemohla osobně účastnit jednání v rámci řízení o pozůstalosti. Jednání se totiž mělo konat v kanceláři notářky, která je umístěná v 1. patře domu bez výtahu. Poskytuji metodickou pomoc obětem diskriminace z důvodu zdravotního postižení. [1] Zastávám také roli monitorovacího orgánu pro naplňování práv zakotvených Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. [2] Rozhodl jsem se proto prověřit, jestli postup notářky představuje diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. A. Shrnutí závěrů Došel jsem k závěru, že notářka má na základě notářského řádu a Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením povinnost uskutečnit jednání v rámci řízení o pozůstalosti tak, aby bylo přístupné a odpovídalo potřebám účastníků. Tuto potřebu může v konkrétním případě naplňovat jednání v bezbariérových prostorách nebo úprava termínu jednání. Shromážděné podklady mi však neumožňují posoudit, jestli: - notářka poskytla stěžovatelce přiměřené opatření, když k jednání zajistila prostory v přízemí domu; - se notářka dopustila diskriminace, když odmítla žádost stěžovatelky o změnu termínu jednání. Přesto se domnívám, že notářka měla být v komunikaci se stěžovatelkou vstřícnější, iniciativnější a poskytovat jí bez odkladu informace, které mohly pozitivně ovlivnit možnost stěžovatelky účastnit se jednání. B. Skutková zjištění B.1 Podnět stěžovatelky Stěžovatelka byla účastnicí řízení o pozůstalosti po její zemřelé matce. Řízení vedla notářka B., kterou k tomu pověřil Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne 29. května 2023 stěžovatelka v e-mailové zprávě informovala notářku, že se chce osobně účastnit jednání, které bude ve věci nařízeno. Vysvětlila notářce povahu svého postižení a požádala, aby se jednání konalo v prostorách s bezbariérovým přístupem. Požádala také, aby jí notářka včas oznámila termín jednání, protože si musí domluvit službu osobní asistence minimálně týden dopředu. Stěžovatelka uvádí, že ji notářka poté telefonicky kontaktovala a sdělila, že nemůže jednat mimo svou kancelář, která se nachází v 1. patře domu bez výtahu. Notářka podle stěžovatelky uvedla, že má v kanceláři počítač, spis, tiskárnu a další potřebné vybavení. Údajně navrhla, že jednání uskuteční za přítomnosti zbývajících účastníků, zatímco stěžovatelka může být na telefonu v autě poblíž kanceláře. Notářka jí po skončení jednání může donést do auta dokumenty k podpisu. Takové řešení stěžovatelce nevyhovovalo, protože se chtěla jednání účastnit osobně. Vzhledem ke svému postižení nemůže sedět v autě po dobu dvou hodin (odhadovaná délka jednání dle notářky). Stěžovatelka nevlastní auto, a tak by po celou dobu jednání musela hradit službu osobní asistence i taxi službu. Stěžovatelka dále notářku v srpnu 2023 požádala, zda by jednání mohlo začít později než v 9 hodin ráno. Vysvětlila, že asistenční služba funguje až od osmi hodin ráno a potřebuje více času, aby se na místo mohla dostavit. Stěžovatelka obdržela předvolání k nařízenému jednání o pozůstalosti, které je datováno k 15. srpnu 2023. V předvolání je uvedeno, že jednání se uskuteční v notářské kanceláři B. na adrese xxx (1. patro budovy). Dne 14. září 2023 ale notářka v telefonním hovoru stěžovatelce sdělila, že jednání bude probíhat v zasedací místnosti v přízemí. Stěžovatelka se nakonec jednání ze zdravotních důvodů nezúčastnila a nechala se zastoupit advokátem. B.2 Vyjádření notářky Notářka mi potvrdila, že se její kancelář nachází v 1. patře a vedou k ní schody. V budově není žádné zařízení, které by umožnilo pohyb člověka na elektrickém vozíku mezi jednotlivými patry. K tvrzení stěžovatelky o tom, že nejdříve telefonicky odmítla zajistit bezbariérové prostory a navrhla stěžovatelce počkat během jednání v autě, se notářka nevyjádřila. Notářka připravila dědický spis k jednání v srpnu 2023. Poté (v blíže neurčeném čase) zajistila pro jednání zasedací místnost v přízemí budovy, ve které se nachází její notářská kancelář. Jednání ve věci nařídila na 25. září 2023 od 9 hodin. Notářka se stěžovatelce mým prostřednictvím omluvila za to, že v předvolání zůstala informace o konání jednání v notářské kanceláři. Vysvětlila to tak, že s předvoláním pracuje jako s formulářem a opomněla změnu vyznačit. Byla však údajně připravena čekat na stěžovatelku v den a hodinu nařízeného jednání před domem, aby ji doprovodila do zasedací místnosti v přízemí domu. Notářka z komunikace se stěžovatelkou nevyrozuměla, že by ji měla dopředu informovat o tom, že zajistila bezbariérové prostory. Notářka na žádost stěžovatelky posunula začátek jednání na 9 hodin ráno, přestože její úřední hodiny začínají už v 8 hodin. Pokud by jednání posunula na pozdější dobu, nestačila by vyřídit další plánovaná jednání. Z komunikace se stěžovatelkou navíc podle notářky nevyplynula žádost o odročení jednání na jiný den či hodinu. Domnívá se, že stěžovatelce poskytla potřebné informace včas. Vycházela z jejího sdělení, že asistenci si musí domluvit nejméně týden dopředu. C. Právní hodnocení C.1 Povaha činnosti notáře v řízení o pozůstalosti Stát pověřuje notáře tzv. notářským úřadem, který je trvale spojený s místem výkonu činnosti notáře. [3] Notář vykonává pravomoci, které na něj převedl stát. [4] Úkony notáře v řízení o pozůstalosti se považují za úkony soudu prvního stupně. [5] Česká republika je smluvní stranou Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (Úmluva). Zavázala se zajistit a podporovat plnou realizaci všech lidských práv a základních svobod lidí se zdravotním postižením bez jakékoliv diskriminace. Státy Úmluvy mají zajistit, aby veřejné orgány a instituce jednaly v souladu s Úmluvou. [6] Notář v roli soudního komisaře postupuje jako veřejný orgán, a je proto vázán požadavky Úmluvy. C.2 Přístupnost ve smyslu Úmluvy Cílem Úmluvy je posílit osobní nezávislost, samostatnost a účinné zapojení lidí s postižením do společnosti. [7] Úmluva ukládá státům, aby lidem s postižením zajistily účinný přístup ke spravedlnosti [8] a postupně odstraňovaly bariéry, které brání lidem s postižením v přístupu do budov. [9] Opatření pro odstranění bariér se má týkat mj. "budov, dopravní sítě, dopravy a dalších vnitřních i venkovních zařízení, včetně škol, obytných budov, zdravotnických zařízení a pracovišť." [10] Výbor pro práva osob se zdravotním postižením zahrnuje do "dalších vnitřních i venkovních zařízení" například policejní orgány, věznice a organizace různého zaměření (včetně politických a náboženských). [11] Pokud nejsou sídla policejních orgánů nebo soudů přístupná lidem s postižením, chybí podle výboru účinný přístup ke spravedlnosti. [12] Odstraňování bariér je však dlouhodobý proces, který nereaguje na okamžitou potřebu lidí s pohybovým postižením. Pokud nemohou uplatnit všechna lidská práva a základní svobody, mají právo na přiměřené opatření. [13] Podle mého hodnocení lze zařadit mezi místa, která mají být lidem s postižením přístupná, také notářskou kancelář. Potřeba přístupnosti je o to naléhavější, pokud jde o činnost notáře jako soudního komisaře. Jak už jsem zmínil výše, notář v řízení o pozůstalosti provádí úkony, které na něj převedl stát (vede soudní řízení a vykonává úkony soudu). Stěžovatelka měla podle Úmluvy právo na přiměřené opatření, aby mohla své záležitosti osobně a samostatně řešit a měla účinný přístup ke spravedlnosti. Odepření přiměřeného opatření může představovat diskriminaci. Zabýval jsem se proto otázkou, zda notářka jednala při řešení žádosti stěžovatelky v souladu s Úmluvou. C.3 Poskytování přiměřených opatření Přiměřené opatření je nezbytná a odpovídající změna či úprava v konkrétním případě, která umožní člověku s postižením výkon jeho práv a není nepřiměřeně (nadměrně) zatěžující. [14] Na rozdíl od obecného požadavku na odstraňování bariér lze přiměřené opatření provést okamžitě (jakmile o ně člověk s postižením požádá). [15] Přiměřené opatření má často podobu zpřístupnění určitého zařízení či informací, ale může také spočívat v reorganizaci činností nebo úpravě pracovního rozvrhu. [16] Přiměřené opatření lze odmítnout provést jen tehdy, pokud by představovalo nepřiměřené zatížení (neospravedlnitelné břemeno) pro toho, kdo ho má provést. Úmluva chápe přiměřenost jako vztah zátěže, kterou může provedení přiměřeného opatření způsobit, a míry užitku, kterou z opatření má člověk s postižením. Zohledňují se finanční náklady, dopady na realizátora opatření nebo nepříznivé důsledky pro další osoby. [17] Odepření přiměřeného opatření může být podle Úmluvy diskriminací z důvodu zdravotního postižení. [18] C.3.1 Jednání v bezbariérových prostorách podle notářského řádu K řízení o pozůstalosti je příslušný soud, v jehož obvodu měl zůstavitel místo trvalého pobytu. [19] Soud pověřuje podle stanoveného rozvrhu notáře, aby řízení jako soudní komisař vedl. [20] Účastníci řízení o pozůstalosti si tak nemohou soudního komisaře vybrat (například podle toho, zda je jeho kancelář bezbariérová). Notář předvolá k projednání pozůstalosti dědice zůstavitele a další účastníky, o jejichž práva a povinnost při jednání půjde. [21] Jednání slouží k tomu, aby notář seznámil účastníky s rozsahem majetku, zjistil jejich stanoviska k projednávané věci a případně provedl dokazování. [22] Účastníci tak mohou svou aktivitou ovlivnit průběh jednání a celkový výsledek řízení. Děti zůstavitele navíc mají postavení tzv. nepominutelného dědice, kterému z pozůstalosti náleží povinný díl. [23] Notář vykonává svou činnost především v notářské kanceláři (ve svém sídle). Notářský řád mu ale umožňuje, aby úkon provedl i na jiném místě. Notář dokonce musí provést úkon mimo notářskou kancelář, pokud je to nutné. [24] Notář má tuto povinnost, pokud k tomu jsou objektivní důvody (požadovaného výsledku nelze dosáhnout jinak). Ty mohou spočívat na straně notáře (např. nedostatečná kapacita kanceláře vzhledem k počtu účastníků) i účastníka (např. návštěva těžce nemocného člověka za účelem sepsání závěti). [25] Notářka měla na základě notářského řádu povinnost uskutečnit jednání v prostorách, které by byly pro člověka s postižením přístupné. Pohybové postižení považuji za objektivní důvod pro přesun jednání na jiné místo, pokud notářská kancelář není přístupná lidem, kteří se pohybují na elektrickém vozíku. C.3.2 Jednání v bezbariérových prostorách jako přiměřené opatření Podle Listiny základních práv a svobod mají účastníci řízení rovné postavení [26] a každý má právo být přítomen, když se jeho věc projednává. [27] Zásada rovnosti účastníků je dodržena, pokud mají všichni účastníci rovné příležitosti, aby mohli uplatnit svá procesní práva. [28] K nim patří i právo osobně se účastnit jednání (bez ohledu na to, jestli přítomnost účastníka bude mít vliv na vynesení rozhodnutí). [29] Konání jednání mimo notářskou kancelář, která není přístupná pro lidi s postižením, je předpokladem pro to, aby člověk s postižením mohl uplatnit svá procesní práva na rovnoprávném základě s ostatními účastníky. Může představovat přiměřené opatření pro člověka, který se pohybuje na elektrickém vozíku, a nemůže se tak dostavit do kanceláře umístěné v 1. patře domu bez výtahu. Stěžovatelka žádala o jednání v bezbariérových prostorách, aby mohla uplatnit svá práva účastníka řízení. Notářka podle stěžovatelky nejdříve uvedla, že nemůže jednat mimo kancelář, protože v ní má počítač, spis, tiskárnu a další potřebné vybavení. Údajně navrhla, že jednání uskuteční za přítomnosti zbývajících účastníků, zatímco stěžovatelka může být na telefonu v autě poblíž kanceláře. K tomuto tvrzení se notářka nevyjádřila (nepotvrdila, že by telefonní hovor s tímto obsahem proběhl). Tvrdí naopak, že již v průběhu srpna zajistila k jednání zasedací místnost v přízemí domu. Stěžovatelka obdržela v srpnu 2023 předvolání, podle kterého se jednání mělo konat v kanceláři notářky v 1. patře budovy. Notářka to označila za chybu způsobenou prací s formulářem předvolání. Notářka z komunikace se stěžovatelkou nevyrozuměla, že by ji měla dopředu informovat o tom, že zajistila bezbariérové prostory. Stěžovatelka se dozvěděla 11 dnů před jednáním o tom, že jednání proběhne v přízemní zasedací místnosti (informace od notářky a stěžovatelky se v tomto ohledu shodují). Nemohu ověřit tvrzení stěžovatelky o tom, že notářka nejprve její žádost telefonicky odmítla a navrhla stěžovatelce počkat během jednání v autě. Nemám k dispozici zvukový záznam hovoru ani vyjádření notářky, ze kterého by takové prohlášení vyplývalo. Mohu tedy jen obecně konstatovat, že bych takový postup považoval za nevhodný vzhledem k potřebám stěžovatelky. Základním právem každého je účastnit se soudního jednání osobně. [30] Telefonický kontakt má pro účastníka výrazně nižší hodnotu než osobní přítomnost na jednání. Zúčastněné osoby totiž komunikují tzv. tváří v tvář (součástí bezprostřední komunikace jsou i zrakem vnímané prvky jako řeč těla nebo výraz obličeje). Tato forma zapojení by stěžovatelku znevýhodnila oproti účastníkům jednajícím v notářské kanceláři. Z podkladů vyplývá, že notářka informovala stěžovatelku o místě jednání v dostatečném předstihu (11 dnů před jednáním), aby si stěžovatelka mohla zajistit osobní asistenci. Pokud však notářka zajistila bezbariérové prostory k jednání v průběhu srpna, jak tvrdí, měla o tom podle mého stěžovatelku informovat již v předvolání. Jelikož notářka věděla o povaze postižení stěžovatelky a jejích potřebách, měla projevit vstřícnost a bezodkladně ji informovat. Stěžovatelka by po obdržení těchto informací mohla podniknout kroky k tomu, aby si zajistila osobní asistenci na jednání. Jednání notářky bylo naopak matoucí, protože v předvolání nebyla změna místa jednání uvedena. Nemohu vyhodnotit, zda notářka poskytla stěžovatelce přiměřené opatření v souladu s Úmluvou. Ze skutečnosti, že notářka pro jednání zajistila zasedací místnost v přízemí domu, nelze bez dalšího uzavřít, že prostory byly bezbariérové (přístupné pro stěžovatelku). Protože se stěžovatelka nakonec jednání neúčastnila, není zřejmé, zda by na místě mohla narazit na fyzické překážky, které by jí v přístupu do zasedací místnosti bránily. C.3.3 Úprava termínu jednání jako přiměřené opatření Přiměřené opatření může také spočívat v reorganizaci činností nebo úpravě pracovního rozvrhu, které člověku s postižením umožní výkon jeho práv. [31] V tomto případě může mít podobu úpravy termínu jednání s ohledem na účastníka řízení, který je limitován provozní dobou asistenční služby. Účastník řízení o pozůstalosti také může z důležitých důvodů požádat notáře, aby jednání odročil. [32] Podle komentářové literatury se za důležitý důvod považuje také nemoc (zdravotní problémy), která brání účastníkovi v plnohodnotné účasti na jednání. [33] Notářka nařídila jednání na 25. září v 9 hodin. Stěžovatelka požádala notářku, zda by jednání mohlo začít později. Potřebovala více času, aby se na místo mohla dostavit, protože asistenční služba je v provozu až od osmi hodin ráno. Notářka odmítla stěžovatelce vyhovět. Pokud by jednání posunula na pozdější dobu, nestačila by údajně vyřídit další plánovaná jednání. Notářka svůj postup odůvodnila také tím, že nedostala od stěžovatelky žádost o odročení jednání na jiný den či hodinu. Stěžovatelka požádala o pozdější začátek jednání v telefonním rozhovoru s notářkou. Jsem přesvědčen, že notářka měla v rámci přípravy jednání přihlédnout i k provozní době asistenční služby, pokud jí stěžovatelka tyto informace poskytla. Protože stěžovatelka nemůže provozní dobu asistenčních služeb ovlivnit, jde o objektivní důvod. Pokud by úprava času jednání výrazně zvýšila možnosti stěžovatelky osobně se zúčastnit, mohlo by se jednat o přiměřené opatření. Úmluva vyžaduje, aby státy respektovaly přirozenou důstojnost a osobní nezávislost lidí s postižením, a umožnily jim tak kontrolu nad svým životem v co největší míře. [34] K tomuto cíli výrazně přispívá právě osobní asistence. Notářka by mohla úpravu času jednání odmítnout jen tehdy, pokud by to pro ni bylo nepřiměřeně zatěžující. Ve svém vyjádření mi však neposkytla dostatek informací o svém pracovním harmonogramu, abych mohl vyhodnotit, zda by ji požadovaná změna času jednání nepřiměřeně zatížila. Je pravděpodobné, že případné změny v čase jednání by zasáhly do dalších pracovních úkolů notářky (a zřejmě by měly dopad na účastníky dalších plánovaných jednání). Při posuzování přiměřenosti zatížení je ale potřeba brát do úvahy také možný užitek pro člověka s postižením. Ze shromážděných podkladů nemohu učinit závěr o tom, jestli byl postup notářky při stanovení termínu jednání diskriminační. Domnívám se však, že pokud by stěžovatelka požádala o odročení jednání, měla by notářka povinnost její žádosti vyhovět a ve vzájemné domluvě zvolit nový termín. Pokud se stěžovatelka nemůže z důvodu provozní doby asistenčních služeb účastnit jednání nařízeného na určitou hodinu, jedná se podle mého hodnocení o důležitý důvod pro odročení. D. Informace o dalším postupu Posouzení zasílám notářce B. a stěžovatelce. Mohou se vyjádřit k mým závěrům ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto posouzení. Stěžovatelka má možnost podat stížnost Výboru pro práva osob se zdravotním postižením OSN. Výbor může posoudit oznámení jednotlivce, že se stal obětí porušení Úmluvy. Výbor vydává na základě oznámení stanovisko, které je doporučením pro stát. [35] JUDr. Stanislav Křeček veřejný ochránce práv [1] § 21b zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. [2] Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, vyhlášená pod č. 10/2010 Sb. m. s. [3] § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). [4] Bílek, Petr a kol. Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. Vydání čtvrté. K § 1. Beck-online. C. H. Beck, 2010 [cit. 2024-01-26]. [5] § 100 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. [6] Článek 4 Úmluvy. [7] Článek 3 Úmluvy. [8] Článek 13 Úmluvy. [9] Výbor pro práva osob se zdravotním postižením. Obecný komentář č. 2. Článek 9: Přístupnost. Online. Úřad vysokého komisaře pro lidská práva. 22. 5. 2014. Dostupné z: https://www.ohchr.org/en/documents/general-comments-and-recommendations/general-comment-no-2-article-9-accessibility-0 [cit. 2024-04-02]. [10] Článek 9 Úmluvy. [11] Výbor pro práva osob se zdravotním postižením. Obecný komentář č. 2. Článek 9: Přístupnost. Online. Úřad vysokého komisaře pro lidská práva. 22. 5. 2014. Dostupné z: https://www.ohchr.org/en/documents/general-comments-and-recommendations/general-comment-no-2-article-9-accessibility-0 [cit. 2023-11-14]. The other indoor and outdoor facilities, mentioned above, should include law enforcement agencies, tribunals, prisons, social institutions, areas for social interaction and recreation, cultural, religious, political and sports activities, and shopping establishments. Other services should include postal, banking, telecommunication and information services. [12] Tamtéž. There can be no effective access to justice if the buildings in which law-enforcement agencies and the judiciary are located are not physically accessible, or if the services, information and communication they provide are not accessible to persons with disabilities (art. 13). [13] Článek 2 Úmluvy. Pozn.: V oficiálním překladu Úmluvy je používán pojem "přiměřené úpravy". V této zprávě však používám pojem "přiměřená opatření", protože je konzistentní s vnitrostátním antidiskriminačním právem. [14] Článek 2 Úmluvy. [15] Výbor pro práva osob se zdravotním postižením. Obecný komentář č. 6. Článek 5: Rovnost a nediskriminace. Online. Úřad vysokého komisaře pro lidská práva. Online. 26. 4. 2018. Dostupné z: https://www.ohchr.org/en/ documents/general-comments-and-recommendations/general-comment-no6-equality-and-non-discrimination [cit. 2023-12-04]. [16] Tamtéž. [17] Tamtéž. [18] Článek 2 Úmluvy. [19] § 98 odst. 1 písm. a) zákona o zvláštních řízeních soudních. [20] § 100 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních. [21] § 182 zákona o zvláštních řízeních soudních. [22] Svoboda, Karel a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Vydání druhé. K § 182. Beck-online. C. H. Beck, 2020 [cit. 2024-01-26]. [23] § 1642 a 1643 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. [24] § 13 odst. 1 notářského řádu. [25] Kožiak, Jaromír a kol. Notářský řád. Praktický komentář. K § 13. Systém ASPI. Wolters Kluwer, 2019 [cit. 2024-01-26]. [26] Článek 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. [27] Článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. [28] Lavický, Petr a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář. K § 18. Systém ASPI. Wolters Kluwer, 2016 [cit. 2023-11-14]. [29] Nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 560/03. Dostupný z: usoud.cz [30] Článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. [31] Výbor pro práva osob se zdravotním postižením. Obecný komentář č. 6. Článek 5: Rovnost a nediskriminace. Online. Úřad vysokého komisaře pro lidská práva. Online. 26. 4. 2018. Dostupné z: https://www.ohchr.org/en/ documents/general-comments-and-recommendations/general-comment-no6-equality-and-non-discrimination [cit. 2023-12-04]. [32] § 119 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. [33] Jirsa, Jaromír a kol. Občanský soudní řád. Soudcovský komentář. K § 119. Systém ASPI. Wolters Kluwer, 2009 [cit. 2024-01-26]. [34] Zpráva veřejného ochránce práv o zjištění diskriminace ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 5708/2019/VOP, eso.ochrance.cz. [35] Veřejný ochránce práv - ombudsman. Monitorování práv lidí s postižením. Online. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/pusobnost/monitorovani-prav-osob-se-zdravotnim-postizenim/ [cit. 2024-04-02].