Text dokumentu

Vaše č. j.: MZDR 7926/2024/LEG Č. j.: KVOP-13513/2024/S Brno 15. dubna 2024 Připomínky veřejného ochránce práv k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vypořádáním připomínek jsou pověřeni: Mgr. Milena Zmeškalová (542 542 314, milena.zmeskalova@ochrance.cz) Mgr. Martin Ježek (542 542 398, martin.jezek@ochrance.cz) KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY A. K části první - Změna zákona o specifických zdravotních službách 1. K § 59 - posuzování zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání Návrh mění dosavadní povinnost zaměstnavatele zajistit vstupní pracovnělékařskou prohlídku pro všechny zájemce o práci bez ohledu na kategorii práce. Nově ponechává na zaměstnavateli, zda zajistí provedení pracovnělékařských prohlídek pro práce, které nejsou zařazeny mezi rizikové (tj. kategorie první a kategorie druhá dle zákona o ochraně veřejného zdraví) nebo jejichž součástí není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 nebo jinými právními předpisy. Podle důvodové zprávy tak zákon reaguje na potřeby praxe. Upřednostněním fakultativní varianty neprovést pracovnělékařskou prohlídku pro tzv. nerizikové práce zároveň sleduje i odlehčení poskytovatelům pracovnělékařských služeb. Pokud se zaměstnavatel rozhodne a ve stanovených případech přijme zaměstnance bez provedení vstupní pracovnělékařské prohlídky, nese v budoucnu sám zodpovědnost za to, že špatně vyhodnotil zdravotní způsobilost přijímaného zaměstnance k práci. Se záměrem odlehčit aktérům pracovněprávních vztahů výše zmíněným způsobem souhlasím. Návrh však nereaguje na skutečnost, že se o práci uchází i nezaměstnaní z evidence úřadu práce. Jejich pozice je odlišná než u "standardních" zájemců o práci, kteří si nabídku na volném pracovním trhu vybrali sami. Na rozdíl od nich mají totiž uchazeči v evidenci úřadu práce povinnost přijmout zaměstnání zprostředkované úřadem práce. Vhodnost zprostředkovaného zaměstnání z hlediska zdravotního stavu vyhodnocuje sám úřad práce podle informací uvedených v žádosti o zprostředkování zaměstnání a podle lékařských zpráv od uchazeče. Pokud má o zdravotní způsobilosti uchazeče pochybnosti, může zadat zpracování lékařského posudku. Uchazeč vedený v evidenci má podle ustálené judikatury i praxe Úřadu práce ČR vystupovat u pracovního pohovoru tak, aby v potenciálním zaměstnavateli vzbudil zájem ho zaměstnat. Má se tedy zdržet tvrzení čehokoli, co by potencionálního zaměstnavatele odradilo od přijetí do zaměstnání. Nemůže tak třeba namítat své zdravotní omezení směrem ke zprostředkované práci. A to ani přímo k nabídce úřadu práce, ani během pracovního pohovoru u zprostředkovaného zaměstnavatele. Může tak činit pouze, pokud k tomu má vážný důvod [§ 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti]. Úřad práce by takové jednání uchazeče mohl chápat jako odmítnutí nástupu do vhodného zaměstnání [§ 30 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti] či jako zmaření zprostředkování zaměstnání nebo nástupu do zaměstnání [§ 31 písm. e) zákona o zaměstnanosti]. V obou případech uchazeče z evidence vyřadí, pokud uchazeč neprokáže, že má ke svému jednání vážný důvod. Z mojí praxe vyplynulo, že úřad práce spíše odmítá námitky uchazeče ke vhodnosti zprostředkovaného zaměstnání s ohledem na jeho zdravotní stav. Argumentuje tím, že se uchazeč před nástupem do vhodného zaměstnání standardně povinně podrobí pracovnělékařské prohlídce. A ta buď potvrdí vhodnost, nebo nevhodnost výběru zaměstnání od úřadu práce. Obávám se, že upuštěním od povinnosti zaměstnavatele zajistit pracovnělékařskou prohlídku pro všechny budoucí zaměstnance připravíme jednu skupinu z nich, uchazeče v evidenci úřadu práce, o kontrolní pojistku vhodného výběru zaměstnání ze strany úřadu práce. Navrhuji proto v § 59 ponechat povinnost zaměstnavatele zajistit vstupní pracovnělékařskou prohlídku pro zájemce o práci zprostředkovanou úřadem práce bez ohledu na její rizikovost. Tato připomínka je zásadní. 2. K § 89b - umístění v záchytné stanici Kromě obecných kritérií (důvody umístění, definování neumístitelných osob, podmínku schválení lékařem, okamžik, od kterého se umístění počítá atd.) nestanoví zákon žádné konkrétní podmínky poskytované záchytné služby, které by představovaly její standard. Navrhovaný odst. 7 ve velmi obecné rovině definuje podstatu záchytné péče jako "kontrolu a sledování zdravotního stavu, poskytování odborné první pomoci a zajištění bezpečného průběhu záchytné služby". Definování alespoň minimálního standardu záchytné péče přitom považuji za žádoucí, např. definování odlukové místnosti k samostatnému pobytu agresivního zachyceného. Zcela nezbytné je však stanovení požadavku oddělení nezletilých zachycených osob ve věku 15 až 18 let od dospělých zachycených. V tomto směru se totiž nelze opírat o povinnost poskytovatelů jednodenní nebo lůžkové péče zajistit hospitalizaci nezletilých pacientů odděleně od dospělých pacientů alespoň v samostatných pokojích, neboť ta zahrnuje pouze nezletilé pacienty mladší 15 let. [1] Pobyt na záchytné stanici, který zahrnuje většinou pouze několikahodinový časový úsek, navíc nelze zaměňovat s hospitalizací, kterou se rozumí lůžková péče po dobu zpravidla nad 24 hodin. [2] Navrhuji proto do § 89b vložit nový odst. 8, který bude znít: "Poskytovatel záchytné služby je povinen zajistit pobyt nezletilé osoby odděleně od dospělé osoby, a to v samostatném pokoji." Tato připomínka je zásadní. 3. Dozor státního zastupitelství při výkonu ochranného léčení ČR zatím postrádá kontrolní mechanismus, který by naplňoval její závazek zajistit každému, jehož práva přiznaná Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod byla porušena, účinný prostředek nápravy před vnitrostátním orgánem. Nad rámec návrhu proto uplatňuji tuto připomínku. Navržená novelizace je totiž vhodnou příležitostí, jak naplnit dřívější záměr zákonodárce. Zákon o státním zastupitelství od 1. ledna 2000 stanoví, že státní zastupitelství provádí dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává ochranné léčení. Vůle zákonodárce je jednoznačná, přesto více než 24 let není promítnuta do praxe. V zákoně o specifických zdravotních službách totiž není upraven ani rozsah, ani podmínky dozoru. Přitom veřejný ochránce práv dal k zakotvení dozoru již několik legislativních doporučení Poslanecké sněmovně ČR. [3] Dozor státního zastupitelství považuji za efektivní prostředek, který dokáže díky významným oprávněním státního zástupce zabránit porušením právních předpisů a posílit při výkonu ochranného léčení práva osob, které jsou z důvodu omezení na svobodě ve zranitelném postavení. Dozor by měl spočívat v pravidelných návštěvách zdravotnických zařízení a v prověřování, zda rozhodnutí a postupy vedení těchto zdravotnických zařízení vůči konkrétním pacientům odpovídají zákonům a jiným právním předpisům. Dozor by byl přínosný např. při: * vynucování pravidel, která nemají oporu v zákoně, * nedůstojném provádění osobních prohlídek, * neodůvodněném zamítání propustek, * pronikání drog na oddělení, * šikaně a násilí mezi pacienty bez adekvátní reakce nemocnice. Státní zastupitelství splňuje požadavek Evropského soudu pro lidská práva, aby orgán, který o nápravném prostředku rozhoduje, byl nezávislý na orgánech odpovědných za konkrétní zařízení. Žádný mechanismus, který by byl způsobilý naplnit kritéria prostředku nápravy zásahu do základního práva, jak je předpokládá Evropský soud pro lidská práva [4], v tuto chvíli v ČR v oblasti ochranného léčení neexistuje. Dozoru státního zástupce nebrání to, že výkon ochranného léčení je medicínskou záležitostí. Státní zástupci již dnes dozorují diagnostické ústavy a dětské domovy, kde pobývají osoby vyžadující speciální péči a kde důležitou roli hraje pedagogické působení na děti a mladistvé. Stejně tak státní zastupitelství provádí dozor nad ústavy pro výkon zabezpečovací detence, kde jsou zpravidla zadržováni lidé se shodnými zdravotními obtížemi jako v ochranném léčení, avšak více nebezpeční. V uvedených místech státní zástupci nehodnotí odborné postupy, nýbrž zákonnost zadržování a jeho podmínek. Jako profesionálové od sebe dokáží obě roviny oddělit. Obdobně by státní zástupci postupovali i ve zdravotnických zařízeních, v nichž se vykonává ochranné léčení. Prověřovali by zákonnost umisťování pacientů do zařízení, zda způsob výkonu ochranného léčení neohrožuje splnění jeho účelu, zda jsou dodržována práva a povinnosti pacientů, zda poskytovatel zajišťující ochranné léčení plní svou oznamovací povinnost soudu a zda jsou stížnosti pacientů vyřizovány řádně a včas. Navrhuji proto vložit do zákona nové ustanovení, např. jako § 83a, ve znění: "Dozor státního zastupitelství (1) Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu ochranného léčení provádí krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává. (2) Při výkonu dozoru je státní zástupce oprávněn a) v kteroukoliv dobu navštěvovat místa, kde se provádí výkon ochranného léčení, a vstupovat do všech prostor, v nichž se mohou nacházet pacienti ve výkonu ochranného léčení, b) nahlížet bez souhlasu pacienta do zdravotnické a jiné dokumentace a pořizovat z ní výpisy a opisy, c) hovořit s pacienty bez přítomnosti jiných osob, d) žádat od zaměstnanců poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení se ochranné léčení vykonává, potřebná vysvětlení, předložení spisů, rozhodnutí a jiných písemností týkajících se výkonu ochranného léčení, e) prověřovat, zda rozhodnutí a postupy poskytovatele zajišťujícího ochranné léčení odpovídají právním předpisům, f) vydávat příkazy k zachovávání právních předpisů vztahujících se k výkonu ochranného léčení, g) nařídit, aby pacient, který je držen ve výkonu ochranného léčení nezákonně, byl ihned propuštěn. (3) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení je povinen příkazy státního zástupce bez odkladu provést. (4) Podnět k prošetření špatného zacházení, který podal pacient nebo jeho zástupce, státní zástupce vyřídí bez zbytečného odkladu. Pacient nebo jeho zástupce má právo seznámit se s podklady pro vyřízení podnětu a vyjádřit se k nim. (5) Dozorem státního zastupitelství podle tohoto ustanovení není dotčena kontrolní činnost stanovená na základě jiných právních předpisů." Tato připomínka je zásadní. JUDr. Stanislav Křeček v. r. Vážený pan prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR ministr Ministerstvo zdravotnictví Palackého náměstí 375/4 128 00 Praha 1 - Nové Město Prostřednictvím elektronické knihovny eKlep a e-mailu veronika.pastova@mzcr.cz [1] Ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. [2] Ustanovení § 3 odst. 4 zákona o zdravotních službách. [3] Ochrana před špatným zacházením 2016. Zpráva veřejné ochránkyně práv jako národního preventivního mechanismu. [online]. Kancelář veřejného ochránce práv: 2017, s. 15. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/dokument/2016/2016-DET-vyrocni-zprava.pdf Ochrana před špatným zacházením 2017 Zpráva veřejné ochránkyně práv jako národního preventivního mechanismu. [online]. Kancelář veřejného ochránce práv: 2017, s. 24. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ochrana_osob/Zpravy-vyrocni/2017-DET-vyrocni-zprava.pdf [4] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ananyev a další proti Rusku ze dne 10. ledna 2012, č. 42525/07 a 60800/08.