Spisová značka 4171/2023/VOP
Oblast práva Působnost Ministerstva spravedlnosti, Probační a mediační služba
Věc odškodňování
Forma zjištění ochránce Zpráva o šetření - § 18
Výsledek šetření Pochybení zjištěno
Vztah k českým právním předpisům 45/2013 Sb., § 2 odst. 5, § 24 odst. 1 písm. a), § 24 odst. 1 písm. b), § 24 odst. 2, § 24 odst. 3
Vztah k evropským právním předpisům
Datum podání 26. 07. 2023
Datum vydání 08. 02. 2024

Poznámka/Výsledek případu

Ministerstvu jsme vytkli, že nesprávně zohlednilo dobu, po kterou měl stěžovatel vlivem trestného činu ztížený způsob života. Doporučili jsme, aby ministerstvo žádost znovu posoudilo a vydalo nové rozhodnutí. Po doložení lékařských zpráv ministerstvo stěžovateli přiznalo peněžitou pomoc ve výši 50 000 Kč.

Právní věty

Při rozhodování o žádosti o peněžité pomoci oběti trestného činu je Ministerstvo spravedlnosti povinno dostatečně zjistit skutkový stav. Pokud dostatek podkladů nevyplývá z rozsudku v trestním řízení ani ze znaleckého posudku z trestního spisu, ministerstvo doplní dokazování samo. Doplnění dokazování se často týká posouzení délky znesnadnění obvyklého způsobu života žadatele v důsledku zranění způsobeného trestným činem. Závěry dokazování poté ministerstvo samostatně zhodnotí a posoudí důsledky trestného činu na zdraví žadatele (ublížení na zdraví nebo těžká újma ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a/ nebo b/ zákona č. 45/2013 Sb.)

Text dokumentu

Sp. zn.: 4171/2023/VOP/SP Č. j.: KVOP-5297/2024 Brno 8. února 2024 Zpráva o šetření ve věci o peněžité pomoci oběti trestného činu Na ochránce se prostřednictvím Bílého kruhu bezpečí obrátil pan A. (stěžovatel). Požádal Ministerstvo spravedlnosti o peněžitou pomoc jako oběť násilného trestného činu. Ministerstvo rozhodlo, že stěžovatel nesplnil zákonné podmínky pro vyplacení peněžité pomoci, a jeho žádost zamítlo. Stěžovatel požádal o prošetření postupu a rozhodnutí ministerstva. A. Shrnutí závěrů * Pro rozhodnutí o peněžité pomoci obětem musí ministerstvo samostatně posoudit důsledky trestného činu v podobě újmy jako ublížení na zdraví nebo těžké újmy na zdraví (blíže viz část C.1, C.2 a C.3 zprávy). * Po vyhodnocení závěrů znaleckého posudku z trestního spisu mělo ministerstvo pro účely peněžité pomoci provést další dokazování zaměřené na délku znesnadnění obvyklého způsobu života stěžovatele v důsledku zranění způsobeného trestným činem (blíže viz část C.4 zprávy). * Podle trestního rozsudku pachatelka spáchala zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu. Pro účely peněžité pomoci obětem podle závěru ministerstva stěžovatel jako poškozený neutrpěl ani prosté ublížení na zdraví. Takové nedostatečně důkazně podložené stanovisko může stěžovatel vnímat jako zlehčování jeho utrpení nebo nedostatek respektu. Má i potenciál přispívat ke vzniku druhotné újmy (blíže viz část C.5 zprávy). * Ministerstvo by mělo nesprávné posouzení věci, které vedlo k nezákonnému zamítnutí žádosti, napravit provedením nového řízení a vydáním nového rozhodnutí (blíže viz část C.6 zprávy). B. Shrnutí podkladů B.1 Rozhodnutí soudu v trestním řízení a žádost stěžovatele Stěžovatel je obětí násilného trestného činu. Trestní řízení s pachatelkou útoku probíhalo u Městského soudu v Brně. [1] Skončilo pravomocným rozsudkem, [2] kterým soud pachatelku odsoudil za spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení za zdraví ve stadiu pokusu podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Poškozenému přiznal vůči pachatelce nárok na náhradu újmy za bolestné ve výši 56 758,50 Kč a se zbytkem jeho nároku ho odkázal na občanskoprávní řízení. Podle rozsudku pachatelka stěžovatele bodla nožem do zad a nůž pronikl do hrudní dutiny těsně vedle plicního obalu. Zranění si vyžádalo převoz do nemocnice a okamžitou operaci. Stěžovatel požádal ministerstvo o peněžitou pomoc obětem trestných činů. Žádal o poskytnutí paušální částky ve výši 50 000 Kč. [3] Ministerstvo žádost zamítlo [4] s odůvodněním, že stěžovatel nesplnil podmínky pro poskytnutí peněžité pomoci. B.2 Vyjádření ministerstva Požádal jsem ministerstvo, aby se vyjádřilo k postupu v řízení o žádosti stěžovatele. [5] Zejména jsem se zajímal o to, na základě jakých podkladů ministerstvo dospělo k závěru o době trvání poruchy zdraví a poruchy normálních tělesných a duševních funkcí znesnadňujících obvyklý způsob života v případě stěžovatele. Ministerstvo [6] popsalo průběh správního řízení. Žádost obdrželo dne 23. listopadu 2022. Vyžádalo si trestní spis a kopie konečných rozhodnutí trestních soudů a znaleckého posudku týkajícího se zranění stěžovatele. Od stěžovatele zjistilo, že nedostal žádné peníze jako náhradu nemajetkové újmy přiznané v trestním řízení. Dne 24. dubna 2023 ministerstvo žádost zamítlo pro nesplnění podmínek zákona. [7] Ministerstvo dovodilo, že stěžovatel žádá o peněžitou pomoc ve výši paušální částky 50 000 Kč [8] jako oběť, která v důsledku trestného činu utrpěla těžkou újmu na zdraví. Stěžovatel v žádosti tvrdil, že jej zranění omezovala po dobu delší než šest týdnů. Ministerstvo se proto zabývalo tím, zda stěžovatel utrpěl újmu na zdraví, která svou závažností naplňuje znaky těžké újmy na zdraví podle zákona o obětech trestných činů. Ministerstvo uvedlo, že stěžovatel je nepochybně obětí trestného činu, který směřoval proti jeho zdraví. Pachatelka jej úmyslně bodla kuchyňským nožem do zad v oblasti pravé lopatky, nůž pronikl 50 mm do dutiny hrudní, podél páteře, těsně vedle plicního obalu, přičemž jen shodou okolností a náhod nedošlo k závažnějšímu poranění. Způsobené zranění si vyžádalo převoz stěžovatele do nemocnice a okamžitou operaci. Ze znaleckého posudku ministerstvo zároveň zjistilo, že léčba zranění spočívala v provedení revize pohrudniční dutiny se zavedením hrudního drénu. Nedošlo při ní k žádným komplikacím. Ačkoli lékaři zjistili tekutinu v pravé pohrudniční dutině, stěžovatel podepsal negativní reverz. Po deseti dnech od vzniku zranění lékař při kontrole po odstranění stehů léčbu ukončil. Z těchto údajů ministerstvo dovodilo, že stěžovatel v důsledku trestného činu neutrpěl těžkou újmu. [9] Konkrétně uvedlo, že nedošlo k poškození důležitého orgánu ani k poruše zdraví trvající nejméně pod dobu šesti týdnů. Ministerstvo se zabývalo i otázkou, zda stěžovatelem utrpěná újma splňuje znaky (alespoň) újmy na zdraví podle zákona o obětech trestných činů. [10] Posuzovalo proto, zda způsobené zranění znesnadnilo stěžovateli obvyklý způsob života po dobu alespoň tří týdnů. Vyšlo přitom ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, jehož zpracování zadal soud v trestním řízení (viz C.4). Z něj dovodilo, že uvedené podklady neprokazují, že omezení v obvyklém způsobu života stěžovatele trvalo nejméně po dobu tří týdnů. Proto stěžovatel podle názoru ministerstva nesplnil podmínky pro vyplacení peněžité pomoci jako oběť, která utrpěla újmu na zdraví podle zákona o obětech trestných činů. C. Právní hodnocení C.1 Podmínky pro vydání rozhodnutí Peněžitá pomoc obětem má sloužit k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. [11] Zákon o obětech pro vyplacení pomoci stanoví řadu podmínek. Vyžaduje, aby ministerstvo před vyplacením pomoci nemělo důvodné pochybnosti o tom, že žadatelem je (1) oběť, [12] která (2) v důsledku trestného činu (3) utrpěla ublížení na zdraví nebo těžkou újmu na zdraví. [13] Čerpá přitom poznatky z výsledků šetření z trestního řízení. Splnění některých aspektů může ministerstvo zjistit přímo z výsledků trestního řízení. Závěry, k nimž orgány činné v trestním řízení dospějí, jsou v takovém případě pro ministerstvo určující. Údaj o spáchání trestného činu pachatelem a jeho následek v podobě újmy na zdraví oběti obvykle vyplývá z tzv. skutkové věty (souhrn toho, co se stalo) konečného odsuzujícího rozsudku. Co však z rozsudku v trestní věci přímo vyplývat nemusí, je konkrétní vymezení újmy jako ublížení na zdraví nebo těžké újmy na zdraví pro účely peněžité pomoci. Tyto důsledky trestného činu má totiž ministerstvo v řízení o peněžité pomoci posoudit samostatně neboli autonomně. [14] Blíže to vysvětlím v následujících kapitolách, zejména v kapitole C.4. C.2 Ublížení na zdraví - znesnadnění obvyklého způsobu života Ublížení na zdraví definuje vedle zákona o obětech [15] i trestní zákoník. [16] Společné oběma definicím je to, že jde o poruchu zdraví nebo jiné onemocnění, jež vyžaduje lékařské ošetření. Rozdílná je požadovaná intenzita újmy, která se předně projevuje v délce jejího působení na život oběti. V případě trestního zákoníku je ukazatel, se kterým pracují orgány činné v trestním řízení, "znesnadnění obvyklého způsobu života (oběti) po dobu nikoliv krátkou". Dobou nikoliv krátkou se zásadně rozumí sedm dnů, nejedná se však o jediné kritérium. [17] I zde hraje roli intenzita újmy, v jejímž důsledku může být nutná doba působení újmy kratší, nebo způsob vedení útoku. [18] V případě zákona o obětech jde o dobu "znesnadnění obvyklého způsobu života po dobu tří týdnů". Jedná se tedy o přísnější úpravu. Pokud újma způsobená v důsledku trestného činu splňuje kritéria ublížení na zdraví ve smyslu zákona o obětech, pak má oběť nárok na peněžitou pomoc buď v paušální výši 10 000 Kč, nebo ve výši prokázaných nákladů na léčení a ztráty na výdělku až do výše 200 000 Kč. C.3 Těžká újma na zdraví - doba poruchy zdraví Druhou skupinu tvoří oběti, jimž byla trestným činem způsobena těžká újma. [19] Pojem těžké újmy na zdraví je v zákoně o obětech definován téměř identicky jako pojem těžké újmy na zdraví v trestním zákoníku. [20] Na první pohled se tak zdá, že by situace mohla být jednodušší než u obětí ublížení na zdraví, neboť nedochází k rozkolu v rozsahu zdánlivě stejného pojmu. Dobu poruchy zdraví zákon o obětech (stejně jako rozhodovací praxe trestních soudů) vymezuje délkou šesti týdnů. Tyto oběti mají nárok na vyšší paušální částku peněžité pomoci, a to ve výši 50 000 Kč. [21] Pokud oběť požádá o peněžitou pomoc v podobě nákladů léčení a ušlého výdělku, může požadovat maximálně 200 000 Kč, tedy stejnou maximální částku, jakou mohou požadovat oběti, kterým bylo ublíženo na zdraví. C.4 Autonomní pojetí pojmu ublížení na zdraví a těžká újma na zdraví Stěžovatel ve své žádosti o peněžitou pomoc ze dne 21. listopadu 2022 uvedl, že byl dne 18. června 2022 napaden nožem, odvezen do nemocnice a operován. Dále upřesnil, že je v domácím léčení, dochází na kontroly a jeho zdravotní stav je stále špatný. Požádal o poskytnutí paušální částky pomoci ve výši 50 000 Kč. Upozorňuji na to, že úkolem žadatele je tvrdit to, co se skutkově stalo. Ministerstvo má jako každý správní orgán povinnost ve správním řízení zjistit stav věci, tak aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. [22] Úkolem ministerstva je pak tento stav řádně kvalifikovat neboli podřadit pod zákonnou kategorii. Rozdíl v kvalifikaci mezi ublížením na zdraví a těžkou újmou na zdraví je důležitý zejména tehdy, pokud oběť žádá o peněžitou pomoc v paušální výši. I když oběť nedokáže svou újmu správně kvalifikovat, musí ministerstvo zvážit, zda jde o těžkou újmu. Stejně jako ministerstvo může překvalifikovat újmu, která je v žádosti označena jako těžká, na ublížení na zdraví (a tím snížit v úvahu připadající paušální částku z 50 000 Kč na 10 000 Kč), mělo by pamatovat na to, že obdobně by mělo postupovat i obráceně (z ublížení na zdraví na těžkou újmu na zdraví). Dalším úvahám o autonomním pojetí pojmů se věnuji v systémové zprávě k problematice peněžité pomoci obětem. [23] Kvalifikace skutkových zjištění, k níž dospěly orgány činné v trestním řízení, tedy policie, státní zastupitelství a soud, je pro ministerstvo základním východiskem. Trestní soud však není oprávněn vyhodnotit splnění kritérií zákona o obětech pro poskytnutí peněžité pomoci. To je úkolem ministerstva. V posuzované věci rozsudek trestního soudu [24] uvádí, že pachatelka stěžovatele bodla nožem s čepelí dlouhou 9 cm do zad, nůž pronikl do dutiny hrudní vedle plicního obalu a jen shodou náhod nedošlo k závažnějšímu poranění. Zranění si vyžádalo převoz do nemocnice a okamžitou operaci. Soud jednání pachatelky posoudil jako zločin těžké újmy na zdraví ve stadiu pokusu a uznal pachatelku vinnou. Pokus je jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, kterého se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. [25] Z rozsudku trestního soudu (a znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení, viz dále) je zřejmé, že stěžovatel utrpěl vážná zranění směřující k poranění životně důležitého orgánu - plic. Ty byly (naštěstí) zasaženy pouze povrchově. Je zřejmé, že závěry z rozsudku s ohledem na kvalifikaci v podobě pokusu a popsaným okolnostem nebyly pro ministerstvo zcela dostačující. Pro účely správního řízení o peněžité pomoci ministerstvo použilo jako důkaz znalecký posudek z oboru soudního lékařství. [26] Vyžádalo si jej z trestního spisu. Až do tohoto bodu s postupem ministerstva souhlasím. Mám však výhrady ke způsobu vyhodnocení závěrů znaleckého posudku ministerstvem pro účely peněžité pomoci. Své výhrady nyní objasním. Znalecký posudek z trestního spisu popisuje rozsah zranění, která stěžovatel utrpěl, jako "bodná rána pravé poloviny hrudníku při páteři, volný vzduch v pravé pohrudniční dutině". Znalec dále uvedl, že v pravé pohrudniční dutině byla nalezena volná tekutina, zjištěny defekty po bodném poranění s prokrvácením pohrudnice i poplicnice. Průběh léčby znalec popsal tak, že stěžovatel byl převezen do nemocnice, kde se podrobil operaci se zavedením hrudního drénu. Stěžovatel podepsal negativní reverz, a byl proto z nemocnice propuštěn. Léčba byla ukončena odstraněním stehů dne 28. června 2022, tedy deset dnů po vzniku poranění. Způsob a dobu trvání znesnadnění v obvyklém způsobu života stěžovatele znalec popsal tak, že stěžovatel byl citelně omezen po dobu čtyřdenního pobytu v nemocnici, kdy byl zcela vyřazen z běžného života a závislý na péči zdravotnického personálu. Znalec dále uvedl, že "(...) po propuštění z nemocnice [stěžovatel] nebyl omezen stran soběstačnosti a samoobslužnosti. Měl dodržovat klidový režim, rány udržovat v suchu a čistotě, užívat antibiotika. Stehy byly odstraněny a léčba ukončena po 10 dnech od vzniku poranění, kdy bylo povoleno sprchování." Z těchto konstatování znalce z oboru soudního lékařství ministerstvo vyšlo i pro účely posouzení doby, po jakou újma způsobená trestným činem znesnadňovala obvyklý způsob života stěžovatele. [27] Dospělo k závěru, že zranění znesnadňovalo obvyklý způsob života po dobu pouhých 10 dnů. Zákonnou podmínku délky nesnází po dobu nejméně šesti týdnů ani tří týdnů podle ministerstva stěžovatel nesplnil, a proto jeho žádost zamítlo. S tímto závěrem nemohu souhlasit. Ze znaleckého posudku vyplývá, že stěžovatel utrpěl vážné poranění hrudníku, při němž byla povrchově zasažena plíce. Vyžádalo si bezodkladně operaci se zavedením hrudního drénu. Ukončení sledování ve specializované chirurgické ambulanci v nemocnici zcela jistě nelze zaměňovat s celkovým ukončením léčení, které bývá v kompetenci obvodního lékaře, natož pak s délkou trvání nesnází v obvyklém způsobu života. Údaj ze znaleckého posudku, že desátým dnem od vzniku poranění byly stěžovateli odstraněny stehy a povoleno sprchování, jednoznačně nebyl myšlen jako odpověď na otázku celkové délky trvání obtíží. Ministerstvo se při vyhodnocení důkazu znaleckým posudkem dopustilo nepřípustného zjednodušení, které svými důsledky hraničí se svévolí. V žádosti o peněžitou pomoc stěžovatel výslovně uvedl, že obtíže spočívající v bolesti a omezení v celé řadě činností pociťuje i v době podání žádosti. Uvedl, že je v domácím léčení a dochází na kontroly. S ohledem na popis zranění stěžovatele uvedený v trestním rozsudku se jeví toto tvrzení stěžovatele uvedené v žádosti jako plauzibilní. Ministerstvo je však nepodrobilo žádnému dalšímu dokazování (např. znaleckým posudkem lékaře specialisty). Skutkový stav tak ministerstvo zjistilo zcela nedostatečně. [28] Jeho závěry o délce znesnadnění obvyklého způsobu života nejsou podloženy dostatečnými důkazy a jsou překvapivé. Lze dodat, že omezení běžného způsobu života v praxi nemusí předurčovat ani délka pracovní neschopnosti. Jinými slovy z rozhodování soudů vyplývá, že nelze položit rovnítko mezi pracovní neschopnost a dobu omezení běžného způsobu života. [29] Samotná skutečnost, že oběť nebyla v pracovní neschopnosti, bez dalšího neznamená, že způsob jejího obvyklého života nebyl narušen. [30] Na posuzovanou situaci stěžovatele se dobře hodí srovnání s případem projednávaným Nejvyšším správním soudem. V dané věci z trestního řízení vyplynulo, že "stěžovatelka byla hospitalizovaná po dobu pěti dnů a následně ji zranění omezovalo v obvyklém způsobu života nejméně dalších deset dnů, kdy zůstala v domácím ošetření". [31] Orgány činné v trestním řízení učinily závěr, že se jednalo o ublížení na zdraví, neboť šlo o újmu omezující stěžovatelku v obvyklém způsobu života minimálně po dobu týdne. Ministerstvo tento závěr převzalo a došlo k závěru, že oběti peněžitá pomoc nenáleží, protože jí podle zákona o obětech nebylo ublíženo na zdraví (neboť jak už bylo uvedeno, zákon o obětech pro kvalifikaci újmy jako ublížení na zdraví vyžaduje znesnadnění obvyklého způsobu života po dobu minimálně tří týdnů). Nejvyšší správní soud však rozhodl, že pro posouzení žádosti stěžovatelky o peněžitou pomoc to nepostačovalo. Ministerstvo mělo vést další dokazování, vyšlo však pouze z daného závěru orgánů činných v trestním řízení. Správní soud proto jeho zamítavé rozhodnutí zrušil. [32] Obdobné závěry vyslovil Nejvyšší správní soud v nedávno vydaném rozsudku, v němž znovu zdůraznil povinnost ministerstva samostatně posoudit pro účely řízení o peněžité pomoci obětem, jaká újma oběti vznikla. [33] Jako určité vodítko pro prvotní představu o délce trvání obtíží u konkrétních zranění by ministerstvo mohlo využít např. oceňovací tabulky pojišťoven. Mohly by posloužit jako pomůcka při úvahách, zda je namístě provádět další dokazování znaleckým posudkem, který by se pak zabýval bližšími okolnostmi konkrétního případu. Podle jedné z tabulek pojišťovny, kterou jsem namátkově vybral, se u zranění v podobě poúrazového pneumotoraxu uznává denní odškodné v rozmezí od 84 do 140 dnů. [34] Stěžovatel požádal o poskytnutí peněžité pomoci ve výši paušální částky 50 000 Kč. Tvrdil, že v důsledku trestného činu utrpěl závažné zranění, se kterým se stále léčí. Označil to za těžkou újmu. S ohledem na nedostatečně zjištěný skutkový stav považuji za předčasné se k oprávněnosti nároku i k jeho výši nyní vyjadřovat. C.5 Zásada vstřícného zacházení s obětí Zákon o obětech klade zvláštní důraz na dodržování zásady vstřícnosti. Požaduje, aby při kontaktu s obětí nedocházelo k tzv. sekundární viktimizaci. [35] Při veškerých úředních jednáních je nutné respektovat osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti zdvořile a šetrně a podle možností jí vycházet vstříc. [36] Citlivý, zvláštní přístup k obětem je základním prostředkem k tomu, aby nedocházelo k prohlubování újmy, kterou způsobil trestný čin a jeho pachatel. Stěžovatel v důsledku trestného činu utrpěl vážné zranění. Po skončení trestního řízení vedle sebe stojí rozhodnutí soudu, který má za prokázané, že stěžovatel utrpěl vážné poranění hrudníku způsobené zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu, a rozhodnutí ministerstva, které dospělo k závěru, že stěžovatel neutrpěl ani prosté ublížení na zdraví. Na vině je především to, že ministerstvo neprovedlo potřebné dokazování a nezjistilo tak dostatečně skutkový stav. Takový postup a výsledek může oběť vnímat jako zlehčování jejího utrpení nebo nedostatek respektu. Podle mého názoru má i potenciál přispívat ke vzniku druhotné újmy. [37] C.6 Cesta k odstranění právních vad rozhodnutí o peněžité pomoci Zákon o obětech vylučuje možnost podat odvolání, pokud ministerstvo žádost o peněžitou pomoc zamítne. Současně vylučuje i přezkumné řízení, [38] které je obecně klíčovou pojistkou pro případnou nápravu nezákonného stavu způsobeného právními vadami rozhodnutí, typicky nesprávným posouzením věci. Správní žalobu proti rozhodnutí ministerstva stěžovatel nepodal. V souvislosti s jedním případem, který jsem řešil, [39] ministerstvo přistoupilo na možnost využít institut tzv. nového rozhodnutí. Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí je totiž možné podle § 101 písm. b) správního řádu vydat i tehdy, "(...) jestliže novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta". Judikatura přitom dovodila, že i nesprávné posouzení věci, které vedlo k nezákonnému zamítnutí žádosti, je důvodem pro vydání nového rozhodnutí. [40] Ministerstvo rovněž přislíbilo, že pokud by v budoucnu odhalilo případ rozhodnutí, kdy žádost zamítlo, ač ji zamítnout nemělo, je připraveno nové rozhodnutí vydat. Jsem přesvědčen o tom, že posuzovaná věc takovým případem je. Ministerstvo by mělo nové řízení provést a po řádném zjištění podmínek pro přiznání peněžité pomoci nové rozhodnutí vydat. D. Informace o dalším postupu Zprávu zasílám PhDr. Gabriele Slovákové, Ph.D., ředitelce odboru trestní politiky ministerstva, a podle § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv žádám, aby se ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřila ke zjištěným pochybením a informovala mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko podle § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. JUDr. Vít Alexander Schorm zástupce veřejného ochránce práv [1] Pod sp. zn. 5 T 154/2022. [2] Ze dne 28. listopadu 2022. [3] Podle § 28 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů). [4] Rozhodnutím ze dne 24. dubna 2023, č. j. MSP-230/2022-ODSK-OTC/20. [5] Vedeného pod sp. zn. MSP/155/2022-ODSK. [6] Ve vyjádření ze dne 2. října 2023. [7] Uvedených v § 24 odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 24 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona o obětech trestných činů. [8] Podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o obětech trestných činů. [9] Podle § 24 odst. 3 zákona o obětech trestných činů. [10] Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o obětech trestných činů. [11] Ustanovení § 25 odst. 1 zákona o obětech. [12] Podle § 2 odst. 2 a 3 zákona o obětech: "(2) Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo měl obohatit. (3) Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považují se, utrpěli-li v důsledku smrti oběti újmu, za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner, druh nebo osoba, které oběť ke dni své smrti poskytovala nebo byla povinna poskytovat výživu. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich." [13] Ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) a b) zákona o obětech a § 26 zákona o obětech. [14] Viz odst. 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2022, sp. zn. 4 As 397/2020: "Žalovaný [ministerstvo] ani městský soud tudíž nejsou případným posouzením toho, zda v konkrétním případě došlo k těžké újmě na zdraví ve smyslu definice vyplývající z § 24 odst. 3 zákona o obětech trestných činů, vázáni závěry trestního rozsudku. Je tomu tak právě proto, že zákon o obětech trestných činů tyto pojmy definuje autonomně právě pro účely poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů. Na tomto závěru ničeho nemění skutečnost, že fakticky je definice těžké újmy na zdraví obsažená v § 24 odst. 3 zákona o obětech trestných činů obsahově totožná s definicí tohoto pojmu obsaženou v § 122 odst. 2 trestního zákoníku." [15] Srov. § 24 odst. 2 zákona o obětech. [16] Srov. § 122 odst. 1 trestního zákoníku [17] DRAŠTÍK, Antonín. § 122 Ublížení na zdraví a těžká újma na zdraví. In: DRAŠTÍK, Antonín, Robert FREMR, Tomáš DURDÍK, Miroslav RŮŽIČKA, Alexander SOTOLÁŘ aj. Trestní zákoník: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 29. března 2023]. ASPI_ID KO40_2009CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X. Srov. se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. října 1985, č. j. Tpjf 24/85, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2017, sp. zn. 4 Tdo 2/2017. [18] Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 8 Tdo 1407/2015, a ze dne 25. června 2014, sp. zn. 5 Tdo 521/2014. [19] Viz § 24 odst. 1 písm. b) zákona o obětech. [20] Srov. § 24 odst. 3 zákona o obětech trestných činů a § 122 odst. 1 trestního zákoníku. Rozdíl spočívá pouze v definici déle trvající poruchy zdraví. Nicméně délka 6 týdnů, kterou obsahuje zákon o obětech, odpovídá v obecnosti rozsahu těžké újmy ve smyslu judikatury trestních soudů. [21] Viz § 24 odst. 3 zákona o obětech. [22] Srov. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řád. [23] Zpráva veřejného ochránce práv Poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů ze dne 23. října 2023, sp. zn. 4418/2021/VOP/MHU, eso.ochrance.cz. [24] Pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2022, č. j. 5 T 154/2022-151. [25] Srov. § 21 trestního zákoníku. [26] Znalecký posudek ze dne 7. července 2022 MUDr. Michala Zeleného, Ph.D., znalce v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. [27] Srov. § 24 odst. 2 zákona o obětech. [28] Podle § 52 správního řádu platí: "Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci." [29] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2020, sp. zn. 6 A 106/2017. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2014, sp. zn. 6 Tdo 22/2014. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 7 Tdo 12/2018. [30] Viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2020, sp. zn. 6 A 130/2017. Srov. s: "Obvyklý způsob života však v sobě nezahrnuje pouze onu stránku pracovní (dobu pracovní neschopnosti, resp. dobu, po kterou stěžovatelka práci nevykonávala), ale i veškeré další aktivity, které oběť trestného činu obvykle uskutečňuje, včetně sociálních, kulturních, rodinných a dalších stránek života." Gřivna, T., Šámal, P., Válková, H. a kol. Zákon o obětech trestných činů. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2020, s. 151. [31] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2022, sp. zn. 4 As 397/2020. [32] Tamtéž. [33] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. prosince 2023, č. j. 7 As 82/2023-32. [34] Viz https://www.koop.cz/ver/1701442390589/file/edee/dokumenty/pojisteni-osob/zivotni-pojisteni-flexi/Ocenovaci-tabulky-FLEXI.pdf. [35] Srov. § 2 odst. 5 zákona o obětech: "Druhotnou újmou se pro účely tohoto zákona rozumí újma, která nebyla oběti způsobena trestným činem, ale vznikla v důsledku přístupu Policie České republiky, orgánů činných v trestním řízení a dalších orgánů veřejné moci, poskytovatelů zdravotních služeb, subjektů zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, znalců, tlumočníků, obhájců a sdělovacích prostředků k ní." [36] Srov. § 3 odst. 2 zákona o obětech. [37] Zpráva veřejného ochránce práv Poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů ze dne 23. října 2023, sp. zn. 4418/2021/VOP/MHU, eso.ochrance.cz. [38] Viz § 30 odst. 5 zákona o obětech: "V řízení o žádosti o peněžitou pomoc nelze podat řádný opravný prostředek. Rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení." [39] Zpráva veřejného ochránce práv o šetření ze dne 11. května 2021 a závěrečné stanovisko ze dne 20. září 2021, sp. zn. 3896/2020/VOP, eso.ochrance.cz. [40] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. listopadu 2016, sp. zn. 3 As 261/2015: "Již výše bylo uvedeno, že nové rozhodnutí podle § 101 písm. b) správního řádu lze vydat i tehdy, pokud nedošlo ke změně skutkových či právních okolností, v tomto případě by ovšem bylo nutno dovodit, že žádost byla původně zamítnuta nesprávně."