Text dokumentu

Brno 7. září 2023 č. j. KVOP-33318/2023/S Připomínky veřejného ochránce práv k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (č. j. předkladatele MV-79756/LG-2023) OBECNÉ PŘIPOMÍNKY Na novele zákona o státní službě zaujmou dvě skutečnosti. První je opakovaná snaha umožnit vstoupit do státní služby osobám, které nemají dostatečné vzdělání. Nyní by pro přijetí do služebního poměru na služební místo zařazené v 10. platové třídě mělo postačovat středoškolské vzdělání s maturitou (ustanovení § 25a). Druhou skutečností je zřejmá snaha ušetřit na provozu státní služby zkrácením doby, po kterou je zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů (ustanovení § 62), nebo prodloužením doby trvání služebního poměru rozhodné pro vznik nároku na odbytné (ustanovení § 74a). Ačkoliv navrhovaná řešení chápu, nevnímám je jako správná. Mám za to, že kvalitní výkon státní služby vyžaduje kvalitní osoby, které budou adekvátně ohodnoceny. Jsem si vědom stávající ekonomické reality a finančních možností státu. Řešení ale nevidím v krácení na lidech, ale v krácení počtu lidí. Předpokladem k tomu, aby stát redukoval počet státních zaměstnanců, je jasná odpověď na otázku, co všechno má stát dělat, jaké agendy má spravovat. Redukce aktivit státu, omezení rozsahu agendy může vést ke snížení počtu státních zaměstnanců, které pak bude možné adekvátně ohodnotit. V souvislosti s ohodnocením státních zaměstnanců považuji za ostudné, že stupnice platových tarifů pro státní zaměstnance, nejen v prvním platovém stupni, nedosahuje minimální a zaručené mzdy a to ani v případě 11. platové třídy, která vyžaduje vysokoškolské vzdělání. Výřez stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro státní zaměstnance; červeně je vyznačena výše minimální nebo zaručené mzdy, žlutě označené částky, které nedosahují výše minimální nebo zaručené mzdy Platový stupeň Počet let započitatelné praxe Platová třída 5 6 7 8 9 10 11 19700 19700 21800 21800 24100 24100 26600 1 do 1 roku 16 130 17 350 18 680 20 130 21 710 23 390 25 280 2 do 2 let 1 6 720 17 970 19 320 20 850 22 440 24 220 26 160 3 do 4 let 17 270 18 580 20 000 21 580 23 250 25 080 27 130 4 do 6 let 17 880 19 230 20 700 22 330 24 060 25 980 28 070 5 do 9 let 18 480 19 890 21 420 23 120 24 910 26 890 29 060 6 do 12 let 19 120 20 560 22 170 23 950 25 780 27 820 30 100 7 do 15 let 19 770 21 290 22 930 24 780 26 720 28 820 31 180 KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY 1. K bodu 42 (§25a) Podle navrhovaného ustanovení lze služební místo zařazené v 10. a vyšší platové třídě obsadit též osobou, která nesplňuje vzdělání stanovené pro služební místo, avšak dosáhla alespoň středního vzdělání s maturitní zkouškou. Uvedené neplatí pro pozici představeného, nebo pokud jiný právní předpis nestanoví předpoklad vyššího stupně vzdělání nebo služební předpis podle § 25 odst. 4 písm. b) nestanoví požadavek vyššího stupně vzdělání. Ustanovení navazuje na snahu (srov. dosavadní ustanovení § 178a zákona o státní službě) otevřít státní správu lidem, kteří nemají dostatečné vzdělání proto, aby mohli vykonávat službu na služebním místě zařazeném v 10. a vyšší platové třídě; na uvedené pozice nepostačuje středoškolské vzdělání. Ustanovení hodnotím jako problematické ze dvou důvodů. Rozumím snaze otevřít státní správu i osobám, které nedosáhly formálního vysokoškolského vzdělání, ale současně svou praxi a odbornost osvědčily v soukromém sektoru. Snižování požadavku na vzdělání vnímám jako nouzové řešení situace, kdy státní správa nedokáže nebo nechce - zejména v Praze - být platově konkurence schopná nejen vůči soukromému sektoru, nýbrž i Magistrátu hl. m. Prahy. Namísto toho, aby stát přistoupil k adekvátnímu ohodnocení vysokoškolsky vzdělaných osob, které pro své fungování vyžaduje, řeší věc snižováním požadavku na vzdělání, které může vést k snížení kvality státní správy. Navrhované řešení v rámci veřejné správy hodnotím jako nesystémové. Zaměstnanec veřejné správy může pracovat minimálně ve třech různých právních režimech: - státní zaměstnanec v režimu zákona o státní službě, - úředník územně samosprávního celku v režimu zákona o úřednících samosprávných celků, - zaměstnanec v režimu zákoníku práce (např. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Kancelář veřejného ochránce práv, Nejvyšší kontrolní úřad). Zatímco v prvém případě bude platit výjimka ze vzdělání podle ustanovení § 25a, druhých dvou by se tato výjimka netýkala. V jejich případě přichází v úvahu použití ustanovení § 3 odst. 3 a 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě: "(3) Zaměstnavatel může zaměstnance výjimečně zařadit do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, jestliže jiný právní předpis nestanoví jinak, a jestliže a) důvodem je zvláštní povaha vykonávané práce podle § 123 odst. 6 písm. e) zákoníku práce, která spočívá v umělecké činnosti, uměleckopedagogické činnosti, v činnosti sportovce nebo trenéra, nebo b) jiný právní předpis stanoví pro výkon některých prací nižší vzdělání než potřebné vzdělání podle § 2 odst. 1 nebo pro jejich výkon stanoví jiný kvalifikační předpoklad. (4) Nemůže-li zaměstnavatel obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání, nebo zaměstnancem, kterého může výjimečně zařadit do platové třídy podle odstavce 3, a nestanoví-li jiný právní předpis jinak, může zaměstnance výjimečně zařadit do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, a) až na dobu 4 roků, b) na dobu delší, jestliže předchozí praxí nebo po dobu výjimečného zařazení podle písmene a) prokázal schopnost k výkonu požadované práce." Obdobu ustanovení § 25a představuje zejména ustanovení § 3 odst. 4 nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Požadavky nařízení vlády jsou oproti navrhovanému ustanovení zákona o státní službě přísnější, protože zaměstnavatel by měl prokázat, že se mu volnou pozici nepodařilo obsadit. Současně pozici lze obsadit maximálně na 4 roky, déle jen tehdy, pokud zaměstnanec osvědčil schopnost k výkonu požadované práce. I toto by měl zaměstnavatele prokazovat. Ustanovení § 25a takové požadavky nemá. Je však spravedlivé uvést, že nařízení vlády naproti tomu nestanoví žádný požadavek na minimální úroveň vzdělání; v zásadě umožňuje, aby pozici v nejvyšší platové třídě obsadila i osoba se základním vzděláním (srov. ustanovení § 4 odst. 7 písm. d) nařízení vlády). Pokud veřejná správa požaduje, aby její zaměstnanci měli nějaký stupeň vzdělání, měly by se výjimky z tohoto požadavku stanovit jednotně. Není příliš jasné, proč zrovna pro nejpřísnější režim státní služby platí mírnější výjimka, než v případě úředníků územně samosprávných celků nebo obyčejných zaměstnanců. V návrhu zákonu dochází ke zrušení dosavadního ustanovení § 178a, které stanovilo výjimku ze vzdělání státního zaměstnance. Služební orgán na základě tohoto ustanovení mohl obsadit služební místo zařazené v 10. a vyšší platové třídě, s výjimkou služebního místa představeného, osobou v pracovním poměru na dobu určitou, která nesplňovala vzdělání stanovené pro služební místo, avšak dosáhla alespoň středního vzdělání s maturitní zkouškou. Předpokladem pro takový postup byla alespoň dvě výběrová řízení, na jejichž základě nebylo služební místo obsazeno. Přijatý zaměstnanec se současně zavázal, že si požadované vzdělání doplní. Je škoda, že důvodová zpráva neobsahuje žádné vyhodnocení daného ustanovení; pouze konstatuje, že není potřeba, protože jej nahrazuje ustanovení § 25a. Tato připomínka je zásadní. 2. K bodům 83, 87 a 110 (§ 49 odst. 7, § 51 odst. 4, § 62 odst. 4) Ustanovení dovolují státnímu zaměstnanci, případně představenému, který byl zařazen, převeden či jmenován na jiné služební místo v jiném služebním úřadě, uložit osvědčovací dobu v délce až 3 měsíců. Služební orgán může zrušit zařazení v osvědčovací době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Uvedené ustanovení, které fakticky vytváří novou zkušební dobu, nezohledňuje rozdíly v územní působnosti služebních úřadů. Existují služebními úřady s celostátní působností úřady jako třeba Úřad práce nebo Státní pozemkový úřad. Zaměstnanci zařazenému, převedenému nebo jmenovanému v rámci struktury takového úřadu do jiného kraje nelze osvědčovací dobu stanovit, protože dochází k převodu v rámci služebního úřadu. Naproti tomu ale existují služební úřady s krajskou působností např. katastrální úřad. Zaměstnancům zařazeným, převedeným nebo jmenovaným na jiný katastrální úřad by osvědčovací doba být stanovena mohla. Takovéto rozlišování nemá rozumný důvod a rozumný argument jsem nenašel ani v důvodové zprávě. Ke stanovení osvědčovací doby by mělo docházet pouze tehdy, pokud státní zaměstnanec přejde do struktury zcela jiného úřadu; např. přechod z katastrálního na pozemkový úřad. Tato připomínka je zásadní. JUDr. Stanislav Křeček veřejný ochránce práv