Text dokumentu

Brno 27. června 2023 č. j. KVOP-21311/2023/S Připomínky veřejného ochránce práv k návrhu zákona o podpoře v bydlení (č. j. předkladatele MMR-28139/2023-31) OBECNÉ PŘIPOMÍNKY Na potřebu přijetí zákona o sociálním bydlení či jiného nástroje k řešení bytové nouze upozorňuje ochránce dlouhodobě. Ostatně přijetí zákona o sociálním bydlení považoval za nezbytné již první veřejný ochránce práv. Rovněž Ústavní soud ve svém nedávném rozhodnutí upozornil na dlouhodobou nejistotu obyvatel v oblasti bydlení a uvedl, že stav, kdy v České republice chybí odpovídající zákonná úprava sociálního bydlení, je dlouhodobě neudržitelný a směřuje proti našim mezinárodním závazkům. [1] Vítám proto, že Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo návrh zákona o podpoře v bydlení, který má za cíl pomoci lidem v bytové nouzi. Namísto zákona o sociálním bydlení, který má vláda ve svém programovém prohlášení, však ministerstvo předložilo zákon o podpoře v bydlení. Ačkoliv oceňuji, že vláda učinila tento krok ke zlepšení bytové nouze, od dříve připravovaných variant zákona o sociálním bydlení se liší v jednom zásadním bodě - nikomu nestanoví povinnost sociální bydlení skutečně zajišťovat. Zákon o podpoře v bydlení počítá s dobrovolným zapojením obcí i jiných vlastníků bytů s tím, že do připravovaného systému své byty potřebným lidem poskytnou. Úspěch celého, tímto zákonem zamýšleného systému tak stojí a padá s ochotou poskytovatelů bydlení byty do systému nabídnout. To samozřejmě přináší jak riziko, že bytů nebude dostatek pro všechny potřebné, tak také riziko regionálních nerovností. Už nyní jsou totiž znatelné rozdíly mezi obcemi, kdy některé disponují velkým bytovým fondem, jiné naopak svůj bytový fond privatizovaly. Stejně tak míra sociálního vyloučení a s ním spojené bytové nouze je v jednotlivých regionech našeho státu rozdílná, přičemž ochota poskytovat byty do systému podporovaného bydlení může být nižší právě v těch regionech, kde bude poptávka po nich nejvyšší. Zákon je podle mého názoru příliš kazuistický, obsáhlý a pro jeho obsáhlost a kazuistiku může být pro mnoho občanů, kterým je určen, nesrozumitelný. Nakolik funkčním nástrojem však tento zákon skutečně bude, ukáže až praxe. Mám tak za to, že po určité době jeho účinnosti by měla vláda provést vyhodnocení, zda je nástrojem dostatečným, a to napříč všemi regiony a vůči všem skupinám zvlášť potřebných osob, či zda bude přece jen třeba doplnit jej dalším opatřením, například nejen třeba zákonem o bydlení sociálním. Tato připomínka je zásadní. Z pohledu orgánu, který monitoruje naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, [2] bych chtěl také doporučit, aby předkladatel při tvorbě vyhlášek či metodik, které budou podstatné pro provádění tohoto zákona, neopomněl zohlednit či zhodnotit potřeby lidí s postižením (v celém jejich širokém spektru). Například člověk s fyzickým postižením pohybující se na vozíku bude potřebovat zejména bezbariérový byt, člověk s mentálním postižením bude potřebovat spíše pomoc a podporu s porozuměním celému procesu zajištění bydlení, člověk s duševním onemocněním pak může mít specifické potřeby v oblasti komunikace apod. Je důležité, aby nedocházelo k vylučování lidí s postižením z přístupu k tomuto typu bydlení z důvodu jejich specifických potřeb. Tato připomínka je zásadní. KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY A. K části první, Obecná ustanovení 1. K obecné části důvodové zprávy, části 6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, kterou je Česká republika vázána, v článku 28 uvádí, že státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo lidí s postižením na sociální ochranu a na užívání tohoto práva bez diskriminace na základě zdravotního postižení a podniknou odpovídající kroky, aby zabezpečily a podpořily realizaci tohoto práva, včetně opatření na zajištění přístupu lidí s postižením k programům sociálního bydlení. [3] Vzhledem k tomu, že lidé s postižením jsou v zákoně považováni za jednou ze specifických cílových skupin (zvláště potřebných osob), domnívám se, že by bylo vhodné důvodovou zprávu tímto způsobem doplnit. Navrhuji proto do obecné části důvodové zprávy části 6. doplnit zhodnocení souladu zákona také s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. Tato připomínka je doporučující 2. K hlavě II, vymezení některých pojmů Z hlediska přehlednosti a srozumitelnosti právní úpravy považuji za žádoucí, aby již úvodní ustanovení obsahovala vymezení, jaká jsou podpůrná opatření podle tohoto zákona. Návrh zákona vymezuje podpůrná opatření až v § 65, přestože jednotlivá podpůrná opatření zmiňuje již v předchozích ustanoveních [srov. například § 6 písm. b) nebo § 25]. Navrhuji proto vymezit podpůrná opatření již v obecných ustanoveních zákona. Tato připomínka je zásadní. 3. K § 4 odst. 1 (bod 2. přílohy č. 3) Návrh zákona řadí mezi základní funkční standardy bytů i varnou desku. Pokud byt nemá varnou desku, nepovažuje se podle § 4 odst. 1 za způsobilý byt. Nezpůsobilost bytu pak brání jeho zápisu do evidence bytů [§ 49 odst. 1 písm. a)]. Aby návrh zákona mohl plnit svůj účel, je třeba, aby byl v evidenci dostatek bytů. Domnívám se, že požadavek na vybavení bytu varnou deskou může, zejména u starších bytů, znemožnit jejich evidenci. Za dostačující považuji, že je v bytě kuchyňská linka (tj. prostor pro vaření a přípravu jídla). Pokud v bytě není varná deska, případně alespoň vařič (elektrický nebo plynový), a podporovaná osoba nemá dostatek finančních prostředků na pořízení tohoto spotřebiče, může požádat o mimořádnou okamžitou pomoc podle § 2 odst. 5 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Stejným způsobem bude postupovat tehdy, pokud byt nebude vybavený nezbytným nábytkem (například postelí nebo stolem s židlemi) a spotřebiči (například lednicí či pračkou). Zejména lednici považuji za podobně důležité vybavení bytu jako vařič či varnou desku. Navrhuji proto v Příloze č. 3 bodu 2. vypustit slova "a varnou deskou". Tato připomínka je zásadní. 4. K § 4 odst. 2 (bod 1. přílohy č. 1) Návrh zákona si klade za cíl, aby podporované bydlení odpovídalo potřebám a požadavkům konkrétní osoby či rodiny. Za tímto účelem mimo jiné vymezuje, co se rozumí přelidněným, resp. nedostatečně zalidněným bytem (Příloha č. 1). Za vhodný byt pak považuje pouze byt, který svou velikostí a počtem místností odpovídá počtu společně žijících osob (§ 4 odst. 2). Jen tehdy, je-li byt ve vztahu potřebnému vhodným bytem, má poskytovatel podpůrných opatření nárok na příspěvky (§ 100 odst. 1). Obávám se, že zejména u velkých rodin může lpění na zákonném vymezení přelidněného bytu výrazně zkomplikovat nalezení vhodného bytu. Například pro 12 člennou rodinu považuje příloha č. 1 za přiměřený jen takový byt, který má výměru alespoň 82 m2 a 5 místností. Dokáži si představit, že v případě, kdy většinu členů domácnosti tvoří děti, může být pro rodinu přijatelné i bydlení v bytě s menším počtem místností (například mohou děti spát na patrových postelích). Striktní pravidla maximálního počtu osob mohou způsobit, že rodina s větším počtem dětí nezíská žádný byt a žije v nevhodných podmínkách, kvůli kterým může dojít až k nežádoucímu umístění dětí do ústavního zařízení, přestože i menší byt než vyžaduje návrh zákona, by pro ně byl bytem dostatečným. Odebrání dětí z péče rodičů má pak na život rodiny mnohem závažnější dopad, než by mělo nedodržení kritéria maximálního počtu osob v bytě. Právě takovým případem jsem se v nedávné době zabýval. [4] Jsem přesvědčen, že by zákon měl při posouzení vhodnosti bytu umožňovat zohlednění konkrétních okolností případu. Navrhuji proto v § 4 odst. 2 doplnit větu: "V odůvodněných případech se za vhodný byt považuje i byt, který je ve vztahu ke konkrétní osobě a členům její domácnosti podle přílohy č. 1 přelidněným bytem". Tato připomínka je zásadní. 5. K § 4 odst. 2 Dle důvodové zprávy má zákon klást také velký důraz na desegregaci. To se promítlo do ustanovení § 49 písm. odst. 1 písm. b), kde je uvedeno, že byt bude zapsán do evidence, pokud případné poskytování podpůrného opatření v souvislosti s bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení. Domnívám se, že by bylo vhodné splnění této podmínky sledovat nejen u zápisu bytu do evidence, ale také při výběru vhodného bytu pro konkrétní osobu. Podmínky v obci se totiž mohou časem (po zápisu bytu do evidence) měnit. Navíc to, zda využití určitého bytu nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení je dle mého názoru třeba zvažovat u konkrétního bytu a konkrétní osoby, neboť mezi potřebnými je řada různých cílových skupin. Navrhuji proto přidat do § 4 odst. 2 kritérium, že vhodným bytem je dále takový byt, který při jeho přidělení konkrétní osobě nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení. Tato připomínka je doporučující. 6. K § 6 písm. c) Návrh zákona považuje za zvlášť potřebnou mimo jiné osobu, pro niž nedostatek vyhovujícího bydlení představuje bezprostřední ohrožení jejího života nebo zdraví. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení pouze stručně uvádí, že jde o lidi, kteří nemají vyhovující bydlení "zejména v důsledku nedávné změny bytové nebo životní situace". Mám za to, že v zájmu předvídatelnosti právní úpravy a jednotnosti postupu jejích adresátů by bylo vhodné v rámci metodického vedení Ministerstva pro místní rozvoj upřesnit, kdy se osoba může pro nedostatek vyhovujícího bydlení ocitnout v bezprostředním ohrožení svého života nebo zdraví. Navrhuji doplnit do důvodové zprávy k § 6 písm. c) příklady situací, v nichž nedostatek vyhovujícího bydlení může představovat bezprostřední ohrožení života nebo zdraví dotčené osoby. Tato připomínka je zásadní. 7. K § 9 Návrh zákona stanoví pouze to, že cenové mapy nájemného bude tvořit Ministerstvo financí. Z návrhu zákona ani důvodové zprávy není zřejmé, z jakých zdrojových dat bude ministerstvo vycházet při tvorbě cenových map nájemného ani jaké konkrétní parametry bude hodnotit. Takovouto úpravu považuji za zcela nepřijatelnou, protože absolutně popírá kritérium předvídatelnosti právní úpravy. Přitom cenové mapy nájemného hrají významnou roli při aplikaci návrhu zákona. Vychází se z nich při určení maximální výše nájemného či podnájemného, kterou mohou hradit podporované osoby [§ 71 odst. 4, § 74 odst. b), § 75 odst. 3 a § 78 odst. 3]. Pokud se cenové mapy nájemného budou výrazněji odchylovat od obvyklého nájemného v konkrétním místě, mohou majitelé bytů (soukromí majitelé i obce) ztratit motivaci vstoupit do systému, případně v něm setrvat. Navrhuji proto přímo v zákoně definovat kritéria, na základě kterých Ministerstvo financí bude stanovovat cenové mapy nájemného. Tato připomínka je zásadní. B. K části třetí, Zápisy a změny údajů o potřebných 8. K § 29 odst. 1 Rozumím úmyslu předkladatele, který chtěl zamezit účelovému podávání žádostí o podpůrné opatření v místě, ke kterému žadatel nemá žádný vztah. Požadavek dvou let zaměstnání, studia, bydliště nebo pobytu pro vytvoření potřebné vazby pro určení místní příslušnosti kontaktního místa pro bydlení však považuji za nepřiměřeně přísný. Domnívám se, že o dostatečném sepětí s konkrétním místem lze usuzovat dříve než po 2 letech. Například přihlásí-li rodič dítě do školy v nějakém místě, lze předpokládat, že plánuje na tomto místě setrvat nějakou dobu. O to víc, najde-li si v daném místě i zaměstnání. Navrhuji proto v § 29 odst. 1 nahradit slova "2 roky" slovy "1 rok". Tato připomínka je zásadní. 9. K § 35 odst. 2 Nespatřuji důvod k tomu, aby na končící platnost zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření byli upozorněni pouze potřební, kteří do žádosti o zápis předmětného údaje do evidence uvedli svůj e-mail. Chápu, že v takovém případě evidence zašle upozornění automaticky. S ohledem na princip rovnosti však považuji za žádoucí, aby i potřební, kteří nekomunikují elektronicky, obdrželi informaci, že za 80 dní již nebudou považováni za potřebného a nebudou moci získat vhodné podpůrné opatření. Mám za to, že tyto osoby by kontaktní místo pro bydlení mělo upozornit na končící platnost zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření dopisem zaslaným na adresu jejich trvalého bytu, není-li mu známa jiná adresa, na které se prokazatelně zdržují. U osob bez střechy bych za akceptovatelné považoval i vyrozumění telefonicky. Součástí upozornění by mělo být i poučení o možnosti prodloužení platnosti zápisu a o způsobu, jakým lze požádat o toto prodloužení. Navrhuji proto v § 35 odst. 2 doplnit větu druhou a třetí, které zní: "Pokud potřebný neuvedl v žádosti o podpůrné opatření adresu elektronické pošty, zašle mu kontaktní místo upozornění podle odstavce 1 na adresu trvalého pobytu nebo jinou známou adresu, na které se prokazatelně zdržuje. Osoby bez střechy může kontaktní místo upozornit též telefonicky." Tato připomínka je zásadní. 10. K hlavě II, § 39 odst. 1 a 2 (řádek 12 přílohy č. 4) Mezi skupiny zvláště potřebných osob jsou zařazeny také diskriminované osoby. Tuto skutečnost oceňuji, neboť právě lidé, kteří mají kvůli rozšířené diskriminaci ztížený přístup k bytům na soukromém trhu, se ocitají v bytové nouzi. Z textu § 39 odst. 2 však vyplývá, že příslušnost ke skupině zvlášť potřebných osob je třeba doložit. V důvodové zprávě je pak příkladem uvedeno, čím je možné u jednotlivých skupin příslušnost k nim prokázat. U diskriminovaných osob však tento příklad uveden není, přičemž dle důvodové zprávy mají být příklady pro všechny skupiny doplněny a upřesněny v metodikách. Navrhuji proto, aby byly metodiky nastaveny tak, že příslušnost ke skupině osob diskriminovaných na trhu s byty bude zapsána již na základě toho, že určitá osoba náleží ke skupině, která je již podle dosavadních výzkumu či zjištění na trhu s byty diskriminována - například etnické menšiny, lidé s postižením včetně postižení psychosociálního, rodiny s dětmi, cizinci a další. Pokud by totiž měly tyto osoby prokazovat, že na trhu s byty diskriminovány skutečně byly, velká část z nich by to nebyla schopna doložit. Prokázat diskriminaci je totiž i podle zkušeností veřejného ochránce práv kvůli nedostatku důkazů mnohdy obtížné. Tato připomínka je zásadní. C. K části páté, Podpůrná opatření 11. K § 78 Ustanovení § 78 upravuje poskytování podporovaného obecního bydlení. V důvodové zprávě se pak uvádí, že před pronájmem obecních bytů potřebným probíhá standardní schvalovací proces na obci, neboť předkládaný zákon nezasahuje obcím do pravidel pronájmu, a finální výběr nájemce a pronájem bytu tak zůstává v kompetenci poskytovatele. Ze zjištění veřejného ochránce práv však vyplývá, že obce někdy využívají pro nájem obecních bytů taková pravidla, která jsou s účelem zákona v rozporu. Někdy například vylučují zájemce o byt, kteří jsou v insolvenci, lidi s duševním onemocněním, případně znevýhodňují zájemce s příjmem z důchodu či rodičovských dávek. Řada lidí přitom bude spadat do definice osoby v bytové nouzi podle § 2 návrhu zákona. Navíc někteří s ohledem na svou situaci budou spadat dokonce do skupin zvlášť potřebných osob uvedených v příloze č. 4 k zákonu - například osoby v oddlužení, osoby se závažnými zdravotními potížemi duševní povahy či ohrožení samoživitelé. Chápu, že výběr nájemce má být ponechán na obci a zákon se nechce vměšovat do záležitostí obcí tím, že by jim určoval, komu mají byt přidělit. Přesto se domnívám, že by bylo vhodné ošetřit, aby obce z možnosti získat podporované obecní bydlení nevylučovaly na základě svých vlastních kritérií ty osoby, které mají být naopak podle předkládaného zákona podpořeny. Navrhuji proto v zákoně či prováděcích vyhláškách ošetřit, že poskytovatelé podporovaného obecního bydlení nesmí vybírat nájemce podporovaného obecního bydlení na základě kritérií, která jsou v rozporu s účelem zákona a která jsou diskriminační. Tato připomínka je zásadní. D. K části šesté, Příspěvky 12. K § 99 odst. 1 Návrh zákona v § 99 odst. 1 podmiňuje navýšení příspěvku na správu a příspěvku na poskytování bytových podpůrných opatření existencí "vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření". Podmínky pro vydání předmětného vyjádření upravuje až § 172 a násl. Ustanovení § 99 odst. 1 přitom neobsahuje žádný odkaz na citované ustanovení. Domnívám se, že z hlediska přehlednosti a srozumitelnosti právní úpravy by § 99 odst. 1 měl odkazovat na § 172 a násl. Navrhuji proto v § 99 odst. 1 za slovo "opatření")" doplnit následující odkaz: "(§ 174 odst. 1)". Tato připomínka je doporučující. 13. K § 99 odst. 2 Obdobná připomínka jako v § 99 odst. 1. Viz odůvodnění k bodu 12. Navrhuji v § 99 odst. 2 za slovo "asistence" doplnit následující odkaz: "(§ 177 odst. 1 a 2)" Tato připomínka je doporučující. 14. K § 101 písm. b) Obdobná připomínka jako v § 99 odst. 1. Viz odůvodnění k bodu 12. Navrhuji v § 101 písm. b) za slovo "nepotřebnosti")" doplnit následující odkaz: "(§ 171 odst. 1)" Tato připomínka je doporučující. 15. K § 113 Ustanovení o změně vhodného bytu je součástí části šesté, která upravuje druhy a podmínky pro poskytování příspěvků. Zařazení předmětného ustanovení do této části považuji vzhledem k jeho smyslu za nesystémové. Navrhuji proto ustanovení o změně vhodného bytu přesunout do hlavy VI (společná ustanovení) v části páté (podpůrná opatření). Tato připomínka je doporučující. E. K části šesté, Příspěvky 16. K části osmé, Financování příspěvků na správu a na poskytování podpůrných opatření Z návrhu zákona ani z důvodové zprávy není jasný vztah k malým [5] a velkým [6] rozpočtovým pravidlům. Ač jde o výdaj státního rozpočtu (řídící se obecně velkými rozpočtovými pravidly), o příjmy obcí (řídící se malými rozpočtovými pravidly) a rovněž se využívá kraj jako prostředník při vyplácení příspěvků (upraveno velkými i malými rozpočtovými pravidly) zákon ani důvodová zpráva tyto předpisy nezmiňují. Na základě aplikace zásady používání subsidiárních právních předpisu sice není výslovné zmínění nezbytné, ale může předejít sporům o to, zda se tyto předpisy vůbec subsidiárně použijí, příp. v jakém rozsahu. Upřednostnil bych použití úpravy řízení, která již znají rozpočtová pravidla, a v návrhu zákona upravil jen nezbytné odchylky. Jedině takový postup zamezí, aby každý příspěvek státu měl zcela odlišný režim poskytování, což v praxi způsobuje značné problémy. Úprava tak, jak je navržená, vyvolává např. o tyto otázky: * Je příspěvek dotací [7]? Rozpočtová pravidla upravují postup při rozhodování o žádosti o dotaci, obsahují např. i pravidla přechodu práv a povinností z rozhodnutí o poskytnutí dotace, stanoví možnost/povinnost poskytovatele nevyplatit dotaci, přestože ji rozhodnutím přiznal (§ 14e), vyzvat příjemce dotace k provedení opatření k nápravě (§ 14f) či k vrácení dotace či vést řízení o odnětí (§ 15). Uplatní se tato úprava subsidiárně pro příspěvky dle navrhovaného zákona? O odnětí příspěvku hovoří § 114 návrhu zákona, blíže ho však neupravuje. Doplňuji, že zákon o pomoci v hmotné nouzi upravuje příspěvky obcím na zajištění sociální práce v § 65a právě formou účelové dotace s odkazem na zvláštní předpis (v poznámce je odkaz na velká rozpočtová pravidla). * Finanční vypořádání dle rozpočtových pravidel a vyúčtování dle návrhu zákona Bude existovat povinnost finančního vypořádání (§ 75 velkých rozpočtových pravidel podrobně upravená vyhláškou [8]) vedle povinnosti vyúčtování příspěvků (§ 111 návrhu zákona)? Rozpočtová pravidla stanoví povinnost vypořádání nejen pro dotace, proto by tato otázka zůstala aktuální, i kdyby nešlo o dotaci. * Porušení rozpočtové kázně Uplatní se úprava porušení rozpočtové kázně z velkých rozpočtových pravidel, pokud dojde k porušení podmínek poskytnutí příspěvku? Řízení povede finanční úřad? Bude porušení rozpočtové kázně spojené s penále dle § 44a velkých rozpočtových pravidel? Pro inspiraci lze poukázat na zákon o zaměstnanosti, který výslovně stanovuje, že nevrácení příspěvku v termínu je porušením rozpočtové kázně (např. § 75 zákona o zaměstnanosti). Navrhuji v důvodové zprávě i v návrhu zákona vyjasnit vztah k rozpočtovým pravidlům, případně vyloučit některá jejich ustanovení (instituty) či dle nezbytnosti naopak odkázat na některá jejich ustanovení (instituty). Tato připomínka je zásadní. F. K části sedmé, Pověření 17. K § 127 písm. c) Obdobná připomínka jako v § 99 odst. 1. Viz odůvodnění k bodu 12. Navrhuji v § 127 písm. c) za slovo "bydlení" doplnit následující odkaz: "(§ 146)". Tato připomínka je doporučující. 18. K bodu 1. přílohy č. 2 Domnívám se, že by bylo vhodné vymezit minimální šířku dveří u částečně přístupného bytu. Dveře o šíři 60 cm patrně nebudou vyhovovat člověku, který k pohybu využívá 2 francouzské hole. Zcela pak jimi neprojede člověk na vozíku. Navrhuji proto v Příloze č. 2 bodu 1. doplnit nové písmeno e), které zní: "e) dveře mají šířku nejméně 800 mm". Tato připomínka je doporučující. 19. K bodu 1 přílohy č. 4 Péče o dítě s postižením může být pro rodinu velmi zatěžující. Často se jeden z rodičů vzdá svého zaměstnání, a tak i důležitého příjmu do rodinného rozpočtu proto, aby mohl poskytovat péči a podporu svému dítěti a rodina se tím snáze může ocitnout v bytové nouzi. Rodina s jedním či dvěma dětmi s postižením nefiguruje v žádné ze skupin (nelze je bez dalšího zařadit do skupiny 1, skupiny 3, skupiny 5 nebo skupiny 6). Navrhuji doplnit do skupiny jedna do označení skupiny na konec vymezení "nebo s dětmi s postižením" popřípadě pro popsanou skupinu vyčlenit zvláštní novou kategorii. Tato připomínka je zásadní. 20. K bodu 3 a 3.1 přílohy č. 4 V příloze č. 4 zákonodárce specifikuje skupiny zvláště potřebných osob, které jsou zvýhodněny oproti osobám, které za zvláště potřebné považovány nejsou. Označení skupiny č. 3 "osoby se závažnými zdravotními potížemi" a také podskupiny č. 3.1 "osoby se závažnými zdravotními potížemi duševní povahy" nepovažuji za zcela přesné. V kontextu Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, která vychází ze sociálního modelu postižení, považuji za vhodné užití obecného termínu "osoby se zdravotním postižením". Podle výkladu Úmluvy, který vychází jak ze sociálního, tak z lidskoprávního pojetí postižení, ne každý člověk s postižením je také člověkem se zdravotními potížemi. A rovněž z podnětů lidí s (mentálním) postižením, kteří se na mě v souvislosti s připomínkováním návrhu zákona obrátili, vyplývá, že použití zaužívaného termínu "osoby se zdravotním postižením" by pro ně bylo srozumitelnější. V případě, že předkladatel tento pojem chápe spíše jako posudkové kritérium pro přiznání zvýhodnění pro uvedenou cílovou skupinu, bylo by vhodné tento záměr vysvětlit a odůvodnit. Dále bych v této připomínce chtěl uvést, že není zřejmé, proč předkladatel do této cílové skupiny nezahrnul také osoby ve stupni I závislosti příspěvku na péči, osoby s přiznaným I. stupněm invalidity nebo držitele průkazu TP. [9] Například lidé ve stupni I závislosti příspěvku na péči nezvládají až 4 základní životní potřeby, tj. téměř polovinu z hodnocených 10 životních potřeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. A stejně tak lidé v nižším stupni závislosti a invalidity nebo držitelé průkazu TP obtížně hledají zaměstnání, případně se mohou zaměstnat pouze na zkrácený úvazek. Díky tomu pak mají méně finančních prostředků k úhradě bydlení, což je dle našeho názoru také řadí mezi osoby zvlášť zranitelné. Proto se domnívám, že je odůvodněné, aby i lidé s přiznaným příspěvkem na péči ve stupni I, držitelé průkazů TP a osoby s přiznaným I. stupněm invalidity byli do této cílové skupiny zahrnuti. Není také zřejmé, z jakého důvodu je vytvořena pouze jedna podskupina (3.1) a to "osoby se závažnými zdravotními potížemi duševní povahy". Pokud je to například z důvodu otevření kategorie zvláště potřebných osob i lidem, kteří nemají přiznánu ani jednu z výše uvedených sociálních dávek (což může plynout právě z povahy jejich duševního onemocnění, kdy lidé s duševním onemocněním v některých případech vypadávají ze systému pomoci a podpory), považuji za důležité, aby tato skutečnost byla vysvětlena v důvodové zprávě. Navrhuji změnit označení cílové skupiny a podskupiny popřípadě vysvětlit a odůvodnit užití použitého názvu. Navrhuji rozšířit vymezení cílové skupiny také o také osoby ve stupni I závislosti příspěvku na péči, osoby s přiznaným I. stupněm invalidity a držitele průkazu TP. Navrhuji vysvětlit zavedení jedné specifické podskupiny pro lidi s duševním onemocněním. Tato připomínka je zásadní. 21. K bodu 9 přílohy č. 4 Přechod z nějakého typu pobytového zařízení sociálních služeb do komunitního bydlení nemusí být pro člověka s postižením snadný, a to zejména v případech, pokud žil v pobytové sociální službě delší dobu. V rámci novelizace zákona o sociálních službách Ministerstvo práce a sociálních věcí uvažovalo o tom, že základní činnosti při poskytování sociálních služeb, které jsou vymezeny v ustanovení § 35 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách doplní o "nácvik konkrétních dovedností souvisejících se získáním či udržení bydlení". [10] Konkrétně se jednalo o činnost "nácvik dovedností pro zvládání bydlení, podpora získání adekvátního bydlení, rozvoj kompetencí v bydlení a další činnosti vedoucí k sociálnímu začlenění v rámci bydlení". O zmíněnou základní činnost se měly rozšířit právě některé z druhů pobytových sociálních služeb. Připomínkové řízení [11] není doposud ukončeno, ale v rámci vypořádání připomínek ministerstvo uvedlo, že "Na základě diskuze vně resortu bylo rozhodnuto o nezahrnutí této činnosti s tím, že tuto specifickou činnost lze podřadit pod jiné činnosti a v rámci tvorby zákona o podpoře v bydlení budou vznikat speciální kontaktní místa a asistence pro bydlení, která budou součástí každého ORP." Domnívám se, že příprava na přechod z pobytové sociální služby na jiný typ bydlení, který bude zajištěn v režimu zákona o podpoře v bydlení, je v tomto případě důležitá proto, aby zbytečně nedocházelo k selhání nástrojů podpory, které jsou v tomto novém zákoně obsaženy. V současné době ovšem není jisté, jakým způsobem bude příprava zajištěna a kdo za ni ponese odpovědnost. Navrhuji proto v prováděcích předpisech či metodikách odpovídajícím způsobem ošetřit přípravu člověka před opuštěním pobytového zařízení sociálních služeb na přechod do tohoto typu bydlení popřípadě doplnit o provazbu na zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tato připomínka je zásadní. JUDr. Stanislav Křeček veřejný ochránce práv [1] Nález Ústavního soudu ze dne 25. dubna 2023, sp. zn. II. ÚS 2533/20. [2] Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, vyhlášená pod č. 10/2010 Sb. m. s. [3] Článek 28 odst. 2 písm. d) Úmluvy. [4] Posouzení diskriminace z důvodu rodičovství v přístupu k obecnímu bydlení ze dne 28. listopadu 2022, sp. zn. 8197/2022/VOP dostupná v Evidenci stanovisek ombudsmana, viz https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/11418. [5] Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. [6] Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). [7] Ustanovení § 3 písm. a) rozpočtových pravidel definuje dotace jako "peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel". [8] Vyhláška č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání). [9] Viz vymezení skupiny v důvodové zprávě. [10] Konkrétně se jednalo o činnost "nácvik dovedností pro zvládání bydlení, podpora získání adekvátního bydlení, rozvoj kompetencí v bydlení a další činnosti vedoucí k sociálnímu začlenění v rámci bydlení". [11] Č. j. předkladatele MPSV-2022/191853-510/2.