Text dokumentu

V Brně dne 3. února 2015 Sp. zn.: 30/2014/SZD/JHO Vaše sp. zn.: 595/2011-OJ-SO/9 Vaše sp. zn.: 356/2013-LO-SP/3 Vážená paní ministryně, dovoluji si obrátit se na Vás v šetření vedeném z vlastní iniciativy a týkajícím se změny zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a to v části týkající se institutu přísedících. Můj předchůdce ve funkci JUDr. Pavel Varvařovský v rámci šetření sp. zn. 695/2011/VOP/JHO shledal nedostatky právní úpravy institutu přísedících (viz přílohy - zpráva o šetření ze dne 23. dubna 2012). JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL. M., tehdejší náměstek ministra spravedlnosti, v dopisu ze dne 28. června 2012, č. j. 595/2011-OJ SO/9, k výsledkům šetření veřejného ochránce práv, uvedeným ve zmíněné zprávě o šetření, sdělil, že úprava přísedících je nejasná, proto za nejpřijatelnější řešení považuje novelizaci zákona o soudech a soudcích. Připravovaná novela se měla týkat několika ustanovení zákona o soudech a soudcích, mimo jiné ustanovení § 64 a 64a, která upravují volbu přísedících. Zabránit situaci, jež nastala v případě šetřeném veřejným ochráncem práv [1], by měla nově zákonem stanovená aktivní legitimace ministra spravedlnosti a předsedy příslušného soudu k podání žaloby proti usnesení zastupitelstva podle soudního řádu správního [2], a to po celou dobu trvání funkce přísedícího. Přiložil navrhované znění zákona o soudech a soudcích (viz příloha). S předloženým návrhem nového znění ustanovení § 64 a § 64a zákona o soudech a soudcích tehdejší veřejný ochránce práv souhlasil. [3] V závěrečném stanovisku však Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") nastínil další problémy spojené s institutem přísedících (viz dále) a doporučil ministerstvu komplexní přehodnocení tohoto institutu i jeho právní úpravy. Ve vyjádření k závěrečnému stanovisku ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., (dopis ze dne 16. listopadu 2012, č. j. 595/2011-OJ-SO/15) uvedl, že probíhá diskuze pracovního týmu o systémových a legislativních změnách v oblasti justice - otázka zachování či modifikace institutu přísedících bude jedním z témat diskuze, kterou bude následovat novelizace dotčených předpisů. Dne 23. dubna 2013 tehdejší veřejný ochránce práv v dané věci opětovně oslovil ministerstvo (sp. zn. PDCJ 1176/2013) za účelem zjištění aktuálního vývoje změny ustanovení § 64 a 64a zákona o soudech a soudcích, o kterých se zmínil ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. Náměstek ministra Mgr. František Korbel tehdejšímu veřejnému ochránci práv dne 21. června 2013 (dopis č. j. 359/2013-LO-SP/3) sdělil, že ministerstvo problematiku přísedících dlouhodobě sleduje a lze předpokládat, že ustanovení § 64 a § 64a zákona o soudech a soudcích budou při nejbližší příležitosti novelizovány. Ministerstvo zmíněné připomínky považovalo za relevantní, v té době však nebyl konkrétní návrh řešení (vedly se i diskuse, zda institut laických přísedících zcela nezrušit). Jelikož od té doby nemám od ministerstva žádné další zprávy o novelizaci zákona o soudech a soudcích [4], rozhodla jsem se zahájit šetření z vlastní iniciativy. Dovoluji si Vás proto požádat o sdělení, jakým způsobem ministerstvo konkrétně plánuje novelizovat zákon o soudech a soudcích ohledně institutu přísedících a v jaké fázi je příprava této novely. Dovoluji si shrnout zásadní nedostatky, které považuji za důležité vyjasnit v souvislosti s přísedícími (legislativně, v některých otázkách postačí metodicky): (1) absence aktivní legitimace ministra spravedlnosti a předsedy příslušného soudu k podání žaloby proti usnesení zastupitelstva podle soudního řádu správního [5], (2) nedostatky při samotné volbě přísedících - neurčitost požadavku na zkušenosti a morální vlastnosti kandidátů, nedodržování konzultační procedury dle ustanovení § 64 odst. 3 zákona o soudech a soudcích (zde by, podle mého názoru, postačilo doporučení státní správě soudů, aby komunikovala s obcemi ve svém obvodu, poučila je o všech zákonných předpokladech pro výkon přísedícího a konzultační proceduře dle uvedeného ustanovení i možných následcích volby provedené v rozporu se zákonem); (3) absence úpravy metodického vedení, jak by měly být zjišťovány informace o kandidátovi na přísedícího, kdo by měl tyto informace získávat, zda obecní úřad - např. z přestupkových komisí, či předseda soudu - může kandidáta znát ze soudních řízení, by mohl informace získávat z obvodů jiných soudů; (4) neslučitelnost funkcí, neslučitelnost s některými povoláními - není upravena neslučitelnost funkcí s funkcí přísedícího, může tak dojít k prolínání složek státní moci (např. přísedícího a příslušníka Policie České republiky), a reálně tak hrozí riziko střetu zájmů, přenosu informací a porušení základní zásady nezávislosti; není upravena neslučitelnost funkce přísedícího s některými povoláními (úvaha, zda jde stále o laický prvek rozhodování, pokud přísedící má právnické vzdělání); (5) rozvrh práce a přísedící - Kancelářský řád [6] vymezuje, že rozvrh práce má jmenovitě určit nejen soudce, ale i přísedící pro působení v jednotlivých odděleních a stanovit jejich zastupování pro případ nepřítomnosti delší než tři měsíce nebo vyloučení. Většina soudů do rozvrhu uvádí jména přísedících i číslo senátu, ke kterému jsou přiděleni. [7] Nedostatečnou právní úpravu tehdejší ochránce shledal v otázce přidělení přísedících ke konkrétní věci (pro tento postup nejsou zákonem ani instrukcí Ministerstva spravedlnosti stanovena žádná pravidla). Tehdejší veřejný ochránce práv proto vyslovil pochybnosti o tom, zda při dosazování a určování přísedících pro určité jednání soudu je vždy respektováno právo na zákonného soudce. Bez předem stanovených pravidel výběru přísedících pro konkrétní kauzu závisí konečné obsazení senátu pro danou věc pouze na rozhodnutí předsedy senátu [8]; (6) kárná odpovědnost - tehdejší veřejný ochránce práv ministerstvu dal ke zvážení, zda by se na přísedící neměla vztahovat také kárná odpovědnost (místo současné odvolací procedury [9]). Odvolání může vést k podobným problémům, jako jsou u volby, neboť zastupitelstvo má v rámci rozhodnutí o návrhu předsedy soudu aplikovat neurčité právní pojmy použité v ustanovení § 97 zákona o soudech a soudcích. Tehdejší veřejný ochránce práv doporučil ministerstvu, aby alespoň aktivní legitimace předsedy soudu a ministra spravedlnosti byla rozšířena také na rozhodnutí zastupitelstva o návrhu předsedy soudu na odvolání přísedícího. S doporučeními JUDr. Varvařovského se ztotožňuji. Výčet jeho doporučení vycházel z okolností případu, proto se dotýkal pouze dílčích aspektů problematiky. Souhlasím však se svým předchůdcem, že daný případ poukázal na potřebu komplexního přehodnocení institutu přísedících a jeho právní úpravy. Vaše vyjádření si dovoluji očekávat ve lhůtě 60 dnů. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv Přílohy Zpráva o šetření ve věci sp. zn. 695/2011/VOP/JHO Závěrečné stanovisko sp. zn. 695/2011/VOP/JHO Příloha dopisu JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL. M., ze dne 28. června 2012, č. j. 595/2011-OJ SO/9. Vážená paní prof. JUDr. Helena Válková, CSc. ministryně Ministerstvo spravedlnosti Vyšehradská 16 128 10 Praha 2 [1] Tedy situaci, kdy předseda okresního soudu namítal, že zvolený přísedící nesplňuje zákonné požadavky, a proto jej nepřizval ke složení slibu. [2] Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. [3] Uvítal akceptování připomínek, a zejména doplnění ustanovení § 64a opravňujícího ministra spravedlnosti a předsedu příslušného okresního soudu k podání žaloby podle soudního řádu správního, které inicioval. Navrhované řešení nahrazuje analogické použití ustanovení § 97 zákona o soudech a soudcích (tzn. odvolání přísedícího v případě, kdy zvolený přísedící nesplňoval zákonné podmínky již v době zvolení), které navrhovalo Ministerstvo spravedlnosti i Ministerstvo vnitra, a jež naopak ochránce odmítl, či nutnost doplnění odvolacích důvodů. Rozšířením aktivní legitimace ministra spravedlnosti a předsedy soudu na celé funkční období přísedícího je vyřešena i situace, pokud by až dodatečně po volbě i po složení slibu vyšlo najevo, že předpoklady pro volbu přísedícího nebyly od počátku splněny. Upozornil však na nutnost dořešení zákonnosti rozhodnutí, na kterých se přísedící podílel, v případě, že usnesení o jeho volbě bude soudem zrušeno v době, kdy již působil jako přísedící. [4] Od roku 2012 byl zákon novelizován několikrát (v souvislosti s NOZ, registry atd.). Žádná novela se však věcně netýkala přísedících. [5] Není jiná možnost obrany (přezkumu) nezákonné volby přísedících, Ministerstvo vnitra odmítá vykonávat dozor. [6] Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. [7] Dle namátkové kontroly zveřejněných rozvrhů práce na serveru www.justice.cz. Ne všechny soudy však jména přísedících uvádí (viz např. Městský soud v Brně). [8] Na podporu vyslovených pochybností lze z nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 3213/10 citovat následující: "Není možné, jak tomu bylo ve stávající věci, aby byli přísedící dosazováni do senátu v podstatě ad hoc (byť z řádně sestaveného seznamu přísedících), a senát tak jednal při každém jednání v jiném složení. Takové netransparentní dosazování a určování přísedících pro jednotlivá nařízená jednání samozřejmě nahrává možným spekulacím o nezávislosti a nestrannosti rozhodování a rozhodně není slučitelné s právem na zákonného soudce vyplývajícího z čl. 38 odst. 1 Listiny." [9] Podle platné a účinné právní úpravy dopustí-li se přísedící jednání, které naplňuje znaky kárného provinění, avšak toto chování není trestným činem spáchaným úmyslně či trestným činem z nedbalosti, za který by byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, tzn. trestný čin, pro nějž by zanikla jeho funkce podle ustanovení § 96 zákona o soudech a soudcích, je jeho odvolání (zastupitelstvem na návrh předsedy příslušného soudu) jedinou možností, jak přísedícího "potrestat".