Text dokumentu

Sp. zn. 16099/2022/VOP/JCZ Č. j. KVOP-60083/2022 Datum 29. listopadu 2022 Vážený pane předsedo, opětovně jste mě podáním ze dne 21. září 2022, jako spolek A., z. s., se sídlem xxx, oslovili v záležitosti hodnocení vlivů záměru "X" (dále též "záměr") na životní prostředí investora B., a. s. (dále též "investor"), ve smyslu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (dále "zákon EIA") [1]. Vyjádřili jste své nesrozumění s dosavadními postupy úřadů, vyslovujete přesvědčení, že činností státní správy ve věci dochází fakticky k hrubému porušování Listiny základních práv a svobod (práva na ochranu zdraví a práva na příznivé životní prostředí) jako součásti ústavního pořádku České republiky. [2] Máte za to, že se zřetelem ke zhoršenému životnímu prostředí na Karvinsku dochází k diskriminaci jeho obyvatel oproti ostatním občanům České republiky. Domníváte se, že úřady daný stav neřeší, naopak svými postupy spíše přispívají k jeho zhoršování, což vztahujete i na proces hodnocení vlivů předmětného záměru. Poukazujete na absenci zhodnocení všech skutečných dopadů realizace záměru a neposouzení alternativ (např. výstavba několika menších spaloven blíže zdrojům komunálních odpadů v regionu). Uvádíte, že Moravskoslezský kraj má stále obrovské rezervy v předcházení (omezování) vzniku odpadů, resp. v jejich opakovaném využití. Stejně tak v osvětě občanů a vytvoření podmínek k účinnému navýšení recyklace komunálního odpadu (absence recyklačních služeb). Zmiňujete negativní zkušenosti z jiných zemí, kde výstavba kapacitních spalovacích zařízení na odpad vedla k jisté rezignaci na třídění (snížení míry recyklace odpadů). Nedostatek dostupné biomasy i odpadů v důsledku realizace nových kapacitních spalovacích zařízení se pak může odrazit i v jejich nežádoucím dovozu na značné vzdálenosti (dokonce v dovozu odpadu z třetích zemí s jejich následným spalováním v již tak imisně zatíženém území Karvinska). V rámci předchozího dopisu ze dne 4. 8. 2022 sp. zn. 12933/2022 jsem Vám poskytl komplexní odpověď s možnostmi dalších postupů, které se v dané situaci Vašemu spolku nabízí. Jak jsem zjistil, v mezidobí od vydání tohoto sdělení bylo již Ministerstvem životního prostředí (dále "ministerstvo") v postavení příslušného orgánu EIA vydáno stanovisko EIA k záměru, a to souhlasné (dále "stanovisko EIA") [3]. Žádáte nyní znovu o mé posouzení a vyjádření. Jak zmiňujete, bylo by pro Vás přínosem pro další jednání s úřady i investorem. Připomínáte, že jste fakticky "bezpříspěvkovým" spolkem několika "dnes již důchodců" v Karviné, nemůžete si tak dovolit právní služby. Jako ochránce nemohu autoritativně konstatovat porušování Vašich práv, ať už by bylo jakkoli zjevné. Ochrana práv jednotlivců (fyzických a právnických osob) v tomto ohledu přísluší pouze soudnictví, včetně ústavního (viz čl. 4 Ústavy České republiky, který deklaruje, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci). Zákon o veřejném ochránci práv [4] mi nedává právo vstupovat do soudního rozhodování sporů. V tomto směru nutno připustit, že označení instituce veřejného ochránce práv je poněkud zavádějící. Již při tvorbě zákona o veřejném ochránci práv bylo zvažováno adekvátnější označení "ochránce práv ve veřejné správě", z něhož jednoznačněji vyplývá, že mi přísluší chránit práva občanů v jejich styku s úřady. Pokud jde o možnosti obstarání právní pomoci, včetně event. bezplatného právního zastupování, odkazuji Vás zejména na přiložené informační letáky Právní pomoc, Soudy a Soudní poplatky. Mám-li se dále vyjádřit k otázce Vámi zmiňované diskriminace, kde obecně veřejnému ochránci práv přísluší působit ve smyslu § 1 odst. 5 resp. § 21b zákona o veřejném ochránci práv, nutno konstatovat následující. Co se rozumí diskriminací, stanoví antidiskriminační zákon, [5] který ji ve svém ustanovení § 2 odst. 3 definuje jako jednání (včetně opomenutí), kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo, nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to ze zakázaného diskriminačního důvodu. Za takový důvod přitom antidiskriminační zákon považuje rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Jinými slovy zakázáno je "méně příznivé jednání z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru". Z uvedeného je zřejmé, že ve Vámi nastíněné situaci zcela absentuje zakázaný diskriminační důvod, nemůže se proto jednat o diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona (ohledně konkrétní osoby nedochází k nepříznivému zacházení ze zakázaného diskriminačního důvodu), kterou bych se jako ochránce mohl zabývat. Více informací naleznete v přiloženém informačním letáku Diskriminace. Dle § 1 odst. 3 zákona EIA účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů, a přispět tak k udržitelnému rozvoji společnosti. Těmto cílům tak musí odpovídat i veškeré kroky příslušného orgánu EIA v návaznosti na předložené oznámení konkrétního záměru. Zde je namístě odkázat i na evropskou právní úpravu - směrnici č. 2011/92/EU k posuzování vlivů na životní prostředí (dále "směrnice EIA") [6]. Z čl. 7 preambule směrnice EIA vyplývá nutnost posoudit záměr vždy s ohledem na jeho skutečné vlivy na životní prostředí. Z čl. 8 preambule směrnice EIA dále plyne požadavek, aby byl záměr posouzen v procesu EIA systematicky. Čl. 14 preambule směrnice EIA je rovněž významný z hlediska interpretace postupu orgánu EIA, který stanoví, že vlivy záměru na životní prostředí by měly být posuzovány tak, aby bylo zohledněno úsilí chránit zdraví lidí. Čl. 16 preambule směrnice EIA pak zdůrazňuje požadavek zabývat se důkladně všemi námitkami dotčené veřejnosti. Z čl. 2 odst. 1 směrnice EIA lze usuzovat na nezbytnost zabývat se možnými dopady záměru ještě před tím, než je vydáno k záměru povolení v konkrétním navazujícím řízení, čl. 3 vyžaduje, aby byly vlivy posouzeny, a nikoliv jen určena a popsána možná rizika. V těchto intencích tedy nepochybně platí, že nelze odsunout posouzení určitých vlivů do navazujících řízení. Nedůsledné využívání všech mechanismů prověření vlivů záměrů (koncepcí) na životní prostředí v rámci procedur posuzování těchto vlivů, je určitým opakujícím se deficitem procesů EIA (SEA), na což se dlouhodobě snažím kriticky poukazovat. Zejména v případech velkých investičních záměrů s významnými dopady (ať už z hlediska časového či územního) by mělo být právě úkolem nezávislé státní správy, aby mj. s pomocí institutu posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) rozkryla veškeré skutečnosti vážící se ke konkrétní investici a zajistila rovněž objektivní zhodnocení relevantních variant. Obecně přitom platí, že včasné přezkoumání (posouzení) všech potenciálních vlivů a jejich promítnutí do stanoviska EIA je i výrazně procesně ekonomičtější (hospodárnější), než když by mělo být vše ponecháno k řešení až v rámci navazujících řízení. V tomto ohledu přetrvává pochybnost i ve vztahu k průběhu a výsledku předmětného procesu EIA, a to pokud jde o několik Vámi dlouhodobě akcentovaných problematických rovin záměru. První je otázka dostatečnosti posouzení (srovnání) v úvahu přicházejících možností (variant) řešení problému likvidace komunálních odpadů v rámci Moravskoslezského kraje (a tedy eventuální "zbytnosti" celého záměru), další otázka dlouhodobé udržitelnosti (respektování) zákonem o odpadech [7] stanovené hierarchie nakládání s odpady v Moravskoslezském kraji do budoucna (v případě realizace kapacitního záměru investora - mj. spalovna jako "překážka" v přechodu na žádoucí tzv. "cirkulární ekonomiku") a konečně související obhajitelnosti dalšího vnosu látek nepříznivých životnímu prostředí (emise zdraví škodlivých látek do ovzduší, popel/struska a popílek) v již zatížené lokalitě (problém tzv. "dovozu znečištění" a legitimita jednání investora, který má a bude mít primárně ekonomický zájem na maximálním využití kapacity svého zařízení). V minulosti se veřejný ochránce práv opakovaně pozastavoval nad nedůsledným posouzením různých možností řešení konkrétních záměrů (koncepcí). Je zřejmé, že zvláště jedná-li se o investici (koncepci), která má potenciál ovlivnit na delší čas rozsáhlé území (likvidace komunálního odpadu spalováním v kapacitním zařízení k nim bezpochyby náleží), jakákoli obdobná nedůslednost může mít nedozírné následky. Jsem proto přesvědčen, že je úkolem orgánů veřejné správy hledat při přípravě takových investic jejich optimální podobu ve snaze dobrat se řešení environmentálně, ekonomicky i společensky nejprospěšnějšího. Za situace, kdy orgány veřejné správy nezávisle neprověří varianty, které přicházejí v úvahu, nebo důsledně neposoudí skutečné vlivy na životní prostředí, je tím dle mého názoru popřen smysl a účel posuzování vlivů na životní prostředí. Nutno tedy ve spojitosti s obsahem Vašich podání (ale třeba i podání pobočného spolku C. [8]) závěrem konstatovat, že neodstraněním důvodných pochybností ohledně úplnosti zjištění celkových vlivů záměru na životní prostředí (včetně posouzení relevantních variant) je zpochybněno naplnění samotného účelu právní úpravy posuzování vlivů na životní prostředí. Každopádně platí, že v situaci, kdy samotná realizace předmětného záměru je odvislá teprve od následných, samostatně stojících rozhodovacích procesů, jeví se klíčovou především Vaše další aktivní účast v těchto navazujících povolovacích řízeních. Jen tímto způsobem je možné nadále efektivně vznášet námitky proti záměru, napadat podkladová závazná stanoviska, předkládat odborná posouzení, nebo požadovat doplnění jednotlivých již shromážděných podkladů (včetně důkazních prostředků) apod. Správní orgán rozhodující v konkrétním řízení (např. Krajský úřad Moravskoslezského kraje při rozhodování o změně integrovaného povolení dle zákona o integrované prevenci [9]) je pak povinen se s veškerými předloženými podklady, resp. s námitkami z nich vycházejícími, řádně vypořádat. Nezbývá tedy než v plném rozsahu odkázat na možnosti Vašich dalších postupů tak, jak Vám byly předestřeny v předchozích písemnostech. Jinými slovy, vydané souhlasné závazné stanovisko EIA ministerstva lze nyní jako podkladové zpochybnit především v rámci navazujících řízení, a učinit je poté ještě předmětem následného správního (uplatnění opravného prostředku proti správnímu rozhodnutí v navazujícím řízení) či soudního přezkumu (žaloba ve správním soudnictví proti výslednému pravomocnému rozhodnutí úřadu). V podrobnostech Vás odkazuji na přiložený informační leták Soudní ochrana proti správním orgánům jakož i infomační leták Správní řád, který jste již obdrželi. S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček veřejný ochránce práv Přílohy Právní pomoc Soudy Soudní poplatky Diskriminace Soudní ochrana proti správním orgánům Správní řád [1] Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (zákon EIA). [2] Usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. [3] Č. j. MZP/2022/580/1130 ze dne 25. 8. 2022. [4] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [5] Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon). [6] Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. [7] Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech"). [8] Viz vyjádření C. ze dne 13. 5. 2022: "Z hlediska kapacity a zdůvodnění záměru upozorňujeme, že se dokumentace naprosto nevěnuje celkové kapacitě podobných zařízení (spaloven a zařízení pro energetické využití odpadu - ZEVO) na území České republiky, ani bilanci nerecyklovatelných komunálních odpadů (pro výrobu tuhých alternativních paliv - TAP) v České republice a zpracovatelských závodů pro TAP. Nevěnuje se jim ani na úrovni Moravskoslezského kraje, přestože na této surovině může být závislá po celou dobu své životnosti (to samé platí pro biomasu), a není tudíž jasné, jestli je v tomto ohledu ZEVO v dané lokaci zapotřebí (obzvlášť s ohledem na to, že se podle hierarchie nakládání s odpady v EU jedná o způsob téměř srovnatelný se skládkováním odpadů, který není považován za udržitelný). V ČR totiž dochází již teď k dovozu TAP ze zahraničí (např. do cementáren)." [9] Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o integrované prevenci).