Text dokumentu

Příloha č. j. KVOP-8895/2023/S Připomínky veřejného ochránce práv k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a další související předpisy (č. j. předkladatele MSMT-2892/2023-1) Brno 7. března 2023 KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY A. K části první, změna zákona o vysokých školách 1. K bodu 19 (§ 21 odst. 5) "Veřejná vysoká škola zajišťuje přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole podle pravidel stanovených vnitřním předpisem vysoké školy. Přiměřená podpůrná opatření zajišťuje pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami, zejména pro uchazeče a studenty se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem, které mají dopad na průběh přijímacího řízení nebo na plnění studijních povinností, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu." Nesouhlasím s návrhem zajištění podpůrných opatření podle pravidel, která mají být stanovena ve vnitřních předpisech školy. Hrozí, že určité vysoké školy nastaví vnitřním předpisem zcela minimální opatření, která sice budou v souladu s tímto zákonem, ale reálně studentům se specifickými vzdělávacími potřebami poskytovat potřebnou podporu nebudou. Z toho důvodu považuji za vhodné, analogicky s úpravou pro jiné stupně vzdělávání, upravit konkrétněji pravidla na legislativní úrovni nebo alespoň formou jiných nástrojů MŠMT např. metodických pokynů. Tato připomínka je zásadní. 2. K bodu 36 (§ 42 odst. 5) Vše uvedené v předchozím bodu se vztahuje i na soukromé vysoké školy, tedy § 42 odst. 5 zákona o vysokých školách. Zároveň však mám za to, že je sociální úlohou státu, aby s uložením povinnosti poskytovat podpůrná opatření spojil také adekvátní možnost pro soukromé vysoké školy čerpat státní příspěvek k jejich financování. Materiál v důvodové zprávě kalkuluje pouze s finanční náročností návrhu pro veřejné vysoké školy, otázka spolufinancování podpůrných opatření u soukromých vysokých škol zcela absentuje. Tato připomínka je zásadní. 3. Žádám o zařazení do části týkající se členění školy (veřejné i soukromé) povinnost zřídit na každé vysoké škole specializované centrum pro studující s postižením. Považuji za zásadní, aby zákonná úprava obsahovala tuto povinnost, tak aby se měli možnost uchazeči a studenti s postižením obrátit ohledně potřebných podpůrných opatření na specializované centrum, které je schopno poskytnout kvalifikované služby na dostatečné úrovni. Centra nejsou pouze informačními místy, ale jsou nezbytná pro nastavení opatření dle individuálních potřeb uchazeče nebo studenta, poskytují např. kompenzační pomůcky, zajišťují přizpůsobení přijímacích zkoušek, úpravu prostředí, dostupnost digitalizovaných studijních materiálů a výpočetní techniky, metodicky vedou vyučující, napomáhají komunikaci mezi studentem a vyučujícím atd. Tato připomínka je zásadní. 4. Do § 21 doplnit odst. 6, který bude znít následovně: ,,Veřejná vysoká škola zajistí zpřístupnění vnitřního virtuálního prostředí, tak aby jej mohli používat studující s postižením. Požadavky na přístupnost jsou upraveny v jiném právním předpisu (odkázat na zákon č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací).'' Jako zásadní vnímám nutnost zpřístupnit vnitřní virtuální systém všech vysokých škol, tak aby jej mohli bez dalších problémů plnohodnotně využívat studentky a studenti s postižením. Se zásadními problémy se setkávají zejména studující s těžkým zrakovým postižením, kteří používají odečítač obrazovky, pomocí něhož získávají informace. Mnoho vnitřních systémů je však pro odečítač obrazovky zcela nepřístupných. S problémy se potýkají i studující se sluchovým postižením, kdy například výuková videa nejsou opatřena titulky, tudíž je pro tyto studující obsah zcela nepřístupný. Je mi známa skutečnost, že vysoké školy mají dle zákona č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací udělenou výjimku ze zpřístupňování obsahu internetových stránek, nepovažuji to však za správné, jelikož studující s postižením mají dle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením právo na přístup k informacím a virtuálním systémům ve stejném rozsahu jako studující bez postižení. Zákon č. 99/2019 Sb. se v současné době dle ustanovení § 3 odst. 3 vztahuje na veřejné vysoké školy pouze, jedná-li se o obsah internetových stránek, který je vysoká škola povinna zveřejňovat na svých internetových stránkách podle jiného právního předpisu v rámci výkonu působnosti v oblasti veřejné správy na úseku školství, vědy, výzkumu, vývoje, inovací, jiné tvůrčí činnosti a péče o děti a mládež nebo podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jak už je uvedeno výše, tato úprava je nevyhovující. Studující musí mít přístup k veškerým zveřejňovaným informacím a vnitřním virtuálním systémům. Tato připomínka je zásadní. 5. Do § 42 doplnit odst. 6, který bude znít následovně: ,,Soukromá vysoká škola zajistí zpřístupnění vnitřního virtuálního prostředí, tak aby jej mohli používat studující s postižením. Požadavky na přístupnost jsou upraveny v jiném právním předpisu (odkázat na zákon č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací).'' Odůvodnění totožné jako u předchozího bodu u veřejných vysokých škol. Tato připomínka je zásadní. 6. K bodu 99 (§ 57a) Navrhovaná úprava má absolventům, jimž příslušné úřady z různých důvodů přidělily nové rodné číslo nebo povolily změnu jména nebo příjmení, zajistit vydání nového dokladu o studiu s aktualizovanými údaji, pokud o to požádají a splní předepsané podmínky. Takovou úpravu vítám. Obecně se domnívám, že je-li doklad k prokázání kvalifikace či dovednosti osoby (řidičský průkaz, vysokoškolský diplom apod.) platný, měly by na něm být uvedeny primárně takové identifikační údaje, jež tuto osobu v danou chvíli skutečně identifikují. Zároveň považuji za zcela nevhodné, aby lidé, kteří dle platných právních předpisů prošli změnou pohlaví (pročež mají nové rodné číslo a standardně i jméno a příjmení), museli své dosažené vzdělání potenciálním zaměstnavatelům prokazovat doklady, které neodpovídají jejich úřednímu pohlaví ani vzhledu. Odstavec 3 navrhovaného ustanovení § 57a zákona o vysokých školách umožňuje vysokým školám za úkony spojené s vyhotovením nového vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu stanovit poplatek, a to maximálně ve výši 1 000 Kč. Důvodová zpráva potom takové úkony blíže nespecifikuje. Pokud je mi známo, není na vysokoškolském diplomu ani dodatku k diplomu uváděno rodné číslo absolventa. Proto se nyní zaměřím pouze na změnu jména a příjmení. Absolvent může přistoupit ke změně jména nebo příjmení z různých důvodů. Může být nositelem hanlivého nebo směšného příjmení, může mít k tomu specifické osobní nebo rodinné důvody (chce se realizovat v zahraničí, zpřetrhat vazby s rodinnými příslušníky aj.), může se také jednat o změnu příjmení spojenou s uzavřením manželství, jeho rozlukou nebo změnu jména a příjmení v důsledku změny pohlaví. Vnímám, že má skutečnost změny pohlaví mezi dalšími možnými důvody změny jména a příjmení zcela specifické postavení. Je tomu tak proto, že: (1) Ke změně jména v souvislosti se změnou pohlaví ze zákona standardně dojít musí. [1] (2) Ke změně příjmení v případě změny pohlaví female to male (FtM) standardně dojít musí. [2] V případě změny male to female (MtF) nikoli, [3] avšak nebude-li opačného aktivního projevu vůle, ze zákona i tehdy ke změně příjmení zcela zjevně dojde. [4] (3) Ke změně pohlaví v České republice dochází u osob, u nichž je jednoznačně stanovena porucha pohlavní identifikace. [5] Změna jména a příjmení je v této souvislosti pevnou a zákonem předpokládanou součástí procedury směřující ke zlepšení zdravotního stavu. Tyto argumenty mě vedou k závěru, že je skutečnost změny jména a příjmení v důsledku změny pohlaví veskrze nezávislá na subjektivním chtění. Proto se domnívám, že by mělo být vyhotovení nového vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu pro takovou změnu jména a příjmení osvobozeno od poplatku. Koneckonců je již samotná změna jména a příjmení v takovém případě ze zákona osvobozena od správního poplatku. [6] U jiných případů změny jména a příjmení stanovení poplatku za vydání nového vysokoškolského diplomu (příp. dodatku k diplomu) mohu pochopit. Navrhovatel by však měl v této souvislosti v důvodové zprávě alespoň stručně nastínit, s jakou administrativní, personální či jinou zvýšenou zátěží, jež by odůvodňovala stanovení poplatku, může být vydání předmětných dokladů v praxi spojeno. V souladu s výše uvedeným konkrétně navrhuji změnu odst. 3 navrhovaného ustanovení § 57a zákona o vysokých školách, a to následujícím způsobem: "(3) Vysoká škola může stanovit poplatek, který činí a) nejvýše 4 000 Kč za úkony spojené s vyhotovením nového dokladu podle odstavce 1, b) nejvýše 1 000 Kč za úkony spojené s vyhotovením vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu podle odstavce 2. Od tohoto poplatku jsou osvobozeny úkony spojené s vyhotovením vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu z důvodu změny jména a příjmení absolventa v případě změny pohlaví." Poplatek je příjmem vysoké školy." Tato připomínka je zásadní. B. K části páté, změna zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob 1. K bodu 2 (§ 8 odst. 3) Tímto navrhovaným ustanovením dochází ke zrušení konkrétního ustanovení o bezplatnosti jedné z finančně nejnáročnějších služeb pro studenty se sluchovým postižením a kombinovaným sluchovým a zrakovým postižením, kdy úpravu ponechává na zákonu o vysokých školách, tedy na provádění opatření upravených vnitřními předpisy daných vysokých škol. Tímto navrhovaným ustanovením je v ohrožení opatření tlumočení a tím celé studium studentů, kteří jsou neslyšící či mají kombinované sluchové a zrakové postižení, což je pro mě nepřijatelné. V zákoně o vysokých školách musí být explicitně bezplatné tlumočení pro studenty uvedeno. Studenti musí mít právní jistotu, že jim budou i nadále tlumočnické služby při studiu zajišťovány a to bezplatně. S tímto souvisí i bod 3, kdy se zrušuje následující ustanovení: ,,Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou a) podmínky a rozsah tlumočnických služeb poskytovaných bezplatně neslyšícím a hluchoslepým žákům a studentům podle § 8 odst. 3''. Tato připomínka je zásadní. [1] Dle ustanovení § 62 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nesmí mít osoba s mužským úředním pohlavím ženské jméno a naopak. [2] Osobě s mužským úředním pohlavím není umožněno mít tzv. přechýlené příjmení. [3] Ženská příjmení mohou být dle ustanovení § 69a odst. 1 zákona o matrikách uváděna v mužském tvaru. [4] Ustanovení § 72 odst. 5 zákona o matrikách. [5] Ustanovení § 21 odst. 2 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. [6] Ustanovení § 8 odst. 4 ve spojení s položkou 11 sazebníku zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů.