Text dokumentu

Příloha č. j. KVOP-32046/2022/S Brno 30. května 2022 Připomínky veřejného ochránce práv k materiálu "Revize Koncepce vězeňství do roku 2025" (č. j. předkladatele MSP-128/2020-OMI-SP_I/18) OBECNÉ PŘIPOMÍNKY 1. Nejvyšší kontrolní úřad vytkl ve svých kontrolních závěrech, že v původní koncepci "nedošlo k vyčíslení finančních prostředků potřebných ke splnění cílů, nebyly stanoveny priority, časové osy jejich plnění ani měřitelné cíle pro hodnocení jejich plnění" (s. 3 materiálu). Předkládaný materiál však nadále neobsahuje časové osy či jakékoliv bližší termíny pro jednotlivé navrhované cíle a opatření. Navrhuji předložený materiál doplnit o časové osy úkolů či stanovení termínů pro jednotlivá navrhované cíle a opatření. Tato připomínka je zásadní. 2. Během realizace původní koncepce se podařilo legislativně upravit podlahovou plochu připadající na jednu vězněnou osobu tak, aby byla v souladu s moderním vězeňstvím evropského charakteru (změna vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 225/2021 Sb. s odloženou účinností dotčených částí k 1. 1. 2024). K tomuto datu (tedy ještě v době platnosti revidované koncepce) dojde k rozšíření podlahové plochy (místo 4m2 nově 6m2 na jednu vězněnou osobu), což bude velmi pravděpodobně spojeno s řadou opatření (materiální úpravy, reprofilace některých oddílů věznic apod.), nicméně navzdory této velmi významné změně materiál neobsahuje žádné související cíle a opatření. Např. v bodě 8.1.2.2 - opatření ke "zlepšení ubytovacích podmínek pro vězněné osoby" (s. 57 materiálu) se bez návaznosti na výše uvedenou významnou změnu toliko píše o estetizaci prostor ve třech věznicích a opravě prostor ve čtyřech dalších. Tato připomínka je doporučující. KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY 3. Ke specifickému cíli č. 1.1.1 Zavedení moderního přístupu k vybraným skupinám vězněných osob (s. 10) Specifický cíl opomíjí důležitou skupinu vězňů s tělesným postižením, ve vztahu k nimž opakovaně narážím na zásadní problém v nezajištění kvalifikované pomoci při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,. Evropský soud pro lidská práva pravidelně dovozuje, že povinnost státu zajistit odpovídající podmínky omezení osobní svobody zahrnuje i zajištění zvláštních potřeb odsouzeného s tělesným postižením. Stát musí vězni v případě potřeby zajistit odbornou péči prostřednictvím osoby s potřebnou kvalifikací či školením, která za svou činnost obdrží protiplnění ze strany státu. Evropský soud pro lidská práva již několikrát zdůraznil, že poskytování péče ze strany spoluodsouzených na dobrovolné bázi, tedy neformálně, bez pravidel, je třeba odmítnout. [1] Situace, kdy o odsouzeného s tělesným postižením, který není plně soběstačný, pečuje jeden nebo více odsouzených, je vysoce riziková, zejména s ohledem na možné zneužívání a prohlubování závislosti na poskytované péči, nebezpečí psychické manipulace a nátlaku a v neposlední řadě s ohledem na možnou šikanu a vydírání odsouzeného vyžadujícího péči. V důsledku absence kvalifikovaných pracovníků ve věznicích zajišťují případnou dopomoc při hygieně a ostatních úkonech sami odsouzení, avšak bez kvalifikovaného proškolení. Po formální stránce předmětnou činnost ve věznicích nepokrývá žádný jednotný vnitřní předpis. O nápravě tohoto stavu již jednám s Vězeňskou službou ČR, nicméně považuji problém za důležitý a systémový a proto vhodný k řešení v rámci koncepce. Navrhuji vložit nové opatření 1.1.1.5 Zajištění pomoci při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu pro vězněné osoby s tělesným postižením prostřednictvím úpravy podmínek pro výkon takové činnosti ve vnitřním předpise Vězeňské služby ČR. Tato připomínka je zásadní. 4. Ke specifickému cíli č. 1.3.1 Rozšíření možnosti zaměstnávání (s. 16) Ačkoliv se koncepce soudě dle nového globálního cíle (s. 7 materiálu) týká výkonu vazby, trestu i zabezpečovací detence, tak zmíněný specifický cíl míří pouze na rozšíření možnosti zaměstnávání odsouzených, ačkoliv právní předpisy pamatují i na možnost zaměstnání obviněných. [2] Z poznatků ochránce přitom vyplývá, že věznice v České republice nezajišťují zaměstnávání obviněných (žádný z obviněných není pracovně zařazen). Zaměstnávání obviněných naráží v praxi na několik úskalí, například: nedostatek pracovních míst pro vězněné osoby; nedostatek personálu, který by mohl zajišťovat toto zaměstnávání; na nezájem obviněných; skladba obviněných se velmi často obměňuje - není zcela jasné, kdy bude obviněný propuštěn z vazby či přesunut do výkonu trestu odnětí svobody, což ztěžuje plánování jeho zaměstnání; současně musí dojít ke splnění účelu a podmínek vazby (zejména v koluzní vazbě), což například komplikuje zaměstnání kompliců; taktéž chybí i právní úprava, která by se zabývala odměňováním obviněných za práci). [3] Přitom inspiraci lze najít např. na Slovensku. [4] Zaměstnávání obviněných přitom může být cestou k tomu, jak v budoucnosti zajistit rozšíření programu smysluplných aktivit obviněných osob, což je téma které České republice pravidelně vytýká např. Evropský výbor proti zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT). Navrhuji proto text specifického cíle doplnit o zaměstnávání obviněných. Tato připomínka je zásadní. 5. Ke specifickému cíli č. 4.2.3 Posouzení aktuální stavu a možných systémových změn vězeňského zdravotnictví (s. 38) Uvedený specifický cíl je bezesporu vhodný a důležitý. Vězeňské zdravotnictví se dlouhodobě potýká s problémy, na něž již v minulosti veřejný ochránce práv opakovaně upozorňoval. Navržené opatření 4.2.3.1 (zpracovat analýzu systému vězeňského zdravotnictví) je však nadbytečné. Tuto analýzu již Vězeňská služba ČR na pokyn Ministerstva spravedlnosti zpracovala v roce 2021 [5], a to v reakci na návštěvu CPT v roce 2018. Z této analýzy systémového řešení vězeňského zdravotnictví vzešel sněmovní tisk 1199, který však nebyl v Poslanecké sněmovně projednán. Navrhuji opatření 4.2.3.1 vypustit a nahradit jiným, směřujícím k předložení návrhu změn systému vězeňského zdravotnictví v souladu s globálním cílem revidované koncepce. Tato připomínka je zásadní. 6. Ke specifickému cíli č. 6.1.3 Příprava na možné zeslužebnění vybraných pracovních pozic pracovníků odborného zacházení ve vězeňství (s. 43) Globální cíl revidované koncepce (s. 7 materiálu) je docílit moderního systému vězeňství, respektujícího mezinárodní standardy, který odpovídá 21. století a je srovnatelný s vyspělými demokratickými státy (kráceno). Navržený specifický cíl považuji za odporující uvedenému globálnímu cíli. Prakticky jde o návrat k vojenskému pojetí (militarizaci) vězenství, popírající reformní úsilí ve vztahu k českému vězeňství po roce 1989. [6] Navrhuji tento specifický cíl vypustit a hledat jiné cesty, jak zvýšit atraktivitu pracovních pozic odborného personálu ve věznicích. Tato připomínka je zásadní. [1] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kaprykowski proti Polsku ze dne 3. února 2009, č. 23052/05. [2] Ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů a § 58 odst. 1 vyhlášky č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. [3] DRÁPAL, J., JIŘIČKA, V., RASZKOVÁ, T. (eds.) České vězeňství. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 120 - 121. [4] Srov. § 32 - 34 zákona č. 221/2006 Z. z., o výkone väzby. [5] Analýza systémového řešení vězeňského zdravotnictví ze dne 4. 1. 2021 čj. VS-167470-8/ČJ-2020-800001-GŘ a průvodní dopis čj. MSP-194/2020-OMI-SP_I/14. [6] DRÁPAL, J., JIŘIČKA, V., RASZKOVÁ, T. (eds.) České vězeňství. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 20.