Poznámka/Výsledek případu

Text dokumentu

Sp. zn.: 6133/2021/VOP/TK Č. j.: KVOP-23947/2022 Brno 20. dubna 2022 Zpráva o šetření ve věci výkonu kolizního opatrovnictví a sociálně-právní ochrany nezletilých Adama (nar. xxxx) a Bedřicha (nar. xxxx) A. Na veřejného ochránce práv se obrátila paní A. A., t. č. xxxxxxxx (dále také "stěžovatelka"). V podnětu vyjádřila nesouhlas s postupem Úřadu městské části Praha 6 (dále jen "OSPOD") při výkonu kolizního opatrovnictví a sociálně-právní ochrany jejích synů Adama (nar. xxxx) a Bedřicha (nar. xxxx), kteří se nyní nacházejí v péči pěstounů B. Ti podle stěžovatelky znemožňují její kontakt s nimi, ale i kontakt dětí s prarodiči C. Stěžovatelka nadto nesouhlasí s tím, že děti nejsou v péči svých prarodičů, ale v péči manželů B. Z pověření veřejného ochránce práv JUDr. Stanislava Křečka, který na mě přenesl některé oblasti své působnosti [1], mj. i oblast ochrany práv dětí, jsem zahájila šetření činnosti Úřadu městské části Praha 6 při výkonu kolizního opatrovnictví a sociálně-právní ochrany Adama a Bedřicha A. V rámci šetření jsem se zaměřila zejména na posouzení: * výkonu kolizního opatrovnictví v řízení o svěření Adama a Bedřicha do pěstounské péče; * řešení kontaktů dětí s matkou; * předávání informací matce; * řešení kontaktů dětí s prarodiči. A. Shrnutí závěrů Na základě provedeného šetření jsem dospěla k závěru, že OSPOD: * nepochybil při výkonu kolizního opatrovnictví; * nepochybil v tom, že by matce bránil v kontaktech, v tomto směru ji naopak podporuje; * pochybil v souvislosti s řešením adaptační doby dítěte u pěstounů; * pochybil v tom, že zatím ne zcela dostatečně koordinoval komunikaci matky, pěstounů a doprovázející organizace pěstounů ohledně matčiných kontaktů, která byla doposud velice neefektivní; * nepochybil v tom, že by neřešil předávání informací matce o dětech; * nepochybil v tom, že by prarodičům C. bránil v kontaktech či je nedostatečně řešil. B. Skutková zjištění V říjnu 2019 byla matka po narození Bedřicha na základě předběžného opatření přijata i s Adamem do Dětského centra D. (dále jen "dětské centrum") na tzv. zácvikový pobyt. Její pobyt byl ale o několik dnů později dětským centrem ukončen, jelikož měla při porodu pozitivní test na přítomnost návykových látek. Děti v dětském centru zůstaly. Matka následně nastoupila na léčení do psychiatrické nemocnice, svůj pobyt zde ale o dva dny později ukončila. Žádný z příbuzných nebyl v té době ochoten převzít péči o děti, matku ale v její péči podporovali. V březnu 2020 proto OSPOD poprvé zjišťoval kapacity pěstounské péče v Praze a Středočeském kraji. V té době nebyl žádný volný pěstoun, který by mohl převzít péči o oba sourozence. OSPOD v průběhu první poloviny roku 2020 s matkou opakovaně jednal a probíral její závislost a potřebu léčby. Matka ale odmítala docházet na adiktologii. OSPOD se snažil do práce zapojiti otce, ten byl ale většinu času nekontaktní. OSPOD proto komunikoval alespoň s otcovými rodiči (manželé C.). V březnu 2020 soud nařídil ústavní výchovu dětí a zamítl návrh matky na svěření dětí do její péče. V říjnu matka nastoupila výkon trestu odnětí svobody ve Věznici E. Důvodem trestu byl souběh několika trestných činů (zejména krádeže). V lednu 2021 byly vytipováni jako vhodní žadatelé o pěstounskou péči pro Adama a Bedřicha manželé B. a v únoru byli Adam i Bedřich předběžným opatřením svěřeni do jejich péče. O dva měsíce později se poprvé na OSPOD obrátila matka s tím, že jí manželé B. neumožňují telefonický kontakt ani videohovory s dětmi. Podle pěstounů i jejich doprovázející organizace bylo údajně nutné, aby proběhla alespoň půlroční adaptační doba, než děti začnou mít kontakt s příbuznými. Mezitím probíhalo soudní řízení o návrhu manželů B. na svěření dětí do pěstounské péče a návrhu manželů C. taktéž na svěření obou dětí do pěstounské péče. Aby soud zjistil vazby dětí na prarodiče C., odročil jednání za účelem intenzivního pokusu o navázání vztahu mezi dětmi a prarodiči. Během této doby nicméně proběhly jen dva videohovory a jedno asistované setkání. Manželé B. argumentovali tím, že Adam má špatné reakce na kontakty s prarodiči i na zmínky o matce a vyžaduje psychologickou pomoc. OSPOD se následně přiklonil k péči manželů B. a požádal soud, aby je vedl k udržování a rozvíjení kontaktů s biologickou rodinou. Soud nakonec svěřil děti do pěstounské péče manželů B. a upravil jejich práva a povinnosti. Prarodiče C. při soudním jednání vzali svůj návrh zpět. Matka se proti rozhodnutí odvolala. Aktuálně měli prarodiče v průběhu podzimu roku 2021 celkem tři kontakty s dětmi, kdy jeden byl osobní a dva prostřednictvím videohovoru. Podle pěstounů děti na kontakty s prarodiči reagovaly dobře. Kontakty matky s dětmi nadále neprobíhají, matka pouze zhruba jedenkrát za dva měsíce dostává od doprovázející organizace informace o dětech. OSPOD taktéž aktuálně naplánoval případovou konferenci, kde chce s pěstouny, doprovázející organizací pěstounů a prarodiči řešit nastavení kontaktů s matkou i prarodiči. V tomto směru má OSPOD v úmyslu kontaktovat i sociální pracovnici Věznice E., která by kontakty probrala i s matkou a zapojila se do spolupráce. Na případovou konferenci je pozvána i pracovnice nadřízeného orgánu (Magistrát hlavního města Praha), která může poskytnout metodické vedení. C. Právní hodnocení C.1 Výkon kolizního opatrovnictví Ačkoli o svěření dítěte do péče vždy rozhoduje soud, nelze pominout roli kolizního opatrovníka, jehož názor a doporučení mnohdy zcela zásadně ovlivňují konečné rozhodnutí soudu. Při výkonu kolizního opatrovníka [2] je úkolem OSPOD hájit zájmy dítěte [3] a za tímto účelem činit potřebné procesní úkony. OSPOD byl jmenován kolizním opatrovníkem pro řízení, v němž se rozhodovalo, zda Adam a Bedřich budou v pěstounské péči manželů B., nebo svých prarodičů manželů C. OSPOD od počátku tohoto řízení vystupoval velice aktivně. Sám činil vlastní návrhy a doporučení vůči soudu, upozorňoval na možná rizika a problémy a nabízel možnosti řešení. Byl to například OSPOD, kdo soud upozornil na závěry a možné riziko vyplývající z psychologického posudku manželů B. učiněného během jejich přípravy na zařazení do evidence žadatelů o pěstounskou péči. Šlo zejména o skutečnost, že u manželů B. lze očekávat obtížnou spolupráci, a to zvláště v případě, kdy budou mít na věc jiný názor. V souvislosti s tímto zjištěním žádal OSPOD soud, aby je poučil o potřebě pracovat na zkvalitnění a posílení svých kompetencí za pomoci doprovázející organizace. Tyto pochybnosti o výběru vyjadřoval i vůči Magistrátu hlavního města Prahy, který pěstouny vybral jako vhodné žadatele, nicméně OSPOD tak mohl učinit až v době, kdy už pěstouni obdrželi oznámení o vhodnosti a začali se s dětmi vídat. OSPOD totiž od krajského úřadu dříve informace o jejich možném výběru neobdržel. Navzdory těmto skutečnostem nadále jednal objektivně a zjišťoval podmínky pro převzetí jak u manželů B., tak u manželů C. Jelikož pěstouni zmiňovali problémy v souvislosti s kontaktem Adama s prarodiči, považoval OSPOD za nutné prokázat existenci plnohodnotného vztahu mezi prarodiči a vnoučaty předtím, než zaujme v soudním řízení závěrečné stanovisko. OSPOD proto soudu ve své zprávě výslovně sdělil, že považuje za potřebné "prokázat, že děti mají na prarodiče vytvořeno bezpečné pouto a případná změna péče by byla ku prospěchu dětí". [4] Požádal proto soud, aby před vydáním konečného rozhodnutí proběhly alespoň dva kontakty dětí s prarodiči za přítomnosti pracovníka doprovázející organizace a bez přítomnosti pěstounů. S tím soud souhlasil a žádal, aby do dalšího soudního jednání proběhlo co nejvíce takových kontaktů. Sám OSPOD při dalším jednání žádal, aby soud předvolal i rodiče a vyžádal si zprávu psycholožky doprovázející organizace pěstounů, která řeší problémy dětí v souvislosti s kontakty. OSPOD se obrátil také na dětské centrum a zjišťoval reakce dětí na kontakt s prarodiči v době, kdy byly v dětském centru. OSPOD pravidelně žádal zprávy odborníků pracujících s dětmi. Zajímal ho také postoj psycholožky doprovázející organizace pěstounů, která byla na podzim 2021 přítomna několika kontaktům, a obrátil se proto na ni s několika konkrétními otázkami. OSPOD se nakonec při soudním jednání přiklonil k návrhu manželů B., také proto, že prarodiče svůj návrh vzali zpět. Uvedli, že tak činí, jelikož jim ani tak nešlo o péči o děti, jako spíše o to, aby s nimi měli pravidelné kontakty a byli v jejich životě, a že pochopili, že péče o ně může být náročnější. OSPOD ale přihlédl i k negativním reakcím Adama a obavy z opětovné změny výchovného prostředí, která by měla podle psycholožky zejména na Adama negativní dopad, neboť zažil, na rozdíl od Bedřicha, odebrání z péče matky. OSPOD dále upozornil soud na fakt, že prarodiče tomuto mohli zabránit, jelikož si mohli podat návrh dříve. OSPOD s nimi tehdy možnost jejich péče probíral, ti ale velmi váhali, jestli by péči o oba chlapce zvládli. Učinili tak ale až poté, co děti přešly do péče manželů B. OSPOD přesto požádal soud, aby vedl pěstouny k udržování kontaktů s biologickou rodinou. S ohledem na výše uvedené neshledávám pochybení ve výkonu kolizního opatrovnictví. Je zjevné, že OSPOD do samotného konce řízení pečlivě zvažoval obě možnosti péče o děti. Sám vystupoval velice aktivně, když soudu poskytoval zprávy, ve kterých nejenže shrnul poměry dětí, prarodičů a manželů B., ale také činil svá doporučení a návrhy v souladu se zjištěnými skutečnostmi. Nadto musím uvést, že tato doporučení považuji v daném čase za velice přiléhavá k situaci a potřebám dětí, ale i potřebě OSPOD zaujmout jasné stanovisko. OSPOD totiž ve chvíli, kdy neměl dostatek podkladů k vyhodnocení nejlepšího zájmu dítěte v soudním řízení, navrhoval soudu doplnění dokazování a jiné kroky, které by pomohly lépe objasnit, co bude pro Adama a Bedřicha nejlepší. C.2 Kontakt dětí s rodinou Právo na rodinný život a na styk rodičů s dětmi zakotvuje řada mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika vázána. [5] Zákon stanoví povinnost pěstouna v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými, zejména s rodiči, a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, pokud soud rozhodnutím nestanoví jinak. [6] Přestože zákon povinnost umožnit styk výslovně stanovuje pouze pro rodiče, v konkrétních případech může být v nejlepším zájmu dítěte, aby mělo kontakt i s jinými příbuznými. [7] C.2.1 Kontakt s matkou Matka se na OSPOD se žádostí o pomoc s kontakty poprvé obrátila dne 9. 4. 2021. V dopisu informovala OSPOD, že pěstouni jí sdělili, že videohovory nejsou nyní pro děti vhodné a že jsou na ně příliš malé. OSPOD matce rychle odpověděl, poučil ji o jejím právu na kontakt a ubezpečil ji, že ji OSPOD v tomto směru plně podporuje. Zároveň matku požádal, aby se obrátila na doprovázející organizaci pěstounů, se kterou by si vytvořila plán videohovorů, a předal jí kontakt na ni. Ten samý den se OSPOD obrátil i na doprovázející organizaci, informoval ji o přání matky a požádal, aby matka s pěstouny za pomoci doprovázející organizace sestavili daný plán videohoovrů. Sám OSPOD doporučil frekvenci videohovorů alespoň jedenkrát za měsíc a požádal o vyjádření doprovázející organizaci. Zároveň apeloval, aby byli pěstouni vedeni k povinnosti uskutečnit kontakt a aby byl průběh těchto kontaktů monitorován. Doprovázející organizace se k tomu vyjádřila tak, že kontakt již funguje prostřednictvím dopisů, kdy B. zaslali na matčinu žádost informace o dětech a jejich fotky. K videohovorům nicméně pracovnice doprovázející organizace uvedla, že děti se nyní potřebují navázat na pěstouny (adaptovat), a proto by měl první videohovor proběhnout nejdříve v září 2021 a frekvence by měla být jedenkrát za šest měsíců, maximálně jedenkrát za tři měsíce. Dané nadto pracovnice podpořila názorem psycholožky G., k níž pěstouni docházejí a která uvedla, že je třeba alespoň půl roku k bezpečné adaptaci dětí. OSPOD se proto obrátil na dětské centrum a zjistil, že děti měly před odchodem k manželům B. s matkou videohovory, že je zvládaly bez jakýchkoliv negativních projevů a že i matka reagovala adekvátně. Následně od matky OSPOD obdržel dopis manželů B. (adresovaný matce), kde vysvětlují, proč žádají pozdržení kontaktů. Toto odůvodňují tím, že na kontakty děti špatně reagují. Ve věci řešení kontaktů ji odkázali na OSPOD a jejich doprovázející organizaci. Matku kontaktovala v květnu i doprovázející organizace, která ji vyrozuměla o předpokládaném termínu prvního kontaktu v září a o tom, že by do té doby měla mít kontakt písemný. Zároveň ji poučila, že pokud se na daném s pěstouny neshodnou, má možnost se obrátit na soud. Ve stejném měsíci se na matku obrátil i OSPOD a žádal ji, aby se pokusila s pěstouny nejprve dohodnout na plánu kontaktů a pokud se jí to nepodaří, aby se obrátila na soud. Zároveň jí doporučil, aby je výslovně požádala o pravidelné informování o dětech. V mezičase dostával OSPOD zprávy o průběhu kontaktů dětí s prarodiči a jejich negativních následných reakcích (tyto blíže popisuji v části C.2.2). Při další návštěvě v domácnosti manželů B. v červnu 2021 je OSPOD znovu poučil o jejich povinnostech, včetně povinnosti informovat matku. Manželé B. uvedli, že matka posílá dětem pravidelně dopisy, ty však nejsou vhodné, jelikož jim slibuje, že brzy budou spolu, což negativně působí na děti. Adama podle nich jen zmínka o matce psychicky rozhodí. Doprovázející organizace následně matce na její žádost podala aktuální informace o dětech a jejich zdravotním stavu. [8] V dopisu také s matkou probírala, jak by měl následující videohovor v září probíhat a jak se na něj má připravit. K tomuto videohovoru ale doposud nedošlo. Z vyjádření OSPOD zaslaného v březnu 2022 vyplývá, že pěstouni ani jejich doprovázející organizace sami dané aktivně neřeší. Přestože jsem si vědoma toho, že kontakty nadále neprobíhají, musím se přiklonit k závěru, že OSPOD nepochybil v tom, že by matku v kontaktech nepodpořil, jelikož byl sám od začátku, na rozdíl od doprovázející organizace a pěstounů, pro uskutečnění kontaktů a nekladl jim žádné podmínky či překážky. Sám se také přikláněl k častější frekvenci kontaktů. OSPOD opakovaně sděloval pěstounům, že je jejich povinností udržovat kontakt s rodiči, a ve stejném duchu jednal i s doprovázející organizací. OSPOD nemá na rozdíl od soudu prostředky, kterými by je k tomuto mohl donutit. Je třeba, aby OSPOD upozornil doprovázející organizaci i pěstouny, že stejně jako OSPOD nejsou oprávněni jakkoliv autoritativně omezovat kontakt rodiče s dítětem. Nemohou si stavět podmínky a překážky kontaktu. Takovým omezením byla i adaptační doba, kterou doprovázející organizace a pěstouni stanovili. V tomto směru jsem shledala pochybení OSPOD, jelikož ten neřešil fakt, že doprovázející organizace a pěstouni v podstatě jen matce sdělili, že adaptace bude až do září 2021, a jednostranně tím nastavili podmínku kontaktu. V takových situacích by měl OSPOD zjišťovat, zda byla podmínka nastavena formou dohody, tedy zda s ní souhlasí i matka, a v opačném případě upozornit doprovázející organizaci i pěstouny, že nastavení jakýchkoliv překážek v kontaktu dítěte s rodiči s odkazem na adaptaci dítěte v pěstounské rodině nemá oporu v zákoně. Je také důležité si uvědomit, že rodiče v danou chvíli vystupují ve slabším postavení (dítě fyzicky nemají ve své péči), proto není možné považovat za projev jejich svobodné vůle skutečnost, že jednostranné sdělení pěstounů (OSPOD či doprovázející organizace) tiše respektují. Rodiče totiž v takových situacích ani mnohdy neví, že k nastavování překážek či podmínek kontaktu včetně adaptace s dítětem nemají doprovázející organizace ani pěstouni oprávnění. [9] Pokud je kontakt pro Adama skutečně nějakým způsobem nevhodný, musí OSPOD zjistit příčiny a pracovat spolu s pěstouny, doprovázející organizací i matkou na jejich případném odstranění. Nelze spoléhat na to, že se dítě samo s problémem vypořádá či jej budou pěstouni řešit, až dosáhne školního věku. Proto také nemohu souhlasit s tím, že by měla být všeobecně a jednoznačně vyloučena vhodnost spolupráce dítěte v předškolním věku s psychologem, jak uvedli pěstouni a doprovázející organizace. Je třeba upozornit, že děti neměly ani jednou špatnou reakci na kontakt s matkou v době, kdy byly v dětském centru. Pěstouni špatnou reakci dovozovali zejména z reakcí dětí na kontakty s prarodiči a z reakcí na zmínky o matce. Právě v tomto směru by mohla být nápomocna psychologická odborná pomoc, která by směřovala jak na pěstouny (jak s dětmi o matce mluvit, jak je připravit na kontakt), na děti, zejména Adama (vysvětlení situace odborníkem, zjištění vhodnosti kontaktů, důvod tvrzených špatných reakcí, frekvence kontaktů, příprava na ně), tak na matku (příprava na kontakt a komunikaci s dětmi). Pokud nedojde k dohodě, je třeba, aby o kontaktu rozhodl soud. O tomto poučoval OSPOD také matku a dané začlenil i jako jeden z cílů v individuálním plánu ochrany dětí. V tomto případě ale není ani tak problém s tím, že by se strany nedokázaly dohodnout, jako se samotnou komunikací. Vidí-li OSPOD, že komunikace mezi jednotlivými subjekty není efektivní, měl by sám aktivně vstoupit do jejich komunikace a převzít roli koordinátora. OSPOD se ze začátku snažil vést jednotlivé subjekty a jejich komunikaci (zhruba do konce května 2021), v průběhu léta ale tato jeho snaha ustala. Následně pak nastala situace, kdy matka byla pěstouny odkazována na jejich doprovázející organizaci a OSPOD, zatímco OSPOD matku odkazoval na pěstouny a doprovázející organizaci. Ke kontaktu v září nedošlo a nikdo to více neřešil. OSPOD proto pochybil, když nereagoval na neschopnost matky, doprovázející organizace a pěstounů efektivně komunikovat za účelem dosažení dohody. Nepřevzal roli koordinátora, ale nechával komunikaci pouze na nich a matku odkazoval na pěstouny a jejich doprovázející organizaci, přestože měl zprávy o tom, že se jim nedaří efektivně komunikovat. Je zřejmé, že situaci nepomohl ani fakt, že pěstouni v listopadu změnili doprovázející organizaci, a ta tak musela začít s prací a domluvou nanovo. Musím zde ale OSPOD upozornit, že zapojení doprovázející organizace by nemělo způsobovat jakoukoliv prodlevu v dohodě o úpravě styku dítěte s rodiči. [10] Taktéž chápu, že pozornost OSPOD se během léta a počátkem podzimu přesunula zejména na soudní jednání a možnost péče o děti prarodiči C. OSPOD ale nemůže opomenout výkon sociálně-právní ochrany dítěte (včetně zajištění kontaktů) na úkor výkonu kolizního opatrovnictví. Na straně matky naopak chyběla určitá aktivita, když sama nepřistoupila aktivně k pokynu OSPOD a doprovázející organizace vytvořit si vlastní plán kontaktů a zjištění možností videohovorů ve věznici. Vhodným řešením by bylo svolání společné schůzky (za přítomnosti pěstounů, doprovázející organizace, psycholožky Adama a matky prostřednictvím videohovoru), kde by sám OSPOD převzal vedení ve věci uzavření dohody a zároveň by pěstouny i doprovázející organizaci upozornil na to, že nemají pravomoc jednostranně upravovat kontakt matky. Dané má OSPOD v plánu v rámci plánované případové konference. Pokud se ani toto nepodaří, je třeba aktivně vést matku k podání návrhu soudu, tak jak sám OSPOD vytyčil v rámci svého individuálního plánu ochrany dětí. Případně může sám OSPOD podat soudu podnět k úpravě styku. Jelikož jsem byla informována o tom, že této případové konference se matka nemá účastnit, doporučuji OSPOD, aby zvážil možnost zapojit matku prostřednictvím videohovoru za případné přítomnosti sociální pracovnice věznice. Dosáhne tak lépe efektivní komunikace a s větší pravděpodobností dospěje k výsledku řešení situace na místě. V tomto směru bych OSPOD ráda odkázala na svou zprávu o šetření, které se skutkovým stavem podobá dané kauze. [11] V případě těchto dětí se totiž podařilo efektivně zapojit a propojit domluvu všech subjektů do procesu přípravy dětí, matky i pěstounů na kontakty. Vše probíhalo pod aktivní záštitou a koordinací OSPOD. V daném případě totiž pěstouni odmítali a oddalovali kontakty a stavěli jim další překážky z obdobných důvodů jako v případě dětí A. Přesto se podařilo vše vyřešit tak, že kontakty začaly probíhat a děti je zvládaly. C.2.2 Poskytování informací Rodiče mají kromě práva na osobní a pravidelný styk s dítětem umístěným v pěstounské péči i právo na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak. [12] Poté, co se OSPOD od matky dozvěděl, že nemá dostatečné informace o dětech, jí v květnu 2021 doporučil, aby pěstouny výslovně požádala o pravidelné informování o dětech a jejich zdravotním stavu. Následně sám v červnu poučil pěstouny o jejich povinnosti poskytovat informace. Matce poté doprovázející organizace pěstounů zaslala informace o dětech, ale zároveň jí sdělila, že jí nejsou povinni proaktivně tyto informace zasílat, pokud o ně sama nepožádá. Matka poté podala návrh soudu, kterým žádala o pravidelné poskytování informací o dětech od manželů B. OSPOD se k návrhu matky připojil a sdělil soudu, že je i v pravomoci soudu, aby o tomto manžele B. poučil a aby přizval matku k dalšímu soudnímu jednání, kde by ji soud vyslechl. Podle OSPOD matka v mezičase dostávala nějaké informace o dětech od prarodičů. Aktuálně jsem byla od OSPOD informována, že matka již dostává informace o dětech včetně fotografií od doprovázející organizace pěstounů zhruba jednou za dva měsíce. Z matčiných dopisů vyplývá, že má zájem o pravidelně poskytované informace o dětech. Nemohu souhlasit s vyjádřením doprovázející organizace, že by jí měly být informace poskytovány vždy jen na její vyžádání. Pokud z matčiných vyjádření vyplývá zájem o děti, měl by OSPOD vést doprovázející organizaci a pěstouny i k vytvoření plánu předávání informací matce a vysvětlit jim, že není třeba, aby si o ně matka musela vždy nejprve zažádat. V daném případě nakonec k předávání informací začalo docházet a nadále dochází. V tomto směru proto pochybení OSPOD neshledávám, jelikož od počátku poučoval pěstouny o právu matky na informace o dětech a také v tomto směru podpořil matku u soudu. Setká-li se OSPOD v budoucnu s obdobným přístupem doprovázející organizace ve věci předávání informací, měl by znovu pěstouny i doprovázející organizaci poučit o tom, že není třeba, aby k poskytování informací docházelo vždy na výslovné požádání rodiče. Informování rodiče taktéž nemůže být v plném rozsahu nahrazeno informacemi, které dostává rodič od jiných příbuzných, pokud rodič sdělí, že žádá informace přímo od pěstounů. Jsou to pěstouni, kdo o děti osobně pečují a na koho dopadá ze zákona povinnost poskytovat informace. Zde musím také upozornit, že kontakt dítěte s rodičem nelze zaměňovat za právo rodiče na informace o dítěti. Jde o dvě samostatná na sobě nezávislá práva. Z vyjádření pěstounů a doprovázející organizace se jeví, že tito považují kontakty za uskutečňované již tím, že matce jednou za dva měsíce doprovázející organizace zašle informace o dětech. Dopisy se sice mohou stát kontaktem ve formě nepřímé, to ale v situaci, kdy je dána mezi rodičem a dítětem prostřednictvím těchto dopisů alespoň nějaká interakce. To u takto malých dětí, které nejsou schopné psát, znamená, že pěstouni je seznámí s obsahem matčiných dopisů a snaží se alespoň o nějakou zpětnou vazbu dětí vůči matce (například pozdrav, sdělení či obrázek). U takto malých dětí je proto zpravidla vhodnější jiná forma kontaktu právě kvůli neschopnosti malých dětí psát a vyjádřit se písemně samostatně. OSPOD by proto měl pěstouny i doprovázející organizaci poučit o tom, že kontakt matky s dětmi nelze nahradit poskytováním informací doprovázející organizací. C.2.3 Kontakt s prarodiči Po převzetí péče o děti manželi B. udržovali prarodiče s dětmi kontakt prostřednictvím videohovorů až do začátku dubna 2021 (celkem asi pět videohovorů a k tomu zaslání zpráv a fotografií). Následně došlo k jejich přerušení, jelikož manželé B. uváděli, že děti začaly na tento kontakt špatně reagovat. Ihned poté, co soud na jednání dne 11. 5. 2021 na návrh OSPOD nařídil, aby do dalšího soudního jednání proběhlo co nejvíce kontaktů mezi dětmi a prarodiči, OSPOD kontaktoval doprovázející organizaci manželů B. Sám navrhl plán kontaktů (nejprve dva videohovory a následně alespoň tři osobní setkání) a požádal doprovázející organizaci o jejich zajištění a monitorování. Vyzval také paní C., aby se neprodleně spojila s doprovázející organizací a domluvila se na plánu kontaktů. Po druhém videohovoru, z nichž jeden byl neúspěšný kvůli technickým problémům, pěstouni oznámili OSPOD, že se s doprovázející organizací domluvili na přerušení kontaktů, dokud neproberou situaci s psycholožkou (termín návštěvy byl domluvený za čtrnáct dnů). Důvodem měly být negativní reakce Adama na kontakty (pomočování, záchvaty vzteku, apod.). OSPOD manžele B. proto pozval a poučil je o jejich právech a povinnostech i s ohledem na kontakty. Přes urgence ze strany OSPOD proběhl před soudním jednáním pouze jeden asistovaný kontakt. Ten doprovázející organizace hodnotila jako celkově dobrý, stejně jako videohovory. Naopak pěstouni uváděli, že reakce zejména Adama jsou velmi špatné. Tyto reakce se měly projevovat ale vždy až po kontaktu v domácnosti B. Další setkání proběhlo ke konci července (tedy po soudním jednání). Z vyjádření doprovázející organizace a psycholožky, která byla tentokrát přítomna, vyplývá, že kontakt proběhl bez problémů. Stejně proběhl i kontakt v říjnu. Následující kontakt naplánovaný na 15. 11. 2021 nicméně neproběhl, jelikož manželé B. uvedli, že nejsou očkovaní a odmítají podstoupit PCR test. OSPOD proto babičku poučil o tom, že pokud se situace nezlepší, měla by se obrátit na soud. Na podzim 2021 pěstouni změnili doprovázející organizaci. OSPOD i s ní řešil kontakty prarodičů. Od skončení soudního řízení v říjnu probíhaly kontakty s prarodiči jedenkrát měsíčně asistovaně s tím, že jeden kontakt proběhl formou videohovoru na žádost pěstounů a jeden na žádost prarodičů. Kontakty jsou nadále asistované. OSPOD se aktivně snažil všechny strany vést ke kontaktům. Je nicméně zřejmé, že pěstouni nejsou příliš pozitivně a vstřícně na toto téma naladěni, ke kontaktům nepřistupují aktivně a jejich postoj může celou situaci brzdit. To vyplývá i ze samotného popisu kontaktů, kdy doprovázející organizace, prarodiče i psycholožka popisovali kontakty vždy spíše pozitivně či neutrálně, kdežto manželé B. tyto popisy vždy doplňovali určitými podrobnostmi, které vyznívaly spíše negativně. Přestože deklarují ochotu a podporu kontaktů dětí s rodinou do budoucna, jejich jednání tomu neodpovídá. Naopak vytvářejí další překážky uskutečnění kontaktů (např. když odmítli kontakty bez asistence, v důsledku tedy i kontakty o víkendu, když sami nebyli ochotní přijet do místa bydliště prarodičů či když odmítli podstoupit PCR test, v důsledku čehož kontakt neproběhl). OSPOD si je jejich postoje vědom od samého počátku. To vyplývá jak z vyjádření, které OSPOD zaslal soudu, tak z vyjádření pověřené sociální pracovnice při místním šetření pověřených právniček Kanceláře veřejného ochránce práv. OSPOD ale zároveň taky upozorňuje, že i prarodiče by někdy mohli být aktivnější. OSPOD opakovaně poučoval pěstouny o jejich povinnosti udržovat a rozvíjet sounáležitost s prarodiči, ale také je vedl k tomu, aby umožňovali styk. Stejně tak poučoval prarodiče o možnosti obrátit se na soud, aby rozhodl o jejich styku. OSPOD dokonce žádal i soud, aby vedl pěstouny k udržování kontaktů s rodinou. Pochybení na straně OSPOD proto v tomto směru neshledávám, jelikož OSPOD od počátku jejich kontakty podporoval a nadále podporuje a snaží se je vést k dosažení dohody. Je ale zřejmé, že mu docházejí nástroje práce v tomto směru. Stejně jako výše bych proto ráda OSPOD upozornila, že nastal nejvyšší čas, aby se sám přesvědčil, zda jsou strany schopné v tomto směru uzavřít dohodu, či ne, a případně převzal svou roli koordinátora. Jde-li o kontakty dětí s prarodiči, nevytýkám OSPOD, že se doposud neujal role koordinátora, jelikož v případě prarodičů bylo jeho postavení aktivnější a do komunikace pěstounů a prarodičů vstupoval více. Pokud se během následujícího kontaktu, který má proběhnout v obchodním centru, opět nepodaří dosáhnout dohody ohledně kontaktů prarodičů s dětmi, OSPOD by se sám měl o dané pokusit. Vytvoření jasného plánu je totiž v zájmu dětí, jelikož vnese určitou pravidelnost a předvídatelnost i do jejich života. Nadto by se měl OSPOD při pomoci s uzavíráním dohody zaměřit i na doprovodné aspekty, jakými jsou místo konání, den, délka či asistence. Pěstouni totiž nejsou oprávněni k tomu, aby diktovali podmínky kontaktu. Svou osobní péči o děti nemohou pěstouni využívat jako nástroj k jednostrannému nastavení podmínek kontaktu. I v těchto aspektech by měla být uzavřena dohoda. Ze zpráv doprovázející organizace a psycholožky nadto dosud nevyplýval důvod, proč by měla být nadále nutná asistence kontaktů prarodičů s dětmi. Sama doprovázející organizace uvedla, že asistence již není nutná. OSPOD mě informoval, že v rámci plánované případové konference bude řešit i kontakty dětí s prarodiči. Pokud se ani toto nepodaří, nezbývá OSPOD než vést pěstouny k plnění jejich povinnosti a v nasměrování prarodičů k řešení věci soudní cestou. D. Informace o dalším postupu Zprávu zasílám tajemníkovi Úřadu městské části Praha 6 Ing. Janu Holickému, MBA, a podle § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv jej žádám, aby se ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko podle § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Zprávu zasílám rovněž stěžovatelce. Brno 20. dubna 2022 Mgr. Monika Šimůnková zástupkyně veřejného ochránce práv [1] Podle § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [2] V souladu s ustanovením § 17 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. [3] Nejlepší zájem a blaho dítěte jsou předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí (viz § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí). [4] Protokol ze soudního jednání dne 11. 5. 2021. [5] Čl. 4 Úmluvy o styku s dětmi, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 91/2005, Sb. m. s.; čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.; čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících č. 209/1992 Sb. [6] Viz ustanovení § 47a odst. 2 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. [7] ROGALEWICZOVÁ, Romana, CILEČKOVÁ, Kateřina, KAPITÁN, Zdeněk, DOLEŽAL, Martin a kol. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. In: Beck - online [online]. Praha: C. H. Beck, 2018 [cit. 2022-2-1]. [8] Dopis ze dne 23. 6. 2021. [9] Doporučení zástupkyně veřejného ochránce práv ke kontaktům dítěte v pěstounské péči nejen s rodiči ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 6985/2020/VOP/BJ, dostupné na: http://kvopap:81/KVOPEsoSearch/Nalezene/Edit/67149. [10] Doporučení zástupkyně veřejného ochránce práv ke kontaktům dítěte v pěstounské péči nejen s rodiči ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 6985/2020/VOP/BJ, dostupné na: http://kvopap:81/KVOPEsoSearch/Nalezene/Edit/67149. [11] Zpráva veřejného ochránce práv ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 3462/2021/VOP/TK, dostupná na http://kvopap:81/KVOPEsoSearch/Nalezene/Edit/76487, a jí předcházející zpráva veřejné ochránkyně práv ze dne 3. 4. 2020, sp. zn. 6799/2019/VOP/BPK, dostupná na: http://kvopap:81/KVOPEsoSearch/Nalezene/Edit/60525, jež se týkala týchž dětí. [12] Viz § 960 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.