Text dokumentu

Sp. zn. 7025/2021/VOP/JCZ Č. j. KVOP-12888/2022 Datum 21. února 2022 Vážený pane A., odpovídám na Vaše podání v záležitosti negativních dopadů těžební činnosti realizované a zamýšlené společností B., a. s., v bezprostředním okolí Vašeho bydliště - obce X. Po zevrubném seznámení s obsahem Vašeho podání jsem při zohlednění relevantní právní úpravy aktuálně prostor pro své šetření v dané věci neshledal. K tomu si dovoluji připojit následující vysvětlení. Obsah podnětu Z Vašich podání vyplývá, že nejste především srozuměn s praxí stanovování dalších dobývacích prostor (DP) v okolí obce, poukazujete na to, že X. jsou jimi již zcela obklopeny (dle příslušných map DP jsou přitom jen 150m, ale i 40 m od občanské zástavby), a nemají tak mimo jiné prostor pro svůj další rozvoj. Obáváte se také o další perspektivu lázeňství na Karlovarsku, kdy jsou podle Vašeho přesvědčení další těžbou (otevíranými povrchovými lomy) vážně ohrožovány zdejší léčivé prameny. Obraceli jste se bezvýsledně na zastupitelstvo kraje i představitele obecní samosprávy. Jak jsem z podání a příloh vyrozuměl, vedení obce X. je přesvědčeno o převažujících pozitivech koexistence obce s těžebním subjektem, kdy B., a. s., má v obci své sídlo, což pro ni znamená i benefity (odvod daní, zaměstnanost obyvatel apod.). Zmiňujete ve svém podání množství komplexních "problematických témat" v podobě škod působených těžbou (propady půdy, poškozené stavby a úbytek spodních vod, poškozování lesního a půdního fondu), znečišťování vodních toků (vypouštění důlních vod do povrchových, čímž ztrácejí samočistící schopnost), porušování pravidel těžby, včetně následných rekultivací (např. zavážení odpadů v lomu C.), dále konstatujete problémy se zvýšenou hlučností a prašností a vyslovujete obavy z rozšiřování těžby v sousedství obce (ačkoli ve stávajících lomech zůstává kaolin nedotěžen, snaží se podle Vás těžař neustále, v zájmu těžby nedostatkového bentonitu, využívaného pro lukrativní výrobu steliv pro kočky, o otevírání lomů nových). Vnímáte intenzivně zhoršující se životní prostředí v okolí obce a spolu s některými dalšími občany se na nepříznivé důsledky těžební činnosti, dlouhodobě probíhající v okolí obce, snažíte upozorňovat úřady, oslovili jste Krajský úřad Karlovarského kraje (dále též "krajský úřad"), Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského (dále též "OBÚ") nebo Českou inspekci životního prostředí (dále též "ČIŽP"). Píšete, že krajským úřadem ani OBÚ žádné pochybení nebylo shledáno, naopak ČIŽP zjistila "opakované porušování zákona o vypouštění důlních vod a odpadcích, kterými byla zavezena nemalá část severozápadního lomu C". Relevantní písemnosti svědčící o postupech těchto úřadů nicméně ke svému podání nedokládáte. Právní hodnocení V návaznosti na Vámi předestřené okolnosti si dovolím Vás v prvé řadě seznámit s tím, že moje působnost jako veřejného ochránce práv (dále "ochránce") je upravena v ustanovení § 1 zákona o veřejném ochránci práv [1] tak, že působím k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí při výkonu státní správy (vztahuje se tedy na krajský úřad, OBÚ, ČIŽP), pokud by postupovaly v rozporu s právem, nebo porušovaly principy právního státu, dobré správy, eventuálně i před jejich nečinností (sféra veřejnoprávní regulace). Z mé působnosti je naopak zcela vyňato řešení občanskoprávních sporů (sféra soukromoprávní regulace), těmi jsou přitom i spory týkající se škod způsobených těžební činností včetně těch na Vaší nemovitosti. Stejně tak nemohu zasahovat do záležitostí výkonu samosprávy, a to ať už obecní, či krajské (rozhodování zastupitelstev Karlovarského kraje či obce X., např. v rámci schvalování územně plánovací dokumentace, jednání starosty jako představitele samosprávy - k tomu v podrobnostech viz též informační letáky "Obce" a "Územní plán" v příloze). Oblast soukromoprávní náleží v plném rozsahu do rozhodovací pravomoci soudů, přičemž nutno podotknout, že s ohledem na zachování ústavního principu nezávislosti soudní moci jako ochránce nejsem oprávněn do činnosti soudů zasahovat, resp. rozhodování soudů nahrazovat. Nepřísluší mi zabývat se postupy subjektů soukromého práva, tedy i těžební organizací B., a. s. Nejedná o subjekt vykonávající státní správu, a proto vůči němu nemohu jakkoliv působit, respektive jeho postupy šetřit. Pokud sporné nároky mezi subjekty soukromého práva nebyly vyřešeny dohodou (smírem), nezbývá než řešit je soudní cestou. Podle § 36 odst. 3 horního zákona [2] za důlní škodu [3] odpovídá těžební organizace (dále též "organizace"), jejíž činností byla škoda způsobena. Této odpovědnosti se zprostí jen, prokáže-li, že škoda byla způsobena okolností, jež nemá původ v hornické činnosti. Podle § 37 cit. zákona se na vypořádání důlních škod vztahují obecné předpisy o náhradě škody (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravující odpovědnost za škodu), pokud horní zákon nestanoví jinak. Podle § 41 odst. 2 písm. c) zákona o hornické činnosti obvodní báňské úřady (OBÚ) schvalují v rámci povolování otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek návrh na vytvoření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání a rozhodují o jejich čerpání. Ve smyslu § 41 odst. 2 písm. l) zákona o hornické činnosti obvodní báňské úřady kontrolují v pravidelných intervalech vytváření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a pro sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání výhradních ložisek. O průběhu těchto kontrol vedou evidenci. OBÚ dále obecně přísluší kontrola plnění stanovených podmínek těžby ze strany organizace. Jak se zdůrazňuje i v odborné komentářové literatuře (str. 170 až 173), [4] horní zákon umožňuje poskytnout plnění náhrady škody předem, umožňuje uvedení stavby nebo zařízení do předešlého stavu (naturální restituce) a umožnuje i uzavřít dohodu mezi účastníky o jiném způsobu náhrady škody. Horní zákon sleduje princip objektivní odpovědnosti organizace za důlní škody vyvolané důlním provozem. I když horní zákon vznik důlních škod jako zákonitý důsledek hornické činnosti předpokládá, stanoví pro těžební organizace dle shora cit. komentářové literatury takové povinnosti, které zaručují jejich odstranění a odškodnění. [5] Každopádně dle komentářové literatury jsou časté i případy, kdy organizace odmítá hradit škody s poukazem na neexistující vztah mezi škodou a hornickou činností, v těchto případech je tak nutné, a to zejména ze strany obvodního báňského úřadu (OBÚ), zkoumat: (1) zda se dotčený objekt nachází v dobývacím prostoru nebo v jeho blízkosti, (2) zda objekt, pokud byl zřízen po stanovení dobývacího prostoru, resp. chráněného ložiskového území, měl být a zda skutečně byl zajištěn proti účinkům hornické činnosti, (3) zda hornická činnost v oblasti poškozeného objektu byla vykonávána na základě řádného povolení vydaného obvodním báňským úřadem a v rozsahu vydaného povolení. K tomu se pak ve shora citované komentářové literatuře nicméně dodává, že rozhodnout o tom, za jde o důlní škodu, případně v jaké výši tato důlní škoda vznikla, je oprávněn pouze soud. Lze tedy poukázat i na jisté možnosti veřejnoprávní intervence úřadu (spočívající v uplatnění státní moci na ochranu veřejného zájmu) a na Vaše oprávnění obrátit se podnětem na orgány státní báňské správy, což jste již zřejmě učinili (podáním jste měli oslovit Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského v Sokolově, dodávám, že v postavení OBÚ nadřízeného úřadu figuruje Český báňský úřad v Praze) či orgány ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanice - KHS) a stavební úřady (zde přichází v úvahu prvostupňový Magistrát města Karlovy Vary, odbor územního plánování a stavebního řádu, jemuž je instančně nadřízen krajský úřad) s tím, že jejich posláním je dohlížet na ochranu veřejného zájmu v oblasti horního a stavebního práva [6] či ochrany veřejného zdraví; [7] co se rozumí veřejným zájmem, je definováno např. v § 132 odst. 3 stavebního zákona [dle písm. c) jde např. o požadavek, aby stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty]. Dostanou-li se úřadu informace o ohrožení veřejného zájmu, je jeho povinností je prověřit, a ukážou-li se v podnětu obsažená tvrzení důvodnými, přijmout zákonem předpokládaná nápravná opatření. Ke svému podání prozatím nepřikládáte žádné písemnosti svědčící o postupech orgánů státní správy ve věci, nejedná se tak v současnosti z Vaší strany o podnět, který by splňoval základní obsahové požadavky na podnět ochránci. Ačkoli zmiňujete znečišťování vod a ovzduší v důsledku těžební činnosti (takovými podněty se zabývá mimo jiné Česká inspekce životního prostředí - ČIŽP, které je instančně nadřízeno Ministerstvo životního prostředí - MŽP), nebo problémy s hlukem (podání z této oblasti spadají primárně do působnosti místně příslušné KHS, resp. Ministerstvu zdravotnictví - útvaru hlavního hygienika, jako krajské hygienické stanici nadřízené instanci), písemnosti svědčící o jejich postupech jsem neobdržel. Zejména tedy nedokládáte, že byste zainteresované úřady neúspěšně vyzývali k nápravě. K tomu na vysvětlenou dodávám, že působnost, kterou disponuji jako ochránce ve vztahu ke správním úřadům, je svou povahou působností iniciační, nikoli rozhodovací. Nemůžu tedy činnost orgánů státní správy nahrazovat. Zákon počítá s mojí intervencí v situaci, kdy byly bezúspěšně vyčerpány možnosti nápravy, které se ve smyslu platné právní úpravy nabízejí. Připomínám dále, že každý připravovaný významnější záměr (investiční projekt) v území, jenž by se mohl v míře nikoli marginální dotýkat životního prostředí, by měl projít procesy hodnocení vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. [8] Kroky dle zákona EIA se týkají celého spektra investic - od průmyslových podniků, zemědělských provozů, dopravních cest, těžby surovin, až třeba po velké obchodní či obytné komplexy. Výsledky procesů dle zákona EIA - tzv. závěr zjišťovacího řízení či tzv. stanovisko EIA přitom potřebuje oznamovatel záměru právě k tomu, aby mohl zažádat již o konkrétní správní rozhodnutí, které realizaci jeho záměru umožní (územně a stavebně povolovací procesy podle stavebního zákona, stanovení dobývacího prostoru a povolení hornické činnosti podle horní legislativy apod.). Vlastní postupy ve smyslu zákona EIA, poněkud zjednodušeně řečeno, probíhají v určitých na sebe navazujících fázích, kdy se nejprve v rámci tzv. zjišťovacího řízení předběžně posoudí, zda by záměr vůbec mohl mít významnější vliv na životní prostředí, popř. na co by se posouzení mělo podrobněji zaměřit. Oznamovatel zpracuje oznámení záměru a příslušný orgán EIA (krajský úřad, MŽP) toto oznámení zveřejní a posbírá připomínky. Pokud úřad rozhodne, že se proces EIA dále povede v plném rozsahu, dostává se do "fáze" zpracování dokumentace. Dokumentaci úřad zveřejní a sbírají se připomínky, následně krajský úřad, resp. MŽP zadá zpracování oponentního posouzení a zveřejní je. Výsledkem takto vedené procedury EIA je pak vydání závazného stanoviska EIA příslušným orgánem EIA, které je podkladem pro další schvalovací procedury (tzv. navazující řízení), a do něhož by měly být ideálně promítnuty veškeré informace získané v průběhu celého posuzování včetně relevantních připomínek veřejnosti a vyjádření dotčených správních úřadů. Oznámení záměru "D." oznamovatele B., a. s., bylo v loňském roce zveřejněno v informačním systému EIA na stránkách informační agentury životního prostředí CENIA a v současnosti je již k dispozici závěr zjišťovacího řízení o tom, že záměr může mít významný vliv na životní prostředí a bude posuzován v plném rozsahu ve smyslu zákona EIA. [9] Bylo tak MŽP mimo jiné stanoveno, že dokumentaci je nutné zpracovat s důrazem na následující oblasti: (1) Zpřesnit synergii vlivů posuzovaného záměru s okolními již existujícími záměry. (2) S ohledem na skutečnost, že okolní záměry jsou provozovány oznamovatelem, upřesnit výhledový harmonogram průběhu a ukončování těžebních prací a navazujícího postupu sanace a rekultivace území dotčeného těžbou na okolních záměrech, v souvislosti s plánovanou realizací posuzovaného záměru. (3) Doplnit, zda bude v rámci plánované těžby kaolinu souběžně realizována i těžba bentonitu, který se dle údajů obsažených v oznámení v širším okolí ve svrchních partiích nachází v mocnosti 2 - 16 m. (4) Dále je nutno v dokumentaci EIA i jejích přílohách zohlednit a vypořádat všechny relevantní požadavky a připomínky, které jsou uvedeny v doručených vyjádřeních. V této souvislosti je vhodné na úvod dokumentace EIA předřadit kapitolu, kde bude popsáno, jakým způsobem byly jednotlivé připomínky zohledněny či vypořádány. Obecně z požadavků formulovaných institucemi příslušnými k ochraně jednotlivých složek životního prostředí možno dovozovat, že realizací záměru by nemělo docházet ke změně roční výše těžby v rámci celého provozu oznamovatele na Karlovarsku s tím, že těžba v rozšířené části DP vždy nahradí těžbu na průběžně ukončovaných ložiscích [rovněž celková kapacita úpravárenského závodu v X. (1 200 t denně) má zůstat nezměněna, záměrem tak není navýšení kapacity těžby]. Z hlediska ochrany ovzduší může při těžbě, zpracování a dopravě kaolinu docházet ke zvýšeným emisím tuhých znečišťujících látek, je tak nutné vycházet z Programu snižování emisí a Programu zlepšování kvality ovzduší Karlovarského kraje, kde je na snižování imisní zátěže prachovými částicemi kladen důraz. Jelikož oznamovatel provozuje několik otevřených dobývacích prostorů, je formulován požadavek koordinovat těžbu v kaolinových lomech a posuzovat imisní zatížení ze všech provozovaných kaolinových lomů tak, jak to i vyplývá z doposud zpracovaných rozptylových studií, kdy v žádném případě nesmí docházet k navýšení imisní zátěže prachovými částicemi. Zdůrazňuji, že bez vydání všech zákonem předvídaných správních aktů záměr není možno realizovat. Podstatnými budou samozřejmě zejména procesy vedené ve smyslu horní legislativy (řízení o stanovení dobývacího prostoru, řízení o povolení hornické činnosti). Půjde o řízení v režimu tzv. "navazujících řízení" podle § 3 písm. g) a § 9b zákona EIA. Pro úřady z toho vyplývá povinnost vést daná řízení právě v tomto režimu, při splnění všech požadavků zákonem zakotvených a s garantováním práv pro veřejnost, tzv. dotčenou veřejnost či obce. Pro Vás jako obyvatele blízkých obcí je pak zásadní právě aktivní zapojení do daných správních procesů, tak abyste mohli uplatnit své připomínky a námitky, eventuálně i opravné prostředky. Pro Vaši úplnou informaci sděluji, že podle § 9b odst. 1 zákona EIA správní orgán příslušný k vedení navazujícího řízení zveřejňuje, a to doručením veřejnou vyhláškou ve smyslu § 25 správního řádu, tedy vyvěšením na úřední desce správního orgánu a též způsobem umožňujícím dálkový přístup - na internetových stránkách úřadu (přičemž informace se považuje za zveřejněnou vyvěšením na úřední desce správního orgánu, který navazující řízení vede a informace musí být vyvěšena po dobu 30 dnů) spolu s oznámením o zahájení řízení: a) žádost spolu s informací, kde lze nahlédnout do příslušné dokumentace pro navazující řízení, b) informace o předmětu a povaze rozhodnutí, které má být v navazujícím řízení vydáno, c) informace o tom, kde se lze seznámit s dokumenty pořizovanými v průběhu posuzování, d) informace o podmínkách zapojení veřejnosti do řízení, kterými se rozumí především informace o místě a čase konání případného veřejného ústního jednání, o lhůtě pro uplatnění připomínek veřejnosti k záměru a o případných důsledcích zmeškání takové lhůty, informace o tom, zda a případně v jaké lhůtě může veřejnost nahlížet do podkladů rozhodnutí, o dotčených orgánech a informace o možnostech dotčené veřejnosti účastnit se navazujícího řízení. Podle § 9b odst. 4 zákona EIA správní orgán příslušný k vedení navazujícího řízení dále zajistí v průběhu řízení zpřístupnění vyjádření a závazných stanovisek dotčených orgánů, která byla vydána pro účely navazujícího řízení, a jiných relevantních podkladů pro vydání rozhodnutí. Podle § 9b odst. 5 zákona EIA správní orgán při svém rozhodování v navazujícím řízení, pokud jde o podklady pro rozhodnutí, vychází také z dokumentace, popřípadě oznámení, připomínek veřejnosti a výsledků veřejného ústního jednání. Ve smyslu § 9c odst. 1 a 2 zákona EIA může veřejnost (tj. i osoba, která může být rozhodnutím vydaným v navazujícím řízení dotčena ve svých právech nebo povinnostech) v navazujícím řízení uplatňovat připomínky k záměru, a to obecně ve lhůtě do 30 dnů od zveřejnění informací na úřední desce (správní orgán pak v odůvodnění svého rozhodnutí uvede i vypořádání připomínek veřejnosti). Zákon EIA zakotvuje významné postavení (práva) veřejnosti (resp. obcí) v navazujících řízeních, včetně tzv. veřejnosti dotčené, zvláště pak spolků jako právnických osob soukromého práva, jejichž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví (podmínkou je pouze to, že jde o tzv. "etablované spolky", tj. ty, které vznikly alespoň 3 roky před dnem zveřejnění informace o řízení navazujícím na proces EIA, popř. spolky, které se prokáží podporující podpisovou listinou s podpisy nejméně 200 osob). Úprava počítá, při splnění shora uvedených podmínek, s širokými procesními možnostmi spolků v rámci všech řízení navazujících na procesy posuzování vlivů na životní prostředí (účastnit se, podávat odvolání i žalobu proti vydaným správním rozhodnutím). Podle § 9c odst. 3 zákona EIA má obec dotčená záměrem, jakož i dotčená veřejnost (etablované spolky, spolky podporované listinou s podpisy 200 osob) možnost stát se účastníkem, a to pokud se podáním písemného oznámení přihlásí správnímu orgánu, který navazující řízení vede, do 30 dnů ode dne zveřejnění informace o řízení. Podle § 9c odst. 4 zákona EIA podat odvolání proti rozhodnutí vydanému v navazujícím řízení může také dotčená veřejnost (etablované spolky, spolky podporované listinou s podpisy 200 osob), a to dokonce i v případě, že nebyla účastníkem řízení v prvním stupni. Ve smyslu § 9d zákona EIA dotčená veřejnost (etablované spolky, spolky podporované listinou s podpisy 200 osob) se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí vydaného v navazujícím řízení a napadat hmotnou nebo procesní zákonnost tohoto rozhodnutí. O žalobách proti rozhodnutím vydaným v navazujících řízeních přitom rozhodne soud do 90 dnů poté, kdy žaloba došla soudu. Soud potom i bez návrhu přizná žalobě odkladný účinek nebo nařídí předběžné opatření, hrozí-li nebezpečí, že realizací záměru může dojít k závažným škodám na životním prostředí. Účast subjektů, včetně obcí, dotčených zamýšleným záměrem, v navazujících povolovacích řízeních je klíčová, neboť tímto způsobem je možno efektivně vznášet námitky proti záměru, předkládat odborná posouzení, požadovat doplnění jednotlivých již shromážděných důkazů apod. Správní orgán rozhodující v konkrétním řízení je pak povinen se s veškerými předloženými podklady, resp. s námitkami z nich vycházejícími, vypořádat. V případě, že v prvním stupni je záměr schválen, lze také následně v souladu s poučením uplatnit odvolání k nadřízenému správnímu úřadu a v případě neúspěchu i na této úrovni eventuálně podat i správní žalobu k příslušnému správnímu soudu. Závěr Shrnuji tedy, že pokud jde o postupy správních úřadů, nedokládáte zaslanými písemnostmi aktuálně takové jejich postupy, jež by mi jako ochránci zavdávaly příčinu k šetření [konkrétní namítané pochybení úřadu, včetně sdělení čeho chcete svým podáním ochránci v činnosti úřadu (úřadů) dosáhnout, dále doklad, že úřad byl neúspěšně vyzván k nápravě]. Jak lze z informačního systému EIA vyrozumět, procesů EIA jste účastni a uplatňujete v nich své požadavky (vyjádření v rámci zjišťovacího řízení - Občané obce X., pan A.). S ohledem na významný aspekt Vašich podání, kterým je dlouhodobě nespokojenost s poškozováním majetku (nekompenzováním škod vznikajících na stavebních objektech a pozemcích zemědělského či lesního půdního fondu) v důsledku těžební činnosti společnosti B., a. s., pak podotýkám, že správní úřady stejně jako ochránce, nemohou autoritativně vyřešit otázku náhrady škody. Pro úplnost sdělení k tomuto dopisu připojuji informační letáky "Stavební činnost", "Hluk", "Správní řád", "Nečinnost" a "Soudní ochrana proti správním orgánům", kde naleznete podrobnější informace právě z hlediska možností iniciování dalšího postupu správních orgánů, přezkumu jimi vydaných správních aktů, uplatňování stížností či opatření proti nečinnosti. Tolik Vám nyní mohu k celé záležitosti sdělit. Tato odpověď, která vychází z výše popsaného stavu, samozřejmě nevylučuje, abyste se na ochránce v budoucnu znovu obrátili, pokud k tomu v postupech konkrétních správních orgánů shledáte důvod. K náležitostem podání ochránci si dovoluji odkázat na informační leták Ombudsman (který jste obdržel v rámci předchozí korespondence) a již jen zopakovat, že v souladu s § 11 zákona o veřejném ochránci práv je třeba k podnětu připojit především kopie písemností svědčících o postupech správních orgánů ve věci (doklad o tom, že úřad, jehož se podnět týká, stěžovatel sám vyzval k nápravě, resp. sdělení, zda věc byla předložena také jinému státnímu orgánu, zpravidla nadřízenému, a s jakým výsledkem, kopie rozhodnutí, případně kopie dalších důležitých písemných materiálů ve věci). S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček veřejný ochránce práv Přílohy Obce Územní plán Stavební činnost Hluk Správní řád Nečinnost úřadů Soudní ochrana proti správním orgánům GDPR informace [1] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [2] Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (horní zákon). [3] Podle § 36 odst. 1 horního zákona za důlní škody se považují škody způsobené na hmotném majetku vyhledáváním a průzkumem ložisek, pokud se provádí důlními díly, dobýváním výhradních ložisek, zřizováním, zajišťováním a likvidací důlních děl a lomů, včetně jejich zařízení, odvalovým, výsypkovým a kalovým hospodářstvím organizací, úpravou a zušlechťováním nerostů, prováděnými v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i škody způsobené zvláštními zásahy do zemské kůry. [4] Doc. JUDr. Ing. Roman Makarius, CSc. České horní právo, díl I. Ostrava: MONTANEX, a. s., 1999, ISBN 80-7225-033-7, s. 246. [5] Při hornické činnosti, zejména při hlubinném dobývaní, vznikají rozsáhlá území, na kterých se vlivy hornické činnosti dlouhodobě projevují i v období po ukončení těžby. V těchto případech je organizace povinna provést prozatímní zajištění objektů a současně se dohodnout s vlastníky objektů, zda se odškodnění provede v penězích nebo zda se účastníci dohodnou na jiném způsobu náhrady důlních škod. V praxi se často setkáváme s řešením, kterým je např. dohoda o převodu nemovitosti v případě, kdy si je těžař vědom, že prozatímní zajištění objektu je nedostačující a plánovanou hornickou činnosti dojde buď ke zničení staveb a zařízení na tomto území, nebo k jejich poškození v rozsahu, který neumožňuje jejich další používání. Jde zejména o případy, kdy náklady vynaložené na zajištění objektů by převyšovaly hodnotu objektů. [6] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon). [7] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. [8] Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (zákon EIA). [9] Závěr zjišťovacího řízení ze dne 7. července 2021 č. j. MZP/2021/530/1279. dostupný na [web].