Text dokumentu

Sp. zn. Č. j. Datum 5427/2021/VOP/JCZ KVOP-53512/2021 20. prosince 2021 Vážený pane A., odpovídám na Vaše podání ze dne 6. 9. 2021, jehož prostřednictvím upozorňujete na některé podle Vás problematické aspekty právní úpravy zakotvené v § 17 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně ovzduší. [1] Z Vašeho podání vyplývá, že nejste srozuměn s povinností provozovatelů spalovacích stacionárních zdrojů na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, provádět pravidelně nejméně jednou za tři roky prostřednictvím odborně způsobilé osoby kontrolu technického stavu a provozu tohoto zdroje a na vyžádání ji předkládat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Máte za to, že dané znění diskriminuje ty provozovatele, kteří mají tepelný zdroj zapojen na rozvod teplé vody (teplovodní zdroje), neboť musí jednou za tři roky platit za kontrolu zdroje, zatímco provozovatelé teplovzdušných zdrojů (zdrojů nezapojených na rozvod teplé vody) jsou povinnosti zproštěni. Pozastavujete se dále nad stanovením minimální hranice výkonu tepelných zdrojů právě na 10 kW a vůbec nad "specifikací okruhu paliv" (kdy zákon o ochraně ovzduší řeší jen pevná paliva, byť se dnes podle Vás zdá, že dřevní pelety a plyn se zařadily do paliv nebezpečných). Obecně se Vám nelíbí celkové nastavení, kdy je třeba preventivně platit za "potvrzení o nevině" a čekat, zda si stát usmyslí subjekt kontrolovat. Stát by podle Vás měl "vhodným způsobem uvědomit občana o pravidlech a namátkově kontrolovat". Ke svému podání nepřikládáte žádné doklady svědčící o tom, že byste se na konkrétní úřad písemným podáním obracel, nejedná se tak v dané chvíli z Vaší strany o podnět, který by splňoval základní obsahové požadavky na podnět ochránci. Sdělujete pouze, že vedoucí oddělení spalovacích zdrojů a paliv Ministerstva životního prostředí, na nějž jste se měl telefonicky obracet, Vám ústně sdělil, že na předmětné právní úpravě nespatřuje nic závadného s tím, že mělo být poukázáno na "nepočetnost" zdrojů na pevná paliva, které jsou z povinnosti vyňaty. Jeho doporučením pak bylo řešit "kouřícího" souseda uplatněním podnětu k příslušnému úřadu. Zda jste tak učinil, nelze z Vašeho podání vyrozumět. Po posouzení Vašeho podání prostor pro svůj zásah neshledávám. Pokud jde o kritiku výsledné podoby jakéhokoli zákona, schváleného Parlamentem České republiky (zde zákon o ochraně ovzduší), sděluji, že možnosti mojí intervence jsou zde jen omezené. Moje působnost se na Parlament České republiky nevztahuje (§ 1 odst. 3 zákona o veřejném ochránci práv), [2] a do jeho činnosti tak nejsem oprávněn přímo zasahovat. Jisté možnosti ve směru k zákonodárství mi sice skýtá § 22 zákona o veřejném ochránci práv, nicméně je nutné si uvědomit, že se nejedná o přímou legislativní iniciativu, ale o právně nezávazný podnět vládě (legislativní iniciativa náleží ve smyslu Ústavy České republiky pouze poslancům, Senátu, vládě a zastupitelstvům krajů). Moje pravomoc je tedy v tomto ohledu limitovaná a přijímání zákonů mohu ovlivnit spíše nepřímo, prostřednictvím doporučení vládě, resp. informováním Poslanecké sněmovny České republiky [ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) zákona o veřejném ochránci práv]. Využití tohoto oprávnění veřejného ochránce práv se nicméně předpokládá v návaznosti na jeho dlouhodobější zobecňující činnost v souvislosti se shromažďováním poznatků získaných projednáváním jednotlivých podnětů. Těžiště mojí práce spočívá v poskytování ochrany občanům v konkrétních případech, s nimiž se na mě obrátí, a kdy shledám, že postup konkrétního úřadu je v rozporu s právem či principy právního státu a dobré správy, popř. zjistím, že úřad je ve věci nečinný. Dovolte mi dále vyjádřit se k otázce Vámi dovozované diskriminace, kde veřejnému ochránci práv přísluší působit ve smyslu § 1 odst. 5, resp. § 21b zákona o veřejném ochránci práv. Co se rozumí diskriminací, stanoví antidiskriminační zákon, [3] který ji ve svém ustanovení § 2 odst. 3 definuje jako jednání (včetně opomenutí), kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo, nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to ze zakázaného diskriminačního důvodu. Za takový důvod přitom antidiskriminační zákon považuje rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Jinými slovy, zakázáno je "méně příznivé jednání z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru". Z uvedeného je zřejmé, že ve Vámi nastíněné situaci zcela absentuje zakázaný diskriminační důvod, nemůže se proto jednat o diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona (ohledně konkrétní osoby nedochází k nepříznivému zacházení ze zakázaného diskriminačního důvodu), kterou bych se mohl zabývat. Dle mých informací byl zákonodárce při schvalování dané úpravy veden zejména dlouhodobě přetrvávajícími problémy se znečištěním ovzduší v obcích pocházejícím z předmětných "malých" spalovacích zdrojů na pevná paliva, a tedy snahou o jejich transparentnější regulaci (kontroly prostřednictvím k tomu odborně způsobilých subjektů). Ochránce přitom v současnosti nedisponuje dostatkem podkladů k učinění relevantních závěrů, zda zamýšlený cíl regulace je naplňován, popř. jaké nepříznivé dopady úprava přináší. Obecně lze doporučit, abyste se ve věci Vámi zpochybňované právní úpravy obrátil, a to písemným podáním, na Ministerstvo životního prostředí, neboť to je gestorem právní úpravy na úseku ochrany ovzduší, a může tak podat informace např. k nastavení okruhu paliv či minimální hranice (spodní limit) pro výkon zdrojů. Je namístě konstatovat, že to, jak bude stavba vytápěna, je primárně na vlastníkovi, samozřejmě pokud zvolené řešení naplní požadavky veřejnoprávní regulace (v rámci přípustné variability využití topných zdrojů a soustav), a není tak ohrožen veřejný zájem (zejména zdraví, bezpečnost a životní prostředí). Podstatným se tedy také jeví, zda je stavba konkrétního systému vytápění (teplovodního či teplovzdušného) úřady řádně projednána a odsouhlasena tak, jak právní úprava žádá (projednání stavebním úřadem, existence souhlasných závazných stanovisek orgánu ochrany ovzduší, orgánu požární ochrany, doložení revizních zpráv atd.). Dodávám též, že v základu se povinnosti nastavené zákonem o ochraně ovzduší týkají všech provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování (viz též § 17 zákona o ochraně ovzduší). Příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (v případě obce B. jde o odbor životního prostředí Magistrátu města České Budějovice) tak obecně přísluší kontrolovat dodržování povinností provozovatelem stacionárního zdroje znečištění ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší (mj. zda nepřekračuje emisní limity a přípustnou tmavost kouře stanovenou zákonem o ochraně ovzduší a jeho prováděcí vyhláškou). [4] Kdokoli se tedy může v tomto směru na úřad obrátit s podnětem k provedení dozoru nad dodržováním výše uvedených povinností (s případným uložením opatření k nápravě závadného stavu nebo i zákonem předpokládaných sankcí dle zjištění v rámci dozoru). [5] Mým úkolem je ve smyslu zákona o veřejném ochránci práv působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí při výkonu státní správy, a to pokud by postupovaly v rozporu s právem nebo porušovaly principy právního státu a dobré správy, eventuálně i před jejich nečinností (je-li v podnětu ochránci namítána). Zdůraznit je rovněž zapotřebí, že působnost, kterou disponuji ve vztahu ke správním úřadům, je svou povahou působností iniciační, nikoli rozhodovací. Nepřísluší mi tedy rozhodování orgánů státní správy nahrazovat, stejně jako nejsem oprávněn rozhodnutí orgánů státní správy autoritativně měnit či rušit. Základním předpokladem pro to, abych se jako ochránce mohl zabývat postupy některého úřadu, je ve smyslu § 11 zákona o veřejném ochránci práv doložení toho, že stěžovatel sám neúspěšně usiloval o nápravu. Dokládají se písemnosti svědčící o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě resp. sdělení, zda věc byla předložena také jinému státnímu orgánu (zpravidla nadřízenému) a s jakým výsledkem. Týká-li se podnět rozhodnutí úřadu, je zapotřebí doložit kopii tohoto rozhodnutí, k podnětu se připojují také kopie dalších důležitých písemných materiálů ve věci. Pro úplnost informace si dovoluji připojit informační letáky Stavební činnost a Správní řád, kde naleznete podrobnější informace zejména z hlediska možností iniciování postupů správních orgánů, přezkumu jimi vydaných správních aktů, uplatňování stížností či opatření proti nečinnosti Tolik Vám lze sdělit na podkladě informací, které jsou obsahem Vašeho podání. Tato odpověď, která vychází z výše popsaného stavu, samozřejmě nevylučuje, abyste se na mě v budoucnu znovu obrátil, pokud k tomu v postupech konkrétních správních orgánů shledáte důvod. K náležitostem podání ochránci si dovoluji odkázat na informační leták Ombudsman, který je Vám k dispozici již z dřívější korespondence. S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček v. r. veřejný ochránce práv Přílohy Správní řád Stavební činnost [1] Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. [2] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [3] Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon). [4] Viz § 4 zákona o ochraně ovzduší a prováděcí vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. [5] Viz § 22 odst. 1, § 23, resp. § 27 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší.