Text dokumentu

Sp. zn. 3300/2020/VOP/PL Č. j. KVOP-2177/2022 Datum 17. ledna 2022 Vážený pan Mgr. Martin Kupka ministr Ministerstvo dopravy nábř. Ludvíka Svobody 1222/12 110 15 Praha 1 Vážený pane ministře, obracím se na Vás ve věci šetření postupu Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále také "krajský úřad"), když neučinil opatření k nápravě dle § 80 správního řádu proti nečinnosti Městského úřadu Nýřany (dále také "městský úřad"), na který se obrátil stěžovatel A., bytem xxxx (dále také "stěžovatel"), s oznámením dopravního přestupku, kdy byl jako cyklista napaden psem volně pobíhajícím po pozemní komunikaci, čímž došlo k pádu, zranění a poškození kola. Oznámení zaslal stěžovatel městskému úřadu poté, co městský úřad odložil oznámení Policie České republiky o podezření z přestupku v totožné věci a o odložení ho vyrozuměl. Stěžovatel ve svém oznámení nesouhlasil s odložením, namítal, že městský úřad měl vést řízení o přestupku, výslovně požádal o vyrozumění, jak bylo s oznámením naloženo. Toto oznámení stěžovatel zaslal městskému úřadu elektronicky, bez zaručeného elektronického podpisu. Obdobně se obrátil na krajský úřad s tím, aby dle § 80 správního řádu odstranil nečinnost městského úřadu spočívající v tom, že ho nevyrozuměl, jak naložil s jeho oznámením. Jádro problému spočívá v tom, zda stěžovatelova písemnost určená krajskému úřadu byla podnětem, nebo žádostí (podáním). Krajský úřad setrvává na stanovisku, že šlo o "žádost účastníka" o uplatnění opatření proti nečinnosti, [1] tedy o podání. A protože stěžovatel svoji žádost s chybějícím elektronickým podpisem v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu nedoplnil a náležitosti podání nebyly splněny, má krajský úřad za to, že na něj nemusel reagovat. Dle krajského úřadu nemusel ani městský úřad stěžovatele vyrozumívat o tom, jak naložil s jeho oznámením, když ho o odložení věci již jednou informoval. Dle mého názoru jsou uvedené závěry chybné. Pokud cílem stěžovatelova oznámení o dopravním přestupku zaslaného městskému úřadu bylo dosáhnout toho, aby městský úřad zahájil řízení z úřední moci, nemůže být pochyb o tom, že stěžovatelovo oznámení je podnětem podle § 42 správního řádu. A přestože v souladu s § 42 větou druhou správního řádu požádal městský úřad, aby ho vyrozuměl, jak s podnětem naložil, vyrozumění, na které měl nesporně právo, neobdržel. Odkazuje-li krajský úřad na § 80 odst. 3 větu druhou správního řádu [2] a dovozuje, že stěžovatel žádal o přijetí opatření proti nečinnosti jako účastník, konstatuji, že stěžovatel v šetřené věci zjevně neměl postavení účastníka řízení, protože městský úřad ve věci řízení nikdy nezahájil. Odložení věci je dle systematiky zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich [3] zcela jednoznačně postupem správního úřadu před zahájením řízení. Stěžovatel se u krajského úřadu nedomáhal přijetí opatření proti nečinnosti z pozice účastníka konkrétního správního řízení, nepodával žádost, ale podnět. Pro šetřený případ tak měl krajský úřad aplikovat ustanovení § 80 odst. 1 správního řádu, kdy nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Názor krajského úřadu, že na úkony stěžovatele nelze neuplatňovat podmínky vztahující se na podání (z důvodu absence zaručeného elektronického podpisu), je v rozporu nejen s názorem mým, ale i metodikou Ministerstva vnitra a odbornou literaturou. [4] Případná absence náležitostí podání dle § 37 správního řádu není na závadu a není důvodem, aby se správní orgán takovýmto podnětem nezabýval. Pokud byl městský úřad nečinný (stěžovatele nevyrozuměl, jak naložil s jeho podnětem - oznámením o dopravním přestupku, ačkoliv stěžovatel o vyrozumění požádal) a krajský úřad nereagoval na stěžovatelův podnět k provedení opatření proti popsané nečinnosti městského úřadu, krajský úřad pochybil, když nezajistil v souladu s § 80 odst. 4 správního řádu nápravu. V podrobnostech odkazuji na přiloženou zprávu o šetření a závěrečné stanovisko. Vzhledem k tomu, že krajský úřad neprovedl žádné opatření k nápravě, podle § 20 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, Vás tímto vyrozumívám o jeho, dle mého názoru nezákonném, postupu. S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček v. r. veřejný ochránce práv Přílohy Zpráva o šetření ze dne 12. 1. 2021 Závěrečné stanovisko ze dne 12. 7. 2021 [1] Ve smyslu § 80 odst. 3 věty druhé správního řádu. [2] Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník. [3] Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. [4] Od podání je nezbytné odlišit podnět. Podnět nemusí splňovat náležitosti podání podle § 37 odst. 2 správního řádu, zejména není nutné, aby byl identifikovatelný podatel podnětu nebo aby byl podnět autorizován podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem podatele. Proto lze připustit podávání podnětů i jiným způsobem než písemně, ústně do protokolu, elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky. Pokud je tedy úkon bez uznávaného elektronického podpisu podle svého obsahu podnětem, správní orgán jej vyřídí postupem stanoveným zákonem (například § 42 nebo § 94 odst. 4 správního řádu). Srov. metodiku Ministerstva vnitra "Vyřizování elektronických podání, podnětů a jiných písemností podle správního řádu s důrazem na vyřizování úkonů bez uznávaného elektronického podpisu". Dostupné z http://www.mvcr.cz/clanek/spravni-rad-metodicke-pomucky-ke-spravnimu-radu-metodicke-pomucky-ke-spravnimu-radu.aspx; obdobně srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, k § 42; nebo Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, k §42, bod 19.