Poznámka/Výsledek případu

Právní věty

Text dokumentu

Brno 20. prosince 2021 Sp. zn.: 1430/2021/VOP/MČ Č. j.: KVOP-52333/2021 Zpráva o šetření postupu Městského úřadu v Kostelci nad Černými lesy ve věci vyřizování oznámení o spáchání přestupku proti majetku Obrátila se na mě paní A., bytem XXXX (dále také "stěžovatelka"). Nesouhlasila s postupem (nečinností) úřadů ve věci nedovoleného zkrácení jejích tújí, kterého se dopustil její soused. Soused nebyl za své jednání postižen ani na úseku ochrany životního prostředí, ani na úseku ochrany majetku. A. Shrnutí závěrů Městský úřad pochybil tím, že úvahu o tom, zda byl spáchán přestupek proti majetku, založil na předpokladu, že k naplnění znaků přestupku (poškození či zničení cizí věci úmyslným jednáním) dojde jen tehdy, když se poškozený rozhodne nárok na škodu uplatnit - tedy škodu vyčíslit v penězích. B. Skutková zjištění Stěžovatelka oznámila nedovolené zkrácení svých tújí Městskému úřadu Kostelec nad Černými lesy (dále také "šetřený úřad"). Úřad ji vyzval k bližšímu určení času skutku, doplnění důkazů, svědků, škody apod. a po stěžovatelčině doplnění případ postoupil Městskému úřadu Říčany k řešení na úseku ochrany životního prostředí. Městský úřad Říčany stěžovatelku vyrozuměl, že řízení o přestupku na úseku životního prostředí nezahajuje (z pohledu ochrany životního prostředí se nejedná o přestupek), a proto stěžovatelka očekávala, že se věcí bude znovu zabývat šetřený úřad a zahájí řízení o přestupku proti majetku. Po dotazu stěžovatelky, z jakého důvodu se věc neřeší, jí úřad sdělil, že s odkazem na zásadu "ne dvakrát o tomtéž" nikdo nesmí být dvakrát za stejný čin nejen uznán vinným a potrestán, a ani proti němu nelze vést v téže věci řízení. Starostu města Kostelec nad Černými lesy jsem požádal o vyjádření, zda městský úřad v tomto a obdobných případech žádá správní orgán, kterému věc předává, o zaslání informace, jak s oznámením naložil, případně zda zvažuje změnu praxe v tomto ohledu. Neboť situace, ve které o skutku, který je možné projednat jako přestupek, nebude nakonec vedeno ani jedno řízení, je opačným extrémním případem oproti situaci, ve které by o jednom skutku vedly správní řízení dva úřady (jeden na úseku majetku, druhý na úseku životního prostředí). Faktem totiž zůstává, že i pokud ke zkrácení tújí není zapotřebí povolení orgánu ochrany životního prostředí, jejich nedovoleným zkrácením cizí osobou došlo k nedovolenému úmyslnému zásahu do majetku stěžovatelky a tato rovina případu zůstala ze strany veřejné správy zcela bez odezvy. Odkaz na zásadu "ne dvakrát o tomtéž" nedává proto v daném případě valného smyslu. Starosta města mi odpověděl, že je na případ třeba nahlížet objektivně a v kontextu všech okolností. Stěžovatelka ve vztahu k ořezaným tújím ve svém doplnění uvedla, že k nim má vztah zejména citový, protože je sázela se svou maminkou. Škodu na majetku neuvedla. Správní orgán má za to, že věc posoudil v celém rozsahu a zvážil i možnost, že paní A. vznikla škoda na majetku. Hlavní podmínkou pro to, aby mohl být skutek považován za přestupek proti majetku, je fakt, že byla způsobena škoda. A soudní judikatura vymezila pojem škody jako újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a objektivně je vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi (sp. zn. NS 25 Cdo 2146/2000). Správní orgán zvolil jedno z možných řešení, které právní norma nabízí. Vyšel ze skutečnosti, že k naplnění skutkové podstaty přestupku musí být kumulativně splněny dva znaky - materiální a formální. Došel k závěru, že v případě přestupku proti majetku splněny nebyly, ale byly naplněny v případě přestupku podle zákona č. 114/1992 Sb., [1] pro který je příslušným k projednání úřad obce s rozšířenou působností. Šetřený úřad je toho názoru, že postupoval v souladu se zákonem č. 251/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Starosta města dále uvedl, že "správní trestání je součástí vrchnostenského výkonu veřejné správy, jehož účelem je zajištění bezproblémového a bezporuchového chodu veřejné správy. Toto rozhodování má tak veřejnoprávní povahu." Dále starosta města odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (ve skutečnosti se jedná o rozsudek Městského soudu v Praze), [2] podle kterého na zahájení řízení z moci úřední nemá nikdo právní nárok a je pouze na správním orgánu, zda řízení zahájí, nebo ne. A proto se nelze domáhat vydání rozhodnutí žalobou na ochranu proti nečinnosti. [3] Třetí osoby, o jejichž přestupku není rozhodováno, nejsou nositeli veřejného subjektivního práva na to, aby byl obviněný shledán vinným ze spáchání přestupku a aby mu byl uložen správní trest. [4] Pokud by řízení o přestupku z jakéhokoli důvodu neskončilo pravomocným rozhodnutím správního orgánu o tom, kdo přestupek spáchal, nejedná se o nesprávný úřední postup. [5] C. Právní hodnocení Své šetření vůči Městskému úřadu Kostelec nad Černými lesy jsem zahájil na základě jeho sdělení stěžovatelce, že nelze vést vůči jedné osobě dvě sankční řízení o jednom skutku. To je sice relevantním argumentem, ale v šetřeném případě byla výsledkem tohoto postoje situace, že sankční řízení vůči osobě, která se dopustila úmyslného zásahu do cizího majetku, nebylo zahájeno ani jedno. [6] Proto jsem si jako cíl šetření vytyčil přesvědčit šetřený úřad, aby v obdobných případech požadoval po úřadu, kterému věc postupuje, sdělení, zda ve věci nějaké řízení zahájil. Pokud by nezahájil, mohl by šetřený úřad vést řízení, ke kterému je on sám příslušný, aniž by se měl obávat toho, že poruší zásadu ne bis in idem, tedy zásadu ne dvakrát o tomtéž. Po obdržení odpovědi od šetřeného úřadu jsem zjistil, že se o osud postoupení věci jinému úřadu nezajímal proto, že podle něj vůbec nebyly splněny předpoklady pro vedení řízení o přestupu proti majetku, neboť stěžovatelce nevznikla majetková škoda. Sporné tak mezi námi je, zda úřad může [7] zahájit řízení o přestupku proti majetku v případě, kdy oznamovatel (tedy poškozený v běžném významu tohoto slova) současně neuplatní nárok na náhradu škody - tedy ji nevyčíslí v penězích. Čili zda neuplatnění nároku na škodu znamená, že škoda nenastala. Jsem nepříjemně zaskočen postojem šetřeného úřadu, který zastává názor, že řízení o přestupku proti majetku v dané věci být vedeno nemělo, neboť oznamovatelka úřadu sdělila, že se jí nedovolený zásah do jejího majetku dotkl zejména citově, protože poškozené túje sázela se svojí maminkou. Přitom otázka způsobení škody není totéž jako její přesné vyčíslení. Zda škoda na cizím majetku vznikla, je objektivním faktem, a nikoli otázkou subjektivního vnímání úřadu založeného na tom, zda osoba, jíž byla škoda způsobena, se rozhodne škodu vyčíslit. Je třeba od sebe odlišovat tyto dvě otázky: (1) zda jsou dány důvody k zahájení řízení o přestupku, protože někdo úmyslně poškodil, zničil (apod.) cizí majetek a nejde přitom o bagatelní záležitost [8] a (2) zda poškozený vyčíslil škodu a bude mít tedy v řízení postavení účastníka a možná se tak domůže přiznání nároku na náhradu škody přímo v řízení o přestupku, aniž by musel jít se svým nárokem k civilnímu soudu. Proto úvaha o tom, zda úřad má zahájit řízení o přestupku proti majetku, nezávisí na uplatnění škody poškozeným. Úřad má pouze zjišťovat, zda "fyzická osoba úmyslně způsobila škodu na cizím majetku zničením nebo poškozením věci z takového majetku". [9] Pro zodpovězení otázky, zda došlo ke zničení, nebo poškození tújí, je tak podstatné jen to, zda došlo, nebo nedošlo k jejich nedovolenému zkrácení, tedy uřezání. Nemůže snad být pochyb o tom, že nedovolené uřezání cizích stromů je jednáním, které poškozuje, nebo dokonce ničí majetek. [10] Že je nesprávné zakládat úvahu o tom, zda byl spáchán přestupek proti majetku, na faktu, jestli poškozený vyčíslí škodu v penězích, mohu demonstrovat na modelovém příkladu. Pokud by soused stěžovatelky bez souhlasu, a tedy proti vůli majitelů, zkrátil túje jednak stěžovatelce a jednak dalšímu svému sousedovi, povaha jeho jednání bude v obou případech stejná (tedy svévolný nedovolený útok na cizí majetek). A nemůže, pokud jde o jeho vinu za přestupek, záležet na tom, jestli jeden z poškozených sousedů škodu na majetku vyčíslí (např. fakturou za nové túje) a druhý finanční náhradu požadovat nebude (důvody může mít různé [11]). Úkolem správního orgánu na úseku přestupků je totiž trestat závadné jednání původce škody, a nikoli přejít toto jeho jednání bez reakce s odůvodněním, že poškozený nepožaduje finanční náhradu, a tudíž se nejedná o přestupek proti majetku, protože škoda nenastala. S úřadem souhlasím v tom, že v případě přestupku musí být naplněna nejen formální stránka, ale i materiální. Podstatné však je, že materiální stránka přestupku není závislá na tom, jestli poškozený škodu v penězích vyčíslí a uplatní, nebo nikoli. Nevidím rozdíl v tom, jestli v případě uřezaných stromů poškozený uplatní finanční škodu nebo sdělí, že stromy pro něj měly hodnotu zejména citovou. Zmíněná citová hodnota je totiž něčím navíc a nevylučuje majetkovou újmu. Uvedu opět příklad. Pokud někdo někomu rozbije hrnek/auto/počítač... nebude mít na hodnocení škody vliv, jestli daná věc měla, nebo neměla (a proč) pro poškozeného citovou hodnotu. Ta rozbitá či poškozená věc má sama o sobě hodnotu danou svou podstatou - cenou, za kterou je možné ji pořídit/opravit. Otázka citová je něco navíc, a to něco, co v řízení o přestupku roli nehraje, protože poškozený má možnost v adhezním řízení uplatnit právě a jedině škodu majetkovou. A ta se neztrácí tím, že se poškozený rozhodne ji neuplatnit nebo že ji v podaném oznámení neakcentuje, a naopak pod dojmem emocí zdůrazní újmu citovou. Poškozená bunda zůstane poškozenou bundou, ať již to byla bunda darovaná babičkou, která již zemřela, nebo koupená majitelem včera v nákupním řetězci. Materiálním znakem přestupku je totiž jeho společenská škodlivost. V šetřeném případě pak škodlivost spočívající v tom, že soused stěžovatelky zaútočil na její majetek a tento majetek zničil nebo přinejmenším poškodil, přičemž nejde o bagatelní škodu, tedy takovou, která by byla zanedbatelná. Vyjádření úřadu, že "správní trestání je součástí vrchnostenského výkonu veřejné správy, jehož účelem je zajištění bezproblémového a bezporuchového chodu veřejné správy, a toto rozhodování má tak veřejnoprávní povahu", nebudu nijak blíže hodnotit nebo s ním polemizovat, protože mi uniká smysl tohoto sdělení. Stručně k němu tak uvádím jen to, že správní trestání nemá za úkol pouze zajistit bezproblémový chod veřejné správy (byť tento typ přestupků tvoří pochopitelně co do počtu většinu případů [12]), ale v oblasti přestupků proti majetku, ale i přestupků proti občanskému soužití, má správní trestání za úkol chránit de facto soukromé zájmy povýšené na zájmy veřejné v tom smyslu, že přestupková agenda coby mírnější varianta trestání soudního má přispívat k prevenci závadného společenského chování. A tím jsou i útoky směřované vůči jednotlivcům. Soudním rozsudkům, na které úřad ve svém vyjádření odkázal, nepovažuji za potřebné se věnovat nějak podrobněji, neboť na řešení případu nemají vliv. Není podstatné, zda lze nečinnost úřadu v řízeních zahajovaných z moci úřední úspěšně žalovat u správního soudu. [13] Stejně tak není pro řešený případ podstatným rozsudek civilního soudu o nepřiznání nároku na škodu za nesprávný postup úřadů v řízení o přestupku, kde vznikl spor o to, kdo zavinil dopravní nehodu. A už vůbec rozsudek civilního soudu o nepřiznání náhrady škody v případě, kde poškozený škodu nevyčíslil. V civilním řízení jde vždy o konkrétní náhradu konkrétní škody, proto musí být vyčíslena. Smyslem přestupkového řízení je trestat pachatele přestupku, a nikoli (primárně) přiznávat náhradu škody. D. Informace o dalším postupu Městský úřad pochybil tím, že úvahu o tom, zda byl spáchán přestupek proti majetku - zde nedovolené nešetrné zkrácení tújí na cizím pozemku - založil na předpokladu, že k naplnění znaků přestupku (poškození či zničení cizí věci úmyslným jednáním) dojde jen za předpokladu, že se poškozený rozhodne nárok na škodu uplatnit - tedy škodu vyčíslit v penězích. Zprávu zasílám starostovi města a podle § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv žádám, aby se ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko podle § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Zprávu zasílám rovněž stěžovatelce. JUDr. Stanislav Křeček veřejný ochránce práv [1] Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. [2] Úřad uvedl č. j. 9 A 55/2011; lze dohledat na www.nssoud.cz. [3] Úřad zmínil rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ans 1/2009; lze dohledat na www.nssoud.cz. [4] Úřad zmínil rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 10/2010; lze dohledat na www.nssoud.cz. [5] Úřad zmínil rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2715/2013; lze dohledat na www.nssoud.cz. [6] Řízení vedeno nebylo, a vina tedy nemohla být prokázána; proto hovořím-li o spáchání přestupku sousedem stěžovatelky, mám na mysli důvodné podezření, které mělo správní orgán vést k zahájení řízení. [7] A tím pádem ale i musí, protože rozhodování o zahájení řízení z moci úřední nemůže být ovládáno libovůlí a úřad musí být schopen své rozhodnutí odůvodnit, aby nadřízený orgán mohl jeho úvahy přezkoumat, a jsou-li chybné, nařídit mu odstranit nečinnost a přimět jej k zahájení řízení. V šetřeném případě však tento postup již nepřichází do úvahy, neboť odpovědnost za přestupek již zanikla. [8] V případě bagatelní záležitosti typu zlomená květina apod. by chyběl materiální znak přestupku, tedy jeho společenská nebezpečnost. [9] Ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) bodu 4. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. [10] Teprve v rámci řádně zahájeného a vedeného řízení by se mohl obviněný bránit argumentem, že postupoval v souladu s občanským zákoníkem a musel by prokázat, zda se svým jednáním skutečně "vešel" do zákonem dovolené svépomoci v podobě šetrného ořezu částí stromů na svém pozemku. Což není případ šetřené věci. [11] Nemá čas zjišťovat, který odborník by mu škodu vyčíslil, nebo se rozhodne pahýly tújí odstranit a místo osázet něčím jiným a uvědomuje si, že by mu úřad možná neuznal jako vyčíslení škody na tújích fakturu za jiné dřeviny/rostliny apod. [12] Jde o bezpočet typů přestupků spáchaných v různých oblastech správního práva (dopravní přestupky, přestupky na úseku stavební kázně, daňového řádu apod.) [13] Což je ostatně záležitost, která se po rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 108/2019, ze dne 26. března 2021 (dostupný na www.nssoud.cz), možná změní.