Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 9. února 2015 Sp. zn.: 6983/2014/VOP/TS Zpráva o šetření ve věci odškodnění pana K. G. Obrátil se na mě pan K. G., bytem XXX (dále také "stěžovatel"). Stěžovatel žádal po Ministerstvu práce a sociálních věcí přiměřené zadostiučinění, neboť Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Brně, nedodržel zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí o žádosti o příspěvek na péči, kterou manželka stěžovatele podala dne 20. 8. 2012. Stěžovatel obdržel zamítavé vyjádření ministerstva, s nímž nesouhlasí. Z vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí plyne, že ministerstvo nezpochybňuje existenci průtahů v řízení, nicméně odmítá stěžovateli přiznat právo uplatňovat nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu s tvrzením, že jde o nárok osobní povahy. Konkrétně je ve vyjádření uvedeno následující: "Předmětem správních řízení byly žádosti Vaší manželky, které se týkaly výlučně jejích práv. Rozhodnutí Vám žádná práva ani povinnosti nezakládala, takže těmito rozhodnutími jste byl nanejvýš dotčen nepřímo, ovšem to nezakládá postavení účastníka řízení. Tyto nároky jsou spjaty s osobou žadatele (Vaší manželky), takže procesní nástupnictví spojené s Vaším domáháním se nemajetkové újmy není dle našeho názoru v souladu se zákonem." V závěru ministerstvo vyslovuje názor, že samotné konstatování porušení práva je dostačující. A - Předmět šetření Po seznámení s obsahem podnětu jsem zahájila v souladu s § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, šetření postupu Ministerstva práce a sociálních věcí při vyřizování žádosti o odškodnění. V souladu s § 15 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o veřejném ochránci práv jsem požádala Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor vnitřní správy, o poskytnutí vyjádření. B - Skutková zjištění Ministerstvo práce a sociálních věcí ve vyjádření ze dne 10. 12. 2014 argumentuje tím, že v době rozhodování o nároku se ministerstvo řídilo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2014, č. j. 41 A 12/2014-7, kterým byla odmítnuta žaloba pana G. proti odvolacímu rozhodnutí ve věci příspěvku na péči, pro zjevnou neoprávněnost stěžovatele k jejímu podání, neboť opačný názor Nejvyššího správního soudu v té době ještě nebyl znám[1]. Ministerstvo poukazuje rovněž na to, že žádost pana G. byla posouzena i z obsahového hlediska, byla hodnocena délka řízení a průtahy v řízení ve vztahu k nemajetkové újmě a případné finanční náhradě této újmy. V průběhu řízení ministerstvo shledalo průtahy v době od podání žádosti do doby provedení sociálního šetření, a to v řádu šesti měsíců. Dále řízení probíhalo plynule bez větších průtahů. C - Hodnocení věci ochránkyní V rámci šetření jsem se zaměřila zejména na posouzení toho, zda byl postup Ministerstva práce a sociálních věcí při vyřizování žádosti o přiměřené zadostiučinění stěžovatelky v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a s Desaterem dobré praxe při vyřizování žádostí o odškodnění, které formuloval můj předchůdce ve funkci[2] (dále jen "Desatero"). Podmínkou odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. je nesprávný úřední postup, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi postupem úřadu a vznikem této škody či újmy. Nesprávným úředním postupem je rovněž nepřiměřená délka řízení.[3] C.1 Přechod nároku na příspěvek na péči, účastenství ve správním řízení Při posouzení postupu ministerstva vycházím z předpokladu, který byl již potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2014, č. j. 9 Ads 119/2014-50, www.nssoud.cz[4], tj. že řízení o příspěvku na péči bylo vedeno jak s manželkou stěžovatele, tak se stěžovatelem. Oba byli účastníky správního řízení o příspěvku na péči. Nejvyšší správní soud zrušil výše citované usnesení Krajského soudu v Brně a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud měl za prokázané, že manželka stěžovatele zemřela v průběhu řízení před správními orgány. V oznámení o poskytovateli pomoci je stěžovatel uveden jako osoba, která žadatelce poskytuje péči, a stěžovatel byl proto procesním nástupcem zemřelé manželky již v řízení před správními orgány. Ačkoliv jsem si vědoma skutečnosti, že rozsudek Nejvyššího správního soudu byl vydán až poté, co ministerstvo vyřídilo žádost stěžovatele o přiměřené zadostiučinění, jsem toho názoru, že účastenství stěžovatele v řízení o příspěvku na péči bylo již v době vyřizování žádosti zcela zřejmé. Ministerstvo však ve vyrozumění o vyřízení žádosti o odškodnění skutečnost, že sám stěžovatel byl po určitou dobu účastníkem řízení, jehož celková délka byla nepřiměřená, nezohlednilo. Naopak uvedlo, že řízení se týkalo toliko práv jeho manželky a že procesní nástupnictví spojené s jeho domáháním se nemajetkové újmy není v souladu se zákonem. Procesní i hmotněprávní nástupnictví stěžovatele přitom vyplývalo přímo z ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Byl-li stěžovatel nástupcem své manželky v řízení o příspěvku na péči, není pochyb o tom, že byl osobou oprávněnou uplatnit vlastní nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Skutečnost, že k průtahům ve smyslu nečinnosti došlo de facto výhradně v rámci prvostupňového řízení v období od podání žádosti do provedení sociálního šetření, kdy účastníkem řízení byla výhradně manželka stěžovatele, nemohla být překážkou pro meritorní projednání žádosti stěžovatele. V tomto směru shledávám postup ministerstva v rozporu s právem. C.2 Přechod nároku na přiměřené zadostiučinění na právního nástupce účastníka řízení Jsem si vědoma skutečnosti, že podle judikatury Nejvyššího soudu[5] nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky řízení nepřechází po úmrtí dotčené osoby na dědice. Na druhou stranu Nejvyšší soud konstatoval, že: " "svědčí-li dědicům původního účastníka celková délka řízení jako skutečnost zakládající nárok na náhradu imateriální újmy, je jim přičitatelná, stali-li se účastníky takového řízení, i újma vzniklá jeho nepřiměřenou délkou jejich právnímu předchůdci."[6] Jinými slovy, uplatňuje-li právní nástupce účastníka řízení, jehož celková délka byla nepřiměřená, vlastní nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu, musí ministerstvo přihlédnout i k době, po kterou bylo řízení vedeno s jeho právním předchůdcem. Jelikož ministerstvo uznalo, že rozhodnutí nebylo vydáno v zákonné lhůtě, považuji za nesporné, že z důvodů na straně Úřadu práce ČR došlo k neodůvodněným průtahům v řízení. Újma plynoucí z celkové nepřiměřené délky řízení je přičitatelná stěžovateli jakožto právnímu nástupci účastnice řízení - jeho manželky. Při vyřízení žádosti stěžovatele však ministerstvo naznačenou úvahu vůbec nevedlo. Neučinilo tak ani následně v rámci mého šetření, kdy již existence právního nástupnictví stěžovatele byla zřejmá, neboť ji potvrdil Nejvyšší správní soud. Opomenutí výše uvedených aspektů vyplývajících z judikatury Nejvyššího soudu považuji za postup v rozporu s právem, který měl za důsledek nesprávné posouzení žádosti o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. C.3 Další podmínky pro vznik odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení Dále je třeba posoudit vznik nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi újmou a nesprávným úředním postupem. V této souvislosti připomínám bod 3 uvedeného Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010: "Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích... Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou, coby rozhodné skutečnosti, obtížně prokazovatelné, i proto by bylo nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 o. s. ř." Již samotná nepřiměřená délka řízení tak znamená vznik nemajetkové újmy, podotýkám, že existenci nemajetkové újmy není možné ani vyvrátit tím, že poškozenému nebyla nakonec sociální dávka přiznána, nebo byla přiznána až od pozdějšího data, neboť toto rozhodnutí je možné zvrátit na základě řádných a mimořádných opravných prostředků, případně se lze obrátit na správní soud. Jsem přesvědčena, že délku řízení nelze omluvit složitostí případu, ani nevhodným jednáním stěžovatele nebo jeho manželky. Jak plyne ze skutkových zjištění, nepřiměřená délka řízení byla způsobena nečinností správních orgánů a postupem v rozporu se správním řádem, vznik nemajetkové újmy je tak v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. K případnému konstatování porušení práva a výši přiměřeného zadostiučinění uvádím následující. Řízení o příspěvku na péči měla pro stěžovatele, resp. jeho manželku, značný význam, z tohoto důvodu mám za to, že je na místě přiznání zadostiučinění v penězích. Podle zmíněného stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky je význam řízení pro poškozeného velmi důležitým objektivním kritériem, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Značný význam pro poškozeného mají, mimo jiné, řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Podle stanoviska se pak presumuje, že věci týkající se sociálního zabezpečení mají zvýšený význam pro poškozeného, poškozený nemusí tento zvýšený význam prokazovat. Uzavírám, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pochybilo, pokud v daném případě odmítlo poskytnout dobrovolné plnění, i když zjistilo nesprávný postup, což je v rozporu s bodem č. 7 Desatera. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se Ministerstvo práce a sociálních věcí dopustilo pochybení, pokud odmítlo poskytnout stěžovateli dobrovolně odškodnění za nepřiměřenou délku řízení o příspěvku na péči. Zprávu o šetření zasílám ministryni práce a sociálních věcí a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřila ke zjištěným pochybením a informovala mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. října 2014, č. j. 9 Ads 119/2014-50, uvedené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil k tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud měl za prokázané, že manželka stěžovatele zemřela v průběhu řízení před správními orgány. V oznámení o poskytovateli pomoci je stěžovatel uveden jako osoba, která žadatelce poskytuje péči, a stěžovatel byl proto procesním nástupcem zemřelé manželky již v řízení před správními orgány. [2] Úplné znění Desatera dobré praxe podle ombudsmana pro posouzení žádostí o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je dostupné na http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/desatero-odskodnovani/. [3] V souladu s § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. [4] Obdobně též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. dubna 2014, č. j. 4 Ads 32/2012-50, č. 3059/2014 Sb. NSS, www.nnsoud.cz; to ovšem řeší situaci, kdy účastník řízení napadl rozhodnutí o odvolání správní žalobou a v průběhu soudního řízení zemřel. [5] Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 25 Cdo 5162/2008, č. 85/2011 NS, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 30 Cdo 3394/2010, dostupné na www.nsoud.cz [6] Rozsudek ze dne 5. října 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2010, dostupný na www.nsoud.cz