Právní věty

Text dokumentu

Zástupce veřejné ochránkyně práv JUDr. Stanislav Křeček V Brně dne 22. dubna 2014 Sp. zn.: 1247/2014/VOP/JCZ Vážený pane S., dne 28. 2. 2014 Kancelář veřejné ochránkyně práv obdržela Vaše elektronické podání (doplněné podáními ze dnů 14. 3. 2014 a 3. 4. 2014) se žádostí o stanovisko k problematice "přezkumu úprav územního plánu". Jak uvádíte, ve spojitosti s vydáním usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též "NSS") ze dne 17. září 2013, sp. zn. 1 Aos 2/2013, vyvstává otázka, zda je možné podrobit přezkumu také vybrané úpravy směrné části územních plánů s využitím ustanovení § 174 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "správní řád"). K tomu konstatujete, že směrné části územních plánů se dosud měnily jen tzv. "úpravami", které byly prováděny "v neveřejném procesu bez dostatečných podkladů, obecními nebo městskými úřady a magistráty, bez možností kontroly". Zmiňujete v tomto ohledu kriticky především početné změny indexů podlažní plochy (nebo také kódů míry využití území) v Praze z posledních let. Ve věci jste se obrátili na Ministerstvo pro místní rozvoj s tím, že stále očekáváte jeho reakci. Vyřízení Vašeho podnětu jsem se na základě pověření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., ujal já, neboť ochránkyně využila své možnosti, dané jí ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, přenést na mě některé oblasti své činnosti, mezi něž patří i problematika právní úpravy týkající se územního plánování, která je předmětem Vašeho podnětu. Je zřejmé, že pokud byly správním soudem (tím spíše, že šlo již o rozšířený senát NSS) označeny úpravy směrné části územního plánu za opatření obecné povahy v materiálním smyslu, nutno k nim takto napříště přistupovat. Nepochybné je dále to, že postup obecního úřadu (resp. magistrátu), který spočíval v přijetí úpravy směrné části konkrétního územního plánu, nezbývá optikou usnesení NSS ze dne 17. září 2013, sp. zn. 1 Aos 2/2013, hodnotit než jako nezákonný[1]. Diskutovanou naopak zůstává otázka aplikace dozorových mechanismů nápravy ve vztahu k přijatým úpravám směrných částí územních plánů, k níž se NSS ve svém usnesení blíže nevyjádřil. Vedle názorů, které možnost posouzení souladu těchto úprav (jako opatření obecné povahy v materiálním smyslu dle závěrů NSS) s právními předpisy v přezkumném řízení (tj. dle § 94 a násl. správního řádu ve spojení s § 174 odst. 2 správního řádu) připouští, existují i názory opačné. Každopádně zůstává možnost napadat konkrétní úpravu směrné části územního plánu (tj. opatření obecné povahy) u soudu návrhem na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí ve smyslu § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též "soudní řád správní"), jak potvrdil ve svém usnesení i NSS. Takový návrh lze soudu podat do tří let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Z Vámi zaslaných písemností lze usuzovat, že již i zainteresované instituce si ve světle předmětné soudní judikatury uvědomily protiprávnost dosavadních postupů přijímání změn směrných částí územních plánů a vyvíjejí aktivity k řešení nastalé situace. Konkrétně mě tak informujete, že aktuálně bude projednáván Radou hlavního města Prahy, resp. Zastupitelstvem hlavního města Prahy (dále též "zastupitelstvo"), příslušný materiál problému se dotýkající. Výsledkem má být iniciování procesu "pořízení návrhu úprav územního plánu sídelního útvaru hl. města Prahy", přičemž se jedná právě o úpravy, které se týkají míry využití území a byly přijaty za poslední tři roky (1. 3. 2011 až 31. 12. 2013). Má tím být dle současně předkládané důvodové zprávy dosaženo "nápravy dosavadního stavu a vydání úprav formou opatření obecné povahy". Za těchto okolností, kdy je Magistrátem hl. města Prahy (dále též "magistrát") předpokládáno projednání zpochybňovaných úprav územního plánu hlavního města Prahy z posledních let v rámci územně plánovacích procesů dle stavebního zákona (minimálně ve smyslu § 43 až 45, § 50 odst. 2 až 8 a § 51 až 54 zákona č. 183/2006 Sb.) s konečným rozhodováním zastupitelstva, mám za to, že bude dán (oproti dříve praktikovanému přijímání "úprav směrných částí" magistrátem postupem ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb.) i prostor k uplatňování práv a právem chráněných zájmů dotčených vlastníků či veřejnosti. Takový postup, jehož výstupem je opatření obecné povahy, navíc zachovává možnosti další obrany, ať už dle správního řádu, či soudního řádu správního. Nedomnívám se sice, oproti Vašemu tvrzení v podání ze dne 3. 4. 2014, že by shora uvedeným postupem mohl magistrát "zabránit občanům, kteří byli přijetím nezákonných úprav územního plánu dotčeni na svých vlastnických právech a kterým bylo zcela znemožněno se k procesu jejich přijetí adekvátně vyjádřit, podávat návrhy na zrušení těchto úprav podle § 101a zákona č. 150/2002 Sb.", nicméně jsem přesvědčen, že hlavní město Praha může zamýšleným projednáním těchto úprav v režimu schvalování změn územního plánu, za současného jejich neaplikování při rozhodování v území až do doby vydání příslušného opatření obecné povahy (jež změny na podkladě zákonem předvídané procedury projednání a schválení změn územního plánu případně zahrne), alespoň předejít vlně jejich rušení, ať už ze strany soudu, či Ministerstva pro místní rozvoj. Přikládám informační leták "Veřejný ochránce práv a územní plán obce" a pro Vaši informaci uvádím, že toto své stanovisko zasílám na vědomí také ministryni pro místní rozvoj a primátorovi hl. města Prahy. Současně si Vás dovoluji požádat, abyste s mým stanoviskem seznámil rovněž spolek Ochrana Roztyl, který se měl dle Vašeho sdělení k podnětu připojit. S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček v. r. Příloha Veřejný ochránce práv a územní plán obce [1] "Skutečnost, že se zákonem založená pravomoc magistrátu k provedení takové úpravy v projednávané věci odvíjí z nesprávného směrného vymezení indexu podIažní plochy v územním plánu, nemá za následek nicotnost takového aktu, ale pouze jeho nezákonnost." − viz část III.6, bod 43, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. září 2013, sp. zn. 1 Aos 2/2013