Text dokumentu

Vaše č. j.: MF-4710/2025/3603 Č. j.: KVOP-10642/2025/S Brno 13. března 2025 Připomínky veřejného ochránce práv k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Vypořádáním připomínek jsou pověřeni: JUDr. Tereza Němcová-Čáslavská (542 542 325, nemcovacaslavska@ochrance.cz) Mgr. Martin Studnička (542 542 379, studnicka@ochrance.cz) OBECNÉ PŘIPOMÍNKY Z praxe znám případy, kdy se někteří poskytovatelé půjček zaměřují na fyzické osoby, které nejsou spotřebiteli (tj. na osoby samostatně výdělečně činné). Záměrem poskytovatelů bývá poskytnout úvěr takové osobě, i když nemusí mít na splácení s cílem uspokojit se ze zajištění nesplaceného úvěru. Současná právní úprava ale tyto osoby před jednáním takových podnikatelů dostatečně nechrání. Navrhuji proto předkladateli zvážit alespoň dílčí rozšíření ochrany poskytované spotřebiteli i na tyto osoby. V současnosti mají tyto osoby zajištěnou jen ochranu obecně náležící slabší straně, popřípadě neplatnost právního jednání pro rozpor s dobrými mravy dle občanského zákoníku. Dovolání se této ochrany je pro ně ale obtížné. Současný zákon o spotřebitelském úvěru přitom obsahuje pro tyto osoby [1] úpravu omezující výši smluvních sankcí spojených s jejich prodlením. Navrhuji předkladateli, aby zvážil rozšíření ochrany fyzických osob, které nejsou spotřebiteli, alespoň ve vztahu k dalším aspektům, které jsou již nyní zakotveny v zákoně o spotřebitelském úvěru. Např. stanovit možnost předčasně splatit úvěr [2] či vložit ustanovení týkající se zesplatnění úvěru dle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledky porušení jednotlivých povinností by u této kategorie chráněných subjektů mohly být nadále výlučně soukromoprávní. Tato připomínka je zásadní. KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY A. K části první, čl. I 1. K bodu 35 (§ 87 odst. 1) Jedna z hlavních a nejdůležitějších povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jejím účelem je mj. prevence před předlužením spotřebitele a následky s tím spojenými. Nesplní-li si poskytovatel úvěru řádně tuto povinnost, může být smlouva o spotřebitelském úvěru soudem nebo finančním arbitrem prohlášena za absolutně neplatnou a poskytovatel v takovém případě ztrácí zpětně právo na jakýkoli úrok či jiné náklady vstupující do ceny spotřebitelského úvěru. Předkladatel navrhuje změnit soukromoprávní důsledky porušení této povinnosti. Podle návrhu by důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele nebyla celková neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (jak je to nyní), ale jen částečná neplatnost. Ta by se měla týkat ujednání o úroku, jiných plateb sjednaných ve smlouvě a ujednání o splatnosti úvěru. Tuto změnu předkladatel odůvodňuje problémy z praxe a hlavními principy občanského zákoníku, podle kterých má být platnost smlouvy zachována, kde je to možné. Na rozdíl od předkladatele se nedomnívám, že hlavní principy občanského zákoníku odůvodňují změnu právní úpravy, jak je navrhováno. Hovoří totiž dle mého názoru o dvou zcela odlišných situacích. Pokud poskytovatel úvěru s odbornou péčí neověří úvěruschopnost spotřebitele, jde o situaci, kdy k uzavření smlouvy nemělo vůbec dojít. Proto byla důsledkem celková neplatnost smlouvy. Za této situace podle mě není možné uplatnit principy občanského zákoníku, jak navrhuje předkladatel. Nespatřuji zájem na tom, aby smlouva o úvěru, která neměla být vůbec uzavřena (ačkoli se tak stalo), byla nadále v platnosti jen proto, že na tomto principu je obecně postaven občanský zákoník. Mám za to, že nově zvolená konstrukce jen částečné neplatnosti jednotlivých ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě neověření úvěruschopnosti žadatele není odůvodněná ani koncepční. Nevidím důvod, proč tímto způsobem legalizovat smlouvu, která neměla být vůbec uzavřena. Jde o změnu, kterou po nás Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES nepožaduje. Jde tedy skutečně jen o rozhodnutí předkladatele, který chce zvolit novou konstrukci. Z praxe nejen soudů, ale i finančního arbitra je zřejmá ustálená rozhodovací praxe těchto případů, které jsou známy spotřebitelům i poskytovatelům úvěru. Nerozumím důvodům, kvůli kterým je nyní nutné tuto zaběhnutou praxi měnit. Poskytovatelé úvěrů i spotřebitelé mají dnes právní jistotu v tom, jak budou jejich věci řešeny a jak mají postupovat při sjednání úvěrů a při ověřování úvěruschopností spotřebitelů. Navrhované nekoncepční řešení přinese jen zásah do jejich současné právní jistoty. Důsledkem bude množství soudních sporů např. o výklad toho, co se rozumí "jinou platbu sjednanou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru". Nemyslím si, že na takovou změnu a narušení právní jistoty je nyní ten pravý čas. Spíše bude navrhovaná právní úprava vyvolávat nejasnosti o tom, která ujednání o smluvní pokutě by mohla zůstat v platnosti a která nikoli. Navrhovaná změna povede k nepřiměřenému snížení dosavadní úrovně ochrany spotřebitele, kterou stávající právní úprava zaručuje. Z těchto důvodů navrhuji ponechat stávající právní úpravu beze změny a bod 35 z návrhu vypustit. Tato připomínka je zásadní. 2. K bodu 78 (§ 106 odst. 1) Předkladatel vkládá do zákona mnoho nových povinností pro poskytovatele úvěru, aby ochránil spotřebitele, jakožto slabší stranu smlouvy, při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru dle Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES. Návrh obsahuje i zastropování spotřebitelských úvěrů, aby spotřebitel v době uzavření smlouvy mohl vyhodnotit, zda sjednávaný spotřebitelský úvěr není nepřiměřeně nákladný. Jsem přesvědčen, že o tomto zastropování by měl spotřebitel vědět před uzavřením smlouvy. Budou-li spotřebitelé mít tuto informaci, snadno si ověří, zda je výpočet poskytnutý poskytovatelem úvěru správný a v souladu se zákonem. Jako zvlášť důležité vnímám tuto informační povinnost u krátkodobých menších půjček, aby si spotřebitel byl schopen sám tuto částku vypočítat. Mám za to, že by bylo vhodné doplnit stávající § 106 odst. 1 o povinnost poskytovatele úvěru informovat spotřebitele o maximální možné výši přípustných nákladů dle nově navrhovaného § 116a. Navrhuji proto do § 106 odst. 1 vložit nové písmeno x) ve znění: "informaci o maximální možné výši přípustných nákladů dle § 116a." Tato připomínka je zásadní. 3. K bodu 91 (§ 116a) Předkladatel navrhuje zastropování spotřebitelských úvěru (jiných než na bydlení), které by spotřebiteli již v době uzavření smlouvy umožnilo vyhodnotit, zda jím sjednávaný spotřebitelský úvěr není nepřiměřeně nákladný. Návrh počítá s dvěma variantami režimu, který rozděluje na krátkodobé menší půjčky (doba trvání 6 měsíců a nepřesahující 20 tisíc) a ostatní poskytnuté na delší dobu, než 6 měsíců a převyšující částku 20 tisíc Kč). Proti zvolené konstrukci zastropování spotřebitelského úvěru principiálně nemám připomínek. V praxi jsou však častější krátkodobé menší půjčky se splatností do 12 měsíců. Proto dávám předkladateli ke zvážení, jestli neprodlužit lhůtu pro ně na dobu 12 měsíců. Spotřebitelům se tím sice zvýší náklady na spotřebitelský úvěr, na druhou stranu se tím ale sníží měsíční splátky. Na spotřebitelský úvěr budou moci lépe dosáhnout a díky menším splátkám bude pro ně jednoduší jej splácet. Navrhuji změnit bod 91 tak, že v § 116a odst. 2 budou slova "nejvýše 6 měsíců" upravena na "nejvýše 12 měsíců". Tato připomínka je zásadní. B. K části první, čl. II 4. K bodu 2 Předkladatel v přechodných ustanoveních navrhuje, aby se novelizované ustanovení § 87 použilo i na spotřebitelský úvěr sjednaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. S návrhem nového znění § 87 nesouhlasím (viz připomínka k bodu 35). Nesouhlasím ani s tím, že je vhodné toto nové ustanovení vztáhnout na již uzavřené spotřebitelské smlouvy. Tímto způsobem by došlo k nepřípustné retroaktivitě a k nepřípustnému zásahu do právní jistoty osob, které smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřely. [3] Navrženou úpravu proto pokládám za protiústavní změnu pravidel "během hry". Navrhuji bod 2 z Přechodných ustanovení vypustit. Tato připomínka je zásadní. JUDr. Stanislav Křeček Vážený pan Ing. Zbyněk Stanjura ministr Ministerstvo financí Letenská 15 118 10 Praha 1 Prostřednictvím elektronické knihovny eKLEP a e-mailové adresy uver@mfcr.cz [1] Srov. § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. [2] Srov. § 117 zákona o spotřebitelském úvěru. [3] Srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 611/01, N 75/26 SbNU 253, dostupný na https://nalus.usoud.cz/.