Právní věty

Text dokumentu

Zástupce veřejného ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček V Brně dne 6. ledna 2014 Sp. zn.: 4913/2012/VOP/JHO Vaše č. j.: ÚOHS-D598/2/12-20035/2012/500/MČe Vážený pane předsedo, děkuji Vám za zaslané vyjádření ze dne 15. října 2013. Jsem rád, že máme stejný názor na to, že podněty musí být podle ustanovení § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyřízeny řádně a včas a že odpovědi oznamovatelům by měly být, pro naplnění principů dobré správy, odůvodněné. Domnívám se však, že způsob vyřizování podnětů u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") nelze paušalizovat obecným řešením. Pro přehlednost jej rozděluji do několika rovin. Vámi navrhovaný model vyřizování podnětů považuji za vítané a nadstandardní řešení pro případ tzv. kvazipodnětů (tzn. kdy oznamovatel nepodá námitky proti úkonům zadavatele podle ustanovení § 110 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, není proto oprávněn podat podnět podle ustanovení § 110 odst. 9 tohoto zákona). Jak jsem již uvedl ve své zprávě o šetření, mám za to, že v takovém případě oznamovatel nemá postavení podatele podnětu dle ustanovení § 42 správního řádu, proto Úřad není povinen je ze zákona informovat, jak s podnětem naložil. Proto oceňuji, pokud Úřad půjde nad text zákona a oznamovatele informuje, zda z moci úřední správní řízení zahájil, či nikoliv. V případě, kdy subjekt podá námitky, poté však místo návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele podá podnět, mám za to (jak jsem rovněž uvedl ve zprávě o šetření), že svoje právo plynoucí z ustanovení § 42 správního řádu neztrácí, požádá-li o podání informace. Zůstává tedy otázkou, zda Vámi nabízené řešení naplňuje povinnosti Úřadu dle ustanovení § 42 správního řádu. Časové aspekty zaslání vyrozumění Podle mého názoru je navrhované řešení dostatečné pro případ, kdy Úřad ve lhůtě 30 dnů od obdržení podnětu řádně posoudí skutečnosti v něm uvedené a rozhodne, že na základě podnětu nezahájí správní řízení (tj. sdělí konečný výsledek posouzení podnětu). Jak jsem však uvedl již ve své zprávě o šetření, jsem si vědom, že často (dokonce možná ve většině případů) je objektivně nemožné ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení podnětu ověřit všechny důvody pro zahájení řízení z moci úřední. Podle mého názoru pokud by Úřad postupoval zmíněným způsobem i v této situaci, mohl by stěžovatele uvést omyl, že se skutečnostmi uvedenými v jeho podnětu již dále nezabývá.[1] Současně se domnívám, že by takové sdělení bez dalšího nenaplnilo účel ustanovení § 42 správního řádu, neboť ve stanovení informační povinnosti úřadu vůči podateli podnětu spatřuji dva cíle: [1] ujistit podatele, že úřad není nečinný a jeho podnětem se zabývá, a to v pořádkové lhůtě 30 dnů (tj. aspekt nečinnostní); [2] zajistit podateli informaci, jak s jeho podnětem naložil; zda vedl v konečném důsledku k zahájení správního řízení (tj. aspekt informační). Obecně si lze představit několik přístupů, jak podateli sdělit informaci dle ustanovení § 42 správního řádu. Pokud se správní orgán ve lhůtě 30 dnů nerozhodne, zda informace uvedené v podnětu odůvodňují zahájení správního řízení či nikoliv, informuje podatele v této lhůtě, že "důvody neshledal" (přestože věc nadále prošetřuje). Druhá možnost spočívá v informování podatele až v momentě, kdy se správní orgán rozhodne, zda správní řízení zahájí či nikoli, čímž však často poruší pořádkovou lhůtu uvedenou v ustanovení § 42 správního řádu. Ani jeden přístup však nepovažuji za správný, neboť žádný z nich nenaplňuje oba uvedené cíle ustanovení § 42 správního řádu. Za vhodnější variantu považuji postup používaný např. Českou národní bankou. Ta ve stejné situaci ve vyjádření podle ustanovení § 42 správního řádu podateli sděluje do 30 dnů od doručení podnětu, že dosud nerozhodla o zahájení správního řízení či o odložení věci. Oznámí mu zároveň, že pokud na základě konečného vyhodnocení jeho podnětu shledá důvody pro zahájení správního řízení, o této skutečnosti jej posléze informuje. Ideálně by správní úřad měl podatele informovat, i když po konečném posouzení neshledá důvody pro zahájení správního řízení. Tento postup, podle mého názoru, naplní oba zmíněné cíle ustanovení § 42 správního řádu. Odůvodnění vyrozumění Vámi navrhovaný model vyřizování podnětů počítá s tím, že Úřad nejprve podateli zašle stručnou informaci, že neshledal důvod pro zahájení řízení (pokud nejsou důvody pro jeho zahájení). Teprve v případě, kdy se podatel nespokojí s charakterem první neodůvodněné informace a obrátí se na Úřad opětovně, Úřad ho stručně seznámí i s důvody, ze kterých nezahájil správní řízení. S uvedeným postupem si však dovoluji vyslovit nesouhlas. Správní úřady by měly nad rámec dodržování zákona postupovat i v souladu s principy dobré zprávy. Proto s ohledem na princip přesvědčivosti a otevřenosti by každá odpověď správního úřadu (ve smyslu ustanovení § 42 správního řádu) měla obsahovat odůvodnění, a to již v první reakci úřadu, která obsahuje věcné sdělení.[2] Jelikož řádné vyřizování podnětů podle ustanovení § 42 správního řádu považuji za jednu ze základních otázek činnosti správních orgánů, rozhodl jsem se, že postupy podle ustanovení § 42 správní řádu budu nadále monitorovat, a to také u ostatních ústředních správních orgánů. S pozdravem JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. Vážený pan Ing. Petr Rafaj předseda Úřad pro ochranu hospodářské soutěže třída Kpt. Jaroše 7 604 55 Brno [1] Takový postup považuji za absurdní (viz zpráva o šetření, první odstavec bodu C. 2). [2] Rozsahu takového odůvodnění se více věnuji ve své zprávě o šetření, proto si na ni dovolím odkázat.