Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 19. prosince 2013 Sp. zn.: 5511/2013/VOP/MJ Zpráva o šetření ve věci sociálně-právní ochrany nezletilé N. M., nar. xx. xx. xxxx Podnětem ze dne 29. 8. 2013 se na mě obrátila paní J. M., bytem xyz (dále také "matka" či "stěžovatelka"), ve věci výkonu sociálně-právní ochrany dcery N. M., nar. xx. xx. xxxx, vykonávané orgánem sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu T. (dále také "OSPOD"). Ve svém podání stěžovatelka popisuje složitou konfliktní rodinnou situaci, ústící v odebrání dítěte z péče rodičů a svěření do péče prarodičů (resp. matky matky) v dubnu 2013. Stěžovatelka uvádí, že si společně s otcem dívky nepřejí, aby dcera zůstávala v péči prarodičů, neboť s dívkou dle jejího názoru manipulují. Stěžovatelka poukazuje na to, že od dubna 2013 se svojí dcerou téměř nemluvila, a vůbec ji neviděla. Nesouhlasí s postupem OSPOD a konstatuje, že sociální pracovníci věc neřeší efektivně a uspokojivě. A - Předmět šetření Na základě podnětu stěžovatelky jsem ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také "zákon o veřejném ochránci práv"), zahájil šetření postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu T. s cílem zjistit, zda OSPOD nejednal podáním návrhu na předběžné opatření směřující k odebrání dítěte z péče rodiče excesivně, resp. zda k odebrání dítěte vedly legitimní důvody a zda OSPOD nemohl využít mírnějších prostředků k řešení situace, dále prověřit kroky OSPOD vedoucí k podpoře dítěte ve velmi konfliktní rodinné situaci, jakož i zjistit, z jakého důvodu není rodičům umožněn kontakt s dítětem. B - Skutková zjištění Dne 1. 10. 2013 bylo vykonáno místní šetření na Městském úřadě T., během nějž mnou pověření pracovníci hovořili s pracovnicí ve věci pověřenou, s vedoucím oddělení sociálně-právní ochrany dětí, a rovněž prostudovali příslušnou spisovou dokumentaci. B.1 Odebrání dítěte z péče otce Místním šetřením bylo zjištěno, že nezletilá N. byla opatrovnickým soudem svěřena do péče otce[1] (pan P. P.) poté, co byla nespokojena s pobytem u své matky (svěřena do péče v rámci rozvodového řízení)[2] a jejího druhého manžela.[3] S nespokojeností se dívka setkala i v nové rodině otce, v níž fakticky žila s otcovou přítelkyní (paní P. K.) a jejich synem; otce díky jeho povolání řidiče vídala velmi málo (1x za 14 dnů o víkendu). V rodině jí nikdo nepomáhal s učením, otec na N. měl často křičet, neměla mít hrazeny školní obědy, neměla školní pomůcky (i přesto, že matka platila výživné ve výši 2.000,- Kč), za špatné školní výsledky měl otec N. vyhrožovat, že ji nepustí k babičce (paní E. T.), s níž má N. velmi dobrý vztah. Významnou událostí byla situace, kdy byla Nikola ponechána sama doma ve stavu, kdy jí bylo fyzicky špatně. Situaci okamžitě řešili rodiče otce a je pravděpodobné, že otec směřoval svůj hněv na svou dceru poté, co mu byla situace ze strany jeho rodičů vyčtena. Lze se domnívat, že N. byla v rodině otce vystavena poměrně značnému stresu, který nebyla schopna zvládnout. Dne 8. 4. 2013 nespokojenost nezletilé vyústila útěkem z otcovy rodiny právě k prarodičům ze strany matky. Útěk byl řešen jak Policií ČR, tak i OSPOD, a to jak v době útěku (sociální pracovnice držící pracovní pohotovost), tak i poté (dne 9. 4. 2013 proběhly na OSPOD rozhovory s babičkou, matkou i samotnou nezletilou). Sloužící pracovnice OSPOD doporučovala zasahujícím policistům pokusit se utišit emoční rozladění matky (to posléze telefonicky činila i sama jak vůči matce, tak i otci nezletilé) a konstatovala, že dítě není v ohrožení života, je zajištěno a je o něj postaráno. Doporučila rovněž zjistit příčinu útěku, dívku vyslechnout a vše řešit následující den na OSPOD, což se i stalo. Dne 9. 4. 2013 podal odbor sociálních věcí Městského úřadu T. návrh na vydání předběžného opatření o svěření nezletilé Nikoly do péče babičky, paní E. T.. Dne 10. 4. 2013 Okresní soud v T. předběžné opatření s takovým výrokem vydal a své rozhodnutí zdůvodnil tím, že nezletilá N. razantně odmítá žít jak s matkou, tak s otcem (nerozumí si s jejich novými partnery, necítí se rodiči být podporována), zatímco s prarodiči vychází velmi dobře, cítí se v jejich prostředí spokojeně, a současně tito zabezpečují veškeré její potřeby. Důvodem vydání rozhodnutí byla zřejmě i obava z prohlášení nezletilé, že raději znovu uteče, než by žila v nových rodinách svých rodičů. Dne 23. 7. 2013 zahájil tentýž soud bez návrhu řízení o výchově nezletilé N., současně byl podán návrh na svěření dívky do péče matky a návrh na svěření dívky do pěstounské péče babičky. Považuji za nezbytné zmínit i zjištěné okolnosti, které zazněly v rozhovoru s nezletilou v den útěku.[4] Pracovnice OSPOD Městského úřadu Český K. sice zaznamenala konflikty v domácnosti (pro Nikolu neuspokojivé řešení špatných známek, ponechání N. samotné doma), nicméně na opakovaný dotaz "zda se doma neděje ještě něco jiného, uvedla, že ne. Pouze by chtěla k babičce, protože se jí tam líbí". B.2 Podpora dítěte OSPOD v rodinné krizi Během místního šetření byl opakovaně vysloven názor OSPOD, že celá situace je způsobena velmi špatnými, komplikovanými vztahy v rodině. Negativní, bojovné nastavení lze údajně pozorovat především mezi matkou a babičkou, ve kterém matku nadto podporuje její druhý manžel. Nezletilá N. nemá zájem o kontakt s rodiči, má špatné vztahy s jejich současnými partnery. Nesnáší především prostředí, kdy na ni "pořád někdo jen řve". Co se týče otce, lze zaznamenat poznámky ohledně nestandardní výchovy[5] či psychického tlaku.[6] Stres se začal projevovat i na psychice nezletilé.[7] Ohledně nezletilé N. bylo OSPOD konstatováno, že jde o dívku nijak nevybočující ze standardního obrazu dívek jejího věku, snad trochu závislou na prostředí, z něhož se po rozvodu rodičů odstěhovala. Ohledně věrohodnosti jejích výpovědí OSPOD nepochybuje, všechny ve věci zainteresované OSPOD (MěÚ T., MěÚ P. i MěÚ K.) jí věří. Školní psycholožka v dokumentaci konstatuje, že se dívka v domácnosti babičky uklidnila, ulevilo se jí, nemusí poslouchat žádné hádky a může se soustředit na učení.[8] Zpráva z psychologického vyšetření ze dne 17. 4. 2013 konstatuje, že si dívka u matky "nesedla" s jejím přítelem (manželem), který matku štval proti ní, u otce si zase "nesedla" s jeho přítelkyní. Během tří měsíců navštěvovala již třetí školu. Psycholog (PhDr. J. K.) ve zprávě shledává emočně silnou pozitivní vazbu dívky na prarodiče, a naopak totální emoční odmítnutí rodičů a jejich partnerů. Diagnostikuje nezletilé N. posttraumatickou stresovou poruchu a doporučuje "v případě potřeby vhodnou psychoterapii s relaxačními a KBT prvky". Další návštěvy psychologa do doby místního šetření neproběhly, nezletilá (ani další zúčastnění) nepodstoupila žádnou terapii, ani mediaci. Nebyla organizována žádná případová konference. Co se týče názoru OSPOD, nejraději by terapeutickou, příp. mediační činnost ponechal v rukou rodičů, během místního šetření nejevil vůli takovou činnost nařizovat. Podle slov OSPOD je rodina ekonomicky i sociálně zdatná a OSPOD proto nevidí důvod být v tomto směru aktivní. Rodiče údajně žádnou podporu ani nevyžadují; toto tvrzení je nicméně poněkud v rozporu s tvrzením matky, která OSPOD sdělila, že "pokud by se dcera vrátila, využije pomoci psychologa".[9] U soudního jednání OSPOD zjistil, jak jsou rodinné vztahy závažně narušené, vedoucí oddělení SPOD sdělil, že ze situace nevidí východisko, nebude-li rodinná situace řešena pomocí terapie. Den 27. 9. 2013, po soudním jednání, pracovník OSPOD hovořil s otcem nezletilé N. za účelem předání kontaktů na odborníky psychologického poradenství (PhDr. K.). Otec dokumenty nicméně odmítl převzít (z důvodu, že na listině byla informace, že dítě má mj. právo vyjadřovat své názory svobodně a že jeho vyjádření musí být věnována náležitá pozornost, s čímž zásadně nesouhlasil). O návštěvě psychologa již naopak přemýšlela babička, a to bez ohledu na výsledek soudního řízení o úpravě styku.[10] Velmi negativní vývoj vztahu nezletilé N. k rodičům lze pozorovat z další dokumentace OSPOD. Již v listopadu 2012 N. na dotaz OSPOD, jak by se s matkou chtěla stýkat, když by byla u otce, odpovídá, že "...by se s ní ani nemusela vidět. Když je dva měsíce o prázdninách u babičky, na mámu si ani nevzpomene."[11] V dubnu 2013 již nezletilá N. vypovídala, že si s matkou nepřeje mluvit, a to ani za přítomnosti pracovnice OSPOD.[12] V srpnu 2013 N. stále vyjadřovala spokojenost se stavem věci, o rodičích zjevně nechtěla mluvit, velmi znejistěla, došlo-li na toto téma, v kontaktu nadále nechtěla být.[13] Negativní vztah a velmi konfliktní naladění lze pozorovat i ze strany rodičů vůči dceři, resp. prarodičům. To graduje v události ohledně vrácení osobních věcí nezletilé od května 2013. Nejprve otec odmítá být ve věci aktivní a veškerou aktivitu ohledně předání osobních věcí vyžaduje od prarodičů, to stejné posléze činí i matka.[14] Ve vyhodnocení situace dítěte OSPOD se objevuje text (část citová vřelost) "aktuálně diagnostikována posttraumatická stresová porucha s odmítnutím rodičů a jejich partnerů, silná pozitivní vazba na prarodiče", individuální plán ochrany dítěte (dále jen IPOD) potom stanovuje dva cíle v návaznosti na neuspokojivou rodinnou situaci: − "vyrovnání se se situací, zmírnění psychické deprivace", plánovaná opatření a kroky: "dle potřeby pokračovat v psychoterapii s relaxačními prvky", vytvoření klidného a podporujícího prostředí pro dítě", − "podpora dítěte v navázání vztahu k rodičům" s žádnými naplánovanými kroky či opatřeními. Co se týče jednotlivých úkonů OSPOD ve věci, jeho výrazná aktivita je patrná (odhlédnu-li od událostí souvisejících s přechodem nezletilé N. od matky k otci) především v době útěku nezletilé od otce dne 8. 4. 2013, resp. následujícího dne 9. 4. 2013, kdy OSPOD provedl pohovor se všemi událostí dotčenými[15] a podal příslušnému soudu návrh na předběžné opatření. OSPOD byl v kontaktu i s dalšími do věci zainteresovanými subjekty (MěÚ P., MěÚ Český K.[16]). Po vydání předběžného opatření a svěření dívky do zatímní péče babičky je již patrný spíše pasivnější přístup OSPOD, resp. jeho akce probíhaly spíše až na žádost dalších osob.[17] V otázce konfliktu týkajícího se osobních věcí N., které zůstaly u otce (a který je odmítal dceři dovézt), OSPOD, na základě sdělení babičky a její žádosti o pomoc v této věci (ze dne 22. 4. 2013), jednal výzvou otce ke spolupráci. Výzva byla datována ke dni 30. 4. 2013 a obsahovala týdenní lhůtu k vyjádření. Otec reagoval až dne 20. 5. 2013 s tím, že OSPOD věc jakkoli neurgoval. Z dokumentace OSPOD nebylo lze vyčíst jakékoli známky manipulace (či alespoň podezření z manipulace) babičky s nezletilou proti jejím rodičům; to potvrzovali i pracovníci OSPOD během místního šetření. Dokumentace potvrzuje, že babička N. uklidňovala a snažila se ji rozmluvit, aby od otce neutíkala.[18] Když N. utekla, babička o události, jakož i o tom, že je N. v pořádku, vyrozuměla přítelkyni otce SMS zprávou.[19] Babička rovněž uvažuje o návštěvě psychologa, bez ohledu na výsledek soudního řízení o úpravě styku,[20] což rovněž nesvědčí hypotéze o její manipulaci dítěte. V době místního šetření OSPOD ohledně vize dalšího vývoje případu konstatoval, že dívka je momentálně zajištěná, cítí se v klidu a bezpečí. Co se týče narušených rodinných vztahů OSPOD sdělil, že situace vyžaduje čas, přičemž o případném zákazu styku rodičů s dcerou nemůže být řeč. B.3 Kontakt rodičů s dítětem Pracovníci OSPOD během místního šetření usuzovali, že matka, ani otec nejeví v současné době reálný zájem o kontakt s N. V opačném případě by totiž styk rodičům byl umožňován, prarodiče by nekladli překážky ohledně předávání dívky, pokud by rodiče jednali "slušně" (což se děje velmi zřídka). Nadto dceru lze vyhledat např. ve škole, tedy mimo potencionálně konfliktní prostředí. Ani o to však matka zřejmě nejeví zájem. Podle pracovníků OSPOD situace vypadá tak, že se matka spokojuje se zprávami OSPOD o dceři, popř. neúspěšně zkouší kontakt s dcerou přes internetovou sociální síť. O "doprovázeném" či asistovaném kontaktu matky (rodičů) s dcerou OSPOD neuvažoval, matka údajně nepatří k těm rodičům, kteří by uvedený nástroj potřebovali, aniž by ale OSPOD současně dokázal tuto skutečnost více konkretizovat. Rodiče jsou na dceru údajně velmi rozzlobení,[21] N. podle nich lže a je manipulována proti nim. Z dokumentace naopak neplyne, že by matka nejevila o dceru zájem, neboť minimálně v jednom případě žádala OSPOD o pomoc při zajištění kontaktu s Nikolou, resp. je patrné její aktivní jednání pro navození kontaktu s dcerou.[22] Nezletilá však opakovaně projevila nezájem o jakýkoli kontakt s rodiči (byly jí navrhovány různé varianty a formy styku), rodiče ji zklamali a potřebuje čas, o čemž byla matka vyrozuměna (a poučena o možnosti podat soudní návrh na úpravu styku, nesouhlasí-li se situací).[23] U prarodičů se N. naopak cítila spokojená, se všemi vycházela dobře, oceňovala hlavně to, že na ni nikdo nekřičí a všichni si vzájemně pomáhají. Z dokumentace rovněž plyne např. skutečnost, dokreslující skutečný zájem o dceru, že matka v únoru 2013 vůbec neznala výsledky dceřina vysvědčení.[24] Vnitřní konflikt matky ohledně zájmu o kontakt s dcerou je patrný rovněž z událostí proběhnuvších v srpnu 2013, kdy otec převezl osobní věci N. k matce. Ta předání věcí řešila skrze pracovníky OSPOD a neprojevila ochotu osobní věci předat (resp. ponechávala veškerou ochotu v rukou prarodičů), ačkoli se zde zjevně nabízela možnost celou věc s prarodiči, popř. přímo s dcerou, při jejich předání probrat. C - Hodnocení věci ochráncem C.1 Odebrání dítěte z péče otce Omezit právo na soukromý a rodinný život, garantované předpisy nejvyšší právní síly,[25] lze pouze rozhodnutím soudu na základě zákonné úpravy a v příslušném řízení. Jedná se o situace, kdy s těmito aspekty práva na soukromý a rodinný život rodičů kolidují důležité zájmy dítěte, jejichž ochrana může vyústit až k oddělení dítěte od jednoho nebo obou rodičů.[26] Takové situace předpokládá rovněž § 16 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o SPOD"), jakož i § 76a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Upozorňuji, že se nemohu zabývat předmětem soudního řízení, proto se nevyjadřuji k postupu a rozhodnutí opatrovnického soudu. Mým úkolem je hodnotit pouze postup OSPOD při výkonu sociálně-právní ochrany nezletilé N. Považuji za nezbytné rovněž zdůraznit, vzhledem k tomu, že v případě nezletilé N. hraje podstatnou roli její názor, vyjádřený jak v jejích výpovědích, tak i samotným útěkovým jednáním, že právní předpisy dětem zaručují své názory svobodně vyjadřovat v záležitostech, které se jich dotýkají, resp. být slyšeni v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.[27] Relevance názoru dítěte je právními předpisy čím dál více respektována a s tímto hodnotovým postojem je třeba počítat i v budoucnosti.[28] Samozřejmě názor nezletilé N., resp. jeho věrohodnost a pravdivost, nejsem v rámci svého šetření schopen posoudit. Takové posouzení náleží především do rukou znalců. Vycházím však z toho, že všechny ve věci zainteresované OSPOD dívce dosud věřily a ani psychologické vyšetření dívky z dubna 2013 provedené PhDr. J. K. neprokázalo opak. Ze zjištěného skutkového stavu lze mít za to, že OSPOD při podání návrhu na vydání předběžného opatření soudu vycházel ze skutkového stavu, k jehož zjištění bylo vyvinuto značné úsilí. V den útěku byla dívka vyslechnuta (pracovnicí MěÚ Český K., záznam byl přeposlán MěÚ T. dne 10. 8. 2013), po útěku situaci řádně řešila pracovnice držící pracovní pohotovost. Den po útěku byly vykonány pohovory se všemi zúčastněnými. Lze se tedy domnívat, byť s jistou dávkou pochybností, které zmíním dále, že podmínky pro "odebrání" dítěte z péče otce byly s největší pravděpodobností dány, neboť zjištěný stav nasvědčoval důvodné obavě, že především příznivý vývoj dívky mohl být skutečně vážně ohrožen,[29] a dívkou velmi konfliktně vnímanou situaci bylo potřeba zejména stabilizovat. Věcně správný postup OSPOD potvrdilo i následné psychologické vyšetření N., v němž se konstatuje "totální emoční odmítnutí rodičů a jejich partnerů", resp. ho potvrzuje i další vývoj případu, tak jak je popsán výše. Svěřením dívky do péče babičky byly s největší pravděpodobností uspokojeny i další podmínky dané předmětným ustanovením občanského soudního řádu, neboť lze mít za to, že prostředí u prarodičů je "způsobilé zajistit nezletilé řádnou péči s ohledem na její fyzický a duševní stav, jakož i rozumovou vyspělost".[30] Opět musím poukázat na psychologické vyšetření dívky, jež konstatovalo "emočně silnou pozitivní vazbu na prarodiče". Zůstává otázkou, domnívám se však, že nezodpověditelnou, zda užitému extrémnímu opatření, kterým odebrání dítěte z péče rodičů vždy je, nemohlo být zabráněno včasnější odbornou intervencí (např. rodinnou terapií či mediací). Tuto otázku je však stěží zodpovědět, neboť mezilidské vztahy v otcově rodině nabraly poměrně rychle negativního spádu (na konci února přešla N. do péče otce, a ač z počátku spokojená, již na začátku dubna došlo k jejímu útěku). Zarážející zůstává další okolnost, která zazněla v rozhovoru s dívkou v den útěku (viz rozhovor Nikoly s pracovnicí MěÚ K.). Dívka totiž opakovaně odpovídala, že se doma neděje nic zvláštního (vyjma pro ni neuspokojivého řešení špatných známek a ponechání doma o samotě ve stavu, kdy jí bylo fyzicky špatně) a že "by pouze chtěla k babičce, protože se jí tam líbí". Takový obsah výpovědi dívky by mohl vést k domněnce, že mohlo jít snad až o rozmar mladé dívky. Záznam pracovnice OSPOD je nicméně nutné brát jako parafrázi výpovědí dívky, nikoli jako doslovné citace toho, co dívka v předmětný den skutečně řekla; proto je třeba záznam vnímat v určitých interpretačních limitech. Že se na straně dívky muselo jednat o znatelně vážnější důvody k útěku, svědčí i záznam v den útěku zasahující Policie ČR. Dokumentace Policie ČR i OSPOD, resp. výpovědi jednotlivých aktérů k událostem, na sebe navazují a jsou shodné. Bylo zjištěno, že rodinné vztahy jsou velmi závažně narušeny a že je tímto narušením dívka velmi negativně ovlivňována. Proto na základě výše uvedeného konstatuji, že lze mít za to, že OSPOD jednal podáním návrhu na vydání předběžného opatření o svěření N. do péče babičky v souladu se vší odpovědností za další osud dítěte s přihlédnutím k okolnostem případu, a že v době podání návrhu existovala velmi reálná obava, že příznivý vývoj dívky byl vážně ohrožen, resp. že by její vývoj, návratem do pro dívku vysoce konfliktního prostředí, takovým ohrožením být mohl (§ 16 zákona o SPOD). C.2 Podpora dítěte OSPOD v rodinné krizi Podle § 9a odst. 1 zákona o SPOD je OSPOD povinen, nastane-li situace, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte, kterou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nemohou nebo nejsou schopni sami řešit, přijmout na ochranu dítěte a k poskytnutí pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte potřebné opatření sociálně-právní ochrany podle části třetí (zákona o SPOD). Mezi taková opatření lze řadit především odbornou pomoc, která může být ponechána na bázi dobrovolnosti, ale může být i nařízena;[31] lze uvažovat rovněž o uspořádání případové konference.[32] Lze se domnívat, že vysoce konfliktní vztahová situace v celé rodině nezletilé Nikoly klade vysoké nároky na zajištění odborné pomoci; současně ji lze považovat za situaci, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte. Je též nezbytné zhodnotit, že rodiče se se vší pravděpodobností nacházeli v takové situaci, že nebyli sami schopni nastalou rodinnou krizovou situaci řešit. To dokazuje především samotný fakt, že když už se jim podařilo dceru telefonicky kontaktovat, komunikace s ní skončila projevy hněvu, příp. vyhrožováním a zastrašováním. Především u matky nezletilé N. je patrná bezmoc narušené vztahy s dcerou efektivně řešit. Z výše popsaného je tedy zjevné, že podmínky pro aktivitu OSPOD podle § 9a odst. 1 zákona o SPOD byly naplněny. Jsou-li tedy všechny OSPOD ve věci zainteresované přesvědčeny, že na výpovědi dívky, co se týče jejich věrohodnosti a pravdivosti, se lze spolehnout, a lze-li považovat rovněž výpovědi babičky dívky za věrohodné a pravdivé, lze konstatovat, vzhledem k vývoji situace, že OSPOD v tomto případě nedostál své povinnosti dané výše citovaným ustanovením § 9a zákona o SPOD. Ačkoli v dubnu 2013 byla uskutečněna psychologická diagnostika dívky se závěrem doporučené psychoterapie (a dalšími zásadními konstatováními - viz část B.2), žádné další návštěvy psychologa do doby místního šetření neproběhly a nezletilá nepodstoupila žádnou terapii. A to i přes konstatování individuálního plánu ochrany dítěte (viz výše část B.2), který si klade za cíl, aby se dívka vyrovnala se situací, a aby byla zmírněna její psychická deprivace s plánovaným krokem "dle potřeby pokračovat v psychoterapii..." O tom, zda taková potřeba nastala, není nutno dlouze diskutovat.[33] Z dokumentace není patrné, že by v tomto směru pracovníci OSPOD vyvinuli jakoukoli aktivitu. V krocích OSPOD nelze pozorovat podporu ani v případě rodinně terapeutické péče vůči ostatním členům rodiny. Resp. za takovou podporu nemohu považovat předání kontaktu na psychologické odborníky na chodbě soudu po emotivně rozjitřeném soudním jednání (což zjevně není vhodná doba na diskuzi s rodiči ohledně možné terapie či mediace). Ostatně pracovníci OSPOD nijak nezakrývali názor, že v případě terapie či mediace spoléhají plně na aktivitu rodičů a nehodlají nic nařizovat. Spolehnutí se na aktivitu rodičů v nastalé situaci je však poněkud neopodstatněné. Navíc není zcela pravdou tvrzení OSPOD, že rodiče dívky ani žádnou podporu nevyžadují (viz tvrzení matky, že "pokud by se dcera vrátila, využije pomoci psychologa").[34] Musím konstatovat, že nikomu z rodinných příslušníků nebyla odborná pomoc důrazně a opakovaně doporučována, resp. v záznamech OSPOD nelze žádnou takovou zmínku nalézt. Odborná pomoc nebyla nikomu z rodinných příslušníků nařízena; pracovníci OSPOD během místního šetření k její obligatorní formě nebyli nakloněni. Ačkoli lze vzít v úvahu menší pravděpodobnost úspěchu např. nařízené mediace, nelze tento nástroj zcela odmítat. Rozhodujícím aspektem totiž není dobrovolný vstup do mediace, ale dobrovolné rozhodnutí stran v mediaci setrvat, podílet se na řešení a souhlasit s podobou výsledné dohody. Podle provedených výzkumů není významné, zda bylo do mediace vstoupeno dobrovolně.[35] Za neopodstatněný považuji názor OSPOD k celkovému náhledu na řešení rodinné situace spočívající v přesvědčení pracovníků, že vše by mohl vyřešit čas. Tento názor výrazně kontrastoval s tvrzením, že v současné vztahové rodinné situaci nelze vidět východisko, nebude-li řešena pomocí terapie; pracovníci OSPOD si tedy těmito vyjádřeními protiřečili. Současně se nelze spokojit s cílem OSPOD, který rovněž zazněl během místního šetření, spočívajícím ve znaleckém posouzení rodinných příslušníků. I když totiž OSPOD navrhne vypracování znaleckých posudků, nezbavuje ho to povinnosti situaci v krizových mezilidských vztazích rodičů řešit za pomoci doporučení, popř. nařízení spolupráce s odborným poradenským zařízením nebo účasti na mediaci.[36] Podcenění situace ze strany OSPOD lze rovněž vidět v tom, že až do doby místního šetření nebyla ohledně případu nezletilé N. organizována žádná případová konference, díky níž by se za účasti psychologa, příp. jiných odborníků, mohla zásadněji nastavit další spolupráce s rodinou.[37] Co se týče namítané manipulace s dívkou ze strany babičky, popírá ji OSPOD, nezmínil ji ani diagnostikující psycholog, a nelze ji odvodit ani z dokumentace. Shrnuto, co se týče podpory dítěte OSPOD v rodinné krizi, musím konstatovat, že OSPOD nepřijímal potřebná opatření sociálně-právní ochrany podle části třetí zákona o SPOD, ačkoli nastala situace, která ohrožovala řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte, kterou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nemohli nebo nebyli schopni sami řešit (§ 9a odst. 1 zákona o SPOD). C.3 Kontakt rodičů s dítětem Právo na kontakt rodičů s dítětem, které s nimi dočasně nežije, lze odvodit jak z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tak i čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v nichž je chráněno právo na rodinný život. Nezbytnost zachování kontaktu dítěte s rodičem, se kterým nežije, jakož i důležitost takového kontaktu, zdůrazňuje i § 27 odst. 2 zákona o rodině.[38] Situaci platnou v době místního šetření lze popsat tak, že matka i otec v zásadě měli možnost se s dcerou vídat, resp. žádné soudní rozhodnutí jim neukládalo zákaz styku s dcerou a ve styku jim nebylo nikým bráněno (rozhodně ne pracovníky OSPOD, ale ani prarodiči dívky; ti podmiňovali kontakt s dcerou "pouze" slušným chováním rodičů). Matka nezletilé tedy měla možnost se s dcerou vídat - v principu - za zcela stejných podmínek, jako když se dcera nacházela v péči otce. Pokud se matka nechtěla vídat s prarodiči nezletilé, mohla dceru navštěvovat např. na neutrální půdě školy nebo se s dcerou domlouvat na jiném místě mimo bydliště prarodičů. Lze tedy uzavřít, že výrazným důvodem, pro který matka neměla od dubna 2013 kontakt se svojí dcerou, byl odmítavý postoj nezletilé N. k ní. Problém lze tedy spatřovat v narušených rodinných vztazích. Odmítá-li dcera své rodiče jakkoli vidět, a to i přesto, že jsou jí nabízeny nejrůznější formy styku, včetně asistovaného,[39] lze to považovat za významný signál hluboké rodinné krize. Zde potom opět platí to, co jsem již konstatoval v části C.2, tedy že se rodině, díky pasivitě OSPOD, nedostala potřebná odborná podpora (§ 9a odst. 1 zákona o SPOD). Musím však uzavřít, že do práva na kontakt rodičů, resp. matky, s dcerou nebylo pracovníky OSPOD jakkoli zasahováno. D - Závěry Podpora dítěte, které se ocitlo v hluboké rodinné krizi, předpokládá aktivní činnost OSPOD, resp. přijetí potřebných opatření podle části třetí zákona o SPOD. Takovými opatřeními je třeba rozumět především zajištění odborné pomoci, která může být ponechána na bázi dobrovolnosti, ale v případě potřeby je nezbytné přistoupit i k jejímu nařízení. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěl k přesvědčení, že se OSPOD Městského úřadu T. dopustil pochybení spočívajícího v pasivním přístupu k situaci dítěte, resp. v nepřijetí potřebných opatření sociálně-právní ochrany podle části třetí zákona o SPOD, ačkoli nastala situace, která ohrožovala řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte, kterou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nemohli nebo nebyli schopni sami řešit. V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv zasílám tuto zprávu starostovi Městského úřadu T. a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro moje závěrečné stanovisko. O svých zjištěních a závěrech informuji rovněž stěžovatele. v z. JUDr. Stanislav Křeček v. r. zástupce veřejného ochránce práv [1] Rozsudek Okresního soudu v P. ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 1 P 199/2012-67. [2] Rozsudek Okresního soudu v T. ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 12 Nc 273/2005-13. [3] Po přestěhování do nového bydliště a založení nové rodiny se Nikola cítila odstrčená a neměla dobrý vztah s manželem matky. Změnilo se chování matky, N. měla být trestána fyzickou prací. OSPOD Městského úřadu P. dokonce řešil podání babičky vůči matce ohledně jejího možného týrání, obviňování z týrání naopak babičkou přichází i ze strany matky (žádné takové či obdobné jednání však nebylo potvrzeno vůči žádné z dotčených, věc nebyla řešena orgány činnými v trestním řízení). [4] Úřední záznam OSPOD MěÚ K. ze dne 8. 4. 2013, přeposlaný dne 10. 4. 2013 OSPOD MěÚ T. [5] Viz situace, kdy N. zůstala po Velikonocích nemocná sama doma, a kdy za to, že věc vyřešila telefonátem babičce, která zajistila dohled otcových rodičů, sklidila otcův hněv. Otec měl rovněž zakazovat N. telefonovat babičce (viz ÚZ ze dne 4. 4. 2013). [6] Babička v ÚZ ze dne 8. 4. 2013 OSPOD sděluje, že podle N. jí otec i jeho přítelkyně vyhrožovali, že nesmí nikde říkat, že chce k babičce, že "jestli přijede sociálka, tak bude zle". Výhružky se měly týkat rovněž zákazu návštěv babičky i matky (ÚZ ze dne 4. 4. 2013). [7] V úředním záznamu ze dne 26. 9. 2013 babička popisuje strach N. ze samoty (odmítá spát v samostatném pokoji) a velkou citlivost. Babička OSPOD rovněž sděluje, že dojde-li na téma rodičů, odmítá N. jakkoli mluvit, začne se klepat, třást, a bojí se, že bude ke styku s nimi nucena. [8] Zpráva o prospěchu a chování N. M. Základní školy a mateřské školy v ze dne 23. 5. 2013. [9] Úřední záznam OSPOD ze dne 9. 4. 2013. Matka nicméně v rozhovoru s OSPOD dále uvádí, že pokud s ní dcera neodejde, "bude nutné použít násilí, neboť ještě více by jí ublížil pobyt v rodině rodičů". [10] Úřední záznam OSPOD ze dne 26. 9. 2013. [11] Úřední záznam OSPOD ze dne 26. 11. 2012. [12] Úřední záznam OSPOD ze dne 9. 4. 2013. [13] Úřední záznam OSPOD ze dne 12. 8. 2013. [14] Úřední záznamy OSPOD ze dne 20. 5. 2013, ze dne 12. 8. 2013 a ze dne 14. 8. 2013. [15] Babička a teta (paní V. K.) nezletilé N., její matka s manželem, nezletilá N. S otcem N. p. P. rozhovor proveden být nemohl z důvodu jeho zahraniční pracovní cesty, jeho názor však tlumočila matka dívky. [16] Po sdělení babičky nezletilé o vyhrocování situace v domácnosti otce OSPOD kontaktoval MěÚ K. a domlouval provedení rozhovoru s dívkou (ÚZ ze dne 8. 4. 2013). [17] Např. návštěva OSPOD Nikoly ve škole dne 3. 6. 2013 (ohledně žádosti matky o zjištění názoru dcery), telefonní hovory matce dne 5. 6. 2013 (sdělení výsledku pohovoru s N.) a dne 14. 8. 2013 (reakce na situaci, kdy otec matce zaslal osobní věci N.), šetření u babičky dne 5. 6. 2013 (na žádost soudu) a dne 12. 8. 2013 (v důsledku přesunu osobních věcí N. od otce k matce), pomoc OSPOD babičce se sepsáním návrhu na svěření nezletilé N. do pěstounské péče babičky (dne 26. 9. 2013). [18] Úřední záznam OSPOD ze dne 8. 4. 2013 nebo úřední záznam Policie ČR z téhož dne. [19] Úřední záznam Policie ČR ze dne 8. 4. 2013. [20] Úřední záznam OSPOD ze dne 26. 9. 2013. [21] To plyne i z dokumentace, kdy šetřením u babičky vyšlo najevo, že během telefonátu matky, kdy byl telefon předán nezletilé N., měla matka dceři vyhrožovat, že "jestli se nevrátí, přijede a dá jí přes hubu". (ÚZ OSPOD ze dne 23. 5. 2013). [22] Úřední záznam OSPOD ze dne 28. 5. 2013. [23] Úřední záznamy OSPOD ze dne 3. 6. 2013 a ze dne 5. 6. 2013. [24] Úřední záznam OSPOD ze dne 6. 2. 2013. [25] Čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. Předsednictva ČNR, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení FMZV č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). [26] "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči..." (čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte - sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.). [27] Čl. 12 sdělení FMZV č. 104/1991 Sb., kterým se vyhlašuje Úmluva o právech dítěte, čl. 3 sdělení MZV č. 54/2001 Sb. m. s., o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, § 31 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině"), § 100 odst. 4 občanského soudního řádu, § 29 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [28] Podle § 867 nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) platného a účinného od 1. 1. 2014, který opět klade zvláštní důraz na vytvoření a sdělení názoru dítěte, konstatuje, že "o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit". [29] Ustanovení § 16 zákona o SPOD, resp. § 76a odst. 1 občanského soudního řádu. [30] Věta druhá § 76a odst. 1 občanského soudního řádu. [31] Ustanovení § 12 odst. 1, resp. § 13 odst. 1 písm. d) zákona o SPOD. [32] Ustanovení § 10 odst. 3 písm. e), resp. § 14 odst. 2 písm. b) a c) zákona o SPOD. [33] V úředním záznamu ze dne 26. 9. 2013 babička popisuje strach N. ze samoty (odmítá spát v samostatném pokoji) a velkou citlivost. Babička OSPOD rovněž sděluje, že dojde-li na téma rodičů, odmítá N. jakkoli mluvit, začne se klepat, třást, a bojí se, že bude ke styku s nimi nucena. [34] Úřední záznam OSPOD ze dne 9. 4. 2013. [35] POTOČKOVÁ, D.: Nejlepší je domluvit se aneb průvodce mediačním procesem, CEP, 2013. [36] Takový názor veřejný ochránce práv zastává dlouhodobě - viz spis 1857/2010/VOP/ZG (http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/stanoviska-rodina-a-dite/uprava-styku/). [37] Ustanovení § 10 odst. 3 písm. e) zákona o SPOD. [38] "...bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí". [39] Úřední záznamy OSPOD ze dne 3. 6. 2013 a ze dne 5. 6. 2013.