Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 1. října 2013 Sp. zn.: 7108/2012/VOP/PŠ Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci podnětu Ing. I. a Ing. V. K. A - Závěry šetření Dne 24. 5. 2013 jsem ukončil šetření ve věci podnětu Ing. I.a Ing. V. K. Závěry svého šetření jsem shrnul ve zprávě o šetření vydané téhož dne; konstatoval jsem v ní pochybení Městského úřadu Lysá nad Labem, odboru školství, sociálních věcí, zdravotnictví a kultury (dále jen "OSPOD"), neboť ten ve věci nezletilých L., D. a D.K.: 1) Neinformoval z vlastní iniciativy stěžovatele jakožto zákonné zástupce nezletilých dětí o podání návrhu na vydání předběžného opatření, o okolnostech, které k tomu vedly, a o jejich přemístění do Klokánku. 2) Nekomunikoval s nezletilou L. v souvislosti s nařízením ústavní výchovy. 3) Podcenil výkon své sociálně-právní činnosti v rodině, resp. terénní sociální práce, vyplývající z § 19 odst. 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Vzhledem ke zjištěným pochybením jsem se současně s vydáním zprávy o šetření obrátil na starostu města Lysá nad Labem Mgr. Jiřího Havelku se žádostí o vyjádření.[1] B - Vyjádření úřadu Starosta města ve svém vyjádření mj. sdělil, že proti mému závěru uvedenému pod bodem 1) se musí ohradit, protože o psychologickém vyšetření dětí a o jejich převozu do Klokánku se OSPOD dozvěděl až dne 26. 7. 2012 a nemohl tudíž stěžovatele jako zákonné zástupce informovat o skutečnostech, které sám neznal. Uvedl dále, že v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí ani v zákoně o rodině není nikde stanovena povinnost OSPOD informovat zákonného zástupce o podání návrhu na vydání předběžného opatření podle § 76a o. s. ř. Rovněž vyjádřil přesvědčení, že informování stěžovatelů by v daném případě bylo v rozporu s ustanovením § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí,[2] neboť by z jejich strany mohlo dojít k ovlivňování dětí, nepřiměřenému zásahu do jejich rozhodnutí, citovému omezování, přesvědčování atd. O vydaném předběžném opatření stěžovatelé mohli být informování ze strany soudkyně Okresního soudu v Nymburce JUDr. Němcové, která se je v brzkých odpoledních hodinách dne 27. 7. 2012 pokoušela zastihnout na jejich telefonních číslech, ovšem jedno bylo nedostupné, druhé se hlásilo jako neexistující a třetí vyzvánělo a nikdo hovor nepřijal. Z tohoto důvodu bylo písemné vyhotovení předběžného opatření stěžovatelům zasláno poštou. Rovněž pochybení specifikované pod bodem 2) starosta města ve svém vyjádření nepřipustil. Upozornil mě, že s dětmi umístěnými v Klokánku OSPOD hovořil opakovaně (záznamy ze dne 13. 11. 2012 a ze dne 17. 1. 2013). Ústavní výchova byla L. nařízena dne 6. 12. 2012, poslední návštěva Klokánku však proběhla dne 13. 11. 2012 a další byla naplánovaná na leden. Proto v tomto mezidobí nemohlo být L. ze strany OSPOD sděleno, že ústavní výchova byla soudem nařízena, ani vysvětleno, co bude následovat. Nicméně tato možnost byla před L. zmíněna, prozatím jen okrajově, již při návštěvě OSPOD v listopadu. Pochybení OSPOD výše uvedené pod bodem 3) starosta částečně připustil, pouze však, pokud jde o nevyužití ustanovení § 8 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kdy s dětmi při návštěvách v rodině stěžovatelů nebylo hovořeno bez přítomnosti osob odpovědných za výchovu. Toto pochybení starosta přislíbil do budoucna napravit. C - Závěrečné hodnocení Dle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, pokud úřad na výzvu podle odstavce 1 sdělí, že provedl nebo provádí opatření k nápravě, a ochránce tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i úřad. Jinak ochránce po obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně své závěrečné stanovisko úřadu a stěžovateli. Protože opatření úřadu nepovažuji za dostatečná, vydávám závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv; jeho součástí je návrh opatření k nápravě. Uznávám, že zákon o sociálně-právní ochraně dětí ve znění platném do 31. 12. 2012 nikde nestanovil povinnost OSPOD informovat zákonného zástupce o podání návrhu na vydání předběžného opatření podle § 76a o. s. ř. Nicméně jsem stále přesvědčen o tom, že v daném případě OSPOD měl zákonné zástupce dětí o dění na táboře a o podání návrhu na vydání předběžného opatření informovat a situaci s nimi projednat z vlastní iniciativy ihned poté, co se o všem dozvěděl a návrh podal, a to zejména z toho důvodu, že na táboře a hlavně v jejich péči nadále zůstávaly další tři nezletilé děti. Případné ovlivňování L., D. a D., nepřiměřený zásah do jejich rozhodnutí, citové omezování, přesvědčování atd., které namítá starosta města, bylo možné vyloučit jiným způsobem. Ostatně i novelizovaný zákon o sociálně-právní ochraně dětí již obsahuje ustanovení § 14 odst. 2, které obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, mimo jiné, ukládá povinnost před podáním návrhu soudu na svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc projednat s rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte důvody, pro které má dojít nebo došlo k podání návrhu soudu, poučit je srozumitelně a prokazatelně o jejich právech a povinnostech vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti a důsledcích neplnění těchto povinností. Vysvětlení starosty města, pokud jde o mnou namítané pochybení OSPOD, týkající se komunikace s nezletilou L. v souvislosti s nařízením ústavní výchovy, nepovažuji za adekvátní. Pokud v mezidobí od poslední návštěvy OSPOD v Klokánku (dne 13. 11. 2012) do doby, kdy L. ústavní výchova byla soudem nařízena, resp. do doby, kdy proběhlo místní šetření pracovnic Kanceláře veřejného ochránce práv na OSPOD (dne 17. 12. 2012), nemohla sociální pracovnice L. osobně sdělit ani vysvětlit, co bude následovat, bezpochyby mohla minimálně zajistit a pohlídat (prostřednictvím telefonu či e-mailu), aby tak v danou chvíli učinil někdo jiný - např. požádat sociální pracovnici či psycholožku Klokánku. A při další návštěvě OSPOD by pak bylo namístě citlivé dovysvětlení situace (v souladu s § 8 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů). Skutečnost, že sociální pracovnice vůbec nevěděla, jestli, kdo a jak s L. o (pro ni takto zásadním) rozhodnutí a změně v jejím dalším životě hovořil, považuji za nepřijatelnou. Pokud jde o poslední mnou namítané pochybení OSPOD, pouze doplňuji, že argument, že "pracovnice OSPOD ani v nejmenším nezaznamenala jakékoliv byť náznaky nevhodného či závadového chování stěžovatelů vůči dětem" a že rodina spolupracovala s několika organizacemi podporujícími pěstounskou péči, které rovněž nezaznamenaly jakékoliv pochybení ze strany stěžovatelů, zde nemůže obstát. Za předpokladu, že by při návštěvách v rodině, příp. rozhovorech s dětmi ve škole, sociální pracovnice s dětmi mluvila o samotě, povídala si s nimi i o běžných věcech a poslouchala je, totiž existuje možnost, že by děti na nepřiměřené trestání, zákazy či nadměrné domácí povinnosti, striktní denní režim nebo výrazné oslabení citových vazeb v rámci rodiny - byť třeba i nevědomky - upozornily. D - Opatření k nápravě S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Městský úřad Lysá nad Labem - uspořádal tematickou poradu, na které vedoucí příslušného odboru podrobně seznámí odpovědné pracovníky na úseku sociálně-právní ochrany dětí s obsahem zprávy o šetření i závěrečného stanoviska; zdůrazní přitom, aby při terénní sociální práci, skutečně pozorně sledovali vývoj dětí v náhradní rodině, jak prospívají po fyzické i psychické stránce, nikoli jen provedli formální návštěvu, - přijal metodické opatření, kterým sjednotí postupy odpovědných pracovníků na úseku sociálně-právní ochrany dětí tak, aby se realizace obsahu ustanovení § 8 odst. 2 a 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, stala běžnou praxí OSPOD a součástí sociální práce s dětmi. Závěrečné stanovisko zasílám starostovi města Lysá nad Labem Mgr. Jiřímu Havelkovi a žádám, aby mi v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv sdělil, zda provedl navržená opatření k nápravě. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení stanoviska. Stanovisko zasílám také stěžovateli. Pokud Městský úřad Lysá nad Labem nepřijme navržená opatření k nápravě nebo provedená opatření nebudu považovat za dostatečná, podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv vyrozumím nadřízený úřad, případně mohu o svých zjištěních informovat veřejnost, včetně sdělení jmen osob oprávněných jednat jménem úřadu. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv [1] V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [2] Ustanovení § 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění platném do 31. 12. 2012: "Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte."