Právní věty

Text dokumentu

Vaše značka ČOI 116518/17/O100-OP/1070 Sp. zn. 68/2017/DIS/JKV Č. j. KVOP-29017/2017 Datum 16. října 2017 Vážený pane ústřední řediteli, reaguji na Vaši žádost o konzultaci doručenou na začátku září, která se týkala problematiky diskriminace z důvodu politického smýšlení. Uvádíte, že se setkáváte s podněty, ve kterých si spotřebitelé stěžují na jednání spočívající v postupu prodávajících, kteří kladou spotřebitelům určité podmínky při přístupu k prodávaným výrobkům či poskytovaným službám v souvislosti s jejich politickým smýšlením.[1] Na základě zákona o veřejném ochránci práv[2] vykonávám působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací[3], konkrétně přispívám k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo světový názor[4]. Politické smýšlení mezi tyto důvody nepatří. V rámci působnosti podle § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv mi nepřísluší metodicky vést úřady, ale chránit osoby před jejich jednáním. Protože tedy Váš dotaz (striktně vzato) přesahuje moji působnost v oblasti rovného zacházení, dovolím si uvést pouze stručnou polemiku s Vámi naznačenou argumentací. Politické smýšlení a světový názor Sdílím Vaše stanovisko k tomu, že politické smýšlení bez dalšího nenaplňuje znaky, které by měl mít světový názor. Podrobně jsem se k tomuto problému vyjádřila ve zprávě ze dne 19. května 2015, sp. zn. 2284/2015/VOP[5]. Proto rozlišování na základě politických preferencí nelze posuzovat jako možné porušení antidiskriminačního zákona. Zákaz diskriminace spotřebitele a jeho rozsah Uvádíte, že zákaz diskriminace spotřebitele je stanoven pouze obecně[6], přičemž Česká obchodní inspekce dlouhodobě zastává názor, že při rozhodování, zda došlo k porušení § 6 zákona o ochraně spotřebitele[7], není limitována důvody uvedenými v antidiskriminačním zákoně, čemuž přisvědčil i Nejvyšší správní soud[8]. V posledních dvou letech jsme otázku rozsahu § 6 zákona o ochraně spotřebitele řešili v rámci společných kulatých stolů[9]. Ani já nezastávám názor, že diskriminací v rozporu s § 6 zákona o ochraně spotřebitele je pouze diskriminace dle antidiskriminačního zákona. Považuji za důležité upozornit na zásady, které se uplatní v oblasti správního trestání a měly by představovat vodítka pro výklad ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele. Jedná se o zásadu předvídatelnosti práva a postupu orgánů veřejné moci a zásadu vnitřní bezrozpornosti a srozumitelnosti právního řádu. Vymezení skutkové podstaty správního deliktu by proto mělo být dostatečně určité, aby byla naplněna zásada nullum crimen sine lege certa. Při uplatňování správní odpovědnosti je navíc nutné respektovat zásadu subsidiarity správně trestního postihu, tj. požadavek omezit trestání na případy, kdy je to skutečně odůvodněné a nezbytné a kdy nedostačují jiné prostředky a nástroje.[10] Zákaz diskriminace z důvodu politického smýšlení Uvádíte, že zákaz rozlišování z důvodu politického smýšlení se v českém právním řádu vyskytuje, a poukazujete na čl. 3 Listiny základních práv a svobod a § 16 odst. 2 zákoníku práce[11]. Listina základních práv a svobod však primárně stanovuje meze státní moci, která nesmí při své činnosti diskriminovat. Působení základních práv i v soukromém právu je sice možné[12], ale projeví se až nepřímo v rámci soudního rozhodování ve věcech soukromého práva přes obecné klauzule typu dobré mravy, dobrá víra, apod.[13] Pokud jde o antidiskriminační ustanovení zákoníku práce, v současném znění nabylo účinnosti teprve dne 29. července 2017, nicméně obdobný výčet diskriminačních důvodů obsahovala i předchozí právní úprava[14]. Pracovněprávní vztahy je však třeba odlišit od vztahu prodávajícího a spotřebitele, neboť možnost vstupovat do pracovněprávních vztahů bezprostředně souvisí se získáváním prostředků pro obživu. S možností využít určité služby konkrétního prodávajícího s tak naléhavým zájmem spojena být nemusí. Konflikt s právy zaručenými Listinou základních práv a svobod Uvádíte, že při svých úvahách neopomíjíte ani svobodu projevu zaručenou čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Pokud jde o Vaše pochybnosti, zda je svoboda projevu zaručena i právnickým osobám či podnikajícím fyzickým osobám, v teorii ústavního práva lze nalézt jednoznačně pozitivní odpověď[15]. Listina základních práv a svobod nikde nestanoví, že by nositeli a nositelkami základních práv byly pouze fyzické osoby. Ostatně chráněným druhem projevu z hlediska obsahu je i projev komerční[16], který je typický pro podnikající fyzické i právnické osoby.[17] Pro vyhodnocení možnosti omezení svobody projevu je třeba za účelem ústavně konformního výkladu vycházet z čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze svobodu projevu omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná mimo jiné pro ochranu práv a svobod druhých[18]. Za důležitou považuji skutečnost, že ve zkoumaném případě se jedná svým druhem o politický projev, který z hlediska judikatury a doktríny požívá nejvyššího stupně ochrany[19], čemuž odpovídá nutnost prokázání zvlášť naléhavého zájmu na straně státu pro jeho omezení. Souvisí totiž se svobodnou soutěží politických sil, kterou zakotvuje čl. 22 Listiny základních práv a svobod a je zvlášť důležitý pro utváření názorů v průběhu předvolební kampaně[20]. Zaručení svobodné soutěže politických sil se netýká pouze politických stran, ale aktivit všech subjektů, které mají zájem se aktivně zapojit do politického dění.[21] Za problematickou považujete praxi, v rámci níž prodávající podmiňuje poskytnutí služeb pronesením hesla, které obsahuje vyjádření, že spotřebitelé nevolí hnutí ANO. Z veřejně dostupných informací[22] je zřejmé, že omezení vstupu zavedené provozovatelem "Perníkové chaloupky" je součástí předvolební kampaně jedné z politických stran, přičemž tento záměr je výslovně a předem deklarovaný. Na internetových stránkách je zveřejněna informace, že v době předvolební kampaně může být areál označen jako soukromý klub. Vyhodnocení případu tak záleží na úvaze, zda je za daných okolností v demokratické společnosti skutečně nezbytné v zájmu spotřebitelů proti postupům prodávajícího zasáhnout. Závěr Vaše dotazy, kam až může podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti zajít při vyjadřování svého politického názoru, resp. zda a za jakých okolností může svoboda projevu podnikatele převážit nad zájmem na ochraně spotřebitele či za jaké situace bude jednání prodávajícího dosahovat takové intenzity, že bude možné uvažovat o jeho postihu jako o diskriminaci spotřebitele, nelze stručně zodpovědět. Jedná se spíše o výzkumné otázky pro monografii. S ohledem na zákonem stanovený rozsah působnosti Vám nyní nemohu dost dobře poskytnout konkrétní vodítka pro výklad zákonných ustanovení a jejich aplikaci. V podrobnostech mi proto nezbývá, než odkázat na odbornou literaturu a judikaturu. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (dopis je opatřen elektronickým podpisem) Vážený pan Ing. Mojmír Bezecný ústřední ředitel Česká obchodní inspekce Štěpánksá 567/15 120 00 Praha 2 [1] Jedná se o cedule s nápisy: "Příznivcům hnutí ANO nenaléváme.", "Babišovi voliči nechť se laskavě zařadí na konec fronty!" či požadování vyslovení hesla: "Babišovo ANO nevolím, EET není zadarmo!". [2] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [3] Ustanovení § 1 odst. 5 zákona o veřejném ochránci práv. [4] Ustanovení § 21b zákona o veřejném ochránci práv. [5] Dostupná z: http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/2860. [6] "Prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat." [7] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. [8] V rozsudku ze dne 16. srpna 2017, č. j. 2 As 338/2016-27. [9] Konaných ve dnech 19. dubna 2016 a 23. května 2017. [10] Viz Mates, P. a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck. 2010, s. 158. [11] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [12] Na základě teorie tzv. vyzařování (Drittwirkung). [13] Viz např. Wagnerová E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: WoltersKluwer. 2012, s. 13. [14] Ustanovení § 1 zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. prosince 2006. [15] Viz Wagnerová E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer. 2012, s. 20. [16] Viz např. Molek, P. Politická práva. Praha: Wolters Kluwer. 2014, s. 131 a násl. [17] Problematikou svobody projevu ve vztahu k projevu komerčnímu se při řešení případu z oblasti regulace reklamy zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. října 2013, sp. zn. 1 As 46/2013-44. Dostupný z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2013/0046_1As__130_20131031163253_prevedeno.pdf [18] a dále bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti [19] Viz např. Molek, P. Politická práva. Praha: Wolters Kluwer. 2014, s. 127 a násl. [20] tamtéž, s. 127 [21] Viz Wagnerová E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer. 2012, s. 518. [22] na stránkách provozovatele https://www.pernikova-chaloupka.cz/tema/tema.phtml?id=9938, a dále také na stránkách politické strany Svobodní, z nichž je zřejmé, že je prodávající současně kandidátem strany: https://www.svobodni.cz/kraje/pardubicky-kraj/krajske-aktuality-pardubicky-kraj/nas-priznivec-a-kandidat-v-pardubickem-kraji-ludek-sorm/