Spisová značka 3973/2015/VOP
Oblast práva Diskriminace - zdravotní péče
Věc ostatní
Forma zjištění ochránce Zpráva o zjištění diskriminace - § 21b
Výsledek šetření Diskriminace zjištěna
Vztah k českým právním předpisům 48/1997 Sb., § 25 odst. 1
198/2009 Sb., § 1 odst. 1 písm. h), § 1 odst. 1 písm. j), § 2 odst. 3, § 6 odst. 7, § 7 odst. 1
372/2011 Sb., § 2 odst. 4, § 3 odst. 1, § 3 odst. 4, § 28 odst. 3 písm. e), § 47 odst. 1 písm. a), § 47 odst. 1 písm. b)
Vztah k evropským právním předpisům 2004/-1787/EHS
Datum podání 18. 06. 2015
Datum vydání 22. 12. 2016

Právní věty

I. Umožnění pobytu zákonných zástupců nebo opatrovníků s nezletilými hospitalizovanými dětmi není jen naplněním povinnosti vyplývající ze zákona o zdravotních službách, ale jedná se i o službu poskytovanou poskytovateli lůžkové péče, při jejímž poskytování je nutné dodržovat právo na rovné zacházení ve smyslu antidiskriminačního zákona. Výlučné či přednostní poskytnutí této služby ženám nebo mužům by muselo být objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení by měly být přiměřené a nezbytné. II. Pobyt a přítomnost zákonných zástupců spolu s hospitalizovanými dětmi nejsou hospitalizací. Proto se bez dalšího nepoužije pravidlo o povinnosti oddělené hospitalizace žen od mužů v samostatných pokojích. Nemocnice se dopustí diskriminace založené na pohlaví, pokud se nezabývá možností pobytu otce spolu s hospitalizovanými dětmi ve věku do 6 let a trvá na tom, že s nimi na oddělení může pobývat pouze osoba ženského pohlaví (matka nebo babička).

Text dokumentu

Sp. zn.: 3973/2015/VOP/JKV Brno 22. prosince 2016 Zpráva o zjištění diskriminace ve věci odmítnutí, aby otec pobýval s dětmi při hospitalizaci v nemocnici Pan J. H. spolu s paní E. H. Z. (dále jen "stěžovatelé") se na veřejnou ochránkyni práv obrátil se stížností na diskriminaci z důvodu pohlaví v nemocnici X., která neumožnila stěžovateli, aby v nemocnici pobýval jako doprovod dětí ve věku 3 a necelé 2 roky při jejich hospitalizaci. Nemocnice mu nabídla pouze možnost ubytování na ubytovně. Pobyt s dětmi na oddělení nabídla pouze matce nebo babičce. Rodiče byli s nemocnicí předem domluveni, že děti bude doprovázet otec, vzniklou situaci stěžovatel považuje za diskriminaci založenou na pohlaví. Manželé H. si na danou věc stěžovali přímo v nemocnici. Po propuštění se obrátili se stížností na postup nemocnice obsahující kromě výtky na neumožnění pobytu otce v nemocnici i stanovení pořadí operací, předání propouštěcí zprávy a nemožnost využít přepravu vozidlem zdravotnické dopravní služby. Zákon o veřejném ochránci práv[1] mi svěřil působnost mimo jiné v oblasti práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací.[2] Námitky stěžovatelů jsem proto posuzovala z pohledu možného porušení antidiskriminačního zákona[3]. Zabývala jsem se tím, zda se nemocnice nedopustila diskriminace založené na pohlaví, resp. zda by mohla rozlišování odůvodnit legitimním cílem a zda bylo odmítnutí stěžovatele přiměřené a nezbytné. Nezabývala jsem se způsobem vyřízení stížnosti na poskytnutí zdravotní péče, neboť předmětem podání stěžovatelů byla především možná diskriminace otců ze strany nemocnice, nikoliv způsob poskytnutí zdravotních služeb. A. Shrnutí Při posuzování případu jsem došla k následujícím závěrům. A.1 Pobyt a přítomnost zákonných zástupců spolu s hospitalizovanými dětmi Umožnění pobytu zákonných zástupců nebo opatrovníků s nezletilými hospitalizovanými dětmi není jen naplněním povinnosti vyplývající ze zákona o zdravotních službách[4], ale jedná se i o službu poskytovanou poskytovateli lůžkové péče, při jejímž poskytování je nutné dodržovat právo na rovné zacházení ve smyslu antidiskriminačního zákona. Výlučné či přednostní poskytnutí zdravotní služby ženám nebo mužům by muselo vyplývat přímo ze zákona nebo by muselo být objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení by měly být přiměřené a nezbytné. Nemocnice neumožnila pobyt otce na oddělení s dětmi. Nabídla pouze možnost jeho ubytování na ubytovně nebo možnost pobytu matky nebo babičky spolu s dětmi na oddělení. Nemocnice se dopustila diskriminace založené na pohlaví tím, že se nezabývala možností pobytu otce spolu s hospitalizovanými dětmi ve věku 2 a 3 let a trvala na tom, aby s nimi na oddělení pobývala pouze matka nebo babička. Pobyt a přítomnost zákonných zástupců spolu s hospitalizovanými dětmi ve zdravotnickém zařízení nejsou hospitalizací. Proto se bez dalšího nepoužije pravidlo o povinnosti oddělené hospitalizace žen od mužů v samostatných pokojích. Nemocnice neuvedla legitimní cíl, který by mohl rozdílné zacházení odůvodnit a ve vztahu k němuž by nevyhovění otci mohlo být shledáno přiměřeným a nezbytným. A.2 Nabízení lůžek pro doprovod hospitalizovaných dětí při pobytu v nemocnici Lůžka pro doprovod dětí do 6 let při hospitalizaci v režimu služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění by měla být nabízena tak, aby této možnosti mohl využít kterýkoliv ze zákonných zástupců, nebo osoby jimi pověřené. Omezení služby pouze na matky je diskriminací z důvodu pohlaví. Upřednostnění kojících matek dětí do 3 let přitom není v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť sleduje legitimní cíl, kterým je vytvoření podmínek pro uspokojování přirozených potřeb dítěte Domácí řád ORL kliniky stanoví možnost využití rozkládacích křesel pro doprovod dětí do 3 let, přičemž přednost mají kojící matky a matky hendikepovaných dětí. Pro matky dětí do 6 let věku jsou dle domácího řádu k dispozici lůžka na ubytovně hrazená pojišťovnou. Lůžka pro doprovod dětí do 6 let při hospitalizaci v režimu služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění by měla být nabízena tak, aby této možnosti mohl využít kterýkoliv ze zákonných zástupců, nebo osoby jimi pověřené. Omezení služby pouze na matky je diskriminací z důvodu pohlaví. Upřednostnění kojících matek dětí do 3 let přitom není v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť sleduje legitimní cíl, kterým je vytvoření podmínek pro uspokojování přirozených potřeb dítěte. Nemocnice by měla dbát na to, aby pravidla o pobytu doprovázejících osob nebyla formulovaná způsobem, který bude odrazovat muže od využití této služby. A.3 Doporučení pro nemocnici V návaznosti na ustanovení § 21b písm. c) zákona o veřejném ochránci práv doporučuji nemocnici, aby: - se omluvila stěžovatelům, - upravila materiály (domácí řád ORL kliniky) týkající se poskytování lůžek pro rodiče hospitalizovaných dětí tak, aby z nich bylo patrné, že se jedná o službu pro oba rodiče, - důsledně komunikovala o možnosti doprovázení dětí kterýmkoliv z rodičů a zabývala se možností ubytování otců i v případě, že není volný jednolůžkový pokoj. Tímto by se měla vyhnout problematickým situacím, jako v posuzovaném případě, - uvedla již v domácím řádu situace, v nichž nemocnice umožní pobyt na oddělení pouze matce nebo otci hospitalizovaných dětí[5]. B. Skutková zjištění B.1 Situace při příjmu v nemocnici Stěžovatel se dne 26. května 2015 dostavil s manželkou a dvěma dětmi ve věku 3,5 a necelé 2 roky do nemocnice X. k příjmu na plánovanou operaci dvou dětí, s nimiž měl být přítomen jako otec při hospitalizaci na oddělení Y. Na oddělení Y. však nebylo místo. Dle vyjádření nemocnice byla předpokládána hospitalizace obou dětí[6] na klinice Z. nemocnice X., kam se rodiče s dětmi měli dostavit dne 26. května 2015 ráno. Protože se v ten den dostavili až po 10. hodině, byla již lůžka na klinice Z. (oddělení Y.) obsazena. Proto byla na klinice ORL[7] oddělení Q. připravena dvě lůžka pro děti a rozkládací křeslo pro matku na pokoji, kde byla již další matka s dítětem. Stěžovatelka dle vyjádření nemocnice pobyt s dětmi odmítla, "přesto, že v té době téměř dvouletou L. stále kojila a byla na mateřské dovolené". Stěžovatelé byli domluveni na pobytu otce s dětmi primárně s klinikou Z. Protože lůžka na klinice Z. již byla obsazena, odeslali je na kliniku ORL, kde si nebyli vědomi, že s dětmi si přeje zůstat otec. Aby mohly být obě děti spolu, přestěhovali pracovníci kliniky několik pokojů. Klinika totiž zajišťuje zdravotnické služby pro pacienty a pacientky od kojenců po mladé dospělé (18 let), přičemž musí oddělit starší chlapce a dívky, umožnit pobyt kojenců s matkami, složitější případy nebo děti bez rodičů umístit tak, aby mohly být dobře sledovány. Skutečnost, že nemocnice nabídla možnost pobytu doprovázejících osob pouze ženského pohlaví, odůvodnila povinností zajistit hospitalizaci žen odděleně od mužů v samostatných pokojích[8]. Vzhledem k tomu, že pobyt zákonných zástupců s dětmi je hrazen z veřejného zdravotního pojištění, vztahuje se tato povinnost dle vyjádření nemocnice i na doprovod dětí. Nemocnice uvádí, že klinika ORL pro otce s dětmi místo neměla. Možné by bylo ubytování na ubytovně a pobyt s dětmi během dne, což odmítl. Stěžovatelé namítli, že matky, která již byla s dítětem v připravovaném pokoji, se nikdo z nemocnice nezeptal. Na dotaz stěžovatelů odpověděla, že by jí pobyt s otcem jiných dětí na pokoji nevadil. Nemocnice uvedla, že neubytovává dohromady matky s cizími otci, vrchní sestra kliniky ORL se nesetkala s tím, že by to někdo někdy chtěl, naopak to rodiče vždy odmítali. Ani na ubytovně nejsou muži a ženy dohromady. Nemocnice nabízela jako alternativu pobyt s dětmi pro babičku, pokud by to matce nevyhovovalo, což stěžovatelé odmítli a do nemocnice se dostavili znovu následující den[9], kdy byla s dětmi přijata matka. Po jednodenní hospitalizaci byly děti propuštěny. B.2 Pravidla pro pobyt rodičů s dětmi v nemocnici Pobyt rodičů na lůžkovém oddělení ORL kliniky se řídí domácím řádem. Domácí řád popisuje možnosti kliniky tak, že se zde nachází několik rozkládacích křesel určených pro doprovody dětí do 3 let. Přednost dává kojícím matkám a matkám hendikepovaných dětí. Dále uvádí, že na ubytovně jsou k dispozici lůžka pro matky dětí do 6 let věku hrazená pojišťovnou. U dětí nad 6 let se lůžka platí a doprovod nemá nárok na stravu. U každého dítěte může být celodenně pouze jeden rodič. Pokud z kapacitních důvodů není možné ubytování na oddělení, odchází rodič přespat na ubytovnu (20 - 7 h). Podle vyjádření ředitele nemocnice se na ubytovnu přijímají všichni rodiče do 6 let věku, pokud o příjem mají zájem. Do tří let se snaží zajistit ubytování rodičů s dětmi na oddělení, rodičům větších dětí se nabízí ubytovna. Nemocnice uvedla, možnost ubytování rodičů spolu s dětmi závisí na provozu kliniky. Pobyt otce by byl dle nemocnice možný, pokud by byl volný jednolůžkový pokoj nebo by otec mohl trávit noc na ubytovně a s dětmi být na oddělení přes den. Nemocnice též upozornila na kapacitní omezení kliniky ORL, která musí často odmítat i přijetí dětských pacientů. C. Hodnocení věci ochránkyní C.1 Rovné zacházení v oblasti poskytování zdravotních služeb Antidiskriminační zákon vymezuje právo na rovné zacházení mimo jiné v oblastech přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování[10] a v oblasti přístupu ke službám a jejich poskytování[11]. Umožnění pobytu zákonných zástupců nebo opatrovníků s nezletilými hospitalizovanými dětmi není jen naplněním povinnosti vyplývající ze zákona o zdravotních službách[12], ale jedná se i o službu poskytovanou poskytovateli lůžkové péče, při jejímž poskytování je nutné dodržovat právo na rovné zacházení ve smyslu antidiskriminačního zákona. Antidiskriminační zákon definuje (přímou) diskriminaci[13] jako jednání nebo opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci mimo jiné z důvodu pohlaví. Antidiskriminační zákon dále upravuje přípustné formy rozdílného zacházení, které se nepovažují za diskriminaci[14]. Kromě rozlišování na základě pohlaví, které by vyplývalo přímo ze zákona[15], se za diskriminaci z důvodu pohlaví nepovažuje výlučné nebo přednostní poskytování služeb mužům nebo ženám, pokud je výlučné nebo přednostní poskytování služeb objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.[16] Diskriminací dále není ani rozdílné zacházení z důvodu pohlaví v oblasti poskytování zdravotní péče a služeb, pokud je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.[17] Jedním z legitimních cílů způsobilých odůvodnit rozlišování při poskytování služeb je ochrana soukromí a slušnosti.[18] Doprovázení hospitalizovaných dětí Pokud by rozdílné zacházení mezi muži a ženami vyplývalo přímo ze zákona, nejednalo by se o diskriminaci, proto se budu zabývat tím, jakým způsobem je upraveno doprovázení a pobyt rodičů s dětmi při jejich hospitalizaci. Zákon o zdravotních službách stanoví právo dětí na přítomnost zákonných zástupců[19] a povinnost poskytovatelů lůžkové péče umožnit jejich pobyt spolu s hospitalizovanými nezletilými pacienty[20]. Nezletilí pacienti tak mají právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb.[21] Poskytovatelé jednodenní nebo lůžkové péče jsou povinni umožnit pobyt zákonného zástupce nebo osoby jimi pověřené spolu s hospitalizovanými nezletilými pacienty, pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních služeb anebo takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen.[22] V případě dětí do šesti let se jedná o službu hrazenou z veřejného zdravotního pojištění[23]. Poskytovatelé lůžkové péče musí zajistit hospitalizaci žen odděleně od mužů v samostatných pokojích[24]. Rodičům doprovázejících děti však není poskytována zdravotní péče[25] ani zdravotní služby[26], proto pobyt rodičů doprovázejících děti není hospitalizací[27] a doprovázející osoby nelze označit za pacienty[28]. Že by se jejich pobyt spolu s dětmi měl považovat za hospitalizaci, nevyplývá ani ze zákona o veřejném zdravotním pojištění, který pobyt průvodce pojištěnce považuje za hrazenou službu[29]. Z žádného ustanovení nevyplývá, že by tento typ hrazené služby byl postavený na roveň hospitalizaci[30]. V případě, že bychom přijali argument, že se jedná o hospitalizaci, při níž je nutné oddělovat muže od žen, bylo by nutné zároveň zajistit oddělenou hospitalizaci nezletilých pacientů od dospělých[31], což lze označit za absurdní, protože by to fakticky zcela znemožňovalo pobyt rodičů s dětmi v pokojích. C.2 Hodnocení odmítnutí otce jako doprovodu pro hospitalizované děti Nemocnice X. se dopustila diskriminace založené na pohlaví tím, že se nezabývala možností pobytu otce spolu s hospitalizovanými dětmi ve věku 2 a 3 let a trvala na tom, aby s nimi na oddělení pobývala pouze matka nebo babička. Pobyt a přítomnost zákonných zástupců spolu s hospitalizovanými dětmi ve zdravotnickém zařízení nejsou hospitalizací. Proto se bez dalšího nepoužije pravidlo o povinnosti oddělené hospitalizace žen od mužů v samostatných pokojích. Nemocnice nabídla a umožnila pobyt spolu s hospitalizovanými dětmi pouze matce, případně babičce, na pokoji s jinou matkou s dítětem. Pobyt otce s dětmi na připraveném pokoji zcela vyloučila. Protože nutnost oddělovat doprovázející muže od žen nevyplývá přímo ze zákona o zdravotních službách, neboť nejsou hospitalizovanými osobami, je třeba se zabývat tím, zda je rozlišování mezi muži a ženami způsobilé naplnit legitimní cíl a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. Ačkoliv to nemocnice výslovně neuvedla, protože svůj postup opřela pouze o formálně stanovenou povinnost zajistit oddělenou hospitalizaci žen od mužů, za důvod pro oddělování mužů a žen doprovázejících hospitalizované děti je možné považovat ochranu soukromí[32]. Situaci doprovázejících osob je současně nutné odlišit od situace pacientů a pacientek, neboť ti se při hospitalizaci nacházejí ve zranitelnější situaci způsobené aktuálním zdravotním stavem. To se doprovázejících osob netýká. Situace při ubytování spolu s hospitalizovanými dětmi na oddělení se také liší od noclehu na ubytovně, protože při pobytu přímo na oddělení je v případě vzniku problematické situace snadněji dostupná pomoc, protože je současně přítomen i ošetřující personál. Mám za to, že za účelem ochrany soukromí není přiměřené, aby nemocnice určovala, zda může být osoba doprovázející hospitalizované děti pouze muž nebo pouze žena. Protože možné vnímání zásahu do soukromí a intimity a potenciální vznik obavy z narušení bezpečí má svou subjektivní stránku, je namístě zjišťovat stanovisko žen a mužů doprovázejících hospitalizované děti, kteří by spolu případně sdíleli pokoj. Pokud by se sdílením pokoje muž a žena doprovázející každý svoje děti nesouhlasili, bylo by přiměřené, aby nemocnice s rodiči jednala o možnosti doprovázení druhým z rodičů. V posuzovaném případě se však vyjednávání do této fáze ani nedostalo, protože nemocnice striktně trvala na tom, že doprovod musí být pouze ženského pohlaví. Z tvrzení stěžovatelů by bylo možné dovodit, že by druhá matka s pobytem cizího otce zřejmě souhlasila. Protože je zcela na rodičích, jakým způsobem si mezi sebe rozdělí jednotlivé úkoly spojené s rodičovstvím a péčí o děti, nemocnice není oprávněná do způsobu volby jakkoliv zasahovat. Není namístě, aby pracovala s předpokladem, že doprovodem malých dětí bude např. právě žena, která čerpá rodičovskou dovolenou[33]. C.3 Hodnocení domácího řádu pro rodiče doprovázející hospitalizované děti Lůžka pro doprovod dětí do 6 let při hospitalizaci v režimu služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění by měla být nabízena tak, aby této možnosti mohl využít kterýkoliv ze zákonných zástupců, nebo osoby jimi pověřené. Omezení služby pouze na matky je diskriminací z důvodu pohlaví. Upřednostnění kojících matek dětí do 3 let přitom není v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť sleduje legitimní cíl, kterým je vytvoření podmínek pro uspokojování přirozených potřeb dítěte. Nepřetržitá přítomnost a pobyt zákonných zástupců s nezletilými pacienty je možný v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, nenarušuje-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb[34], a pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení[35]. Konkrétní pravidla pro přítomnost a pobyt zákonných zástupců v případě, že ji nevylučují jiné právní předpisy, stanoví především vnitřní řád, který by měl reflektovat i to, zda a v jaké podobě je nepřetržitý pobyt možný vzhledem k vybavení zdravotnického zařízení. Současně je nutné respektovat i zákaz diskriminace, přičemž za diskriminaci je možné považovat také veřejné prohlášení o tom, že někomu bude služba poskytnuta (přednostně) a někomu nikoliv.[36] Domácí řád ORL kliniky stanoví možnost využití rozkládacích křesel pro doprovod dětí do 3 let, přičemž přednost mají kojící matky a matky hendikepovaných dětí. Pro matky dětí do 6 let věku jsou dle domácího řádu k dispozici lůžka na ubytovně hrazená pojišťovnou. Stanovení přednostního poskytnutí lůžka pro kojící matky sleduje legitimní cíl, kterým je vytvoření podmínek pro uspokojování přirozených potřeb dítěte. Snaha maximálně vyhovět právě kojícím matkám je opatřením, které je k tomuto cíli přiměřené i nezbytné. Pokud by při doprovázení hendikepovaných dětí nemocnice dávala přednost pouze matkám, legitimní cíl tohoto opatření je nejasný. Stejně jako matky mohou být dítěti oporou otcové, pěstouni a pěstounky, či jiné blízké osoby. V případě, že by se pravidlo v této formě uplatňovalo i v praxi, mohlo by docházet k omezení práva dětí na doprovod při poskytování zdravotních služeb a v některých případech i k diskriminaci (z důvodu pohlaví). Ustanovení domácího řádu, podle kterého jsou na ubytovně k dispozici lůžka pro matky dětí do 6 let hrazená pojišťovnou, nemá oporu v zákoně, neboť zákon o veřejném zdravotním pojištění upravuje pobyt a přítomnost doprovodu jako hrazenou službu, aniž by rozlišoval, kdo doprovod vykonává. Zákon o zdravotních službách též upravuje právo na pobyt a přítomnost zákonných zástupců a osob jimi pověřených. Zúžení pouze na matky jde nad rámec zákona a při rozlišování mezi rodiči by mohlo dojít k diskriminaci založené na pohlaví. I přesto, že z vyjádření nemocnice vyplynulo, že se možnost ubytování nabízí bezplatně včetně stravy a parkování i otcům a jako doprovod se přijímají všichni rodiče dětí do 6 let věku, pokud o příjem mají zájem, formulace v domácím řádu by mohla být pro otce odrazující. Prohlášení o tom, že bude služba poskytnuta pouze ženám nebo mužům, pokud nesleduje legitimní cíl a prostředky použité k dosažení tohoto cíle nejsou přiměřené a nezbytné, by mohla představovat přímou diskriminaci v rozporu s antidiskriminačním zákonem. D. Závěry Zprávu zasílám nemocnici i stěžovatelům. Byla bych ráda, kdyby se nemocnice vyjádřila, zda bude následovat moje doporučení formulované v bodě A.3 této zprávy do 30 dnů od doručení. V případě, že by se nemocnice rozhodla, že nebude moje doporučení následovat, záleží na stěžovatelích, zda se rozhodnou podat žalobu k soudu. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů [2] ustanovení § 1 odst. 5 ve spojení s ustanovením § 21b zákona o veřejném ochránci práv [3] zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů [4] dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a o podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů [5] Tj. typicky v situaci, kdy je volný pouze vícelůžkový pokoj, na kterém již bude ubytován doprovázející muž nebo žena, kteří si nebudou přát sdílet pokoj s někým opačného pohlaví. [6] za účelem výkonu epifaryngoskopie a adenotomie [7] klinika ušní, nosní, krční nemocnice X. [8] na základě § 47 odst. 1 písm. a bod 2. zákona o zdravotních službách [9] tj. 27. května 2015 [10] ustanovení § 1 odst. 1 písm. h) antidiskriminačního zákona [11] ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) antidiskriminačního zákona [12] dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách [13] v § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona [14] v § 6 a 7 antidiskriminačního zákona [15] dle § 7 odst. 4 antidiskriminačního zákona [16] dle § 6 odst. 7 antidiskriminačního zákona [17] viz § 7 odst. 1 antidiskriminačního zákona [18] Jak vyplývá z preambule směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. [19] Dle § 28 odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách, pokud je to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb. [20] Dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách, pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních služeb anebo takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen. [21] viz § 28 odst. 3 písm. e) bod 1. zákona o zdravotních službách [22] viz § 47 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách [23] na základě § 25 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů [24] dle § 47 odst. 1 písm. a) bod 2. zákona o zdravotních službách [25] ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o zdravotních službách [26] dle § 2 zákona o zdravotních službách [27] dle § 3 odst. 4 zákona o zdravotních službách [28] ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o zdravotních službách [29] ustanovení § 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění [30] Ustanovení § 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění ve znění účinném do 31. března 2012 výslovně označoval pobyt průvodce dítěte mladšího šesti let v nemocnici za "ústavní ošetřování". Ve znění účinném od 1. dubna 2012 se jedná o "pobyt" či "přítomnost" průvodce pojištěnce, který hradí zdravotní pojišťovna, u níž je pojištěn doprovázený pojištěnec. [31] dle § 47 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o zdravotních službách [32] případně ochranu před potenciálním nežádoucím obtěžováním [33] Ve vyjádření nemocnice uvedla, že paní H. pobyt v nemocnici odmítla, "přesto, že v té době téměř dvouletou L. stále kojila a byla na mateřské dovolené". [34] viz § 28 odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách [35] viz § 47 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách [36] Z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že veřejné prohlášení o tom, že zaměstnavatel při náboru nových zaměstnanců nepřijme osoby určitého etnického původu, představuje přímou diskriminaci při náboru do zaměstnání. Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 7. 2008, Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding proti Firma Feryn NV, C-54/07 Sb. rozh., s. I-05187.