Poznámka/Výsledek případu

Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn. 5425/2016/VOP/AV Datum 1. listopadu 2016 Vážená paní ministryně, obracím se na Vás ve věci paní M. D., bytem XXX (dále také "stěžovatelka"). Úřad práce České republiky, krajská pobočka A. (dále také "úřad práce"), rozhodnutím ze dne 30. 7. 2015 uložil stěžovatelce povinnost vrátit přeplatek na přídavku na dítě přiznaného D. S., v celkové výši 2.500 Kč, rozhodnutím ze dne 30. 7. 2015 uložil povinnost vrátit přeplatek na přídavku na dítě přiznaného E. S., ve výši 2.500 Kč, rozhodnutím ze dne 30. 7. 2015, uložil povinnost vrátit přeplatek na rodičovském příspěvku ve výši 26.600 Kč (vyplacený za období 12/2014 až 5/2015). Úřad práce uložil stěžovatelce povinnost vrátit přeplatky na dávkách, neboť neoznámila, že usnesení Okresního soudu v A. ze dne 20. 6. 2014 o předběžném opatření, kterým byly svěřeny nezletilé děti E. a D. S. do péče stěžovatelky, bylo změněno usnesením Krajského soudu v A. tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá (usnesení nabylo právní moci dne 10. 12. 2014). Na základě mého šetření, vedeného pod sp. zn. 5094/2015/VOP/AV, jsem dospěla k závěru, že úřad práce postupoval v souladu s právními předpisy, pokud uložil povinnost vrátit přeplatky na dávkách. Pochybení jsem však shledala v postupu Úřadu B. jako orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Orgán sociálně-právní ochrany dětí pochybil, pokud podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým měly být nezletilé děti předány do péče jiné fyzické osoby, dle ustanovení § 74 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, když k podání takového návrhu nebyl aktivně legitimován. V důsledku tohoto pochybení Krajský soud A. změnil původní usnesení Okresního soudu v A. tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Stěžovatelka musí nyní z tohoto důvodu vracet sociální dávky, přestože o děti fakticky pečovala. Doporučila jsem stěžovatelce, aby podala žádost o odškodnění za nesprávný úřední postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Stěžovatelka mě informovala, že Ministerstvo práce a sociálních věcí její žádosti nevyhovělo. Ministerstvo práce a sociálních věcí stěžovatelku sice dopisem ze dne 11. 8. 2016 informovalo, že přeplatek na dávkách vznikl nesprávným postupem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, žádosti o odškodnění však nevyhovělo, jelikož náhradu škody nelze předběžně projednávat předtím, než stěžovatelka celkový přeplatek uhradí (v červnu 2016 byl uhrazen přeplatek na přídavku na dítě ve výši 2.500 Kč a přeplatek na rodičovském příspěvku ve výši 3.000 Kč). Ve věci jsem zahájila nové šetření a dospěla jsem k závěru, že Ministerstvo práce a sociálních věcí nevyřídilo žádost stěžovatelky o odškodnění v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. Z vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také "ministerstvo"), které jsem si v rámci šetření vyžádala, plyne, že ministerstvo žádosti stěžovatelky nevyhovělo, jelikož ji uplatnila předčasně (dosud nesplatila přeplatky v plné výši). Z vyjádření též plyne, že není záměrem a cílem zákona č. 82/1998 Sb., aby splacené částky dluhu sloužily jako půjčka na zaplacení budoucích splátek dluhu. S vyjádřením ministerstva nemohu souhlasit. Nezbytným předpokladem odpovědnosti státu za škodu v důsledku nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb. je vznik majetkové či nemajetkové újmy, která je v příčinné souvislosti s nesprávným postupem orgánu státu. V souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Jak plyne z podkladů, které mi Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytlo, panuje mezi námi shoda o tom, že Úřad B., odbor sociálních věcí, jednající jako orgán sociálně-právní ochrany dětí v předmětném případu, pochybil a dopustil se nesprávného úředního postupu, s nímž v přímé souvislosti vznikla poškozené stěžovatelce nárokovaná škoda (viz str. 6 Stanoviska odboru ochrany práv dětí k nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, uplatněnému paní M. D.). Dále je třeba zabývat se tím, zda je pro vyplacení náhrady škody nezbytnou podmínkou předchozí úhrada přeplatků na dávkách stěžovatelkou, či postačí vznik samotného závazku uhradit přeplatky na dávkách státní sociální podpory. Pro definici škody pro účely zákona č. 82/1998 Sb. je třeba nahlédnout do zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a komentáře k tomuto zákonu (v souladu s § 26 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem). Škodu je třeba vnímat jako "újmu, která se projevuje v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, ať již ve formě naturální restituce, nebo v penězích. Ustanovení § 2894 občanského zákoníku pak za škodu neoznačuje pouze ‚újmu na majetku', ale ‚újmu na jmění'. Jměním osoby je souhrn jejího majetku (všeho, co jí patří) a jejích dluhů (§ 495). Pod ochranu se tak bere celý komplex majetkových vztahů a je postaveno najisto, že škodou je i vznik dluhu ... Účelem náhrady škody je pak vyrovnání rozdílu mezi stavem, který tu je z důsledku existence skutečnosti vyvolávající škodu, a stavem, který by tu byl, pokud by k této skutečnosti nedošlo".[1] Z výše uvedených pasáží z komentáře k občanskému zákoníku plyne, že náhled na škodu se změnil tak, že za škodu je třeba považovat i vznik dluhu. Z tohoto důvodu nemůže být žádost stěžovatelky o náhradu škody předčasná. Škoda vznikla stěžovatelce za účinnosti nového občanského zákoníku, proto by ministerstvo mělo stěžovatelce částku ve výši přeplatků jako náhradu škody poskytnout, případně uhradit dluh úřadu práce a zbytek vyplatit stěžovatelce. Pouze pro úplnost dodávám, že i podle předchozí právní úpravy, kdy ke vzniku škody došlo teprve tím, že dlužník splnil dluh, a pouze v tom rozsahu, v jakém svému věřiteli plnil, by Ministerstvo práce a sociálních věcí muselo žádosti stěžovatelky o náhradu škody vyhovět, a sice tak, že by přiznalo náhradu škody v rozsahu, v jakém stěžovatelka přeplatky uhradila. Ke dni 25. 10. 2016 stěžovatelka uhradila podle vyjádření úřadu práce přeplatek na přídavku na dítě ve výši 2.500 Kč, z přeplatku na rodičovském příspěvku z celkové výše 26.600 Kč má splaceno 4.200 Kč. Ministerstvo práce a sociálních věcí by tak bylo i dle předchozí právní úpravy povinno poskytnout stěžovatelce jako náhradu škody částku 6.700 Kč. Pro vyhovění nároku na náhradu škody je přitom nerozhodné, jak by stěžovatelka s částkou 6.700 Kč naložila. Pokud by následně stěžovatelka uhradila zbývající část přeplatku, mohla by opětovně o náhradu škody žádat. Dospěla jsem k závěru, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pochybilo, neboť nepostupovalo v souladu s body č. 7 a 9 Desatera dobré praxe pro posouzení žádostí o odškodnění, pokud odmítlo dobrovolné plnění v případě zjištění pochybení úřadu a řádně nevysvětlilo důvody, pro které nebylo možné žádosti vyhovět. V souladu s § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, Vás žádám o poskytnutí vyjádření k mým závěrům o šetření ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Předem Vám děkuji za spolupráci v této věci a čas, který případu na základě mého šetření opětovně věnujete. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv Vážená paní Mgr. Michaela Marksová ministryně Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 1/376 128 01 Praha 2 [1] HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1499. ISBN 978-80-7400-287-8.