Poznámka/Výsledek případu

Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 12. července 2016 Sp. zn.: 4218/2014/VOP/VP Zpráva o šetření ve věci diskriminace z důvodu věku při poskytování služeb Na veřejného ochránce práv se v červenci 2014 obrátil pan X. Y. (dále jen "stěžovatel") se stížností na omezení vydávání zákaznické karty společností Česká pošta, s. p. (dále jen "pošta"), pouze osobám starším 15 let. Stěžovatel takovou podmínku považoval za diskriminační, neboť zákaznická karta (dále jen "karta") přináší svým držitelům slevy na některé služby poskytované poštou a zjednodušuje podávání zásilek. Stěžovatel se obrátil také na Český telekomunikační úřad (dále jen "ČTÚ") s podnětem ke změně poštovních podmínek pošty. Na jeho podnět reagoval ředitel odboru kontroly a ochrany spotřebitele Ing. Miroslav Charbuský dopisem ze dne 4. září 2014. Ve své odpovědi uvedl, že ČTÚ nemůže v této věci nutit poštu ke změně poštovních podmínek, neboť karta není poštovní službou. Stěžovatel se rovněž obrátil na ombudsmanku pošty JUDr. Zuzanu Kvášovou, která na jeho stížnost reagovala dopisem ze dne 18. srpna 2014. K této stížnosti uvedla, že vydání karty je podmíněno věkem 15 let ze dvou důvodů. Prvým byla tehdejší nemožnost doručit doporučenou zásilku do vlastních rukou adresáta mladšího 15 let. Druhým důvodem je nezpůsobilost osob mladších 15 let udělit souhlas s užitím osobních údajů. A - Předmět a závěr šetření ČTÚ je pověřen dozorem nad dodržováním zákazu diskriminace v oblasti poskytování poštovních služeb.[1] Zároveň může v případě rozporu poštovních podmínek se zákazem diskriminace dle zákona o ochraně spotřebitele vyzvat poštu, aby je změnila.[2] Předmětem mého šetření bylo posoudit, zda může ČTÚ nařídit poště změnu podmínek vydávání karty.[3] ČTÚ je, podle mého názoru, oprávněn vyzvat poštu ke změně podmínek karty, neboť karta má vliv na cenu a způsob poskytování základních poštovních služeb, a proto musejí být podmínky jejího vydávání upraveny poštovními podmínkami.[4] Pošta jakožto poskytovatel služeb nesmí rozlišovat mezi spotřebiteli z důvodu věku.[5] Zabývala jsem se proto otázkou, zda pošta diskriminovala stěžovatele z důvodu věku.[6] Dospěla jsem k závěru, že jednáním pošty došlo k porušení zákazu diskriminace. Důvody omezení věkem, tj. obecnou nezpůsobilost udělit souhlas se zpracováním osobních údajů před dosažením 15 let věku, považuji za legitimní. Zvolené prostředky však nejsou přiměřené, neboť souhlas může udělit i zákonný zástupce dítěte, popřípadě samotné dítě se souhlasem zákonného zástupce.[7] B - Skutková zjištění V rámci šetření jsem se obrátila na ČTÚ se žádostí o objasnění jeho postupu. Předseda Rady ČTÚ Ing. Mgr. Jaromír Novák (dále jen "předseda") v dopisu ze dne 21. května 2015 uvedl, že ČTÚ považuje kartu za marketingový nástroj pošty, který je navíc využíván k získání souhlasu s využitím osobních údajů držitele karty k zasílání obchodních sdělení pošty a jejích obchodních partnerů. Připustil přitom, že karta je také individuální dohodou o odchylkách od poštovních podmínek. Domnívá se proto, že ČTÚ nemá pravomoc nařídit poště změnu pravidel pro uzavření smlouvy o kartě, neboť se nejedná o poštovní službu. Dále uvedl, že ČTÚ je oprávněn vykonávat kontrolu veškerých činností a postupů, které provozovatelé při poskytování poštovních služeb uplatňují a které mají vliv na poskytované služby. ČTÚ je proto oprávněn postihovat diskriminační přístup k zákazníkům na úseku poštovních služeb podle zákona o ochraně spotřebitele. Vzhledem k tomu, že k takovému posouzení při vyřízení stěžovatelova podnětu ČTÚ nedošlo, předseda uvedl, že ČTÚ se bude zabývat i touto problematikou. Ve svém vyjádření ze dne 20. ledna 2016 předseda uvedl, že pošta má podle zákona o poštovních službách povinnost zajistit, aby nedocházelo k neodůvodněnému znevýhodňování zájemců o základní služby[8] a dále sjednat ceny základních služeb transparentně a nediskriminačně.[9] Pošta je zároveň povinna dodržovat zákaz diskriminace spotřebitele dle zákona o ochraně spotřebitele.[10] Vzhledem k tomu, že podmínkou vydání karty bylo udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů a souhlasu k zasílání obchodních sdělení, obrátil se ČTÚ na Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen "ÚOOÚ"). Ten ve svém vyjádření uvedl, že podmínkou platného udělení takového souhlasu je dosažení plné svéprávnosti. ÚOOÚ navíc poukázal na problematickou podmínku blokace karty v případě odvolání souhlasu se zasíláním obchodních sdělení. Touto otázkou se bude ÚOOÚ dále zabývat. ČTÚ proto považoval podmínku věku 15 let pro vydání karty za legální, neboť sledovala legitimní cíl, jímž byla ochrana osobních údajů a dodržování platného práva a zároveň za podmínku přiměřenou a nezbytnou pro dosažení tohoto cíle. ČTÚ z těchto důvodů neshledal porušení výše uvedených povinností ze strany pošty. O vyjádření jsem požádala také generálního ředitele pošty Ing. Martina Elkána (dále jen "generální ředitel"). Ten ve svém dopisu ze dne 10. května 2016 uvedl, že pošta vyhodnocovala možnost zrušení věkové hranice pro kartu, avšak dospěla k závěru, že její zrušení by vzhledem k minimálnímu počtu zájemců mladších 15 let znamenalo neúměrné organizační a finanční zatížení. C - Hodnocení věci ochránkyní Právo na rovné zacházení patří k ústředním hodnotám demokratického právního státu.[11] Součástí práva na rovné zacházení je právo nebýt diskriminován, tj. znevýhodněn pro některý ze zákonem chráněných důvodů. Obecným předpisem upravujícím zákaz diskriminace je antidiskriminační zákon. Kromě něj obsahuje právní řád také zvláštní úpravy práva na rovné zacházení pro specifické případy, jako jsou například spotřebitelské vztahy. Této problematice se věnuji v následujících částech. C.1 Pravomoc ČTÚ na poli rovného zacházení Dozorem nad dodržováním zákazu diskriminace spotřebitele na úseku poštovních služeb je podle ustanovení § 23 odst. 15 zákona o ochraně spotřebitele pověřen ČTÚ. V rámci této působnosti může prověřovat, zda se poskytovatel poštovních služeb nedopustil zakázané diskriminace, a tím nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 24 odst. 7 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Za tento správní delikt může ČTÚ udělit peněžitou pokutu ve výši až 3.000.000,- Kč.[12] Posouzení otázky, zda pošta svým jednáním naplnila skutkovou podstatu uvedeného správního deliktu, tak náleží ČTÚ. V případě, že jsou poštovní podmínky v rozporu se zákazem diskriminace dle zákona o ochraně spotřebitele, ČTÚ vyzve poštu, aby poštovní podmínky změnila.[13] Vzhledem k tomu, že má karta přímý vliv na cenu a způsob poskytování některých základních služeb, považuji podmínky jejího poskytování za součást poštovních podmínek. Je proto na ČTÚ, aby nejprve vyhodnotil, zda podmínky poskytování karty jsou v souladu se zákazem diskriminace spotřebitele a v případě, že dojde k negativnímu závěru, doporučil poště změnu poštovních podmínek. C.2 Rovné zacházení dle zákona o poštovních službách Podle ustanovení § 33 odst. 4 písm. a) zákona o poštovních službách je držitel poštovní licence povinen "zajistit, aby nedocházelo k neodůvodněnému zvýhodňování nebo znevýhodňování zájemců o základní služby, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci". Vedle toho je povinen také "sjednat ceny základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, transparentně a nediskriminačně. Pokud za určitých podmínek sjedná cenu některé z těchto základních služeb specificky, je povinen za srovnatelných podmínek nabídnout každému takto sjednanou cenu".[14] Obě tyto povinnosti směřující k rovnému zacházení se však vztahují pouze na základní služby. Základními službami se dle ustanovení § 2 písm. j) zákona o poštovních službách rozumí "poštovní služby a zahraniční poštovní služby, které jsou vzhledem k potřebám veřejnosti pod ochranou státu zajišťovanou způsobem podle tohoto zákona". Základní služby jsou poté vypočteny v § 3 odst. 1 zákona o poštovních službách a jejich hlavním společným rysem je určitá přemisťovací aktivita na straně poskytovatele.[15] Naproti tomu karta zejména opravňuje svého držitele ke slevám na služby "Balík Do ruky", "Balík Na poštu", "Platba SIPO na přepážce" a "Obyčejné/Doporučené/Cenné psaní do 50g".[16] Karta není sama o sobě základní službou; jedná se v zásadě o druh věrnostního programu poskytujícího klientovi drobnou slevu a poště přístup k osobním údajům klienta.[17] Kromě toho nemusí držitel karty v některých případech vypisovat podací lístek, neboť mu postačí pouze předložit kartu.[18] Karta tak má přímý vliv na způsob poskytování základních služeb a jejich cenu. Přestože je karta samostatným marketingovým nástrojem a je vydána na základě samostatné smlouvy a řídí se vlastními obchodními podmínkami, jejím prostřednictvím dochází k modifikaci poštovních podmínek vybraných základních služeb. Z těchto důvodů považuji obchodní podmínky zákaznické karty za součást poštovních podmínek pošty, neboť upravují zvláštním způsobem cenu za základní služby a způsob podání zásilky, což jsou náležitosti, které musejí být upraveny poštovními podmínkami.[19] Skutečnost, že tato výjimečná ustanovení jsou zařazena v samostatném dokumentu, nemá vliv na jejich povahu. Opačný výklad, tj. že se nejedná o součást poštovních podmínek, by vedl k neudržitelnému závěru, neboť by umožňoval držitelům poštovní licence vytvořit pouze pro forma poštovní podmínky, které by byly v důsledku rozličných modifikací obsažených v jiných dokumentech fakticky neúčinné, neboť by se z důvodu speciálních podmínek neuplatňovaly. Takto by bylo možné, aby se skutečné podmínky poskytování základních služeb dostaly mimo dosah dozorových kompetencí ČTÚ. Pro zachování efektivní ochrany uživatelů poštovních služeb považuji za nezbytné, aby podléhaly dozoru ČTÚ také speciální ustanovení, která modifikují poštovní podmínky.[20] C.3 Rovné zacházení dle zákona o ochraně spotřebitele Pošta je jako poskytovatel služeb spotřebitelům povinna dodržovat také zákaz diskriminace podle ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele.[21] Diskriminací spotřebitele se dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2007, č. j. 3 As 49/2007-43, rozumí "obchodní praktiky, které při srovnatelných transakcích nedůvodně zvýhodňují některé spotřebitele před jinými". Kritérii pro naplnění skutkové podstaty diskriminace podle ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele tak jsou srovnatelnost situace a nedůvodnost rozlišování. Než přistoupím k posouzení těchto otázek, považuji za vhodné vymezit rozsah povinnosti nediskriminovat dle § 6 zákona o ochraně spotřebitele pro poskytovatele poštovních služeb. Zákaz diskriminace podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele je obecným veřejnoprávním zákazem nerovného zacházení se spotřebiteli. Účel tohoto ustanovení je vymezit znaky skutkové podstaty diskriminace pro její veřejnoprávní sankcionování skrze správní delikt dle § 24 odst. 7 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Vedle tohoto zákazu diskriminace existuje v tomto případě také speciální úprava, která se vztahuje pouze na část služeb poskytovaných poštou, a to základní poštovní služby.[22] Při poskytování všech ostatních služeb, tj. jiných než základních poštovních služeb ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o poštovních službách, je pošta povinna dodržovat zákaz diskriminace dle ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele. Toto ustanovení však nepodává výčet konkrétních důvodů, na jejichž základě je zakázáno rozlišovat mezi spotřebiteli. Antidiskriminačním zákonem je však zakázáno znevýhodňovat spotřebitele pro jeho věk.[23] C.4 Rovné zacházení dle antidiskriminačního zákona Antidiskriminační zákon upravuje právo na rovné zacházení ve vybraných oblastech života. Jednou z nich je i poskytování služeb.[24] Diskriminací se rozumí méně příznivé zacházení z některého z chráněných důvodů, jímž je, mimo jiné, věk.[25] Antidiskriminační zákon také umožňuje výjimky z tohoto pravidla. Diskriminací spotřebitele z důvodu věku proto není, sleduje-li nerovné zacházení legitimní cíl a jsou-li použité prostředky tomuto cíli přiměřené a nezbytné.[26] Zabývala jsem se proto otázkou, zda podmínka věku 15 let pro vydání karty sleduje legitimní cíl a zda jsou použité prostředky tomuto cíli přiměřené. C.4.1 Legitimní důvody rozlišování na základě věku Pošta uvedla, že důvodem omezení poskytování karty osobám starším 15 let je jejich nezpůsobilost k udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů. Sledovaným cílem rozlišování tak je dodržet zákonné podmínky pro poskytování této služby. Z těchto důvodů je nezbytné věnovat se otázce způsobilosti osob mladších 15 let udělit souhlas se zpracováním osobních údajů. Způsobilost k právnímu jednání se nabývá postupně a v plném rozsahu bývá nabyta zpravidla dosažením 18 let věku.[27] U osob, které nenabyly plné svéprávnosti, tj. způsobilosti právně jednat, je třeba v konkrétní situaci individuálně posoudit, zda je zamýšlené právní jednání přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jejich věku.[28] Přestože taková podmínka může navozovat zdání objektivního kritéria rozumové a volní vyspělosti, jedná se pouze o vyvratitelnou domněnku. Současná právní úprava tak vychází z individuálního kritéria.[29] Toto rozlišení má vliv na platnost právního jednání.[30] Jinými slovy, má se za to, že nezletilý je k právnímu jednání způsobilý, jestliže jednání odpovídá rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku, ledaže se prokáže opak. Jednání nezletilého se proto považuje za platné do té doby, než je prokázáno, že jeho rozumová a volní vyspělost je podprůměrná. Pošta proto, podle mého názoru, postupovala v souladu se zákonem, když určila konkrétní věkovou hranici, od níž se má za to, že je člověk dostatečně vyspělý, aby mohl udělit platný souhlas se zpracováním osobních údajů. Občanský zákoník ale nevylučuje, že by této způsobilosti mohl člověk nabýt i před dosažením určitého věku, neboť svéprávnost se nabývá postupně a individuálně, tj. bez ohledu na míru svéprávnosti ostatních osob. Svéprávnost nezletilých je tedy omezena jejich rozumovou a volní vyspělostí. To však neznamená, že by nezletilí byli omezeni v možnostech právního jednání. V těch případech, kdy nejsou způsobilí jednat samostatně, mohou platně jednat se souhlasem zákonného zástupce.[31] Konečně zákonný zástupce může jednat sám za nezletilého. V takovém případě je zavázán nezletilý a jemu pak svědčí práva a povinnosti z tohoto jednání.[32] Zákonný zástupce musí však přihlížet k zájmům nezletilého[33] a v některých případech je oprávněn jednat za nezletilého pouze s předchozím souhlasem soudu,[34] zatímco v jiných případech není oprávněn jednat za nezletilého vůbec.[35] Důvodem stanovení věkové hranice bylo dle vyjádření pošty pro ČTÚ nemožnost osob mladších 15 let udělit souhlas se zpracováním osobních údajů. Takové odůvodnění považuji s ohledem na výše uvedené za legitimní. Plošné uplatnění zákazu bez možnosti výjimek však považuji za nepřiměřené, neboť v případě nezletilého mladšího 15 let by mohl souhlas se zpracováním osobních údajů udělit zákonný zástupce, případně samotný nezletilý se souhlasem zákonného zástupce. V případě nezletilých mladších 15 let by proto bylo na zákonném zástupci, aby posoudil dopad a vhodnost udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů nezletilého.[36] Aby takové rozhodnutí mohli zodpovědně učinit, bylo by vhodné, stejně jako v případě osob starších 15 let, aby znali bližší rozsah poskytovaného souhlasu, tj. alespoň rámcové označení služeb a produktů, které by mohly být obchodními partnery pošty nabízeny. Navíc zákon přiznává míru svéprávnosti individuálně. Některé osoby proto mohou udělit platný souhlas i před dosažením 15 let věku. Vzhledem k tomu, že poštou stanovené věkové omezení není přiměřené sledovanému cíli, považuji tuto praktiku za diskriminační ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona. Možnost nápravy současné situace, tj. zavedení nediskriminačních podmínek však generální ředitel považuje za neúměrně zatěžující vzhledem k počtu zákazníků, kteří by rozšířenou službu využili. Jinými slovy, náprava protiprávního stavu by pro poštu byla dle jejího tvrzení příliš nákladná. To však nijak nezhojuje současný protiprávní stav ani nijak neomezuje dotčené osoby, aby se domáhaly svých práv v soudním řízení, nebo podávaly podněty ČTÚ k sankcionování porušení povinnosti nediskriminovat spotřebitele. Na argumentaci generálního ředitele lze nahlížet také jako na tvrzení, že cílem znevýhodnění osob mladších 15 let je efektivně hospodařit se svěřenými prostředky. Efektivní využití zdrojů lze v obecné rovině považovat za legitimní cíl ve smyslu § 7 odst. 1 antidiskriminačního zákona. Legitimnost účelu je však podmínkou nutnou, nikoliv dostatečnou. V případném řízení (ať už soudním, či správním) by proto bylo na poště, aby prokázala, nejen tvrdila, také nezbytnost a přiměřenost zvolených opatření. V tomto případě by pošta měla prokázat, v čem by spočívaly generálním ředitelem zmíněné "neúměrné organizační a finanční dopady". V praktické rovině by totiž jedinou odlišností bylo, že žádost o kartu osoby mladší 15 let by podepisoval zákonný zástupce dítěte. D - Závěry V předkládaném případě jsem se zabývala otázkou, zda omezení poskytování zákaznické karty pouze osobám starším 15 let není diskriminací. Tato věková hranice byla zavedena s ohledem na rozumovou a volní vyspělost mladistvých, protože od tohoto věku má pošta za to, že jsou nezletilí natolik vyspělí, že jsou schopni udělit platný souhlas s dalším zpracováním svých osobních údajů. Toto zpracování může zahrnovat také poskytnutí získaných údajů obchodním partnerům pošty, kteří mohou následně nabízet držitelům karet benefity nesouvisející s poštovními službami. Zvolená metoda regulace neodporuje občanskému zákoníku. Sledovaný cíl považuji z pohledu antidiskriminačního zákona za legitimní. Platný souhlas se zpracováním osobních údajů může udělit nezletilá osoba se souhlasem zákonného zástupce i před dosažením 15 let věku, anebo jej může udělit samotný zákonný zástupce. Považuji proto absolutní vyloučení osob mladších 15 let z poskytování zákaznické karty za nepřiměřené a diskriminační. Zákaznická karta sice není základní poštovní službou, ale má vliv na podmínky poskytování a cenu základních služeb, a proto jsou obchodní podmínky zákaznické karty součástí poštovních podmínek podléhajících kontrole ČTÚ. Samotná zákaznická karta je poštovní službou ve smyslu § 23 odst. 15 zákona o ochraně spotřebitele, neboť její poskytování je úzce navázáno na poskytování základních poštovních služeb. V případě, že jsou poštovní podmínky v rozporu se zákazem diskriminace spotřebitele, vyzve ČTÚ poštu, aby své poštovní podmínky změnila. Vzhledem k výše uvedeným závěrům mám za to, že ČTÚ měl v tomto případě svého oprávnění využít. Dospěla jsem proto ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv k přesvědčení, že ČTÚ nesprávně posoudil své pravomoci vůči poště a že nesprávně zhodnotil podmínky poskytování karty. Zprávu o šetření zasílám předsedovi Rady Českého telekomunikačního úřadu Ing. Mgr. Jaromíru Novákovi a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. Dále jsem dospěla k závěru, že podmínka 15 let věku pro vydání karty je poštou uplatňována nepřiměřeně, a proto spolu se zasláním zprávy o šetření žádám generálního ředitele České pošty Ing. Martina Elkána o změnu podmínek. Navíc se domnívám, že jejich úprava nemusí s sebou nutně nést mimořádné náklady ze strany pošty. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] ustanovení § 23 odst. 15 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů [2] ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů [3] viz ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů [4] ustanovení § 6 odst. 2 zákona o poštovních službách [5] ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) a 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů [6] ustanovení § 1 odst. 5 a § 21b zákona o veřejném ochránci práv [7] ustanovení § 7 odst. 1 antidiskriminačního zákona [8] ustanovení § 33 odst. 4 písm. a) zákona o poštovních službách [9] ustanovení § 33 odst. 7 zákona o poštovních službách [10] ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele [11] srov. ustanovením čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění zákona č. 162/1998 Sb. (dále jen "Listina") [12] ustanovení § 24 odst. 14 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele [13] ustanovení § 6 odst. 4 zákona o poštovních službách [14] ustanovení § 33 odst. 7 zákona o poštovních službách [15] ustanovení § 3 odst. 1 zákona o poštovních službách: (1) Základní služby zahrnují a) službu dodání poštovních zásilek do 2 kg, b) službu dodání poštovních balíků do 10 kg, c) službu dodání peněžní částky poštovním poukazem, d) službu dodání doporučených zásilek, kterou se rozumí služba poskytující záruku náhrady škody v paušální výši pro případ ztráty, poškození nebo úbytku obsahu poštovní zásilky a dávající odesílateli důkaz o poštovním podání poštovní zásilky a případně na jeho žádost důkaz o jejím dodání adresátovi, e) službu dodání cenných zásilek, kterou se rozumí služba poskytující záruku náhrady škody pro případ ztráty, poškození nebo úbytku obsahu poštovní zásilky, a to až do výše odesílatelem udané hodnoty poštovní zásilky, f) službu bezúplatného dodání poštovních zásilek do 7 kg pro nevidomé osoby, g) služby, které musí být zajištěny na základě závazků vyplývajících z členství České republiky ve Světové poštovní unii. [16] Bližší informace o kartě jsou dostupné na stránkách pošty: https://www.ceskaposta.cz/sluzby/ostatni-sluzby/zk-lide. [17] srov. ustanovení bodu 11. a 30. Obchodních podmínek Zákaznické karty České pošty, s.p. Dostupné z: https://www.ceskaposta.cz/documents/10180/282441/Obchodni_podminky_ZK.pdf/fb54fad6-c2c4-4082-afdd-10d50d4c4bed [18] viz ustanovení bodu 43. Obchodních podmínek Zákaznické karty České pošty, s. p. [19] srov. ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) a g) zákona o poštovních službách [20] Problematice působnosti a pravomoci ČTÚ se blíže věnuji v kapitole C.4 Pravomoc ČTÚ na poli rovného zacházení. [21] srov. ustanovení § 2 odst. 1 písm. a), b) a g) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů [22] viz ustanovení § 33 odst. 7 a 4 písm. a) zákona o poštovních službách Této problematice se blíže věnuji v předešlé části C.2 Rovné zacházení dle zákona o poštovních službách. [23] Otázce diskriminace ve smyslu antidiskriminačního zákona se věnuji v části C.4 Rovné zacházení dle antidiskriminačního zákona. [24] ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) antidiskriminačního zákona [25] ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona [26] ustanovení § 7 odst. 1 antidiskriminačního zákona [27] viz ustanovení § 15 odst. 2 a § 30 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Jiné důvody vedoucí k nabytí plné svéprávnosti vypočítává ustanovení § 30 odst. 2 občanského zákoníku. [28] ustanovení § 31 občanského zákoníku [29] Blíže MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník - velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: Leges, 2013, s. 357. [30] srov. ustanovení § 581 občanského zákoníku [31] viz ustanovení § 32 odst. 1 občanského zákoníku Blíže MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník - velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: Leges, 2013, s. 351. [32] ustanovení § 436 odst. 1 občanského zákoníku [33] ustanovení § 457 občanského zákoníku [34] ustanovení § 461 občanského zákoníku [35] ustanovení § 458 a § 459 občanského zákoníku [36] ustanovení § 457 občanského zákoníku