Text dokumentu

Veřejná ochránkyně práv Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. V Brně dne 15. září 2015 Sp. zn.: 4377/2014/VOP/HZ Vaše č. j.: MUKV/1500/2015/0SvŠaK/Nov Vaše značka: NOm 13/13 Vážený pane starosto, obracím se na Vás ve věci nezletilého M. D., nar. 2003. Jeho otec, pan J. D., si stěžoval na výkon sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví ze strany Městského úřadu Kralupy nad Vltavou (dále také jako "úřad" nebo "OSPOD"). Na základě jeho podnětu jsem ve věci zahájila šetření, které nyní touto zprávou uzavírám. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že Váš úřad v loňském roce inicioval návrhem na vydání soudního rozhodnutí umístění jeho dítěte do dětské ozdravovny. Uváděl, že syna převzal z péče matky v březnu r. 2014, pečoval o něj pouze do konce května r. 2014, dokud soud dítě neumístil do ozdravovny. Stěžoval si v této věci na práci sociálních pracovníků Vašeho úřadu, neboť podle jeho názoru nejednali v zájmu dítěte. Ze spisové dokumentace M. vyplývá, že Váš úřad podpořil změnu jeho výchovy a svěření do péče otce na počátku loňského roku na základě výpovědi chlapce, že ho matka ovlivnila a navedla k tomu, aby křivě svědčil proti otci u trestního soudu. Matce dokonce v přítomnosti sociální pracovnice řekl, že ji nemá rád a nechce s ní bydlet, že se hodlá odstěhovat k otci. V té době mu matka bránila ve styku s otcem po dobu více než půl roku. OSPOD dne 4. 2. 2014 adresoval soudu podnět k opatření podle ustanovení § 474 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních[1]. OSPOD měl také možnost zahájit s matkou správní řízení o uložení výchovného opatření podle § 13 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (napomenutí či dohled nad výchovou). V té době se otec již několik měsíců domáhal výkonu rozhodnutí ve věci styku se synem a také odnětí dítěte z péče matky do jeho péče. OSPOD ho u soudu podpořil a upozornil na opakované porušování rozhodnutí soudu o styku, nerespektování práv otce dítěte. Poté soud vydal usnesení o předběžném opatření[2], kterým matce nařídil odevzdat dítě do péče otce. V postupu OSPOD v této věci neshledávám pochybení. Po předání dítěte do péče otce se OSPOD zaměřil na chlapcovy neurologické potíže, které přetrvávaly. Nejprve podal návrh na umístění dítěte do léčebny dne 25. 3. 2014. Jako důvod pro odnětí uvedl letitý a nepřetržitý rodičovský konflikt, do kterého oba rodiče syna vtahují, vyvíjejí na něj neustálý psychický nátlak, v konfliktních situacích se jejich syn začal pomočovat a trpí tikem v oku. OSPOD spatřoval v tomto zásahu možnost provést řádné psychologické a psychiatrické vyšetření dítěte stranou od napjaté rodinné atmosféry a očekával, že v ozdravovně dítě podstoupí potřebnou psychologickou terapii. Jeho návrh však soud zamítl s tím, že před umístění dítěte mimo rodinu je zapotřebí využít mírnějších opatření. OSPOD proto svolal případovou konferenci, na níž rodiče souhlasili s umístěním syna do léčebny na dobu osmi týdnů a zavázali se, že ho budou v léčebně navštěvovat. Otce OSPOD seznámil s tím, že pokud by syna do léčebny nepředal, podá soudu nový návrh. Otec však později svůj názor změnil a dítě dobrovolně do ozdravovny nepřivezl. Další návrh OSPOD adresovaný soudu již byl úspěšný a dne 29. 4. 2004 prvoinstanční soud otci uložil povinnost dítě předat do péče ozdravovny[3]. Otec povinnost nesplnil, proto podal OSPOD návrh na vydání předběžného opatření, který odůvodnil i přáním dítěte odejít do ozdravovny, neboť otec mu bránil v kontaktu s matkou. V té době měl již OSPOD k dispozici zprávu z psychologického vyšetření[4], podle níž dítě krom enurézy a očních tiků trpí i vokálními tiky. Zde je nezbytné uvést, že matka v předchozím období r. 2013 systematicky bránila chlapci ve styku s otcem, za což ji sankcionoval soud [5]. Spisová dokumentace zachycuje změnu přání M. z první poloviny r. 2014, kdy si v lednu a únoru přál odejít od matky a bydlet u otce a v květnu téhož roku změnil svůj názor tak, že si přál odejít do ozdravovny a poté se vrátit do péče matky. Chlapec hovořil o tom, že mu otec brání stýkat se s matkou a telefonovat jí podle jeho přání[6]. Podle obsahu sdělení se dá vyjádření chlapce chápat ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí[7] jako žádost o pomoc při ochraně práva na styk s matkou. Ačkoliv otec namítá, že ke změně názoru přiměla dítě matka, toto nelze prokázat. Je zapotřebí vycházet z toho, že Váš úřad měl k dispozici opakovaně vyslovené přání dítěte jít do ozdravovny, kterému bylo nutné věnovat náležitou pozornost, jak uvádím níže. V souladu s participačními právy dítěte garantovanými mezinárodními úmluvami[8] má dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo podle § 8 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí tyto názory pro účely sociálně-právní ochrany svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají. Jeho vyjádření se věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti. Orgán sociálně-právní ochrany dětí má povinnost brát přání dítěte a jeho pocity s přihlédnutím k jeho věku a vývoji tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jeho citového a psychického vývoje. S ohledem na výše uvedené konstatuji, že této povinnost OSPOD dostál. Dítě má také právo se podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí vyjádřit ke všem opatřením, která se ho týkají. O dítěti starším 12 let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Ačkoliv chlapec nedosáhl v loňském roce hranice 12 let, OSPOD i na základě jeho přání podal návrh na umístění do ozdravovny, avšak − a to je nutné zdůraznit − nikoliv pouze proto, že si to chlapec přál, ale především proto, že chlapce přímo poznamenal rodičovský konflikt enurézou a tiky[9], které se nepodařilo po předání do péče otce zlepšit. Tato úvaha OSPOD je zřetelně zachycena v záznamu o případové konferenci, která proběhla 2. 4. 2014, tedy předtím, než chlapec projevil své přání odejít od otce. Na základě výše uvedeného neshledávám žádné pochybení OSPOD při podání návrhu na umístění dítěte do dětské ozdravovny. Důvodem umístění dítěte mimo rodinu mělo být vytržení z konfliktního prostředí a zajištění psychologického vyšetření, s čímž souhlasila matka, otec ne. Jak uvádím výše, OSPOD v návrhu počítal i s terapeutickou péčí pro chlapce, která v té době byla potřebná k tomu, aby překonal neurologické potíže. Ačkoliv otec nesouhlasil s umístěním dítěte mimo rodinu, je třeba vycházet z toho, že jeho syn sám projevil přání do ozdravovny jít "na čas" a že potíže neurologického rázu neustávaly. Je pravda, že chlapec se nacházel v péči matky více než rok po rozchodu rodičů a po tuto dobu mu bránila ve styku s otcem, u otce v péči se nacházel dva a půl měsíce a následně ho soud umístil do dětské ozdravovny. Objektivně vzato měl otec na stabilizaci a zlepšení zdravotního stavu syna kratší dobu než matka. OSPOD se však musí řídit nejlepším zájmem dítěte, proto posuzuji jeho návrh na umístění dítěte do ozdravovny z května r. 2014 optikou nejlepšího zájmu dítěte a nebudu zde porovnávat rozdílnou dobu péče rodičů o chlapce. Návrh OSPOD mám za souladný s nejlepším zájmem dítěte, neboť za nejdůležitější kritérium považoval neuspokojivý zdravotní stav chlapce. V zájmu dítěte bylo pomoci mu překonat neurologické potíže. V době, kdy chlapec odešel do dětské ozdravovny, si OSPOD nepřipustil variantu, že by bylo nutné nařídit v budoucnu ústavní výchovu. V tomto ohledu je, myslím, dobré přijmout poučení a vytvořit pro další obdobné případy variantní individuální plán ochrany dítěte. OSPOD po přemístění chlapce do ozdravovny poskytl rodičům kontakt na odborné zařízení, jež by mohlo uskutečnit rodinnou terapii, od které si sliboval nastolení normální komunikace mezi rodiči. Ze spisu vyplývá, že chlapec v průběhu pobytu v ozdravovně opět změnil názor a chtěl bydlet u otce[10]. Vztahy mezi rodiči se však nezlepšily. Psycholog dětské ozdravovny PhDr. Ing. T. N. zjistil, že chlapec je stále v ohrožení v důsledku konfliktu mezi rodiči, proto OSPOD podal v srpnu r. 2014 podnět soudu k zahájení řízení o ústavní výchově, což odůvodnil tím, že oba rodiče s dítětem manipulují a rovněž tak i prarodiče. Ze zprávy psychologa z dětské ozdravovny[11] vyplývá, že během pobytu přestal mít chlapec problém s enurézou, měl by však být nadále co nejvíce vzdálen sporům mezi rodiči, pěstounská péče na přechodnou dobu není v jeho případě vhodná, neboť má rodiče velmi rád a vazba na potenciální pěstouny by mu způsobila ještě větší zmatek. Od konce srpna loňského roku žije chlapec v dětském domově. Soud nařídil ústavní výchovu, rodiče s nařízením ústavní výchovy souhlasili. Se synem se stýkají v rámci víkendových pobytů a během prázdninového období. Spisová dokumentace však bohužel obsahuje informace, že během víkendových kontaktů nadále docházelo k ovlivňování dítěte a popouzení proti druhému rodiči. Ze spisu jednoznačně vyplývá, že konflikt rodičů chlapce neurotizoval, byl vtahován do jejich problémů a psychicky přetěžován. Ve spisu jsou zmínky, že se otec v rodině dopouštěl násilí vůči matce, v jehož důsledku matka vyhledala bydlení v azylovém domě[12], odkud s dítětem posléze odešla bydlet do samostatného bytu. Otec byl v této souvislosti vloni odsouzen za týrání osoby ve společném obydlí. Otec domácí násilí popírá a tomu svědčí i výpověď staršího syna J.. Mladší syn, jehož se týká tato zpráva, nejprve uváděl, že otec matku pořád bil[13], takto vypovídal i před soudem v trestní věci proti otci, avšak po skončení výslechu[14] sociální pracovnici sdělil: "Já jsem u soudu lhal. Máma s babičkou mi řekly, co mám říkat a na co si mám vzpomenout. Není pravda, že táta pořád bil mámu. Já viděl jenom jednou, jak táta mlátil mámu, víckrát jsem to neviděl, to spíš máma mlátila tátu. Máma ho mlátila častěji." Podle znaleckého posudku[15] byl chlapec výrazně zaangažovaný v konfliktu rodičů, oba rodiče mají částečně snížené výchovné schopnosti a sklon vytvářet s dítětem koalici. Znalec po rozpadu vztahu rodičů doporučil, aby chlapec byl v péči matky, aby bylo zachováno uspořádání, které vzniklo po odstěhování matky ze společného obydlí. Proto se OSPOD nejprve vyslovil pro svěření dítěte do péče matky, následně však v důsledku setrvalého bránění ve styku a s ohledem na přání dítěte podpořil otce v návrhu na změnu výchovy. V tomto postupu OSPOD neshledávám znevýhodnění otce ze strany OSPOD. V postupu Vašeho úřadu jsem však shledala pochybení, které se týká nezajištění dostatečné odborné pomoci pro dítě před umístěním do dětské ozdravovny a po přemístění dítěte do dětského domova. Pochybení shledávám také v tom, že úřad nevyužil možnost uložit rodičům ve správním řízení povinnost využít odborné poradenské pomoci. Mohu konstatovat, že při místním šetření právniček Kanceláře veřejného ochránce práv byl se sociálními pracovnicemi domluvený postup, jak zkusit pomoci dítěti. Jelikož Váš úřad spis postupoval na nově místně příslušný Městský úřad Mělník, bylo nutné zareagovat urychleně a informovat novou sociální pracovnici. Sociální pracovnice Bc. Novotná přislíbila, že bude o dosavadním průběhu šetření a dohodnutém postupu informovat Městský úřad Mělník. Jak jsem si ověřila, Váš úřad tomuto slibu dostál a instruoval Městský úřad Mělník podle domluvy z místního šetření. V důsledku tohoto postupu se podařilo najít pro rodiče psychologa, který s nimi pracuje v rámci rodinné terapie. Dále pak úřad zajistil odbornou psychologickou pomoc, kterou potřebuje dítě − chlapec v současné době již netrpí tiky ani enurézou. Rodiče čeká v září další sezení v rámci rodinné terapie. S ohledem na výše uvedené uzavírám věc podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, neboť Váš úřad již provedl k nápravě svých pochybení opatření, která jsem shledala jako dostatečná. Dopis zasílám na vědomí stěžovateli. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. Vážený pan Petr Holeček starosta Městský úřad Kralupy nad Vltavou Palackého nám. 1 278 88 Kralupy nad Vltavou [1] zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů [2] dne 3. 3. 2014 [3] Otec se domohl toho, že odvolací soud v říjnu r. 2014 usnesení soudu změnil a návrh OSPOD zamítl s odůvodněním, že psychický stav dítěte nelze přičítat péči otce, neboť jeho potíže se vztahují k období, kdy ho vychovávala matka. OSPOD dle soudu neprokázal naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků. [4] Dne 18. 4. 2014 zprávu napsala Mgr. K. ze střediska pomoci ohroženým dětem. [5] usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 10. 2013, jímž soud matce uložil povinnost zaplatit pokutu ve výši 5.000,- Kč [6] rozhovor chlapce s ředitelkou základní školy ze dne 23. 5. 2014 a se sociální pracovnicí dne 26. 5. 2014 [7] zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů [8] čl. 12 Úmluvy o právech dítěte (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.) a čl. 3 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 54/2001 Sb. m. s. [9] Otec namítá, že tyto potíže vyvstaly, když o dítě pečovala po rozchodu matka, avšak i před rozchodem rodičů dítě zažívalo stresy v důsledku špatné rodinné situace, a poté v souvislosti se sporem rodičů o péči o staršího syna J. [10] rozhovor se sociální pracovnicí dne 2. 7. 2014 [11] ze dne 11. 8. 2014 [12] V lednu r. 2013 to tvrdila sociální pracovnice azylového domu, která tím podpořila matku. [13] výpověď M. na OSPOD z února r. 2013 [14] dne 29. 1. 2014 [15] znalecký posudek z června r. 2013 z odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, autor Mgr. L. V.