Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 25. února 2015 Sp. zn.: 4148/2014/VOP/MJ Zpráva o šetření z vlastní iniciativy ve věci nezletilého A. K. (nar. 26. 11. 2001) V rámci vlastní činnosti veřejného ochránce práv související s realizací tzv. systematických a preventivních návštěv byl od roku 2011 sledován výkon ústavní výchovy nezletilého A. K. žijícího v Dětském domově se školou v obci A. A - Předmět šetření Na základě poznatků z výše uvedené činnosti jsem se rozhodla ve smyslu ustanovení § 9 písm. d) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zahájit šetření postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu Rakovník (dále také "OSPOD") s cílem prověřit jeho jednání, když na případových konferencích konaných v roce 2012 podporoval styk nezletilého s rodiči (především matkou), přičemž současně inicioval soudní řízení o zákazu styku dítěte s rodiči. Druhotným cílem šetření bylo prošetřit možnost přemístění nezletilého do Dětského domova NS (dále také "DD"), kde žijí jeho tři sourozenci, s nimiž od roku 2012 systematicky navazoval kontakt. B - Skutková zjištění Dne 10. července 2014 jsem OSPOD požádala o kopii spisové dokumentace, jakož i vyjádření k otázkám týkajícím se zákazu styku rodičů s jejich synem. Reakci jsem obdržela dne 7. srpna 2014, kopii spisové dokumentace dne 13. srpna 2014. Dne 14. srpna 2014 se mnou pověření pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv zúčastnili případové konference, která se konala v Dětském domově se školou v obci A. (dále také "DDŠ"). Z důvodu hospodárnosti zde nebudu opakovat obsah spisové dokumentace, omezím se pouze na poznatky ze zmíněné případové konference a z neformálního rozhovoru se sociální pracovnicí Alenou Mackovou, který se uskutečnil po skončení případové konference. Pracovnice OSPOD během případové konference vyjádřila obavy z přemístění nezletilého do DD, a to jak z důvodu jeho zdravotního znevýhodnění (nespecifikovaná porucha střev podobná Crohnově chorobě), a tím požadavku na stálou přítomnost zdravotnického personálu v zařízení, v němž žije, tak i z důvodu případného dojíždění do školy v R. , k čemuž by A. nezbytně potřeboval asistenta. Paní Macková dále zmínila, že v březnu 2014 matka A. navštívila v DDŠ, a to i přes soudní zákaz styku. Vedení DDŠ o zákazu styku nevědělo. Paní Macková matku poučila o možnosti podat návrh na zrušení zákazu styku, matka však v tomto směru nic nečinila a nečiní. Z etopedicko-psychologické zprávy vyplynulo, že současný stav A. chování není dobrý. Jeho chování je ryze účelové, velmi manipulativní, provokativní vůči ostatním dětem, je velmi sebestředný a rád se ukazuje; A. je proto ve skupině neoblíbený. Dvakrát až třikrát do týdne má silné afekty, které se již naučili zklidňovat (někdy zklidnění trvá i hodinu), výchovně-léčebný režim mu proto vyhovuje. Etoped DDŠ si neumí představit, že by A. do školy byť jen docházel, natož dojížděl (např. když cestuje, vždy potřebuje toaletu již po pěti minutách cesty). Kromě uvedené choroby bylo nezletilému diagnostikováno i ADHD. A. se údajně velmi dobře orientuje, je vázán na dospělé, mezi dětmi téměř nemá kamarády (nicméně skupina ho respektuje a jistým způsobem chrání; vědí, že je zdravotně znevýhodněný a nadto i růstově zaostalý, vědí, že mu nesmí ublížit). Od narození pobýval dlouhou dobu v nemocnici, kde neměl téměř žádné vrstevníky, proto jeho kamarády představoval personál nemocnice (se kterým udržuje kontakty dosud), proto je nejvíc vždy navázaný na dospělé. I v DDŠ tíhne více k dospělým než k dětem. Problémem je i jeho vzhled, je mu sice 121/2 roku, ale vzhledově (a růstem) vypadá na 6 let (kromě Crohnovy choroby má i růstovou poruchu). Sociální pracovnice DDŠ přečetla lékařskou zprávu, v níž je konstatována potřeba stálé zdravotní péče. Nezletilý podstupuje biologickou léčbu, podrobuje se bezezbytkové dietě (strava bez slupek, kůrek, pecek atd.). Pracovnice dále konstatovala, že víkendové pobyty se sourozenci jsou možné. Ředitelka DDŠ podrobněji poukázala na výrazné limity A. stravy a praktická omezení, které s sebou takové stravování přináší. Sociální pracovnice DD na případové konferenci sdělila, že v zařízení není zdravotnický personál. V domově jsou tři rodinné skupiny s tím, že A. by mohl být teoreticky umístěn v první skupině se svými sourozenci. Jde o skupinu, která je oddělená od zbytku DD (budovy), skupina má však pouze jednoho vychovatele ve službě, v čemž spatřuje značný problém. V DD je pouze jedna kuchařka, nadto večeře si vaří skupiny samy, takže by se musel výrazně přizpůsobit jídelníček (a tím i rozpočet) celé skupiny. Dojíždění do školy v R. by bylo obtížně řešitelnou realitou, rozhodně popřela možnost využití dalšího vychovatele. Matka navštěvuje DD nepravidelně, nedodržuje návštěvní řád, přijíždí neohlášeně (neplánovaně). Stalo se i to, že dětem ve skupině na několik hodin nechala bez domluvy s personálem svého 4letého syna (jejich sourozence) a odešla do města. Starší sourozenci občas jezdí domů, ale v místě bydliště rodičů jsou takové životní podmínky, že se propustkám často sami brání (to potvrdila i paní Macková ). Vztah sourozenců s A. je podle personálu DDŠ i DD spíše povrchní, A. o sourozencích sám nemluví, na návštěvy se nijak výrazně netěší, absentují u něj jakékoli emoce. Pokud se na sourozence personál aktivně neptá, A. nemluví. Např. na komunitách prý raději hovoří o tom, co kde zažil sám, než aby se sám rozvykládal o návštěvě sourozenců v DD. Starší V. (20 let) bude z DD brzy odcházet, má rovněž Crohnovu chorobu, ale s výrazně mírnějšími projevy. Personál byl přesvědčen, že s ním bude mít A. díky tomu společnou řeč, ale když viděl, co vše může V. jíst, byl z toho zklamaný a společnou řeč nenašli. Jména sester si dle personálu A. stále plete, resp. je nezná. Vztah sourozenců k A. je údajně spíše chladnější, sice se snaží ptát se ho na různé věci, ale i z jejich strany jde o emočně plochou aktivitu, nejvíc se údajně těší na to, že si udělají výlet do obce S (a ne, že uvidí bratra). A. jezdí do DD také spíše na výlet než za sourozenci. V případě přemístění by byl problém i v tom, že sourozenci v DD spíše nepobývají, resp. jezdí ze škol až pozdě odpoledne nebo večer. Navíc V. svůj pobyt v DD již končí a nadto teď dojíždí za přítelkyní do R. Sestra S. začne jezdit do P. na učiliště, časem bude na internátu. Pracovnice DD shrnuly, že by s A. v DD stejně nakonec nikdo moc nepobyl. Co se týká výhledu nezletilého v ústavní výchově, psycholožka DDŠ vidí časem cestu přemístění A. do výchovného ústavu se zdravotním dohledem. Na zařízení typu dětského domova podle ní A. nemá kapacitu, nikde by ho prý nezvládli (konstatovala, že dle jejího názoru i názoru etopeda je A. nejkomplikovanější případ, co v DDŠ mají). Ke střevním potížím přistupují i psychické afekty a porucha ADHD, což celou situaci ještě komplikuje, včetně A. současného chování zahrnujícího znaky puberty. Personál DDŠ si neumí představit, jak bude schopen důsledně dodržovat léčbu, až nebude pod dohledem v ústavní výchově. Nezletilý sám psycholožce řekl, že si přemístění do DD nepřeje. V DDŠ si již vytvořil blízké vztahy, má nějaký náhled na své chování a celkové fungování, je mu údajně v DDŠ dobře. Když mu psycholožka položila otázku na klady a zápory pobytu v DDŠ, měl jen chválit, naopak když chtěla vyjmenovat klady a zápory přemístění do DD, údajně jen emočně ploše sdělil, že by tam měl jen své sestry. Podle psycholožky A. mluví spíš o své mámě, nicméně i v tomto ohledu má pochybnosti o jeho skutečné motivaci (nedávno s ní chtěl řešit mobilní telefon, který mu při poslední návštěvě vzala s tvrzením, že mu ho nechá spravit, nicméně mu ho už nevrátila). A. občas zmiňuje i svého mladšího bratra L. (4 roky), který je zatím v péči rodičů (nicméně OSPOD potvrdil, že až bude L. ve škole, tak mu bude pravděpodobně rovněž nařízena ústavní výchova, stejně jako dosud u všech dětí K.). Rodina zatím nebyla a není v péči žádné neziskové organizace, nová sociální pracovnice v DD bude realizovat sociálně-aktivizační službu přímo v rodinách a počítá i s rodinou K. Sociální pracovnice i DDŠ potvrdily, že otec o děti téměř nejeví zájem, nevstane z postele - ani když přijde na šetření OSPOD, o děti se nezajímá. Matka údajně děti využívá účelově, při jejich pobytu doma okamžitě žádá o dávky hmotné nouze, což je údajně i jejím cílem v případě dřívějšího navštěvování A. Podle pracovníků DD se na matku nelze jakkoli spolehnout, porušuje své sliby i svá tvrzení. Nikdo z účastníků případové konference neshledal přemístění A. do DD jako reálné. Byl navržen model pokračování současných kontaktů sourozenců (cca jednou za měsíc vzájemné navštěvování), které se personál obou domovů pokusí zintenzivnit, a především zařídit, aby sestry z DD jezdily na společné akce s A. a DDŠ za účelem společných zážitků. Po nějaké době bude vyhodnocen další vývoj vztahu sourozenců, nicméně všichni zúčastnění byli v tomto ohledu spíše pesimističtí. Personál DDŠ přislíbil zjistit, jaká je situace ohledně vztahu A. a L., kde je konstatován jistý sourozenecký potenciál. Paní Macková ohledně zákazu styku v prosinci 2012 v návaznosti na okolnosti listopadové případové konference uvedla, že na začátku jejího konání sdělila plánované kroky OSPOD vedoucí k soudnímu zákazu styku. Nevěděla, proč se tato skutečnost neobjevila v protokolu z případové konference (zápis byl sepisován pracovníkem DDŠ). Podle paní Mackové však bylo směřování k zákazu styku patrné i z toho, že rodiče už ani nebyli na případovou konferenci pozváni. Paní Macková netušila, proč si soud v rámci řízení o zákazu styku rodičů se synem nevyžádal stanovisko DDŠ, a ani proč nenařídil znalecké posouzení. Jednalo se o první zákaz styku za 17 let její praxe, takže nemá možnost srovnání. Podle paní Macková tkví jádro problému možná v tom, že je matka až nezdravě závislá na otci dětí, a projeví-li o děti zájem, vzbudí to v panu K. hněv. Matka se velmi obává rozvodu, neboť má rodinu na Slovensku a v případě rodinného rozkolu by v ČR neměla žádné zázemí (a na Slovensko se zjevně nechce vrátit). C - Hodnocení věci ochránkyní Považuji za nezbytné upozornit, že cílem mého šetření bylo prošetřit pouze činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nikoli se jakkoli vyjadřovat k věcnému rozhodování soudů, které v rodiněprávních věcech hrají výraznou roli. Z hlediska časového hodnotím události pouze počínaje případovou konferencí v červnu 2012, která znamenala zásadní zlom v pohledu na práci s biologickou rodinou nezletilého. C.1 Vztah nezletilého s rodiči Že jsou rodiče na prvním místě v životě svých nezletilých dětí, stanovil nejen dnes již neplatný zákon o rodině,[1] ale ve stejném duchu je koncipován i nový občanský zákoník. Tomu odpovídá právo dítěte znát své rodiče.[2] Jedná se o principy, jež prostupují právo České republiky od ústavní úrovně až po zákonnou a jež tvoří spolu s dalším i obsah práva člověka na respektování soukromého a rodinného života.[3] Ani zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále také "zákon o SPOD"), nestojí v tomto ohledu stranou, přihlédneme-li k základním principům poskytování sociálně-právní ochrany.[4] Ačkoli byli rodiče nezletilého v roce 2003 zbaveni rodičovské zodpovědnosti k nezletilému, při existenci tehdy platných právních předpisů tato skutečnost automaticky neznamenala i zákaz stýkat se s dítětem, byť se dnes platný občanský zákoník na tuto otázku již dívá poněkud jinou optikou; podle § 872 občanského zákoníku platí, že dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte. Považuji za nezbytné rovněž zmínit, že ačkoliv je základním cílem čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ochrana jedince proti svévolnému zásahu veřejné moci, obsahuje tento článek podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva i pozitivní závazek státu aktivně přispívat k ochraně rodinného života.[5] Zájem rodičů o nezletilého K tomu, abych mohla důsledně posoudit kvalitu činnosti OSPOD, je třeba zhodnotit zájem rodičů o jejich syna. Jak plyne ze spisové dokumentace i výpovědi paní Mackové, otec o syna kontinuálně nejeví byť sebepatrnější zájem. Co se týká matky, stopy zájmu již lze nalézt. Nepočítám-li matčinu návštěvu syna v září 2010, která jí nebyla umožněna, a její účast na první případové konferenci v červnu 2012, je další zájem matky zapsán ke dni 30. 6. 2012, kdy se během návštěvy sociální pracovnice v rodině matka vyjádřila ohledně kontaktu se synem v pozitivním duchu (konstatovala, že se "teď vše změní" a ke konzultaci v DDŠ se dostaví). Další zájem je patrný až ze dne 12. 11. 2012, kdy rodiče zmínili, že by synovi chtěli poslat dárek k narozeninám (zda tak skutečně učinili, již z dokumentace neplyne). Další zájem matky lze evidovat až k březnu 2014, kdy se matka i přes již daný zákaz styku dostavila do DDŠ společně s A. sourozenci (její motivace nebyla zřejmá).[6] Poslední zájem o nezletilého potom je evidován ke dni 18. 6. 2014, kdy matka OSPOD sdělila, že chce začít synovi telefonovat. A. jí údajně sám telefonoval, napsal jí rovněž dopis. Matka ale nevěděla, co mu má odpovědět. Tento zájem poté OSPOD sdělil ve zprávě soudu dne 26. 6. 2014, nicméně začátkem července (8. 7. 2014) již opět nastoupila matčina dlouhodobě se vyskytující nejistota. Matčin zájem o syna v období 2012-2014 lze celkově charakterizovat jako extrémně nestabilní a pouze stopový. Projeví-li zájem o dítě, ten velmi rychle vymizí, resp. se změní ve výraznou a téměř kontinuální vnitřní nejistotu matky ohledně kontaktů se synem,[7] z čehož zřejmě plynou tendence své rozhodnutí neustále odsouvat. Jediný jasnější názor projevila dne 14. 9. 2012, kdy OSPOD sdělila, že za synem nepojede, neboť nemá čas, a dne 22. 3. 2013 během návštěvy OSPOD v rodině, kdy paní Mackové sdělila, že se rodiče proti zákazu styku s nezletilým odvolávat nebudou, neboť má sice A. ráda, ale nechce ho teď vídat. Nezájem na kontaktech matka vyslovila i dne 16. 7. 2013. Ve všech ostatních případech syna neodmítá, nedokáže se však rozhodnout a je nejistá. Otázkou zůstává, jaké je skutečné vnitřní rozpoložení matky ohledně kontaktů se synem. Je zjevné, že ke svému synovi nějaký citový vztah má (třebaže dosud nenavázaný), nicméně při jejím rozhodování v tomto směru hraje významnou roli také vztah s otcem A. a strach z případného rozvodu, jakož i nejistota ohledně jejího chování při kontaktu se synem či v situaci, kdy se na ni její syn obrátí. Ohledně tohoto aspektu případu musím zmínit zprávu OSPOD pro Okresní soud v Kladně (27. 9. 2013),[8] v níž je směrem k rodičům konstatováno, že "o syna neprojevují žádný zájem již několik let", bez jakéhokoli bližšího vysvětlení situace. Tato informace není úplná, resp. sama o sobě vytváří mylný dojem. Je namístě, pokud jde o otce, nicméně vůči matce vytváří poněkud zavádějící zdání (s ohledem na výše uvedené). Názor nezletilého Vzhledem k věku dítěte je již nezbytné zabývat se jeho názorem a postojem k celé situaci. V řízení o zákazu styku na podzim 2012 nebyl jeho názor zjišťován.[9] Neobjevil se ani v návrhu OSPOD soudu, na základě kterého bylo řízení zahájeno.[10] A. postoj se v dokumentaci odráží až ke dni 15. 4. 2013, kdy se během návštěvy OSPOD v DDŠ nezletilý paní Mackové dotazuje na rodinu, o které se dozvěděl od svých sourozenců. Tehdejší psycholožka zařízení (Mgr. Myšková) k tomu uvedla, že se nezletilý navázal na představu, že má někde rodinu a snaží se navázat kontakt, který by podle ní ale nezvládl. Další zmínku lze nalézt až ke dni 17. 12. 2013, kdy se A. OSPOD dotazoval, proč nemůže jezdit domů jako ostatní jeho sourozenci (paní Macková svou odpověď stočila k nevyhovujícím životním podmínkám rodičů v souvislosti s jeho nemocí). Dne 13. 3. 2014 nezletilý OSPOD sdělil, že při poslední návštěvě sourozenců přijela i jeho matka, opět se o rodinu zajímal, dotazoval se na práci rodičů a jejich bydlení. Byl pohoršený tím, jak rodiče žijí (ohledně hygienických podmínek), a ke konci rozhovoru se dotazoval, zda se pro něj již našla nějaká náhradní rodina (je evidován pro náhradní rodinnou péči), protože se do své původní rodiny spíš vrátit nechce ("chce nějakou normální rodinu"). A. se na rodiče dotazoval i během další návštěvy OSPOD v DDŠ (dne 3. 6. 2014). Ze záznamu ze dne 18. 6. 2014 je potom zřejmé, že syn matku telefonicky i písemně kontaktoval. Dle zprávy OSPOD soudu ze dne 26. 6. 2014 je patrné, že si je nezletilý vědom skutečnosti, že se do původní rodiny vrátit nemůže. Z výše uvedeného je tedy zjevné, že se A., počínaje rozvíjením vztahů se sourozenci, o své rodiče začal přirozeně zajímat. I když se dozvěděl, v jakých podmínkách žijí, a verbálně je odmítl, nepřestal se dotazovat na jejich situaci. Z toho lze usuzovat, že ve skutečnosti odmítl pouze způsob jejich života, nikoli rodiče samé. V každém případě by se však názor a postoj A. k celé situaci, i vzhledem k jeho současnému věku, měl objevovat ve zprávách OSPOD pro soud. Opět musím zmínit zprávu Okresnímu soudu v Kladně (tentokrát ze dne 26. 6. 2014), v níž OSPOD konstatuje, že nezletilý si je vědom skutečnosti, že do původní rodiny se vrátit nemůže, a proto má zájem o svoje umístění do náhradní rodinné péče. Ačkoli se toto ustanovení pravděpodobně zakládá na pravdě, opět není úplné a (na základě výše uvedeného) nevystihuje skutečný obrázek zájmu A. o jeho rodinu.[11] Podpora OSPOD ke kontaktům matky a dítěte Během případové konference v červnu 2012 všichni účastníci potvrdili, že vyvinou značné úsilí směřující k obnově vztahu nezletilého a (především) jeho matky, která se případové konference zúčastnila. Tomu na jedné straně odpovídá i následná sociální práce s rodinou, kdy sociální pracovnice rodinu pravidelně navštěvovala, rodiče o A. stavu a aktuální situaci informovala, dotazovala se na jejich zájem o nezletilého a motivovala rodiče (především matku) k aktivitě ve směru znovuobnovení kontaktů se synem. Na straně druhé se velmi záhy poté, co se ukázalo, že matka díky svému nezájmu selhala ohledně odborné přípravy na kontakt se synem, jež byla dohodnuta na případové konferenci, objevil "zákaz styku" jako svého druhu motivační činitel, který OSPOD vůči rodičům používal.[12] O zákazu styku bylo nakonec rozhodnuto Okresním soudem v Kladně dne 5. 12. 2012. I poté se OSPOD snažil především matku motivovat k zájmu o chlapce. Již po rozhodnutí soudu o zákazu styku paní Macková rodičům sepsala odvolání proti rozhodnutí o zákazu styku s tím, že ho stačí jen poslat (10. 12. 2012). Při každém kontaktu matky s OSPOD paní Macková téma kontaktů s A. otevřela, rodičům nabízela odbornou pomoc. Je však rovněž patrné, že OSPOD je v motivování matky již bezradný.[13] I přesto, že matka porušila soudní zákaz styku, dotazoval se OSPOD na dojem matky ze setkání se synem a nabízel pokračování kontaktů a sepsání návrhu na zrušení zákazu styku (ve dnech 30. 3. či 7. 4. 2014). Z výše uvedeného je evidentní, že OSPOD rodiče (matku) ke styku se synem motivoval a pro znovunavázání kontaktů vyvíjel značné úsilí. Zákaz styku jako motivační nástroj OSPOD použitím "zákazu styku" tedy nešlo primárně o zpřetrhání rodinného svazku, ačkoli se tak jeho návrh na první pohled tváří[14] a i samotná podstata institutu zákazu styku takové domněnce nahrává. Sociální pracovnice během svých kontaktů s matkou zjevně podporovala další kontakt matky se synem. Nicméně vzhledem k tomu, že účelem institutu zákazu styku je primárně přerušit osobní kontakt rodinných příslušníků v situacích, kdy takový kontakt dítěti prokazatelně škodí,[15] použití tohoto nástroje jako "motivačního" je přinejmenším podivné. Nepochybuji o upřímném úmyslu OSPOD jednat v zájmu dítěte, tedy přimět matku k aktivitě. Nicméně i přes jakkoli dobře míněné úmysly platí, že rodičovství a rodina jsou pod ústavní ochranou.[16] A pokud má k zásahu do rodinného života dojít, tvoří měřítko oprávněnosti takového zásahu soulad se zákonem, legitimní cíl a nezbytnost. Vždy je proto potřeba zvolit nejmírnější možný zásah, jenž bude mít oporu v zákoně a bude dostatečný k naplnění sledovaného cíle. Zákaz styku měl a i nadále má oporu v zákoně v situacích, kdy je takový zákaz v zájmu dítěte. Vzhledem k zájmu A. o jeho rodinu a zájmu, byť nestabilnímu, matky o A. , je proto nepochybně v zájmu dítěte pokračování směrem, který byl nastaven na první případové konferenci v červnu 2012. Tedy ve vyvíjení úsilí ke znovunavazování rodinných vztahů. Za tím účelem nicméně OSPOD nevyužil další prostředky, které mu právní řád nabízel, resp. využil jen mírné formy jako projednávání situace s matkou či doporučení odborné pomoci. Přitom nařízení odborné pomoci[17] matce by bylo vzhledem k uvedenému ohledně jejího (ne)zájmu zcela namístě a využití této formy právně přiměřené. Zatímco okamžité sáhnutí k tak extrémnímu nástroji, jakým je podání návrhu na zákaz styku, nepovažuji v tehdejší situaci za důvodné. Jsem si samozřejmě vědoma toho, že orgány veřejné moci nemohou v daném případě přímo ovlivnit, zda se rodinné vztahy budou dále rozvíjet, pokud sami rodiče nezmění svůj postoj, zejména pokud v posuzovaném případě matka sama neprojeví zájem o osobní kontakt se synem. Vzhledem k výše zmíněným pozitivním závazkům státu aktivně přispívat k ochraně rodinného života však považuji za nezbytné, aby OSPOD využíval všech svých zákonných nástrojů, a to právě dle intenzity jejich schopnosti zasáhnout do práva na rodinný život. V potaz je nezbytné vzít i § 9a odst. 2 zákona o SPOD, jenž stanoví, že "opatření sociálně-právní ochrany musí být zvolena tak, aby na sebe navazovala a vzájemně se ovlivňovala". Byla-li tedy matce nejprve odborná pomoc doporučována a ta takového doporučení nedbala, je logické, že by mělo navazovat její nařízení, zejména v případě, kdy konstantní tlak sociální pracovnice na matku již nenachází patřičnou odezvu. Jen pro jistotu upozorňuji, že OSPOD při zvažování nařízení odborné pomoci nemůže být veden pouze úvahami o pravděpodobné neefektivitě takového nařízení z důvodu nezájmu rodičů o takovou pomoc. Musí zvážit i další okolnosti vedoucí k rozhodnutí, že odborná pomoc nebude nařízena. OSPOD by měl prokázat, že se využitím nástroje nařízení odborné pomoci zabýval, zvažoval ho, a proč se nakonec rozhodl k jeho nevyužití. Považuji za nezbytné dodat, že ani zákaz osobního styku rodičů s dítětem neznamená úplný zákaz kontaktu. Odborná literatura uvádí, že i rodič zbavený rodičovské odpovědnosti, kterému byl osobní styk zakázán, má i nadále "právo se stýkat s dítětem jinou formou (telefonicky, e-mailovou komunikací) a má právo na informace o dítěti"[18][19] Nevyjasněnou skutečností zůstává, z jakého důvodu se směřování k zákazu styku neobjevilo v zápisu z případové konference v listopadu 2012, ačkoli dle vyjádření paní Mackové i spisové dokumentace[20] plyne, že na začátku jednání byli účastníci seznámeni s tím, že OSPOD podal návrh na zákaz styku. Podle paní Mackové byl směr vedoucí k zákazu styku patrný i z té skutečnosti, že na listopadovou případovou konferenci rodiče již nebyli pozváni. Ačkoli sociální pracovnice s nezletilým běžně hovoří o rodinné situaci, nikdy mu nevysvětlila, že byl vydán zákaz styku rodičů s ním (samozřejmě způsobem přiměřeným jeho chápajícím schopnostem).[21] Nemožnost navštěvovat rodinu mu byla vysvětlována pouze v souvislosti s jeho zdravotním omezením. Závěr Na základě výše uvedeného mohu konstatovat následující: - Zájem matky o nezletilého je možné charakterizovat jako extrémně nestabilní a minimální, nikoli však nulový. Z průběhu matčina jednání nicméně nelze dovozovat jednoznačný nezájem o dítě, jako spíše obrovskou nejistotu ohledně kontaktu se synem. -Zájem nezletilého o rodiče je patrný, byť odmítl jejich způsob života. - Ve zprávách OSPOD pro soud[22] se v přechozích bodech uvedené skutečnosti musejí objevovat, neboť OSPOD je povinen, s ohledem na zjištěné a podložené skutečnosti, své závěry formulovat precizně. - Cílem a hlavním motivem činnosti OSPOD nebylo přerušení kontaktů matky a jejího syna, byť by takové domněnce podání návrhu na zákaz styku napovídalo. Podání návrhu na zákaz styku nicméně nebylo důvodné, za daných okolností totiž existoval prostor, vedle doporučování odborné pomoci, i pro její nařízení, k čemuž v historii případu nikdy nedošlo. - Se zákazem styku rodičů s ním měl OSPOD nezletilého obeznámit.[23] Dodávám, že v případě hodnocení zákazu styku je rozhodující nejen posouzení existence rodinné vazby mezi rodičem a dítětem (která v případě nezletilého a jeho matky nebyla založena), ale i jejich citový vztah,[24] jenž je, dle mého názoru, otázkou, s níž se OSPOD dosud nevypořádal. Pro nařízení odborné pomoci matce je tak stále prostor. OSPOD se za daných okolností musí, vedle pokračujícího motivování matky ke znovuobnovení osobních kontaktů se synem, snažit o podporu alespoň jiných forem kontaktu, resp. minimálně pokračovat ve sdělování informací jak matce, tak i nezletilému (vzájemně o tom druhém). Zachování alespoň minimálního kontaktu rodiče s dítětem, resp. vzájemné informovanosti jsou podstatné pro případné budoucí obnovení narušených funkcí rodiny.[25] C.2 Vztah nezletilého se sourozenci Vztah mezi sourozenci je rovněž předmětem ústavněprávní i mezinárodněprávní ochrany. Podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona a je zaručena zvláštní ochrana dětí a mladistvých. Výše zmiňovaná Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 8 stanoví, že každý má právo na respektování svého rodinného života. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále také "ESLP") tento rodinný život existuje i mezi sourozenci. V případu Olsson proti Švédsku označil ESLP za porušení čl. 8 způsob provedení rozhodnutí o svěření sourozenců do péče ústavu a pěstounům takovým způsobem, kdy byl každý ze tří sourozenců na jiném místě, byli daleko od sebe navzájem a zároveň i daleko od svých rodičů.[26] Opět zmiňuji, že ačkoli je základním cílem čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ochrana jedince proti svévolnému zásahu veřejné moci, obsahuje tento článek podle judikatury ESLP i pozitivní závazek státu aktivně přispívat k ochraně rodinného života. Ten v této souvislosti mj. znamená, že sociální pracovníci mají aktivně zjišťovat, zda má dítě sourozence, a následně se snažit o jejich společné umístění ve stejném zařízení. Tam, kde to není možné či vhodné, je nutné zajistit přinejmenším intenzivní kontakt mezi sourozenci. Šetřením jsem zjistila, že OSPOD se během svých návštěv nezletilého v DDŠ na sourozence dotazoval jak A. samotného, tak i např. psycholožky.[27] V případě návštěv A. sourozenců v DD i v opačném směru.[28] OSPOD informace zjišťoval i během návštěv v rodině, kdy o společném kontaktu sourozenců vykládala matka.[29] Kontakt nezletilého se sourozenci se objevil i ve zprávě soudu (dne 27. 9. 2013). Situaci OSPOD tedy zjevně monitoroval, aktivitu nechával výhradně na obou domovech. Ke společnému setkávání sourozenců docházelo na nejrůznějších akcích jednoho či druhého domova. Pouze v létě 2013 k žádnému kontaktu pravděpodobně nedošlo, neboť OSPOD se od A. sester v DD dozvěděl, že návštěvy sourozenců neproběhnou, protože obě zařízení mají své vlastní letní programy.[30] Případová konference ze dne 14. 8. 2014 přinesla zjištění, že nikdo z přítomných neshledal eventuální přemístění A. do DD jako reálné. Jeho výrazné zdravotní omezení, se zvážením případného přínosu ovlivněného skutečností, že sourozenci se kvůli studiu budou nacházet většinu dne mimo zařízení, by znamenalo nezbytnost takových změn, o jejichž účelnosti všichni členové jednání pochybovali. Byl proto navržen model pokračování nastavených kontaktů (jedenkrát za měsíc vzájemné návštěvy), které se domovy pokusí zintenzivnit. Všichni zúčastnění však projevili ohledně budoucnosti vztahů sourozenců s A. vážné obavy a pesimistické vyhlídky (především z hlediska zájmu sourozenců o A .[31] Co se týká zájmu A. o své sourozence, šetření ukázalo značný rozpor mezi jednotlivými závěry. Na případové konferenci v srpnu 2014 pracovníci DDŠ i DD uvedli, že vztah sourozenců je spíše povrchní, A. o sourozencích sám nemluví, na návštěvy se nijak výrazně netěší, absentují u něj jakékoli emoce. Např. na komunitách raději hovoří o tom, co kde zažil sám, než aby se sám rozvykládal o návštěvě sourozenců v DD. Takový dojem však rozhodně neplyne ze spisové dokumentace, kdy během návštěv OSPOD v DDŠ je sourozenecké téma častým konverzačním námětem (v případě, kdy došlo na téma náhradní rodinné péče, A. dokonce vyslovil přání, aby byl umístěn někam, kde budou chtít i jeho sourozence), z narozeninového přání, které mu sourozenci zaslali, projevoval radost atd. Vzhledem k závěrům konference (pokračovat v kontaktech a zintenzivnit je) však uvedený rozpor ponechávám bez hodnocení. Shrnuto, OSPOD sourozeneckou situaci systematicky monitoroval a s nezletilým sourozenecké téma pravidelně probíral. Sourozenecká vazba byla navázána a prohlubována, přičemž přemístění do DD se ukázalo jako spíše nereálné. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se Městský úřad Rakovník dopustil pochybení spočívajícího v tom, že: - ve zprávách pro soud podle § 51 odst. 4 písm. a) zákona o SPOD uváděl ne zcela přesné, resp. zavádějící, informace týkající se postoje matky k synovi, jakož i postoje syna k matce (§ 8 odst. 2 zákona o SPOD), - nevyužil nařízení odborné poradenské pomoci dle § 12 odst. 1 písm. b) a c), resp. § 13 odst. 1 písm. d) zákona o SPOD, v návaznosti na § 9a odst. 2 zákona o SPOD a ihned přistoupil k tak extrémnímu opatření, jakým je návrh na zákaz styku rodičů se synem, - neseznámil nezletilého se zákazem styku rodičů s ním dle § 8 odst. 3 zákona o SPOD. Zprávu o šetření zasílám starostovi města Rakovník a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] Srov. § 31 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, platného do 31. 12. 2013. [2] Čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (Sdělení FMZV č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte). [3] Je zakotveno v článku 8 Sdělení FMZV č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. [4] Především § 1 a § 5 zákona o SPOD. [5] Srov. rozsudek ESLP ve věci Wallová a Walla proti České republice ze dne 26. října 2006, č. 23848/04, rozsudek ESLP ve věci Havelka a ostatní proti České republice ze dne 21. července 2007, č. 23499/06, rozsudek ESLP ve věci Olsson proti Švédsku, rozsudek ESLP ve věci Kutzner proti Německu ze dne 26. února 2002, č. 46544/99 či rozsudek ESLP ve věci Kroon proti Nizozemí ze dne 27. října 1994, č. 18535/91. [6] Z rozhovoru OSPOD s matkou ze dne 30. 3. 2014 plyne, že matka návštěvu neplánovala, nápad vznikl náhle a nečekaně, když byla na návštěvě u svých dětí v DD. [7] Nejistota je nejpatrnější při jejím kontaktu s OSPOD dne 30. 3. 2014, kdy se paní Macková dotázala na dojmy z jediné návštěvy syna v DDŠ a zda si matka přeje v návštěvách pokračovat. V záznamu se objevuje "matka neví, asi by občas přijela". [8] Ve smyslu § 51 odst. 4 písm. a) zákona o SPOD. [9] Rozhodnutí OS v Kladně ze dne 5. 12. 2012, čj. 42 P 30/2009-132. [10] Návrh Městského úřadu Rakovník na zákaz styku rodičů s nezl. A. K. ze dne 19. 9. 2012. [11] Ustanovení § 8 odst. 2 zákona o SPOD. [12] Upozornění rodičů na možnost soudního zákazu styku se synem se poprvé objevuje v záznamu z návštěvy OSPOD v rodině ze dne 30. 7. 2012 (dále např. ze záznamu o návštěvě dne 29. 8. 2012). To, že OSPOD zamýšlel zákazem styku rodiče motivovat k aktivitě je patrné i z telefonátu OSPOD pracovnici DDŠ ze dne 29. 8. 2012 ("Zvážíme asi opravdu i zákaz styku. Snad to rodiče probere."), příp. z další jejich komunikace dne 13. 9. 2012 ("Snad se rodiče konečně rozhoupou. Nevím, jak je ještě více donutit, aby A. kontaktovali."). [13] Během návštěvy v rodině dne 23. 9. 2013 matka na dotaz ohledně A. odpověděla, že "o tom stále přemýšlí". Paní Macková na to reagovala (slovy zápisu) Jak dlouho chce ještě přemýšlet. Co si stále rozmýšlí. Jak by chtěla pomoci. Zkontaktujeme odborníky, ale jestli chce A. vidět, musí být aktivní." Na tuto reakci matka nic neodpověděla. [14] V návrhu OSPOD ze dne 19. 9. 2012 je konstatován nezájem rodičů o jejich syna, popsán jednorázový kontakt matky v září 2010, iniciativa veřejného ochránce práv vedoucí k případové konferenci, jíž se zúčastnila i matka dítěte, i opětovný nezájem matky o syna. OSPOD se v návrhu domnívá, že rodičům byla dána dostatečná možnost, aby projevili svůj skutečný zájem o kontakt se synem, a navrhuje zákaz styku "vzhledem k dlouhodobému nezájmu rodičů o syna, s ohledem na jeho zdravotní stav a další možnosti co nejrychlejšího řešení jeho budoucnosti formou náhradní rodinné péče". [15] Jak § 27 odst. 3 zákona o rodině, tak i § 872 občanského zákoníku odkazují na "zájem dítěte", který je v případě zákazu styku hlavním měřícím kritériem. [16] Ustanovení čl. 32 v souvislosti s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. [17] Ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) a c), resp. § 13 odst. 1 písm. d) zákona o SPOD. [18] [18] HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo. (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. Str. 888. ISBN: ISBN 978-80-7400-503-9. [19] Srov. § 872 věta druhá občanského zákoníku a čl. 2 písm. a) Úmluvy o styku s dětmi (Sdělení MZV č. 91/2005 Sb. m. s.). [20] Záznam ze dne 20. 11. 2012. [21] Viz § 8 odst. 3 zákona o SPOD. [22] Ustanovení § 51 odst. 4 písm. a) zákona o SPOD. [23] Ustanovení § 8 odst. 3 zákona o SPOD. [24] HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo. (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. Str. 888. ISBN: ISBN 978-80-7400-503-9. [25] Ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) zákona o SPOD. [26] V rozsudku ESLP ve věci Olsson proti Švédsku (č. 1) ze dne 24. března 1988, č. 10465/83, je dále konstatováno, že soud vycházel z toho, že rozhodnutí o odebrání dětí z rodiny mělo být provizorním opatřením, které mělo trvat jen nezbytně nutnou dobu. Jakékoli kroky učiněné v rámci implementace rozhodnutí tedy měly být konzistentní s konečným cílem znovusjednocení rodiny. Podobně ESLP konstatoval existenci rodinného života mezi sourozenci v případu Boughanemi proti Francii, rozsudek ze dne 24. dubna 1996, č. 22070/93. [27] Návštěvy ze dnů 26. 11. 2012, 15. 4. 2013 či 3. 6. 2014. [28] Návštěvy ze dnů 22. 5. či 14. 8. 2013. [29] Návštěva dne 16. 7. 2013. [30] Záznam ze dne 14. 8. 2013. [31] To je patrné i např. z návštěvy OSPOD v DDŠ dne 2. 7. 2013, kdy vedoucí domova uvedla, že DD žádnou iniciativu neprojevuje. Chce-li sourozence A. vidět, DDŠ návštěvu zorganizuje, ale z druhé strany není vidět žádný zájem.