Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 21. srpna 2013 Sp. zn.: 189/2012/DIS/LOB Zpráva o šetření ve věci poskytování vzdělání nezletilé T. P. v Základní škole v K. H. A. Obsah podnětu Dne 21. srpna 2012 se na veřejného ochránce práv obrátili manželé P. (dále také "stěžovatelé"), s podnětem, v němž namítali průběh vzdělávání dcery T. P. v Základní škole.[1] T. P. je žákyní se speciálními vzdělávacími potřebami (trpí atypickým autismem a vývojovou dysfázií). Hlavní výtka stěžovatelů směřuje k tomu, že přes opakované výzvy dalších subjektů, na něž se obrátili, nemá jejich dcera zajištěné úhrady funkce asistenta pedagoga na plný úvazek, a to přesto, že odborníci v poradenských zařízeních doporučili jeho zajištění po celou dobu výuky dcery. Námitka stěžovatelů směřuje zejména proti postupu Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jako "Krajský úřad" nebo "KÚ") při zřizování funkce asistenta pedagoga jako podpůrného opatření při vzdělávání jejich dcery. Stěžovatelé uzavřeli, že neochota krajského úřadu zajistit jejich dceři asistenta pedagoga tak, aby si jej nemuseli doplácet, je diskriminační. Uvedli, že se na proces přidělování asistentů pedagoga dotazovali na krajských úřadech v jiných krajích ČR a že zjistili značně rozdílnou praxi (to podložili písemnými vyjádřeními pracovníků odborů školství v jednotlivých krajích). Naopak jednání ředitele základní školy, jež dcera navštěvuje, nerozporují. Podle jejich tvrzení jde dceři vstříc. Stěžovatelé namítli i odborné postupy a závěry poradenských pracovišť (mj. při vytváření individuálního vzdělávacího plánu dceři), způsob komunikace zaměstnanců speciálně pedagogického centra při základní škole a pracovníků pedagogicko-psychologické poradny. Doložili komunikaci s pracovníky zařízení. Ke svým tvrzením stěžovatelé doložili vyjádření speciálních pedagogů a vyžádali si účast Mgr. L. F. speciální pedagožky, při jednání v sídle KÚ, jehož průběh přibližuji níž. Tato pedagožka, působící jako asistentka na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, uvedla ve svých písemných závěrech, že je třeba v případě dcery stěžovatelů doporučit zejména s ohledem na jeho nezbytnost při vzdělávání žáků s afektivními stavy. Dále uzavřela, že pokud je asistent pro dceru stěžovatelů zajištěn a financován v nižším rozsahu (na nižší úvazek), než v jakém ho doporučilo poradenské zařízení, nejsou tak zajištěny potřebné podmínky pro vzdělávání dcery stěžovatelů, jak to ukládá ustanovení § 16 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "školský zákon"). Uzavírá dále, že jelikož T. nemá mentální retardaci, není vzhledem k jejím specifickým potřebám důvodné, aby se vzdělávala ve speciální škole. Stěžovatelé doložili i písemné závěry poradenských zařízení o potřebnosti asistenta pro integraci dcery, a to od PhDr. J. Š. z pedagogicko-psychologické poradny v K., a Mgr. V. N., krajské koordinátorky pro děti s poruchami autistického spektra (vyjádření ze dne 19. září 2012). Další oslovená pedagožka PaedDr. V. Č., působící v organizaci pomáhající lidem s autismem, dceru stěžovatelů vyšetřovala právě s ohledem na její specifické potřeby. Následně vydala "Stanovisko k formě vzdělávání T. P., jež si stěžovatelé vyžádali a jež bylo dodáno dne 27. února 2013 pověřené zaměstnankyni Kanceláře veřejného ochránce práv (dále také "Kancelář"). I podle tohoto stanoviska je vzhledem k povaze postižení T. v jejím zřejmém zájmu, aby se vzdělávala v běžné základní škole mezi dětmi bez postižení, nikoli ve speciální škole nebo základní škole praktické. Svůj závěr zdůvodňuje pedagožka povahou postižení dcery stěžovatelů, která trpí formou autismu, při níž napodobuje chování spolužáků. Mj. tímto zdůvodňují odborníci svůj závěr, že pro T. není vhodné vzdělávání ve škole, kde by napodobovala chování jinak postižených žáků. B. Skutková zjištění Na základě podkladů od stěžovatelů zahájil ochránce šetření,[2] v rámci něhož bylo především třeba zjistit, proč není asistent pedagoga financován na plný úvazek a zda takový postup může být nerovným zacházením. Za tímto účelem byly vyzvány ke společnému jednání subjekty, jejichž postup stěžovatelé namítli. Následně byl o písemné vyjádření požádán ředitel školy a ředitel krajského úřadu Ing. Z. Š. Bylo třeba zjistit, na základě jakých skutečností posuzuje KÚ žádosti ředitelů o souhlas se zřízením asistenta, z jakých zdrojů a jakým způsobem jsou na asistenty poskytovány prostředky z rozpočtu kraje a jaký právní postup KÚ na uvedený proces aplikuje. Uvedené otázky jsou významné i proto, že také další mně nebo ochránci adresované stížnosti rodičů dětí se speciálními potřebami z jiných regionů v České republice se dotýkají zmíněných otázek. B. 1 - Místní šetření v sídle krajského úřadu dne 21. září 2012 Výtky rodičů T. P. směřují k doplácení asistenta a postupu KÚ, jakož dále k postupu poradenských pracovníků. Jelikož komunikace stěžovatelů s namítanými subjekty byla problematická a nebylo jasné, zda odborné subjekty skutečně nabídly odpovídající podpůrná opatření dceři stěžovatelů, svolali pověření pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv (dále i jako "Kancelář") ke dni 21. září 2012 jednání v sídle KÚ v Praze 5. Vedle stěžovatelů se jednání účastnili zaměstnanci Kanceláře působící v Oddělení rovného zacházení, ředitel školy, vedoucí Odboru školství, mládeže a sportu KÚ PaedDr. Schneider, další pracovník tohoto odboru Mgr. V., ředitelka pracoviště Pedagogicko-psychologické poradny Středočeského kraje v K. PhDr. Š., krajská koordinátorka pro PAS[3] Mgr. N. a ředitelka SPC a školy. Na přání stěžovatelů se jednání účastnila i pedagožka Mgr. F. jako jejich odborná konzultantka. a) Postup poradenských zařízení Pokud jde o stížnosti na poradenská zařízení, stěžovatelé namítají odborné aspekty, nedostatek ochoty při komunikaci se stěžovateli (ta se ale při jednání prokazatelně nepotvrdila) a kvalitu doporučení vydaných speciálně pedagogickým centrem v X. V rámci jednání v sídle KÚ sdělila Mgr. F. ředitelce speciálně pedagogického centra Mgr. J. M. výtky k jí vydávaným doporučením ke vzdělávání dcery stěžovatelů. Jí vydané doporučení ke vzdělávání neobsahuje druh školy, v níž se má dcera vzdělávat, typ integrace, specifikaci speciálních potřeb s ohledem na její diagnózu, ani časový rámec, pro který má doporučení trvat. Doporučení by mělo vymezit i předpokládanou činnost asistenta. Jelikož činnost školských poradenských zařízení může být předmětem kontroly ze strany České školní inspekce, upozornili pověření zaměstnanci Kanceláře ředitelku speciálně pedagogického centra na nedostatky spočívající v nedodržení podmínek doporučení stanovených ve školských (zejména prováděcích) předpisech. Následně ochránce vyzval KÚ k vyjádření, kdo a jak metodicky vede poradenská zařízení. Odpověď přibližuji v části C. 2 této zprávy. b) Zřízení asistenta pedagoga a souhlas KÚ Hlavní výtka směřuje proti KÚ jako orgánu, který vyslovuje souhlas se zřízením asistenta. Pracovníci Krajského úřadu trvají na tom, že žádostí o asistenty pedagoga je ve školách Středočeského kraje tolik, že je není možné uspokojit. Na dotaz pracovníků Kanceláře k povaze rozhodování o tom, kdo asistenta, resp. finance na něj dostane, a kdo ne, KÚ uvedl, že o tomto rozhoduje komise, v níž je přítomen právník, pracovníci školských poradenských zařízení, tedy pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogického centra (SPC), referent odboru sociálních věcí, referent odboru školského a ekonomického. Na další dotaz ke kritériím, na základě kterých komise postupuje, KÚ uvádí, že tato nejsou písemně zachycena, ale postačuje erudice členů komise. Jelikož je podle KÚ žádostí o asistenta celá řada, byl vedoucí odboru PaedDr. Schneider dotázán, jak se řeší v těchto jiných případech jejich financování. Vedoucí odboru uvedl, že kromě normativního financování může ředitel školy využít dále rozvojového programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "MŠMT") určeného právě k financování asistentů, popř. dále je třeba náklady na něj doplnit z rozpočtu školy. Okolnost, že i v jiných případech se rodiče podílí na úhradě služeb asistenta, potvrdil také na jednání přítomný ředitel školy. Jedním z řešených témat byla i forma postupu KÚ při udělování souhlasu se zřízením asistenta podle ustanovení § 16 odst. 10 školského zákona[4]. Jak pracovníci KÚ uvedli i v odpovědi na písemnou výzvu (více v bodě B. 2 této zprávy), KÚ nepovažuje za adekvátní aplikovat na svůj postup zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako "správní řád"). Na výtku pracovníků Kanceláře, jak se KÚ vypořádá s formou postupu, pokud nesouhlasí se zřízením asistenta, nepadla jasná odpověď, resp. KÚ trvá na tom, že v souladu s ostatními krajskými úřady nepoužívá při tomto kroku správní řád, neboť souhlas se zřízením asistenta není rozhodnutím o právech a povinnostech. Přítomní se shodli na neuspokojivém stavu zajištění asistentů a na tom, že problém není na centrální úrovni řešen. B. 2 - Vyjádření Krajského úřadu Středočeského kraje Dne 29. října 2012 byl vyzván vedoucí Odboru školství, mládeže a sportu KÚ PaedDr. Pavel Schneider, s vědomím ředitele KÚ, k vyjádření ohledně postupu v záležitosti stěžovatelů. Byl dotázán na širší souvislosti přidělování finančních prostředků na asistenty pedagoga a udělování souhlasu s jeho zřízením, mj. měl vysvětlit, na základě jakých kritérií rozhoduje KÚ o přidělení asistenta a zda je pro tento proces stanoven písemně zachycený postup. Dále bylo třeba zjistit, jak KÚ rozhodoval o zřízení asistentů ve zmíněné základní škole v minulých letech, jak kontroluje využití finančních zdrojů čerpaných školami na asistenty, jakož i zda a jak jsou poradenská zařízení ve Středočeském kraji metodicky vedena. Jak jsem uvedl výše, dotaz směřoval i k otázce, zda KÚ v situaci, kdy plně nevyhoví žádosti ředitele o zřízení funkce asistenta, aplikuje na daný postup správní řád. Ředitel KÚ Ing. Štětina se následně vyjádřil tak, že KÚ je nucen se potýkat s velkým množstvím žádostí o udělení souhlasu se zřízením asistenta. Finanční zdroje, kterými KÚ disponuje pro účely zřizování asistentů, podle stanoviska ředitele KÚ nemohou postačovat na uspokojení všech žádostí. Po odborném zvážení, na němž se podílí komise odborníků, tedy dospěje KÚ k závěru, kteří žáci potřebují asistenta primárně, a v takových případech poskytují úhradu přednostně. Jelikož je ale žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a se srovnatelnou diagnózou, jakou má dcera stěžovatelů, velký počet, je KÚ nucen uchylovat se k takovému řešení, kdy různým dětem (školám) uhradí náklady na asistenta částečně. Takový postup KÚ vnímá jako adekvátní, zvláště pokud jsou postižení žáků obdobná. O výši prostředků pro účely vzdělávání konkrétního žáka rozhoduje dle vyjádření ředitele KÚ komise s účastí odborníků. Platí princip, že žáci s těžšími formami postižení jsou upřednostněni před lehčími postiženími. KÚ nefinancuje celý úvazek asistenta, když předpokládá, že další část jeho úvazku je financována prostřednictvím příplatku k normativu žáka se zdravotním postižením[5]. Problémy se stížnostmi se podle ředitele KÚ objevují až v posledních letech, neboť rostou počty diagnóz, ovšem tyto nejsou spojeny s navýšením financování z centrální úrovně. Na žádost o přiblížení procesu rozdělení prostředků školám pro žáky se speciálními potřebami ředitel KÚ uvádí, že jádrem financování škol je tzv. normativní způsob financování. Nejprve je provedena bilance potřeb na základě normativů a dle toho je vyčleněna rezerva, jejíž prostředky jsou využity právě mj. na asistenty pedagoga, pokud nepostačují finance z příplatku k normativu. Kontrolu čerpání prostředků KÚ provádí dle vyjádření ředitele v souladu s povinnostmi stanovenými vyhláškou č. 52/2008 Sb., kterou se stanoví zásady a termíny finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy nebo Národním fondem. V souladu s touto vyhláškou KÚ kontroluje účelovost poskytnutých prostředků.[6] Postup či kritéria pro udělování souhlasu se zřízením funkce asistenta pedagoga však stanoven písemně není, resp. ochránce neobdržel doklad o tom, že by KÚ písemnými kritérii disponoval. Vzhledem k některým vadám v postupech ředitelky SPC v X., zjištěným v rámci šetření, se měl ředitel KÚ vyjádřit i k otázce naplňování metodického vedení poradenských zařízení (PPP a SPC). Ředitel k této otázce uvedl, že KÚ realizuje určitými formami metodické vedení poradenských zařízení,[7] ale domnívá se, že primárně by tento úkol mělo plnit MŠMT. Na dotaz k aplikaci správního řádu v situaci, kdy KÚ plně nevyhoví žádosti ředitele školy o souhlas se zřízením asistenta ve škole, resp. neudělí souhlas se zřízením této funkce, uvádí ředitel KÚ, že postup KÚ je totožný jako v jiných krajích. Udělení souhlasu podle něj "není rozhodováním o právech a povinnostech ve smyslu ustanovení § 1 správního řádu, neboť neudělení souhlasu nepředstavuje zásah do ničích práv, resp. účelem postupu v dané situaci není vydání rozhodnutí zakládající práva nebo povinnosti konkrétní osoby, ani deklarace toho, že určitá osoba má určitá práva nebo povinnosti." Tento závěr ředitel KÚ uvádí, vědom si úpravy ustanovení § 1 správního řádu, když současně zmiňuje, že "KÚ je v uvedené otázce správním orgánem postupujícím v oblasti veřejné správy." Dodává, že souhlas KÚ není udělen zcela výjimečně, pokud žadatel nedoloží náležitosti stanovené zákonem. B. 3 - Vyjádření ředitele základní školy K vyjádření byl dne 29. října 2012 vyzván také ředitel školy, v níž se dcera stěžovatelů vzdělává. Na výzvu k jeho postupu při zřizování asistenta odpověděl, že druh postižení dcery stěžovatelů neodůvodňuje její vyčlenění ze standardní základní školy: v jejím nejlepším zájmu je, aby se vzdělávala v běžné škole mezi dětmi bez postižení. Je tedy téhož názoru jako výše uvedení odborníci, kteří doporučili vzdělávání T. v běžné základní škole mezi dětmi bez postižení. Ředitel školy uvádí, že studijní výsledky T. jsou prozatím dobré, ale je zcela nezbytné, aby k sobě měla asistenta. Ten je hrazen v současné době ve výši 0,35 úvazku, nicméně bylo by velmi potřebné, aby jeho úvazek byl minimálně 0,75 úvazku, což odpovídá hodinové dotaci první třídy, v níž se T. vzdělává. V současné době si rodiče T. platí formou daru práci asistenta, a to ve výši 0,35 úvazku. Tuto informaci potvrdili také stěžovatelé, kteří považují za nelegitimní, aby museli doplácet mzdu asistenta. Podle vyjádření ředitele školy ovšem není v současné době jiné řešení možné, jelikož KÚ nedotuje asistenta vyšší částkou. Přestože ředitel školy žádal o navýšení úvazku asistenta (žádost zaslal krajskému úřadu dne 29. srpna 2012[8]) s naléhavým vysvětlením, že bez zajištění asistenta po celou dobu výuky je ohroženo také vzdělávání dalších žáků ve třídě, KÚ prostředky nenavýšil s odůvodněním, že žádostí je příliš. C. Právní hodnocení věci zástupcem veřejného ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský mě s účinností od 20. května 2013 jako svého zástupce pověřil vyřízením podnětu, přičemž mám při jeho vyřizování všechna oprávnění, která náleží jemu jako veřejnému ochránci práv. Stěžovatelům a dotčeným subjektům předkládám následující zprávu o šetření, která je naplněním úkolů, jež jsou ochránci svěřeny v ustanoveních § 1 odst. 1 a odst. 5 a § 21b písm. a) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Stěžejním předmětem mého šetření bylo posoudit, zda se nezletilá T. P. stala v období školního roku 2012/2013, tj. od 1. září 2012 do 30. června 2013, obětí diskriminace z důvodu zdravotního postižení v oblasti poskytování veřejné služby (vzdělávání), a zda existují dostatečné důkazy o diskriminačním jednání, které by bylo možné předložit soudu či jinému orgánu veřejné moci (např. České školní inspekci) k řešení vzniklé situace. Nedílnou součástí mé metodické pomoci oběti diskriminace je také konstatování, kdo se dopustil diskriminace a kdo by mohl být stranou žalovanou v případném soudním řízení. Dalším neméně důležitým úkolem bylo zhodnocení postupu správního úřadu (zde KÚ) při udělování souhlasu se zřízením funkce asistenta pedagoga, a to s ohledem na ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv a ustanovení § 1 správního řádu. Předesílám, že v této zprávě se však nemohu zabývat postupem školských poradenských zařízení, protože jejich postup nespadá do působnosti veřejného ochránce práv. Na jejich odborné závěry si ale dovolím odkázat. C. 1 - Postup krajského úřadu při zřizování funkce asistenta pedagoga V tomto ohledu vyvstávají dvě významné otázky: jednak jde o procesní otázku související s povahou souhlasu, který pro zřízení funkce asistenta pedagoga KÚ uděluje, jednak o postup KÚ, coby subjektu povinného zejména dle ustanovení § 161 odst. 2, resp. odst. 6 školského zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 1 písm. c) a písm. d) školského zákona, odpovědného za vytvoření tzv. krajských normativů, z nichž se financují i nezbytné zvýšené náklady na vzdělávání žáků s postižením. a) Procesní aspekty souhlasu KÚ při zřizování asistenta V rámci výzvy k vyjádření byl KÚ dotázán na právní zdůvodnění stanoviska, podle něhož se na ne/udělení souhlasu KÚ se zřízením funkce asistenta pedagoga podle ustanovení § 16 odst. 10 školského zákona nevztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako "správní řád"). Závěr, že se na udělení souhlasu se zřízením asistenta nepoužije správní řád, ředitel nezdůvodňuje, když toliko uvádí, že neudělením souhlasu nedochází k zásahu do práv a že obdobného stanoviska jsou i další krajské úřady. Ve vyjádření se přitom uvádí, že na tomto stanovisku KÚ nic nemění ani skutečnost, že podle ustanovení § 1 správního řádu se správní řád použije nejen na rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, ale na veškerý postup orgánů moci výkonné, orgánů územích samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Oproti KÚ se domnívám, že právě citované vymezení aplikace správního řádu jeho úvodním ustanovením je významným argumentem pro jeho použití na daný postup. Postup KÚ v uvedené otázce je nepochybně postupem, při němž vykonává svou působnost v oblasti veřejné správy. "Nový" správní řád totiž vymezuje svou působnost šíře, než tomu bylo v případě zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Domnívám se proto, že stanovisko KÚ není důvodné. Ani tehdy, pokud by bylo možné dospět k závěru, že udělením, resp. spíše neudělením souhlasu může KÚ zasáhnout do práv, nelze nalézt uspokojivý argument, na jehož základě by bylo možné vyloučit pro postup KÚ podle ustanovení § 16 odst. 10 školského zákona správní řád. Kromě toho správní řád se použije na rozhodování nejen o právech, ale i povinnostech fyzických a právnických osob. Přitom udělení souhlasu/nesouhlasu KÚ je třeba vnímat jako rozhodování o povinnosti školy uskutečňovat základní vzdělávání dcery stěžovatelů. Oproti stanovisku KÚ, podle kterého nedochází neudělením souhlasu k zásahu do práv, se domnívám, že vzhledem k povaze uděleného souhlasu jako nezbytného předpokladu pro zřízení asistenta, nevyhověním žádosti k zásahu do práv dojít může, a to logicky do práv dítěte. Neudělením souhlasu může KÚ zvrátit proces zajištění významného podpůrného nástroje pro jeho vzdělávání. Navíc v ustanovení § 183 odst. 1 školského zákona, uvádějícím jednotlivá rozhodnutí, na něž se nevztahuje správní řád, se nezmiňuje postup podle ustanovení § 16 odst. 10 školského zákona. Dále byl KÚ dotázán, jakou formou uděluje případný nesouhlas se zřízením asistenta. Podle ředitele KÚ se neuděluje souhlas pouze výjimečně, zejména při nedoložení náležitostí stanovených zákonem, což ale neřeší formu nesouhlasu. Vyvstává otázka, jakým způsobem se může žadatel bránit proti neudělení souhlasu, pokud se dle mínění KÚ na proces rozhodování o udělení souhlasu nevztahuje správní řád. Nad rámec uvedeného zmiňuji, že přestože podle ředitele KÚ ani ostatní krajské úřady nepostupují při udělování zmíněného souhlasu podle správního řádu, tj. postup KÚ Středočeského kraje je s nimi v souladu, z jiných šetření s obdobnou tematikou je mi známo, že praxe jednotlivých krajských úřadů v daném ohledu jednotná není, poněvadž některé z nich na udělení souhlasu správní řád vztahují[9]. Je třeba uzavřít, že na postup KÚ při udělení či neudělení souhlasu se zřízením funkce asistenta pedagoga podle ustanovení § 16 odst. 10 školského zákona je třeba aplikovat správní řád. b) Finanční zdroje na asistenty pedagoga Jádrem namítaných skutečností je financování asistentů pedagoga. Stranou ponechám zřizování asistentů pro žáky s jinými znevýhodněními s odlišným režimem. Asistenti pro žáky s postižením mohou být částečně financováni z tzv. příplatku k normativu na žáka podle ustanovení § 3 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 492/2005 Sb., o krajských normativech, ve znění pozdějších právních předpisů. Pokud příplatek nestačí, je třeba brát v úvahu finanční prostředky, jež KÚ rozděluje na základě ustanovení § 160 odst. 1 písm. c) a d), resp. ustanovení § 161 odst. 2 a odst. 6 školského zákona, poté, kdy si vyčlení za daným účelem rezervu. Přestože je patrné, že krajské úřady mají při vytváření rezerv a přidělování prostředků ve smyslu uvedených ustanovení školského zákona jistý manévrovací prostor, zástupci Krajského úřadu opakovaně namítají, že prostředky, které mohou být uvolněny na asistenty pedagoga, jsou vzhledem k počtům žádostí nedostatečné. Je třeba namítnout, že podle směrnice MŠMT č. 28768/2005-45, kterou se stanoví závazné zásady, podle kterých provádí krajské úřady rozpis finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 161 odst. 6 školského zákona, jsou krajské úřady povinny vyčlenit finanční prostředky do rezervního fondu a věnovat přitom zvláštní pozornost funkci asistenta pedagoga zřizovaného podle ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona. Uvádí tak čl. II odst. 1 písm. c) bodu 2 citované směrnice.[10] Je tak otázkou, z jakého důvodu KÚ nevytvořil postačující rezervu na pokrytí financování asistenta, když příplatek k normativu na žáka na asistenta nepostačuje. Odpovědnost KÚ zvyšuje ustanovením § 181 odst. 1 školského zákona, podle něhož je povinností kraje zajistit podmínky pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením, a to přesto, že posledně zmíněná kompetence je kompetencí kraje v samostatné působnosti, zatímco výše hodnocené postupy krajského úřadu jsou postupem v přenesené působnosti.[11] Je ale třeba vést diskusi k přidělování prostředků ze státního rozpočtu i z prostředků samosprávy, neboť v kompetenci kraje v samostatné působnosti je i zřizování speciálních škol pro žáky s postižením. Přidělování prostředků na asistenty (zřizování speciálních škol, resp. výše vytvářených rezerv) je komplexní, systémovou záležitostí. V uvedeném kontextu tak zůstává otázkou důvodnost případného postupu, kdy krajský úřad sice souhlasí se zřízením asistenta, ale nezajistí prostředky na jeho financování v plné výši. Školy jsou následně nuceny se potýkat s nedostatkem zdrojů na jeho zřízení. C. 2 - Rovný přístup ke vzdělání v Listině základních práv a svobod a ve školských předpisech Právo na vzdělání je významným sociálním právem, jehož realizace podmiňuje úspěšnou socializaci člověka. U dítěte s postižením vyvstává tato potřeba o to významněji. Podle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod[12] má každý právo na vzdělání, přičemž podle čl. 3 odst. 1 Listiny se základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu, tj. i bez ohledu na postižení. Navíc podle čl. 33 odst. 2 Listiny mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách. Nezajištěním financování takové podpory, kterou dcera stěžovatelů pro své vzdělávání potřebuje, stát tedy porušuje rovnost při realizaci Listinou zmíněného práva, ale také čl. 33 odst. 2 Listiny. Bezplatnost totiž není dodržena v případě, kdy v důsledku systémových chyb částečně hradí mzdu asistenta zákonní zástupci. Ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny se lze domáhat naplnění práva na vzdělání výhradně v mezích zákonné úpravy. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona je základní zásadou poskytování vzdělávání zásada rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu EU ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana. Ustanovení § 16 odst. 6 školského zákona uvádí právo žáků se speciálními vzdělávacími potřebami[13] na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám, na vytvoření nezbytných podmínek, které vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc škol a poradenských zařízení. V daném případě nebyla dodržena ustanovení školského zákona: k zajištění podmínek vzdělávání dcery stěžovatelů nedošlo. Žák s postižením se může vzdělávat formou individuální, popř. skupinové integrace v běžné základní škole, případně ve škole zřízené pro žáky s postižením (ustanovení § 16 odst. 8 školského zákona). Zmíněná úprava je rozvedena ve vyhlášce č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "vyhláška o vzdělávání žáků se SVP"). Ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) - d) vyhlášky zmiňují formy vzdělávání těchto žáků. Primárně je na vyjádření odborníka, který ze způsobů vzdělávání je v jejich nejlepším zájmu. Nelze vždy uzavřít, že vzdělávání ve speciální škole představuje diskriminaci. V daném případě se ale odborníci opakovaně vyjádřili, že by se dcera stěžovatelů měla vzdělávat v běžné třídě běžné základní školy, nikoli ve škole speciální. Podle ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky o vzdělávání žáků se SVP se žákům zajistí tzv. podpůrná opatření, mj. asistent (ustanovení § 1 odst. 3). Ačkoli o zřízení asistenta do třídy nebo studijní skupiny žádá ředitel školy,[14] ve smyslu vyhlášky o vzdělávání žáků se SVP, a jak bude patrné dále, i ve smyslu antidiskriminační legislativy, jde o opatření pro dítě samotné. Asistent působí ve třídě jako další pedagogický pracovník:[15] Není důvodné, aby zákonní zástupci hradili, byť částečně, jeho plat. C. 3 - Rovný přístup ke vzdělání podle antidiskriminačního zákona a) Přímá a nepřímá diskriminace Každému dítěti se zdravotním postižením má stát dle ustanovení § 1 odst. 1 písm. i), ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jako "ADZ"), zajistit právo na rovné zacházení v přístupu ke vzdělání a při jeho poskytování. Pokud toto právo není zajištěno, jedná se o diskriminaci. Zdravotním postižením je přitom tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených ADZ (ustanovení § 5 odst. 6 ADZ); současně musí být naplněna podmínka, že jde o dlouhodobé postižení, které trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň jeden rok. To je v případě dcery stěžovatelů bezezbytku naplněno, tj. je na ni třeba nahlížet jako na osobu požívající ochrany podle ADZ. V daném případě nelze shledat přímou diskriminaci dcery stěžovatelů v přístupu ke vzdělání. Ředitel školy neodmítl dceru stěžovatelů vzdělávat, tj. nevydal rozhodnutí o jejím nepřijetí ke vzdělávání. Naopak, na základě jeho vyjádření i opakovaných ujištění zákonných zástupců dívky vyvinul veškerou snahu o poskytnutí potřebných vzdělávacích podmínek. Zbývá posoudit, zda může jít v daném případě o tzv. nepřímou diskriminaci. Osoby s postižením jsou chráněny i ustanovením § 3 odst. 2 ADZ, podle něhož je diskriminací i odmítnutí přijmout přiměřená opatření pro osoby s postižením, jedná-li se o jejich přístup mj. ke službám určeným veřejnosti. Takovou službou nepochybně je i vzdělání (nejde o službu privátního charakteru), navíc takto je vzdělávání pojato i školskými předpisy, když podle ustanovení § 2 odst. 3 školského zákona je vzdělávání poskytované podle tohoto zákona veřejnou službou. Proto je třeba žákům s postižením zajišťovat přiměřená opatření vyrovnávající jejich znevýhodnění.[16] b) Přiměřená opatření pro osoby s postižením Asistent pedagoga je takovým opatřením, jež uvádí zmíněné ustanovení § 3 odst. 2 ADZ. Tomuto závěru nebrání ani skutečnost, že se asistent nezřizuje konkrétně k jednomu dítěti se speciálními potřebami: podle ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona se asistent zřizuje do třídy, přičemž z povahy funkce plyne hlavní účel jeho fungování: asistence pedagogovi. To nebrání závěru, že asistent je současně formou podpory konkrétnímu žákovi podle ustanovení § 16 odst. 6 školského zákona, resp. podpůrným a vyrovnávacím opatřením pro žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (ustanovení § 1 odst. 2, resp. odst. 3 vyhlášky o vzdělávání žáků se SVP), ostatně školská poradenská zařízení doporučují realizaci opatření konkrétním žákům. Asistent je současně opatřením ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 ADZ, které je třeba zajistit pro naplnění rovných šancí žáka s postižením v přístupu ke vzdělání. Posledně citované ustanovení vychází z tzv. sociálního modelu zdravotního postižení, tj. z konceptu, podle nějž povaha stávajícího společenského (mj. vzdělávacího) systému vytváří bariéry pro plné uplatnění práv osob s postižením. Jde o přístup, dle něhož jsou bariéry zabraňující, mj. rovnému přístupu ke vzdělání, výsledkem nikoli neschopnosti osoby s postižením se přizpůsobit, ale z neschopnosti okolí přizpůsobit se těmto osobám. Žák s postižením má nepochybné právo na realizaci podpory, která jeho šance vyrovná.[17] Proto zákonodárce koncipuje zmíněné ustanovení § 3 odst. 2 ADZ tak, že zavazuje stát k aktivnímu konání. Při úvaze o přiměřenosti opatření je třeba vzít podle ustanovení § 3 odst. 3 ADZ v úvahu tyto faktory: míru užitku takového opatření, jeho finanční únosnost a dostupnost, a dále způsobilost náhradních opatření uspokojit potřebu osoby s postižením. Pokud odborníci v daném případě opakovaně zmínili, že je v nejlepším zájmu T. vzdělávat se v běžné škole, je míra užitku opatření spočívající v zajištění služeb asistenta nepochybná. Pokud uvážíme způsobilost případných náhradních opatření, která by uspokojovala potřebu vzdělávání, nabízí se možnost zařazení do speciální (praktické) školy. V daném případě ale odborníci vyslovili prioritu vzdělávání dcery stěžovatelů v běžné škole. Ani podmínka finanční únosnosti opatření (zřízení asistenta) zde nemůže být překážkou: z dostupných informací je patrné, že v daném případě je problematickým nesystematické financování asistentů a nejednotnost v postupu krajských úřadů. Tyto skutečnosti nesmí být faktorem ovlivňujícím naplnění práva na vzdělání konkrétních žáků. Zmíněné opatření není neúnosné. Stát, popř. odpovědný resort, tedy MŠMT, má uvážit a následně zajistit toky finančních prostředků tak, aby byla v maximální míře zajištěna realizace vzdělávacího potenciálu žáků. Dceři stěžovatelů se mělo dostat podpory pro vzdělávání v běžné škole. Tu stát nezajistil, když stěžovatelé hradí odměnu asistenta pedagoga, aby dceru ve škole "udrželi." Došlo k porušení rovného přístupu ke vzdělání pro zdravotní postižení: stát nerespektuje povinnost zajistit podmínky pro vzdělávání podle ustanovení § 3 odst. 2 ADZ. C. 4 - Rovný přístup ke vzdělání v mezinárodních závazcích a související zahraniční judikatura Rovný přístup ke vzdělání vyžadují i mezinárodněprávní dokumenty, jimiž je Česká republika vázána. Mimo obecných zakotvení povinnosti nediskriminace a práva na vzdělání[18] jde o některou specifickou úpravu mezinárodních úmluv. Tento závazek uvádí čl. 2 odst. 1, ve spojení s čl. 28 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte,[19] podstatné jsou dále čl. 23 odst. 1 - 3 této Úmluvy, podle nichž má postižené dítě požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti. Má právo na zvláštní péči a v závislosti na rozsahu existujících zdrojů i na požadovanou pomoc, mj. v přístupu ke vzdělání, a to způsobem vedoucím k dosažení jeho co největšího zapojení do společnosti a co nejvyššího stupně rozvoje jeho osobnosti. Dále je významná úprava Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, když podle čl. 7 odst. 2 musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí s postižením jejich nejlepší zájem. Výbor OSN pro práva dítěte k pojmu nejlepšího zájmu dítěte uvádí, že jeho nepochybnou součástí je přístup ke kvalitnímu vzdělání.[20] Mimoto podle čl. 24 odst. 2 písm. b) a písm. d) Úmluvy se smluvní státy zavazují k zajištění rovnoprávného přístupu osob s postižením k inkluzívnímu, kvalitnímu a bezplatnému základnímu vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí; a dále k zajištění nezbytné podpory umožňující jejich účinné vzdělávání. Stát měl vzhledem ke zmíněným závazkům zajistit takové podpůrné služby, které by dceři stěžovatelů umožnily její co nejúčinnější zapojení do společnosti. Tak ale neučinil, neboť zákonní zástupci částečně hradí asistenta. Mají sice možnost nehradit jej a dceru vzdělávat ve speciální škole, tak ale činit nechtějí, ani to nedoporučují odborníci. Není v mé kompetenci určit, jaký způsob vzdělávání dítěte je v jeho nejlepším zájmu. Zahraniční orgány (odborné asociace apod.) i soudy ale poukazují na výhody, které přináší integrace, resp. inkluze dětí s postižením ve standardní základní škole. Kromě výhod pro samotné dítě spočívajících v jeho zvýšené motivaci, vzdělávacích cílech i kompetencích na základní škole, než jsou ty, jichž by dosahovalo v kolektivu dětí s postižením, zdůrazňují také celospolečenský rozměr inkluze, neboť zdraví žáci by měli být zvyklí na společný život se znevýhodněnými jedinci. Zahraniční soudy poukazují i na to, že v případech některých skupin žáků je diskriminací jak zařazení do speciální školy, tak i prostorově oddělené vzdělávání některých žáků například v jiné budově školy. Podobně na tuto skutečnost poukázal Evropský soud pro lidská práva. Také soudy při formulaci svých závěrů poukazují nejen na pedagogický aspekt vzdělávání žáků se speciálními potřebami, ale i na princip sociální soudržnosti, kdy si děti při společném vzdělávání zvykají na svou rozdílnost. Začlenění žáků se speciálními potřebami do běžného kolektivu základní školy má podle těchto soudních rozhodnutí i přínos socializační.[21] D. Závěry I. Pokud stát, i přes doporučení odborníků, nezajistí prostřednictvím svých orgánů plnohodnotné podmínky pro vzdělávání dítěte s postižením v běžné základní škole, spočívající v přítomnosti asistenta pedagoga, dopouští se nepřímé diskriminace podle ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. V obecné rovině pak stát porušuje právo na rovný přístup dítěte s postižením ke vzdělání ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 33 Listiny základních práv a svobod, čl. 24 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a čl. 23 Úmluvy o právech dítěte. II. Postup krajského úřadu při udělení (jakož i neudělení) souhlasu se zřízením funkce asistenta pedagoga podle ustanovení § 16 odst. 9 a 10 školského zákona je výkonem přenesené působnosti (§ 183 odst. 6 školského zákona). S ohledem na povahu této činnosti je povinností krajského úřadu aplikovat na udělování či neudělování souhlasu správní řád (§ 1 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 183 odst. 1 školského zákona). III. S ohledem na zásadu prevence vzniku neodůvodněných rozdílů ve skutkově shodných nebo obdobných případech (§ 2 odst. 4 správního řádu) a zásadu transparentnosti postupu státní správy při přerozdělování veřejných prostředků, je povinností krajského úřadu stanovit písemná kritéria pro udělení souhlasu ve smyslu ustanovení § 16 odst. 10 školského zákona. Zásada legitimního očekávání adresátů působení státní správy velí, aby krajský úřad tato kritéria zveřejnil, nejlépe způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tento žádoucí postup je potřebný i s přihlédnutím ke skutečnosti, že množství veřejných prostředků na zřízení funkce asistenta pedagoga je omezené, a tudíž vede správní orgán k rozlišování mezi potřebami žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. IV. Nevyčlenění potřebných prostředků (rezervy) na zřízení funkce asistenta pedagoga krajským úřadem představuje porušení čl. II odst. 1 písm. c) bodu 2. směrnice Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 28768/2005-45, na základě něhož má krajský úřad věnovat zvláštní pozornost zajištění asistentů. Na základě vyjádření odborníků, tedy ředitele školy, poradenských zařízení a oslovených speciálních pedagožek, dále na základě stanoviska stěžovatelů, je patrné, že vzdělávání v základní škole je pro dceru stěžovatelů vhodné. I mínění zákonných zástupců je přitom podstatné, což vyjádřil zákonodárce mj. zakotvením povinnosti projednání zařazení dítěte do speciální školy se zákonnými zástupci a jejich informovaným souhlasem. Existence speciálních (praktických) škol není obecně diskriminační, vždy je ale stěžejní otázkou, zda je v souladu s nejlepším zájmem konkrétního žáka, aby se vzdělával ve speciální škole. Primárně je na odborné úvaze, které vyučovací metody a v jakých vzdělávacích institucích mají být využity při vzdělávání dítěte. Ze všech dostupných závěrů je patrné, že typ postižení dcery stěžovatelů je takové povahy, že je pro ni vhodné, aby byla integrována v běžné základní škole za využití podpory asistenta pedagoga. Jak vyplývá i z jiných šetření, která vedu k téže otázce, případně je vedl ochránce v minulých letech, problematika zajištění asistentů pedagoga není uspokojivě řešena. Ředitelé škol čerpají na asistenty mj. prostředky z dotací a darů, samospráva uvádí, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, praxe je v různých krajích rozdílná. V důsledku nesystémového financování asistentů je ohroženo vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, v daném případě dcery stěžovatelů. Zřízení asistenta je totiž opatřením, kterého se dítěti s postižením má dostat k naplnění rovného přístupu ke vzdělání. Zmíněné otázky budou předmětem mého dalšího zájmu také při jednání s MŠMT a v dalším postupu v souladu s kompetencemi, resp. kompetencemi ochránce, svěřenými pro oblast rovného zacházení ustanovením § 21b zákona o veřejném ochránci práv. Tato zpráva může být podkladem pro zahájení soudního řízení z důvodu namítané diskriminace. Stěžovatelé mohou na základě ustanovení § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona požadovat upuštění od diskriminace, odstranění jejích následků, jakož i přiměřeného zadostiučinění. Případně lze požadovat úhradu nemajetkové újmy v penězích, pokud byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst dcery nebo její důstojnost. JUDr. Stanislav K ř e č e k zástupce veřejného ochránce práv [1] Předkládaná zpráva se týká šetření k poskytování vzdělávání v základní škole, zatímco předškolního vzdělávání a námitek stěžovatelů, které se týkaly integrace jejich dcery v mateřské škole, se týká spis vedený pod spisovou značkou 142/2011/DIS/LOB. Námitkám v oblasti předškolního vzdělávání se nebudu věnovat v této zprávě, neboť jsou předmětem samostatně vedeného spisu. [2] Ustanovení § 14 zákona o veřejném ochránci práv. [3] V každém kraji působí odborný pracovník pro podporu dětí s poruchami autistického spektra (PAS). [4] Podle ustanovení § 16 odst. 10 školského zákona může ředitel školy zřídit funkci asistenta pedagoga se souhlasem MŠMT, resp. v daném případě se souhlasem KÚ (srov. citované ustanovení in fine). [5] Žáci bez postižení jsou financováni skrze normativ, jde-li o žáka s postižením, dostane škola k normativu příplatek na základě ustanovení § 3 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 492/2005 Sb., o krajských normativech, ve znění pozdějších právních předpisů. Problémem v praxi bývá, jak vím i od dalších stěžovatelů a ředitelů škol, že tento příplatek na úhradu asistenta nepostačuje. [6] Ovšem prostředky poskytnuté na asistenty nemají pro účely evidence a kontroly specifický znak. [7] Upozorňuje poradenské pracovníky na legislativní změny, sleduje jednotnost výstupů poradenských zařízení: tyto snahy dokládá zavedením jednotného formuláře pro speciálně pedagogická centra ad. [8] Předtím již v dubnu 2012 ředitel školy písemně podrobně vysvětlil, proč je třeba k zajištění vzdělávání dcery stěžovatelů zajistit asistenta pedagoga (dopis ze dne 11. dubna 2012). [9] Zajištění opatření v podobě asistenta pedagoga je předmětem šetření mj. ve spise vedeném pod sp. zn. 216/2012/DIS/LOB. Ze šetření vyplynulo, že Krajský úřad Kraje Vysočina uděluje souhlas ve smyslu ustanovení § 16 odst. 10 školského zákona ve správním řízení. [10] Směrnice je dostupná zde: http://www.msmt.cz/dokumenty/smernice-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy. [11] Podle ustanovení § 183 odst. 6 školského zákona jsou působnosti stanovené tímto zákonem obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a krajskému úřadu výkonem přenesené působnosti. [12] Usnesení předsednictva ČNR č.2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále také jako "Listina"). [13] Tj. žáků se zdravotním postižením, zdravotním či sociálním znevýhodněním (ustanovení § 16 odst. 1 zákona), zdravotním postižením je mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování (odst. 2). [14] Ředitel může ve třídě (studijní skupině), ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga (ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona). [15] Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. g) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších právních předpisů, je také asistent pedagoga pedagogickým pracovníkem. [16] Závěr o veřejné povaze služby obsahující poskytování vzdělávání podtrhuje i okolnost, že český právní systém stanoví povinnou školní docházku. Také odborná literatura k této otázce uzavírá, že opačný závěr by byl nelogický (Boučková, P. a kol. Antidiskriminační zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010, s.166 - 167). Navíc i návrh nové směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, zakazuje podle čl. 3 odst. 1 písm. c) diskriminaci mj. na základě zdravotního postižení s tím, že zvýšenou ochranu osob s postižením je třeba realizovat mj. v jejich přístupu ke vzdělání. Přitom podle čl. 4 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 2 odst. 5 téže směrnice je formou diskriminace také odepření přijetí přiměřených úprav osobám s postižením v oblastech pokrytých směrnicí, tj. i ve vzdělání. Ani ve smyslu této úpravy by zajištění asistenta patrně nemohlo být neúměrným břemenem. [17] Tamtéž, s. 160 - 161. [18] Zejména jde o čl. 21 Listiny základních práv EU zakazující diskriminaci mj. na základě zdravotního postižení, resp. čl. 14 odst. 1 zakotvující právo na vzdělání. Podle odst. 2 se zajišťuje také možnost bezplatné povinné školní docházky. Dále srov. čl. 14 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (sdělení federálního ministerstva zahraničí č. 209/1992 Sb., o přijetí Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) ve spojení s čl. 2 I. Dodatkového protokolu. [19] Sdělení federálního ministerstva zahraničí č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte. [20] Podle Výboru je také povinností států, aby zajistily dostatečně připravené vyučující pro výuku dětí s různými specifiky. Blíže: General comment No. 14 (2013) on the right of the child to have his or her best interests taken as a primary consideration, 29. 5. 2013, s. 17. Odborná literatura pak zdůrazňuje, že pro faktické naplnění práva dětí s postižením na vzdělání je třeba zajištění odpovídající asistence tak, aby se dítě mohlo vzdělávat v téže instituci, v níž se vzdělávají jiné děti. Detrick, S.: A Commentary on the United Nations Convention on the Rights od the Child, 1999, s. 382, resp. 388. [21] Mj. rozsudek United States Court of Appeals ve věci Rachel Holland vs. Sacramento City School Dist., 14 F.3d 1398. V něm soud vyslovil, že stát je povinen dívce s mentálním postižením zajistit vzdělávání v základní škole, neb je to v jejím nejlepším zájmu. Princip začlenění dětí se speciálními potřebami zdůrazňují i další soudy: mj. rozsudek Krajského soudu v Prešově (č. j. 20Co 125/2012, 20Co 126/2012), rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Oršuš proti Chorvatsku, stížnost č. 15766/03, Sampanis a ostatní proti Řecku, stížnost č. 32526/05 a d.