Text dokumentu

V Brně dne 16. května 2014 Sp. zn.: 6311/2013/VOP/MJ Zpráva o šetření ve věci sociálně-právní ochrany nezletilého B. N. Podnětem ze dne 8. 10. 2013 se na veřejného ochránce práv obrátili rodiče, paní Z. N. a pan B. N., bytem xxxxxx (dále také "rodiče"), ve věci výkonu sociálně-právní ochrany svého syna B. N., nar.xxxx, vykonávaného orgánem sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu Ústí nad Orlicí (dále také "OSPOD"). Ve svém podání rodiče žádali o prověření okolností souvisejících s nerealizovaným pobytem nezletilého v lázních, z další komunikace - především s matkou dítěte - však vyplynula další témata, jejichž spojovacím motivem bylo odebrání dítěte z její péče a jeho svěření do pěstounské péče babičky (matky matky). A - Předmět šetření Na základě podnětu rodičů veřejný ochránce práv ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zahájil šetření postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu Ústí nad Orlicí. Cílem šetření bylo prošetřit tvrzení rodičů, zjistit rozsah sociální práce (především s matkou, ale i s otcem) zaměřené na její trvalejší podporu ohledně rodičovských kompetencí a schopnosti pečovat o dítě, zjistit rozsah podpory obou rodičů, co se týká jejich vzájemné rodinné situace, jakož i rozsah podpory rodičů ohledně komunikace a spolupráce s prarodiči. Šetřením se rovněž mělo ověřit, jak je ze strany OSPOD vnímáno plnění podmínek rodiči, nastavených soudem (a OSPOD) pro návrat dítěte zpět do péče rodičů. B - Skutková zjištění Dne 4. 2. 2014 bylo vykonáno místní šetření na Městském úřadě Ústí nad Orlicí (dále také "MěÚ Ústí nad Orlicí"), během nějž pověření pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv hovořili s vedoucí odboru sociálních služeb Mgr. Ivanou Nečekalovou, vedoucím oddělení sociálně-právní ochrany dětí Mgr. Petrem Čadou a sociální pracovnicí Ivanou Šedovou (která v době šetření případ přebírala od Mgr. Čady). Jednání byly přítomny pracovnice organizace A., o. s. , která rodině poskytuje sociální službu.[1] Rovněž byla prostudována příslušná spisová dokumentace. B.1 Odebrání dítěte z péče rodičů, další péče o nezletilého Odebrání dítěte rodičům a jeho svěření do výchovy babičky (matky matky)[2] bylo zapříčiněno tím, že rodiče nedokázali zvládnout řádnou péči o nezletilého a zajistit jeho harmonický vývoj. Matka nadužívala alkohol, mj. v důsledku čehož se chovala nevhodně jak k dítěti, tak i k manželovi. V rodině docházelo k fyzickému napadání, opakovaně zasahovala policie. Otec dítěte problémy bagatelizoval. Vývoj případu provázely (a nadále provází) výrazné konflikty, zprvu především mezi rodiči navzájem. Prarodiče matce vypomáhali s péčí o nezletilého, resp. matka u svých rodičů hledala útočiště v době, kdy měla silné konflikty se svým manželem. Přechodem dítěte do péče prarodičů se konflikty manželské přesunuly do roviny konfliktů mezi rodinami, rodiče mnohdy dokonce volali na prarodiče policii; důvodem byl povětšinou zdravotní stav nezletilého či prarodiči neumožněný styk matky s nezletilým.[3] Rodinné konflikty se množily a eskalovaly, mj. v důsledku čehož bylo rozhodnuto o ponechání dítěte v péči babičky (právní forma však byla změněna na pěstounskou péči).[4] OSPOD potvrdil, že v současnosti sice prarodiče respektují rozsudek soudu ohledně určeného rozsahu styku rodičů s dítětem, ve vztazích rodičů a prarodičů ale chybí ochota vzájemné vstřícnosti, naopak i po nepatrných rozmíškách se velmi rychle objevuje vzájemné osočování, spory jsou živeny starými vzpomínkami, není ochota zlepšit situaci, matka pod tlakem emocí nevhodně zasahuje do péče prarodičů. Rodiče nejsou schopni nahlédnout, že prarodiče představují pomocníky, nikoli škůdce, a hledají nedostatky v péči prarodičů. Prarodiče zase pravděpodobně cítí vůči matce křivdu, neboť se vždy snažili s péčí o chlapce pomáhat. Příčinou častých konfliktů je i vztah obou otců rodin, resp. prarodičů a otce dítěte.[5] Na druhou stranu OSPOD i pracovnice organizace A. pozorují, že i přes "zákopovou válku" obou rodin jsou dospělí schopni na jisté bázi spolupracovat. Prarodiče předávají chlapce rodičům i nad rámec soudně určeného styku, nejsou-li zrovna v otevřeném konfliktu. Příbuzenský vztah údajně na jisté úrovni funguje. Při sebemenším nedorozumění aktérů se však situace obrací a nastupuje již zmíněné osočování, vyhrožování, a především kladení si překážek ve vztahu k dítěti. Dědeček dítěte (manžel pěstounky) ve chvílích emočního tlaku vyhrožuje umístěním dítěte do ústavní péče. Mnohdy je bitevním nástrojem zdravotní stav dítěte, kdy se strany vzájemně obviňují, kdo za nepříznivý zdravotní stav B. může. B.2 Lázeňský pobyt dítěte Obsah prvního podnětu, který byl rodiči nezletilého veřejnému ochránci práv zaslán, se vztahoval k neuskutečněnému pobytu dítěte v lázních,[6] jenž byl zmařen ze strany prarodičů chlapce. S ohledem na rozdílný přístup obou rodin ke zdravotním potížím dítěte (prarodiče lázně odmítali, rodiče na nich naopak lpěli) se OSPOD na konci srpna 2013 obrátil na Urologickou kliniku Fakultní nemocnice XY (mající nezletilého v péči) s žádostí o odborné vyjádření - s výsledkem, že lázeňská péče je "vhodná, nikoli nezbytná".[7] V září 2013 OSPOD aktivně komunikoval s prarodiči (vedl je k náhledu, že absolvování lázeňského pobytu je v zájmu dítěte), jednal s představiteli lázní i pojišťovny ohledně termínů pobytu chlapce. OSPOD případ konzultoval i v rámci supervize, neboť se ukázalo velmi komplikované, když pěstouni hájili pouze své zájmy bez ohledu na dítě, se závěrem, že zodpovědnost za pobyt nezletilého v lázních se ponechá v rukou prarodičů, OSPOD případně informuje soud a poprvé rovněž zazněla potřeba zorganizovat případovou konferenci.[8] Odjezd chlapce do lázní byl opětovně řešen na konci října 2013, kdy bylo již vše přichystáno a dítě v době plánovaného odjezdu dle tvrzení pěstounů onemocnělo (OSPOD situaci probíral jak s pediatrem, lázněmi a matkou, tak i soudkyní, která vyslovila obavu o účelnosti pěstounské péče). Chlapec do lázní nakonec neodjel, neboť den po plánovaném odjezdu prodělal zákrok proti zánětu středního ucha.[9] OSPOD celkově shrnul, že lázeňský pobyt přestal být věcně zvažován jako něco, co je v zájmu dítěte, a začal být mezi rodinami nástrojem sporu, na němž se ukáže, kdo má mocenskou převahu. Obě rodiny řešily především to, kdo zmařené lázně nakonec zaplatí (bude-li to třeba). Lázeňský pobyt byl rovněž sledovaným tématem pracovnic organizace A., které zjistily, že prarodiče kvůli nízké nemocnosti dítěte nenazírali na lázeňský pobyt jako na potřebný. Prarodiče však vnímali tlak rodičů i OSPOD k uskutečnění pobytu a vyjadřovali obavu, zda lázeňský pobyt s dítětem matka zvládne. Pracovnice A. intervenovaly ve prospěch pobytu dítěte v lázních.[10] B.3 Činnost OSPOD Výraznější ingerenci OSPOD ve věci lze pozorovat na přelomu let 2011 a 2012, kdy v lednu 2012 podal Městský úřad Vysoké Mýto (dále také "MěÚ Vysoké Mýto") podnět k soudu na nařízení výchovného opatření rodičům dítěte. Řízení bylo poté rozšířeno o návrh babičky na svěření nezletilého do její péče; v prosinci 2012 tak bylo i rozhodnuto. Od února 2013 převzala případ nová pověřená pracovnice (paní Marta Jadrná), která byla s rodinou nezletilého v častém kontaktu, vztahy mezi rodinami se vyostřily, jak je uvedeno v přechozí části. Rodina byla podporována organizací na pomoc ohroženým dětem (dále také "organizace C."), jehož pracovníci poskytovali službu v oblasti asistovaného styku.[11] V červnu 2013 OSPOD domluvil, že pracovníci organizace C. budou přítomni pouze při předávání dítěte, a to i přesto, že babička trvala na asistovaném styku.[12] Na konci července 2013 již byly zajištěny doprovázející a sanační služby organizace A. OSPOD MěÚ Vysoké Mýto plnil svoji úlohu i jako kolizní opatrovník, zpočátku vývoje situace doporučoval péči babičky (resp. prarodičů).[13] OSPOD MěÚ Ústí nad Orlicí tento trend potvrdil.[14] Další, tentokrát neobvykle obsáhlá zpráva soudu (11. 12. 2013), popisovala průběh a ne příliš pozitivní výsledek případové konference uskutečněné dne 18. 11. 2013. Během soudního jednání (v souvislosti s řízením o zrušení pěstounské péče) dne 19. 12. 2013 OSPOD konstatoval, že rodinná konfliktní situace je stále nepřehledná, popisoval někdy problematické styky matky s dítětem a komplikovanou komunikaci rodin. OSPOD podotkl, že zájmem obou rodin by měl být návrat dítěte do péče rodičů a obě rodiny by k tomuto cíli měly směřovat své snažení; v závěru potom navrhl vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie za účelem posouzení vývoje dítěte a jeho vztahů k rodičům i prarodičům. V poznámkách OSPOD k soudnímu jednání byl nalezen zápis, že pokračování pěstounské péče navrhuje s časovým horizontem červen-srpen 2014, poté bude třeba zhodnotit vývoj případu, rodinné vztahy a uspořádat případovou konferenci s cílem stanovit návrat syna zpět do péče rodičů (tyto pasáže nicméně nejsou v soudním protokolu z jednání[15] k nalezení, lze se tak domnívat, že zůstaly nevyřčeny; je možno si z nich však udělat obrázek o vizi OSPOD ohledně dalšího vývoje případu). Od srpna 2013 (kdy případ přešel z MěÚ Vysoké Mýto na MěÚ Ústí nad Orlicí) řešil OSPOD s velkým úsilím lázeňský pobyt nezletilého (popsáno v předchozí kapitole), v září 2013 ze strany OSPOD poprvé zazněla potřeba zorganizovat případovou konferenci. V říjnu 2013 proběhlo setkání pracovníků OSPOD a organizace A., během něhož byly naplánovány strategické kroky dalšího postupu, byla naplánována případová konference.[16] Případová konference byla realizována dne 18. 11. 2013 a jejím účelem bylo nastavit šířeji styk matky s dítětem. Případové setkání však nedopadlo příliš dobře, neboť se bez omluvy nedostavil otec dítěte, což rozjitřilo přítomné prarodiče. Matka čelící útokům rodičů nebyla schopna sdělit svoji představu o širším styku s dítětem, konstatovala se tedy platnost soudem určeného styku, který by se měl nadto přenastavit dle reálných možností matky (v zimě jí nefungovalo auto a nemohla za synem jezdit ani v rozsahu určeném rozsudkem). Druhá plánovaná případová konference realizována již nebyla, a to z důvodu nařízení znaleckého posouzení v rámci soudního řízení o zrušení pěstounské péče a vyčkávání výsledků posudku. Ze spisové dokumentace je patrné, že se OSPOD rodině výrazně věnoval a řešil konfliktní situace, OSPOD během místního šetření popisoval obsáhlé rozmluvy s matkou s cílem motivovat ji a vést k vytváření lepších vztahů s prarodiči i k tomu být stabilnější ve vztahu s manželem. B.4 Podmínky pro návrat dítěte do péče rodičů Soud při svém rozhodování o péči o nezletilého konstatoval, že: "rodiče po období, po které bude dítě svěřeno do výchovy babičky, by měli využít ke spolupráci s odbornými institucemi... Matka by měla absolvovat nejlépe ústavní ambulantní léčení, aby získala kritický náhled na své nadužívání alkoholu a naučila se ovládat své jednání. Dále by měli manželé podstoupit rodinnou terapii k vyřešení svých partnerských problémů, které jsou základem pro jejich nespokojenost, jež se následně projevuje v péči o dítě... Je však namístě, aby s odbornými institucemi či neziskovými organizacemi rodiče spolupracovali trvale a nedocházelo k odmítání spolupráce... Nemělo by se jednat o ryze účelovou spolupráci... Nelze očekávat změnu v chování rodičů, pokud nebudou k sobě i k druhým upřímní a nadále budou bagatelizovat své problémy."[17] Takto nastavené podmínky soudu pro návrat dítěte zpět do péče rodičů, resp. jejich plnění v průběhu času, byly rovněž předmětem šetření. B.4.1 Protialkoholní terapie matky Ve výše popsaném rozhodnutí soudu bylo konstatováno, že minimálně od dubna 2011 matka škodlivě užívá alkohol. Ačkoli situaci začala řešit s psychiatrem MUDr. Š., ten vycházel z nepravdivých informací o abstinenci, které mu oba manželé poskytovali. Nepravdivá informace MUDr. Š. o abstinenci matky se rovněž stala základem pro znalecké posudky v rámci uvedeného soudního řízení a soud konstatoval, že k trvalé abstinenci matky dosud nedošlo,[18] ačkoli např. psychiatrický znalecký posudek konstatoval opak.[19] V době místního šetření bylo zjištěno, že matka i nadále a pravidelně dochází k MUDr. Š., podle jehož informací alkohol nepožívá (lékař byl přesvědčený, že u takového osobnostního typu, jakým matka je, by nadužívání alkoholu nebyla schopná utajit). To potvrdily i pracovnice organizace A., které s matkou intenzivně spolupracují od června 2013 a nikdy ji pod vlivem alkoholu neviděly. Matka sama údajně potvrzuje, že se bude chodit testovat na přítomnost alkoholu každý týden, jen aby dítě dostala zpět do své péče. OSPOD vyjádřil obavu, že by v této věci potřeboval více záruk, neboť si není prací MUDr. Š. jistý; klade si otázky, jak často k psychiatrovi matka chodí, jak dlouho trvají sezení, jaký je jejich obsah atd., resp. vznáší pochyby nad formálností ambulantní léčby. V dokumentaci dítěte byl nalezen individuální plán ochrany dítěte s cílem "zajištění bezpečného prostředí pro B.", k čemuž má vést "pravidelná docházka k psychiatrovi".[20] B.4.2 Rodinná terapie rodičů Výše zmíněný rozsudek soudu konstatuje, že otec nevypovídal pravdivě, když sdělil, že rodičům poradna pro rodinu Z. pomohla, neboť poradna ve své zprávě soud informovala, že ačkoli se manželé N. v červnu 2011 do poradny dostavili (na doporučení OSPOD), popřeli, že by ve svém soužití měli problém a neviděli důvod k jakékoli spolupráci. Soud tedy konstatoval, že přístup otce svědčí o tom, že do budoucna není ochoten změnit cokoli na svých postojích a svém chování.[21] V únoru 2013 OSPOD nahlížel jako na problematické, že matka vyhledávala pomoc pracovníků organizace C. jen v případech, když už byla "na dně", nadto odborníci se věnovali pouze jí, přitom by měli pracovat i s manželem, který má na manželku z její strany nesplnitelné a neadekvátní požadavky; potom s ní jedná špatně. Manželka nadto nenalézala podporu ani u rodičů.[22] Místním šetřením bylo zjištěno, že matka dochází do rodinné poradny (PhDr. J. T.) již rok sama, později začali chodit manželé společně. Otec u soudního jednání v prosinci 2013 sice potvrdil pozitivní výsledky terapeutických sezení, nicméně OSPOD zůstal k terapii nedůvěřivý, resp. není přesvědčen o tom, že by terapie měla pro vztah rodičů skutečný a trvalý efekt. OSPOD opakoval teorii, že se bojové konflikty mezi manžely odebráním dítěte z jejich péče pouze přetransformovaly do roviny bojových konfliktů vůči prarodičům (dle OSPOD odebrání dítěte manžele spojilo; otázkou je, na jak dlouhou dobu). Uspokojivému soužití manželů brání i ta skutečnost, že manžel údajně žije většinu času na ubytovně v blízkosti svého zaměstnání a doma s manželkou tráví čas pouze v případě, je-li doma syn. V dokumentaci dítěte, individuálním plánu ochrany dítěte, byl zjištěn cíl "zajištění bezpečného prostředí pro B.", k čemuž má vést "docházka (rodičů) do rodinné poradny".[23] B.4.3 Trvalá spolupráce se sanační službou Rodinná terapie ve výše uvedeném směru nebyla zjištěna ve vztahu rodičů a prarodičů. Dokumentace sice v individuálním plánu ochrany dítěte téma vztahů obou rodin nabízí[24] a dle slov pracovníků OSPOD bylo s matkou nesčetněkrát hovořeno ve smyslu vytváření lepších vztahů s prarodiči a ukončení "zákopové války", nicméně systematičtější podpora, která by mohla jít ke kořenům rodinného konfliktu,[25] nebyla shledána. Místním šetřením bylo zjištěno, že pracovníci organizace A. doprovází každý týden jak prarodiče, tak i rodiče (každý pracovník má na starosti jednu rodinu, samy pracovnice hovořily o tom, že každá má "jednu stranu"). Situace byla aktuálně taková, že chlapec byl často v ostrém střetu čtyř dospělých, v konfliktech už vůbec nešlo o jeho zájem, vytrácel se z nich. Prarodiče sdělovali, že se "na to vykašlou" a "ať jde dítě klidně do ústavu", rodiče dítěti zase neopodstatněně říkali, že "se brzo vrátí k nim" (v tomto směru zazněl během soudního jednání ze strany opatrovníka požadavek, aby při komunikaci rodičů s dítětem nedocházelo k situacím, kdy rodiče dítěti slibují něco, co nejsou schopni reálně zajistit). Matka se cítí velmi nejistá, nepřijatá okolím, dědeček dítěte je zase impulzivní, dokáže vulgárně osočovat a křičet na kohokoli. Pracovnice se snaží konflikty odblokovávat. Pracovnice organizace A. shodně potvrdily spolupráci s rodinou i po případném vrácení dítěte zpět do péče rodičů, přemýšlejí rovněž o tzv. filiální terapii pro dítě. Další spolupráce rodičů s organizací je pro OSPOD neoddiskutovatelnou podmínkou návratu dítěte zpět do jejich péče. V dokumentaci dítěte, individuálním plánu ochrany dítěte, bylo zjištěno několik cílů a následných plánovaných kroků souvisejících s rodinnými vztahy ať již mezi dospělými navzájem, nebo mezi dospělými a dítětem.[26] B.5 Plnění uvedených podmínek jako předpoklad návratu dítěte Během místního šetření bylo předmětem diskuze i to, kdy bude mít OSPOD výše rozebrané podmínky za splněné tak, aby bylo možné podat návrh na zrušení pěstounské péče a vrátit dítě zpět do péče rodičů. Podle OSPOD rodiče sice plní všechny tři podmínky, nicméně na toto plnění nahlíží OSPOD jako do jisté míry formální, za současným plněním podmínek nevidí efektivní obsah. OSPOD vyslovil obavu, aby situace nedopadla stejně jako v minulosti a aby se nynější konflikt mezi rodinami návratem dítěte k rodičům pouze nepřesunul zpět mezi tyto rodiče. Pro OSPOD je patrná potřeba nějaké vize až záruky snahy, že se rodiče s prarodiči budou schopni domlouvat, opustí bojové pozice, resp. že bude pro obě rodiny dítě na prvním místě. S matkou probíhaly ze strany OSPOD motivační pohovory k překonání "válečných" vztahů s prarodiči dítěte i k postavení se za sebe a stabilnějšímu postoji vůči manželovi (i pracovnice organizace A. vyslovily v souvislosti s rodinnými vztahy značnou obavu z otce dítěte). Na druhou stranu, jak bylo konstatováno výše, lze pozorovat, že příbuzenský vztah je na jisté úrovni funkční, zejména je-li "na bojišti klid". Je třeba též dodat, že k uvedeným podmínkám návratu dítěte zpět do péče rodičů během posledního soudního jednání (19. 12. 2013) v podstatě přibyla další: nařízené znalecké posouzení rodičů musí dopadnout "dobře" (aniž by ale byl definován obsah tohoto pojmu). Posudky byly sice vyhotoveny již v roce 2012,[27] nicméně na návrh OSPOD soud přistoupil k vypracování nového znaleckého posudku z oboru psychologie (stejnou znalkyní jako v roce 2012) za účelem zodpovězení otázek ohledně psychického stavu posuzovaných osob (rodiče, babička i dítě), výchovných schopností rodičů i babičky, jejich schopnosti podřídit své zájmy zájmům dítěte a nejvhodnějšího opatření z hlediska každodenní péče o dítě.[28] V době místního šetření tedy všichni do případu zainteresovaní vyčkávali vyhotovení znaleckého posouzení (v tomto směru eviduji obavu matky, že se posouzení babička vyhýbala; dle názoru OSPOD byl ale za zrušením termínu u znalkyně vždy vážný důvod). Dle slov pracovníků OSPOD nevyjde-li dobře znalecký posudek, zruší se pěstounská péče a určí se pěstounská péče na přechodnou dobu (byl konstatován dostatek pěstounů na přechodnou dobu v kraji). C - Hodnocení věci ochránkyní Na úvod upozorňuji, že tato zpráva si klade za cíl zhodnotit činnost OSPOD MěÚ Ústí nad Orlicí, nikoli však činnost OSPOD MěÚ Vysoké Mýto, který byl místně příslušný od počátku vedení rodiny v evidenci (2009), a jehož podjatost byla posléze namítnuta rodiči dítěte, na základě čehož byl Městský úřad Vysoké Mýto z případu vyloučen.[29] C.1 Odebrání dítěte z péče rodičů, další péče o nezletilého V souvislosti s tématem péče o nezletilého se omezím na konstatování, že v odebrání dítěte z rodiny (resp. v podání soudního podnětu MěÚ Vysoké Mýto) nespatřuji ze strany státního orgánu jakoukoli svévoli či bezdůvodnost takového kroku, naopak, jsem toho názoru, že k odebrání dítěte z rodiny měl státní orgán oprávněný důvod a postupoval dle § 9a odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.[30] Skutečnost, že byla poté forma svěření do péče jiné fyzické osoby než rodiče nahrazena pěstounskou péčí babičky, považuji za nešťastné řešení, byť dobře rozumím původní myšlence ponechat dítě v rodinném prostředí, a současně tento stav ekonomicky zajistit a podpořit. Bohužel, ve výrazně konfliktní situaci, v níž se obě rodiny nacházely a nacházejí, poněkud unikala (a uniká) podstata pěstounské péče ve směru k požadavku zákona, který zakládá povinnost pěstouna (resp. prarodičů) udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitosti dítěte s jeho rodiči (§ 967 občanského zákoníku); diskutabilním faktorem je i zajištění zájmu dítěte ze strany prarodičů, např. ve vztahu k lázeňskému pobytu (viz část B.2). Vzhledem k již existujícímu plánu ohledně případné další péče o nezletilého, spočívajícího v návratu dítěte zpět do péče rodičů, popř. v určení pěstounské péče na přechodnou dobu[31] (viz část B.3 či B.5), nebude-li péče rodičů kvůli výsledkům znaleckého posouzení možná, však zvolenou formu péče o nezletilého nehodlám dále komentovat. C.2 Lázeňský pobyt dítěte OSPOD projevil značnou aktivitu k tomu, aby se pobyt nezletilého v lázních skutečně realizoval, když jednal jak s oběma rodinami (na prarodiče důsledně působil), zjišťoval odborný názor lékařů a organizoval pobyt jak s lázněmi, tak i zdravotní pojišťovnou dítěte. Nadto OSPOD při řešení problému využil i vnitřní sebereflexní mechanismus (supervizi), což oceňuji. Do řešení situace byly intervenčně zapojeny rovněž pracovnice organizace A. Dle mého názoru se tedy dítěti ve prospěch zajištění lázeňského pobytu (jenž vnímám ve smyslu ochrany dítěte na příznivý vývoj, resp. v zájmu a blaha dítěte)[32] nemohlo dostat větší podpory, než jaká byla zmíněnými subjekty vyvinuta. C.3 Činnost OSPOD Z velmi podrobné spisové dokumentace (včetně Vyhodnocení situace dítěte) je patrné, že OSPOD věnoval rodině výraznou pozornost, pomáhal řešit či se podílel na řešení konfliktních situací (pomáhal, radil, působil, poskytoval podporu), ve své práci využíval moderní nástroje sociální práce (supervize, případové konference - ať již uskutečněné, či jen zvažované), aktivně spolupracoval a spolupracuje s neziskovou organizací, která oběma rodinám poskytovala, poskytuje a do budoucna i nadále hodlá poskytovat výraznou podporu a pomoc. OSPOD nejen pasivně vyčkával či "hasil požáry", ale byl aktivní a - což není příliš běžnou praxí - měl i vizi dalšího vývoje případu. OSPOD figuroval aktivně i jako kolizní opatrovník dítěte. Shrnuto, OSPOD důsledně plnil své povinnosti plynoucí především z ustanovení § 9a odst. 1 a 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí v návaznosti na to povinnosti dané § 10 odst. 3 a § 11 odst. 1 téhož zákona, jakož i povinnost dle § 17 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. C.4 Podmínky pro návrat dítěte do péče rodičů Co se týká protialkoholní terapie matky (část B.4.1), je nepopiratelnou skutečností, že matka pravidelně navštěvuje psychiatrickou ambulanci MUDr. Š. a současně je pod stálou a pravidelnou "kontrolou" pracovnic organizace A. Obavy z formálnosti ambulantní léčby matky, resp. požadované záruky, jež OSPOD vyžaduje, mohou být namístě. Co však může být větší zárukou abstinence matky než jak pravidelná setkání s psychiatrem, tak především pravidelný kontakt s pracovnicemi organizace A.? Co se týká protialkoholní terapie jako takové, stěží lze nastavovat její obsah; v tomto ohledu je nezbytné presumovat profesionalitu a odbornost MUDr. Š. Jistou kontrolu, a to jak abstinence, tak i terapeutické kvality, by mohla zaručovat též sezení matky v rodinné poradně u PhDr. J. T. Jakkoli tedy mohou být obavy OSPOD z trvalosti abstinence matky oprávněné, domnívám se, že je zajištěna dostatečná kontrola, která by porušení této podmínky pro návrat dítěte do péče matky téměř okamžitě (nebo velmi brzy) odhalila. Nadto podmínku danou individuálním plánem ochrany dítěte ("pravidelná docházka k psychiatrovi") lze považovat za formálně splněnou (zejména vzhledem ke skutečnosti, že nebyla nastavena minimální doba docházení). Ohledně podmínky absolvování rodinné terapie rodičů (část B.4.2) lze uvést velmi podobné. Matka, resp. oba manželé pravidelně navštěvují rodinnou poradnu a absolvují psychologická sezení, toto je nutné prohlásit za nepopiratelnou skutečnost. Obavy OSPOD z formálnosti terapie lze pochopit a stěží rozptýlit snad ještě více než v případě protialkoholních intervencí. Účinek terapie lze stěží ověřovat jinak než prostým pozorováním chování rodičů a zkušeností s nimi ex post, což nelze jakkoli předvídat, natož k tomu poskytovat jakékoli záruky. Dle mého názoru již jen snaha rodičů (a především matky) podstupovat všechny terapeutické aktivity svědčí o skutečném zájmu o dítě. Nadto nebylo zjištěno, v jakém směru je formulována terapeutická zakázka, resp. jaké podmínky musí rodiče splňovat, aby byla terapie považována za účelnou. Opět lze poukázat na to, že podmínku danou individuálním plánem ochrany dítěte ("docházka do rodinné poradny") lze považovat za formálně splněnou (zejména vzhledem ke skutečnosti, že nebyla nastavena minimální doba docházení). V tomto ohledu si dovolím poznámku, že je velká škoda, že rodinná terapie dosud nezahrnula širší rodinné vztahy, tedy především vztahy rodičů a prarodičů dítěte, resp. že se takovou myšlenkou nikdo nezabýval, neboť vzájemné konflikty rodin výrazně zasahovaly a zasahují i do uspokojování potřeb dítěte.[33] Co se týká poslední podmínky soudu (i OSPOD), a to trvalé spolupráce rodičů se sanační službou (část B.4.3), lze tuto podmínku realizovanou organizací A. považovat za splněnou a dle jejích pracovníků lze očekávat její plnění i do budoucna. C.5 Plnění uvedených podmínek jako předpoklad návratu dítěte Nastínil-li soud při odebrání dítěte z rodiny podmínky pro možný návrat dítěte zpět do péče rodičů, je potřeba především zkoumat, nakolik byly podmínky v čase plněny a kam až kroky rodičů při plnění podmínek musí vést, aby mohly státní orgány reálně zvažovat návrat dítěte zpět do rodinného prostředí. Podmínku trvalé spolupráce rodičů se sanační službou považuji za splněnou, neboť ji lze objektivně měřit; dále tedy jen k podmínkám absolvování terapií. Soud vymezil podmínky spíše rámcově, aniž by stanovil konkrétnější cíle, a především potom jakýkoli časový rozsah obou terapií (kromě požadavku na "trvalost spolupráce" s odbornými institucemi). V případě protialkoholní terapie soud vyžadoval, "aby (matka) získala kritický náhled na své nadužívání alkoholu a naučila se ovládat své jednání", rodinná terapie by potom dle soudu měla vést "k vyřešení partnerských problémů, které jsou základem pro jejich nespokojenost", a dále snad i ke změně "... v chování rodičů" ve směru "být k sobě i k druhým upřímní a nadále nebagatelizovat své problémy".[34] Samozřejmě se kloním k tomu, že úloha stanovení cílů terapie soudu vůbec nenáleží, neboť finální nastavení terapie je především záležitostí terapeutů samotných (byť soud může vyžadovat jisté zaměření, tak jak to v případě matky učinil). K podmínkám terapií podrobnější požadavky nesdělil ani OSPOD, který přitom vyslovil vážné obavy z jejich efektivity a požaduje v tomto směru záruky (ostatně před účelovostí spolupráce s odborníky varoval i soud v citovaném rozhodnutí). Především však považuji za nejnešťastnější, že ani soud, ani OSPOD nenastavily alespoň časový horizont terapeutických aktivit rodičů, resp. časové určení, ve kterém by terapeuti zhodnotili svá snažení a předestřeli soudu (OSPOD) výsledky terapeutické práce s výhledem dalšího postupu. Z hlediska formálnosti tedy musím shrnout, jak vyplývá z předchozí části (C.4), že rodiče využívají možnosti odborné poradenské pomoci potřebné k překonání problémů rodiny a dbají na doporučení spolupracovat s poskytovateli odborných poradenských služeb [§ 12 odst. 1 písm. c) zákona o sociálně-právní ochraně dětí]. Potud tedy musím konstatovat, že podmínky soudu pro návrat dítěte do péče rodičů považuji formálně za splněné. Zhodnocení, zda došlo i k jejich materiálnímu naplnění, je úkolem terapeutů. Jako zásadní problém však vidím, že nebyl nastaven časový rozsah terapeutických aktivit, resp. časové okamžiky jejich vyhodnocení, čímž byla situace ohledně případného návratu dítěte zpět do péče rodičů poněkud zamlžena. Vše by snad mohl zhojit faktický vývoj případu, kdy bylo soudem v rámci řízení o zrušení pěstounské péče nařízeno nové psychologické posouzení mj. i obou rodičů dítěte. Posouzení tak snad, alespoň do jisté míry, vyhodnotí i dosavadní posun jak matky v rámci protialkoholní terapie, tak obou rodičů v rámci rodinné terapie. Výsledek psychologického znaleckého posouzení tak bude mít roli jakéhosi deus ex machina v rodinném dramatu nezletilého. C.6 Celkový názor ochránkyně na věc Nemohu v rámci jednotlivých části této zprávy konstatovat pochybení v činnosti OSPOD MěÚ Ústí nad Orlicí, naopak bych dokonce ráda vyzdvihla úsilí, které nezletilému a oběma rodinám OSPOD věnoval. Potřebuji však uvést důležitý dovětek závěrem. Za jednotlivými výše popsanými aspekty šetření stála motivace zjistit, kterak OSPOD naplňuje premisu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, tedy že rodiče, byť nedokonalí, jsou v péči o dítě na prvním místě a mohou být nahrazeni, až když je zcela patrné, že jsou péče zcela neschopní a není u nich v tomto směru patrný ani žádný pozitivní výhled.[35] Ráda bych shrnula skutečnosti, které mám za prokázané. Především matka jeví o dítě konstantní a intenzivní zájem. Mezi rodiči a dítětem je vytvořen pozitivní vztah.[36] Matka abstinuje, pravidelně dochází do psychiatrické ambulance, spolu s otcem pravidelně podstupuje rodinnou terapii. Rodina je (a bude) pod dohledem odborné organizace zaměřené na poskytování služby sanace rodiny. Kladu si proto otázku, zda OSPOD vyžadující po rodičích záruky řádné péče o dítě, samozřejmě veden nejlepšími úmysly se zřetelem na zájem dítěte, nepožaduje po rodičích příliš, než kolik jsou v rámci své osobnostní kapacity schopni. Nadto, OSPOD se s velkou pravděpodobností domáhá záruk, které jim ale stěží kdokoli může dát (např. žádný odborník na léčbu závislostí nemůže zaručit, že matka v budoucnu po alkoholu opět nesáhne). Nutno podotknout, že primárním důvodem pro odebrání dítěte z péče rodičů byl problematický vztah matky k alkoholu a z toho plynoucí neschopnost postarat se o dítě. Rodina byla v té době navíc jak bez podpory psychiatra, tak i odborné organizace poskytující sociální službu nebo rodinného psychologa. V současnosti je tedy rodina vystavena zjevně naprosto odlišným podmínkám než v době, kdy jí bylo dítě odebíráno a svěřováno do péče prarodičů. Nadto podporu všech uvedených odborníků je možné zajistit i nadále. Očekávám tedy, že nevyjde-li psychologické znalecké posouzení zcela v neprospěch rodičů (např. nekonstatuje-li znalec, že jsou rodiče zcela neschopni pečovat o dítě, a to ani s pomocí odborníků), podpoří OSPOD návrh rodičů na zrušení pěstounské péče a návrat dítěte zpět do jejich péče. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 17 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se Městský úřad Ústí nad Orlicí při poskytování sociálně-právní ochrany nezletilému B. N. nedopustil pochybení. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] Služba má dvě roviny, jedná se jednak o doprovázení pěstounky a jejího manžela (dědeček dítěte), jednak o sanační službu poskytovanou rodičům dítěte. [2] Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2012, čj. 8 P 110/2012-144. [3] Např. ÚZ PČR OO Choceň ze dnů 6. 6. 2013 či 30. 7. 2013. V srpnu 2013 rodiče pro změnu informovali soud, který prarodiče vyzval k dodržování rozhodnutí o styku a upozorňoval na možný výkon rozhodnutí nebo pokutu (to už byla v případu činná organizace A., nicméně jeden ze styků se nerealizoval a rodiče hned využili možnosti obrátit se na soud). [4] Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. ze dne 18. 6. 2013, čj. 8 P 110/2012-259. [5] Až averzní vztah prarodičů k otci naznačuje záznam "nepřibližuj se k našemu baráku" (úřední záznam OSPOD ze dne 21. 2. 2013). [6] Vzhledem k operaci ledvin chlapce v roce 2012 a k prvnímu pobytu v lázních v tomtéž roce s pozitivním vlivem na jeho zdraví byl v minulém roce řešen opakovaný pobyt dítěte v lázních, který byl plánován na období říjen-listopad (viz Vyhodnocení situace dítěte, část Hodnocení dítěte, Zdraví). [7] Odpověď MUDr. I. N., Ph.D., ze dne 28. 8. 2013. [8] Úřední záznam OSPOD ze dne 19. 9. 2013. [9] Viz Vyhodnocení situace dítěte, část Hodnocení dítěte, Zdraví. [10] Zpráva o spolupráci A. s manželi Č. ze dne 6. 12. 2013. [11] OSPOD byl s pracovníky organizací C., v pravidelném kontaktu (viz zprávy ze dnů 27. 3. 2013, 12. 4. 2013, 25. 4. 2013, 10. 5. 2013 a 6. 6. 2013). Dne 24. 5. 2013 sdělila organizace C. pracovnici OSPOD, že se spolupráce s rodinou nikam moc neposunula, matka kontaktuje organizaci C. velmi omezeně, otec dítěte vůbec. [12] Úřední záznam OSPOD ze dne 5. 6. 2013. [13] OSPOD byl aktivní při jednání u Okresního soudu Ústí nad Orlicí dne 27. 5. 2013, kde sdělil, že rodiče nemají náhled na nedostatky ve své péči, a navrhl, aby bylo dítě svěřeno do pěstounské péče babičky. Tak činil i posléze během dvou dalších jednání (dne 18. 6. 2013 o pěstounské péči a následně o úpravě styku). [14] OSPOD soudu sdělil, že návrh rodičů ve věci úpravy styku s dítětem považuje za unáhlený (ten stejný den OSPOD matce pomohl sepsat zpětvzetí návrhu, na základě kterého soud řízení zastavil). OSPOD soudu popsal rodinnou situaci a na závěr konstatoval, že dítě je nástroj pro přelévání moci v konfliktech mezi rodinami a že v krajním případě bude nutné dítě ze závadného prostředí přemístit, i za cenu ústavní péče. (Zpráva OSPOD Okresnímu soudu Ústí nad Orlicí ze dne 17. 10. 2013). [15] Protokol o jednání Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 12. 2013, čj. 8 P 110/2012. [16] Zápis z jednání ze dne 17. 10. 2013. [17] Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2012, čj. 8 P 110/2012-144. [18] Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2012, čj. 8 P 110/2012-144. [19] Psychiatrický znalecký posudek MUDr. J. K. ze dne 17. 9. 2012 konstatuje: "Bude-li i nadále od alkoholu abstinovat, pak znalec konstatuje, že posuzovaná je schopna se řádně zapojit do výchovného procesu nezletilého... a to jak v současné době, tak i do budoucna. Uvedené by neplatilo v případě, že by se prokázalo, že opět začala nadužívat alkoholické nápoje a opíjet se... posuzovaná byla seznámena s nutností trvalé abstinence od alkoholu." [20] Plán byl součástí poměrně obsáhlého Vyhodnocení situace dítěte, bez konkrétního datování. [21] Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2012, čj. 8 P 110/2012-144. [22] Úřední záznam OSPOD ze dne 20. 2. 2013. [23] Plán byl součástí poměrně obsáhlého Vyhodnocení situace dítěte, bez konkrétního datování. [24] Cíl je stanoven jako "podpora při kontaktech" s kroky "pracovat s pěstouny i s rodiči na vhodném předávání Bohouška při kontaktech", "pracovat s pěstouny i rodiči na vhodném vyjadřování se o sobě navzájem před B.". [25] Obě rodiny jsou si podle sdělení OSPOD velmi podobné: velmi dominantní otcové, na druhé straně submisivní ženy. Prarodiče údajně nesouhlasili s odchodem jejich dcery z domu a s jejím seznámením s jejím současným manželem, o kterém si myslela, že najde oporu. Kromě toho, že v muži oporu nenašla (a že se často uchylovala k rodičům, kde hledala útočiště), shledává OSPOD možný problém v tom, že jí rodiče manžela nikdy "neschválili" a jejich úsilím by mohlo být dceru přesvědčit, že "udělala chybu", příp. aby se vrátila zpět k nim a uznala, že měli pravdu. Teorii OSPOD v každém případě svědčí praxe, kdy se otcové obou rodin nemohou vystát. [26] Cíl "Podpora rodičů v nastavování hranic" prostřednictvím kroku "pracovat s rodiči na tématu hranic (v kontaktování jednotlivých subjektů atd.)", cíl "podpora při kontaktech" s kroky "pracovat s pěstouny i s rodiči na vhodném předávání B. při kontaktech" či "pracovat s pěstouny i rodiči na vhodném vyjadřování se o sobě navzájem před B.", cíl "zmapovat emoční vývoj, chování a identitu B." s kroky "zjistit, jak B. prožívá změny prostředí, co by si přál ve vztahu k pěstounům a rodičům, kde se cítí doma, kde by chtěl být atd.", cíl "podpora identity B." s krokem "podpora rodičů a pěstounů na vhodném vysvětlení, proč nemůže být B. u rodičů a mluvení s ním o budoucnosti" atd. [27] Znalecké posouzení z oboru psychologie sice nevyznělo ve prospěch matky (simplexnější nevyzrálá osobnost, narušené výchovné schopnosti atd.), nicméně v závěru bylo konstatováno, že: "současná situace zakládá určitou naději, že paní N. svůj problém s pomocí okolí zvládne a rodičovský pár tak vytvoří přijatelné prostředí pro výchovu nezletilého... takovou intervenci může zajistit spolupráce rodiny se sociálně aktivizační službou..." (znalecký posudek PhDr. J. M. ze dne 18. 9. 2012). Podobný závěr konstatuje i Psychiatrický znalecký posudek MUDr. J. K. ze dne 17. 9. 2012: "Bude-li i nadále od alkoholu abstinovat, pak znalec konstatuje, že posuzovaná je schopna se řádně zapojit do výchovného procesu nezletilého... a to jak v současné době, tak i do budoucna. Uvedené by neplatilo v případě, že by se prokázalo, že opět začala nadužívat alkoholické nápoje a opíjet se... posuzovaná byla seznámena s nutností trvalé abstinence od alkoholu." [28] Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, čj. 8 P 110/2012-338. [29] Usnesení Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 2. 7. 2013, čj. KrÚ 48030/2013. [30] K tomuto konstatování se uchyluji i přes uvedené v předchozím odstavci o nehodnocení činnosti MěÚ Vysoké Mýto zejména proto, aby rodiče nezletilého měli jistotu ohledně tak zásadního kroku, jakým odebrání dítěte z jejich péče je. [31] Ustanovení § 958 odst. 3 občanského zákoníku. [32] Ustanovení § 1 odst. 1 písm. a), resp. § 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. [33] "S ohledem na složitost a konflikty ve vztazích mezi rodinami Č. a N. je, dle mého názoru, věnována nedostatečná pozornost potřebám B., byť oběma rodinám na B. jistě záleží... Je třeba nadále podporovat obě rodiny tak, aby potřeby B. nebyly opomíjeny, a pravidelně přehodnocovat plnění cílů stanovených v individuálním plánu ochrany dítěte." (Zpráva o spolupráci organizace A. s manželi Č. pro Okresní soud v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 12. 2013) [34] Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2012, čj. 8 P 110/2012-144. [35] Tato premisa plyne z § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí ("předním hlediskem sociálně-právní ochrany je... vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči"), z § 9a odst. 2 téhož zákona ("... při výkonu a realizaci opatření mají přednost ta, která zabezpečí řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte v jeho rodinném prostředí") nebo z § 10 odst. 5 písm. a) téhož zákona ("Individuální plán ochrany dítěte se zpracovává s důrazem na přijetí opatření, které umožní setrvání dítěte v péči rodičů..."). [36] Pracovnice organizace A. a dokonce i prarodiče dítěte, potvrdili, že když rodiče pro dítě přicházejí, projevuje chlapec radost, těší se na ně a radostně je vítá.