Text dokumentu

V Brně dne 13. října 2009 Sp. zn.: 517/2009/VOP/MH Zpráva o šetření veřejného ochránce práv ve věci stavebně-technického stavu nemovité kulturní památky areálu lázní v Kyselce u Karlových Varů A - Obsah podnětu Na základě informací z veřejných sdělovacích prostředků jsem se rozhodl zahájit v souladu s ustanovením § 9 písm. d) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, z vlastní iniciativy šetření ve věci stavebně-technického stavu Lázní Kyselka. Předmětný soubor staveb je charakteristickým lázeňským komplexem, jehož výstavbu zahájil po roce 1873 Heinrich Mattoni, jenž v Kyselce vybudoval areál s lázeňskými domy, stáčírnou, kolonádou a pavilóny u jednotlivých pramenů. Zjistil jsem, že dle elektronické evidence památek vedené Národním památkovým ústavem jsou objekty lázní Kyselka v havarijním stavu; narušena je statika, poškozeny jsou střechy a vnější omítky. Stav nemovitostí se neustále zhoršuje a dle stanoviska Národního památkového ústavu uvedeného na webových stránkách www.npu.cz je třeba urychleně zasáhnout. Také proto byly Lázně Kyselka zařazeny na seznam nejohroženějších kulturních památek. S přihlédnutím k tomu, že stav nemovitostí je havarijní a dle dostupných informací nebyly zahájeny žádné práce směřující k opravě či údržbě objektů, z nichž se lázeňský areál skládá, požádal jsem za účelem prověření dané věci a postupu odboru památkové péče Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen "magistrát") primátora města Karlovy Vary o stanovisko k celému případu a doložení postupu magistrátu na úseku státní památkové péče. Kromě toho jsem o součinnost požádal i starostu obce Kyselka, na kterého jsem se obrátil se žádostí o vyjádření, zda a jaká opatření směřující k záchraně a obnově předmětné památky Stavební úřad Kyselka (dále jen "stavební úřad") v součinnosti s orgánem státní památkové péče Národním památkovým ústavem a Ministerstvem kultury učinil, včetně informace, bylo-li s vlastníkem památky vedeno nějaké sankční řízení dle stavebního zákona. S žádosti stanovisko k danému případu jsem se rovněž obrátil na ministra kultury. B - Skutková zjištění Dne 25. 2. 2009 byl do Kanceláře veřejného ochránce práv doručen přípis starosty obce Kyselka, v němž se uvádí, že po válce byly lázně rozděleny mezi Ministerstvo zdravotnictví (lázně) a Ministerstvo potravinářského průmyslu (stáčírna). Po roce 1989 byly lázně vydraženy podnikatelem Frantou z Prahy a stáčírna byla prodána Dr. Pasqallemu - Karlovarské minerální vody, a.s. (dále jen "KMV"). Následně byly realizovány další převody a dražby majetku až do roku 2006, kdy lázně koupila firma CTS-DUO, spol. s r.o., která při posledním jednání koncem roku 2008 předložila obci studii první etapy s tím, že na jaře 2009 zahájí územní řízení. První etapa se týká tří objektů (929/1, 929/2 a 929/3). Část pozemků byla prodána firmě KMV. Objekty chátrají od roku 1992, firma CTS-DUO zakryla některé střechy umělou hmotou, aby do nich nepršelo. Starosta mi sdělil, že v obci Kyselka je více budov registrovaných jako kulturní památka, přičemž o budovách v majetku KMV se nedá říci, že by se o ně majitel staral lépe než CTS-DUO. V některých budovách se přitom pracovalo ještě před dvěma lety. Budova Alžběta byla rozebrána a měla být postavena na jiném místě - podmínka v projektové dokumentaci. K tomu ale podle starosty obce nikdy nedošlo a budova byla zničena. Ostatní památky chátrají a KMV by je nejraději zbourala. Památkáři jsou však podle starosty oprávněně proti. Údajně byla z některých objektů sejmuta památková ochrana, ale obec o tom nebyla informována. Magistrát města Karlovy Vary na výzvu k součinnosti reagoval přípisem primátora ze dne 4. 3. 2009, kde se poukazuje na majetkové převody objektů v areálu lázní, střídání vlastníků, jimž bylo bývalým Okresním úřadem Karlovy Vary nařízeno provést nutné zabezpečovací práce, které byly splněny pouze částečně. Magistrát konstatoval, že předchozí majitelé o tuto památku řádně nepečovali a ponechali ji v havarijním stavu. V roce 2006 se vlastníkem kulturní památky stala firma CTS-DUO, spol. s r.o., která začala v souladu s požadavky magistrátu jednat o přestavbě a revitalizaci památky a začala činit aktivní kroky k její záchraně. Za daného stavu věci není podle primátora magistrát oprávněn ukládat této společnosti příslušná opatření k nápravě a rovněž není oprávněn uložit této společnosti pokutu dle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o státní památkové péči. Podle magistrátu současný vlastník lázní záchranu této památky s orgány na úseku státní památkové péče aktivně řeší a plní podmínky, které jsou mu ukládány. Současného vlastníka nelze dle magistrátu pokutovat ani dle § 9 zákona o státní památkové péči za jednání, k němuž docházelo v minulosti, a bývalý vlastník již neexistuje. Za dané situace není podle magistrátu žádný subjekt, vůči kterému by mohl úřad uplatnit sankční opatření. Se současným vlastníkem nyní magistrát jedná o kompromisním řešení koncepce obnovy takto rozsáhlého areálu, např. zachování a obnova hlavní podstaty areálu a významných objektů, dle dochované ikonografie a historických materiálů, a odstranění historicky méně významných částí tohoto komplexu. Toto řešení je také předmětem aktuálních jednání s Národním památkovým ústavem. Poslední jednání v této věci proběhlo dne 24. 2. 2009. Primátor přislíbil, že mě bude o vývoji jednání v dané věci informovat. Dne 17. 3. 2009 mi byl doručen přípis Ministerstva kultury, kde se píše, že ministerstvu je neutěšený stav objektů nacházejících se v daném lázeňském areálu znám a na tuto skutečnost v nedávné době upozornilo mnoho podání z řad veřejnosti. Ministr kultury mi sdělil, že si ministerstvo na základě obdržených podání vyžádalo stanoviska od Krajského úřadu Karlovarského kraje, Magistrátu města Karlovy Vary a od Národního památkového ústavu. Z odpovědi ministra kultury jsem vyrozuměl, že potřebná stanoviska ministerstvo již obdrželo, ale vzhledem k jejich obsáhlosti je třeba je důkladně vyhodnotit. V závěru svého dopisu ministr přislíbil, že mi po vyhodnocení shromážděných podkladů podá zprávu. Vzhledem k tomu, že dle starosty obce Kyselka vlastní chátrající objekty v obci také společnost KMV, a to objekty Hotel Praha, centrálu čp. 44, bývalou jídelnu čp. 57, budovu Löschner - (ÚL), budovu čp. 53 - Stark a bývalou budovu Alžběta (byla rozebrána a měla být postavena na jiném místě), požádal jsem primátora města Karlovy Vary o stanovisko také k budovám, které vlastní společnost KMV a doložení postupu orgánu státní památkové péče také ve vztahu k těmto budovám. Požádal jsem rovněž o vysvětlení ve věci demolice budovy Alžběta, která měla být dle vyjádření starosty obce Kyselka obnovena, včetně informace o výsledku koordinační schůzky, která se měla uskutečnit koncem měsíce března 2009. Dne 25. 5. 2009 jsem stanovisko obdržel, přičemž primátor Karlových Varů v úvodu své odpovědi poukázal na historii areálu Mattoniho továrny, včetně okolností, za kterých byl areál továrny prohlášen nemovitou kulturní památkou v roce 1958. Zmínil se o tom, že areál Mattoniho továrny samotné tvoří čp. 29, čp. 35, čp. 44, čp. 56 a čp. 53 (objekt bývalé jídelny). V majetku KMV je také objekt čp. 74 (hotel Princ, Praha). Žádost vlastníka o zrušení památkové ochrany byla rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 30. 5. 2006 zamítnuta. Primátor Karlových Varů poukázal na to, že v havarijním stavu jsou objekty čp. 74 (hotel Princ, Praha), objekt čp. 57 (bývalá jídelna), objekt čp. 53 (Stark) a objekt čp. 64 (Löschnerův pramen). Administrativní budova továrny čp. 44 je tvořena třemi budovami, přičemž tyto budovy nejsou dle zjištění orgánu státní památkové péče v takovém stavu, aby nebyla možná jejich běžná oprava. Pokud jde o demolici objektu Alžbětin pramen na pozemku parc.č. 149 a jeho přemístění na pozemek parc.č. 173/2 v k.ú. Kyselka, ve stanovisku magistrátu se uvádí, že k tomuto přemístění nedošlo a magistrát celou věc prošetřuje s tím, že mě bude o výsledku tohoto šetření informovat. Dále mi bylo sděleno, že dne 24. 2. 2009 proběhlo jednání se zástupcem společnosti KMV, kdy byl projednán stav objektů bývalé továrny, a bylo předloženo 5 alternativních schémat rozvoje výrobního areálu. Projednána byla také otázka rekonstrukce a oprav objektu čp. 53 (Stark). Na tomto jednání zástupce vlastníka přislíbil, že s průběhem schůzky seznámí vlastníka, a další jednání bylo předběžně dohodnuto na červen 2009. Vedle toho magistrát dne 10. 5. 2009 požádal Národní památkový ústav, územní pracoviště v Lokti, o zpracování odborného vyjádření k rozhodnutí o opatřeních dle § 10 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v uvedeném areálu. Podle tohoto vyjádření magistrát vydá rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit. Na uvedené stanovisko jsem reagoval přípisem ze dne 22. 6. 2009, kde jsem sdělil, že jsem vážně znepokojen postupem správních úřadů na úseku státní památkové péče v předmětné záležitosti. Z odpovědí magistrátu i ministra kultury totiž vyplynulo, že od devadesátých let minulého století příslušné státní orgány de facto mlčky tolerovaly chátrání nemovité kulturní památky a v současné době odpovědné úřady poukazují toliko na minulá pochybení, přičemž zdůrazňují, že nesplnění nařízených prací, které měly zajistit údržbu souboru staveb bývalých lázní v Kyselce, již nelze s ohledem na uplynutí promlčecích lhůt uplatnit. Současný stav památkově chráněných objektů jsem označil za vážný s tím, že kroky ke zjednání nápravy musí být ze strany příslušných úřadů učiněny pokud možno v co nejkratší době tak, aby dalšímu chátrání nemovité kulturní památky bylo zabráněno. S přihlédnutím k výše uvedenému jsem primátora Karlových Varů požádal o sdělení, zda a s jakým výsledkem provedl magistrát šetření ve věci přemístění demolovaného objektu Alžbětin pramen, zda a jak proběhlo jednání se zástupci KMV ve věci zajištění údržby a opravy památkově chráněných objektů ve vlastnictví KMV, včetně informace o postupu ve věci vydání opatření dle § 10 zákona o státní památkové péči. Závěrem svého dopisu jsem uvedl, že v návaznosti na takto získané informace zvážím podání podnětu k provedení šetření postupu orgánů státní památkové péče ve věci areálu bývalých lázní v Kyselce prostřednictvím památkové inspekce Ministerstva kultury. Magistrát na výzvu k podání doplňujících informací reagoval dopisem ze dne 23. 7. 2009, kterým mě informoval o tom, že pracovníci oddělení památkové péče magistrátu intenzivně pracují na shromáždění vyžádaných podkladů, ale v době dovolených se jim ve stanovené lhůtě potřebné informace nepodařilo shromáždit. Proto primátor města Karlovy Vary požádal o prodloužení termínu k odpovědi do 15. 8. 2009. Dne 18. 8. 2009 byl do Kanceláře veřejného ochránce práv doručen dopis primátora města Karlovy Vary obsahující následující informace. Magistrát, oddělení památkové péče, dne 10. 5. 2009 zahájil z vlastního podnětu správní řízení ve věci vydání rozhodnutí o opatřeních dle § 10 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, týkajících se nemovité kulturní památky Areál továrny Mattoni v Kyselce. Dne 15. 7. 2009 obdržel magistrát odborné vyjádření z Národního památkového ústavu s doporučením udržovacích prací v areálu. Dne 11. 8. 2009 zaslal magistrát vlastníkovi společnosti KMV, a.s., oznámení o zahájení řízení a po uplynutí lhůty k vyjádření bude vydáno rozhodnutí o provedení opatření, ve kterém se ukládají následující opatření: 1. Budou zabezpečeny všechny objekty v areálu proti vnikání nepovolených osob a případnému vandalství. Dostatečně bude zabezpečen objekt Stallburg (čp. 53), kde chybí výplň vjezdových vrat v severním štítovém rizalitu, a objekt bývalé jídelny (čp. 56), kde byla otevřena mříž oken v přízemí. 2. Budou zajištěna všechna okna na objektech tak, aby bylo zabráněno vnikání vody do jednotlivých objektů. 3. Bude provedena detailní kontrola střešního pláště jednotlivých objektů, na jejímž základě bude stanoven rozsah oprav. Budou uzavřeny či zakryty stávající otvory na střechách, kterými do objektů zatéká. 4. Detailně bude posouzen stav krovů jednotlivých objektů. Na základě výsledků posouzení budou konstrukce krovů v případě nutnosti staticky zajištěny a chemicky ošeřeny. 5. Budou odstraněny náletové dřeviny na objektu vozovny při budově Stallburg a bude provedeno zastřešení nebo provizorní zastřešení tohoto objektu a uzavření otvorů v uličním průčelí. 6. Bude provedena sanace skály za objektem Stallburg a zabezpečení svahu, aby nedocházelo k jeho dalšímu rozpadu, při němž hrozí narušení objektu. Zároveň bude odstraněna suť a zemina z prostoru mezi touto budovou a skalní stěnou tak, aby bylo odhaleno zapadané dvorní průčelí objektu. Následně bude vyřešeno odvodnění objektu (prověření stavu odvodňovacího systému a jeho případná oprava či provedení hydroizolace). 7. Bude provedena oprava krovu a střešního pláště objektu Stallburg. Týká se to zejména části krovu poškozené požárem v devadesátých letech dvacátého století. Oprava krovu bude probíhat tradičními řemeslnými postupy. 8. Volně přístupné či roztroušené, popřípadě samovolně odpadající cenné uměleckořemeslné prvky i architektonické články budou soustředěny a deponovány na suchém a bezpečném místě. 9. Jednotlivé objekty budou vyklizeny a bude odstraněn odpad a nepotřebné odložené předměty, jež znemožňují provádění pravidelných kontrol, údržby i oprav a zvyšují rovněž riziko požáru. 10. Postup prací bude v jejich průběhu konzultován se zástupci orgánů státní památkové péče. 11. Po provedení uvedených prací bude zpracována projektová dokumentace ve stupni studie jako koncepce budoucí obnovy jednotlivých objektů a jejich využití. Ve věci přemístění objektu tzv. Alžbětin pramen si magistrát dopisem ze dne 1. 7. 2009 vyžádal informace od společnosti KMV, a.s., která sdělila, že v souladu s vydanými rozhodnutími a stanovisky provedla demontáž objektu, realizovala potřebnou dokumentaci a předala tuto dokumentaci bývalému Okresnímu úřadu Karlovy Vary a Památkovému ústavu v Plzni. Dřevěné části objektu Alžbětina pramene byly popsány, očíslovány a uloženy do depozita v objektu tzv. centrály v rámci závodu Mattoni - Kyselka. Tyto demontované a deponované části objektu dílem podlehly zkáze a zčásti byly převzaty k dalšímu využití Památkovým ústavem v Plzni. Podle vyjádření KMV, a.s., je tento stav důsledkem nenaplnění závazku obce Kyselka, převzít objekt a realizovat jeho znovupostavení v parku v obci. KMV, a.s., se snažily nedobrý stav zvrátit snahou o přemístění objektu do zámeckého parku v Bečově, kde byla realizace připravena a urychleně možná. KMV, a.s., se také dopisem ze dne 15. 7. 1998 obrátily na Ministerstvo kultury ve věci přehodnocení rozhodnutí o přemístění nemovité kulturní památky, přičemž poukázaly na špatný stav demontovaného objektu s tím, že aktivita obce Kyselka ve věci znovupostavení tohoto objektu v obecním parku ustala. Závěrem svého vyjádření primátor poznamenal, že dle odborného vyjádření Národního památkového ústavu objekty Löschnerův pramen a kaple nejsou památkově chráněny, ale jsou v ochranném pásmu nemovité kulturní památky. K výše uvedenému doplňuji, že jsem dne 8. 10. 2009 obdržel na vědomí rozhodnutí magistrátu ze dne 15. 9. 2009, jímž bylo společnosti KMV, a.s., podle § 10 odst. 1 zákona o státní památkové péči uloženo provést shora avizovaná opatření k zabezpečení kulturní památky. Magistrát v rámci tohoto rozhodnutí upustil od původně uvažované podmínky týkající se sanace skály za objektem Stallburg a zabezpečení svahu, neboť skála a svah se nachází na pozemku jiného vlastníka. Za účelem zjištění aktuálního stavu památkově chráněných objektů v obci Kyselka tvořících areál bývalých lázní a Mattoniho továrny, jsem pověřil pracovníky Kanceláře veřejného ochránce práv provedením místního šetření, které se uskutečnilo dne 14. 9. 2009 za účasti starosty obce Kyselka, pracovníků karlovarského magistrátu, oddělení památkové péče a pracovníků Národního památkového ústavu v Lokti. V rámci tohoto šetření byla mými pracovníky pořízena fotodokumentace předmětných objektů, s níž jsem se seznámil, a po zhodnocení všech shromážděných podkladů jsem dospěl k následujícím závěrům. C - Právní zhodnocení Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. V úvodu svého hodnocení postupu orgánů státní památkové péče musím předeslat, že veřejný ochránce práv není institucí, jež by mohla nahrazovat či ovlivňovat odborné posouzení z pohledu kritérií zákona o státní památkové péči a hledisek založených na ryze odborné úvaze k tomu určených orgánů. Své hodnocení postupu příslušných úřadů proto budu odvíjet z pohledu právních předpisů a principů dobré správy a demokratického právního státu. V tomto směru mi pak nezbývá než konstatovat, že správní orgány na úseku státní památkové péče svým postupem principy dobré správy a základní zásady správního řízení nenaplnily. Z provedeného šetření je zřejmé, že v daném případě stát a jeho orgány na úseku státní památkové péče při výkonu památkové ochrany bývalých lázní v Kyselce, jakož i areálu Mattoniho továrny, zcela selhaly. Stát a jeho orgány v podobě bývalého okresního úřadu, dnes magistrátu a krajského úřadu, včetně Ministerstva kultury, nebyly schopny svými opatřeními, případně náhradním výkonem, zajistit řádnou údržbu a opravu chátrajících památkově chráněných objektů. V této souvislosti je rozhodně třeba podrobit postup státu a jeho orgánů kritice, neboť má-li stát zájem na tom, aby určité stavby podléhaly památkové ochraně, je zcela nepochybně jeho povinností dohlédnout na to, aby tato ochrana vyhlášená ve veřejném zájmu našla odraz ve zvýšeném dozoru nad tím, zda vlastník těchto objektů řádně plní své povinnosti udržovat tyto stavby v dobrém stavebně-technickém stavu. Poukazuji přitom na právní úpravu uvedenou v ustanovení § 9 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, kde se stanoví, že vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně-politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady. Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky. Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Neplní-li vlastník povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a opatření uložená orgánem státní památkové péče ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o státní památkové péči[1] nejsou respektována, je třeba, aby konal stát a jeho orgány, tzn., aby svou aktivní činností v zájmu zachování památkově chráněných objektů zajistil jejich řádnou údržbu a ochranu před znehodnocením nebo poškozením. Tomu ostatně svědčí povinnost státu a jeho orgánů uvedená v ustanovení § 15 odst. 1 zákona o státní památkové péči, kde se stanoví, že jestliže vlastník kulturní památky v určené lhůtě neprovede opatření podle § 10 odst. 1, může obecní úřad obce s rozšířenou působností a, jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, rozhodnout, že se nezbytná opatření pro zabezpečení kulturní památky provedou na náklad jejího vlastníka. Podle § 15 odst. 4 cit. zákona pak platí, že je-li kulturní památka bezprostředně ohrožena, provede obec s předchozím souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností nutná opatření k její ochraně. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, dá obec podnět stavebnímu úřadu k nařízení udržovacích prací nebo nezbytných úprav nebo k nařízení neodkladných zabezpečovacích prací podle zvláštních předpisů a vyrozumí o tom obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, i krajský úřad. Případ lázní v Kyselce je důkazem toho, že stát nebyl schopen ochranu památkově chráněným objektům zajistit, a je proto otázkou, nakolik je dán veřejný zájem státu na památkově ochraně těchto objektů, jež jsou "pod dohledem státu" v tak žalostném stavu. Za kritický moment ve vztahu k areálu Mattoniho továrny považuji povolení objektu nové stáčírny, která svou hmotou a architektonickým provedením zcela degraduje prostředí státem registrované kulturní památky. Správní orgány při povolení této stavby zřejmě vůbec neuvažovaly o regeneraci stávajících památkově chráněných objektů (provozně-výrobního, nikoliv lázeňského charakteru), přičemž zcela pominuly nutnost zakomponovat tento nový výrobní objekt do areálu kulturní památky, a to ve prospěch památkově chráněných objektů Mattoniho továrny. Domnívám se proto, že by zejména Ministerstvo kultury jako evidenční úřad památkově chráněných staveb mělo zvážit, zda a za jakých okolností je nutno na památkové ochraně v případu lázní a areálu Mattoniho továrny v Kyselce setrvat. V případě, že ministerstvo dospěje k závěru, že je tato ochrana i přes současný havarijní stav objektů odůvodněná, je třeba, aby prostřednictvím výkonných orgánů státní památkové péče tuto ochranu zajistilo a přijalo účinná opatření, která by dalšímu chátrání památkově chráněných staveb zabránila. V této souvislosti připomínám, že za daného stavu věci za účinná opatření směřující k záchraně objektů nemohu v žádném případě považovat práce na studiích řešících budoucí využití uvedených objektů, ani přípravné práce na shromáždění podkladů pro případné územní řízení, jež má předcházet stavební obnově uvedených objektů. Je zcela nepochybné, že ani studie budoucího využití stavby, ani územní řízení, není aktivním nástrojem k záchraně stavby, jejíž existence je ohrožena již v samé podstatě. Jsem si vědom toho, že provedení potřebných záchranných prací na náklad státu, tak jak s tím počítá ustanovení § 15 odst. 1 zákona o státní památkové péči, je opatřením s významným dopadem na finanční rozpočet úřadu (resp. rozpočet státu), má-li však stát zájem na památkové ochraně, je jeho povinností v případě nečinnosti vlastníka stavby učinit za něj nezbytné kroky k záchraně památkově chráněného objektu, a vynaložené náklady pak po vlastníkovi vymáhat. Stav památkově chráněných objektů v Kyselce je bohužel smutným dokladem toho, jak mohou dopadnout památkově chráněné stavby, přidá-li se k nečinnosti vlastníka ještě nečinnost státu a jeho orgánů, včetně nefungujícího institutu náhradního výkonu rozhodnutí. D - Závěry Na základě výše popsaných skutečností jsem se rozhodl šetření tohoto případu v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ukončit se závěrem, že postup orgánů státní správy na úseku památkové péče ve věci památkově chráněných staveb v obci Kyselka neodpovídá principům dobré správy, neboť tyto orgány nebyly schopny zajistit dohled a ochranu památkově chráněným objektům tvořícím areál bývalých lázní a areál Mattoniho továrny. Vzhledem k výše uvedenému mi nezbylo, než požádat primátora města Karlovy Vary, ředitele Krajského úřadu Karlovarského kraje a ministra kultury, aby se k obsahu této zprávy vyjádřili. Je úkolem veřejného ochránce práv na zjištěná pochybení orgány veřejné správy upozornit, proto tak činím formou této zprávy, a současně touto cestou apeluji na orgány památkové péče, aby se vytýkaného jednání do budoucna zdržely s vědomím výše uvedeného hodnocení. Šetření ve věci podnětu uzavírám touto zprávou, jež shrnuje mé dosavadní poznatky ze šetření, které budou po vyjádření dotčených správních úřadů podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci. JUDr. Otakar M o t e j l veřejný ochránce práv [1] § 10 zákona o státní památkové péči (1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky.