Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 25. července 2014 Sp. zn.: 1624/2014/VOP/EHŠ Zpráva o šetření ve věci podnětu paní B. V. Na veřejnou ochránkyni práv Mgr. Annu Šabatovou, Ph.D., se obrátila paní B. V., bytem xyz (dále také "babička" či "stěžovatelka"), se stížností na postup Městského úřadu K., odboru sociálních věcí (dále také "OSPOD" či "OSPOD K."), ve věci své nezletilé vnučky M. V., narozené dne xx. xx. xxxx. Stěžovatelka uvedla, že podala soudu návrh na předběžné opatření o svěření vnučky do své péče, neboť vnučka byla zbita svou matkou a již se do společné domácnosti s ní nevrátila. OSPOD nicméně podal soudu návrh na předběžné opatření o svěření nezletilé M. do péče Střediska výchovné péče T. (dále také "SVP" či "středisko"), ačkoliv se M. vyjádřila, že si přeje být u babičky. Soud návrhu OSPOD vyhověl a rozhodl o umístění M. do SVP na dobu tří měsíců. Uvedené opatření M. vnímá jako trest. OSPOD dle stěžovatelky nejednal v zájmu vnučky. Nepřistoupil ani k možnosti ambulantní terapie nezletilé v SVP, která by byla dle stěžovatelky vhodnější i s ohledem na skutečnost, že by M. nadále mohla docházet do praktické části výuky, což při internátní formě péče nemůže SVP zajistit. OSPOD dle stěžovatelky zanedbal i předchozí sociální práci s rodinou. A - Předmět šetření Dle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, jsem zahájila šetření postupu Městského úřadu K., odboru sociálních věcí, při výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví nezletilé M. V., nar. xx. xx. xxxx. O zahájení šetření jsem informovala starostu města K. pána F. N. a dne 17. 4. 2014 proběhlo na OSPOD místní šetření pověřených pracovnic Kanceláře veřejného ochránce práv, během kterého se OSPOD vyjádřil k případu a poskytl relevantní spisovou dokumentaci. B - Skutková zjištění Ze spisové dokumentace jsem zjistila, že OSPOD K. poprvé kontaktoval rodinu v dubnu 2011 na dožádání Magistrátu města P., v jehož obvodu měla rodina trvalé bydliště, avšak fakticky se zdržovala v H. (z tohoto důvodu OSPOD K. zavedl spisovou dokumentaci NOm). Magistrát města P. požádal OSPOD K. o šetření v rodině v souvislosti s návrhem matky na úpravu výchovy a výživy k nezletilým dětem M., T., R., K. a M., který sepsala v lednu 2011 na Městském úřadě v P. V květnu 2011 rodina změnila trvalé bydliště do H., OSPOD K. tedy v červenci 2011 založil spisovou dokumentaci Om. Manželství rodiče uzavřeli dne 11. 1. 1997 a matka v lednu 2011 podala soudu návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem z důvodu opakovaných hádek mezi rodiči, nedostatku finančních prostředků, dluhů a požívání alkoholu otcem, po němž byl otec vulgární k ní i nejstarším dvojčatům M. a T. U incidentů mezi rodiči nejednou zasahovala i Policie České republiky (v květnu 2011 i za účasti babičky - matky otce). V červenci 2011 OSPOD s matkou sepsal nový návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem (původní návrh vzala matka v květnu 2011 zpět), žalobu na rozvod manželství a poskytl matce sociálně-právní poradenství včetně dluhového poradenství. Vzápětí se OSPOD se žádostí o podání zprávy obrátil na Policii České republiky, Městský úřad v P., Magistrát města P., dětskou lékařku a základní školu nezletilých dětí. Matka uvedla, že již v prosinci 2010 a květnu 2011 kurátor pro mládež oddělení sociální prevence Městského úřadu v P. projednával výchovné problémy M. a T. U nezletilé M. šlo o krádež mobilního telefonu a u nezletilé T. o krádež hotovosti 300,- Kč; policie stíhání odložila pro nezletilost. V září 2011 ukončili rodiče společné soužití a otec se přestěhoval ke svým rodičům ve stejné obci H. (i nadále ovšem mezi rodiči probíhaly incidenty s účastí policie). Děti pravidelně docházely k prarodičům, vypomáhajícím rodině finančně, kde se viděly s otcem. Dcery však otce odmítaly, měly k němu negativní vztah v důsledku jeho chování k nim. Již tehdy OSPOD rodičům doporučil mediaci v Poradně pro rodinu P., neboť byly patrné komunikační problémy mezi rodiči. V listopadu 2011 navrhl otec soudu svěření dětí do své péče a namítl podjatost OSPOD. V únoru 2012 proběhlo soudní jednání, na němž otec požádal o svěření synů do své péče. Soud jednání odročil za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru pedopsychologie. Podle znaleckého posudku PhDr. A. C. z 6. 7. 2012 je výchovně způsobilejší matka. Ani OSPOD neměl k péči matky výhrady, hodnotil ji jako řádnou a zdůrazňoval náročnost péče o pět dětí. V dubnu 2012 požila nezletilá M. z nešťastné lásky velké množství léků. Byla krátkodobě hospitalizovaná a poté docházela na ambulantní léčbu k MUDr. N. (stejná psychiatrička pečuje i o nezletilého R., který má syndrom ADHD, výchovné potíže ve škole, užívá medikaci ke zklidnění a rovněž dochází do pedagogicko-psychologické poradny). OSPOD soudu navrhl, aby vzhledem ke konfliktním vztahům mezi rodiči rozhodl i o úpravě styku otce s dětmi a rodinné terapii v Poradně pro rodinu Prostějov. V září a říjnu 2012 proběhla další soudní jednání, při nichž otec vzhledem ke stanoviskům dětí již netrval na jejich svěření do své péče, a požadoval upravit styk jen se syny. V tomto duchu vydal Okresní soud v Prostějově dne 12. 10. 2012 rozsudek. Návrh na uložení povinnosti rodičům podrobit se rodinné terapii soud zamítl. V březnu 2013 vydal soud rozsudek o rozvodu manželství. V tuto dobu se matka dostavila na OSPOD a sdělila, že otec nemá o děti zájem, nestýká se s nimi, nicméně chlapci občas chodí k prarodičům. OSPOD s matkou sepsal návrh na exekuci srážkami ze mzdy otce pro dluh na výživném nezletilých dětí. V červenci 2013 se matka s dětmi přestěhovala do pronajatého bytu 4+1 v wxy (rodina se stěhovala celkem čtyřikrát). Dne 26. 8. 2013 se na OSPOD bez předvolání dostavila matka. OSPOD s ní sepsal další návrh na exekuci pro dlužné výživné. Matka dále sdělila, že po dobu dvou měsíců má vážnější výchovné potíže s M., která 20. 8. již podruhé utekla z domu, protože nesouhlasila s tím, že jí zakázala vycházky poté, co se opila na zábavě. Matka uvedla, že na počátku prázdnin se M. rozešla s přítelem a opíjí se, hanlivě se o matce vyjadřuje na facebooku. OSPOD dojednal na 29. 8. 2013 společnou schůzku s kurátorkou pro mládež. Na ní se s M. řešila záležitost útěku z domu, alkoholu, kouření cigaret, přístupu k úklidu a chování k matce. M. uvedla, že matka činí rozdíly mezi ní a jejím dvojčetem T. Bylo dohodnuto, že matka doma na dobu dvou měsíců rozdělí domácí práce a každá z dcer bude odpovídat za svou část. Poté se na další schůzce ověří, zda došlo k nápravě, a pokud ne, bude OSPOD uvažovat o umístění nezletilé v diagnostickém ústavu pro mládež nebo středisku výchovné péče. V září 2013 se M. dopustila krádeže na střední škole Š , kam s T. docházely od září 2012 (kamera ji zaznamenala, jak jde do šatny, odkud se poté ztratily peníze). Od konce září 2013 proto dvojčata začala z rozhodnutí matky docházet na Střední odborné učiliště obchodní v P. Až 25. 2. 2014 obdržel OSPOD zprávu Fondu ohrožených dětí v P. (dále také "Fond"), že téhož dne se tam dostavila nezletilá M. po fyzickém napadení matkou (pracovnice Fondu ke zprávě připojila i fotografie). Pracovnice Fondu vyhledala s M. lékařské ošetření a podala na matku trestní oznámení. Na pobočku Fondu se dostavila i babička nezletilé (stěžovatelka), s níž pracovnice Fondu sepsala návrh na předběžné opatření o svěření nezletilé do její péče. Ten den ještě M. hovořila se školní psycholožkou a odešla do domu babičky. Ve zprávě pro OSPOD Fond mimo jiné uvádí, že M zde z důvodu problémů s matkou byla již v lednu 2014, kdy Fond jí a matce domluvil mediační setkání, avšak M. nakonec věc přestala řešit a k mediaci nedošlo. Fond však o tomto zavčas neinformoval OSPOD. Dne 25. 2. podala matka trestní oznámení na nezletilou M. z důvodu svého napadení a dne 26. 2. 2014 se dostavila na OSPOD s dcerou T., kde sdělily svou protichůdnou verzi události. Matka uvedla, že byla napadena M. a že nesouhlasí s návrhem babičky na předběžné opatření, domnívá se, že dcera potřebuje odbornou péči ve středisku výchovné péče. OSPOD telefonicky kontaktoval etopedku Střediska výchovné péče T. Mgr. C. a dohodl s ní jednání na OSPOD dne 3. 3. 2014. Soud vyzval OSPOD k vyjádření k návrhu babičky na předběžné opatření. OSPOD požádal o zprávu o nezletilé Střední odborné učiliště obchodní v P., které sdělilo, že M. zde doposud neměla kázeňské problémy. Dne 3. 3. 2014 se konalo setkání etopedky SVP, matky nezletilé, nezletilé M. a sociálních pracovnic na OSPOD. Nepozvaná se dostavila i babička nezletilé a Mgr. Š. z Fondu ohrožených dětí v P., kterým OSPOD umožnil účastnit se jednání. M. se vyjádřila, že dobrovolný pobyt v SVP odmítá, přeje si být u babičky. Matka s pobytem v SVP souhlasila. Etopedka uvedla varianty řešení situace, zmínila se i o možnosti ambulantní formy péče a skutečnosti, že i přes odmítání klientů se jim daří s nimi úspěšně pracovat. Babička s umístěním v SVP nesouhlasila, žádala svěření M. do své péče. Fond navrhoval ambulantní formu péče v SVP. OSPOD konstatoval, že babička problémy nezletilé bagatelizuje a že OSPOD chce umístění do SVP (neutrální prostředí ke zklidnění situace). Dne 10. 3. 2014 požadovali prarodiče zápis z tohoto jednání, který jim OSPOD v souladu se zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, nevydal.[1] Na obsah jednání a postup sociálních pracovnic při něm si poté babička stěžovala tajemníkovi Městského úřadu K. OSPOD požádal o vyjádření k průběhu jednání etopedku Mgr. C, podle níž sociální pracovnice vedly jednání i v emočně vypjaté atmosféře profesionálním způsobem. Etopedka pouze vytkla, že měl být dán větší prostor k vyjádření M. Tajemník shledal stížnost nedůvodnou. Dne 4. 3. 2014 podal OSPOD Okresnímu soudu v P. návrh na předběžné opatření o předání nezletilé do péče SVP a navrhl zamítnutí návrhu babičky na vydání předběžného opatření o svěření nezletilé do její péče. Téhož dne soud vydal usnesení o předání nezletilé do péče Střediska výchovné péče T. nejdéle na dobu tři měsíce a zamítl návrh babičky na předběžné opatření. Dne 11. 3. 2014 sociální pracovnice hovořila s M. a objasnila jí důvody tohoto postupu. M. následně překvapivě sdělila, že chce do SVP nastoupit za doprovodu matky (nikoliv tedy babičky). Dne 18. 3. 2014 podal otec návrh na zrušení předběžného opatření soudu o umístění M. do SVP. Soud návrh 25. 3. zamítl, stejně jako poté i návrh otce na předběžné opatření o svěření M. do jeho péče. Dne 20. 3. 2014 vypracoval OSPOD individuální plán ochrany dítěte. Dne 24. 3. 2014 M. nastoupila do SVP, které ovšem nemohlo zajistit praktickou část její výuky, nýbrž pouze teoretickou. Etopedka Mgr. C. vzápětí oznámila OSPOD problémy se školou při řešení docházky M. OSPOD se proto obrátil na Krajský úřad Olomouckého kraje jako zřizovatele školy a zjistil, že škola by měla nezletilé umožnit individuální studijní plán. Mezitím již vedoucí SVP Mgr. R. osobně jednal s ředitelkou školy, s níž se dohodl, že na praxi bude M. vozit babička. Po dobu pobytu v SVP M. telefonovaly babička i matka. U babičky byla M. i na víkend. Nadále vyjadřovala přání být u babičky a urovnat vztahy s matkou. Dne 22. 4. 2014 se konala případová konference svolaná OSPOD. Účastníci (vedoucí SVP, etopedka SVP, nezletilá M., otec, matka, babička a sociální pracovnice) dojednali, že dne 24. 4. bude M. ze SVP podmíněně propuštěna, svěřena do péče babičky a započne rodinná terapie vedená pracovníky SVP na půdě OSPOD. Dne 22. 5. 2014 vyhotovilo SVP závěrečnou zprávu z preventivně výchovného pobytu, z níž vyplývá, že v současné době je M. přístupná a odhodlaná k práci na sobě a narušených vztazích s matkou a sestrou. C - Hodnocení věci ochránkyní Nemohu se zabývat tím, co je či bylo předmětem soudního řízení, proto se nevyjadřuji k postupu a rozhodnutí opatrovnického soudu. Mým úkolem je hodnotit postup Městského úřadu K., vůči němuž jsem zahájila šetření ve věci výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví nezletilé M. V. Domnívám se, že pokud by matce a nezletilé M. (případně i babičce) byla včas nabídnuta rodinná terapie či jiná forma odborné pomoci, nemusela situace zajít tak daleko a vyústit v umístění nezletilé do SVP. Ovšem skutečnost, že umístění nezletilé nepředcházela rodinná terapie či mediace, nelze klást k tíži OSPOD. Pokud by Fond ohrožených dětí v P. včas informoval OSPOD, že Magdaléna zde problémy s matkou řešila již v lednu 2014 a že jí Fond nabídl mediaci s matkou, kterou nevyužila, zřejmě by OSPOD včas zakročil a trval na započetí odborné spolupráce [např. by mohl uložit povinnost podle ustanovení § 13 odst. 1 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí][2]. Za daného stavu však sociální pracovnice OSPOD neměla tušení, že vztahy mezi matkou a M. jsou nadále vyhrocené, neboť s matkou a nezletilou jednala dne 29. 8. 2013 a od té doby se již matka neozvala a o pokračujících problémech s nezletilou ji neinformovala. OSPOD také za předpokladu, že by ho Fond informoval, mohl záležitost s účastníky opětovně projednat a např. uložit nezletilé omezení podle ustanovení § 13 odst. 1 písm. c) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. OSPOD tedy, dle mého názoru, neměl příliš prostoru pro sociální práci s rodinou časově předcházející umístění nezletilé do SVP. Když situace dosáhne intenzity vyžadující radikálnější opatření sociálně-právní ochrany, je třeba důsledně zvažovat, zda je toto opatření skutečně nezbytné a zda se ještě nelze pokusit o řešení situace využitím jiných, méně invazivních opatření (tzn. např. vymáháním účasti na rodinné terapii či mediaci - viz výše). V daném případě mám za to, že by tato méně invazivní opatření již nebyla dostatečná a že OSPOD i s ohledem na výpověď nezletilé Terezy, dosvědčující verzi matky o klíčové události z 25. 2. 2014, správně vyhodnotil situaci tak, že se rozhodl pro poskytnutí preventivně výchovné péče nezletilé a podal návrh na její umístění do SVP. V tomto kroku OSPOD neshledávám pochybení. OSPOD tak učinil jednak z preventivních důvodů v reakci na prokázané kázeňské prohřešky nezletilé, jednak z důvodu aktuální potřeby umístění do neutrálního prostředí ke zklidnění situace a vypjatých vztahů.[3] Rozumím tomu, že OSPOD za dané situace nespatřoval v osobě babičky záruku zejména neutrální péče o nezletilou, s ohledem na špatné vztahy mezi babičkou a matkou. Z tohoto důvodu se rovněž nedomnívám, že by ambulantní[4] forma poskytování preventivně výchovné péče byla v daném případě pro nezletilou vhodnější, neboť kromě nutného dojíždění do SVP by znamenala ponechání v původním prostředí (ať už u matky, či u babičky), kde byly vypjaté vztahy. Považuji však za nezbytné, aby umístění dítěte do střediska výchovné péče (proto, že na výchovných problémech dítěte mají vždy podíl i rodiče, případně ostatní členové rodiny, a právě proto, že k němu v tomto případě došlo i z důvodu vypjatých rodinných vztahů) bylo provázeno současnou intenzivní prací s rodinnými příslušníky dítěte. V případě M. bylo zřejmé, že se bude jednat o opatření dočasné povahy, po jehož vypršení se nezletilá vrátí zpět do původního prostředí k matce či dle svého přání k babičce, tudíž měl OSPOD (případně SVP) odborně pracovat s rodiči nezletilé i s její babičkou tak, aby toto prostředí bylo "ozdraveno". Kromě toho, jak vyplývá i ze závěrečné zprávy SVP, vzájemné vztahy matky a babičky se místo zklidnění ještě dále vyostřovaly a pobyt nezletilé byl celkově ovlivněn vypjatými vztahy mezi matkou, otcem a babičkou. Ostatně SVP v závěrečné zprávě doporučilo, aby se všechny strany snažily o společnou řeč, která by vedla k narovnání vztahů v rodině. O to měl dle mého názoru OSPOD (i SVP) usilovat ihned po umístění M. v SVP. Nemohu tedy akceptovat, aby opatření směřovalo pouze vůči nezletilé. V takovém případě ho může nezletilá skutečně vnímat jako trest. OSPOD pochybil, když předem nezajistil spolupráci rodiny s konkrétním odborníkem, zařízením či přímo ve středisku výchovné péče, jehož klienty podle zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních[5], mohou být i osoby odpovědné za výchovu. Ocenila bych tedy i větší snahu střediska o zapojení rodiny do programu a větší otevřenost odborných zaměstnanců ke konzultacím či rodinným terapiím. Pro úplnost dodávám, že rodinná terapie byla dohodnuta až po propuštění nezletilé ze SVP, a její umístění v SVP tak v konečném důsledku nemělo smysl − M. po ukončení pobytu stejně šla k babičce, jak si přála už dříve, aniž by mezitím došlo k jakékoliv změně situace a rodinných vztahů (tím však nepopírám, že pobyt v SVP určitý výchovný vliv na M. měl a dívka získala náhled na svou rodinnou situaci). Pochybení shledávám rovněž v tom, že OSPOD předem nezjišťoval možnosti praktické školní výuky po dobu umístění nezletilé v SVP a záležitostí se zabýval až následně, poté co vyšlo najevo, že SVP není schopno tuto část výuky zajistit. OSPOD mohl např. třídní učitelku nezletilé pozvat na jednání dne 3. 3. 2014 a možnosti výuky s ní projednat či ji předem alespoň telefonicky kontaktovat. Rovněž mohl tento cíl zahrnout do individuálního plánu ochrany dítěte. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem toho názoru, že se Městský úřad K. dopustil pochybení, když nezajistil intenzivní odbornou práci s rodinnými příslušníky nezletilé, která by probíhala již po dobu jejího umístění v SVP. OSPOD dále pochybil, když předem nezjišťoval možnosti praktické školní výuky po dobu umístění nezletilé v SVP. S ohledem na skutečnost, že uvedené předběžné opatření o umístění nezletilé v SVP, k němuž se vztahují mnou zjištěná pochybení, zaniklo a již nelze žádat přijetí konkrétního opatření k nápravě (ve vztahu k tomuto případu), rozhodla jsem se ukončit šetření postupu Městského úřadu K. v předmětné věci podle § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Apeluji však na tento úřad, aby se do budoucna obdobných pochybení vyvaroval a seznámil pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí s výše uvedenými závěry. Zprávu o šetření zasílám starostovi města K. s tím, že pokud se chce ke zprávě jakkoliv vyjádřit, může tak učinit do 30 dnů od jejího doručení. Zprávu zasílám rovněž stěžovatelce. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] S odkazem na ustanovení § 55 odst. 5 zákona, podle něhož nahlížet do spisové dokumentace vedené o dítěti, činit si z ní výpisy a požadovat za úhradu kopie je oprávněn na základě písemné žádosti pouze rodič dítěte, kterému náleží rodičovská odpovědnost, nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte nebo jejich zástupce na základě písemně udělené plné moci. [2] 1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může obecní úřad obce s rozšířenou působností a) napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě, b) stanovit nad dítětem dohled a provádět jej za součinnosti školy, popřípadě dalších institucí a osob, které působí zejména v místě bydliště nebo pracoviště dítěte, c) uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte omezení bránící působení škodlivých vlivů na výchovu dítěte, zejména zákaz určitých činností, návštěv určitých míst, akcí nebo zařízení nevhodných vzhledem k osobě dítěte a jeho vývoji, nebo d) uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo uložit povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin nebo terapie; ustanovení § 12 odst. 1 tím není dotčeno. [3] Jiné neutrální prostředí nebylo dostupné - dle sdělení OSPOD nejsou v evidenci ani žádní pěstouni na přechodnou dobu. [4] Ani terénní forma, poskytovaná zejména v rodinném nebo školním prostředí klienta. [5] Zákon č. 333/2012 Sb. s účinností od 1. listopadu 2012 změnil ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 109/2002 Sb. tak, že rozšířil okruh klientů, kterým SVP poskytuje služby, o osoby odpovědné za výchovu.