Spisová značka 7/2017/NZ
Oblast práva Detence - doprovody cizinců
Věc sledování vyhoštění
Forma zjištění ochránce Zpráva ze sledování vyhoštění - § 21a
Výsledek šetření Špatné zacházení nezjištěno
Vztah k českým právním předpisům 273/2008 Sb., § 11, § 54
Vztah k evropským právním předpisům EU/2016/1624
Datum podání 07. 02. 2017
Datum vydání 13. 11. 2017
Časová osa případu
Sp. zn. 7/2017/NZ

Text dokumentu

Sp. zn.: 7/2017/NZ/AL Č. j.: KVOP-34476/2017 Sledování trestu vyhoštění ZPRÁVA ZE SLEDOVÁNÍ VYHOŠTĚNÍ Z: Vazební věznice Praha-Ruzyně Do: Lagos, Nigerijská federativní republika (Nigérie) Druh sledování: Trest vyhoštění realizovaný ve spolupráci s agenturou Frontex Vyhošťované osoby: pan A., nar. xxx, st. přísl. Nigérie pan B., nar. yyy, st. přísl. Nigérie Datum realizace: 15. 2. až 16. 2. 2017 Datum vydání zprávy: 13. listopadu 2017 Sledování provedly: Mgr. Anna Láníčková, Mgr. Veronika Sedláková Spisová značka: 7/2017/NZ/AL Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv Obsah Úvodní informace Právní rámec sledování vyhoštění Zpráva ze sledování vyhoštění Navržená opatření k nápravě Informace o vyhošťovaných osobách Průběh sledování vyhoštění Shrnutí Příprava a průběh realizace vyhoštění 1.Příprava cizince na vycestování a informování rodiny o chystaném návratu 2.Používání omezovacích prostředků Přehled opatření k nápravě Úvodní informace Právní rámec sledování vyhoštění Veřejný ochránce práv provádí podle § 1 odst. 6 zákona o veřejném ochránci práv [1] sledování zajištění cizinců a výkonu správního vyhoštění, předání nebo průvozu zajištěných cizinců a trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati do vyhošťovací vazby nebo kteří vykonávají trest odnětí svobody (dále jen "sledování vyhoštění" nebo "sledování nuceného návratu"). Mandát ochránce pro sledování vyhoštění plyne z implementace čl. 8 odst. 6 Návratové směrnice. [2] Působnost ochránce v této oblasti vychází také z Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení, [3] jehož účelem je prevence mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, a tedy i z výkonu svého mandátu "národního preventivního mechanismu". Kombinace obou mechanismů kontroly zajišťuje efektivní preventivní ochranu práv cizinců a kontrolu zacházení s nimi v procesu navrácení. Cílem sledování vyhoštění je zajistit respektování práv zajištěných, vyhošťovaných, předávaných a provážených cizinců (dále jen "vyhošťovaných cizinců" nebo "vyhošťovaných osob"), zvyšovat standard zacházení s cizinci, jakož i dodržování mezinárodních závazků České republiky v této oblasti. Cílem je rovněž posilovat ochranu zvlášť zranitelných osob, kterými jsou nezletilí bez doprovodu, osoby se zdravotním postižením apod. Ochránce je o každém výkonu správního či trestního vyhoštění, předání nebo průvozu informován s předstihem. [4] Policie České republiky poskytuje pověřeným zaměstnancům Kanceláře veřejného ochránce práv (dále jen "Kancelář") během sledování vyhoštění nezbytnou součinnost dle zákona o pobytu cizinců. [5] Pověření zaměstnanci Kanceláře [6] jsou oprávněni s vědomím vedoucího zařízení vstoupit do detenčního zařízení, kde se vyhošťovaná osoba nachází. Pověření zaměstnanci Kanceláře mohou klást otázky subjektům participujícím na vyhoštění, zejména eskortujícím policistům a zaměstnancům Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. Pověření zaměstnanci Kanceláře jsou oprávněni hovořit s cizincem bez přítomnosti třetích osob a nahlížet do veškeré dokumentace související s nuceným návratem, včetně zdravotnické dokumentace. [7] Základní lidská práva a svobody vyhošťovaných osob jsou garantována v Listině základních práv a svobod, v řadě mezinárodních úmluv, které jsou pro Českou republiku závazné (např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod [8]), a také v právu Evropské unie (např. Listina základních práv Evropské unie [9], Návratová směrnice apod.). Konkrétní úpravu práv a povinností vyhošťovaných osob upravují zejména právní předpisy vztahující se k působnosti subjektů, které se na realizaci vyhoštění, předání a průvozu podílejí. Předně jde o Policii České republiky, které je zákonem svěřen výkon vyhoštění cizince. [10] Postup policie při eskortách vyhošťovaných cizinců upravuje závazný pokyn policejního prezidenta o eskortách. [11] Při posuzování samotného zacházení s osobami vyhošťovanými vychází ochránce rovněž z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, [12] standardů formulovaných Radou Evropy [13] nebo Evropským výborem pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT). [14] Zpráva ze sledování vyhoštění Ochránce ve zprávě předkládá svá zjištění, hodnocení, návrhy opatření k nápravě a vyzývá odpovědné orgány a zařízení k odůvodněnému vyjádření, které se může týkat jak učiněných zjištění, tak opatření nebo termínů pro jejich naplnění. K vyjádření stanoví lhůtu. Shledá-li ochránce vyjádření oslovených orgánů dostatečnými, vyrozumí je o tom. Může si rovněž vyžádat doplňující vyjádření. Rozhodující je pak vysvětlení zjištěných pochybení, doložení navržených opatření k nápravě či hodnověrný příslib jejich realizace. Neshledá-li ochránce vyjádření zařízení a oslovených orgánů dostatečnými, vyrozumí nadřízený úřad (případně vládu ČR, není-li nadřízeného úřadu) nebo informuje veřejnost. [15] Navržená opatření k nápravě Navržená opatření k nápravě jsou zpravidla různá svou naléhavostí, náročností a dobou potřebnou k provedení. Při jejich formulaci navrhuje ochránce také termín realizace, přičemž očekává, že subjekt, proti kterému opatření směruje, jej buď respektuje, anebo odůvodněně navrhne jiný termín: - Opatření s lhůtou k plnění je třeba provést ve stanovené lhůtě, neboť jeho realizace si vyžádá zpravidla delší čas. Ochránce očekává, že dotčené subjekty ve vyjádření ke zprávě sdělí, zda a jak přesně provedou opatření a zda ve stanovené lhůtě nebo v jiném konkrétním termínu, anebo navrhnou alternativu opatření s konkrétním termínem naplnění. - Opatření s průběžným plněním formuluje ochránce tam, kde je třeba zavést do praxe určitý pracovní postup nebo styl práce, nebo naopak něčeho se napříště zdržet. Ochránce očekává, že se tak stane bezodkladně a bude se dbát na uplatňování do budoucna. Očekává, že dotčené subjekty ve vyjádření ke zprávě sdělí, že opatření bylo realizováno a jak, nebo kdy a jak se tak stane, nebo navrhnou jeho alternativu. Informace o vyhošťovaných osobách Pan A. byl v České republice pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze [16] pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných látek a psychotropních látek a jedů, ve stádiu pokusu. Byl mu uložen trest odnětí svobody a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Návrat pana A. byl naplánován již na 3. ledna 2017, ten se však nakonec neuskutečnil. Cizinec sice nastoupil do letadla, ale posléze byl na základě rozhodnutí kapitána letu vyloučen z přepravy z důvodu nevhodného chování mezi cestujícími. [17] Pan B. byl v České republice pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze, [18] stejně jako pan A., pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných látek a psychotropních látek a jedů, ve stádiu pokusu. I pan B. měl soudem uložen trest odnětí svobody a trest vyhoštění na dobu neurčitou. Výkon trestu vyhoštění byl naplánován na 15. února 2017 a jednalo se o první pokus o realizaci nuceného návratu. Průběh sledování vyhoštění Realizace trestu vyhoštění obou cizinců proběhla na základě pokynu plk. Mgr. Soni Szelesové, vedoucí oddělení pobytových režimů cizinců odboru podpory výkonu služby Ředitelství služby cizinecké policie. Návrat proběhl v rámci společné návratové operace, kterou organizovala Rakouská republika za účasti dalších členských států Evropské unie včetně České republiky. Návratová operace byla koordinována Evropskou pohraniční a pobřežní stráží (dále jen "Frontex") v souladu s článkem 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropské pohraniční a pobřežní stráži. [19] O realizaci trestu vyhoštění písemně informovalo Ředitelství služby cizinecké policie zaměstnance Kanceláře neformálním způsobem v dostatečném předstihu. [20] Následně byly s pověřeným policistou domluveny všechny administrativní náležitosti potřebné k plánování celé operace a zajištění přítomnosti pověřených zaměstnankyň Kanceláře v letadle. Sledování této návratové operace tedy bylo předem ohlášeno. V den výkonu trestu vyhoštění ve Vazební věznici Praha-Ruzyně dvě pověřené zaměstnankyně Kanceláře předaly pověření k provedení sledování vyhoštění řediteli věznice plk. Ivanu Horákovi a posléze také vedoucímu eskorty z Oddělení doprovodu letadel, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen "ODL"). Promluvily s oběma vyhošťovanými cizinci, pohovořily s vrchní sestrou ve vazební věznici, se sociální pracovnicí a s vedoucím Oddělení výkonu vazby. Výstupní lékařská prohlídka byla provedena v ten samý den v dopoledních hodinách, a to za přítomnosti tlumočníka. [21] Zaměstnankyně Kanceláře sledovaly procesy související s propuštěním obou cizinců z Vazební věznice Praha-Ruzyně (dále také "vazební věznice") a jejich průvoz z věznice, který byl zajištěn eskortujícími policisty z ODL, a to až na hraniční přechod Mikulov-Drasenhofen. Při příchodu eskortujících policistů do vazební věznice byla oběma cizincům přiložena pouta. Oba cizinci měli přiřazenu vlastní eskortu a byli přepravováni v rozdílných policejních vozidlech. Pověřené zaměstnankyně Kanceláře do těchto vozidel nebyly přes jejich žádost připuštěny, proto pozemní část návratové operace nebyla ve své úplnosti zmonitorována. Cizinci byli na hraničním přechodu v budově Centra policejní spolupráce v Mikulově předáni druhé eskortě z ODL, která je za asistence rakouské policie dopravila na mezinárodní letiště Vídeň-Schwechat. Byly zmonitorovány veškeré procesy související s odletem cizinců v neveřejném prostoru na letišti a průběh letu až po předání cizinců odpovědným orgánům na mezinárodním letišti v Lagosu (Nigérie). Prostory, ve kterých byli cizinci v průběhu návratové operace umístěni, byly čisté, světlé i dostatečně vytápěné a prostorné. Místnosti, ve kterých se konaly bezpečnostní prohlídky (ať už ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, tak i na letišti ve Vídni), poskytovaly dostatečné soukromí. Bezpečnostní prohlídky prováděly osoby stejného pohlaví. Zavazadla cizinců byla řádně označena identifikačními údaji. Osobní věci cizinců byly překontrolovány za jejich přítomnosti a předány cizincům v letadle bezprostředně před příletem do cílové destinace. Mobilní telefony jim byly předány již po propuštění z věznice, avšak patrně kvůli jejich dlouhému nepoužívání nefungovaly, proto je cizinci nemohli použít a informovat rodinu o svém příletu. Oba cizinci měli po celou dobu návratové operace uspokojivý přístup k občerstvení. Z vazební věznice jim byl na cestu vydán balíček s jídlem a pitím, dostatečně rozmanitá nabídka potravin byla k dispozici v neveřejném prostoru na mezinárodním letišti Vídeň-Schwechat a samozřejmě i v průběhu letu. Čas při čekání na odlet oba cizinci strávili konverzací s ostatními vyhošťovanými, příslušníci ODL jim nechali prostor pro pohyb vždy za pozorného dohledu zpovzdálí. Přístup na toaletu byl zajištěn v průběhu cesty [22] i při čekání na hraničním přechodu Mikulov-Drasenhofen a na letišti. Eskortující policisté jednomu z cizinců zajistili směnu finančních prostředků a k cizincům vystupovali vstřícně a civilně. Shrnutí V rámci sledování vyhoštění jsem se zabývala zejména tím, zda jsou oba cizinci připraveni na výkon trestu vyhoštění a zda měli dostatečné povědomí o úkonech spojených s realizací vyhoštění. Také jsem se věnovala průběhu samotné realizace vyhoštění a způsobu, jakým eskortující policisté zacházeli s vyhošťovanými cizinci. Zpráva ze sledování trestu vyhoštění přináší zjištění, která poukazují na vyskytující se nedostatky v průběhu realizace nuceného návratu obou cizinců. Hodnotím velmi pozitivně součinnost ze strany zaměstnanců Vazební věznice Praha-Ruzyně. Zpráva ze sledování trestu vyhoštění přináší zjištění, které poukazuje na vyskytující se nedostatek v průběhu realizace nuceného návratu cizinců, a to v otázce nedostatečné informovanosti jednoho z cizinců a možnosti kontaktovat své blízké o chystaném návratu a také v otázce použití donucovacích prostředků vůči jednomu z cizinců. Policie je oprávněna použít pouta či jiné prostředky k zamezení prostorové orientace, pouze je-li důvodná obava, že by mohla být ohrožena bezpečnost osob, případně pokud se zajištěná osoba pokusí o útěk. Nikoliv z preventivních důvodů. Vyzývám proto Policii České republiky a Vězeňskou službu České republiky, aby co nejdříve splnily mnou navržená opatření, a jednaly tak v průběhu realizace nuceného návratu v souladu s mezinárodně přijatými standardy a českými předpisy. Příprava a průběh realizace vyhoštění 1. Příprava cizince na vycestování a informování rodiny o chystaném návratu Příprava cizince na realizaci trestu vyhoštění je klíčovým aspektem průběhu nuceného návratu. Poskytuje cizinci, mimo jiné, i možnost informovat o svém vycestování rodinné příslušníky a přátele, a to jak v zemi, ze které je vyhošťován, tak v cílové destinaci. Právě komplexní a průběžná příprava umožní usnadnit návrat cizince do země původu a jeho následnou reintegraci v zemi původu. Oba cizinci byli velmi dobře srozuměni se svou životní situací a byli si vědomi skutečnosti, že v nejbližší době vycestují. Pan A. dříve zmařil výkon trestu vyhoštění. Při pohovoru se zaměstnankyněmi Kanceláře uvedl, že se o chystaném druhém vycestování dozvěděl až v ten samý den, na kdy bylo naplánováno jeho vyhoštění. Ráno mu bylo uloženo, aby si sbalil své věci, protože v ten den odjíždí. Z osobního spisu vyplývá, že ve dnech bezprostředně předcházejících jeho návratu několikrát telefonicky kontaktoval rodinu. Netušil však, kdy přesně bude navrácen zpět, a neměl tak fakticky možnost informovat své blízké přesně o datu a čase, kdy jej mohou čekat. Naopak pan B. věděl o přesném datu výkonu trestu vyhoštění. Podle jeho slov se o něm dozvěděl dokonce již dva týdny před plánovaným odjezdem. Věděl, že bude propuštěn v dopoledních hodinách. Vícekrát telefonoval rodině, aby jim oznámil svůj návrat a domluvil se s nimi, že jej vyzvednou na letišti. [23] Netušil však přesný čas, a nemohl jim ho tak sdělit. Oznámil jim tedy pouze datum. Po jeho propuštění z vazební věznice mu byl předán jeho mobilní telefon, který však nefungoval a nemohl jej použít. V průběhu čekání na hraničním přechodu Mikulov-Drasenhofen v budově Centra policejní spolupráce několikrát požádal policisty z ODL, jestli by mu nepůjčili vlastní telefon, aby si mohl zavolat a sdělit rodině přesný čas příjezdu. Stejný požadavek vznesl později při čekání v neveřejném prostoru na letišti ve Vídni. Nebylo mu vyhověno. Pan B. byl viditelně rozrušen. To se projevilo v průběhu přistávání letadla v Nigérii, kdy se napětí a emoce vystupňovaly do slovní potyčky s jedním z eskortujících policistů. Pan B. si opětovně stěžoval na nemožnost kontaktovat rodinu. Eskortujícímu policistovi se jej podařilo slovy uklidnit bez pomoci jakýchkoliv donucovacích prostředků. S ohledem na dřívější zmařený pokus rozumím rozhodnutí neinformovat pana A. o přesném datu a čase výkonu trestu vyhoštění do země původu. Jsem však přesvědčena o tom, že i v takovém případě měla vězeňská služba, potažmo policie, umožnit tomuto cizinci, aby mohl bezprostředně poté, co se dozví o času návratu do své domovské země, kontaktovat rodinu a zajistit si tak, aby jej někdo z blízkých čekal na letišti. S praxí, kdy byla cizinci, který nebyl předem informován o vycestování, poskytnuta možnost zatelefonovat služebním telefonem, jsem se několikrát setkala při sledování trestních vyhoštění či jiných forem nuceného navracení cizinců. Pan B. prokazatelně věděl, že v tento den vycestuje, informoval o tom i své blízké v Nigérii. Problémem však zůstává, že netušil, že bude navrácen v rámci společné návratové operace koordinované agenturou Frontex. Domníval se, že do Nigérie poletí se společností Turkish Airlines a byl zmaten, když se od dozvěděl, že nikoliv. Náhle znervózněl, protože tuto skutečnost nemohl oznámit své rodině a nevěděl, kdy jej tak nakonec mohou čekat. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nemají přístup k vlastnímu mobilnímu telefonu a po letech jejich nepoužívání také hrozí, že jejich telefony již budou nefunkční. Přestože jim jsou po propuštění navráceny zpět, nemohou kontaktovat své blízké. Obdobná situace nastala i zde. Mobilní telefon pana B. byl po letech nepoužívání nefunkční a neměl možnost o nových poznatcích, které obdržel až v den vyhoštění, informovat rodinu, se kterou byl jinak běžně v kontaktu. Opatření k nápravě určená Vazební věznici Praha-Ruzyně: 1) Poskytovat kompletní informace o vyhoštění cizinci v tak dostatečném předstihu, aby mohl informovat rodinu o svém návratu (průběžně). 2) Bezprostředně před výkonem trestu vyhoštění umožnit vyhošťovanému cizinci uskutečnit telefonní hovor, a to i na náklady věznice (průběžně). Zpráva je vydávána s časovým odstupem a v mezičase bylo přijato nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 48/2017, [24] ve kterém je nově stanoven soubor opatření a pravidel pro zacházení s odsouzeným cizincem, a to včetně přípravy na trest vyhoštění a informování vyhošťovaných cizinců o datu, čase a destinaci právě tak, aby tito mohli v předstihu předat informace rodině či jiné osobě blízké. Tato část je nyní podrobně upravena ve zmíněném vnitřním předpisu, a proto opatření uvedené pod bodem 1) považuji v tuto chvíli za provedené. 2. Používání omezovacích prostředků Podle zákona o policii je policista oprávněn použít vůči zajištěné osobě "pouta a prostředky k zamezení prostorové orientace, ... je-li důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku anebo že se osoba pokusí o útěk". [25] Oprávnění nasadit pouta je omezeno na odůvodněné případy, kdy použití omezovacího prostředku je odpovědí na aktuální riziko spojené s vyhošťovaným cizincem, a pouze po nezbytně nutnou dobu. [26] Oprávnění nemá charakter preventivního opatření a rozhodnutí, zda pouta přiložit, nebo ne, musí být vždy podrobeno testu proporcionality. Je nutno posoudit nezbytnost a přiměřenost použití tohoto donucovacího prostředku, a to vždy s ohledem na konkrétní chování každého člověka. Ústavní soud konstatuje, že jakékoliv donucovací prostředky je nutno používat pouze v míře nezbytné pro dosažení legitimního účelu sledovaného zákrokem. Odkazuje také na mezinárodní standardy, když uvádí, že donucovací prostředky by měly být použity jen v nezbytné míře a měla by být zkoumána zákonnost, přiměřenost a vhodnost jejich použití. [27] Upozorňuje i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle které Evropský soud vždy přikládá velký význam konkrétním okolnostem každého případu a zkoumá, zda bylo použití omezovacích prostředků nezbytné. [28] Paušální a rutinní použití donucovacích prostředků Ústavní soud vyhodnocuje jako nepřijatelné. [29] Po celou dobu eskorty od propuštění z vazební věznice až po vstup do neveřejného prostoru na mezinárodním letišti Vídeň-Schwechat, tedy po dobu celkem 6 hodin, měli oba cizinci nasazena pouta. Panu B. byla pouta sejmuta na dobu cca 60 minut, po dobu jeho pobytu v budově Centra policejní spolupráce při čekání na své předání druhému eskortujícími týmu z ODL. Bezprostředně před opuštěním budovy mu byla opět přiložena. Nikterak se tomu nebránil, neprojevil žádné známky odporu. Pan A., který již v dříve odmítl spolupracovat a byl již vyloučen z dopravního prostředku, byl při druhém pokusu o vyhoštění spoután po celou dobu eskorty. Oběma cizincům byla nakonec pouta definitivně sejmuta po příchodu do neveřejného prostoru na letišti ve Vídni, kde se postupně shromažďovaly výpravy z ostatních členských států. Od této chvíle až do předání cizinců odpovědným orgánům na letišti v Nigérii již nebyly žádné donucovací prostředky použity. Oba cizinci při úvodních pohovorech se zaměstnankyněmi Kanceláře velmi nelibě nesli představu nasazených pout. Shodně uváděli, že pokud budou spoutáni, tak budou dělat problémy. Po příjezdu eskortujících policistů byla provedena bezpečnostní prohlídka, oba vedoucí eskorty cizincům vysvětlili následující postup a návratový plán. Dobrovolně plnili všechny pokyny. Vše se odehrávalo v klidném duchu, ani jeden z cizinců nedal najevo odpor (ať už aktivní, či pasivní), nesnažil se vyjednávat ani se nepustil do jakýchkoliv půtek. Oba cizinci odmítli podepsat poučení o právech a povinnostech v průběhu eskorty. Eskortující policisté jim tento dokument nabídli k podepsání při více příležitostech v průběhu celé návratové operace, ale tito odmítli. Byli tak poučeni ústní formou. Komunikace byla vedena v anglickém jazyce, cizinci rozuměli bez výrazných problémů. V rozhodnutí o eskortě obou cizinců ze dne 14. února 2017 není možnost využití oprávnění přiložit pouta nikterak odůvodněna. Je zde zaznačeno, že bylo využito oprávnění dle §54 zákona o policii a pouta byla přiložena. [30] Dále je také uvedeno, že režim eskorty se řídí interním pokynem policie. [31] V rozhodnutí o eskortě není zaznamenáno jakékoliv individuální posouzení dosavadního chování obou cizinců ve výkonu trestu. Na doplňující dotazy monitorů stran důvodu pro použití donucovacích prostředků eskortující policisté uvedli, že pan A. byl spoután, protože již minule odmítl spolupracovat, odmítl vycestovat a z důvodu nevhodného chování byl nakonec vyloučen z letecké přepravy. O panu B. dostali policisté informaci, že by mohl působit problémy a údajně je také pro hladký průběh cesty lepší, když jsou spoutáni oba cizinci, než aby byl spoután jen jeden a druhý ne. V případě pana A. se domnívám, že bylo důvodné obávat se, že by mohl mařit průběh eskorty, a to právě s odkazem na jeho dřívější chování. Rozumím proto rozhodnutí velitele eskorty přiložit pouta. Na pana B. však byly použity stejné donucovací prostředky jako na pana A., a to i přesto, že nic nenaznačovalo, že by také on mohl mařit výkon vyhoštění či že by představoval riziko pro bezpečnost osob, majetku nebo ochranu veřejného pořádku. Oba cizinci cestovali odděleně, každý v jiném vozidle a s vlastní přidělenou eskortou. Počet eskortujících policistů byl adekvátní počtu vyhošťovaných cizinců. [32] V případě mimořádné situace byl přítomen dostatek personálu pro eventuální zákrok. Oprávněnost poutání jednoho cizince nesmí mít vliv na plošný postih všech ostatních vyhošťovaných osob. Z pohovoru se sociální pracovnicí ve Vazební věznici Praha-Ruzyně vyplynulo, že pan B. se nebránil plánovanému vycestování, chtěl letět domů, několikráte k tomu i komunikoval s rodinou v Nigérii. Při pohovoru s ředitelem věznice plk. Ivanem Horákem vyšlo najevo, že chování cizince bylo bezproblémové a nebyl nikterak kázeňsky řešen. Pan B. sám při pohovoru se zaměstnankyněmi Kanceláře uvedl, že chce vycestovat, rodina na něj již čeká a jeho blízcí jsou dokonce připraveni jej vyzvednout na letišti. Na základě provedeného sledování vyhoštění mám za to, že v případě pana B. nebylo použití pout v průběhu eskorty nevyhnutelné pro zdárný průběh eskorty. Doba téměř 6 hodin, po kterou byl spoután, se jeví skutečně nepřiměřená o to více, že pan B. byl po celou dobu pod bedlivým dozorem tří velmi zkušených eskortujících policistů. Přiložení pout považuji v daném případě pouze za preventivní opatření, které nevyhovělo požadavku nezbytnosti a přiměřenosti. Nezpochybňuji oprávnění velitele eskorty rozhodnout po splnění zákonných podmínek o přiložení pout eskortované osobě. Této problematice se dlouhodobě věnuji a jsem toho názoru, že každé rozhodnutí o přiložení pout vyhošťované osobě musí být opatřeno náležitým odůvodněním. Na opakované použití pout jako preventivního omezovacího prostředku jsem již dříve upozornila ve svých zjištění ze sledování vyhoštění. [33] Ze samotného rozhodnutí o eskortě vyplývá, že donucovací prostředky jsou stále používány plošně, bez patřičného zohlednění specifik každého jednotlivého případu. Získávají charakter preventivního opatření a jejich použití není podrobeno testu nezbytnosti a přiměřenosti. Jsou tak používány v rozporu s § 11 zákona o policii i s mezinárodními standardy. Policista je podle zmíněného ustanovení povinen postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem. Při zhodnocení použití tohoto opatření se zohlední, jestli přiložení pout je skutečně nezbytné pro zajištění hladkého průběhu eskorty a současně zdali neexistuje méně omezující opatření, pomocí něhož by bylo možno dosáhnout stejného cíle. Po celou dobu administrativních úkonů spojených s propuštěním pana B. nic nenaznačovalo, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku, anebo že se osoba pokusí o útěk. Cizinec neměl žádné kázeňské prohřešky, byl v kontaktu s rodinou a chtěl vycestovat. V daném případě bylo nasnadě, že cizinec je smířen s plánovaným vyhoštěním, a nebyly důvody domnívat se, že je ohrožena bezpečnost policistů, jiných osob, majetku anebo veřejného pořádku anebo že se pan B. pokusí o útěk. Obecně tedy nic nenaznačovalo, že je hladký průběh eskorty ohrožen. Není-li účel ohrožen, chybí i důvod k zásahu do osobní svobody cizince. Pouta byla použita v rozporu s principem přiměřenosti a bez náležitého individuálního posouzení. Opatření k nápravě určená Ředitelství služby cizinecké policie: 3) Přikládat pouta eskortovaným osobám pouze v odůvodněných případech, a to vždy za dodržení podmínek nezbytnosti a přiměřenosti (průběžně). 4) V každém rozhodnutí o eskortě řádně a individualizovaně odůvodnit přiložení pout (průběžně). Přehled opatření k nápravě Průběžně Opatření k nápravě určená Vazební věznici Praha-Ruzyně: - Poskytovat kompletní informace o vyhoštění cizinci v tak dostatečném předstihu, aby mohl informovat rodinu o svém návratu (opatření č. 1). - Bezprostředně před výkonem trestu vyhoštění umožnit vyhošťovanému cizinci uskutečnit telefonní hovor, a to i na náklady věznice (opatření č. 2). Opatření k nápravě určená Ředitelství služby cizinecké policie: - Přikládat pouta eskortovaným osobám pouze v odůvodněných případech, a to vždy za dodržení podmínek nezbytnosti a přiměřenosti (opatření č. 3). - V každém rozhodnutí o eskortě řádně a individualizovaně odůvodnit přiložení pout (opatření č. 4). [1] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES, ze dne 16. prosince 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků (dále jen "Návratová směrnice"). [3] Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 78/2006 Sb. m. s. o přijetí Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [4] V souladu s § 21a odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv a § 178d odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [5] V souladu s § 178d odst. 2 zákona o pobytu cizinců. [6] Podle § 25 odst. 6 zákona o veřejném ochránci práv. [7] V souladu s § 65 odst. 2 písm. m) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotnických službách), ve znění pozdějších předpisů. [8] Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších protokolů. [9] Listina základních práv a svobod Evropské unie podepsaná dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, Úřední věstník 2012/C 326/391. [10] Podle § 152 zákona o pobytu cizinců, § 163 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a § 87 odst. 7 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. [11] Závazný pokyn policejního prezidenta č. 159 ze dne 2. prosince 2009, o eskortách, střežení osob a policejních celách, ve znění pozdějších předpisů. [12] European Court of Human Rights. Fact sheet - Collective expulsions of aliens [online]. Strasbourg (c)European Court of Human Rights 2016 [cit. 2016-12-15]. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/Documents/FS_Collective_expulsions_ENG.pdf. [13] Council of Europe. Twenty Guidelines on Forced Return [online]. Strasbourg (c) Council of Europe 2005 [cit. 2016-12-15]. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dg3/migration/archives/Source/MalagaRegConf/20_Guidelines_Forced_Return_en.pdf. [14] European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman and Degrading Treatment or Punishment. CPT Standards [online]. Strasbourg (c) Council of Europe 2015 [cit. 2016-12-15]. Dostupné z: http://cpt.coe.int/en/documents/eng-standards.pdf. [15] Tzv. sankční opatření, u kterých se postupuje obdobně podle § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. [16] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2009, sp. zn. 46 T 25/2008. [17] Podle úředního záznamu Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 3. ledna 2017 byl cizinec přiveden s nasazenými pouty do letadla a usazen na své místo a poté, ještě před odletem letadla, požádal o návštěvu toalety. Po návratu z toalety zůstal stát v uličce a odmítal usadit se zpět na sedačku. Začal křičet, že nechce letět do Nigérie. Byl vyzýván, aby se uklidnil, avšak přes pokyny eskorty pokračoval v křiku. Policisté z Oddělení doprovodu letadel k překonání jeho odporu použili hmaty a chvaty a usadili jej zpět na místo. Po zklidnění cizince oznámil zástupce letecké společnosti eskortujícím policistům, že kapitán letadla vylučuje celou eskortu z přepravy. [18] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2009, sp. zn. 46 T 25/2008. [19] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 ze dne 14. září 2016 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 863/2007, nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 a rozhodnutí Rady 2005/267/ES. [20] Přípis ze dne 17. ledna 2017. [21] Zaměstnanec vězeňské služby hovořící anglickým jazykem. [22] Zdravotní přestávka na benzinové pumpě v průběhu pozemní části návratové operace při cestě z Vazební věznice Praha-Ruzyně na hraniční přechod Mikulov-Drasenhofen. [23] Žádost o uskutečnění telefonního hovoru - důvod uveden v žádosti: "To let them know about my deportation, so they can pick me up in the airport." (telefonát se uskutečnil dne 3. 2. 2017), obdobně důvod v další žádosti o uskutečnění telefonního hovoru: "To wait for me at the airport." (telefonát se uskutečnil dne 13. 2. 2017). [24] V plném znění: Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky, kterým se stanoví principy a pravidla zacházení s odsouzenými, kteří nejsou státními občany České republiky, ve výkonu trestu odnětí svobody. Vydáno s účinností od 1. října 2017. [25] Podle § 53 odst. 1 a § 54 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s čl. 2 odst. 6 závazného pokynu policejního prezidenta č. 159/2009, o eskortách, střežení osob a o policejních celách. [26] Council of Europe. Twenty Guidelines on Forced Return [online]. Strasbourg (c) Council of Europe 2005 [cit. 2017-03-10]. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dg3/migration/archives/Source/MalagaRegConf/20_Guidelines_Forced_Return_en.pdf. [27] Bod 69 nálezu Ústavního soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. I. ÚS 860/2015. Publikováno pouze v NALUS. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=90263&pos=1&cnt=1&typ=result. [28] Ibid, bod 78. [29] Ibid, bod 79. [30] Ustanovení § 54 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. [31] Závazný pokyn policejního prezidenta, č. 159/2009 ze dne 2. prosince 2009 o eskortách, střežení osob a o policejních celách, č. 159/2009 , ve znění závazného pokynu policejního prezidenta č. 171/2010. [32] 7 policistů a 2 vyhošťovaní cizinci. [33] Veřejná ochránkyně práv: Aktivity v roce 2015. Naše doporučení k vyhošťování cizinců. 2016 [citováno 2017-03-08]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/sledovani-vyhosteni-cizincu/prehled-aktivit/.