Text dokumentu

UNIVERZÁLNÍ PERIODICKÝ PŘEZKUM LIDSKÝCH PRÁV V ČESKÉ REPUBLICE - 3. kolo, 28. zasedání pracovní skupiny, říjen - listopad 2017 Zpráva veřejného ochránce práv, březen 2017 Obsah I. ÚVOD II. BOJ PROTI DISKRIMINACI III. PRÁVA DĚTÍ IV. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC OCHRANY LIDSKÝCH PRÁV V. ROMSKÁ INTEGRACE A INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VI. ROVNOST ŽEN A MUŽŮ VII. PRÁVA OSOB OMEZENÝCH NA SVOBODĚ VIII. PRÁVA SEXUÁLNÍCH MENŠIN IX. PROTIPRÁVNÍ STERILIZACE X. PRÁVA CIZINCŮ I. ÚVOD 1. Instituce veřejného ochránce práv byla v České republice zřízena na základě zákona č. 349/1999 Sb. Ochránce je nezávislý a nestranný, z výkonu své funkce je odpovědný Poslanecké sněmovně, která ho zvolila. 2. Každý má právo obrátit se s podnětem na ochránce ve věci, která patří do jeho působnosti. 3. Již od roku 2001 ochránce chrání osoby před nezákonným či jinak nesprávným jednáním nebo nečinností správních úřadů a dalších institucí. 4. Od roku 2006 ochránce plní úkoly národního preventivního mechanismu podle Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. 5. Koncem roku 2009 se ochránce stal národním tělesem pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací (equality body). 6. Od roku 2011 ochránce rovněž sleduje zajištění cizinců a výkon správního vyhoštění. 7. Parlament České republiky v současné době projednává novelu zákona, která by ochránci svěřila působnost při sledování naplňování práv osob se zdravotním postižením v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, vyhlášenou pod č. 10/2010 Sb. m. s. 8. Ke zvláštním oprávněním ochránce patří právo podávat Ústavnímu soudu návrhy na zrušení podzákonných právních předpisů, právo vedlejšího účastenství před Ústavním soudem v řízení o zrušení zákona či jeho části, právo podat správní žalobu k ochraně veřejného zájmu či návrh na zahájení kárného řízení s předsedou či místopředsedou soudu. Ochránce také může doporučit vládě přijmout, změnit či zrušit zákon. 9. Veřejný ochránce práv v současné době nemá akreditovaný status vnitrostátní lidskoprávní organizace (NHRI) v souladu s Pařížskými principy. Svojí dosavadní činností a vývojem však fakticky v České republice tuto roli plní. 10. Zpráva vypracovaná veřejným ochráncem práv vychází z hodnocení stavu lidských práv, a reaguje na Zprávu o naplňování doporučení z druhého kola (cyklu) univerzálního periodického přezkumu[1] vypracovanou vládou České republiky v roce 2015. Základem hodnocení jsou poznatky získané z obdržených podnětů, provedených výzkumů a spolupráce s dalšími relevantními subjekty. II. BOJ PROTI DISKRIMINACI 11. Upozorňuji na výsledky mého výzkumu z roku 2015[2], který ukázal, že 11% oslovených pocítilo někdy v posledních 5 letech diskriminaci nebo obtěžování. Drtivá většina si nikde nestěžovala, přičemž jako hlavní bariéru označili nedůvěru v instituce, nedostatek důkazů a informací. Lidem však brání i stud či strach z odvety. Odborníci z řad soudců a státní správy uvedli, že k odstranění bariér by mohlo přispět např. přijetí zákona o bezplatné právní pomoci, oprávnění ochránce podávat veřejnou žalobu a kontinuální vzdělávání soudců a advokátů v antidiskriminačním právu. Výzkum rovněž ukázal, že pokud je již diskriminující jednání příslušným orgánem sankcionováno, nemají pokuty, s ohledem na svoji výši, odstrašující účinek. Formulovala jsem několik doporučení, jejichž naplnění by vedlo k lepší obraně před diskriminací. 12. Oprávnění ochránce podávat veřejnou žalobu bylo součástí novely zákona o veřejném ochránci práv, která však byla začátkem roku 2017 stažena z projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, a to z důvodu nedostatečné politické podpory přiznat ochránci další oprávnění (vedle veřejné žaloby rovněž oprávnění obracet se na Ústavní soud s návrhem na zrušení části zákona). Rovněž jsem opakovaně doporučovala změnu právní úpravy, která by snížila soudní poplatek ve věcech diskriminace či zajistila přenos důkazního břemene u všech obětí diskriminace. Prozatím jsem však nebyla úspěšná. Další má doporučení a samotný výzkum je veřejně dostupný. S výsledky výzkumu[3] jsem seznámila Úřad vlády, vybraná ministerstva, inspekční orgány, neziskové organizace a veřejnost. III. PRÁVA DĚTÍ 13. Opakovaně upozorňuji na potřebu sjednotit péči o ohrožené děti. Bohužel nebyl přijat zákon o podpoře rodiny a v současné době fakticky neprobíhají ke sjednocení péče žádné kroky. Za uspokojivou nelze považovat ani samotnou transformaci péče o ohrožené děti (odklon od institucionální péče, zařízení komunitního typu apod.). Ministerstvo práce a sociálních věcí sice předložilo novely dvou zákonů, v jejichž důsledku by vznikla paralelní síť zařízení v gesci tohoto ministerstva, která by fakticky nahrazovala péči dětských domovů, které jsou v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Nicméně takovýto způsob sjednocování péče o ohrožené děti, bez jakékoliv odborné diskuse, přes odmítavé stanovisko resortu školství, bez jakékoliv přípravy pracovníků v praxi, jsem musela podrobit kritice. Bohužel ani v oblasti ústavní a ochranné výchovy nelze konstatovat, že by došlo k výraznému posunu a ke hmatatelným transformačním krokům. Ministryně školství sice svým výnosem vydala standardy kvality ústavní a ochranné výchovy, nicméně ty jsou závazné pouze pro zařízení, která zřizuje Ministerstvo školství. Z mých informací nadto plyne, že na dodržování standardů fakticky nikdo nedohlíží a je čistě na vůli zařízení zda, a jak je budou aplikovat. Já jsem doporučovala, aby měly standardy povahu prováděcího předpisu a byly tedy závazné pro všechna zařízení, kde se vykonává ústavní nebo ochranná výchova. Bohužel mé doporučení nebylo vyslyšeno. Nový občanský zákoník výslovně zakázal, aby docházelo k odebírání dětí z rodin čistě z bytových důvodů. K předcházení takové praxe měl přispět i zákon o sociálním bydlení, který by garantoval právo na důstojné bydlení i nízkopříjmovým nebo sociálně slabým jednotlivcům a rodinám, osobám ohroženým sociálním vyloučením. Návrh zákona byl teprve ke konci roku 2016 předložen do připomínkového řízení. Musím upozornit, že konečná podoba zákona se výrazně odchýlila od původních myšlenek. Za zásadní nedostatek považuji skutečnost, že obce nebudou mít povinnost zajistit sociální bydlení (rovněž viz bod VI) a dále, že došlo ke sloučení dvou dávek určených k úhradě nákladů na bydlení. Tento krok bude mít za důsledek, že řada rodin nebo i seniorů, kteří dosud nárok na dávku měli, ztratí na dávku nárok. 14. V souvislosti s občanským zákoníkem je třeba poukázat rovněž na výrazné prodloužení soudních řízení ve věcech nezletilých (příp. ve věcech týkajících se svéprávnosti). Některá rozhodnutí byla svěřena výlučně do rukou soudců, nicméně tato skutečnost nebyla nikterak promítnuta do personálního zajištění soudů. Řízení ve věcech nezletilých jsou stižena výraznými průtahy. 15. S politováním musím rovněž konstatovat, že z projednávání byl stažen zákon o sociálních pracovnících. Na druhou stranu jeho výsledná podoba zdaleka již neodpovídala původnímu záměru, např. již nepočítala se zřízením samosprávné profesní komory. 16. Na druhou stranu oceňuji, že se v praxi orgánů sociálně-právní ochrany dětí a soudů začíná objevovat tzv. Cochemská praxe. Vybrané okresní soudy v České republice začaly v roce 2016 a na počátku roku 2017 při rozhodování péče soud o nezletilé tuto praxi aplikovat. Koncept vychází z interdisciplinární spolupráce, zejména soudu, orgánu sociálně-právní ochrany dětí, odborného poradenského zařízení, rodičů a jejich advokátů. Rodiče vede k nebojovné strategii a vzájemné dohodě. První zkušenosti ukazují, že tento koncept napomáhá výrazně zkracovat délku soudních jednání souvisejících s úpravou poměrů dětí. IV. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC OCHRANY LIDSKÝCH PRÁV 17. Je pravdou, že ochránce již nyní plní řadu úkolů NHRI. K dalšímu posílení pozice ochránce mělo dojít novelou (viz výše), která však byla z projednávání v Poslanecké sněmovně stažena. Následně byl předložen poslanecký návrh na změnu zákona o veřejném ochránci práv, který se týká pouze zakotvení nové působnosti ochránce, a to monitoringu dodržování práv osob se zdravotním postižením ve smyslu čl. 33 odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Já jsem připravena provádět kroky k akreditaci instituce veřejného ochránce práv jako NHRI. Nicméně domnívám se, že pro úplné naplnění role NHRI by bylo vhodné provést úpravy zákona o veřejném ochránci práv, což s ohledem na osud minulé novely, nepovažuji za reálné. Rovněž je instituce limitována personálně, neboť za poslední roky došlo k výraznému nárůstu stížností a mým prvotním úkolem je poskytovat efektivní pomoc jednotlivci. Přesto bych ráda otázku "veřejný ochránce práv jako NHRI" otevřela přinejmenším při setkání s nevládními organizacemi, ale i orgány veřejné správy. V. ROMSKÁ INTEGRACE A INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ 18. Přístup Romů k bydlení na volném trhu s byty je prakticky uzavřen. V roce 2015 okresní soud odsoudil realitní makléřku za přímou diskriminaci z důvodu etnicity za to, že odmítla zprostředkovat prohlídku bytu romské ženě (majitel si nechtěl za nájemce Romy). Přestože se případ těšil značné pozornosti sdělovacích prostředků, nedošlo v rozšířené diskriminační praxi ke změně. Romové proto bydlení na volném trhu nehledají a stále žijí ve vyloučených lokalitách. Navíc pokuty udělované Českou obchodní inspekcí nejsou pro realitní kanceláře, které diskriminují, dostatečně odrazující. 19. Dle mých poznatků i mnohé obce selhávají v zajištění potřeb této zranitelné skupiny. Buď uplatňují přímo anebo nepřímo diskriminační pravidla anebo se dopouštějí segregační politiky. Jedním z případů bytové segregace, který jsem řešila, se bude zabývat soud na základě strategické litigace European Roma Rights Center (ERRC). Ministerstvo vnitra a statutární města by měla zintenzivnit svou dozorovou činnost podle zákona o obcích (mohou kontrolovat soulad Pravidel pro přidělování obecních bytů se zákonem). Jak jsem již uvedla, jelikož byla z návrhu zákona o sociálním bydlení vypuštěna povinnost obcí zajistit sociální bydlení, nelze čekat, že by přijetí tohoto zákona situaci Romů zlepšilo. 20. Výbor ministrů Rady Evropy jsem v letech 201 [4] a 2015[5] upozornila, že z integračních opatření ve vzdělání, které byly zavedeny v letech 2011 - 2013, těžily zejména děti neromské. Uvítala jsem proto novelu školského zákona z roku 2015 a zakotvení povinného roku předškolního vzdělávání v roce 2016. Na hodnocení dopadu je brzy, ale z terénu jsem obdržela zprávy, že je obtížné zajistit podpůrná opatření v praxi (nedostatek asistentů pedagoga). Dlouhodobě kritizuji personální propojení školských poradenských zařízení a speciálních škol (střet zájmů). Upozorňuji, že obce nepracují dostatečně s rodičovskou veřejností, a proto dochází ke vzniku romských škol (fenomén white flight). Vyzývám Českou školní inspekci, aby sankcionovala prostorovou segregaci ve školství. Doporučuji školám, aby u zápisů do prvních tříd základních škol upustily od nepřiměřeného testování všech dětí bez rozdílu. Tomuto tématu jsem se věnovala ve Výroční zprávě o ochraně před diskriminací 2015 (str. 35)[6] a také v letošní Výroční zprávě (str. 26-28)[7]. VI. ROVNOST ŽEN A MUŽŮ 21. Česká republika má jeden z největších rozdílů v odměňování žen a mužů v EU (22%). Zjistila jsem, že rozdíly v odměňování nekontrolují dostatečně ani inspektoráty práce. Platová transparence není dostatečně jak v soukromém, tak i ve veřejném sektoru. ČR nepřijala žádné dílčí opatření plynoucí z Doporučení EU o posílení zásady rovného odměňování mužů a žen prostřednictvím transparentnosti z roku 2014. Ženy se proti nerovnému odměňování soudně nebrání. 22. V některých regionech je péče o děti předškolního věku nedostupná, zaměstnavatelé nejsou dostatečně státem motivováni ke zřizování alternativních forem péče (dětských skupin), zkrácené úvazky stejně jako práce z jiného místa jsou v mnohých firmách doslova "tabu". V podnětech se setkávám s tím, že po skončení rodičovské dovolené, která je v evropském srovnání velice dlouhá (až do 3 let věku dítěte), ženy dostávají výpověď ze zaměstnání. Osvěta ze strany státu je v těchto otázkách stále nedostatečná, odborové organizace pasivní. Stát nevysvětluje zaměstnavatelům ekonomické a etické přínosy diverzity na pracovišti. VII. PRÁVA OSOB OMEZENÝCH NA SVOBODĚ 23. Česká republika má mezi evropskými státy jeden z nejvyšších indexů vězeňské populace. Věznice jsou dlouhodobě kapacitně přeplněny a potýkají se se souvisejícími problémy (např. hromadné ubytování, nedostatek soukromí, přetíženost personálu apod.). Stav vězeňství v České republice jsem popsala v zobecňující zprávě ze série návštěv několika věznic v letech 2014 a 2015. Podrobnější informace a doporučení určené odpovědným státním orgánům jsou obsahem dokumentu Věznice: Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv 2016[8]. VIII. PRÁVA SEXUÁLNÍCH MENŠIN 24. Ve Výroční zprávě o ochraně před diskriminací z roku 2015 jsem upozornila na praxi, kterou nepovažuji za správnou. Pokud totiž chtějí trans lidé dosáhnout úřední změny pohlaví, musí podstoupit operaci, která je však spojena i se sterilizací. Více informací ve Výroční zprávě o ochraně před diskriminací 2015[9], (str. 27 a 28) a zprávě z prošetřování stížnosti paní T.H.[10] 25. Provedla jsem rovněž výzkum, který se týkal "vstřícnosti" matričních úřadů směrem k uzavírání registrovaných partnerství. Ptala jsem se, zda si i budoucí registrovaní partneři mohou vybrat čas a místo obřadu (stejně jako budoucí novomanželé). Zjistila jsem například, že ve třech ze čtrnácti krajů si partneři nemohou změnit místo obřadu (další informace ve Výroční zprávě o ochraně před diskriminací 2016, str. 22). IX. PROTIPRÁVNÍ STERILIZACE 26. Na podzim roku 2015 ministr pro lidská práva předložil návrh věcného záměru zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob v období od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2012. Jedním z hlavních cílů připravované právní úpravy, bylo zajistit odškodnění této skupiny osob, a to s ohledem na mezinárodněprávní závazky České republiky vyplývající ze zákazu špatného zacházení. Pokusy obětí o uplatnění nároku v občanskoprávním řízení byly v drtivé většině případů neúspěšné vzhledem k uplatnění námitky promlčení. Bohužel na jednání vlády byl návrh zamítnut (důvody byly různé, např. že se ženy měly a mají soudit, že navrhovaná částka 300.000,- Kč je příliš vysoká). Od té doby vláda nečiní k oživení tohoto tématu žádné kroky. X. PRÁVA CIZINCŮ 27. Dlouhodobě upozorňuji, že podmínky, ve kterých žijí děti ubytované spolu se zajištěnými rodiči v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, představují porušení základních práv dítěte a špatné zacházení. Opakovanými návštěvami zařízení jsem zjistila špatné zacházení, jehož příčiny mají jak systémovou, tak provozní povahu. Na závažné nedostatky jsem upozornila ve zprávě z návštěvy zařízení[11] i ve Zprávě veřejné ochránkyně práv jako národního preventivního mechanismu z let 2014[12], 2015[13] a 2016[14]. Stanovisko k omezení osobní svobody rodin s dětmi a k podmínkám jejich pobytu v zařízení pro zajištění cizinců jsem sdělila i Ústavnímu soudu, který se touto problematikou zabývá v souvislosti s podanou ústavní stížností. 28. I když se postupně podmínky v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová zlepšily (zvýšení počtu sociálních pracovníků, zajištění tlumočníků, odstraňování prvků demonstrace moci ze strany střežících osob, herní prvky pro děti apod.), principiální problém umisťování dětí do zařízení detenční povahy přetrval. 29. Dlouhodobě také upozorňuji na absenci nezávislého dozorového orgánu vybaveného adekvátními pravomocemi, který by na pravidelné bázi vykonával dozor v zařízeních pro zajištění cizinců. Není tak zajištěn prostředek k realizaci práva na účinný prostředek nápravy dle článku 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tomuto tématu jsem se věnovala ve Zprávě veřejné ochránkyně práv jako národního preventivního mechanismu 2015 (str. 11).[15] 30. Poslanecký pozměňovací návrh k návrhu novely zákona o pobytu cizinců, která je v současné době projednávána Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR[16], navrhuje ukončit soudní přezkum zákonnosti omezení osobní svobody v případech, kdy k propuštění cizince na svobodu ze zařízení došlo před vydáním rozhodnutí ve věci soudem. Domnívám se, že návrh je v přímém rozporu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy. S ohledem na skutečnost, že pozměňovací návrh byl podán poslancem vládní politické strany k vládnímu návrhu zákona a na jeho přípravě se mělo aktivně podílet Ministerstvo vnitra, považuji to za znepokojující signál. Brno, březen 2017 Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] http://lib.ohchr.org/HRBodies/UPR/Documents/Session14/CZ/CzechRepublicMidTermReport.pdf [2] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/diskriminace_EN_fin.pdf [3] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/diskriminace_EN_fin.pdf [4] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ESO/58-2015-VOP-PPO-D-Opinion_EN.pdf [5] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ESO/16-2015-DIS-PPO-D-Opinion_EN.pdf [6] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyrocni_zpravy/2015-DIS-annual-report.pdf [7] http://www.ochrance.cz/en/discrimination/annual-reports-dis/ (bude dostupné od dubna 2017) [8] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Veznice/2016_prisons.pdf [9] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyrocni_zpravy/2015-DIS-annual-report.pdf [10] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ESO/206-2012-DIS-VP-english_version.pdf [11] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Zarizeni_pro_cizince/Report_Bela-Jezova.pdf [12] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/Zpravy-vyrocni/2014-NPM-Annual-Report.pdf [13] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/Zpravy-vyrocni/2015-DET-annual-report.pdf [14] http://www.ochrance.cz/en/protection-of-persons-restricted-in-their-freedom/annual-reports/ (dostupné od dubna 2017) [15] http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/Zpravy-vyrocni/2015-DET-annual-report.pdf [16] Poslanecká sněmovna P ČR. Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisky 990) [dokument pdf]. Praha: Poslanecká sněmovna P ČR, 7. volební období, od 2013, Sněmovní tisk 990/2 [cit. 20. 3. 2017]. Pozměňovací návrh dostupný (v českém jazyce) z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=130138&pdf=1