Spisová značka 2111/2015/PDCJ
Oblast práva Správa na úseku zaměstnanosti
Věc ostatní
Forma zjištění ochránce Připomínka v legislativním procesu
Výsledek šetření Nezjišťuje se
Vztah k českým právním předpisům 567/2006 Sb., § 4
233/2015 Sb.
Vztah k evropským právním předpisům
Datum podání 07. 08. 2015
Datum vydání 07. 08. 2015
Heslář diskriminační důvod - zdravotní postižení
Časová osa případu
Sp. zn. 2111/2015/PDCJ

Text dokumentu

Příloha k PDCJ 2111/2015 Připomínky veřejné ochránkyně práv k návrhu nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (č. j. předkladatele: 2015/45230-522) OBECNÉ PŘIPOMÍNKY Vítám zvýšení minimální mzdy, která je v České republice v evropském srovnání dlouhodobě nízká. Považuji za důležité, že se zvýšení týká rovněž poživatelů invalidního důchodu, navrhuji však neprodlené sjednocení sazby (odstranění odlišné sazby pro tyto osoby). KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY 1. K bodu 3 (§ 4) Obě předkládané varianty změny ustanovení § 4 zakotvují nižší sazbu minimální a nejnižší úrovně zaručené mzdy pro poživatele invalidního důchodu. V odůvodnění předkladatel uvádí, že podle Národního plánu podpory rovných příležitostí pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením na období 2015 - 2020 měly být sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy sjednoceny do 31. prosince 2015. Na základě dohody mezi zainteresovanými subjekty by však ke sjednocení mělo dojít od 1. ledna 2017. Ponechání rozdílných sazeb pro rok 2016 předkladatel považuje za opatření k podpoře konkurenceschopnosti osob se zdravotním postižením na trhu práce. V uplynulém období se na mě obrátila řada stěžovatelů, kteří považují nižší sazbu minimální mzdy pro poživatele invalidního důchodu za diskriminační. Setkávají se s praxí, kdy jim zaměstnavatelé vyplácejí nižší minimální mzdu pouze proto, že pobírají invalidní důchod, přestože zdravotní postižení nemá v jejich případě na vykonávanou práci vliv. Přestože nezpochybňuji platnost zásady "za stejnou práci (za práci stejné hodnoty) stejná mzda", jsem přesvědčena, že dosavadní právní úprava podporuje některé zaměstnavatele v porušování tohoto pravidla na úkor osob se zdravotním postižením. Nadto mám, na rozdíl od překladatele, pochybnosti o souladu právní úpravy s mezinárodními závazky České republiky a komunitárním právem.[1] Argument, že nižší minimální mzda pro poživatele invalidního důchodu směřuje ke zlepšení postavení osob se zdravotním postižením na pracovním trhu, předkladatel nijak nepodložil. Jsem ráda, že vláda plánuje sjednotit sazby minimální mzdy, v odůvodnění jsem však nenalezla relevantní argument, proč k tomu nepřistoupit již nyní. Jak uvedl předkladatel, v minulosti nebyl v České republice nikdy zaznamenán přímý vliv zvýšení minimální mzdy na růst nezaměstnanosti. Nedošlo k tomu tedy ani v roce 2013 (od ledna do července), kdy bylo ustanovení § 4 zrušeno, tj. sazba minimální mzdy byla totožná pro poživatele invalidního důchodu i ostatní zaměstnance. Dodávám, že Rada vlády pro lidská práva dne 29. června 2015 přijala usnesení, v němž vládě navrhuje, aby sjednotila sazby minimální mzdy nejpozději od 1. ledna 2016 a později zajistila také změnu zákoníku práce, která by dvojím sazbám do budoucna zamezila. Navrhuji proto zrušit ustanovení § 4 nařízení vlády bez náhrady. Tato připomínka je zásadní. V Brně 7. srpna 2015 Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Úmluva o právech osob se zdravotním postižením publikovaná ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 10/2012 Sb. stanoví v čl. 27 bodě 1 písm. b) "Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na práci na rovnoprávném základě s ostatními; patří sem zejména právo na možnost živit se prací svobodně zvolenou nebo přijatou na trhu práce a v pracovním prostředí, které je otevřené, inkluzívní a přístupné osobám se zdravotním postižením. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zabezpečují a podporují realizaci práva na práci, mimo jiné i pro osoby, u kterých dojde ke vzniku zdravotního postižení v průběhu zaměstnání, přijímáním příslušných opatření, včetně opatření legislativních, s cílem zejména chránit, na rovnoprávném základě s ostatními, práva osob se zdravotním postižením na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, včetně rovných příležitostí rovného odměňování za práci, na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, včetně ochrany před obtěžováním, a na nápravu křivd;"; Listina základních práv Evropské unie (2007/C 303/01) v čl. 26 stanoví "Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti."; Směrnice Rady 200/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání vymezuje v čl. 3 bodě 1 písm. c) svou oblast působnosti i pro "podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky včetně propouštění a odměňování;".