Text dokumentu

Příloha PDCJ 1099/2015 Připomínky veřejné ochránkyně práv k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (č. j. MSMT-4158/2015-4) OBECNÉ PŘIPOMÍNKY: Vítám s povděkem, že se ministerstvo rozhodlo zakotvit povinný rok předškolního vzdělávání. Zároveň jsem ráda, že výsledkem odborné diskuse mezi mnou,[1] předkladatelem, ministrem pro lidská práva a Českou školní inspekcí je návrh rozšíření inspekční činnosti České školní inspekce ve vztahu k podmínkám a průběhu poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Tematická zpráva České školní inspekce z února 2015[2] dokazuje, že je toto rozšíření velice potřebné. Ministerstvu v této souvislosti doporučuji, aby v důvodové zprávě lépe vysvětlilo, jaký bude vztah mezi inspekční činností podle § 174 odst. 2 písm. b) a revizním postupem podle nového ustanovení § 16b (Revize). Tato připomínka je doporučující. KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY: 1. K části první, čl. I, bod 4 Poskytování adresného seznamu dětí ředitelům mateřských škol V návrhu § 34 odst. 4 se obecním úřadům obcí v přenesené působnosti ukládá poskytnout spádové mateřské škole adresné seznamy dětí, pro něž je daná mateřská škola spádovou. Informace se týká pouze dětí s trvalým pobytem v dané obci. Předkladatel uvádí (str. 54 důvodové zprávy), že nakládání s osobními údaji je v souladu se zásadou přiměřenosti zásahu do soukromí ke sledovanému cíli. Rozsah předávání údajů (jméno a příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu) je "velmi úzký a odpovídá významu této povinnosti pro dotčené subjekty". Z návrhu ani důvodové zprávy není zřejmé, proč by ředitel měl mít adresný seznam dětí v dostatečném předstihu před zápisem. Není tedy znám legitimní účel zásahu do soukromí, což je jedna z podmínek pro omezení práva na ochranu soukromí. Mohou nastat situace (podobně jako u zápisu do základních škol), kdy zákonný zástupce dítěte požádá o zápis do kterékoliv mateřské školy ve vymezeném školském obvodu. Návrh zákona totiž nijak nezabrání situacím, kdy na základě rozhodnutí zřizovatele bude v jednom školském obvodu dvě a více mateřských škol tzv. spádových. Jakýkoliv adresný seznam je pak řediteli k ničemu. Konstatuji, že pokud toto opatření sleduje lepší plánování a organizaci nadcházejícího školního roku (vytvoření dostatečné kapacity, rozhodnutí ředitele otevřít dvě třídy místo jedné apod.), pak postačí předání údaje o počtu dětí, které by se měly dostavit k zápisu. Pokud sleduje jiný účel (viz čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), je třeba ho v důvodové zprávě přesně pojmenovat a provést test proporcionality. Tato připomínka je zásadní. 2. K části první, čl. I, bod 5 Předškolní vzdělávání v přípravné třídě základní školy Jako národní orgán pro rovné zacházení musím odmítnout záměr ministerstva, aby mohlo být předškolní vzdělávání poskytováno i v přípravných třídách základních škol. Mé důvody jsou ve stručnosti následující. V listopadu 2014 jsem zahájila výzkum týkající se rovnosti v předškolním vzdělávání. Prostřednictvím elektronických dotazníků jsem z celkového počtu 5 224 mateřských škol zapsaných v Rejstříku škol a školských zařízení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy oslovila 799 škol vybraných náhodným stratifikovaným výběrem (dle velikosti kraje). Dotazník vyplnilo 638 škol (80 % z celkového počtu). Statistická chyba se tedy pohybuje zhruba v rozmezí max. ± 3,6 %. Pokud jde o přípravné třídy u základních škol, z předběžných výsledků[3] plyne, že pokud se v blízkosti mateřské školy nachází základní škola, která má zřízený přípravný ročník, z 22 % jsou tyto třídy zřizovány buď u základních škol praktických, anebo u tzv. segregovaných škol (převážně "romských"). Z uvedeného dovozuji, že by poskytování předškolního vzdělávání v přípravných ročnících mohlo ohrozit svůj účel, tedy integrovat romské děti do společnosti a připravit je na vstup do základního (nesegregovaného) vzdělávání. Přestože si vláda od poslední projednávané novely školského zákona slibuje, že do přípravných ročníků začnou docházet i děti bez tzv. sociálního znevýhodnění, domnívám se, že s paralelním zavedením povinného roku předškolního vzdělání dojde k přesně opačnému efektu s ohledem na územní, historické a sociokulturní souvislosti. Nezanedbatelná část dětí se speciálními vzdělávacími potřebami absolvuje předškolní vzdělávání v přípravné třídě základní školy (základní školy praktické či tzv. "ghetto" školy), která může ve značné míře poškodit jejich vzdělávací dráhu. Uzavírám, že ministerstvo nevyhodnotilo smysl a důvod další existence přípravných tříd základních škol podle § 47 školského zákona. Dle důvodové zprávy (str. 24) se v nich na konci roku 2014 vzdělávalo pouze 1.530 pětiletých dětí, což je s ohledem na celkový počet pětiletých (110.000) a šestiletých dětí (20.300) vzdělávaných v mateřských školách číslo nízké. Proto se domnívám, že by se tyto děti měly v budoucnu vzdělávat v mateřských školách. Doporučuji ministerstvu, aby v souladu se Strategií romské integrace do roku 2020[4] dále plně podporovalo rozšiřování kapacit mateřských škol, aby nebylo nutné využívat k povinnému předškolnímu vzdělávání stávajících kapacit přípravných tříd u základních škol. V opačném případě může mít zavedení povinného roku předškolního vzdělávání kontraproduktivní účinek v podobě zavedení segregační politiky již v rámci předškolního vzdělávání, která neutěšenou situaci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami jen prohloubí. Ze všech uvedených důvodů navrhuji, aby výraz "vzdělávání v přípravné třídě základní školy a" byl z návrhu ustanovení § 34a vypuštěn bez náhrady. Tato připomínka je zásadní 3. K části první, čl. I, bod 5 Vyloučení cizinců z předškolního vzdělávání - osobní rozsah § 34a odst. 1 školského zákona Ministerstvo k této otázce zpracovalo tři varianty (viz důvodovou zprávu k novele zákona, str. 22 - 24). O variantě nulové se nebudu zmiňovat. Podporuji druhou variantu. První varianta znevýhodňuje děti cizinců spadající pod § 20 odst. 2 písm. d) školského zákona. Jde o nedostatečnou a nejednoznačnou úpravu, která může mít za následek nedostatek míst v předškolních zařízeních pro děti cizinců. Z nového ustanovení § 34a ve spojení s ustanovením § 20 odst. 2 písm. d) školského zákona jasně nevyplývá povinnost předškolních zařízení vytvořit místa pro cizince, kteří by se rozhodli využít práva bezplatné předškolní docházky pro své děti. Tedy přestože by se zákonný zástupce rozhodl využít možnosti bezplatného vzdělávání pro své dítě, tak není v zákonné úpravě v takovém případě zřetelně upraven postup. V důvodové zprávě je také nejasně uvedeno, zda pojem přístup za stejných podmínek (kromě bezplatnosti, kterou důvodová zpráva explicitně uvádí) zahrnuje i již zmíněnou povinnost škol a zřizovatelů místa vytvořit. Pokud pojem "přístup za stejných podmínek" nezahrnuje povinnost školek vytvořit místa, znamenalo by to v mnoha případech, že by cizinci (jejich děti) právo reálně nemohli využít. Je nutné, aby se děti cizinců v předškolním věku účastnily výuky v českém prostředí a zejména výuky v českém jazyce. Čeština totiž nemusí být vždy využívána uvnitř rodiny, což může posléze ztěžovat účast dětí na výuce dětí v základním stupni. Výuka českého jazyka pro cizince na základních školách přitom v některých regionech nefunguje dostatečně. Žáci pak mohou mít problém se zvládnutím vlastní probírané látky, což je znevýhodňuje oproti ostatním žákům. Tato situace také ztěžuje jejich integraci, jelikož děti, které nemluví česky, kvůli tomu mohou být později vylučovány z kolektivu nebo šikanovány. Přikláním se tedy ke druhé variantě, která zajistí nediskriminační přístup k předškolní docházce do školek i pro děti cizinců. Tato varianta ukládá povinnost předškolního vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky nejen občanům České republiky, ale také plošně všem cizincům, kteří dlouhodobě pobývají na území České republiky. Této povinnosti splnit jeden rok předškolního vzdělávání odpovídá i povinnost státu potřebná místa ve školském zařízení zajistit. To ve svém důsledku znamená právo na rovný přístup ke vzdělání. Předkladatel návrhu se obává negativního dopadu povinné předškolní docházky na rodiny těch cizinců, kteří jsou do České republiky vysláni na dlouhodobý služební/pracovní pobyt (diplomaté, pracovníci poboček mezinárodních institucí, manažeři obchodních společností či firem apod.), a to proto, že tyto skupiny podle předkladatele preferují výuku svých dětí v anglickém jazyce. S touto argumentací uvedenou v důvodové zprávě se nemohu ztotožnit. Tato skupina cizinců má vždy možnost své potomky přihlásit do těch zařízení, která ve výuce využívají cizinci preferovaný jazyk. Většina dětí, které na území pobývají s rodiči, kteří spadají do kategorií uvedených v ustanovení § 20 odst. 2 písm. d) školského zákona, nepatří do marginálních kategorií vyjmenovaných v důvodové zprávě. Pokud předkladatel s ohledem na diplomatické vztahy pokládá za nutné zprostit rodiny diplomatů této povinnosti, může toho dosáhnout tak, že upraví osobní rozsah normy. Jiný důvod pro odmítnutí druhé varianty předkladatel neuvedl. Proto navrhuji, aby ministerstvo zapracovalo do novely zákona variantu druhou. Tato připomínka je zásadní PŘIPOMÍNKA NAD RÁMEC NÁVRHU 4. Personální propojení škol a školských poradenských zařízení Novela školského zákona opět neřeší personální propojení školského poradenského zařízení a školy, kde jsou vzdělávány děti se speciálními vzdělávacími potřebami.[5] Ministerstvo na podzim 2012 plánovalo, že uvedený problém (střet zájmů) vyřeší jednotným zápisem školského poradenského zařízení do rejstříku, případně udělením samostatné akreditace. S politováním musím konstatovat, že se situace dosud nezměnila. Vyřešení této otázky je pro řádný výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní proti České republice rovněž klíčové. Ministerstvo mu však nevěnuje dostatečnou pozornost. Konstatuji, že ministerstvo dosud nenaplnilo důležité opatření, které úzce souvisí se segregací romských dětí. Doporučuji, aby ministerstvo v této novele vyřešilo personální propojení školských poradenských zařízení se školami, kde se vzdělávají děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Tato připomínka je zásadní Brno 16. dubna 2015 Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 10. září 2014 sp. zn. 44/2014/DIS/HP, dostupné: www.eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1484. [2] Tematická zpráva ČŠI k problematice péče poskytované pedagogicko-psychologickými poradnami a speciálně pedagogickými centry žákům s lehkým mentálním postižením (25. února 2015). Dostupná z http://www.csicr.cz/getattachment/7b2ec13d-2097-4455-95ab-7f622103ca01. [3] Výzkumnou zprávu podle § 21b písm. b) zákona č- 349/1999 Sb. vydám do konce června 2015. [4] Mám na mysli specifický cíl Strategie romské integrace do roku 2020 uvedený v bodě 5. 1 Zvýšení přístupu romských dětí ke kvalitnímu předškolnímu vzdělávání a péči (str. 44 - 46). [5] V praxi tak jeden a týž subjekt stanovuje vzdělávací potřeby dítěte a zároveň rozhoduje o jeho přeřazení do redukovaného vzdělávacího programu.